Zůstaň!

Zůstaň!(6)

23. srpna 2014 v 0:19 | Janča
Poslední díl.

BRIAN

Ranní probuzení nebylo ani zdaleka takové, v jaké jsem doufal a o jakém jsem snil. Ale bohužel vím, že jsem to mohl očekávat, Justinovi jsem nedal ani trochu najevo, že jsem své rozhodnutí odjet, změnil, a tím pádem, že zůstanu, protože nezměnil, takže proč by on měl být po ránu v mé posteli? Ale je to teda pekelně k zešílení, to říkám narovinu, už je to pěkných pár dnů, co jsem se k němu v posteli mohl natisknout, hladit jeho bělostnou, jemnou pokožku a rty si užívat jeho tělo a teď, když nad tím tak uvažuji, opravdu netuším, jak to bez něho v New Yorku mám v plánu přežít! Sakra, ještě včera, než se ke mně nečekaně dostavil, jsem byl přesvědčený o tom, že tohle je to nejlepší, co můžu pro všechny udělat, prostě odjet, neohlížet se a už se nikdy nevrátit, všichni by se tak zbavili toho hajzlíka Briana Kinneyho, který nikdy neudělal nic dobrého pro druhé, ale jenom pro sebe a štěstím by si určitě oddychli, jenže on pak přišel a já si uvědomil, co všechno ztratím, pokud odjedu a z toho mi bylo tak zatraceně mizerně!

Zůstaň!(5)

22. srpna 2014 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Ráno jsem se probudil brzy v Brianovo posteli hned vedle něj. Měl tak klidnou, nádhernou tvář, pořád si stojím za tím, že je to 'tvář Boha' a já ho i přes věci, které mi včera řekl, pořád nade vše miluji a je mi jedno, jak moc se mě bude snažit přesvědčit o tom, že on mě nenávidí, jen abych ho nechal odjet, protože já mu to nežeru... On mě miluje! Asi na vteřinu jsem mu včera věřil, že pro něj nic neznamenám, ale v momentě, co si mě přitáhl zpátky k polibku a následně jsme v jeho posteli v objetí usnuli, jsem věděl, že pro něj znamenám všechno a že i on se svého odjezdu do New Yorku bojí jako čert kříže!
Chtěl jsem se k němu přivinout a líbat jej na jeho mužnou hruď... Jednoduše být u něj a už nikdy neodejít, ale nemohl jsem! I přesto, jak včerejší večer dopadl, nemám ani zdaleka jistotu, že to znamenalo, že tu zůstane, on je tvrdohlavec a ať už se mu sebevíc nechce odjet a opustit všechny včetně mě, tak o to víc věří tomu, že by odjet měl a proto nejlepší bude ho nechat být, dokud se sám nerozhodne, co vlastně chce. Nebudu na něj nijak tlačit ani ho ovlivňovat, chci, aby zůstal, ale ne pokud by to znamenalo, že pak bude nešťastný... Tohle musí být jen a jen jeho rozhodnutí!
Pomalu jsem se odkryl, sundal jeho ruku ze svého boku a následně jsem opatrně vylezl z postele, oblékl jsem se a pak jsem opravdu potichu opustil jeho byt. Nebyl jsem si jitý tím, kam mám jít, ale nakonec jsem skončil na místě, kde jsem byl přesvědčený o tom, že právě tam dokážu přežít, dokud se Brian nerozhodne o tom, zda odjede anebo zůstane...

J: "Ahoj, Daph."
Daphne: "Ahoj, co tady děláš?"
J: "Můžu tu zůstat?"
Daphne: "Jasně, pojď, rodiče jsou na pár dní pryč a podle tvého výrazu hádám, že potřebuješ dlouhodobější útočiště."
J: "Díky, jsi skvělá."

Zůstaň!(4)

21. srpna 2014 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Bože, tohle bylo opravdové mučení!Mměl jsem ho přímo před sebou, ale nemohl jsem se ho dotýkat, líbat ho nebo ho alespoň cítit u sebe a to nejen proto, že mé ego pro mě ještě pořád něco znamená a že bych mu tím, kdybych se k němu přiblížil, dal najevo, že jeho přítomnost mě naplňuje a rozradostňuje, že jeho jediného se tak moc rád dotýkám a nikdy mi to nikdo nedokáže vynahradit, tak... Jednoduše jsem mu nedokázal dát najevo, jak moc ho chci a potřebuju - pro mé ego by to byla prohra! Ačkoliv pro mě samotného výhra! Ale taky, jak jsem tak nějak pochopil z toho jeho výrazu a nervózního pochodování, tak on si přišel promluvit a ne jen tak o něčem, ale o něčem velmi konkrétním, pro mě nepříjemném...

B: "Nechceš si sednout?!"...To jeho pobíhání mě nervovalo.
J: "Jo... Ne... Já nevím!"
B: "A kdo to má vědět?"
J: "Nejspíš já."
B: "No tak se rozhodni!"...Proboha, to je takovej cvok, že to snad ani není možný!
J: "Dobře... Tak já si sednu,"...Vykoktal.
B: "Skvělej nápad."
J: "Ne, to nejde,"...Jakmile dosedl tak zase vstal.
B: "Ty si fakt na hlavu!"...Rozesmál jsem se.
J: "Já vím,"...Přidal se ke mně.

Ach jo! Já snad budu brečet! Nemohl by si ke mně jít, sakra? Proč chceš, abych ten první krok udělal já?! Prostě ke mně pojď... Obejmi mě!

Zůstaň!(3)

20. srpna 2014 v 0:11 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Jako by nestačilo, že stěhování do New Yorku se mně samotnému svým způsobem příčí, ačkoliv tak nevypadám, oni mě k tomu všemu musí ještě všichni podkopávat! Justin ani večer nepřišel a pro jistotu se mnou nemluví, s Maikeym jsem se včera pohádal a ani ten se mnou teď nemluví, Debb mi hned po ránu musela dát přednášku o tom, jaký jsem pitomec, když jsem ochotný se všeho a všech kvůli blbému místu vzdát a Lindsay mě po telefonu konfrontovala s tím, že Gus potřebuje svého tátu... Takže si asi dokážete představit, jaký teď mám v hlavě guláš!
Navíc to, jak mě Justin prakticky vypakoval z jídelny, mě docela zaskočilo, od Debb jsem na to zvyklý, to ona dělá ráda, ale od Justina? To mě prostě překvapilo, ale ani nemluvím o tom, co jsem mohl číst v jeho očích - byl to vztek a bolest zároveň a ať už tak nebo tak, nechtěl jsem, aby se tak cítil, jenže jsem nemohl nic říct ani udělat, za prvé, bych to před ostatními nedokázal a za druhé, on mě vyhodil a doprošovat se mu rozhodně není můj styl a myslím, že on by o to momentálně ani nestál!
Sice jsem mu nejprve chtěl vzdorovat a ukázat mu, že mě nemůže jen tak ovládat, ale nakonec jsem se překonal a nechal ho být, moje blbé poznámky zrovna teď asi nepotřeboval a i přesto, že mi přímo na jazyku ležela otázka o tom, zda ke mně večer přijde, tak jsem se na ní zeptat nedokázal a odešel jsem pryč s nepříjemným pocitem.
"Briane?!" ozvalo se z dálky, když jsem odemykal auto a během chvilky mi došlo, komu hlas patří, jen jsem nevěděl, zda právě jeho hlas jsem chtěl slyšet víc, než někoho jiného...

B: "Copak, Maikey?"
Maikey: "Nemůžeme toho nechat?"
B: "Čeho?"

Zůstaň!(2)

19. srpna 2014 v 0:13 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Chtěl jsem se propadnout do země a to okamžitě, bylo by mi tam mnohem lépe, než v přítomnosti těch dvou supů, kteří na mě hleděli jako na svou kořist - Debb, protože jsem přišel pozdě a Brian, protože jsem k němu nedorazil vůbec! Chtěl jsem na ně zařvat, ať na mě tak neciví, ale ovládl jsem se, s klidným výrazem jsem je obešel a zamířil jsem si pro zástěru a tác. Divil jsem se, že mě Debb nezastavila, od Briana mě to ani nepřekvapilo, ale u Debb to bylo divné, jako by se bála mi něco říct nebo já fakt netuším... Jen to prostě bylo neobvyklé! Hned, jak jsem si vzal vše potřebné a odložil nepotřebné, tak jsem se k nim vrátil zpátky a stoupl jsem si hned vedle Debb, tudíž přímo naproti Brianovi, ale ten se na mě jen podíval, zvedl se a odpochodoval si sednout k Tedovi s Emmettem... Bože, kéž bych po něm mohl něco hodit!

J: "Samozřejmě,"...Zamumlal jsem si pro sebe.
Debbie: "Říkal si něco?"
J: "Ne a promiň za zpoždění."
Debbie: "V pořádku."

Zůstaň!(1)

18. srpna 2014 v 0:14 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Nemiluje mě. Já vím. Říká mi to už od prvního dne, kdy jsme se poznali nebo, jak by spíš řekl on, kdy jsme si vyšukali mozek z hlavy a on mi dal přednášku o tom, že není žádná romantická duše a že už vůbec nehraje na kluky. Ale já i přesto, jak moc mě to bolí, jsem byl ochotný se s tím smířit. Stačila mi jeho přítomnost, to že u něho prakticky bydlím a že už mě od sebe tak neodhání jako dřív, jen nevím, jestli proto, že nechce anebo, protože už na to nemá sílu a nervy, ale to je jedno... Mně to stačilo! Jenže teď je všechno ztracené - já ho ztrácím a nejspíš už na dobro! Dostal pracovní nabídku z New Yorku a je rozhodnutý ji vzít nebo spíš už jí vzal, jen čeká na to, zda bude vybraný, naposled když jsem ho viděl, což bylo včera večer, posílal do té firmy svůj životopis, bylo mi z toho nevolno od žaludku a po těle mi běhal mráz, ale nic jsem mu neřekl, bál jsem se, že se mi bude vysmívat nebo řekne něco, co mě raní a tak jsem prostě mlčel, i když jsem z plných plic chtěl zařvat "Zůstaň!"

Máma: "Jez nebo to budeš mít studené."
J: "Promiň, já nějak nemám hlad."
Máma: "Vždyť si tak vyhublý, musíš jíst... Nechápu, jak můžete s Brianem přežívat na té vaší stravě."
J: "No o to už se asi nebudeš muset strachovat."
Máma: "Proč? Co se stalo?"
J: "Odjíždí."
 
 

Reklama