Vina

Vina(8)

17. října 2016 v 0:05 | Janča
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Ani nevím, jak bych se měl cítit. Nervózně? Vyděšeně? Znechuceně kvůli svému otci? Právě teď cítím jednoduše jediné a to Brianovo obavy, které na mě z něho přímo křičí. Vím, že se snaží být silný, jako, že všechno bude v pohodě, a i kdyby ne, tak jako, že on bude v pořádku, že nemám důvod se o něj bát, že bych měl myslet jenom na sebe. Ale já nemůžu, znám Briana a vím, co to s ním udělá, pokud to dneska nevyjde v můj prospěch. Vím, že mi nehrozí žádný velký trest, ale půl roku, co mi Melanie doslova vydupala, ale i tak za půl roku se toho může stát opravdu hodně, Briana to může zničit. A i když si asi myslíte, že jsem blázen, když se bojím o to, co bude s Brianem vzhledem k tomu, že jsem to já, komu hrozí vězení kvůli homofobnímu, idiotskému otci, tak nějak cítím, že já to zvládnu, musím, ale Brian? Zkrátka se bojím.

B: "Můžeš se na mě přestat koukat, jako bych se měl sesypat? Já budu v pohodě!"
J: "Koukám jenom na to, jak zápasíš s tou kravatou... můžu pomoct?"

Nepřiznal by to ani, kdybych mu vyhrožoval vraždou, to, že byl natolik nervózní, že si ani nebyl schopný uvázat kravatu, ale hlavní bylo, že pomoct si nakonec nechal.

J: "Tak hotovo,"...Usmál jsem se, co nejvíc jsem mohl, nechtěl jsem, aby měl ještě větší obavy, než už má, jenom proto, že se budu usmívat uměle.
B: "Nechceš mi utřít i zadek náhodou?"
J: "Briane?"...Chytil jsem jeho obličej do dlaní.
B: "Hm?"
J: "Budu v pohodě."
B: "A říká snad někdo, že nebudeš?"
J: "Tvůj výraz... tvoje chování... TY!"
B: "Promiň... nechci ti to ještě zhoršovat."
J: "Nezhoršuješ nebo možná jo, ale jenom proto, že se o tebe pak bojím."
B: "O mě? Mně nic nehrozí, já se nemám čeho bát... ale ty, Justine, jestli... jestli..."
J: "Pššš,"...Přiložil jsem mu prst na rty a políbil ho.

Vina(7)

13. října 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Začínal jsem nabývat toho dojmu, že žiju v Bílém domě, když jsem už asi po stopadesáté musel jít otevřít dveře dalšímu z těch cvoků. Justinův blížící se soud je asi stejné lákadlo jako atrakce v Disneylandu. Dokud to byla jenom Mel, která tu podle všeho být musí a s ní Linds s Gusem tak to šlo, Gus je takové menší rozptýlení, které nás drží při smyslech. Ale když jsem následně otevřel dveře Debbie, která měla náruč plnou jídla... fajn to taky ještě šlo, jíst se přeci musí, i když ty její přednášky a proslovy... ale jak říkám, prostě fajn. Jenže když se u mých dveřích objevili i Maikey s Benem a následně ta siamská dvojčata, jo to už mi začaly docházet nervy. Ještě by se mohla stavit Jennifer s Daphne a dostanu záchvat.

Lindsay: "Jsi v pořádku?"
B: "V nejlepším,"...Pronesl jsem s dávkou ironie v hlase.
Lindsay: "Justin bude v pohodě, Mel to dokáže."
B: "Já vím, že jo... šílím z toho, že můj loft je jak cirkus."
Lindsay: "Všichni jsou tu na podporu Justina."
B: "Jo, ale mně akorát lezou na nervy."
Maikey: "To rádi slyšíme,"...Hned se ozval.
B: "Vždy si říkal, že upřímnost se cení."

Raději jsem unesl Guse do ložnice, kde jsem s ním blbnul jako malej kluk, v tu chvíli bylo těžké rozeznat, kdo z nás je dítě. I přes to jsem se mu však nedokázal plně věnovat, moje myšlenky přeci jen pořád utíkaly k tomu, co se asi děje v obýváku, kde se Mel snaží vymyslet nějakou strategii a Justinovi to vtlouct do hlavy. Mě fakt trefí, pokud to brzo neskončí.

Vina(6)

12. října 2016 v 0:12 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Seděl jsem v autě před jeho domem jako nějaký cvok a začínal jsem své rozhodnutí opravdu zpochybňovat. Ne, že bych mu snad už neměl co říct anebo, že bych nebyl připravený klidně prosit, aby toho nechal, pokud by to bylo třeba, spíš jsem se bál toho, že je tu dost velká možnost, že to opravdu ještě zhorším. Justin je v téhle situaci především kvůli mně, od chvíle, co mě poznal, byl jeho otec agresivní idiot, sám jsem si to okusil na vlastní kůži a to doslova, ale o mě mi tu nejde, kdyby se mu zachtělo, tak pár dalších naražených žeber přežiju, fyzická bolest mě netrápí, ale to, že Justin trpí kvůli němu psychicky, protože moc dobře vím, jaké to je vědět, že tě vlastní rodič odmítá nebo dokonce nenávidí, to je zkrátka něco jiného, to je něco, s čím se nehodlám smířit... ale i tak, jaká je vlastně šance, že zrovna já Justinovi nějak pomůžu tím, že půjdu za jeho otcem, který kdyby mohl tak mě klidně zabije a vyříkám si s ním všechno, co mám na srdci a ještě k tomu ho požádám, aby Justina nechal být? Vždyť ho tím akorát vyprovokuju a veškerá šance na to, že to obvinění stáhne, bude ztracena.
Já vím, že mě o to Jennifer požádala, a i kdyby to neudělala, nejspíš bych tu teď stejně seděl a kladl si úplně stejné otázky, ale jednoduše v tomhle jí asi nebudu moct vyhovět, jsem si jistý, že v její hlavě ta představa byla jasná - prostě za ním půjdu a přiměju ho s tím přestat, jakkoliv to jenom půjde, ale o těch následcích už myslím nepřemýšlela.
Proto jsem se rozhodl, že radši pojedu domů, když v tom jsem ho však zahlédl, jak jde domů s tou jeho novou rodinkou, za kterou utekl jako nějaký zbabělec a nechal Jennifer, Justina a Molly na všechno samotné, byl vysmátý od ucha k uchu a ve mně prostě bouchly saze.
Chvíli jsem ještě seděl v autě a následně jsem se vydal k jeho domu, kde jsem se musel třikrát zhluboka nadechnout, než jsem konečně zazvonil...

Craig: "Co tady, sakra, děláte?"
B: "Myslím, že to víte."
Craig: "Běžte pryč, než..."
B: "Než mi zase rozbijete obličej anebo, než na mě zavoláte policii? S obojím jste velmi zkušený."
Craig: "Radím vám, abyste zmizel... už jste toho udělal dost, tak buďte tak laskav a nezpůsobujte další problémy."
B: "Já? To vy děláte Justinovi ze života peklo!"
Craig: "Kdyby vás nepoznal, byl by normální a k ničemu z toho by nikdy nedošlo."
B: "Kdyby nepoznal mě, poznal by někoho jiného a věřte, že ženská by to nebyla. Měl by jste se konečně smířit s tím faktem, že Justin je gay a vy ho z něj nevymlátíte... jediný, čeho docílíte je to, že ho navždy ztratíte."
Craig: "Říkám to naposledy, běžte pryč, někdo jako vy mi nebude říkat, co mám dělat s vlastním synem!"
B: "Jako někdo, komu na vašem synovi záleží, vám řeknu jediné - Justin se nakonec smíří s tím, že v jeho životě nejste a bude vás za to všechno nenávidět, ale vy? Jednoho dne si uvědomíte, že ho potřebujete, ale on už na vás čekat nebude. Být to na mně, řeknu mu, ať se na vás vykašle, že mu za to nestojíte, protože nestojíte, jste hajzl a nezasloužíte si ho, ale znám Justina a vím, že kvůli vám teď trpí... takže vás žádám, nechte toho."

Vina(5)

11. října 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Vůbec jsem nevěděl, jak Debbie vysvětlím to mokré oblečení, aniž bych jí musel prozradit, že ve mně holt polevily ledy a já si dovolil ukázat lidskost, jen abych Justinovi pomohl. Ale to, že se mi Justin smál při představě, jak šokovaně na mě bude Debb koukat bylo vlastně nápomocné, protože věřím, že ten pohled bude stát za to.
"Kde, sakra, jsi?! Vy oba!" ozvala se znova o něco hrozivějším tónem. Mohlo mě napadnout, že zrovna ona pomůže tomu, aby se Justin zase usmíval jako sluníčko, protože přesně to se právě dělo.

B: "Je ti jasný, že tě zabije?"
J: "To tys jí neinformoval o mém pobytu v cele."
B: "Hele! Věřím, že jeden hovor si tam dovolený měl."
J: "Ten jsem si šetřil pro tebe, kdybych náhodou chtěl sex po telefonu."

Musel jsem se zarazit a prohlédnout si ho, ještě před chvílí se zdálo, že se z té svojí nálady jen tak nevyhrabe a najednou dělal takové vtípky... které mimochodem byly jako představa vzrušující.

Debbie: "Mám toho dost!"
J: "Měli bychom jít."
B: "Ty první."

Justin se na mě nazlobeně podíval, ale následně neodolal úsměvu. Hned na to vyšel z koupelny s ručníkem kolem beder a já ho následoval mokrý jak nějaká zmoklá slepice.

Vina(4)

10. října 2016 v 0:13 | Janča
Nový díl. - Tak nový vzhled se nám snad povedl, ještě ho teda musím dopilovat, ale doufám, že vám se líbí, co už vidíte (a když ne tak ne, mně se to líbíSmějící se) A asi jste si možná všimli, že jedna rubrika 'Jiné' nám zmizela, ale za to přibyla jiná a to rubrika 'O QAF', kam mám v plánu někdy přispívat články o Queer as folk, v poslední době narážím na nějaké novinky, jak o seriálu tak o hercích z něho a nějak jsem zatoužila po tom, že bych sem tam něco napsala a dala vám to sem (ještě to nemám úplně vymyšlené, ale já to vymyslímSmějící se) Ale jako první mám v plánu sem prdnout článek všeobecně o QAF - co, kdo, proč, jak... prostě pro ty, kteří třeba seriál moc neznáte a zajímá vás, o čem a hlavně, o kom to vlastně píšu nebo tak... prostě uvidíte samiSmějící se Ale teď už vám radši popřeju příjemné čteníUsmívající seSmějící se

BRIAN

Nikdy bych nevěřil, že něco takového přiznám, ale jsem šťastný, že znám Mel. Povedlo se jí to - dostala Justina na kauci ven. Teda ona jí zařídila a já zaplatil, ale to už je vedlejší. Hlavní je, že právě teď čekám na to, až Justin vyjde ven a já ho budu moct obejmout. A pak praštit, za to, že se tím idiotem nechal tak vykolejit. Bože, už jde, okamžitě vystupuji z auta a opírám se o něj, ruce mám složené na prsou a sleduji, jak ke mně kráčí s Mel v závěsu. Nedokáže se na mě ani podívat, vidím, jak se stydí a mě najednou opouští veškerá chuť mu něco vyčítat, i když jen z důvodu toho, že mě neskutečně vyděsil. Jdu mu proto ihned naproti a nabízím mu svou náruč - neváhá a svine se mi na hruď. Okamžitě jsem ho proto pevně objal a k Mel jsem zašeptal tiché "Děkuju," ona jen přikývla.

B: "Jak ti je?"
J: "Hrozně."
B: "Vezmu tě domů."
Melanie: "Ehm?"
B: "Ale nejdřív odvezeme tvojí zachránkyni domů."
J: "Jo, jasně."

Justin mě obešel a vydal se do auta. Zoufale jsem se podíval na Mel, ale ta mi oplatila stejný pohled. Ani jeden jsme Justina takhle nikdy neviděli.

Vina(3)

6. října 2016 v 0:05 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Asi si dovedete představit, že jsem byl jak na trní, mít tu možnost tak tu běhám sem a tam jak šílenec z těch nervů, místo toho jsem alespoň poklepával nohou, jak nějaký narkoman, zatímco jsem se snažil sedět na místě a nevybouchnout. Ani jsem popravdě nevěděl, jak se vlastně cítím, na jednu stranu jsem měl opravdu strach, protože jestli udělal to, co nám tvrdí, že udělal a není v tom nějaký háček, který všechno vysvětlí a Justin bude v pohodě, tak je tu dost velká možnost, že náš vztah bude pokračovat přes mříže. A zároveň mám vztek, protože nechápu, jak se mohl do něčeho takového namočit, je to přeci on, vždyť ten kluk by neublížil ani mouše, tak, co ho, sakra, dovedlo k tomu, že chodí po nocích a rozdává nakládačky? Copak nemohl přijít za mnou a promluvit si o tom, co ho trápí? Musel k tomu přistoupit zrovna takhle? Já fakt zešílím, pane bože!

B: "No konečně! Tak co říkal?"
Melanie: "Jak to říct? Neřekl mi nic."
B: "Co, prosím?"
Melanie: "Myslím, že je dost mimo, pomalu mě nevnímal a jediný, co řekl, bylo, že to podělal."
B: "Co, sakra, udělal?"
Melanie: "Já nevím. Ale zjistím to. Dneska tu bude muset zůstat, ale zítra mu zkusím zařídit kauci... takže si připrav peněženku."
B: "Další věc, co mi bude doživotně splácet."
Melanie: "Ještě, že ho miluješ natolik, že to přetrpíš."
B: "Prosím tě, nechtěj, aby mě zavřeli taky, až tě zabiju."
Melanie: "Máš štěstí, že tu jde o Justina, jinak bych se na tebe vykašlala."

Popravdě? Neužíval jsem si nijak zvlášť to, jak jsem jí popichoval, jindy je to běžná část mého dne, která mě baví, teď jsem ale jednoduše musel najít něco, co mi i na pár vteřin odvede myšlenky od toho, co se děje. Protože jestli se Justin z tohohle nedostane, tak já nevím... já nevím, co budu dělat.

Vina(2)

5. října 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Nemohl jsem se z toho vůbec vzpamatovat. Chtěl jsem jet s nimi rovnou na stanici a zjistit, o co, sakra, jde, ale věděl jsem, že nejdřív budu muset někoho sehnat, i když mě to bude stát veškerou mou hrdost. Jenže jak se ukázalo, Melanie se mnou chce mluvit asi úplně stejně, jako já jí chci žádat o pomoc. Proto když nezvedala ani můj desátý hovor jsem se vydal rovnou k nim domů, ačkoliv jsem nevěděl, co jí vlastně vůbec řeknu, jelikož sám nic nevím. Jenom to, že jsem z toho totálně v hajzlu!

Melanie: "Co tady, zatraceně, děláš?! Je noc! Spali jsme!"
B: "To mě nezajímá, máš zvedat telefon... jdeme - potřebuju tě."
Melanie: "Zbláznil ses? To, že ti nezvedám telefon má důvod... a nikam s tebou nejdu, jsi cvok?."
B: "Mel, zatraceně! Justina zatkli... a já nevím, co mám dělat, takže když říkám, že tě potřebuju tak to znamená, že tě, sakra, potřebuju."
Lindsay: "Jak to myslíš, že ho zatkli?"...Objevila se tak, jak jsem doufal, že se neobjeví.
B: "Skvělý, další obecenstvo. Jdeme,"...Chytil jsem Melanie za paži pevněji, než jsem chtěl.
Melanie: "Pusť mi tu ruku a nech mě se alespoň obléknout, nepůjdu nikam v pyžamu."
B: "Tak dělej, proboha."

Nebudu lhát, byl jsem, kurva, vyděšený! Když Justinovi dali pouta tak to ani zdaleka nesplňovalo mou sexuální představu... v tu chvíli jsem mohl jenom myslet na to, co se, do prdele, děje a kam ho, sakra, vedou uprostřed noci! A především PROČ!

Vina(1)

4. října 2016 v 0:04 | Janča
Nová povídka. - Musím se přiznat, že jsem po té dlouhé povídce úplně vyšťavená a nějak mě nic na další povídku nenapadlo, takže jsem zapátrala ve složkách a našla něco, co jsem napsala už před dvěma roky a nějak jsem na to zapomněla... bude sice sranda na to navazovat, když už je to tak dlouho, ale já mám ráda výzvy Smějící se Sice jsem si říkala, že od dramatu na chvíli upustím, ale tohle je trošku jiné drama, než jste zvyklí. Sama jsem proto zvědavá, jak se s tím poperu... ale dost těch řečí, prostě si užijte čtení Usmívající seSmějící se

BRIAN

Probudil jsem se zhruba okolo 4 hodiny ranní a hned mě znepokojilo prázdné místo vedle mě, jsem si totiž zcela jistý, že když jsem šel spát tak byl Justin u mě a určitě to nebyla halucinace. Okamžitě jsem proto vylezl z postele a šel se porozhlédnout po loftu, ale nikde jsem ho nenašel, všude bylo pouze nepříjemné ticho a prázdno! Dokonce i jeho telefon jsem našel pohozený na konferenčním stolku, takže jsem mu nemohl ani zavolat a zjistit, kam se uprostřed noci vypařil. No není on na zabití?!
Opravdu jsem to nechápal, bylo jen výjimkou, že doma nebyl do tří, ale aby zmizel po třetí? To mi vážně hlava nebere! Ale co můžu dělat? Vyhlásit po něm celostátní pátrání anebo se sám na takovou misi vydat? Jenže kde ho mám tak hledat? Toť otázka za milion!
Přiznávám se, že se mi tohle vůbec nelíbilo, dokonce jsem o něj měl starosti, jenže jsem nemohl nic dělat. Sice bych se ho mohl pokusit najít, ale jak už jsem říkal, já nevím, kde je a jelikož si s sebou ani nevzal telefon tak pochybuji, že vůbec chtěl, abych mu volal, natož abych ho dokonce hledal. Něco mi říká, že měl možná zase nějaký zlý sen, jako už několikrát za posledních pár týdnů a jednoduše ho šel rozchodit ven na čerstvý vzduch, jelikož si určitě usmyslel, že to bude lepší, než mě s tím zatěžovat a ačkoliv bych s ním o tom mohl diskutovat, tak nebudu, je jenom na něm, jak se s tím vypořádá, protože i když bych mu rád pomohl, někdy je prostě lepší nechat ho, ať si to vyřeší po svém.
Vrátil jsem se proto zase zpátky do postele a překvapivě jsem zase usnul, divil jsem se, že se mi to podařilo vzhledem k okolnostem, ale aspoň jsem Justinovu nepřítomnost mohl v klidu zaspat. Tedy alespoň do té doby, než mě probudil rámus z koupelny...

B: "Justine?"

Když jsem ho zahlédl, tak jsem se doslova zhrozil - byl jako tělo bez duše, dokonce na mě ani nereagoval, skoro jako by ani nevěděl, že stojím přímo za ním, zatímco se opíral o umyvadlo a měl svěšenou hlavou.
 
 

Reklama