V dobrém i ve zlém

V dobrém i ve zlém(6)

9. června 2016 v 0:03 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Nejdřív jsem byl na Briana hrozně naštvaný, ale nakonec mi došlo, že to, co řekl, řekl jenom, aby pro něj bylo snazší se mě zbavit, což sice nezní o moc líp, ale je to Brian a ten nedělá nic bezdůvodně. V tomhle případě bylo tím důvodem to, že si určitě myslí, že mi dělá službu. Že na tom budu líp, pokud se od něj budu držet dál. Že mám v životě důležitější věci na práci, než se starat o něj. Právě teď se považuje za poškozené zboží a s tím bych se přeci neměl zahazovat. Jako by snad nemoc byla nějaká vada na kráse, no on to tak určitě vidí. Jako by snad to, že se o něj chci postarat, znamenalo, že z něho dělám chudáka. Jednoduše mu nestačí, že ho prostě miluju a chci tu pro něj být v dobrém i ve zlém. Na tohle by mi určitě odpověděl, že nejsme nějaká manželská dvojice a ať si tyhle řeči strčím někam, ale já to tak opravdu myslím. On to ale nechce slyšet. Nejspíš ho teda budu muset přimět poslouchat.

B: "To si snad děláš srandu,"...Vtrhl jsem mu bez zaklepání do kanceláře.
J: "Ani trochu."
B: "Ráno se tě zbavím a o pár hodin později tě mám zase na krku?"
J: "Měl jsem v jídelně o čem přemýšlet..."
B: "To se vsadím."
J: "A došel jsem k závěru, že se nenechám jen tak odehnat."
B: "To ani nemusíš, prostě mě jen ignoruj, když mě někde uvidíš."
J: "Miluješ mě, já vím, že jo, jinak bys tohle nedělal, kdybych ti byl ukradený, neřešil bys to, zda tě uvidím slabého, unaveného nebo třeba zvracet. Bylo by ti to fuk, ale ty se bojíš, že pokud mě nevyhodíš sám, tak tě nakonec opustím... Ale to neudělám, kdy už to konečně pochopíš?"

V dobrém i ve zlém(5)

8. června 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Lítost a povzbudivé řeči mi vždycky doslova naháněli husinu, leze mi to jednoduše krkem. Ale Debbie mi toho právě teď projevila až nadbytek, nejhorší ale bylo to, že jsem byl rád. Potřeboval jsem někoho, kdo mě obejme a řekne, že to bude dobrý. Někoho, kdo je pro mě tak důležitý jako ona, není sice moje biologická máma, ale je to prostě máma a ta to vědět musí, ať se mi to líbí nebo ne.
Byl jsem však rád, že mě nakonec nechala odejít, sice jsem jí ve finále musel utěšovat já a říkat, že jsem na dobré cestě k uzdravení nebo aspoň to říká doktor, já jsem na dobrý cestě leda tak k záchodu, abych se vyzvracel. Ale nějak jsem jí uklidnit musel. Hned na to jsem rychle vypadnul, jinak by mi ještě řekla, že budu spát u ní doma. Kdybych však tušil, co mě čeká, jakmile otevřu dveře loftu, tak bych se sem tak nehnal...

B: "Co tady děláš?"
J: "Bydlím tu."
B: "Tak to sis asi spletl adresu, jdi k mámě."
J: "Jak víš, že jsem byl u ní?"
B: "Maikey."
J: "Takže tě nezajímám, ale stejně se informuješ, kde jsem?"
B: "On mi to řekl sám."

V dobrém i ve zlém(4)

7. června 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout. Tohle byl důvod, proč jsem Justinovi zabalil všechny věci a bez vysvětlení ho vyhodil. Doufal jsem, že to pro něj bude poslední kapka a on mě nechá být. Štvalo mě to, vlastně víc než to, protože vím, že se mi dostal pod kůži víc, než je zdrávo, což je důvodem toho, že s ním chci opravdu být. Ale v momentě, co jsem zjistil, že mám rakovinu, jsem věděl, že si ho musím držet od těla. Nejprve jsem jen trávil čas dlouho do večera v práci, pak jsem začal chodit do Babylonu bez něj, což mu ani moc nevadilo, sám toho měl až nad hlavu a přiznejme si, bez jedné koule by si se mnou ani moc neužil, proto jsem se mu za každou cenu vyhýbal. Jenže nakonec jsem pochopil, že to nic nevyřeší, že dříve nebo později si mého chování začne všímat a začne se zajímat, co se děje a to jsem nemohl dopustit, proto jsem ho vyhodil dřív, než k tomu došlo. A téměř mi to vyšlo, nezdálo se, že by chtěl nějak odmlouvat, poznal jsem na něm, že už toho má po krk a i když to zabolelo, věděl jsem, že je to tak pro něj lepší, je v nejlepších letech, které by si měl užívat a ne se starat o mrzáka jako já. Jenže stačilo, aby se za mnou stavila Debbie v práci a pěkně mi to vybarvila. Dala mi jasně najevo, že pokud to nedám dohromady tak ho opravdu ztratím navždy. Nechtěl jsem o tom slyšet, sice jsem se ho zbavit chtěl, ale ve skutečnosti jsem si neuměl představit život bez něj. Debbie mi však ten obrázek dokázala pěkně popsat. A já tak hned po své již druhé chemoterapii zamířil do baru, věděl jsem, že se nejspíš zabiju, ale bylo mi to jedno. Místo toho to ale dopadlo tak, že Justin mě našel ksichtem přilepeným v mojí koupelně, zavolal mi záchranku a pak samozřejmě zjistil, že jsem na své poslední cestě do pekla, z čehož by rozhodně měla velkou radost moje matka. A pak se nezapomněl stavit, aby mi řekl, že ode mě neodejde, jenže to je to poslední, co právě teď potřebuju - aby se o mě staral.

Maikey: "Briane, jsi tu?"

Zakroutil jsem očima. Fakt jsem právě teď nepotřeboval žádnou návštěvu, natož tu Maikeyho. Jenže se zdá, že můj loft je něco jako muzeum, do kterého si každý vejde, kdy se mu zachce.

V dobrém i ve zlém(3)

6. června 2016 v 0:03 | Janča

JUSTIN

Mohl jsem tušit, že když dorazím před dveře loftu, kterému jsem ještě včera říkal domov, tak mě najednou veškerá odvaha přejde. Zničehonic jsem nevěděl ani, jak se jmenuju, natož proč jsem vlastně tady. Tak moc mě setkání s ním, když vím, že o něj nestojí, děsilo. Včera byl mým přítelem, dnes někým, koho se bojím vidět, protože je mi jasné, jak na mou přítomnost zareaguje. Tělem bude říkat, jak moc po mně touží, ale slova budou nakonec silnější. Ta slova mě opět vyženou pryč a já budu mít znovu zlomené srdce. Brian Kinney - lamač mého srdce. A já ho i přes to stále miluji, nejspíš navždy milovat budu. Zároveň jsem však už unavený z toho neustálého bojování o to, aby mě konečně přijal. O to, aby se nebál mě milovat. Zkrátka je to vyčerpávající.

J: "Briane?"...Otevřel jsem ty těžké kovové dveře.

V dobrém i ve zlém(2)

5. června 2016 v 0:06 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Debbie mi nakázala, abych jí okamžitě následoval dovnitř, bylo mi jasné, že to, co bude následovat, nebude rozhodně nic příjemného, ale nakonec jsem jí poslechl a šel za ní. Posadila mě k jednomu volnému stolu, na chvíli si odběhla a následně se vrátila s hrnkem kafe. Hádám, že na mě poznala, že ho opravdu potřebuju, jinak bych sebou nejspíš praštil přímo na stůl. Hned na to se naproti mně posadila a zadívala se mi vševědoucně do očí, bylo to opravdu nepříjemné a tak jsem se snažil rozptýlit tím, že jsem se napil svého kafe, no nepomohlo to a tak jsem raději místo toho spustil...

J: "Nevím, Debb, fakt nevím."
Debbie: "Ještě jsem se tě na nic ani nezeptala."
J: "To si ani nemusela, je mi naprosto jasné, že se chceš zeptat, co se stalo a já rovnou říkám, že fakt nevím."
Debbie: "Něco vědět musíš, když s sebou taháš tu tašku."
J: "Včera jsem přišel domů z práce, Brian seděl u počítače se skleničkou a jen se na mě tak zvláštně díval, zeptal jsem se ho, co se děje a on mi na to odpověděl, že chce, abych odešel a už se nevracel."

V dobrém i ve zlém(1)

4. června 2016 v 0:01 | Janča
Nová povídka. - Tak tu máme povídku trošku s předstihem, včera jsem dostala maturitní vysvědčení, takže mi vědomí, že je to školní peklo konečně za mnou, dalo velkou motivaci psát... tudíž doufám, že si čtení užijete Usmívající seSmějící se

JUSTIN

Hned jak jsem se probudil, věděl jsem, že je něco špatně - tak za prvé, bolela mě hlava způsobem, že jsem měl za to, že v ní mám asi tisíce střepů a za druhé, hned jsem poznal, že nejsem doma. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a začal jsem poznávat věci kolem sebe a pak mi na mysli přistála jediná myšlenka - proč jsem, sakra, u Maikeyho a Bena?! Tohle se mi vůbec nelíbilo a něco mi říkalo, že to bude ještě horší, nemohl jsem si sice moc nebo spíš vůbec vybavit, co přesně se stalo, že jsem skončil tady, ale když už jsem se kvůli tomu opil tak, že moje paměť je totálně v háji a dokonce ležím na skoro rozpadlém gauči u Maikeyho doma, tak je rozhodně hodně věcí špatně!

Hunter: "Vyspal ses dobře?"...Kriste pane, na jeho existenci jsem taky dočista zapomněl!
J: "Díky za infarkt."
Hunter: "Kdykoliv. Rád bych ti dělal společnost, ale ti dva nesnesitelně touží po tom, abych se vzdělával, tak zas někdy."
 
 

Reklama