Slzy slunce

Slzy slunce(5)

24. října 2014 v 0:04 | Janča
Poslední díl.

BRIAN

Nevím, jestli jsem donucením ho zůstat spíš nepřilil olej do ohně, ale v tu chvíli se mi to zdálo jako dobrý nápad, jak by mohl strávit víc času s rodinou, pro mě už to ovšem tak dobré nebylo, ale pokud to znamenalo, že mu tím pomůžu, byl jsem klidně ochotný zůstat přes noc v domě mámy svého... Prostě Justina! A i když se zprvu chtěl rvát a přesvědčit mě o tom, že jsem mu to teda pěkně podělal, tak se nakonec zdálo, že usoudil, že mám pravdu a zůstat mu už tak nevadilo, za což jsem byl vážně rád! Co se mi už ovšem nepodařilo, bylo zůstat vzhůru a to i přesto, že jsem se opravdu moc snažil, chtěl jsem vidět, jak spí a ujistit se, že je v pořádku, ale spánek mě zkrátka přemohl a já spal tak tvrdě, že jsem nevěděl o světě, natož o Justinovi!

Slzy slunce(4)

23. října 2014 v 5:34 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Čím víc jsme se blížili, tím víc se mi svíral žaludek! Bylo mi doslova neskutečně mizerně a to jsem si zpočátku myslel, že se začínám uklidňovat, no šeredně jsem se zmýlil! Dokonce i na Brianovi začala být patrná menší nervozita a to mě rozhodilo ještě víc, protože on je obvykle ten, který ani význam slova nervozita nezná, natož, aby jí sám prožíval! A když nakonec odbočil do ulice vedoucí k máminému domu, myslel jsem, že snad vyskočím za jízdy a uteču... Jenže dal jsem Brianovi slib, že se ničeho takového už bát nemusí a tak jsem zůstával na místě a tiše pozoroval cestu.

Slzy slunce(3)

22. října 2014 v 0:07 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Nedá se to vůbec nijak vyjádřit, to, jak jsem zničený, to, jak jsem uvnitř roztrhaný na kusy, to, jak se nenávidím! Udělal jsem to nejhorší, co jsem udělat mohl - svému otci jsem nedal sbohem, raději jsem utekl a místo toho, abych byl své mámě a sestře oporou, jsem se schovával jako nějaký zbabělý teplouš! Všechny jsem zklamal... Zklamal jsem mého tátu!

Slzy slunce(2)

21. října 2014 v 0:28 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Stáli jsme spolu v objetí přede dveřmi mého loftu několik minut naprosto bez hybně a beze slova, jen jsme se drželi a nepouštěli, bylo to příjemné, ale zároveň nervy drásající! Brečel... Tak moc, že mě to ničilo! Chtěl jsem mu pomoct, ale nemohl jsem, byl jsem bezmocný, přesně tak, jak jsem se bál, že jednou budu, byl jsem mu absolutně k ničemu! Nejsem ten typ člověka, který dokáže druhého utěšit slovy a Justin je bohužel zase ten typ člověka, který potřebuje slyšet něco, co ho utěší a toho já nejsem schopný! I když bych chtěl!

Slzy slunce(1)

20. října 2014 v 0:01 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Strávil jsem nad prací, která zahrnovala papírování, prezentace a nápady na novou kampaň, snad celé hodiny, ale nic z toho nezabíralo, nemohl jsem přestat myslet na to, co mě vždycky nutilo ráno vylézt z postele a večer se vracet domů... Chybí mi Justin! Tak zatraceně mi chybí, že ani svou myšlenku nedokážu pořádně dokončit! Noci jsou pro mě nekonečné a dny zdlouhavé, neustále čekám na jeho hovor nebo jen blbou textovku, na cokoliv, ale nic z toho nepřichází! Řekl mi to dost jasně - chce být sám! A já to chápu, i přesto, jak to mezi sebou s otcem měli, ho miloval, ale on ani ne před dvěma týdny zemřel a Justina to naprosto zasáhlo! Potřeboval vypadnout a tak si vzal nějaké peníze, oblečení a odjel sám, kdo ví kam, nechtěl, abych ho hledal nebo ho sháněl, ale já už toho začínám šílet, je to už přes týden a pořád o něm nemám žádnou zprávu, nikdo jí nemá, všichni máme strach a já strachy doslova umírám! Nevím, jak dlouho to ještě vydržím!
 
 

Reklama