Proč právě já?

Proč právě já?(12)

10. dubna 2017 v 0:05 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Musel jsem odtamtud vypadnout, to se zkrátka nedalo vydržet. Jak jsem řekl, jedna část mě ho chtěla praštit a druhá se na něj chtěla vrhnout a obě části sílily celý večer, nakonec jsem ani nevěděl, která z nich je silnější... i když vlastně asi věděl. A přesně proto jsem odešel, mám na něj totiž vztek a nechci, aby si myslel, že je v pohodě, kdybych se najednou neovládl a přisál se na jeho rty. Nebýt tam holky a Gus nejspíš by to dopadlo tak, jak bych nechtěl, ale přitom jsem po tom strašně toužil. Jak je možné, že kdykoliv mě naštve, stane se v mých očích ještě víc sexy a přitažlivý? Možná proto, že mám zkrátka rád tuhle jeho zlobivou stránku. Ale to nemění nic na tom, že mě dva dny nechal procházet si peklem a ani mi nedal vysvětlení, proč tomu tak je, to mu zkrátka neprojde jenom tak.

Maikey: "Ju-Justine, co tady děláš?"
J: "Musím s tebou mluvit."

Nečekal jsem na pozvání a rovnou jsem se vydal dovnitř, na Bena jsem nikde nenarazil a byl jsem rád, protože tohle zkrátka potřebuji probrat jenom s Maikeym.

Maikey: "Jasně, udělej si pohodlí,"...Reagoval na moje posazení na pohovku.
J: "Díky."
Maikey: "Přišel si mě sprdnout za to, že jsem Brian nepřitáhl domů už včera? Rovnou ti říkám, že pokud ho znáš tak dobře jako já, tak víš, že to nebylo možné."
J: "Znám a vím... je mi jasné, že proti své vůli by se nikdy nenechal odvézt domů... a přesně proto tu jsem... potřebuji vědět, co ho přimělo odjet a zůstat tam přes noc... protože mě napadá jedině to, že chtěl mít klid ode mě."

Maikeyho výraz mluvil za vše a hned ho přeložím i pro vás 'O tom si musíš promluvit s Brianem, je to mezi vámi dvěma.' Jo to sotva, z toho nic nedostanu ani, kdybych byl na smrtelný posteli.

Proč právě já?(11)

6. dubna 2017 v 16:11 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Prostíral jsem ten podělanej stůl a modlil jsem se za to, aby mě někdo vysvobodil. Jenže v tomhle domě není nikdo moc mým velkým fanouškem - Melanie mě nesnáší odjakživa, Linds ta cítí potřebu se vždy postavit na stranu Justina, Gus je moc malej na to, aby mi pomohl a Justin... k tomu není už co dodat. Takže přesně proto se právě teď snažím přijít na to, kam se dávají vidličky a nože. Ale kašlat na to, prostě to hodím na stůl na jednu hromadu a oni si to určitě nějak rozeberou, žádná věda.
Hned, co jsem dokončil tento důležitý úkol, vrátil jsem se zpátky do kuchyně, ale hned mezi dveřmi mě něco zaskočilo - Justin tu nebyl. A to mohlo znamenat jediné...

Lindsay: "Neboj se, Gus mu jen chtěl něco ukázat v pokojíčku."
B: "Nevím, čeho bych se měl bát."

Popravdě jsem byl ale vyděšený, protože kdyby se Justin vypařil, zatímco jsem byl vedle, tak by to znamenalo, že už nejspíš není nic, co bych mohl udělat, abych ho donutil mi odpustit.

Lindsay: "Měl si výraz před infarktem, tak ti nevím, jsem si celkem jistá, že ses bál, že odešel."
B: "Tak to fakt ne."

Jen jsem to dořekl, tak se Justin společně s Gusem objevil ve dveřích. Skvělý, Kinney, fakt skvělý! Tohle ti rozhodně pomůže k tomu, abys to s ním vyřešil!

Proč právě já?(10)

5. dubna 2017 v 20:31 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Momentálně ve mně zápasily dvě různé osoby, ta, která ho chtěla praštit a prásknout mu dveřmi před nosem a ta, která mu chtěla skočit kolem krku, políbit ho a zeptat se ho, zda je v pořádku. Věřte mi, že výběr byl opravdu těžký. Nejradši bych udělal všechno najednou v nějakém logickém postupu. Ale ve výsledku jsem tam jen tak stál a zíral na něj jako bych ho chtěl zabít a pomilovat zároveň. Co mě však zarazilo, byl jeho pohled - něco mi říkalo, že mě tu rozhodně nečekal. A to mu na plusových bodech rozhodně nepřidá, jelikož to znamená, že stejně jako já nebyl připravený mi čelit a Gus měl pro něj taky představovat lék na zlepšení nálady a připravení se na to, co by ho se mnou čekalo.

J: "Potřebuješ něco?"...Najednou jsem se nedokázal ovládat.
B: "Justine... nevěděl jsem, že tu..."
J: "Jo jsem, vadí ti to?"

Jeho tvář zůstávala stále mrazivě nečitelná, ale pohled v jeho očích se změnil, viděl jsem, že ho vyděsilo to, jak s ním mluvím, ale nepřiznal by to, i kdybych ho mučil tím nejhorším způsobem.

B: "Justine..."

Skoro šeptal, jeho hlas byl tak jemný, jako by se snad bál i mluvit, jen aby mě ještě víc nenaštval a zároveň se ke mně snažil promlouvat takovým způsobem, abych věděl, že ho to mrzí... ano jen z toho, jak řekl mé jméno, jsem tohle všechno poznal. Ale to nemění nic na tom, že se fakt zlobím. I když bych nejradši skákal tři metru do vzduchu z radosti, že tu stojí živý a zdravý.

Proč právě já?(9)

4. dubna 2017 v 13:10 | Janča
Nový díl. - Kvůli mojí milovaný práci dneska opět dýl a zítra to tak s největší pravděpodobností bude taky, takže se předem omlouvám, ale tak hlavní je, že díly jsouSmějící seUsmívající se

JUSTIN

Já idiot jsem se mu chtěl omlouvat, strachy jsem se pomalu klepal, když jsem ho nikde nemohl najít a když jsem nakonec zjistil, že si vzal Maikeyho jako rukojmí, krve by se ve mně nedořezalo, jak jsem se bál, že se s ním děje něco vážného... a on si jen podnikl výlet do New Yorku! Beze mě! A i kdyby beze mě, ale ani mi to neřekl, prostě si beze slova odjel. Nevím, jestli se zbláznil nebo co, ale tohle je zkrátka moc. Jsme snad partneři, ne? Neměl bych vědět, když ho něco trápí? Nebo v tomhle případě, že si naplánoval výlet do New Yorku? Podle všeho a především jeho asi ne. Ani bych se nedivil, že to souvisí s těmi jeho plánovanými orgiemi, jsem si celkem jistý, že si tam užívá s každým druhým. Ach jo, někdy bych ho fakt praštil. Už mě nebaví být jenom jeho záložním plánem, když nikdo jiný není k nalezení. Miluju ho, ale i já mám jisté hranice.

Debbie: "Víš, pokud tu hodláš chodit jako tělo bez duše, tak sis ten den mohl nechat volnej."
J: "A dělat co? Čekat, až se Brian uráčí vrátit domů z jeho dobrodružství v New Yorku?"
Debbie: "Jo asi je pro tebe lepší být tady."
J: "Tak vidíš."

Chtěl jsem se vydat roznést objednávky, ale viděl jsem na Debbie, že opravdu moc touží po tom mi něco říct. Nechtěl jsem to slyšet, ale ona by si stejně našla způsob, jak mi to povědět, takže ať už to mám z krku.

Proč právě já?(8)

3. dubna 2017 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Ležel jsem ve svém hotelovém pokoji rozvalený na velké posteli v nadýchaných peřinách a sám sebe jsem se ptal, co to, sakra, vyvádím. Já totiž fakt nevěděl. Nejspíš jsem se zbláznil. Možná jsem se někde praštil do palice a tohle jsou následky. Ale ať už je to cokoliv, je jasný, že to budu muset dříve či později vyřešit. Nemůžu se schovávat věčně, vyhýbat se Justinovi, zadržovat Maikeyho a dumat nad tím, proč mě Justin a všichni ti lidé v mém životě milují, když, přiznejme si, stojím za hovno. Ale dost o tom, jsem tu, protože si potřebuju vyčistit hlavu, užít si s nejlepším kamarádem jako za starých časů a následně čelit Justinovi, který určitě trne hrůzou a rudne vztekem zároveň. Musím se konečně překonat a čelit tomu faktu, že on a já máme vztah, který chci, aby vydržel dlouho... nejlíp navždy. Pokud on o to tedy vůbec ještě stojí, přeci jen podle Emmetta měl chvilku, kdy náš vztah dost možná zpochybňoval a ani se mu nedivím, jen mě děsí ta představa, že až se vrátím domů, tak on už tam nebude.

B: "Maikey!"...Zabušil jsem na dveře od koupelny.
Maikey: "Co?!"
B: "Máš v plánu tam být ještě dalších sto let nebo mě tam taky pustíš?! Potřebuju se taky vysprchovat!"

Už mi na to nic neřekl, měl jsem za to, že se mě jednoduše rozhodl ignorovat, ale za dalších pár vteřin se otevřely dveře.

Maikey: "Víš, kdybys mě neunesl z mého domova ještě předtím, než jsem se stihl vysprchovat, tak bych tam teď nemusel být sto let."
B: "S tebou je zábava... pokud vím, tak si tenhle den máme užít, spolu, v pohodě, jako za starých časů."
Maikey: "Já vím, promiň... jen okolnosti jsou trochu na hlavu, ani si mě nenechal zavolat Benovi."
B: "Ach jo, telefony jsou na nočním stolku, klidně si posluž, kaziči zábavy."

Proč právě já?(7)

30. března 2017 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Maikey: "Můžeš mi, sakra, konečně říct, o co tu jde?"

Dobrá otázka, Maikey. Ale problém je, že já na ní neznám odpověď. Protože já nevím, o co tu jde. Mám dojem, že jsem se nejspíš naprosto zbláznil. Včera bylo ještě všechno úplně v pořádku, ale ze vteřiny na vteřinu se moje mysl úplně zcvokla. Nejdřív to začalo tím, že jsem nechápal, jak někdo tak úžasný, jako Justin, může milovat právě mě. A pak to pokračovalo tím, že jsem se najednou viděl jako někoho, kdo si nezaslouží být milován, kvůli tomu, jaký jsem. A to vedlo k tomu, že jsem tím sám sebe úplně zazdil a všechno, co jsem si o sobě do teď myslel, jako bych pohřbil hluboko do země a viděl jen toho sobeckýho hajzla, který myslí jenom na sebe. Možná to zní zmateně, přeci jen já mám rád to, kým jsem, nikdy jsem se nechtěl nějak změnit... ale přes to něco ve mně je najednou mnou samotným zhrozený a děsím se dne, kdy i Justin a všichni ostatní pochopí, že držet si mě poblíž je to nejhorší, co můžou udělat.
Bože, proč právě já, mám takovouhle krizi sebezničení?

Maikey: "Briane! V podstatě si mě unesl, nemyslíš, že si alespoň zasloužím vědět, proč vlastně?"
B: "Nedramatizuj tolik."
Maikey: "Prosím? Bušil si nám na dveře jako nějaký komando, mě si pomalu vytáhl ven ve spodkách a pak si mě naložil do auta a odjel."
B: "Trochu adrenalinu ti neuškodí, nějak moc ses na tom předměstí usadil."
Maikey: "Takže se mi teď snažíš připomenout naše mládí nebo co?"
B: "Nevím, jak ty, ale já jsem pořád mladej."

Dobrý, alespoň, že ještě věkově si stále přijdu mlád. V momentě, co začnu shazovat i tento prvek, tak to se mnou půjde opravdu, ale opravdu do prdele.

Proč právě já?(6)

29. března 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Hned na to moje cesta vedla rovnou do jídelny, i když se k tomu Brian asi nikdy nepřizná, má to tam rád asi úplně stejně jako doma a v Babylonu, vždy když potřebuje, ví, že tam najde Debbie, která mu pomůže se poprat s čímkoliv, co ho trápí. I když nejsem si jistý, že ho tentokrát vůbec něco trápí, možná leda tak to, že jsem se dneska neukázal doma. Ale já k tomu měl důvod. I když to mě asi neomlouvá, dovedu si totiž představit, jak se o mě Brian bál, což je věc, ke které se taky nikdy nepřizná. Ale v první řadě mě neměl nechávat v Babylonu a beze slova odjet, s kdo ví kým. Dobře, teď už jsem celkem v právu, to on mě nechal v Babylonu, to on si naplánoval víkendové orgie a to on je teď k nenalezení... přísahám bohu, že až já ho najdu, tak ho snad...!

J: "Je tu Brian?"...Přilítl jsem do jídelny a ihned začal u Debb s křížovým výslechem.
Debbie: "Co kdybys nejdřív popadl dech, zlato?"
J: "Už dejchám... takže... je tu?"
Debbie: "Vidíš ho tu snad?"

Dobrý postřeh. Sice jsem se nijak zvlášť nerozhlížel, když jsem sem vpadl, ale Briana bych viděl i se zavřenýma očima. Takže je to jasný, tady fakt není. Ale kde, sakra, je? A proč tam vůbec je?

Proč právě já?(5)

28. března 2017 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Moje probuzení vůbec neprobíhalo tak, jak jsem doufal. Nejen, že se můj problém stále nacházel ve vzduchu, ale šance na to, že mě Justin nebude chtít zabít, zcela zmizela, poněvadž podle všeho zmizel i on. Buď to odtud utekl dřív, než jsem se probudil, což je dost nepravděpodobné vzhledem k tomu, že nemá šichtu a ani nic jiného na práci anebo hůř - vůbec v noci nedorazil domů. A to znamená, že problém máme teď oba... já, protože jsem vůl a on protože porušil naší dohodu. Jen si nejsem jistý, že jsem v pozici, abych mu mohl něco vyčítat. Pravděpodobně nejsem.
Na odreagování jsem si dal sprchu a následně jsem s hladovým žaludkem zjistil, že tu není nic k jídlu, což bohužel vedlo k hroznému závěru - musel jsem do jídelny. A to znamenalo čelit Debbie. Ale aspoň nějakou výhodu to bude mít, jsem si totiž celkem jistý, že to ona ukrývá Justina.

Debbie: "Copak, copak? Přišel si dokončit náš včerejší rozhovor, od kterého si utekl?"
B: "Já jsem neutekl,"...Bránil jsem se zuby nehty, ale bylo mi to k ničemu... vždyť jsem fakt utekl.
Debbie: "Nebudu ti kazit iluze. A teď už mi řekneš, o co šlo?"
B: "Já myslím, že někdo jiný už ti to nastínil."

I když... Justin přeci jen nic neví. On má jen za to, že jsem idiot, co si chce užívat s každým aspoň trochu sexy. Ale jsem si jistý, že si vymyslel i detaily, které já nevím a Debbie dal nějakou krásnou historku o mé osobnosti.

Debbie: "Nějak se nechytám."
B: "No taak, nejsem tak blbej... vždycky se rád schovává u tebe."
Debbie: "Počkat, Justin není doma?"
B: "My vážně budeme hrát tuhle hru?"...Uchechtl jsem se.
Debbie: "Briane, poslouchej mě dobře, on u mě není a ani nebyl."

Proč právě já?(4)

27. března 2017 v 0:05 | Janča
Nový díl. - Tak díl je konečně tady, tak si ho pořádně užijte!Usmívající seSmějící se

BRIAN

Jindy bych se s klepáním neobtěžoval a prostě bych vešel dovnitř, přeci jen jsem tu strávil část svého života a přiznejme si to - jsem docela drzý. Ale tentokrát ne, tentokrát jsem předčil sám sebe a zaklepal, jako bych byl snad slušně vychován. Můj mozek jednoduše jede na celé otáčky ohledně té záhadnosti jako je 'Proč právě já?' až dělám věci, které se mi vůbec nepodobají. Myslím, že Debb bude hned jasné, že se mnou není něco v pořádku a tím se mi to alespoň ulehčí, když nebudu muset vykládat úplně všechny karty na stůl.

Debbie: "Tak tebe bych tu nečekala. Ty máš horečku nebo co?"
B: "Pravděpodobně."

Teď už jsem na nic nečekal a rovnou jsem vešel dovnitř. Moje nohy směřovaly rovnou do kuchyně, počítám zkrátka s hrnkem kafe - silného, horkého kafe. Se špetkou rozumu navíc, protože ten bych právě teď potřeboval.

Debbie: "Přejdu tu část, kdy si zaklepal, protože to se snad nikdy předtím nestalo... a rovnou se tě zeptám 'Co to s tebou, sakra, je?'"
B: "Nemohl bych nejdřív dostat kafe?"

Proč právě já?(3)

1. března 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Bylo toho na mě nějak moc. Začínal jsem přemýšlet o věcech, o kterých bych pravděpodobně ani neměl. Jsem Brian Kinney, tak prosté to je. Nejsem někdo, kdo se jen tak podkopává, takže s tím teď nebudu začínat. Justin měl určitě tenkrát nějaký pádný důvod, proč mě tak moc následoval, i přes to, jak hrozně jsem se k němu choval. Stále mě následuje, i když to občas taky stojí za nic. Takže důvod k tomu mě milovat a chtít být se mnou rozhodně má. Já o něm možná nevím, ale to nevadí. Nemusím vědět všechno, že ne? I když... je hrozné si to přiznat, ale zrovna tohle bych snad i vědět chtěl. Protože proč já? Na světě existují tisíce jiných chlapů, kteří by se k němu chovali tak, jak si zaslouží. Kteří by mu dali to, co chce. Kteří by se ho nebáli milovat tak jako já. Tak proč právě já?

J: "Tady jsi... všude jsem tě hledal. Najednou si zmizel."
B: "Promiň, jen jsem potřeboval..."
J: "Neříkej, že přemýšlet?"
B: "Pokud vím, tak už jsem tě poučoval o tom, že nesnáším, když někdo dokončuje moje věty."
J: "Takže si opravdu chtěl přemýšlet... o čem?"
B: "O ničem. Nemusel jsem a ani jsem nechtěl o ničem přemýšlet."

Nevadí, že bych teď pravděpodobně měl mít nos jak Pinocchio, hlavní je, že se nikdy nedozví, o čem jsem to vlastně musel tak urputně přemýšlet. Protože by se mi pravděpodobně vysmál. Nebo hůř... chtěl by si o tom promluvit. A to nehodlám riskovat.

J: "Briane?"
B: "Pojď radši tančit."

Proč právě já?(2)

28. února 2017 v 0:02 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Znáte to, když vám v hlavě neustále hraje refrén nějaké písně a vy se ho ani za boha nemůžete zbavit? No tak přesně tak jsem na to teď já, akorát s jistou zákeřnou otázkou "Proč právě já?" Vždyť Justin neměl jediný důvod k tomu, aby se zamiloval zrovna do mě. Tedy pokud pomineme můj dokonalý zevnějšek, bohatství a to, jak úžasnej jsem v posteli. No vážně, co za vlastnosti mám, že Justina okouzlily natolik, že i přes to, jak hnusně jsem se k němu choval, se mě nepustil? Nejsem milej, nejsem hodnej, musí se stát zázrak, abych nebyl ironický nebo sarkastický, věčně myslím jen na sebe a svoje potřeby... nebo dobrá, takový jsem dřív byl, teď už jsem v mnoha ohledech lepší. Ale my tu řešíme to, proč si vybral právě mě před těmi čtyřmi roky. Tenkrát jsem chtěl jenom jediné - mládí, sex, prachy a alkohol. Něco jako láska mě obcházelo mílovými kroky. A Justin to ode mě schytával pěkně dlouho, než jsem si uvědomil, že už nechci, aby odešel. Ale proč právě já, sakra?!

J: "Hmmm,"...Justin se začal protahovat a já se musel usmívat.
B: "Ahoj."
J: "Ahoj... já jsem asi usnul."
B: "Nepovídej."
J: "Promiň, dneska jsem měl perný den."
B: "Copak, copak? Měl si tu někoho, o kom nevím?"
J: "Víš, že mám radši, když jsi u toho. Ale nejdřív jsem byl v práci, pak jsem se stavoval doma a odpoledne mě holky zaúkolovaly hlídáním Guse... mimochodem ho zajímá, kdy ho konečně vezmeš do toho Aquaparku, jak si mu to slíbil."
B: "Počkat, cože jsem mu slíbil?"
J: "Byl jsi tak trochu opilý, když si mu ten slib dával... předpokládal jsem, že už si to nepamatuješ. Ale je mi líto, tomu se nevyhneš, pokud mu nechceš zlomit jeho děcké srdce."
B: "Já ani nemám plavky."
J: "To se vyřeší, neboj. Je tady někde to jídlo? Fakt umírám."
B: "V kuchyni."

Proč právě já?(1)

27. února 2017 v 0:07 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Seděl jsem ve svojí nóbl kanceláři a podepisoval jeden papír za druhým. Měl jsem z toho už tak velkou hlavu, že jsem myslel, že se na to vykašlu a jednoho z mých neschopných zaměstnanců přinutím zůstat přes čas a falšovat můj podpis na zbytek těch dokumentů. Moje oči neustále sledovaly ručičku na hodinách, ale dalo by se říct, že snad stála na místě. Nedokážu ani popsat, kolikrát mi hlavou projel obrázek toho, jak jsem doma v posteli a nalepený na Justinovo nahé horké tělo.
Už jen dvacet minut a čeká mě plný víkend divokého sexu s tím neúnavným modrookým ďáblem. Pouze radost, odpočinek a sex, žádná práce a žádné starosti... sakra, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem se takhle moc těšil na víkend. Obvykle si beru práci i domů, ale tentokrát se těším na to, až za sebou zavřu dveře Kinneticu a do pondělního rána je neotevřu.

B: "Sláva!"...Odhodil jsem propisku kamsi a děkoval pánu bohu, že ukončil mé utrpení.
Ted: "Tady se někdo těší domů."
B: "Ty máš uši všude."
Ted: "Akorát jsem šel do tvé kanceláře."
B: "Ať chceš cokoliv, nezajímá mě to... začalo mi volno, krásnej, dlouhej víkend plný sexu s Justinem... tak mi to nekaž."
Ted: "Páni, nějak se k němu začínáš vázat."
B: "Prosím?"...Můj tón nebyl ani trochu příjemný.
Ted: "No obvykle bys řekl 'víkend plný sexu' teď si dodal s Justinem."
B: "Mohl bys mě přestat analyzovat a vypadnout, tvůj víkend taky začal, tak s ním koukej něco udělat a hlavně zas nepostávej v Babylonu se skleničkou v ruce a se zoufalým pohledem v naději, že někoho sbalíš a ojedeš."
Ted: "Nikdo nedává rady jako ty."

Ted se s nedefinovatelným výrazem ve tváři vytratil z mojí kanceláře a já se následně rychlostí blesku připravil k odchodu. Kinnetic už zel prázdnotou a já rychle pozhasínal světla a běžel jsem do auta. Ještě než jsem nastartoval vytočil jsem Justinovo číslo...
 
 

Reklama