Přežít Vánoce

Přežít Vánoce(10)

24. ledna 2017 v 0:03 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Nikdy by mě nenapadlo, že se v kruhu své rodiny budu cítit jako kořist, na kterou číhají predátoři. Už jsem jenom očekával, kdy mi skončí něčí vidlička v oku, nejspíš ta Lindsayina... bože, ta je na mě naštvaná. Koho by to napadlo, že na mě bude až takhle naštvaná, vždyť to ona mě dá se říct podpořila v tom, abych do New Yorku odjel... ale asi nečekala, že se nebudu namáhat ani přijet na návštěvu, zvlášť o Vánocích, to se zase musí uznat. A myslím, že hlavní problém má s tím, že ví, jak moc jsem pro Briana důležitý a že každý den beze mě je pro něj boj, hodně těžký boj a ona nesnese to, že trpí... ostatně to nikdo, každý jeden člověk u tohoto stolu ho má rád a všichni pro něj udělají cokoliv... no Emmett a Ted, vlastně i Ben, Carl, Melanie... dobře pár lidí by mu tady asi rádo někdy nakopalo zadek, ale stejně, on je jejich rodina a oni svojí rodinu brání, proto mě právě teď asi vidí jako nějakého škůdce, i když jsem taky rodina, bohužel rodina, co stojí za nic. Nebýt Brianova uklidňování v podobě položené dlaně na mém stehnu, asi bych panikařil víc, než už panikařím.

J: "Je-je to moc dobrý."
Debbie: "Lichotkami se nevykoupíš."

Polkl jsem a to tak nahlas, že to všichni slyšeli, jenže když jsem se následně podíval na Debb, pochopil jsem, že pouze žertuje, jak mně se ulevilo, ale celý stůl se hned začal smát... musím říct, že to hodně zlepšilo atmosféru.

Debbie: "No konečně,"...Reagovala na zvonek.
Maikey: "Kdo to je?"
Debbie: "Můj vnuk."
Maikey: "Co?"
Ben: "Co?"
Debbie: "Snad jste si nemysleli, že Justin je jediný, koho jsem dokopala k tomu, aby zvedl zadek a přijel."

Debbie otevřela dveře a stál tam Hunter, Maikeyho a Bena dlouho ztracený syn... i když zas tak dlouho ne a ztracený taky zrovna dvakrát ne, spíš už vede vlastní život a běhat za rodiči je pro něj asi moc nóbl... jojo, znám to.

Přežít Vánoce(9)

23. ledna 2017 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

"Briane, co to je?" zadivil se nad tou chlupatou koulí, co jsem svíral v podpaží, ale nebyl jsem schopný mu na tu otázku odpovědět. Naše pohledy byly naprosto zmražené, soustředící se na oči toho druhého, topil jsem se v té jeho modři. Bylo to jako sen, jako by to nebylo skutečné, čekal jsem jenom na to, kdy zmizí, a já se probudím, ale nic takového se nedělo, byl tu pořád - krásný, dokonalý, mnou milovaný. Stačilo by se ho jenom dotknout, i kdyby jen konečky prstů, ale aspoň to, jenže všechno mi v tom zabraňovalo, ruce jsem měl naprosto plné... ale především ten strach z toho, že když se k němu přiblížím, tak se rozplyne, mi nedovoloval cokoliv udělat. Navíc jsem byl tak ztuhlý, že i kdybych se nebál, tak se nejspíš nepohnu!

J: "Briane?"...Šel blíž ke mně, ale já z nějakého důvodu couvl.

Zaskočilo ho to, ještě aby ne. Udělat to on mně, asi bych mu nafackoval, ale... já nevím, proč jsem to udělal! Možná proto, že vůbec nevím, co tohle znamená... bojím se tomu propadnout, pokud se zítra zase sebere a já ho, kdo ví, jak dlouho zase neuvidím, pokud vůbec.

B: "Co tu děláš?"...Konečně jsem tu otázku dokázal vyslovit.
J: "Jsou Vánoce, dal jsem ti přeci slib..."
B: "A zrušil jsi to."
J: "Protože jsem idiot, neměl jsem to dělat, teď už vím, že není nic důležitějšího, než být na Vánoce s tebou... s vámi všemi."
B: "Teď to víš?"
J: "To jsem podal blbě, samozřejmě, že to vím celou dobu... jenom... jenom jsem se bál."
B: "O místo v práci,"...Gestem jsem dal najevo, že tohle byla hodně chabá omluva na to, aby nepřijel.
J: "To taky, ale spíš jsem se bál... toho, co se stane, když přijedu..."
B: "Jak tohle myslíš?"
J: "Bál jsem se, že si už třeba šel dál a že ti to všechno zničím, když se tu ukážu."

Přežít Vánoce(8)

19. ledna 2017 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

A je to tady - Vánoce. Pekelný den, který musím přežít. Jenže jak? Jak přesně ho mám přežít zavřený v loftu, který zeje prázdnotou? Ehm, ne tak docela - ta chlupatá koule se tu za těch pár dní stihla celkem slušně zabydlet, bude se hodně divit, až ho pošlu na další cestu. Ale všichni jistě víte, že tu mluvím o Justinovi... o tom idiotovi, kterého tak bezhlavě miluji a který se ani nenamáhá, aby dnešní den strávil se mnou. Bože, koho by napadlo, že jednoho dne budu tak patetický, až si dokonce budu stěžovat, že nemůžu strávit Vánoce se svojí životní láskou? Asi nikoho, mě teda rozhodně ne, nejradši bych si dal pár do zubů, abych se vzpamatoval. Ale ve skutečnosti by to potřeboval Justin, to on by se měl konečně vzpamatovat a uvědomit si, že tady pořád jsem, že jsem se za celé dva roky se svým životem ani o kousek nepohnul, čekám tu na něj jak podělanej věrnej pes... ježiš, dost o těch psech! Prostě jsem tady, ale kde je on? Dobývá New York, hlava jedna dubová, ale přes to geniální. Nemůžu se rozhodnout, zda jsem víc zoufalý nebo sobecký. Zoufalý, protože mám pocit, že už to bez něj dál zkrátka nedokážu a sobecký, protože myslím na sebe, místo na to, že se tam má zkrátka dobře, že jednoduše dosáhl toho, po čem tak toužil a já mu to chci odepřít kvůli svým osobním potřebám, touhám, citům... jsem jednoduše zoufalý sobec.

Emmett: "Hou-hou-hou..."
Ted: "Vánoce k vám jdou."
B: "Páni, to jste nacvičovali dlouho?"
Emmett: "Ty máš ale mizernou náladu."
Ted: "Kdy on jí nemá mi řekni?"
Emmett: "Pravda."
B: "Hele, nevadím vám tu?"
Emmett: "Ani trochu, tohle je veřejná jídelna."
B: "Jo, jídelna, kde se pravděpodobně ani nedočkám svojí objednávky,"...Křikl jsem zrovna, když kolem procházela Debbie.
Debbie: "Pracuje se na tom!"
B: "Skvělý, možná ten dnešek opravdu přežiju,"...Neodpustil jsem si ironii.
Emmett: "Přežiješ ho stoprocentně, máš nás."
Ted: "Jsem si zcela jistý, že tohle pro něj není žádná útěcha."

Přežít Vánoce(7)

18. ledna 2017 v 0:09 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Pořád čekám u telefonu, v naději, že mi Brian zavolá zpět. Ale proč by měl? Zase jsem ho zklamal, zase jsem nedodržel slib, co jsem mu dal. Ničím ho, v tom jsem bohužel nejlepší. A nenávidím se za to. Nedivil bych se, kdyby to tak cítil i on. Zasloužil bych si to. Ale i přes to se stále dívám na telefon a doufám, že se na displeji ukáže jeho jméno. Že uslyším jeho nádherný hlas, ze kterého mi bude běhat mráz po zádech vzrušením. Bože, co bych dal za to slyšet jeho hlas. Ale ještě víc za to, abych ho mohl vidět. Dal bych cokoliv. Ale já nemůžu, přijel jsem do New Yorku, abych si udělal jméno a stálo mě to hodně, než jsem se konečně někde chytil. Je to nejlepší místo, jaké jsem mohl dostat, výstavy mám často a s penězi to není vůbec špatné, jenže má to i svoje nevýhody, ten, kdo mi pomohl se dostat nahoru, je kretén, který mě využívá kdykoliv může, všechnu práci, která jeho nebaví, dělám za něj a teď toho využil opět, on bude moct strávit Vánoce se svojí rodinou, já jí strávím zavalený prací, která ani není moje, to, co on dělat nechce, hází na mě a já idiot si to nechávám líbit, protože se bojím, že jinak skončím na dlažbě, že jinak si mě nikdo ani nevšimne, bez jeho jména, se to moje jméno ztratí lusknutím prstů. Jenže Brian... mě nenávidí nebo nakonec rozhodně bude. A já si nejsem jistý, že s touhle myšlenkou dokážu žít... ne já vím, že nedokážu, ale co mám dělat? Co mám, sakra, dělat?
Po dlouhém dni v práci se mi konečně podařilo doplazit do mého skromného bytečku, který nápadně připomíná Brianův loft. Vánoce jsou už zítra, ale já ještě nebyl schopný ani ozdobit stromeček, natož udělat nějakou jinou vánoční výzdobu. Ale proč taky? Stejně tohle budou moje nejhorší Vánoce v životě, tak nač se namáhat? Všechno je naprosto v háji.
Ani nevím, proč právě teď držím v ruce telefon a vytáčím číslo někoho, koho vlastně ani slyšet nechci, protože vím, že slova toho člověka, mi akorát potvrdí, že jsem naprostý idiot...

Debbie: "Prosím?"
J: "Debb... to... to jsem já,"...Vykoktal jsem.
Debbie: "Kdo já?"

Věděla přesně, kdo jsem, už jen tím tónem, jakým svou otázku podala, mi potvrdila, že moc dobře ví, kdo volá - ten největší idiot pod sluncem!

Přežít Vánoce(6)

17. ledna 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Posadil jsem se u Woody's na bar a od toho pěkného barmana jsem si nechal nalít bourbon. Bylo až neskutečné, že se bar může během chvíle přeměnit na podobiznu domku pro Santovy skřítky. Fakt to všechno šíleně zavánělo Vánocemi a teď mě to akorát ještě víc vytáčelo. Přišel jsem se sem zbavit myšlenek na Justina, ne je posílit tím, že všudypřítomné ozdoby mi budou připomínat Justinovu absenci na letošní Vánoce... vlastně už nejspíš na všechny. Vážně nevím, jak to přežiju, pravděpodobně nepřežiju. Divím se, že jsem to dotáhl až sem, ale už jsem zkrátka na konci, už to nezvládám... Justin je pryč a já to budu muset přijmout. A jsem si jistý, že někdo z přítomných tricků mi s tím zajisté pomůže. Možná jsem teď delší dobu nebyl v nabídce, ale jsem si jistý, že zájem o mou osobu určitě neopadl. Stačí se podívat kolem a hned vidím několik chtivých pohledů, jež mě svlékají. Tak jo, skleničku vypiju hezky na ex a jde se na to, Kinney, už je zkrátka na čase. Tři, dva, jedna...

Maikey: "Briane!"

Kurva! Tohle snad už nemůže být pravda. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale opravdu by si potřeboval najít někoho jiného, za kým poběží, když má problémy... já sám jich mám až nad hlavu a neotravuji ho s nimi pořád.

B: "Bože, ty páchneš... si vypil tak půlku baru, ne? Předčasné oslavy?"
Maikey: "Hmmm... ne tak úplně."
B: "Něco mi říká, že udobřovací sex s profesorem neproběhl."
Maikey: "To bych musel nejdřív dojít domů, ale z krámku jsem zamířil rovnou sem,"...Začal se smát jak vyšinutý.
B: "Tak jo, vezmu tě domů, ty kaziči plánů."
Maikey: "Ne... tam ne, nesmí mě takhle vidět."
B: "Protože by tě zabil, co?"
Maikey: "Pravděpodobně."
B: "Ach můj bože. To nám zbývá jediné možné místo."
Maikey: "Sakra,"...Uvědomil si, že to místo není o nic lepší.

Přežít Vánoce(5)

16. ledna 2017 v 0:01 | Janča
Nový díl. - Málem jsem si tu pauzu prodloužila o další týden... měsíc... rokSmějící seSmějící se Byla jsem totiž extrémně líná dokopat se k tomu, abych něco napsala a pořád líná jsem... to mi zase chvíli bude trvat, než se do toho dostanuSmějící se Každopádně snad to na té povídce nebude moc znát a přeji pěkné první čtení v roce 2017! Usmívající se
PS. Snad jste tu povídku za ty tři týdny úplně nezapomněliSmějící se

BRIAN

"Briane, ahoj... nevím, jak přesně to říct... bože, je to tak těžké. Ale já to prostě řeknu - nemůžu přijet a hrozně mě to mrzí. Vím, že jsem ti to slíbil a věř mi, že si nepřeju nic víc, než za tebou přijet, ale nejde to, mám hrozně moc práce a pokud to nedodělám, přijdu o místo, které jsem si tvrdě vydřel. Vážně mě to moc mrzí, snad mi to odpustíš... Hrozně moc tě miluju. A přeju krásné Vánoce." Přesně tak zněl celý vzkaz od Justina. Na konci toho vzkazu se mi snad zastavilo srdce... dech určitě. Musel jsem se zapřít o stůl a zhluboka se nadechnout, pak jsem do něj třísknul, což zapříčinilo, že se ten chlupáč zase někam schoval. Ale to štěně mi teď bylo naprosto ukradené, jediné, na co jsem dokázal myslet, byl Justin. Justin a ty jeho věčně nedodržené sliby. Justin a jeho nadání na to mi drtit srdce pořád a pořád dokola. Sakra práce, proč mu tohle pořád dovoluju, proč ho nechávám si se mnou takhle hrát? Ach jasně, protože ho, kurva, miluju a on není schopný přijet ani na ty podělané Vánoce! Je mi jedno, že má hrozně moc práce, to máme všichni, ale jak řekla Lindsay, my si to dokážeme zařídit, tak proč ne on? Proč je to pro něj tak moc těžké? To už ho jako nikdy neuvidím? Do hajzlu! Ještě mi přeje krásné Vánoce... jako bych si je snad po tomhle dokázal nějak užít... jako bych dokázal přežít ten den bez něj.
Začínám mít dojem, že mám na dveřích ceduli "Vstup bez pozvání," o které ani nevím, protože jinak si nedovedu představit, co tu, sakra, dělají... i když jeden z nich mi rozhodně nevadí.

Gus: "Tatííí!
B: "Sonnyboy,"...Vzal jsem ho automaticky do náruče. "Kde se tu berete?" pokračoval jsem.
Lindsay: "Řekli jsme si, že se stavíme, Gus tě chtěl vidět.
Melanie: "Aaaa, co to, sakra, je?!"...Nadskočila, když se jí to chlupaté stvoření začalo otírat o nohu.
B: "To je pes, pokud si to nepoznala, vlastně štěně."
Gus: "Jééé,"...Gus se mi vymanil z náruče a společně s J.R. se k němu hned nachomýtli.

Já jsem se raději odklidil do kuchyně v naději, že se vyhnu vysvětlování, ale zkuste to, když jsou obě dvě tak zákeřné a jedna z nich dokonce právník.

Přežít Vánoce(4)

22. prosince 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

"Hmmm, to je příjemné," vychutnával jsem si tu hebkost a smyslnost Justinových rtů a jazyka. Jenže pak jsem přišel pořádně k sobě, rozlepil oči a uviděl před sebou toho tvora s vyplazeným jazykem slintajícího všude kolem mě. "Běž, ty potvoro," odstrčil jsem ho od sebe a rychle se vyhoupl na nohy. Pak jsem se podíval zpátky na postel a on tam jenom tak seděl jako hromádka neštěstí. Jeho tmavé oči mě neustále pozorovaly, šel jsem doleva, jeho oči šly se mnou, šel jsem doprava, jeho oči šly se mnou, prostě ze mě nespouštěl pohled. Bylo to skoro jako by se mi vysmíval. Ale nějak zvláštně se mi to začínalo líbit, dokonce jsem se musel pousmát, když se překulil na záda a čekal na podrbání. Ruka mu chtěla vyhovět, jenže mozek mi zakázal tvořit si nějaké pouto s touhle příšerou a tak jsem se raději vydal do kuchyně, kde jsem mu nandal misku těch smradlavých granulí, ale smrádek má očividně rád, hned se do toho totiž pustil. I když začínám mít dojem, že tady smrdí i něco jiného... no do hajzlu!

B: "Já se snad poseru! Říkal jsem ti jasně, že tohle nebudu tolerovat!"

Štěně se najednou sebralo a utíkalo se schovat do ložnice. Zarazil jsem se a uvědomil si, že je to jen dítě ve psí podobě... ono nerozumí tomu, co je správné a co ne. Navíc jeho předchozí majitel s ním podle všeho nezacházel moc dobře ani předtím, než ho jen tak odhodil... někdy jsem fakt vůl.

B: "Kdepak jsi?"

Začal jsem procházet po ložnici a nemohl ho najít. Pak jsem si všiml, že dveře do koupelny jsou pootevřené a vydal jsem se tam. Byl skrčený za záchodem a nebyl téměř vidět, pouze jedním okem šmíroval, co se bude dít.

Přežít Vánoce(3)

21. prosince 2016 v 0:05 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Začínalo mi z toho hrabat. Prošel jsem snad všechny obchody, co jsem mohl a nebyl jsem schopný vybrat žádný vyhovující dárek, kterým bych ho potěšil. Fakt nechápu, jak to lidi dělají, když nakupují dárky pro svou drahou polovičku, protože já jsem v tom naprosto neschopnej. Před pár lety by ho jednoduše potěšilo, že může strávit Štědrý den v mé společnosti, jenže před pár lety jsem mu ani nebyl schopný říct, že ho miluju... dnes už je všechno jinak, dnes musím být schopný vybrat něco, co mu udělá radost. Jenže nejsem a to je k zbláznění. Možná bych měl podplatit Lindsay, aby mi něco vybrala, ona se v nakupování celkem vyzná... jenže ta teď Justinovi občas nemůže přijít ani na jméno, takže i tenhle nápad se škrtá.
Tak a dost, dneska se jednoduše dárek kupovat nebude a basta. Justin se zkrátka bude muset smířit s tím, že jsem levej a že jediný, co zmůžu, je dát mu úžasné vykouření... což vlastně jako dárek není vůbec k zahození. Jenomže je to dárek ve stylu Briana Kinneyho - děvky Liberty Avenue a on si zaslouží dárek od Briana Kinneyho - svého přítele.

B: "Jima Beama, bych prosil."

Ano, hádáte dobře, vážně se teď, pohlcen naprostým zoufalstvím, nacházím u Woody's, kde to vánoční atmosférou doslova smrdí.
Ale ne, Maikey, Ted, Emmett... všichni svatí, stůjte při mně!

Maikey: "Vypadáš zmoženě."
Ted: "Když sis vzal volno, čekal jsem, že jdeš dělat něco důležitého... vypadáš spíš, že sis dal šukací maraton."
Emmett: "No nezapomeň, že pro něj je to celkem dost důležité."

Bože, ty jejich kecy mi fakt scházely! Někdy jsem fakt rád, že si každý z nich vybudoval vlastní život a už mě tolik neobtěžují... ale jak říkám - jenom někdy.

Přežít Vánoce(2)

20. prosince 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Zaskočilo mě, když jsem se ráno probudil a zjistil, že se nacházím stále u Debbie... na gauči. Nepamatuji si, že bych usnul, možná mě Debb něčím přiotrávila, kdo ví. Každopádně si nemůžu stěžovat, postarala se o mě celkem dobře, polštář pod hlavou, deka na sobě a vůně snídaně linoucí se z kuchyně. Myslím, že si nemám na co stěžovat. Krom faktu, že mě stoprocentně čeká křížový výslech týkající se Justina, ke kterému se včera bohužel nebo spíš bohudík nedostala. Opravdu se necítím na to s ní o něm mluvit... vlastně o něm nechci mluvit s nikým, vždy mám pak akorát problém zachovat si svou pohodovou tvář.
Kurva, Sunshine, kdyby si jen věděl, jak moc mi tu chybíš. Kdybys tu byl, nemusel bych teď řešit, jak se vyhnout mluvení o tobě, jenom aby mě to nezlomilo ještě víc. Já se snad zblázním dřív, než budou Vánoce... dřív, než tě konečně uvidím a pravděpodobně už ani nepustím.

Debbie: "Nedělej, že spíš a vstávej."

Fakt mě málem ranila mrtvice, zjevila se u mě jako by se ani nechumelilo a do toho ten rázný tón, který nevěstí nic dobrého... já jsem měl včera zdrhnout a ne tu usnout.

B: "Dobré ráno,"...Doplahočil jsem se do kuchyně a sedl si ke stolu.
Debbie: "Kafe?"
B: "To by bodlo. A něco k jídlu, pokud..."...Ani jsem to nedořekl a už přede mnou stál talíř lívanců. No co, pak to vypotím v tělocvičně.
Debbie: "Dobrou chuť."
B: "Děkuju. Jak to, že nejsi v práci? A kde je Carl?"
Debbie: "Jdu až na odpolední. A ten už v práci je... nebo nakupuje další dárky, myslím, že se snaží zlomit rekord."
B: "Chce si tě asi rozmazlit."
Debbie: "A funguje to,"...Rozesmála se tím svým bláznivým smíchem.

Přežít Vánoce(1)

19. prosince 2016 v 0:09 | Janča
Nová povídka. - Ač je to k neuvěření tak za pár dní tu zase máme Vánoce (fakt nechápu, jak je to možný PřekvapenýSmějící se), proto jako každoročně jsem tu s povídkou ve vánočním duchu, kde se především Brian, ale i všichni ostatní budou opět muset nějak vypořádat s tímto obdobím. Moc doufám, že se vám povídka bude líbit a přeji krásné vánoční čteníUsmívající se

BRIAN

Týden, jeden podělanej týden, ještě k tomu ani ne celej. To je všechno, co schází do toho slavného data, kvůli kterému lidi každoročně přicházejí o spoustu peněz, kdy děti dostávají věci, o kterých by se jim jinak mohlo jenom zdát a především, kdy já bych se nejraději někam zahrabal a nevylézal, dokud nebude konec. Jenže letos mám naději, že bych tenhle velký svátek mohl prožít nebo snad přežít tím nejlepším možným způsobem... a to s Justinem. S mým malým géniem, který dobývá New York. Je to dva roky, co odešel a přes rok, co jsem ho viděl naposledy. Jeho program byl jednoduše tak vytížený, že na mě neměl čas, a když už si nějaký našel, byl jsem to já, kdo nemohl přijet za ním. Pro mě to byl snad nejdelší a nejhorší rok v životě. Kam se hrabe moje rakovina, klidně bych si jí dal znova, jen abych ho viděl alespoň na chvíli, bez něj jednoduše nic nemá smysl. Ale tentokrát je tu velká šance na to, že se konečně uvidíme. Vím, že se měl dostavit už na Díkuvzdání a na poslední chvíli to zrušil, ranilo mě to způsobem, že jsem u Debbie doma všem akorát znečišťoval ovzduší, i když všichni se snažili tvářit jako, že mě chápou a možná mě i chápali a cítili se mnou, ale jednoduše jsem jim to neudělal vůbec lehké. Proto asi chápete, že naděje na to, že ho za necelý týden uvidím, se držím jako malý kluk, co si vysnil úžasnou hračku k Vánocům.

Debbie: "Dost, že jdeš!"

Abych to vysvětlil - Debb mě pod výhružkou smrti donutila k tomu, abych k ní dnes přišel a podílel se na pečení cukroví a dekoraci jejího domu. A abych pravdu řekl tak jsem vlastně i rád, nějak si nedokážu představit, že bych měl tyhle Vánoce strávit sám, když všichni ostatní jsou se svými blízkými... stal se ze mě měkkota. Naštěstí nejsem ale jediný, koho zapřáhla a tak to nebude všechno jenom na mně. A taky je tu jeden dost velký důvod, proč jsem především přišel a tím není nikdo jiný, než Gus, který s holkama před pár dny dorazil. Pořád nechápu, jak je možný, že roste tak rychle.
 
 

Reklama