"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Povídky QAF-krátké

To se nemělo stát!

29. října 2017 v 15:50 | Janča
Jednorázovka - Další video, které mě donutilo se nad něčím opravdu zamyslet... Brian a Justin jsou jednoduše moje srdcovka a proto jsou všechny povídky na tomto blogu věnovány hlavně jim... ale po tomhle videu si uvědomuju, že Brian s Maikeym mají jedno z nejkrásnějších a nejpevnějších přátelství, jaké jsem na televizních obrazovkách viděla a taky si zaslouží nějaký ten prostor a proto jsem se rozhodla napsat takovou mini povídečku zahrnující něco, co se rozhodně nemělo (nebo mělo?Smějící se) stát.
Fakt jsem si je dva nikdy neuměla představit jako něco víc, než kamarády a asi se můj názor nikdy nezmění, ale přátelství mají jednoduše krásnéUsmívající se Na konci budete mít anketu, kde se můžete vyjádřit, který pár z Brian/Justin a Brian/Maikey spíše upřednostňujeteUsmívající se A snad se vám tato malá jednorázovka bude líbitMrkající


varování: žádné
postavy: Brian Kinney, Michael Novotny


Brian se probudil v posteli, která mu byla dobře známá, ale přes to nebyla jeho. Přes to nebyl schopný rozpoznat, kde se nachází.
Stěží se vytáhnul na lokty a očima se snažil zjistit, kde přesně vlastně je. Nebo alespoň těmi malýmaiškvírkami, co se mu podařily vytvořit nepatrným otevřením očních víček. Jeho hlava jednoduše až moc bolela a tak reakce na světlo nebyla zrovna ideální. Bylo to jako by měl v mozku střep - obří střep. Nemluvě o té poušti v jeho ústech. A vlastně celkové slabosti a rozlámanosti následkem toho, že spal na nějaké rozvrzané posteli a ne na své kurevsky drahé italské a pohodlné matraci.
Když se však následně podíval do leva a zahlédnul Michaela, svého nejlepšího přítele - NAHÉHO - dokázal myslet jenom na jedinou věc. 'Co se, kurva, stalo?'

Nezapomeň na mě

5. listopadu 2016 v 16:22 | Janča
Jednorázovka - Jedna víkendová povídečka Smějící se Zase je to jedna z těch kratších a smutnějších jednorázovek... tohle se vždy stane, když slyším nějakou krásnou a smutnou písničkuSmějící se No ale přeji pěkné čteníUsmívající se

BRIAN

Jsi moje všechno, jsi něco jako světlo na konci mého temného života. Bez tebe bych byl jednoduše ztracený. Nikdy bych nevěřil, že se mi do tebe podaří tak bláznivě zamilovat. Říct mi to někdo, když jsme se poprvé poznali, vysmál bych se mu. A věz, že být to na mně, strávím s tebou zbytek svého života, každou volnou sekundu. Ale nemohu. Odcházíš a já tě musím nechat jít. Bolí to, bolí to tak strašně moc. Mám pocit, že se uvnitř doslova rozpadám. Ale i tak se navenek tvářím silně, jak jen nejvíc dokážu.

Jemnost

8. července 2016 v 20:58 | Janča
Jednorázovka - Omlouvám se, ale neměla jsem vůbec čas na to něco napsat a pravděpodobobně to tak bude až do středy, teď budu mít chvilkový, prázdninový frmol Smějící se Co se týče téhle jednorázovky, tak tu jsem někde zázrakem vyhrabala a ani si nepamatuju, že jsem jí psala, každopádně snad se vám bude líbit alespoň jako cena útěchy, že teď nic jinýho pár dní nebude Smějící seUsmívající se

Brian se na Justina díval jako na anděla ležícího v jeho modrém saténovém povlečení. V hlavě si představoval, jak rád by si ho hned vzal, tvrdě a rychle. Toužil po tom, srdce mu chtíčem tlouklo jako o život, ale nechtěl na něho spěchat, přeci jen sotva se mu zase vrátil a může ho konečně opět nazývat svým stalkerem, svým Sunshine, svým malým géniem. Proto se držel zpátky a jen se ho jemně dotýkal, hladil a líbal ho na záda, s takovou jemností, za kterou by ho každý osočil z romantičnosti, ale v tu chvíli mu to bylo jedno, chtěl ho prostě cítit, pociťovat to známé mravenčení v konečkách prstů díky doteku jeho kůže. Ty doteky si nesmírně vychutnával, přeci jen to pro něho bylo už tak dávno, co tohle mohl dělat, málem se z té absence zbláznil, den co den si zakazoval mu zavolat, i když to moc chtěl, ale věděl, že by byl za slabocha a to si nemohl dovolit, ne se svým egem, svou povahou, svou vírou v to, že láska neexistuje, proto raději čekal.

Sbohem, Sunshine

31. července 2015 v 0:03 | Janča
Jednorázovka. - Tohle je něco, co jsem napsala už před hodně dlouhou dobou a nějak jsem na to zapomněla a bohužel je to krátké, ale měla jsem pocit, že víc slov by tomu akorát uškodilo... Snad jsem se nespletla Smějící se Přeji příjemné čtení Usmívající se

BRIAN

Stál jsem na rohu ulice, celý zmáčený následkem nepřetržitého deště a třesoucí se zimou s nepříjemnou husinou po celém mém těle, ruce jsem měl schované ve svých kapsách a byl jsem shrbený jako nějaký zbabělec. Mé oči se neustále soustředily jen na jedno jediné místo a přes výlohu sledovaly človíčka, do kterého jsem se na první pohled zamiloval, jen jsem to hned nevěděl a ani dlouho po jeho odchodu jsem ho milovat nepřestal!

Navždy sám

19. února 2014 v 18:40 | Janča
Jednorázovka - Je to krátké, ale tak nějak jsem to potřebovala napsat Usmívající se Omlouvám se za případně způsobené trauma Smějící se

BRIAN

Chodil jsem po bytě sem a tam a sbíral Justinovo výkresy, každý z nich jsem si pečlivě prohlédl a následně jej zmuchlal a vyhodil do koše a zároveň mezitím ničil vše, co mi přišlo pod ruku. Shazoval jsem věci ze stolků a některými jsem dokonce házel o zeď a přitom jsem brečel, jak smyslů zbavený. Po chvíli jsem narazil na naši společnou fotku, na které ho zezadu objímám a koušu do jeho ucha... Usmívá se na ní přímo dokonale a vypadá neuvěřitelně šťastně a já taky, protože v tu chvíli jsem ho již bláznivě miloval!
I s tou fotku jsem si sedl na pohovku a pozoroval jí, dopadaly na ní mé slzy a já jsem zoufale hladil jeho tvář a tak moc jsem chtěl, aby to bylo reálné, abych se mohl dotýkat jeho hebké kůže.
 
 

Reklama