Povídky QAF-jednorázovky

Nepoznaný pocit

25. dubna 2014 v 5:45 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Co si ten kluk o sobě, do háje, myslí?! Že když jsem mu věnoval jednu noc se mnou tak z nás najednou bude nějakej páreček heterosexuálů? Že spolu budeme mít vztah nebo, jak se tomu, do hajzlu, říká té jejich lásce!? Já na nic takových nevěřím a nikdy nebudu, takže ať se mi ten Justin nebo, jak se vlastně jmenuje, klidí z cesty, já mám na práci důležitější věci, než hlídat 17letý děcko, co si rozhodlo zašukat!
A ještě k tomu ty Maikeyho řeči, že za něho mám teď zodpovědnost, když s ním šukám... Co, prosím? Šukal jsem s ním jednou, dobře tak dvakrát, ale to nemění nic na tom, že jedinou zodpovědnost mám sám za sebe!
A pak taky ta noc, co mi přiběhl domů a říkal mi věci typu 'Já chci tebe, jak můžeš spát s někým tak hnusným? To ti vážně jde jen o sex?' Cink, cink!
Do prdele! Proč mě to, ale nenechá chladným? Vždyť já nikdy k nikomu necítil žádnou náklonnost, teda pokud nepočítám Maikeyho, ale on je můj nejlepší kamarád, známe se už tak dlouho, že už je to taková přirozenost mít ho rád... Ale Justin? Je to přece jen mladinkej kluk, co si jednoho dne vyšel na Liberty Avenue a potkal mě, jako každý jiní v tomhle městě, se kterými jsem si užil, jenže ti pak bez problémů odešli, už nevyhledávali moji pozornost. A možná proto mě na něm něco zaujalo, je to první kluk, který ke mně projevil city a já ho jen odbyl uprostřed silnice a pak jsem ho nechal odjet se slzami v očích. Kurva! Briane, vzpamatuj se, bylo to jen šukání nic víc nic míň, tak se s tím už nezaobírej, je konec!
Ale ať už se snažím sebevíc, si tuhle myšlenku, že mi je naprosto u prdele vtlouct do hlavy, tak tím míň jí ve skutečnosti věřím. Od té chvíle, co jsem se mu na ulici pokusil vysvětlit, že já žiju sexem a že pro mě něco jako láska neexistuje, tak se myšlenky na něho nemůžu zbavit a to se opravdu snažím.
Proto jsem se potřeboval trochu odreagovat a tím jsem samozřejmě myslel sklenku či dvě velmi silného a dobrého pití a k tomu všemu ještě někoho na šukání a kde jinde než u Woody's tohle najít?

Maikey: "Kde máš dítě?"...Ptal se, když jsem k němu usedl.
B: "Je mu teprve pár dnů, nemyslíš, že je ještě brzo na to, abych ho tahal po barech? Předpokládám, že právě teď dostává výživu v podobě Lindsayina mlíka."
Maikey: "Myslel jsem Justina."
B: "Jdi do prdele, Michaeli!"
Maikey: "Jen jsem se zeptal."
B: "Ptáš se až moc, ten kluk se mnou nemá nic společného."
Maikey: "No já mám pocit, že má, to tys ho šukal... Dvakrát."
B: "A naposled, tak mi ho pořád nepředhazuj."
Maikey: "Fajn, ty bručoune, ale jsem rád, že si se ho zbavil."
B: "Tak to jsme dva."

Navždy sám

19. února 2014 v 18:40 | Janča
Jednorázovka - Je to krátké, ale tak nějak jsem to potřebovala napsat Usmívající se Omlouvám se za případně způsobené trauma Smějící se

BRIAN

Chodil jsem po bytě sem a tam a sbíral Justinovo výkresy, každý z nich jsem si pečlivě prohlédl a následně jej zmuchlal a vyhodil do koše a zároveň mezitím ničil vše, co mi přišlo pod ruku. Shazoval jsem věci ze stolků a některými jsem dokonce házel o zeď a přitom jsem brečel, jak smyslů zbavený. Po chvíli jsem narazil na naši společnou fotku, na které ho zezadu objímám a koušu do jeho ucha... Usmívá se na ní přímo dokonale a vypadá neuvěřitelně šťastně a já taky, protože v tu chvíli jsem ho již bláznivě miloval!
I s tou fotku jsem si sedl na pohovku a pozoroval jí, dopadaly na ní mé slzy a já jsem zoufale hladil jeho tvář a tak moc jsem chtěl, aby to bylo reálné, abych se mohl dotýkat jeho hebké kůže.

Vzpomínky

21. ledna 2014 v 20:17 | Tonička
Jednorázovka - Tak tu máme zase jednu povídku od mojí kamarádky Toničky, která se rozhodla, že teda bude psát, ale jelikož to kvůli škole a jiným věcem nebude moc často, tak si blog zakládat nebude, ale bude se to zveřejňovat u mě na blogu Usmívající se

BRIAN

Ležím na posteli, kouřím cigaretu za cigaretou a při tom vzpomínám na to, jak jsem každý večer chodil do Babylonu. Proč vzpomínám? Protože od tý doby, co se ze mě stal ženatý muž, můj život není to, co býval!
Kdo byl můj vyvolený? Samozřejmě, že Justin. Nikoho jiného bych si vedle sebe nedokázal představit. On je můj život.
Ne, že bych s ním nebyl šťastný, právě naopak. Justina miluji z celého srdce, ale nikdy bych si nedokázal představit, že ze mě bude manžílek na plný úvazek. Nechci Justinovi ublížit, ale chybí mi můj starý život. Chybí mi ten adrenalin, který se mi dostával do žil, kdykoliv jsem vstoupil do Babylonu. Chybí mi to vzrušení, které jsem cítil pokaždé, když jsem byl v zadní místnosti a tam si to pěkně rozdával s někým koho jsem ani neznal. Chybí mi ten strach z toho všeho, co se za tu noc mohlo stát. Chybí mi pocit volnosti.
Při vzpomínání na ty všechny smíšené pocity jsem pochopil, proč mi všechno tak šíleně chybí. Proč ale až po třech letech manželství? Proč až teď? Protože náš vztah, naše manželství mířilo do záhuby. Začalo to před dvěma měsíci. Už v tu dobu jsem zaregistroval, že něco není v pořádku. Justin se mnou vůbec nekomunikoval, což bylo dost divné, protože on tu svojí pusu nikdy nezavře. Ale ze všeho nejhorší pro mě bylo, že nechtěl sex. Tohle znamenalo jen jednu věc, že něco není v pořádku. Nechápal jsem to. Vždyť já mu dal, co jsem mohl. Kvůli němu jsem se vzdal svého starého života. Života plného šukání a dělání, co jsem jen chtěl. Já vím, moc velká oběť to nebyla, protože Justin byl ten nejlepší sexuální partner, jakého jsem kdy měl a doufám, že taky pořád bude, ale...
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zavrzání dveří. Okamžitě jsem vyskočil a běžel si pro polibek - pro uvítací polibek. Tento polibek pro mě znamená mnoho, Justinovi jsem o tom neřekl, ani nevím proč. Jen nechci, aby věděl, jak moc důležitý pro mě ten polibek je. Najednou jsem si uvědomil, že jsem blbec... Já nepotřebuju žádný Babylon, já potřebuju vědět, co se stalo, proč je pořád tak smutný a skleslý. Už jsem to nevydržel a musel jsem se zeptat...

B: "Justine, co se stalo? Tohle nejsi ty... Já, já si toho všiml už dřív, ale až teď jsem se odhodlal zeptat. No tak, Justine, řekni něco."
J: "Briane, vůbec nechápu, o čem to mluvíš."
B: "Že nechápeš? Tak mi teda řekni, proč jsi pořád tak smutný, kde je ten Justin, který tu svojí pusu nezavřel? Kde je ten Justin, který se na mě pořád usmíval? No tak, Justine, jak dlouho už se známe? 8let? A jak dlouho jsme manželé? 3 roky? Takže poznám, že se něco děje."

Sen

31. prosince 2013 v 12:43 | Tonička
Jednorázovka - To je tak, když se jednoho dne rozhodnete, že se zkusíte podívat na QAF a i když zprvu nevěříte, že by to mohlo být dobrý, tak se kouknete a nakonec se z vás stane takový maniak, že jste schopný zkouknout všech 5 řad za 9 dní, skoro nespíte ani nejíte, protože to prostě musíte pořád sledovat a milujete to a myslíte si, že už nikdo nemůže být větší cvok než vy, jenže pak tento úžasný seriál ukážete svojí kamarádce a z tý se stane ještě větší blázen, který si doslova představuje, že Brian stojí vedle ní a povídá si s ním Smějící se Tomuhle se teprve říká závislost a přesně tou trpí moje kamarádka Tonička, která je také velmi velká fanynka mých povídek a jednoho dne se prostě rozhodla, že taky zkusí něco napsat a to mi pak přeposlala a na rovinu říkám, že jsem byla v úžasu, na to, že to byla její první povídka, tak to bylo opravdu úžasné a proto bych se o ní s vámi chtěla podělit a třeba, když uvidí, že se vám to líbí, tak vám udělá tu radost a také si založí blog, kde se s vámi bude dělit o svoji fantazii, takže pokud to budete číst, tak prosím zanechte komentář, co si o tom myslíte a jestli byste chtěli, aby si ten blog založila a nebo třeba aspoň dejte hvězdičky Usmívající se Předem děkuji! Usmívající se

BRIAN

Nemůžu tomu uvěřit, že už tři měsíce jsem nebyl v Pittsburghu a to jen kvůli pracovním povinnostem, ta práce mě jednou zabije, ale na druhou stranu těch žhavých kluků taky nebylo málo, snad se to ani nedá spočítat, kolik jsem jich měl, ale jsem rád, že se vracím domů.
Jako první věc, kterou jsem udělal, když jsem konečně přistál, bylo, že jsem, jak jinak, šel do Babylonu. Byl jsem natěšený jak malý kluk na novou hračku, nemohl jsem se dočkat, až budu v zadní místnosti Babylonu a nechám se po tak dlouhém letu uspokojit. Tak nějak jsem čekal, že když vejdu dovnitř, tak se na mě všichni vrhnou, ale jen se na mě podívali a to bylo vše. Pane bože! Já jsem Brian Kinney, co se tu, ksakru, děje?!
Byl jsem vážně naštvaný, tohle se mi ještě nestalo, raději jsem šel k baru a objednal si whisky..."Ten kluk je vážně sexy, někoho tak krásného jsem dlouho neviděl" Když jsem tohle uslyšel, moje nálada se hned změnila k lepšímu, jenže jak rychle se změnila k lepšímu, tak se taky rychle vrátila k bodu mrazu, to, co řekl ten druhý kluk mi dalo studenou sprchu..."Jo, já vím a to je mu teprve 17, od té doby, co tu není Brian Kinney, tu vládne on." Cože?! To si snad ze mě děláte srandu, ne? Já jsem ten nejhezčí a nejpřitažlivější chlap ve městě. V tom šoku jsem ani nezaznamenal jak se ten "kluk" jmenuje.

Maikey: "Briane, co tu děláš? Ani se neozveš a hned jdeš do Babylonu?"
B: "Ahoj, Maikey, já tu přece čekám na tebe."
 
 

Reklama