"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Povídky QAF-jednorázovky

S láskou, Brian

29. května 2018 v 0:01 | Janča
Jednorázovka.

JUSTIN

varování: žádné

Dny se tak neskutečně táhnou a já nemám vůbec na nic sílu a ani náladu. Jediné, co dokážu, je vylézt z postele, abych se najedl a odskočil si. Nic víc nedokážu. Všichni mi neustále volají a ujišťují se, že jsem v pořádku, ale já už telefon ani nezvedám. Nechci s nimi mluvit, protože už jim nechci lhát. Já totiž nejsem v pořádku a nejspíš už ani nikdy nebudu. Jsem zlomený... zničený... cítím se uvnitř doslova mrtvý. Můj život už nemá žádnou budoucnost.
Nikdy jsem netušil, kolik slz v člověku může být, až do teď. Je jich nekonečno - nekončící nekonečno, o kterém si na konci každého dne, myslím, že už jsem ho musel vyčerpat a přes to se stále objevují další a další slzy. Mám pocit, že už ani nedělám nic jiného. Pořád jenom brečím a modlím se, aby ta bolest přestala. Abych se mohl zase zhluboka nadechnout a nemít u toho pocit, že mám v plicích ty nejostřejší žiletky. Že mě ten vzduch spíše naopak zabijí.
Ani v loftu se mi nechce být, všechno tady mi ho připomíná... ještě, aby ne - bylo to přeci jeho království. Kam se podívám, tam ho vidím. S tím jeho zatraceně sexy úsměvem, tělem a úžasným vzhledem. Jeden jeho pohled mi dokázal podlomit kolena. Jediný polibek mě dokázal odnést do ráje. Jediný dotek mě dokázal vzrušit jako nic jiného. On byl jediný, díky komu jsem se dokázal cítit jako bych byl nejšťastnější kluk na světě. A to jsem taky byl. Teď můžu vybrečet moře slz a ani to není pořád dost. Přijde mi, že už nikdy nebude nic mít smysl.
Dneska jsem se ale došel k závěru, že takhle nemůžu dál žít a po malých krůčcích jsem chtěl zase začít alespoň trochu vést normální život, i když se to zdálo jako naprosto nemožné. Rozhodl jsem se jen na pár minut vylézt před dům, abych po dlouhé době zase cítil paprsky slunce na mé kůži. A taky čerstvý vzduch v plicích. Bylo to sice jenom pár minut, ale i ty mi dokázaly alespoň trochu zvednout náladu.
Cestou domů jsem si všiml, že schránka doslova praská a věděl jsem, že by asi bylo dobré ji vybrat. Nezajímalo mě ovšem, co se v ní nachází, chtěl jsem to rovnou vyhodit do koše, jenže než jsem to stihl udělat, vypadla z té hromady jedna obálka, která byla ručně nadepsaná. V tu chvíli ve mně neskutečně hrklo, protože to písmo jsem poznal moc dobře. BRIAN.
Opatrně jsem ji vzal a ruce se mi hned začaly třást. Tak strašně jsem se bál toho, co bude uvnitř, ale zároveň jsem umíral touhou po tom vědět, co mi chce Brian říct. Slzy mi automaticky začaly téct po tvářích. Posadil jsem se a obálku otevřel. Srdce se mi rozbušilo...

In that moment I loved him

4. ledna 2018 v 0:04 | Janča
Jednorázovka - Další díl nebo tedy scéna, kterou jsem jednoduše musela napsatPlačící Ta scéna je úžasná, i když končí smutně... snažila jsem se to napsat, jak nejlíp jsem mohla, ale seriál je zkrátka seriálPlačící Každopádně doufám, že se Vám to bude líbitUsmívající se

BRIAN

varování: žádné
Neskutečný. Vážně teď stojím v místnosti plné 18 letých teenagerů? Musel jsem zešílet, zkrátka musel. Je mi 30 a tohle je toho následkem. Ale co, jak řekl Maikey, já navždy budu krásný a mladý, jsem Brian Kinney, kurva fix! Takže tohle může být taková moje malá oslava. A ještě k tomu udělám radost Justinovi. Prezidentovi mého fanklubu, který se mi každým dnem víc a víc dostává pod kůži. Nemůžu tomu ani uvěřit. Už jen to, že to sám přiznávám, je špatný. Ale je to tak, zkrátka a jednoduše je na něm něco, čeho se nechci jenom tak vzdát.
Šel jsem dál a uviděl ho, samozřejmě jsem musel předstírat, že ho nevidím, ale jen z toho, co jsem viděl, jsem mohl říct... WOW. Je zatraceně krásnej. Stoupl jsem si před něj a on se usmál, měl radost a já jsem byl kupodivu rád, že v něm moje přítomnost tohle vyvolává.

J: "Myslel jsem, že si říkal, že bys nechtěl být nalezen mrtvý v místnosti plné 18 letých teenagerů."
B: "Myslel jsem, že bych mohl dohnat své ztracené mládí."

Prstem jsem mu přejel po saku, zatraceně, nebýt tu tolik děcek, nejspíš bych ho z něj serval. Vážně vypadal úžasně... sexy. Musel jsem se přivést na jiné myšlenky.

B: "Vypadáš sexy, Daphne. Ošukal bych tě."
Daphne: "Oh, ty... ty taky, Briane."
B: "Myslíš, že bych si mohl půjčit tvé rande?"

Vypůjčil bych si ho i bez jejího svolení, ale ona bez problému souhlasila a následně se někam odporoučela. Podíval jsem se Justinovi do očí a poté jsem ho vzal za ruku a vydal jsem se s ním na parket, všichni se nám klidili z cesty, byl to skvělý pocit. Nevěděl jsem pomalu, co dělám, ale rozhodně jsem tu chtěl předvést pořádnou show, na kterou nikdo nezapomene.
A zároveň jsem zkrátka chtěl strávit tuhle malou chvilku s Justinem a dopřát mu neuvěřitelný večer... chtěl jsem jednoduše vidět ten jeho krásný úsměv.
Začala hrát hudba, směšně romantická hudba a my začali tancovat. Nejprve zlehka, jen jsme si tak hráli. Vzal jsem svou bílou šálu a dal mu jí kolem krku, vypadal v ní ještě líp. Pak se naše ruce spojili a my se zcela oddali rytmu písně. Smáli jsme se a užívali si to. Já si to užíval. Cítil jsem se neuvěřitelně. V tu chvíli jsem věděl, že ať už k tomuhle klukovi cítím cokoliv, je to rozhodně NĚCO.

Happy fucking New Year

3. ledna 2018 v 0:02 | Janča

BRIAN

varování: žádné

Další rok v hajzlu. Letí to, tak šíleně to letí. Někdy si fakt přeju, aby šel zastavit čas. Ale bohužel je to tak, jeden rok končí a druhý za chvíli začíná. Něco na tom všem je však přeci jen pozitivní... příchod nového roku můžu oslavit s lidmi, kteří pro mě znamenají na světě nejvíc, i když jim to moc často neříkám nebo nedávám najevo. Můžu ho slavit s Justinem, který mi posledních pár let dokázal neskutečně zpříjemnit... nepřiznal bych mu to, ani kdyby mě mučili... ale jsem s ním opravdu šťastnej. Stačí mi se na něj teď jenom podívat, vidět, jak se směje, jako to nejzářivější sluníčko a srdce mi z toho doslova poskočí. Za tenhle rok jsem si toho uvědomil mnoho, ale asi především to, že ho vážně miluju víc, než se dá slovy vůbec vyjádřit.

J: "Briane?"
B: "Huh?"
J: "Ptal jsem se tě, který triko je lepší?"
B: "Nemusíš si brát žádný,"...Laškovně jsem se pousmál.
J: "A zmrznu, viď?"
B: "Zahřeju tě."
J: "Hmmm... nad tím bych snad i mohl přemýšlet."

Upřímně? Nestěžoval bych si. Rád bych mu sloužil jako lidské topení. Ale vzhledem k tomu, že jdeme do ulic Pittsburghu, kde se momentálně teploty drží u nuly, myslím, že ani moje zahřátí by nebylo dostatečné.

B: "Ber to bílé."
J: "Dobře,"...Věnoval mi polibek a běžel si ho obléct.

Za chvíli se vrátil z koupelny, celý vyparáděný. Někdy fakt musím přemýšlet nad tím, proč někdo jako on je s někým jako já. Mohl by mít kohokoliv, spousta chlapů by si ho vážila mnohem víc, než já... dala by mu to, co si zaslouží... tak proč já? Otázka za milion.

J: "Z tvého výrazu tipuju, že mi to asi sluší."
B: "Nejradši bych ti vyšukal mozek z hlavy."
J: "To už si udělal... asi před hodinou,"...Skousl si ret.

Jo to udělal, ale rozhodně bych se nebránil dalšímu kolu. Nicméně si dovedu představit ty poznámky ostatních, že jsme jako obvykle dorazili pozdě. Aspoň jednou v roce, i když poslední den, bychom mohli zkusit dorazit na čas... ačkoliv už tak nějak stejně jdeme pozdě.

All I want for Christmas is You

24. prosince 2017 v 0:01 | Janča
Jednorázovka.

BRIAN

varování: žádné

Vánoční jednorázovka, bez které by to prostě nešlo... takový malý dárek ode mě pro Vás.
A všem Vám přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška, klid a pohodu a taky vše nejlepší do Nového roku.


#Vaše Janča#

Ležím v posteli, potahuji z cigarety a civím do stropu, jako bych tam snad měl vyčíst všechny odpovědi. Odpovědi na to, proč se právě teď cítím tak, jak se cítím. Moje matka je frigidní děvka, která mě nenávidí a právě teď se nejspíš modlí za mojí duši. Můj otec byl násilnický ožrala, který je mrtvý. Můj nejlepší kamarád, jenž tu pro mě vždycky byl, už vede svůj vlastní život. Můj syn je stovky kilometrů daleko. A Justin... Justin je zkrátka pryč. Jsem sám. Jsem kurva sám... na štědrý večer, to je fakt gól.
Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem měl přehodnotit Debbiinu nabídku, abych strávil večer s ní a Carlem, ale... co bych tam asi tak dělal? Emmett s Tedem mi dali nabídku stejnou, ale nejsem žádný případ pro charitu... jsem Brian Kinney, kurva fix. Zvládl jsem už hodně, zvládnu i tohle. Vánoce stejně nikdy nebyly moje nejoblíbenější svátky. Ale přes to tu jenom ležím, jako tělo bez duše a přeju si... přeju si být s někým... s někým, koho miluju. A asi všichni víme, kdo by to měl být. Ale ten už si dávno nevzpomene, že někde v nějakým Pittsburghu žije někdo jménem Brian Kinney... tady jsem možná proslulý a všichni mě chtějí... ale za hranicemi tohohle města jsem nikdo. Někdo, po kom ani pes neštěkne. Justin má teď možnosti, má svou rychle se budující kariéru a chlapy na něj musí stát fronty. Ne, ten už si na mě ani nevzpomene. A přes to mám nutkání zvednout telefon a zavolat mu... kurva. Sunshine, tys mě fakt změnil... je ze mě malá buzna. Teplouš prahnoucí po troše lásky... tvojí lásky.
Musel jsem se zvednout a dojít si do kuchyně nalít skleničku, ty zasraný světýlka, co mi tu Emmett s Debbie namontovali společně s pár výzdobami bych nejradši strhl a hodil do koše, ale... co bych z toho měl? Chvilkovou úlevu? Na to mi postačí i Jim Beam.
Najednou jsem uslyšel, jak mi v ložnici vyzvání telefon, nevím, proč jsem si myslel, že by to mohl být Justin, ale hned jsem tam běžel, div jsem se nepřerazil, zjištění, že to Justin vážně není, mi zkazilo úsměv, i přes to, že jsem to čekal. "Copak, Novotny?" přijal jsem hovor co nejmileji, abych na sobě nedal nic zdát. "Santa už dorazil?" pokračoval jsem ironicky. "Jen jsem chtěl vědět, jak ti je?" Ach jo, jak by mi asi bylo... jsem v tomhle zasraným loftu úplně sám a jediný, co poslouchám, jsou moje vlastní depresivní myšlenky plné tužeb a přání, abych viděl Justina... jasně, že mi není ani trochu dobře. "Mám se skvěle," odpověděl jsem přesto. "S Benem tě rádi uvidíme... Hunter taky říká, abys dorazil." No jasně, že Hunter to říká, je možná hetero, ale všichni víme, že se na mě rád kouká. Ne, prostě ne, nebudu svýmu nejlepšímu kámošovi kazit večer svojí přítomností, když všichni víme, jaká by byla... na zabití hodná.

The King of Babylon

27. listopadu 2017 v 0:06 | Janča
Jednorázovka - Vidět znovu tenhle díl - jeden z mých nejoblíbenějších - mě přimělo konečně na to napsat povídku. Plánovala jsem to už dlouho a ne a ne se k tomu dokopat, ale je to konečně tady... je mi jasný, že se seriálem to bude nesrovnatelný, ale doufám, že se Vám to aspoň trochu bude líbit! Užijte si tedy čteníUsmívající se


A video pro ty, co neviděli... Justin je tam prostě k sežrání!S vyplazeným jazykem

JUSTIN

varování: 15+

Prý, abych ho přišel zkontrolovat za hodinu. Shit. A k tomu ten jeho proslov o tom, že my dva nejsme žádný pár... že neví, jak já, ale že on je single. Kdyby jen věděl, jak mě nutí se cítit. I když, jeho by to stejně nezajímalo. Je to přeci Brian Kinney, ten se stará jenom o sebe a svoje vlastní potěšení. A já jsem jen jeho záložní plán, pokud mu nevyjdou jeho původní. Jsem zkrátka jeho jistota. Něco, co tu vždycky bude, když on bude mít náladu na to se mnou být. Ničí mě to a vytáčí zároveň. Chci něco udělat, chci ho přimět uvědomit si, že i když ho možná miluju, tak se sebou nenechám takhle zacházet... musí vědět, že mě nemá tak jistýho, i když opak je pravdou... jednoduše mě ale musí přestat brát jako samozřejmost, protože jinak... jinak se asi zblázním.

Moderátor/ka: "Kvůli čemu ten kyselý obličej, zlatíčko?"
J: "Ničemu... jeden chlápek..."
Moderátor/ka: "Heh, jak jinak... a co ti tenhle chlápek udělal?"
J: "Bere mě jako samozřejmost."
Moderátor/ka: "Chodící erotický sen jako ty může mít kohokoliv chce."
J: "Já vím! To je to, co mě na tom tak štve."
Moderátor/ka: "Možná to potřebuje vědět... Možná to každý potřebuje vědět."

Nerozuměl jsem, vlastně jsem byl sám ze sebe v šoku, že se tu tak svěřuju, ale byl jsem jednoduše v úzkých. A když mi následně řekl/a, co bych měl udělat - přihlásit se do soutěže o krále Babylonu - zasmál jsem se. Přišlo mi to absurdní, nedokázal bych tam přede všechny vylézt a tancovat... a už vůbec bych tím ničeho nedosáhl... Brian by se mi leda tak vysmál... ale co když..?
Došel jsem si pro drink a následně jsem se šel podívat po Brianovi, hodina už byla skoro pryč a já si nechtěl nechat utéct příležitost.

Srdce, srdce a zase srdce

14. února 2017 v 0:14 | Janča
Jednorázovka - No jo, jednu povídku na tento svátek jsem si jednoduše odpustit nedokázala a to ho nesnáším asi skoro stejně jako Brian a těm, co jsou na tom podobně, se když tak omlouvámSmějící seSmějící se

BRIAN

Jsou všude, prostě všude! Kam se podívám, tam je nějaké srdce, srdce a zase srdce. Plyšový medvědi držící srdce. Srdce vyobrazené na zamilovaných hrnkách. Polštáře ve tvaru srdce. Dokonce teď musím vytvářet reklamu na léky, které mají údajně zlepšovat výkonnost srdce. Pane bože, jestli já se z toho nezblázním, tak už vážně nevím! Nejlepší by asi bylo spáchat sebevraždu. Ale nejsem zas takovej magor, abych kvůli jednomu dni v roce dělal až takové voloviny. Prostě to jako každej rok přejdu a všechno bude fajn, žádnej stres.
Sakra, co to melu? Copak jsem zapomněl na to, že mám doma toho beznadějného romantika, který to nenechá jen tak bez povšimnutí? Do háje, já se snad dneska dokonce překonám a strávím noc na pohovce v mojí kanceláři. Já nemůžu domů, prostě ne. Protože jinak asi dostanu infarkt... kurva, už jsem zase u toho srdce. Zasranej Valentýn!

Ted: "Briane, bude vadit, když odejdu dneska o trochu dřív?"...Vpadl dovnitř jako by se nechumelilo.
B: "Ehm? Nezapomněl si náhodou na něco?"...Procedil jsem přes zuby.
Ted: "Asi tuším, že zaklepat... mám svůj příchod zopakovat?"
B: "Radši se vymáčkni."
Ted: "Už jsem se vymáčkl... můžu odejít dřív?"
B: "Jakej k tomu máš důvod? A dobře si rozmysli odpověď, než mi řekneš, že si chcete s Emmettem udělat ve svém dysfunkčním vztahu valentýnské rande."
Ted: "Zubař... rozhodně jdu k zubaři,"...Jo, myslím, že kdyby se přiznal, bylo by to asi lepší... proč všichni dělají kolem Valentýna takové haló?!
B: "Tak si toho zubaře užij."
Ted: "Díky, šéfe,"...Ted s radostí ve tváři, že si dnes budou moct s Emmettem udělat "pěkný" večer, zase opustil kancelář.

A já se opět pustil do svého ponurého plánování reklamy na léky, které posilují srdce. Léky rozhodně dobrý, ale dneska mi tak akorát pily krev. I když je pravda, že by se mi právě teď hodily, abych se vyhnul případnému selhání toho mého. Proto jsem byl opravdu rád, když moje pracovní doba docílila svého konce. Ale rozhodně jsem nevěděl, kam se mám jít schovat, abych nemusel čelit Justinovi. Ale do háje, já jsem přeci Brian Kinney. Mě nic nerozhodí. Ani Valentýn... srdíčkovej, zasranej, Valentýn!

It's only time

25. ledna 2017 v 0:02 | Janča
Jednorázovka.

JUSTIN

Nezvládám to, doslova mě to sžírá... nesnesu pohled na jeho jindy dokonalou, ale právě teď doslova zničenou tvář. Vím, že by pro mě udělal cokoliv a právě to je ten největší problém - jeho odhodlání doslova mě zavalit vším, co mi na očích vidí. Je až vtipné a zároveň smutné, že přesně po tomhle jsem toužil od prvního okamžiku, kdy jsem ho spatřil, od okamžiku, kdy můj zadek zbavil cejchu panice, od okamžiku, kdy mi otevřel své srdce a ani si to neuvědomoval. Ach, jak moc jsem tohle všechno chtěl. Ve výsledku se mi ale ani nesnilo o tom, že bych to snad jednoho dne mohl mít, vlastně jsem nakonec i pochopil, že Brian takový, jaký je, mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Brian, který si na nic nehraje, všemu čelí zpříma a myslí si svoje, ať už je to sebevíc otravné pro ostatní... prostě ten Brian, kterého znám, miluju a potřebuju. Ale to, jak se chová teď, se jednoduše nedá vydržet, není to on, myslí si, že když mě zahrne slovy lásky, dá mi palác a do konce života bude zahradničit, tak mi dá dokonalý život... ale to já nechci, záleží mi jenom na tom, aby byl šťastný a to může být, jen pokud bude sám sebou. A teď už i já vím, že musím jít a zkusit svoje štěstí v tom velkém světě, který mě děsí, ale zároveň táhne k sobě. Chci jednoduše malovat, chci si vybudovat kariéru a chci to někam dotáhnout. Brian je pro mě všechno a miluju ho víc, než se dá vůbec vyjádřit, ale právě teď zkrátka cítím, že je na čase, abych šel. A i když si to Brian nechce připustit, i on to v hloubi duše ví. Ví, že tuhle přetvářku na dokonalého partnera, který mě bude zasypávat růžemi a zamilovanými slovy, nedokáže dělat dlouho, i když se snaží, moc se snaží, ale začíná mu to přerůstat přes hlavu. Je zkrátka na čase, abychom čelili té realitě, které jsme se snažili tak moc vyhnout, protože jsme věřili, že spolu to nějak zvládneme. Ale teď už oba cítíme, že je třeba, abychom šli každý svou cestou.

Merry Christmas

24. prosince 2016 v 0:01 | Janča
Jednorázovka. - 18+ - Původně měly být včera i dnes další díly povídky "Přežít Vánoce," abych byla tento týden štědrá, když ty Vánoce jsouSmějící se Ale bohužel jsem byla v naprostém dárkovém skluzu, takže jsem poslední dva dny pouze běhala po obchodech a sháněla, co se dalo, tudíž jsem neměla čas psátSmějící se Místo toho tu tedy máte jednorázovku, která měla být původně až po té kapitolovce, prostě se mi to celý nějak zamíchaloSmějící se
Každopádně všem přeji krásné Vánoce a hodně bohatého Ježíška!!!Usmívající se
PS. Tahle povídka je fakt extra dlouhá, tak mi u toho snad neusneteSmějící se
Vaše Janča

BRIAN

Byl večer před Vánoci, všechno už bylo nasáté tou otravnou vánoční atmosférou, která mě dokáže pěkně znechutit, nemluvě o té chumelenici, která sužovala Pittsburgh. Jako obvykle jsme se všichni a jeden navíc, čímž myslím Justina, sešli u Woody's. Náš večer začal pár skleničkami, kulečníkem, Tedovo ubohou snahou dnes někoho ulovit a věnovat si dárek, Emmettovo rozjančenou náladou v outfitu, který zářil všemi vánočními barvami, Maikeyho snahou naopak nikoho nepřitahovat, protože jednoho přítele doma už má a hodlá si s ním naplno užít šťastné a veselé a v neposlední řadě jako obvykle Justinovu urputnou potřebou mě na sebe upozornit. V jeho věku by měl být doma a upíjet vaječný koňak v kruhu své rodiny a ne obcházet bary a kluby, pomyslel jsem si. I kdy jsem asi tušil, že o těhle Vánocích má trošku jinou představu a to takovou, že je stráví v mé blízkosti, jsem sice mizera, ale nedělá mi zrovna radost, že tomu 17 letému děcku zkazím Vánoce, až mu oznámím, že na to může rovnou zapomenout
Jen já jsem zde dělal něco smysluplného a to hledání někoho, kdo se mnou dnes navštíví mou postel, gauč, kuchyňskou linku, zadní sedadlo auta, podělanou zeď v nějaké temné uličce, prostě někoho, kdo mi pomůže oslavit Vánoce způsobem mně příjemným. Ale jako na potvoru to tu dnes bylo jak na pohřbu. Anebo jsem jednoduše zvýšil svoje nároky na své sexuální partnery, sám nevím. Pravděpodobně se ale všichni zdržovali doma, kde se připravovali na ten "skvostný" den nebo ti šťastnější se nacházeli na Vánoční White Party, mizerové!
Odbyla půlnoc a tak nějak automaticky jsme se sebrali a vydali do Babylonu, kde by se snad mohla zvýšit moje šance na to někoho ulovit a vyšukat mu mozek z hlavy. Nicméně Emmettova přiblblá poznámka o tom, jak nám to s Justinem sluší, mi leda tak dala chuť vraždit, v base bych alespoň měl neustálý přísun zadků... i když časem by mě určitě omrzelo, že už jsem je všechny měl, proto jsem si svoje odhodlání shodit Emmetta do silnice, rozmyslel. Veselé Vánoce, Emmette.
Justin se ale po celou cestu tvářil jako pětiletý, co dostal svou vysněnou hračku k Vánocům.

Zázračné byliny

15. prosince 2016 v 0:04 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Nebudu lhát, kdybych ho nemiloval, tak to tu snad vyzvracím. Prý nějaké čínské bylinky, jako kdyby mi to snad mělo pomoct k erekci, Justin snad nemůže být tak naivní! Ale pokud si myslí, že se stane zázrak, tak už jen z principu, že je to blbost, to prostě vypiju, abych mu dokázal, že tohle je vážně k ničemu, i když se mi fakt zvedá žaludek. Ale Justin se tváří tak pyšně, je doslova hrdý na to, že šel a našel něco, co mi zajistí plnohodnotný sexuální život s jednou koulí. Ha, to je snad vtip. Já jsem vtip, doslova. Před několika týdny jsem šukal jako králík všecko, co se hýbe a teď tu piju zázračné čínské bylinky, protože mi nestojí. Můžu být víc ubohý? Ale fajn, aspoň můžu tvrdit, že jsem porazil rakovinu, jedno pozitivum to má, ačkoliv bych byl radši, kdybych jí nikdy nedostal. Nemusel bych tak pořád zvracet jako nějaká těhulka, nepřipadal bych si jako nějaký mrzák, o kterého se každý stará jako by měl každou chvíli zkolabovat a především bych se nemusel bát toho, že mě Justin opustí.

J: "Dobrý?"
B: "Myslím, že po tomhle přijdu i o tu druhou kouli."
J: "Briane, věř tomu trochu."
B: "Rád bych, víš, že pokud si hodně rychle nevrznu, tak se rovnou můžu zabít, ale..."
J: "O tomhle nevtipkuj!"
B: "Já nevtipkuju, bez sexu žít nebudu. Takže věř, že pokud tohle zabere, tak ti jako poděkování vyšukám mozek z hlavy."
J: "Tak v tom případě se už teď nemůžu dočkat."

Skousl jsem si ret. Bože, jak rád bych si ho teď hned vzal. Tady na zemi, na kuchyňské lince, ve sprcháči... všude! Ale ne, já čekám na to, zda mi pomůžou bylinky k erekci. Na tohle se budu muset napít.

Konečně

26. března 2016 v 12:04 | Tonička
Jednorázovka - Určitě si někteří z vás pamatují na mojí kamarádku Toničku, jejíž povídky jsem tu dřív sem tam zveřejňovala... No tak asi vám udělám radost, protože nám po dlouhé době zase něco napsala a fakt je to nádherný, takže vás o to neochudím, užijte si čtení, jako jsem si ho užila já! Usmívající se

BRIAN

Jen tak jsem seděl na posteli. Už je to doba, co jsem ho naposledy viděl. Nevím, proč zrovna teď jsem si na něj vzpomněl. Dokonce lžu i sám sobě. Není den, co bych na něj nemyslel. Byl jsem hlupák a stále jsem. Jak jsem se jen tak mohl vzdát, jak jsem ho mohl nechat jít? Moje každodenní otázky na téma proč, mi zaplavily mozek a já se do nich ponořil ještě hlouběji, jako kdybych snad měl přijít na všechny odpovědí a přivolat si tím pocit úlevy a štěstí, každopádně jsem jen zíral do blba a upadal do svého vlastního světa, kde nic a nikdo není a jak jsem věděl, už z něho nebyla cesta ven.
Někdo zaklepal na dveře. Nač se zvedat, když nezvaný host si jako obvykle sám otevře a drze vstoupí do mého bývalého království. Nemusel jsem ani zjišťovat, kdo to byl. Moje každodenní návštěva dorazila dřív, než je u ní zvykem. Nezvaná osoba na mě volala z kuchyně a tak jsem se tam vydal. "Ahoj, mami" to bylo to jediné, co jsem řekl a usedl jsem ke stolu, kam mi připravila jídlo. Debb mě lehce pohladila na hlavě a líbla mě na tvář. Zašklebil jsem se na ni. Tohle dělá, pokaždé, když přijde. Sedla si naproti mně a tiše jedla vynikající těstoviny se mnou. Divil jsem se, nebylo u ní zvykem, že by jedla a nic neříkala. Dnes na mě jen koukala a já v jejích očích zahlédl něco, co se mi vůbec nelíbilo. Byl to smutek a lítost. Litovala mě a to se mi příčilo, nechtěl jsem její lítost, copak jsem na tom tak špatně, že u lidí vzbuzuju lítost? To jsem opravdu docílil toho, že jsem až tak na dně a potřebuju soucit? Tomu odmítám věřit, je to prostě jen Debbie a u ní je tohle chování normální.
Všimla si mého zadumaného výrazu a napřímila se, předpokládám, že se mi chystala něco říct...

Co oči nevidí to srdce nebolí

22. července 2015 v 0:09 | Janča
Jednorázovka - 18+

JUSTIN

Říká se, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a v hodně ohledech je to vlastně pravdivé rčení, nemůže nás bolet srdce kvůli něčemu, o čem respektive ani nevíme, že se děje, tedy alespoň by nemělo... Ale já i přes to právě teď ležím v posteli, podotýkám, že sám, snažím se usnout a nepřemýšlet nad tím, co asi Brian v tuto chvíli dělá, pokouším se být naprosto v klidu a odůvodňuji si to tím, že když to nevím a především nevidím, nemělo by mě to nijak trápit, ale opak je krutou realitou - to, že nevidím, co Brian dělá, i přes to, že v hlavě si dokážu vytvořit živý obrázek, mi drtí srdce na padrť!
Člověk by řekl, že po tom, co se vezmeme, mě tahle neustálá hrůza z toho, že Brian je někde s jinými muži, přejde a já budu moci v klidu usnout, aniž bych se kvůli tomu nějak trápil, zkrátka jsem měl za to, že Brian bude mít mou stoprocentní důvěru i přes to všechno, co jsem si s ním už prožil, ale místo toho mám pocit, že je to ještě horší, před tím, pokud si tedy dovolím znít bláznivě, to bylo tak nějak normální, byl to Brian a jeho neustálá potřeba pokořovat rekordy a to včetně těch svých, co se týče jeho někdy až neuvěřitelné promiskuity a ačkoliv mi slíbil naprostou věrnost, i když ne tolika slovy, mám zkrátka v hlavě a především u srdce pocit, že Brian právě teď dělá něco, co se mi rozhodně nebude líbit!
Kvůli těmto myšlenkám jsem jednoduše musel vylézt nebo spíš vyletět z postele a dostat se na čerstvý vzduch, mým prvotním plánem bylo najít Briana a ujistit se, že nedělá nic špatného, ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší jít za někým, kdo mě trochu shladí - ještě, že má Debbie noční!

Debbie: "Sunshine, co tady děláš? Uvědomuješ si, že je noc? Jsi náměsíčný?"
J: "Ne nic takového, spíš naopak, nedokázal jsem ani usnout."
Debbie: "Tak ses rozhodl jít na výlet?"
J: "Asi tak nějak."
Debbie: "Proč mi tu něco nehraje?"
J: "Netuším."
Debbie: "Kde je Brian?"

Špatné či správné rozhodnutí?

6. února 2015 v 0:06 | Janča
Jednorázovka

JUSTIN

Mrzl jsem na ulici před domem jen v mikině a přemýšlel jsem, zatímco na mě dopadal sníh a já seděl na obrubníku, byla mi hrozná kosa, ale než abych se zvedl a vrátil se do tepla nebo třeba jen pro svou bundu, to bych radši zmrzl! Měl jsem v sobě zlost jako už dlouho dobu ne, ale ne na Briana nýbrž na sebe, na svou hloupost, na svá rychlá a nesmyslná rozhodnutí!
To, na co jsem čekal už od prvního okamžiku, který jsem strávil s Brianem Kinneym, jsem dnes v noci dostal... Tedy téměř, jen já hlupák odmítl! Jasně, to, že mi Brian nabídl společně bydlení mohlo vzejít z toho, že v sobě měl léky na utlumení bolesti po tom jeho kaskadérském kousku na kole, ale když mi tak říkal, co všechno by rád změnil a nakonec došel až k tomuhle, tak jsem mu věřil a chtěl jsem říct, vlastně na něj přímo zakřičet "ANO!" ale místo toho jsem se rozhodl pro LA, pro to, abych z mého a Maikeyho komiksu udělal trhák na televizních obrazovkách, rozhodl jsem se pro to, co je právě teď nejlepší pro mě a ne pro nás oba a i když to nejspíš bylo vážně špatné rozhodnutí, tak zpátky ho vzít nemohu, protože si tak nějak stojím za tím, že místo společného bydlení, bychom měli zkusit být nějaký čas od sebe, abychom oba zjistili, co chceme a jestli to skutečně chceme!

B: "Pojď dovnitř,"...Ozvalo se za mnou.
J: "Nejdu, ale ty běž, musíš odpočívat."
B: "Nebudu odpočívat, když ty tu sedíš v mraze a nenávidíš se."
J: "Prosím, chci být chvíli sám."
B: "To budeš dlouho, ne?"...Věděl jsem, že jednou přijde narážka na LA, ale doufal jsem, že teď to nebude.
J: "Briane, prostě mě nech."
B: "Fajn, vezmi si aspoň tohle,"...Hodil mi bundu a pak se vrátil naštvaný dovnitř.

Výjimečné Vánoce

25. prosince 2014 v 0:05 | Janča
Jednorázovka - Tak a máme tu poslední povídku nebo spíš jednorázovku tohoto roku od zítřka do 5. ledna si dávám pauzu jsem nějaká "přepsaná" takže si potřebuji odpočinout a nabrat nové síly na další povídky Usmívající se Každopádně všem přeji příjemné prožití Vánočních svátků a šťastný Nový rok Usmívající se A ještě k této jednorázovce snad mě za ní nebudete nesnášet Smějící seUsmívající se

BRIAN

Bylo nebylo žil Santa Claus spolu se svými věrnými skřítky na Severním pólu, kde tvrdě pracovali na dárcích pro hodné děti a... Seru na to! Nesnáším Vánoce! Ale jako každý rok se jim nevyhnu... Bože, za co mě trestáš? Opravdu mě po tom všem musíš nutit zrovna k tomuto? Tohle je vážně k zešílení!
Ale vezmeme to hezky popořadě... Letošní Vánoce budou, jak bych to řekl? Výjimečné? Konečně se nám totiž všem podaří sejít a být spolu. Asi si říkáte, jak můžu být za něco takového rád, ale to brzy pochopíte. Všichni se tak nějak rozutekli po té události v Babylonu, kdy se ho někdo rozhodl vyhodit do povětří a proto je vlastně zázrak, že nám alespoň ty podělané Vánoce pomůžou strávit jeden den pohromadě, přesně jako to bylo dřív... Teď je bohužel už všechno dávno jinak, ale i k tomu se dopracujeme...

Neodolatelný!

17. prosince 2014 v 0:04 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Přetrhl bych ho! Přetrhl, přetrhl, přetrhl! Proč je, sakra, tak krásnej, tak dokonalej, tak sexy? Proč, do háje?! Leží si tu na břiše, zadek vyšpulenej a na papír zase kreslí ty svoje divy světa a já jako bych snad momentálně ani neexistoval! Alespoň z toho, že za poslední hodinu ke mně nevyslal ani pohled natož slovo, se mi to tak jeví... Bože, fakt ho přetrhnu!
Posadil jsem se k němu na postel a čekal na to, kdy si mě všimne, to však bylo očividně něco, na co bych mohl čekat až do svého stáří, které ovšem nehodlám podstoupit, takže bych se toho nejspíš nedočkal, kdybych mu se vší troufalostí nevytrhl skicu i tužku z rukou...

J: "Hele! Už jsem to skoro měl!"
B: "Doděláš to jindy."
J: "Chci to dodělat teď!"
B: "Jindy,"...Šeptal jsem a sunul jsem se k němu blíž.
J: "Jsi na zabití."
B: "To ty taky a i tak tě právě teď radši ošukám."
J: "Kdo řekl, že se nechám?"...Začínal rozjíždět svou hru/předehru.
B: "Můžeme to udělat po dobrém anebo taky po zlém - tvá volba."
J: "Hmmm... O tom budu muset hluboce a velice dlouho uvažovat,"...Položil se na záda a dal mi na obdiv obrys své erekce pod slipy.
B: "Kdo řekl, že budeš mít tu možnost?"
J: "Nikdo to nemusí říkat... Vím, že mě miluješ až moc, takže bys mě nedokázal k ničemu nutit násilím."
B: "Chceš se vsadit?"
J: "S radostí!"

Poslední víkend

14. listopadu 2014 v 0:07 | Janča
Jednorázovka - 18+

JUSTIN

Měl bych skákat radostí a nedočkavě vyčkávat u telefonu, dokud nezazvoní a z druhého konce se neozve Brianův sametový hlas oznamující mi, že už je tady... Jenže já nemůžu! Vím, že až uběhne těch 48 hodin, tak se Brian zase sebere a odjede, vrátí se do jeho slavného Pittsburghu a já ho zase neuvidím a budu se mučit nadějí, že tenhle víkend je zase ten víkend, kdy ho uvidím, kdy za mnou přijede a my budeme opět spolu, proválíme spolu ty dva v posteli, budeme se milovat, budeme divoce šukat a vychutnávat si společné chvíle, než zase skončí a my se budeme muset rozloučit... Bude to zase bolestivé, zase budu muset skrývat své slzy, budu muset krotit svůj hlas, aby neslyšel, jak se mi láme, aby neslyšel a neviděl tu bolest, kterou mi přináší sledovat jej odcházet! Už to zkrátka dál nesnesu!
Když jsem odjížděl, řekl něco, co jsem si nechtěl za žádnou cenu připustit, řekl, že je to jen čas, na kterém už nikdy nebude záležet, nebral jsem jej vážně, myslel jsem si, že až se oba dostaneme z toho šoku, že jsme bez sebe, budeme moci dál fungovat, že spolu sice nebudeme každý den, ale budeme se i nadále vídat! Trvalo nám téměř tři měsíce, než se nám podařilo shodnout se na tom, že za mnou přiletí a strávíme spolu víkend, všechno to bylo perfektní, byl jsem tak šťastný, že ho vidím a že jsem zase s ním... Dokud však zase neodjel a pro mě to bylo ještě horší, než naše první loučení! S každým jeho příjezdem jsem byl šťastnější a s každým jeho odjezdem zlomenější... A já už to prostě nezvládám! Už ne!
Jakmile se ozval zvonek, věděl jsem, že je tady, byl jsem šťastný, ale zároveň jsem se už připravoval na tu bolest, která mě za dva dny čeká... Když jsem mu následně ale šel otevřít, nic jsem na sobě nedával znát...

B: "Ahoj, Sunshine."

Je můj a nikoho jiného!

4. listopadu 2014 v 5:48 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Probudila mě Justinova teplá dlaň stoupající mi po vnitřku stehna směrem nahoru, projelo mnou slastné mravenčení a vzápětí se mě tam dotkl, nejprve mě jen hladil a já si vychutnával jeho doteky, následně mě stiskl pevně v dlani a začal přejíždět po celé délce, zatímco svým jazykem kroužil kolem a i v mém pupíku. Blahem jsem zavíral víčka a prsty jsem si hrál s jeho polodlouhými vlasy. Po pár chvilkách se ústy přemístil k mé erekci, nejprve si hrál se špičkou - sál jí, kroužil kolem ní jazykem, dráždil jí zuby, byl jsem pro něj lízátkem možná zmrzlinou, byla to nepopsatelná slast! A vzápětí si mě zasunul do úst, až do svého krku a pak mě zase povytáhl, automaticky jsem se prohnul v zádech a pronikal do jeho úst hlouběji a hlouběji a pak zase ven, dělal jsem to, dokud jsem necítil, jak se blížím k orgasmu, jak už stačí jen jednou vsunout se do jeho úst, cítit jeho pevné sevření, a těsně před tím jsem se zastavil a nechal se uvolnit z jeho úst...

J: "Ošukej mě,"...Zavzdychal.
B: "Ošukám... Budeš jen můj, budeš mě cítit ještě dlouho!"

Anděl s ďáblem v těle

17. října 2014 v 0:09 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Je to snad anděl anebo ďábel? Možná obojí? Jo, rozhodně obojí - je to anděl a uvnitř něj se schovává ďábel! V tom dobrém slova smyslu ale! Dokáže se tvářit jako štěně, ale chovat se jako čert - je nevyzpytatelný! Tudíž pro mě naprosto perfektní!
Nedokážu z něj spustit oči, vlní se do rytmu hudby mezi polonahými těli uprostřed parketu a tváří se jako by byl na této planetě jen on sám... Jeho výraz a kroutící se sexy tělo mě naprosto odzbrojují! Sotva lapám po dechu, když si ho prohlížím, mohl bych ho přirovnat k obrazu, on je tím obrazem, který poskytuje mým očím nepopsatelné potěšení... On je vše, co potřebuju! On je anděl s ďáblem v těle... Je to naprostá dokonalost, kterou bez pochyby představuje každým způsobem, který existuje!
Věděl, že si ho prohlížím, ale svůj pohled mi neopětoval, natož aby ke mně naklusal, naprosto mě mučil, chtěl, abych si pro něj přišel sám, byl proradný a zároveň šíleně sexy a sladký... Nikdy by mě nenapadlo, že u někoho použiju toto slovní spojení, ale u něj se zkrátka nedá odolat, naprosto mu propadám... Propadám jeho smyslnosti, jeho tělu, jeho rtům, jeho andělskému vzhledu a ďábelskému chování... Jsem chycen v jeho pavučině a nechci být osvobozen! Naprosto šílím, pokud jej nemám u sebe, stejně jako teď, vidím ho, ale bez doteku mě to neuspokojuje... Musím ho mít za každou cenu!

B: "Ničíš mě,"...Pošeptal jsem mu, když jsem se přitiskl k jeho tělu.
J: "Jen tancuji."
B: "Víš, jak to myslím."
J: "To opravdu netuším... Budeš mi to muset osvětlit,"...Šibalsky se usmál... Jak říkám - Anděl s ďáblem v jednom!
B: "Nemusíš vědět všechno."
J: "Ale tohle ano... Když už si s tím začal. Potřebuju to vědět, abych ti s tím mohl pomoct."

Jen mě drž!

26. září 2014 v 0:09 | Janča
Jednorázovka

JUSTIN

Hned mezi dveřmi jsem poznal, že se něco stalo, už jen ten jeho shrbený postoj a zničený výraz mluvili za vše, ale když si následně tak zoufale přišel pro polibek, věděl jsem, že to nebude ani zdaleka dobré, potřeboval mě mít u sebe a to značilo jen jedno - schůzka s jeho mámou dopadla nejspíš přímo katastrofálně a jeho teď může uklidnit jedině má přítomnost a to nemusí ani vyslovit, já to na něm jednoduše poznám!
Ihned jsem ho pevně objal, držel se mě jako klíště a přitom mě jemně líbal na krk, bylo to příjemné, ale zároveň se ve mně hromadil nehorázný vztek... Dostat se mi jeho matka do rukou, tak opravdu nevím!

J: "Co ti udělala?"
B: "Nic nového,"...Pustil se mě a zamířil do kuchyně.
J: "Briane?"
B: "Co si vařil?"...Zvedl poklici od hrnce a místo odpovědi čichal vůni právě udělané omáčky.
J: "Jídlo... A teď mi odpověz."
B: "Nechci o tom mluvit... Chci jíst a to nejlíp přímo z tvého nahého těla,"...Doslova naléhavě mě políbil.

Neříkám, že bych proti tomu něco měl, to právě naopak, představa toho, že ze mě Brian slízává omáčku, kapku za kapkou, místečko za místečkem, mě přivádí k šílenství sama o sobě, ale... Myslím, že právě teď potřebuje ze všeho nejvíc mluvit a ne si z mého těla udělat talíř!

Okamžik

31. srpna 2014 v 0:03 | Janča
Jednorázovka

BRIAN

Stačí jeden okamžik a úplně se Vám změní život. Jen jeden a už nikdy nebudete takový, jací jste byli. Ten můj se odehrál asi před 20 minutami, byl nečekaný. Vyšel jsem z obchodu, po boku jsem měl Justina a držel jsem ho za ruku, bylo nám skvěle, těšili jsme se domů do tepla a na film, který mě Justin přinutil půjčit. Vzpomínám si, jak jsem se na něj podíval, ten jeho úsměv široký od ucha k uchu mě donutil se taky usmát a pak zničehonic jakoby zkameněl, v jeho tváři se objevilo zděšení a strach se náhle odrážel v jeho očích. Ohlédl jsem se a spatřil dva kluky, nemohlo jim být více než dvacet, chtěli naše peníze, ale já byl zase tvrdohlavý, odmítl jsem to udělat, jenže to jsem ještě nevěděl, že jeden z nich za zády skrývá něco mnohem nebezpečnějšího, než jsou ostrá slova vycházející z jeho úst a pak už si jen pamatuju hlaveň mířící na mou hruď a to, že se snažím bránit Justina svým vlastním tělem a až následně bolestí padám k zemi.
Vidím jen tmu, ale mé podvědomí všechno cítí, slyší, jen mé tělo se nemůže hnout, je paralyzované. Slyším Justinův křik, jeho pláč, volání mého jména, ale nemůžu odpovědět, ani mu dát vědět, že žiju, protože si tím ani nejsem jistý, cítím se mrtvý, cítím, jak ze mě odchází i ty poslední zbytky čehosi! Najednou mě někdo zvedá ze země, nevím, kdo to je, nemohu otevřít oči, ale cítím, jak se mnou hýbají a slyším jejich hlasy, jsou tak vzdálené a přitom tak blízko, jeden z nich neustále opakuje - nabít, pal - nabít, pal - nabít, pal - ale já na to nemohu reagovat, mým tělem a srdcem procházejí šoky, ale nic to se mnou nedělá, jako by už všechna naděje na mou záchranu byla ztracena a pak se ještě jednou ozve "Pal!" a já se s hlubokým nádechem probouzím...

Lékař: "Pane Kinney, slyšíte mě, víte, kde jste?"
B: "V... V nemocnici."
Lékař: "Výborně a chápete to, co se vám stalo?"
B: "Postřelili mě."
Lékař: "A přesně proto vás musíme operovat, rozumíte tomu?"
B: "Ano,"...Sotva vydechnu a pak zase ztrácím vědomí.

Polibek z pravé lásky

24. srpna 2014 v 10:02 | Tonička
Jednorázovka - 18+ - Další úžasné dílo stvořené Toničkou! Užijte si čtení! Usmívající se

BRIAN

Sedím sám ve svém loftu a přemýšlím nad tolika věcmi, že pomalu ani já sám nevím, proč vlastně přemýšlím. Celá tato situace je opravdu absurdní a vůbec nechápu, co se to tady teď děje a je mi to vážně nepříjemný! Co si ten kluk o sobě, sakra, myslí? Nechá mi tady papír, na kterém je napsáno: "Jsem u Debbie až pochopíš, co ode mě vlastně chceš a co všechno pro tebe znamenám, tak pak teprve přijď!" Pane bože, za co mě to vlastně trestáš? Copak jsme už tyhle kraviny neřešili? Opravdu musíme být stále na tom samém místě a pořád dokolečka řešit něco, co já ale vážně nehodlám řešit! Sakra, vždyť to, že jsem mu přiznal, že jsme pár, ještě neznamená, že mu musím přiznat i to, že od něho chci, aby se mnou zůstal až do konce našich dní a že už si bez něj svůj život představit neumím a ani nedokážu a že ho nesmírně a neskutečně miluju!
Hergot, ten kluk mě má hezky omotaného kolem prstu, protože opravdu nevím, jak je to možné, ale sedím v autě před Debbiiným barákem a ani já sám nevím, co tady dělám, poněvadž se vůbec nedá říct, že bych měl nějakou odvahu vystoupit a jít si promluvit s Justinem! Fuck, já jsem Brian Kinney, přece se nebudu chovat jako nějaký nervózní teplouš! Jenže ani tohle povzbuzení nepomohlo, protože i když už stojím u dveří, tak se třesu jako osika a srdce mám až v kalhotách! Seru na to, raz, dva, tři...

Debbie: "Ale, ale, koho nám to čerti nesou? Tohle bylo rychlejší, než jsem si myslela."
Brian: "Taky tě rád vidím, ale..."
Debbie: "Prostě si to zase posral! Kdy už mu konečně přiznáš, že ho miluješ a že ho potřebuješ?!"
Brian: "Debb, byla bys tak laskavá a přestala kecat takový blbosti, protože na tohle já opravdu nemám náladu a řekla bys mi spíš, kde je Justin?"
Debbie: "Blbosti? Sakra, Briane, nechceš přestat s touhle šaškárnou a konečně dneska mu to říct, protože kdyby to nebyla pravda, tak by tě vůbec nezajímalo, kde se Justin nachází a už vůbec by si ho nehledal!"
Brian: "Fajn, přiznávám to! Potřebuju ho, tak moc, že jsem za ním musel běžet jako nějaká jeho ženuška! Miluju ho tak moc, že je mi teď opravdu ukradený, že nás klidně může slyšet on nebo kdokoliv jiný! Nenávidím situace, kdy nevím, na čem jsem, protože ho miluju a potřebuju vědět, že je všechno v pořádku a že i on mě miluje a potřebuje!
Pane bože, Debbie, kvůli tobě jsem to všechno řekl nahlas, vidíš, co jsi to udělala? A nesměj se!"

Sladké osvěžení

4. srpna 2014 v 6:47 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Být ještě o jeden stupeň navíc, chcípl bych! V tomhle vedru se prostě za žádnou cenu nedá přežít, vždyť je tu jak na Sahaře, i ve stínu je 50 stupňů a v kanceláři Kinneticu je tak 60, mám pocit, že se mi potí i zuby, v podpaží mám koláče a můj penis nejeví žádné známky života jen tak ochable visí... Sakra, tohle on nemá ve zvyku! A mně se to rozhodně nelíbí, jenže teď, i kdybych měl na obzoru nějaké použitelně maso, já bych ve skutečnosti použitelný nebyl, jsem jak seschlá stařena a to je velice depresivní! S Justinem jsme dokonce už dva dny neměli sex, protože ani jeden z nás není schopnej se pohnout, jakmile se doplazí domů a blahem lehne do postele ne-li k otevřenému mrazáku!
Vím, že se to nesluší, ale těch pár knoflíčků, no dobře zhruba polovinu košile jsem si prostě musel rozepnout jinak už bych snad hubou přistál na desce stolu! Ani nevíte, jak moc nepříjemný je mít přilepený koule ke stehnu, těm už by dnes asi jen pomohlo dát je k ledu jinak jim můžu nejspíš vyzdobit takovej menší funus... Kurva, jak já nenávidím vedra!

Ted: "Fíha, takhle bys měl pracovat častěji,"...Mám být vůbec v šoku z toho, že neumí klepat?
B: "Co kdybys přestal obdivovat mojí úžasnou hruď a místo toho přešel k hlavnímu důvodu toho, proč oxiduješ v mé kanceláři a vydýcháváš mi jedinej v mezích normy použitelnej vzduch v téhle budově."
Ted: "No já a pár dalších lidí máme takový návrh..."
B: "Spáchat hromadnou sebevraždu?"...Neskrýval jsem nadšení.
Ted: "Vzhledem k teplotním rekordům to nebude třeba, z toho počasí chcípneme tak jako tak a o to jde, co kdybychom si to utrpení ulehčili tak, že to dnes už zabalíme a půjdeme domů?"
B: "Slyším dobře, Theodore Schmidte, ty se snažíš ukončit pracovní dobu bez návrhu svého šéfa?"
Ted: "Já věděl, že tohle je blbej nápad a předem prohraná bitva... Tak já se zas vrátím do méně dýchatelné oblasti..."
B: "Kam ten spěch, Teddy? Moje tělesná teplota již před hodinou přesáhla 40, takže tohle nejspíš souvisí jen s mými halucinacemi, ale říkám jdeme domů."
Ted: "Počkat, co?"
B: "Ty a ta banda neschopných idiotů můžete vypadnout."
Ted: "A co ty?"
B: "Snad si nemyslíš, že já tu zůstanu?"
Ted: "Jasně chápu... Pozdravuj Justina."

Loučení

24. června 2014 v 6:07 | Tonička
Jednorázovka - Chtěla bych prostřednictvím tohoto popřát k narozeninám jednomu úžasnému človíčku, který tu pro mě už nějakou tu dobu je a vždycky se na ní můžu spolehnout! Není jím nikdo jiný, než Tonička, jejíž skvělé povídky máte občas možnost číst a stejně tomu bude i dneska, protože opět napsala něco úžasného a něco, co mě šíleně dostalo a obdivuju jí za to a říkám si jen "Jak to, sakra, dělá?!"

No každopádně teď k přání: Takže, Toničko, přeju Ti hodně štěstíčka a zdravíčka, ať se Ti splní všechno, co si přeješ a užij si svoje 18náctiny plnými doušky!

A ještě jednou všechno nejlepší - tvoje šílená spolusedící a kamarádka! Smějící seUsmívající seLíbající

BRIAN

Proč je loučení tak bolestivé?
Proč Vás na tu bolest nikdo nepřipraví?
Proč to tak šíleně bolí?
Proč se musíme loučit?
Proč, když se tak šíleně zamilujete, musíte počítat s tím, že přijde chvíle a vy si budete muset říct sbohem?
Proč, do prdele, proč mě před tím nikdo nevaroval?
Proč je život tak moc nespravedlivý?
Proč je život dlouhý, ale přitom tak krátký?
Proč se modlíme, když naše prosby stejně nejsou vyslyšeny?
Proč? Tak PROČ?!

K čemu?

10. června 2014 v 5:26 | Janča
Jednorázovka - 18+

BRIAN

Už jsem ho v takovémhle transu, kdy nevnímá okolí a vlastně ani celý svět a jen zadumaně hledí do prázdna, zažil, ale opravdu se to nikdy nestalo během toho, co vařil a na pánvi míchal jednu z těch svých dobrot. Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost, přece jen je to Justin, ale po pár minutách už mi to nedalo a začal jsem se k němu pomalu přibližovat, dá se říct, že mi tohle dělalo alespoň minimální starosti, takže jsem ho ihned zezadu objal a políbil jej na krk...

J: "Vylekal si mě!"
B: "Jsi v pořádku?"
J: "Neměl bych být?"
B: "Jen, že jsi už pár minut úplně mimo."
J: "To nic není."
B: "Vážně?"
J: "Ano!"
B: "Víš, že jsi špatný lhář?"
J: "Máme něco společného,"...Škádlil mě.
B: "Já ti dám...!"
J: "Pusu?"...Políbil mě a já se samozřejmě nebránil.

Opravdu moc rád se s ním líbám, ale tentokrát jsem věděl, že se tím snaží něco zazdít, abychom to nemuseli rozebírat, ale mně to zkrátka nedalo!

Dohoda z lásky

19. května 2014 v 7:17 | Tonička
Jednorázovka - 18+ - Tonička nakonec neodolala a napsala takovou obměnu předchozí povídky, jen teď už se to vážně týká toho drama Smějící se A dle mého názoru je to úžasné a je vidět, že Tonička má opravdu talent, který se nezapře a čím dál tím víc se do toho dostává a já věřím, že jednoho dne v tom bude tak skvělá, že já jen budu tiše závidět Usmívající seSmějící seUžijte si čtení Usmívající se

JUSTIN

Co jsem si vůbec myslel? Jak jsem mohl být takový blbec a doufat, že si mě k sobě vzal, kvůli tomu, že mu na mně záleží a že mě miluje? Jak jsem mohl být takový idiot a věřit svým představám? Teď tu na sebe ječíme a křičíme to, co by jsme si nikdy neřekli, ale momentálně mi to je jedno, protože já to potřebuju vědět, potřebuju vědět, proč si mě k sobě vzal, proč tohle všechno udělal a co pro něj znamenám!
Mé očekávání se však vzápětí vyplnilo a uslyšel jsem to, co jsem vůbec slyšet nechtěl...

J: "Proč, Briane? Proč sis mě k sobě, sakra, vzal?!"

Nejdřív dělal, že mě neslyší a nechtěl se se mnou bavit, ale když jsem na něj začal křičet, ať mi to laskavě řekne, otočil se čelem ke mně s obličejem, ze kterého se dalo čitelně vyčíst, že je smutný a já věděl, že jsem udělal chybu a raději jsem se ho na to ptát neměl. Mé srdce začalo splašeně tlouci a připravovalo se na to nejhorší...

B: "Protože mi tě bylo líto a všechno, co se ti stalo, jsem si dával za vinu a taky pořád dávám. Vzít si tě k sobě pro mě znamenalo splnit povinnost, kterou po mně tvoje matka chtěla, další důvod, proč jsem si tě k sobě nastěhoval byl ten, že jsem chtěl odehnat tu vinu, tak jsem ti pomáhal a..."
J: "Mlč už! Všechno jsem pochopil, už nechci nic slyšet!"
B: "Ty jsi byl ten, kdo to chtěl vědět!"
J: "Ty seš takový sobecký kretén!"
B: "A ty jsi zase rozmazlený fracek, který uslyšel pravdu a hned tu vyvádí jako malý dítě!"

Nejlepší kamarád

11. května 2014 v 14:29 | Tonička
Jednorázovka - Když se Tonička pouštěla do tohohle díla tak původně zamýšlela něco dramatického, ale nějak se jí tam podařilo zakomponovat srandu a tím pádem ve finále vznikl takový černý humor Smějící se Podle mě se jí to opravdu povedlo a vážně jsem se nad tím hodně zasmála, takže doufám, že budete mít smysl pro humor a neodsoudíte to Usmívající se Protože i přes tu srandu je to pořád smutné a skvěle se to čte Usmívající se

BRIAN

Od té doby, co mě Justin opustil, můj život bez něj nemá cenu. Vlastně si za to můžu sám, já byl ten, kdo mu dal vybrat, já byl ten, kdo mu řekl, ať se rozhodne, s kým chce být, já byl ten, kdo ho nechal odejít. Jsem kretén, který si svojí chybu uvědomil, až když bylo příliš pozdě. Naprosto všechno jsem posral, nejspíš to začalo tím, že jsem mu k jeho narozeninám dal prostituta, bože, jak jsem mohl být takový idiot a dát mu něco takového? Vždyť on si zasloužil úplně něco jiného a teď si uvědomuji, že to mělo být moje srdce nebo aspoň nějaký náznak toho, že ho miluji a že mi na něm záleží, ale já byl tak tvrdohlavý, sobecký a bál jsem se projevit své city, že jsem ho kvůli svému strachu nakonec ztratil.
Nejhorší na tom všem je, že se mu ani nedivím, kdo by chtěl být s někým, kdo šuká všechno, co se hýbe, kdykoliv a kdekoliv, kdo by chtěl být s někým, kdo neprojevuje city, kdo by chtěl být s někým, kdo nedává lásce šanci, není romantický a myslí jenom na sebe, kdo by chtěl být se mnou?
 
 

Reklama