Potřebuji tě

Potřebuji tě(10)

13. února 2017 v 0:04 | Janča
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Logicky jsem chtěl ty dveře rychle zavřít, nejlíp doslova zabetonovat, ale jen co jsem se o to pokusil, Justin proklouzl dovnitř, jako by mu to tady snad patřilo... nebo jako bych ho snad pozval dál! Tohle je opravdu ten nejvíc drzej, otravnej a nevychovanej puberťák, jakého jsem si jenom mohl vzít do postele! Koukal jsem na něj jako na blázna a chvílema jsem přemýšlel, že ho snad zabiju, ale při představě, že bych kvůli němu strávil zbytek života zavřený někde v cele ve vězeňském mundúru, jsem své pokušení potlačil, jak nejvíc se dalo a že to nebylo vůbec jednoduché. Já se snad budu muset přestěhovat na druhý konec světa a začít novej život pod novým jménem, jen abych se ho jednou pro vždy zbavil. Ach jo, jenom si vzpomenu na to, jak můj život vypadal ještě před týdnem a brečel bych, jak všechno bylo perfektní... teď jsem místo toho ve sračkách!

B: "Co tady, sakra, děláš?!"
J: "Dole bylo otevřeno, tak jsem..."
B: "Na to se tě neptám... co tady, sakra, děláš?!"
J: "Jen si chci promluvit."
B: "Jsi blbej nebo hluchej? Už jsem ti jasně řekl, že ode mě nic nedostaneš."
J: "To jsi řekl, já vím... ale kdyby si mi jenom dal šanci, uviděl by si..."
B: "Mohl bys to konečně pochopit? Nejsi můj milenec ani partner... dokonce ani kamarád."
J: "Ale mohl bych být!"
B: "Pane bože, ty si tak naivní dítě!"
J: "Nejsem dítě."
B: "Tak se tak přestaň chovat a běž pryč."

Začínal jsem z něho naprosto šílet, nejenže byl šíleně tvrdohlavej, ale kvůli jeho božskému sexy vzhledu, jsem i já začínal být tvrdý na jistých místech... jak je možné, že i když se s ním hádám, dokážu zároveň v klidu myslet na sex s ním? Co to se mnou děláš, kluku?

Potřebuji tě(9)

9. února 2017 v 18:58 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Bože, ten jeho zaskočený výraz... to bylo zkrátka k nezaplacení! Nedokážu ani vyjádřit, jak moc jsem si to užíval a jak skvělej pocit to byl. Do poslední chvíle jsem myslel, že to nedokážu, skoro se mi podlomila kolena a málem jsem si ukousl jazyk, jen abych k němu nešel a nemluvil na něj... ehm, nelíbal ho. Ale když jsem to nakonec dokázal, tělem mi proudil neskutečný adrenalin. Já vím, že to popisuju jak výstup na Mount Everest... ale tak přiznejme si to, s Brianem to není moc velký rozdíl. A přesně tak, jak jsem plánoval, tak to i vyšlo. Celou dobu jsem se rozptyloval flirtováním s místními "krasavci" zatímco Daphne seděla u Debbie s Vicem a společně se bavili nad tou komedií, kdy jsem se snažil přimět Briana žárlit... no dobře, aspoň o mě zavadit pohledem a Brianovu snahu to neudělat. Radši se společně s Michalem a dalšími dvěma kamarády rozptyloval u kulečníku. Ale přeci jen se mi podařilo s ním jednou spojit pohled a pár vteřin to rozhodně trvalo, než do něj Michael šťouchl, že je na řadě. Je vám jasný, že jsem byl v sedmém nebi?!

Chlap: "Tak co myslíš?"...Ptal se mě, jako bych měl znát odpověď na jeho otázku, ale já fakt netušil, o co jde, stále jsem se vzpamatovával z Brianova uhrančivého pohledu.
J: "Ehm?"
Chlap: "Chceš vypadnout nebo...?"
J: "Kam?"
Chlap: "Jsi zábavný,"...Začal se ke mně až nějak moc lísat... Eeww.
J: "Oh... ne, zapomeň."

Rychlostí světla jsem utekl z jeho spárů a utíkal jsem za Daphne. Zdálo se mi to nebo jsem slyšel Brianovo uchechtnutí? Jo, určitě se mi to zdálo!

Potřebuji tě(8)

8. února 2017 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

'Jenom si myslíš, že mě potřebuješ... byl jsem tvůj první a tak... ale věř mi, že nepotřebuješ. Pokud toužíš po lásce, tak si najdi holku a vezmi si jí... ale na mě zapomeň.' Přesně tak zněla Brianova odpověď, kterou podtrhl následným nastoupením do auta a doslovným útěkem přede mnou. Cítil jsem se fakt hrozně. Když jsem cestou k Daph narazil na Lindsay a Mel, viděl jsem v tom příležitost a myslel jsem, že se to podaří, že to vyjde podle mých představ, ale věřte mi, že tohle nebylo ani v jedné z mých představ. Miluju ho a on mě ani nechce znát. Jak se někdo může chovat takhle, tak bezcitně? Jako by k životu lásku nepotřeboval? Vždyť to přeci nejde, každý potřebujeme milovat a být milován... tak proč je pro něj tak těžké to přijmout?

Daphne: "Bože, ty vypadáš."
J: "Díky, můžu dál?"
Daphne: "Však už jsi tady."

Bral jsem to jako ano a vydal jsem se do jejího pokoje, kde jsem se rozvalil na její posteli. Rozplácl jsem se tam jak placka - zoufalá bezmocná a zamilovaná placka, která doufá, že se stane zázrak.

Daphne: "Tak co se stihlo od včera stát?"
J: "Byl jsem za Debbie..."
Daphne: "Kým?"
J: "No taak."
Daphne: "Jo, jasně, už vím."
J: "Skvělý. No a ta mi dá se říct poradila, ať se nevzdávám, že Brian je teď kvůli mně takovej jinej... tak jsem běžel za tebou, abychom vymysleli plán, co dělat... cestou jsem narazil na Brianovo lesbičky a pomohl jim s nákupem v naději, že se k němu nějak dostanu... to se povedlo, jenže to nedopadlo podle mých představ - stejně mě poslal do háje."
Daphne: "Ouch."

Potřebuji tě(7)

7. února 2017 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Zatímco ve mně by se krve nedořezalo, tak ten malej budižkničema na mě civěl způsobem, div mu netekla slina po bradě. Skoro mě zhypnotizoval tím svým až neskutečně modrým pohledem. Ale i přes to, jaký jsem měl na něj vztek, jsem se nemohl bránit myšlenkám, které naprosto nekorespondovaly s tím, jak moc jsem se ho chtěl zbavit. Vlastně byly úplným opakem... jo v hlavě mi svítila kontrolka říkající 'je to jen otravné děcko, musíš se ho zbavit!' ale i přes to jsem si dokázal představit, jak to jeho mladistvé tělo slíbám od hlavy až k patě a dopřeju mu ten nejlepší orgasmus jeho života, ale... sakra, od kdy se já vůbec starám o jinej orgasmus, než ten můj? Tak a dost, tohle musí přestat a to okamžitě!

B: "Co tady, sakra, děláš?"...Pomalu jsem vrčel, jak vzteklej pes.
Lindsay: "Narazily jsme na něj venku, pomohl nám s nákupem."
Melanie: "Jo je to zlatíčko."

Obě se nad ním rozplývaly a Justin se začal skoro červenat, podle všeho byl na sebe asi velice hrdý, že se mu podařilo takhle se k nim vecpat, jen aby se mi opět nějak připletl do cesty. Ale já zkrátka dokázal myslet jen na to, jak moc chci, aby zmizel... a zároveň ne. Šílel jsem z toho. Vždyť ho ani nechci znát, tak proč mě to k němu tak moc táhne, i přes to, že mi neskutečně leze krkem a přeju si, abych ho nikdy nepotkal? Nikdy jsem z nikoho nebyl tak moc zmatený jako právě z něj a to mě až děsí! Je to jako by ve mně probudil něco, co jsem ani nevěděl, že je možné cítit - touhu, ale jinou, než si myslíte, ne tu sexuální, zkrátka jinou.

J: "Jen jsem chtěl pomoct."
Lindsay: "A to jsi udělal."
Melanie: "Kéž by měl Brian víc takových přátel."
B: "Nejsme přátelé... vlastně ho ani neznám, pověsil se na mě."

Potřebuji tě(6)

6. února 2017 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Probudil jsem se svou dnešní známostí po svém boku, ani jsem si nepamatoval, že vedle mě usnul, natož, že vypadal takhle - už ne moc přitažlivě - nemluvě o tom, že opět nevím, jak se dotyčný jmenuje. Prostě je to jen další v řadě z úlovků Briana Kinneyho. Jenže se bohužel v téhle dokonalé řadě bez problémů vyskytl malý zádrhel - puberťák jménem Justin Taylor - neptejte se mě, jak vím celé jeho jméno, prostě vím a mě samotného to děsí! Když jsem si ho tenkrát přivedl domů, měla to být jen další ze zábavných nocí, vlastně ještě něco lepšího, chtěl jsem to trošku okořenit a vzal jsem si domů nezkušeného zajíčka, no co může být víc zábavné, než tohle? Jenže to by se do toho nesměl připlést porod, následné narození mého syna a jeho pojmenování tou pubertální vlezdoprdelkou a nakonec moje nesmírná touha uvést toho kluka do světa sexu, i přes to, že jsem byl pod značnou dávkou Éčka a Maikey věděl, že vymluvit mi to, byl dobrý nápad, jen já ho nechtěl poslechnout, opět jsem měl svojí hlavu, opět jsem myslel svým ptákem a tou částí mě, která si říkala "Tohohle prostě musím mít!" a taky, že mám. Zdá se totiž, že něco v té jeho blonďaté nezkušené hlavince si řeklo, že vetřít se mi do života za každou cenu, bude ten nejlepší nápad, cítím totiž, že i přes můj menší včerejší projev, ho ještě uvidím. A víte, co je nejhorší? Že vlastně i chci. Donutil mě porušit moje vlastní pravidla během první noci, co asi dokáže, pokud se mě bude držet nějak moc dlouho? No Kinney, je asi na čase si stát za svým, děj se, co děj.

B: "Hej, vstáváme."
Trick: "Hmmm."
B: "Tady nejsi v hotelu... zábava skončila."
Trick: "Už vstávám. Můžu si dát alespoň sprchu?"
B: "Jo, koupelna je... ne, víš ty, co? Nemůžeš."

Moc dobře si pamatuji, jak to dopadlo, když jsem to dovolil někomu naposledy a tím někdo, byl samozřejmě ten studentík, na kterého jsem se tam vrhl znova, i přes to, že s každým spím zásadně jen jednou... na co jsem, sakra, myslel? Jo měl perfektní zadek, vlastně byl celej k nakousnutí, ale... na co jsem, sakra, myslel?!

Potřebuji tě(5)

2. února 2017 v 0:02 | Janča
Nový díl. - 15+

JUSTIN

Sobota ráno a já jen ležím ve své posteli a tupě civím do stropu. Právě jsem dokončil svůj ranní "problém" s erekcí, se kterým mi pomohly představy Brianova nahého těla. Svíjel jsem se takovou slastí, že jsem to málem neudýchal. A přes to právě teď jen civím do stropu a užírám se myšlenkami na to, jak je možné, že mě nechce? Já neříkám, že jsem, kdo ví jaký krasavec, taky vím, že dokážu být někdy dost na zabití a jasně je mi jen 17... ale předtím se zdálo, že mu nevadí nic z toho, ba naopak, myslím, že se mu líbilo, že může zaučit můj nezkušenej panickej zadek. A vysloveně trval na tom, aby byl můj první, Michaela pěkně odbyl, když mě chtěl odvézt domů a i když byl pod vlivem éčka, vím, že se mu to se mnou líbilo. Když říkal, že chce, abych si ho pamatoval a navždy ho cítil v sobě, měl jsem pocit, že ty motýlky v břiše a masivní erekce nikdy nezmizí. A zatím nezmizely. Jsem v tom jednoduše až po uši - miluju ho! Víc, než jsem si kdy myslel, že je možné někoho milovat. A on mě i přes to nechce. Jsem na něj moc mladý? Zajíčci ho zajímají jen jednorázově? Nebo snad všichni chlapi? Sakra, když to řeknu v takhle množným čísle, píchá mě u srdce při představě, že si opravdu každý den užívá s někým jiným. Proč je prostě pro něj takový problém se vázat? Někde musí být zakopaný pes a já tomu přijdu na kloub, i kdybych tím měl strávit zbytek střední... ha, celého mého života.

Máma: "Vstáváme,"...Vtrhla do pokoje jako velká voda. Ehm, soukromí jí nic neříká?
J: "Mami!"
Máma: "Prosím tě, v trenkách už jsem tě viděla."
J: "Jo, ale to mi bylo tak 10."
Máma: "A teď už si velkej kluk, že?"
J: "Mami!"...Fakt nesnáším tohle její dobírání si mě.
Máma: "Fajn, fajn. Za chvíli bude snídaně, tak ne, že na tebe budeme čekat půl dne."
J: "Neboj, už vstávám."

Máma za sebou spokojeně zase zavřela dveře a já svůj obličej narval do polštáře a snažil se vyventilovat svůj vztek. Je fakt hrozný být jen pouhý puberťák, který před svými rodiči skrývá, kým opravdu je a být zamilovaný do někoho, kdo se do styku s druhým člověkem dostane jen za předpokladu, že z toho bude mít sex a žádné city kolem. Jak se může během pár dní svět obrátit doslova vzhůru nohama? A přes to být tak skvělý, protože i když nejspíš miluju blba, ta láska k němu je doslova neskutečná, skoro bych se vznášel!

Potřebuji tě(4)

1. února 2017 v 0:13 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Myslel jsem, že se zblázním, tolik úsilí mě stálo ho najít a on si pak klidně odejde ve společnosti nějakého mizery, co mu nesahá ani po kotníky! Ale co já se tady vůbec rozčiluju nad tím, kam mu sahá, tady jde především o to, že dělal jako bych byl nic, jenom další zářez na jeho seznamu, jednoduše sex. A ano všichni se mi přesně tohle snaží vysvětlit, jenže já nejsem ochotný se s něčím takovým smířit! Já vím, že ho prakticky neznám, vím jen jeho jméno, věk, bydliště, nejlepšího přítele, něco jako jeho mámu - tedy Debbie a to, že má syna... sakra, když nad tím tak přemýšlím, vím toho o něm celkem dost na to, že ho znám jen chvíli, ale zkrátka jsem si vědom toho, že z toho nemůže být láska jako trám okamžitě a vím, že se tomu bude chtít nejspíš bránit, ale mně je to fuk, on je vším, co jsem kdy od života chtěl, získal si moje srdce v momentě, co mě oslovil u toho sloupu a je mi jedno, kolik ještě úsilí mě to bude stát, já ho nakonec prostě dostanu. Musím, protože jinak... to prostě nezvládnu.

Daphne: "Takže už půjdeme nebooo?
Maikey: "Koukám, že si můj proslov do duše nevzal moc vážně."

Sakra, sakra, sakra! Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout, já fakt nestojím o další proslovy na téma 'Brian Kinney nehraje na kluky' zvlášť od někoho, kdo si přeje být jeho klukem, jen nikdy nebude mít tu čest.

Debbie: "Maikey, nech toho chudáka být."

Prosím? Jakého chudáka? Já jsem chudák?! Sakra, možná asi jsem, naivně se tu honím za někým, kdo si se mnou užil, nebyl si schopný zapamatovat ani moje jméno a teď si to rozdává s někým dalším a na mě si ani nevzpomene... jak je možný, že v jednu vteřinu dokážu být tak zatraceně optimistický a v další hned vidět všechno naprosto černě?

Potřebuji tě(3)

31. ledna 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Nevím, jak moc ten kluk předpokládá, že jsem blbej a hlavně slepej, ale pokud si myslí, že nevidím, jak na mě bez přestání civí, tak je hodně na omylu. Ještě k tomu okupuje Debbie s Vicem společně s nějakou kudrnatou holkou, co se neustále něčemu divně směje. Ani nechci vědět, jak bude Maikey reagovat, až uvidí, že se skamarádil s jeho matkou, to divadlo bude možná zábavné, ale kvůli tomu tu fakt nejsem. Hledám někoho na šukání, ne na to, abych se s ním vodil za ručičku, v což asi tenhle puberťák doufá... sakra, vždyť já si ani nepamatuju jeho jméno!

Maikey: "Shit! Justin!"

Oh, díky, Maikey! Tak tedy Justin, já věděl, že to začíná na písmeno J, ale pořád jsem měl na jazyku něco jako Jason, James a tak dále.

Maikey: "Double shit! Mluví s mojí matkou! Já ho snad přetrhnu."
B: "Nech ho být, Maikey."
Maikey: "Co, prosím?"
B: "Dělá ti snad něco?"
Maikey: "Jo otravuje mámu!"
B: "A ta snad vypadá, že jí to vadí?"
Maikey: "Sakra, na čí straně jsi?"
B: "Já jsem Švýcarsko."
Maikey: "To se ti najednou hodí. Když si s ním chtěl spát, tak si mě pěkně odbil."
B: "A teď už s ním spát nechci, takže jsem Švýcarsko."

I když, sakra, že bych s ním nechtěl spát zrovna říct nemůžu... je sice nezkušenej, ale hodně rychle se učí, to, co už umí, zvládá skvěle a láká mě představa, že ho doučím i zbytek... jenže ač bych si z něj rád udělal hračku na hraní sebevíc, jsem si vědom toho, že on hledá lásku na celý život... a já jsem Brian Kinney, do háje, víc asi říkat nemusím.

Potřebuji tě(2)

30. ledna 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Čím víc se blížil večer, tím nervóznější jsem byl. Obvykle všechno snáším v pohodě, ale tohle... to se nedalo. Můj žaludek byl doslova na vodě a v krku jsem měl knedlík. Bál jsem se toho, jak bude reagovat, až mě uvidí... no za předpokladu, že vůbec bude vědět, kdo jsem. Ale on to vědět bude, musí, vím, že to byla jen jedna noc, ale ta nejlepší noc mého života. Ukázal mi lásku a vím, že i pro něj to něco znamenalo. Navíc pojmenoval jsem mu syna, takže není pochyb, že by na mě zapomněl, třeba o mně dokonce přemýšlí... aah bože, jak moc ho chci vidět, cítit, líbat jeho rty, užívat si doteky jeho prstů na mé holé kůži.

Daphne: "Země volá Justina!"...Začala mi luskat prsty před očima.
J: "Co, co je?!"
Daphne: "Vím, že si právě teď ponořený do představ toho, co spolu budete dělat, až se mu láskyplně vrhneš do náruče, ale už je půl 9."
J: "Daph, nebuď patetická, on takhle nefunguje."
Daphne: "Jo, on ti jen vyšuká mozek z hlavy, že?"
J: "Eh, měli bychom jít, sama říkáš, že už je čas."
Daphne: "No tak šup, musím se vrátit do půlnoci."
J: "Ale..."
Daphne: "Moji rodiče by mě přetrhli, tečka."
J: "Je pátek."
Daphne: "A přesně proto můžu do půlnoci, být zítra škola, nemohla bych se hnout už ani na krok."

Jenom jsem zakroutil očima a následně jsme se vydali do jejího auta, bez kterého bych byl naprosto ztracený, tedy bez Daphne bych byl ztracený, to auto je jen super bonus.

Potřebuji tě(1)

26. ledna 2017 v 0:07 | Janča
Nová povídka. - 15+

JUSTIN

Seděl jsem ve škole a všechny ty odborné kecy, co učitel vykládal, mi šly jedním uchem dovnitř a druhým ven, vlastně jsem je snad nevnímal vůbec. Jediné, na co jsem se dokázal plně soustředit, byla kresba přede mnou, každý tah tužkou musel být zkrátka dokonalý, bezchybný, perfektní. A netrvalo dlouho a mně se opět naskytl pohled na tu krásnou tvář - tvář Boha. Boha, který mě před pár dny připravil o nevinnost... bože, červenám se, jen se nad tím zamyslím. Nemluvě o tom, že ho v sobě pořád cítím, přesně, jak říkal. Pamatuji si každý jeho pohyb v mém těle, pamatuji si, jak se usmíval, když vyvrcholil, pamatuji si ten pocit, když jsem vyvrcholil já způsobem, že... bože! Koušu si doslova spodní ret ve snaze zabránit tomu, aby se v mých kalhotách nezačaly dít divy, ale je to jednoduše nevyhnutelné. Teď se mohu modlit jedině za to, aby... se nestalo přesně to, co se právě stalo - zazvonilo.

Daphne: "Tak jdeš nebo si k té lavici přirostl? Jindy odtud utíkáš, když skončí poslední hodina."
J: "Dej mi chvilku, jen si posbírám věci a přijdu,"...Ach, jak chabá výmluva.

Daphne se naštěstí ale jen zadivila a nakonec se vydala napřed. V momentě, co byla třída prázdná se mi neskutečně ulevilo. Domlouvat svému rozkroku ve školní lavici, aby krotil vášně, bylo sice dost divný, ale nevyhnutelný a nakonec i úspěšný. Radši bych ale, kdyby se o ten problém někdo "postaral" - někdo konkrétní. BRIAN KINNEY. Aaach, jenom myšlenka na jeho jméno a svírá se mi žaludek blahem. A nejen to.

Daphne: "Ty jsi v tom až po uši,"...Vyskočila na mě její hlava v momentě, co jsem vylezl ze třídy.
J: "Slyšela si někdy o tom, že šok způsobuje infarkt?!"
Daphne: "Promiň! Nejde si ale nevšimnout... jak záříš."
J: "Daph, to byla nejlepší noc mého života. Miluju ho."
Daphne: "Kdy ho zase uvidíš?"
J: "To je to, řekl 'uvidíš mě ve svých snech' a pak odjel."
Daphne: "Eeww, to je tak laciný,"...Zakřenila se.
 
 

Reklama