Paměť

Paměť(4)

18. února 2014 v 23:52 | Tonička
Poslední díl. - Užijte si čtení stejně, jako jsem si ho užila já Usmívající se

BRIAN

Všechno, co jsem řekl, jsem udělal. Opil jsem se tak, že jsem nemohl ani stát na svých nohou, brečel jsem jako malý kluk, rozbíjel jsem všechno, co mi přišlo pod ruku, když jsem našel nějaké jeho oblečení, tak jsem pokaždé vdechoval jeho vůni a nakonec je všude rozházel, bylo to jako kdybych se s ním loučil, ale zároveň jsem si to nechtěl připustit.

Paměť(3)

11. února 2014 v 21:35 | Tonička
Nový díl. - Tak to vypadá, že se nám to nakonec prodlouží ještě tak o jeden či dva díly, Tonička se nějak rozepsala, což je vlastně dobře Usmívající se

BRIAN - (Druhý den)

Když jsem se vrátil z nemocnice domů, vůbec jsem nemohl usnout, pořád jsem musel myslet na Justina. Na to moje sluníčko plného života. Jenže když se mi konečně podařilo usnout, vzbudil jsem se až ve tři hodiny odpoledne. Na telefonu jsem měl pět zmeškaných hovorů. Co nejrychleji jsem se osprchoval, oblékl a utíkal do nemocnice. Jakmile jsem výtahem dojel do patra, ve kterém se nacházel Justin a uviděl jsem usmívající se Debbie před jeho pokojem. Hned co mě zbystřila, šla mi naproti.

Paměť(2)

8. února 2014 v 19:21 | Tonička
Nový díl.

JUSTIN

Už hodinu jsme s klukama na cestě. Místo toho abych se bavil, tak jsem musel stále myslet na Briana. Pořád jsem musel myslet na to ráno, na to jak jsem se vzbudil a cítil jsem se příjemně... Brian si mě k sobě ve spaní tiskl, cítil jsem z něho tu lásku, viděl jsem jeho rty zakroucené do mírného úsměvu a nakonec jsem slyšel, jak říká Sunshine... Jen co to vyslovil mé vzrušení se ihned dostavilo, ale pak jsem si vzpomněl na to, co se stalo včera a mé vzrušení rázem opadlo.
Opatrně jsem se vykroutil z jeho sevření, abych ho nevzbudil a vylezl z postele... Rychle jsem se oblékl, udělal ranní hygienu, naházel potřebné věci do tašky, napsal mu dopis a chtěl jít, jenže, když už jsem stál u dveří a byl připravený odejít něco se ve mně sevřelo, atak jsem se k němu vrátil a jemně ho políbil na rty a na nos, pak jsem vzal tu tašku a rychle odešel, protože bych si to určitě jinak rozmyslel... Ale teď sedím v autě a pomalu a jistě toho začínám litovat.

Paměť(1)

5. února 2014 v 17:42 | Tonička
Nová povídka - Tak tu máme další dílo od Toničky, tentokrát bude asi na dvě nebo tři části, tak ať se vám to líbí Usmívající se

JUSTIN

Jako každé ráno se Brian staral o moji ranní erekci. Jenže jako vždycky nás při tom nejlepším vyrušilo zvonění telefonu. Ani jsme se nemuseli kouknout, kdo volá, protože jsme oba věděli, kdo nás zase otravuje a kdo se po mně shání... Tohle umí jenom jedna osoba a tou je samozřejmě Debbie. Zase mi překazila plány. Potřeboval jsem se Briana na něco zeptat, ale teď už to asi nestihnu.
Ten telefon mi lezl na nervy, když už jsem ho chtěl vzít, tak mi to Brian nedovolil, jen na mě mrkl a tahal mě do sprchy... Tak teď už se ho na to vůbec nestihnu zeptat.
Když jsme vylezli ze sprchy, tak jsem se z toho orgasmu nemohl dostat, protože byl vážně silný a Brian se usmíval a měl radost ze svého výkonu jako vždy. Ani se mu nedivím, byl bych taky šťastný, kdybych mu mohl dopřát něco takového. Stále jsem, ale musel myslet na to, jak se Briana zeptám na to, na co už musím myslet dva dny... Řekl jsem si teď nebo nikdy... musím se ho na to zeptat...

J: "Briane, víš, že od zítřka mám volno, tak jsem přemýšlel."
B: "A je to tu zase... zase jsi přemýšlel. Neměl by si být náhodou už v jídelně? Myslím, že Debb takový zpoždění nerozdýchá."
J: "Cože? A kdo asi za to zpoždění může, co? Ten, kdo by se tu měl bát seš ty, protože to všechno svedu na tebe, takže být tebou tak si na Debbie dávám pozor."
 
 

Reklama