Osud

Osud(6)

30. července 2015 v 0:01 | Janča
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Jakmile se ozval zvuk výtahu, který nebylo možné kvůli jeho hluku přeslechnout, zpozorněl jsem, čím hlasitěji se hluk ozýval, tím více bylo jasné, že se výtah blíží nahoru, a když se ozval ten nejhlasitější zvuk, který tento šílený výtah vydává při zastavení, přímo přede dveřmi, věděl jsem, že Brian je doma! Ihned jsem vyskočil z pohovky a šel ke dveřím, chtěl jsem ho hezky uvítat... Dobře chtěl jsem mu podlézat a zjednodušit nadcházející situaci, o které Brian ještě neví, jenže v okamžiku, kdy jsem byl u dveří a ty se začaly otvírat, rychlým úprkem jsem zmizel v kuchyni a začal jsem zkoumat ledničku, aniž bych tam něco potřeboval, ale jednoduše jsem se musel chovat neutrálně, podlézání by to přeci jen všechno zhoršilo! Tak co jsem si, sakra, myslel, když jsem se o to chtěl pokoušet? Já už jsem asi vážně v koncích!

Osud(5)

29. července 2015 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Měl jsem co dělat, abych do té podlahy nezarostl, ale nemohl jsem si pomoct, musel jsem kmitat očima z Debbie na Briana a zase zpátky a u toho bylo nemožné se pohybovat, připadalo mi, že tam stojím snad už celou věčnost, přitom to bylo jen pár minut, dokonce jsem se pokoušel odezírat jim ze rtů a ačkoliv mi to vůbec nešlo, bylo víc než jasné, že Debbie se z něho snažila dostat všemožné informace a Brian z toho neskutečně šílel, ale jako obvykle se snažil přetvařovat a dělat, že je mu to naprosto jedno!

Osud(4)

28. července 2015 v 0:19 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Tušil jsem, že tahle konverzace nemůže dopadnout dobře, ale i přes to jsem do ní šel a to rovnou po hlavě, chtěl jsem nebo asi spíš potřeboval vědět, jak naší budoucnost vidí Brian, ačkoliv je naprostým opakem člověka, který umí mluvit o citech, ale i tak jsem se nenechal odradit, vědět však, že to dopadne ještě hůř, než ve všech možných mnou vymyšlených závěrečných scénářích, hodně rychle bych si to rozmyslel, ale ne proto, že bych to Brianovi nějak zazlíval, spíš proto, že se teď potvrdilo rčení "Pravda bolí," a to je přesně to, co Brian právě udělal, řekl mi pravdu, přesně, jak jsem žádal, takže ne, nemůžu se zlobit na něj, ale jedině tak na sebe, protože jsem si ve své hlavě vyfantazíroval něco, o čem mi už od samého začátku říkal, že je to naprosto nemožné!

Osud(3)

27. července 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Venku už svítalo, leželi jsme v posteli zády k sobě a mlčeli, chvílemi jsem věřil, že snad opravdu spí, ale on má ve zvyku sebou vrtět a teď jsem měl spíš pocit, že v té posteli ani není, což znamenalo jen jediné - byl vzhůru a snažil se na to nijak neupozorňovat, protože mu bylo jasné, že jinak bych mu nedal pokoj a to nedal! Nesnáším, když se snaží vyhýbat všem důležitým konverzacím anebo když už na ně dojde, je naprosto sabotuje svými sarkastickými poznámkami, v nejhorších případech pak jde hledat povyražení v podobě známosti na jednu noc, která mu zpříjemní právě probíhající vnitřní boj se sebou samým, zkrátka je to nesnesitelný paličák!

Osud(2)

24. července 2015 v 0:13 | Janča
Nový díl. - 18+

JUSTIN

Brian mě ihned natiskl ke stěně a začal mě líbat, bylo z toho znát, jak moc po mně touží, bylo to drsné, ale zároveň v tom byl cit, pomalu až mazlivost, jako by si mé rty vychutnával. Trick se na něj natiskl zezadu a začal jej líbat na krk, mohlo to vypadat komicky, Brian mezi námi dvěma - známostí na jednu noc a jeho osudovou láskou - ale mě na tom něco nesmírně vzrušovalo, věděl jsem totiž, že Brian tam je pouze se mnou, že já jsem hlavním předmětem jeho touhy, trick představoval jen jakési okořenění! Po chvilce se Brian otočil čelem k němu, ale nelíbal jej, nemohl a myslím, že i kdyby neexistovala ta dohoda tak by stejně ani nechtěl, ale za to se nezdráhal u jeho rozkroku, ihned mu rozepl knoflík jeho kalhot a rukou mu do nich zajel, trick hlasitě vzdychl a já cítil, jak mě to vzrušilo, sledoval jsem je, to, jak se k sobě tiskli a hladili si vzájemně rozkrok, měl jsem pocit, jako bych měl co nevidět explodovat! Brian ke mně po chvíli pootočil hlavu a vzrušeně se usmál, měl jsem z toho po těle doslova mravenčení, nedokázal jsem se jen dívat, musel jsem se dotýkat sám sebe a tak jsem si rukou začal přes džíny třít svůj naditý rozkrok a hlasitě jsem sténal, rty jsem si vlhčil jazykem a představoval jsem si, jak mě Brian líbá, zatímco jsem sledoval tu dravost, kterou mezi sebou ti dva měli, divil jsem se, že mi to nevadí a hlavně, že nežárlím, ale prostě to tak bylo!

Osud(1)

23. července 2015 v 0:03 | Janča
Nová povídka. - 15+

JUSTIN

Osud - já vím, zní to hloupě a já asi budu znít jako naprostý šílenec, který se právě nejspíš dodíval na strašně romantický film, u kterého spotřeboval zhruba tuny kapesníčků nebo ještě dokonce hůř, že jsem si snad nechal vyložit karty osudu a všechno směřovalo k tomu, že já a Brian jsme si souzeni, že naše láska potrvá navěky, že je jednoduše naším osudem být spolu... Jenže nic takového. Já to prostě jen cítím, cítím to uvnitř sebe, ve svém splašeně bijícím srdci, na své kůži, po které mi právě stékají kapičky potu, na svých rtech, které Brian ještě před pár minutami tak vášnivě až téměř hladově líbal, na každé části svého těla, jehož se Brian zmocnil způsobem, který si člověk nedokáže představit ani ve svých nejtajnějších touhách, cítím to, jak moc výjimečný pro něho jsem už jen z toho, jak mě líbal, jak se mě dotýkal a hlavně z toho, jak má teď položenou hlavu na mé hrudi a tiše oddechuje, jak se ke mně tiskne, jak se snaží být mi co nejblíže... Náš osud je zkrátka vepsaný ve hvězdách! Jenže zmínit se o tom před Brianem nejspíš by mě vykastroval...
 
 

Reklama