"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Oběť pro lásku

Oběť pro lásku(21)

4. května 2018 v 23:21 | Janča
Poslední díl. - Tenhle týden se děje takových věcí, že je to jeden velkej blázinec, proto mi dalo hodně práce dostat se k tomu psaní, ale vzhledem k tomu, že je to poslední díl, nebudu vás déle napínatUsmívající seSmějící se

JUSTIN

varování: žádné

Nervozitou jsem ani nemohl spát, za to Brian vedle mě poklidně oddechoval. Nevím, zda mě to víc zneklidňovalo nebo těšilo, ale jen jsem ho pozoroval a usmíval se u toho jak pitomec. Dneska se konečně stane to, na co čekám od chvíle, kdy jsem ho poznal. Bože. Nevěřil bych, že se toho opravdu dočkám, zrovna s ním... s Brianem Kinneym - nevěřím na lásku, ale na šukání, nehraju na kluky ani vztahy. Mám pocit, že je to jeden velkej sen, že se probudím a budu zpátky v realitě. Ale věc se má tak, že tohle je realita a já bych nemohl být šťastnější. Chci s ním být za každou cenu. A teď už vím, že on to cítí stejně. Co víc bych si mohl přát?

B: "Koukáš na mě, jak spím?" zamumlal rozespale.
J: "Hmm... nope."

Brian otevřel oči a tak jsem je rychle zavřel, ale musel jsem se okamžitě začít smát. Dřív, než jsem se nadál, měl mě Brian ve své moci a lechtal mě. Smál jsem se jako blázen.

B: "Tak co, stále sis to nerozmyslel?" zkoumavě se na mě podíval.
J: "Zrovna jsem zvažoval, jak utéct, ale vzbudil si se dřív, než jsem to stihl."
B: "Jo taak... jestli chceš můžu jít zase spát, aby si to měl snazší."
J: "Díky, ale dobrý. Holt to budu muset nějak přežít. A co ty, nerozmyslel si to?"

Čekal jsem, že Brian bude hrát moji hru a vymyslí si taky něco, ale místo toho se mi prohrábl ve vlasech, dal mi pusu na obě tváře, špičku nosu a čelo a následně vydechl "Nikdy."
Nemohl jsem proto odolat a okamžitě jsem ho začal líbat. Myslím, že by nám bylo jedno, že bychom měli dodržet jistou tradici jako třeba první novomanželský sex a pomilovali bychom se hned a tady, jenže to bychom nesměli mít bláznivou, ale milující rodinu, která se nám najednou vkradla do loftu, jak jsme mohli slyšet...

B: "Shit."
J: "Asi budeme muset vstát."
B: "Myslíš?" neodolal ironii.
Gus: "Tatiii! Strejdo, Justine!"

Najednou na nás skočil do postele, že nám chvíli trvalo, než nám došlo, že je tady a to znamenalo jediné - že konečně přijely i holky. Sice to není tak extrémně dlouho, co jsme je viděli naposled, ale strašně rádi je uvidíme teď.

Debbie: "Vstáváme!"
B: "Můžu si užít chvíli se svým synem?"
Debbie: "To můžeš... raz... dva... tři... čtyři..."
B: "Chápu, chápu."

S Brianem jsme se radši začali hrabat z postele a následně jsme museli čelit tomu, co nás čekalo v obýváku a vlastně v celém loftu. Byli tady, aby si nás vzali do parády. A já si toho cením, možná nepotřebuju upravit závoj a udělat make-up, ale rozhodně se sám nedokážu dát dohromady s tím, jak nervózní jsem.
Rozdělili se do dvou skupin a každá si vzala na starost jednoho. Ti, co měli Briana, to rozhodně měli těžší, možná se mi mění přímo před očima, ale v jistých věcech stále dokáže být Brianem, co je na zabití.
Ale když jsem následně uviděl, jak vypadá... nemohl jsem se dočkat, až mu řeknu svoje 'ANO'. Byl tak krásný, že ani popsat se to nedá.

Oběť pro lásku(20)

1. května 2018 v 23:19 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se Justin ukáže u mých nebo tedy spíš našich dveří po tom všem, co se teď děje. Nebo jasně, za ty dvě noci se mi o tom určitě zdálo, ale že by se to stalo skutečností... s tím jsem se tak nějak pomalu loučil. Zvlášť když jsem si nemohl vzpomenout, co jsem mu do toho pitomýho telefonu řekl a i když mě Justin uklidňoval, že to nebylo nic hrozného, stejně jsem z toho měl špatné svědomí... svědomí, který jsem ani nevěděl, že můžu někdy mít.
Justin mi dal najevo, že pokud si v hlavě nesrovnám, co chci, nemůžeme spolu být a zdálo se, že do té doby si ode mě bude držet velký odstup. Ale já už si to v hlavě srovnal a on tu právě teď je, aniž bych mu cokoliv řekl.
Právě teď ho držím ve své náruči a zuřivě líbám jeho rty, zatímco z něj sundávám jeden kus oblečení za druhým a on mi obojí s láskou oplácí.

B: "Počkej, počkej... opravdu?" zahleděl jsem se mu do očí.

Bože, jsem Brian Kinney, ošukám všechno, co se hýbá a beru si, co chci... a přes to se právě teď ujišťuji, že to Justin opravdu chce. Jako by tu snad jinak byl, kdyby nechtěl, že? Proto taky jeho odpovědí byl jeho sunshine úsměv a následné znovu přisátí na moje rty.
Proto jsem se už nijak nedržel zpátky a s Justinem jsme se doploužili až do ložnice. On mě následně svalil na postel a vzápětí si na mě obkročmo sedl a já zvedl horní polovinu těla tak, abych ho mohl líbat a pevně obejmout kolem trupu. Hned potom jsem se s ním překulil a přišpendlil mu ruce nad hlavu, kterou Justin zaklonil a já mu jazykem přejel přes ohryzek. Okamžitě zasténal blahem.
Následně jsem se přesunul k jeho bradavkám a laskal je přesně tak, jak to má rád. Následoval pupík. A hned na to jsem se začal věnovat jeho pulzující erekci. Dopřával jsem mu rozkoš, jak pusou, tak jazykem. Mohl jsem zřetelně vidět, jak mu to ty tři dny sházelo.
Už jsem přesně věděl, kdy musím přestat a hned na to jsem nechal Justina, aby mi natáhl kondom, a jeho nohy jsem si dal na svá ramena. Pronikal jsem do něj opatrně, ale přes to naléhavě, naštěstí už byl dostatečně uvolněný. Justin mě chytil jednou rukou za zátylek, aby mě mohl přitáhnout k polibku a druhou rukou za zadek, aby zrychlil a prohloubil moje přirážení. A i když jsem si tu rozkoš chtěl užívat co nejdéle, nakonec jsem svůj orgasmus už nemohl déle odkládat a bouřlivě jsem vyvrcholil a Justin pod návalem mého orgasmu dosáhl i toho svého.
Následně jsme jen v tichu s úsměvy na rtech a stále pohlceni rozkoší, kterou jsme právě zažili, jen leželi v objetí a já si užíval to, že je tu se mnou... i když mě děsilo to, že to byla třeba jen jeho chvilková slabost, která za chvíli skončí...

B: "Nad čím přemýšlíš?" popravdě mě to ticho už začínalo nervovat.
J: "Nad Hawají a Karibikem..."
B: "Cože?" zasmál jsem se.
J: "Přemýšlím nad tím, kde by byly lepší líbánky," Justin se na mě nejistě podíval.

A já byl v tu chvíli dost zaskočený. Jak to myslí? Vždyť mi dal jasně najevo, že žádná svatba nebude, pokud se mám v plánu obětovat a teď mi tu mluví o líbánkách, aniž by věděl, co mu chci říct... nejsem proti ani trochu, jen... to nechápu.

Oběť pro lásku(19)

30. dubna 2018 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

I přes to, že jsem s touhle možností, že si to nebude pamatovat, tak nějak počítal, stále jsem doufal, že to tak nakonec nebude. Není to tak, že bych se na něj kvůli tomu teď zlobil, ale částečně si říkám, že když si to nepamatuje, tak to třeba znamená, že to ani nemyslel vážně nebo, že to pro něj nebylo tak podstatné. Ale to si pak zase říkám, že je to Brian Kinney a ten neříká nic bez důvodu, i kdyby byl opilý sebevíc a druhý den si to nepamatoval. Sakra, já se z toho fakt jednou zblázním.
Ale jedno mě rozhodně těší, Brian je teď tak zaskočený a očividně se snaží vzpomenout si na to, co mi řekl, že vypadá jako by měl každou chvíli dostat infarkt. Teda já vím, že by mě tohle asi těšit nemělo, ale aspoň vím, že se bojí toho, co mi mohl asi tak říct... ačkoliv to vlastně může znamenat i to, že když zjistí, co mi opravdu řekl, jako klasický Brian bude mít zraněné ego. Ale klasický Brian to je to, co chci, ne? Nebo nechci, jen chci, aby on byl takový, jaký chce být a ne aby se měnil kvůli mně. I když pokud je Brian stále Brianem, kterého znám pět let a bude takový chtít být po zbytek života, všichni víme, co to pro nás znamená. Zatraceně, já už se v tom fakt ztrácím!

J: "Neřekl si mi nic špatného, neboj," rozhodl jsem se na to jít raději trochu oklikou. Už jsem ho nechtěl týrat a zároveň jsem mu nechtěl říkat pravdu, kdyby přeci jen měl pak výčitky, že se mi přiznal k tomu, jak se cítí.
B: "To jsem rád. Vlastně jsem myslel, že bychom..."

Ať už mi chtěl říct cokoliv, měl smůlu, protože se vrátil Ted. A v Brianovi se kvůli tomu očividně vařila krev. A ve mně ostatně tak trochu taky, mám Teda rád, oba máme, i když Brian by to nikdy nepřiznal, ale mohl přeci jen přijít o minutku dýl!

Debbie: "Sluníčko, makáme!" ozvala se do toho Debbie a tak jsme měli smůlu oba a naděje na to, že se dozvím, co mi chtěl říct, se zmenšila ještě víc.

Šel jsem proto makat, jak jsem dneska vůbec neměl, ale proti výhrůžkám Debb se nikdy nedalo nic moc dělat. Mezitím, co jsem obsluhoval, jsem ale neustále pohledem "zaváděl" o Briana... bože, byl tak krásný, sexy, dokonalý... nepolíbil jsem ho necelé tři dny, ale mám pocit, že už je to celá věčnost.
A chvilka mojí nepozornosti stačila k tomu, aby s nimi Debb vyřídila placení a už se zvedali k odchodu, najednou se mi úplně stáhl žaludek, představa další noci bez něj byla opravdu nesnesitelná...

J: "Už jdete?" rychle jsem k nim přispěchal.
Ted: "To víš, práce volá."
B: "Jak říká Ted."
J: "Škoda. Tak snad se brzo uvidíme."

Brian se zarazil, ale snažil se to nedávat najevo. Nedivím se mu, ještě včera jsem se od něj snažil držet co nejdál a teď říkám tohle... přesně tohle jsem ale nechtěl - ovlivňovat ho svými city, aby se pak nerozhodl jen na základě mě, což by znamenalo, že by se obětoval, aby se mnou mohl být... já potřebuju, aby se rozhodl na základě sebe a toho, co cítí, jenže takhle mu to rozhodně neusnadňuju.

B: "Určitě ano," usmál se tím jeho zatraceně sexy úsměvem a já už myslel, že se neovládnu.

Naštěstí s Tedem opustili jídelnu dřív, než bych udělal něco, čeho bych... ne, já bych toho nelitoval, protože políbit ho není něco, čeho se dá litovat... ale rozhodně bych tím možná něco podělal.

Oběť pro lásku(18)

26. dubna 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Asi není pochyb o tom, že mě ráno probudila pěkná kocovina. Co mě ovšem překvapilo, bylo probuzení na tvrdém předmětu, který byl pode mnou. S údivem jsem zjistil, že se jedná o telefon. V tu chvíli jsem si začal vzpomínat... nebo aspoň částečně. FUCK! Opravdu jsem Justinovi zavolal. I když, jedná se přímo o špatnou věc? Sakra, kdybych tak věděl, co jsem mu říkal... obvykle si věci pamatuju... co to kecám, jak dlouho mi trvalo, než jsem si zapamatoval Justinovo jméno? Ano správně! Takže je jasný, že teď vím hovno. Jen doufám, že jsem mu nevykládal nějaké hovadiny a nezajistil jsem si, že už se mnou nikdy nepromluví. Protože to je to poslední, co bych chtěl. Jelikož já už vím, co chci... chci být s ním za jakoukoliv cenu, i za cenu toho, že jednoho dne se může všechno podělat. Nehodlám kvůli 'co by, kdyby' zahodit šanci na to s Justinem být. Jenže otázkou teď zůstává, jak o tom dokážu přesvědčit jeho?
Udělal jsem nezbytné, abych se dal dohromady a vydal jsem se do Kinneticu. Bože, jak jsem momentálně vděčný za to, že jsem si nevzal před svatbou to volno, co mi všichni vnucovali, abychom si s Justinem užívali. Možná mám kocovinu, ale i tak bych se zbláznil, kdybych musel tvrdnout doma jen se svými myšlenkami, když tam právě Justin není.
Jenže v Kinneticu jsem tak nějak pochopil, že je jedno, kde jsem, ty myšlenky mě budou nejspíš pronásledovat všude... no vzhledem k tomu, že jsou součástí mého mozku, který bohužel potřebuju, tak asi určitě.

B: "Tede, jdu do jídelny na oběd, přidáš se?"

Ted na mě šokovaně hleděl zpoza svého počítače. Já vím, asi se ještě nestalo, že bych mu dobrovolně nabídl, aby se mnou šel na oběd, zvlášť když to znamená odvoz autem mou osobou... ale fakt jsem dostal pořádný hlad. Tentokrát jsem ani neměl postranní úmysly, protože jsem s jistotou věděl, že měl mít dnes Justin volno. A možná je to tak lepší, vzhledem k tomu, že nevím, co jsem mu v noci říkal. Teď se mu i bojím čelit.

B: "Budeš na mě dál jen zaraženě zírat nebo se zvedneš a půjdeš?"
Ted: "Už jdu!" vyskočil ze svého křesla, vzal si kabát a už mě následoval.

Nebudu lhát, asi jsem trochu doufal, že mi Ted pomůže přijít na jiné myšlenky, když bude cokoliv blábolit, jak má ve zvyku, ale on celou cestu nevydal ani hlásku.

B: "Někdo ti vyrval jazyk, Theodore?"
Ted: "Ne... já jen... nevím, co ti říct... vzhledem k tomu s Justinem."

Tak silně jsem přivřel víčka, že jsem skoro projel na červenou a jen tak tak jsem dupl na brzdu. Kurva. To mi nedošlo, že on to vlastně ještě neví... nebo teda už ví, od někoho určitě, jenom ne ode mě. A takhle si fakt nepředstavuju rozptýlení od mých momentálních myšlenek.

Ted: "A přesně proto jsem radši mlčel," upozorňoval mě na to, že jsme právě mohli bourat.
B: "Bezva," protočil jsem oči.
Ted: "Ale mrzí mě to."

Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Teda měl jsem na jazyku něco ve stylu, že ho to mrzet nemusí, protože všechno bude v pohodě, řekl bych to tak sebejistě, že by tomu i on uvěřil. Jenže problém je v tom, že možná vím, co chci, ale to neznamená, že Justin už nezměnil svůj názor ohledně soužití se mnou natrvalo.

Oběť pro lásku(17)

24. dubna 2018 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Když jsem Justina viděl před jídelnou tak šíleně se mi ulevilo, protože jsem věděl, že je v pořádku... já vím, asi nebyl důvod, abych si myslel, že není, ale takovej ten vnitřní pocit zkrátka, když nevíte, kde člověk, na kterém vám záleží, je. Že je u Emmetta pro mě bylo velkým překvapením a nebudu lhát, vařila se ve mně krev, vím, že je to jenom Emmett, královna přes módu, ale stejně to vědomí, že je u někoho jiného doma a ten někdo mu poskytuje útočiště, jsem vnímal trošku jako zradu, ale hádám, že s tím se budu muset smířit.
Problém je teď ale v něčem úplně jiném... moje myšlenky se doslova zbláznily. Od rozhovoru s Maikeym musím neustále přemýšlet nad tím, zda by Justin nemohl mít pravdu. Teď to tak možná nevnímám, ale co když si jednoho dne opravdu uvědomím, že svatba byla chyba, že na život ve dvou jsem nebyl ani zdaleka připravený, ale to, že Justina tak moc miluju, mě zaslepilo? Doufám, že to tak není, ale... co když?
Kvůli těmhle myšlenkám jsem mu ani nedokázal nic pořádného říct, nejdřív jsem se choval jako idiot a pak jsem se snažil být milej, ale nebylo to tak snadné vzhledem ke všemu, co se děje. Vlastně bych ale řekl, že to zvládám celkem obstojně na to, že jsem to já... ve skutečnosti bych ale nejradši praštil pěstí do zdi.
Debb mě hned zpovídala, zda jsme si promluvili, neměl jsem sílu na to se s ní o tom bavit. Původně jsem sem přišel jen proto, abych zabil čas, protože do prázdného loftu se mi nechtělo chodit, jenže teď jsem toho litoval. Proto jsem se Debb vymluvil a vyrazil rovnou domů. Bylo tak zvláštní nevidět všude kolem Justinovo věci... mám pocit, že se mi život během vteřiny obrátil vzhůru nohama.
Rozhodl jsem, že dnes mi budou dělat společnost Jim Beam a cigarety v naději, že odpadnu a probudím se... do života, kde se mi tohle neděje, kde jsme s Justinem šťastně spolu...

Maikey: "Briane?!"

Skoro jsem se zadusil cigaretovým kouřem, když jsem ho zaslechl. Poznámka pro sebe: Nauč se zamykat ty podělaný dveře. Co tady do háje dělá?!

Maikey: "Tady seš," našel mě v ložnici.
B: "Jo, tady jsem... já tady bydlím. Co tu ale děláš ty?"
Maikey: "Usoudil jsem, že budeš potřebovat společnost."
B: "Jsem v pohodě, můžeš zase jít za profesorem."
Maikey: "Myslím, že zůstanu tady," zpoza zad vytáhl krabici KFC.
B: "Fuck, já tě nenávidím. Po tomhle zas budu muset strávit týden v posilovně."
Maikey: "Ty to přežiješ, pojď jíst, než to vychladne."

Přesunuli jsme se na bílý koberec u pohovky, kde jsme si udělali hostinu na zemi. Jak jsem chtěl být původně sám, tedy jen ve společnosti mojí whisky, tak právě teď jsem mohl v klidu říct, že mi Maikey na chvíli pomohl na všechno zapomenout.

B: "Nebudeš mít doma problém? Já jen... Ben nikdy nemá zrovna radost, když se mnou trávíš čas."
Maikey: "Ale tak to není, Ben tě má rád... jen spíš nemá rád, když trávím víc času s tebou, než s ním."
B: "No co, jsem neodolatelný, měl by mít pochopení."
Maikey: "Určitě mu to vyřídím."

Oba jsme se pod vlivem alkoholu začali smát jako dva malí kluci. Připomnělo mi to staré časy, kdy jsme měli naši Brian and Maikey show a byli v podstatě jak siamská dvojčata, kteří každý večer trávili v Babylonu. Když se na to dívám zpětně, chybí mi to, ale zároveň... když hledím do budoucnosti, vím, že chci, aby v ní byl Justin. A taky si uvědomuju, že je možná na čase nechat minulost minulostí a konečně dospět, konečně být zodpovědný a konečně vést něco, co jsem myslel, že nikdy nebudu mít - plnohodnotný vztah. Ale hádám, že říct to a udělat to jsou dvě rozdílné věci.

Oběť pro lásku(16)

23. dubna 2018 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Připadal jsem si tak hloupě a myslím, že Brian se cítil úplně stejně. Ještě před pár dny jsem žil ve vědomí, že spolu strávíme zbytek našich životů a ještě včera ráno jsem byli zasnoubení, teda to asi ještě stále jsme a snad i zůstaneme, ale chápete mě. Stačilo, abych si více začal připouštět, jak moc odlišně se Brian chová a podívejte se na nás teď... ani nevíme, co si máme říct. Proč je láska tak zatraceně těžká a komplikovaná? Dal bych snad cokoliv za to, abych se s Brianem dnes vrátil domů s vědomím, že se dočkáme našeho 'šťastně až navěky' ale tuším, že tohle není ten případ.

J: "Jdeš do jídelny?"
B: "Jsem před ní, ne?"

Tak tohle mě zarazilo, byl tak chladný. Ale na jednu stranu by mě to asi nemělo překvapovat, to já ho opustil a být protivný a odtažitý byla vždycky jeho strategie, jak se s něčím vypořádat. Na tu druhou ovšem... cítil jsem se hrozně.

J: "Já jen, že... už si tu dnes byl. Debbie mi to říkala."
B: "Ta si nikdy nic nenechá pro sebe. Ale hádám, že není zločin jít do jídelny víckrát, než jednou za den, ne?"

Sakra, co to s ním je? Ještě před chvíli se na mě díval, jako bych byl anděl z nebes a teď se ke mně chová jako ke žvýkačce na podrážce. Ale tuším, že si to svým způsobem zasloužím.

J: "Chápu, že si na mě naštvaný, Briane," řekl jsem téměř zničeně.

A jeho lícní kosti najednou nějak povolily a jeho tvář byla najednou přívětivější, skoro omluvná, jako by si snad uvědomil, že se nechoval nejlíp a litoval toho.

B: "Nejsem naštvaný, jenom... asi to nezvládám zrovna nejlíp."
J: "To ani já ne, Briane, je mi hrozně... a přál bych si, aby se tohle nedělo... já jen nechci, abys udělal něco, čeho bys nakonec litoval."

Nebudu lhát, čekal jsem nebo jsem alespoň doufal v to, že mi řekne, že by toho nikdy nelitoval, i kdyby to tak opravdu nemyslel, ale on jen mlčel a díval se mi do očí a poprvé jsem v těch jeho opravdu viděl tu zrádnou nejistotu.

B: "Myslím, že tu sloužíme jako prvotřídní kino."
J: "Co?"

Brian kývl hlavou, abych se otočil a když jsem to udělal, uviděl jsem Debb, jak je v podstatě přilepená na sklo, ale hned začala předstírat, jak hrozně pracuje... ach jo, snad bych se i smál, kdyby se tohle všechno nedělo... tak fajn, já se opravdu musel smát. A kupodivu ani Brian nedokázal být v tuhle chvíli moc vážný.

Oběť pro lásku(15)

20. dubna 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Doufal jsem, že když se vyzpovídám mámě, budu se cítit alespoň o trochu lépe, ale ve skutečnosti to bylo úplně naopak. Neříkám, že by za to mohla ona, ta spíš chápala, proč jsem se takhle rozhodl, i když radost z toho teda zrovna neměla, ale věděl jsem, že mě podporuje, ať už se rozhodnu jakkoliv a vzhledem k tomu, že jí na Brianovi záleží, ani ona nechce, aby se obětoval pro moje štěstí. Stále však doufá, že to nějak vyřešíme, že s Brianem najdeme způsob, jak fungovat, i kdybychom se nevzali... já se však bojím, že to se nestane, pokud tohle opravdu nechce. Snažili jsme se dost dlouho na to, abychom konečně pochopili, že každý chceme něco úplně jiného a i když se možná Brian změnil za těhle několik týdnů, neznamená to, že v něm už není ten Brian, který by na svatbu nikdy nepřistoupil... to, že v sobě Brian konečně našel odvahu k tomu mi říct, co cítí, neznamená, že najednou začal chtít zázračně všechny ty věci, kterými dříve tak moc pohrdal. To, že mě miluje dost na to, že by je nějak přetrpěl, se nedá nazývat láskou, ale pouhým obětováním se... a to mu nedovolím. Navíc ani já bych nemohl být s člověkem, který jen předstírá, že je šťastný.

Debbie: "Justine!"

Křičela na mě přes celou jídelnu, sotva jsem vešel dovnitř a už si dávala ruce v bok. Sakra, já věděl, že tohle je blbej nápad, neměl jsem sem chodit. Ale hádám, že si vyžereš, co sis zasel, Justine. Jde se na to.

J: "Ahoj, Debb," řekl jsem sotva slyšitelně.
Debbie: "Nevolal si náhodou, že potřebuješ volno?"
J: "To potřeboval... kocovina je zlo."
Debbie: "Tak kocovina? Hm?"

Do hajzlu! Brian byl podle všeho rychlejší, než já. Neptejte se, jak to vím, když nic ještě ani pořádně neřekla, ale vím. Brian už za ní byl a všechno jí řekl. Bezva. Moje hlava je teď na špalku.

J: "Můžeš přestat chodit kolem té horké kaše a prostě to na mě vybalit," svalil jsem se na barovou židli a promnul si spánky, jak mi vystřelila bolest do hlavy.
Debbie: "No... myslím, že ti nejdřív naliju kafe."
J: "Díky," hned jsem si pořádně lokl, ani mi nevadilo, že je vařící.
Debbie: "Takže svatba nebude, jo?"

Vařící kafe mi nevadilo, ale tohle už zařídilo, že ve mně pěkně hrklo. Já vím, že to říkám i já, že svatba pravděpodobně nebude a je mi z toho fakt mizerně, ale pořád tak nějak doufám, že se stane zázrak a s Brianem se vezmeme... jenže, teď to vypadá, že Brian už to Debbie oznámil jako definitivní věc... kdo ví, co všechno jí řekl... kdo ví, třeba už si to stihl všechno rozmyslet za jedinou noc a došel k závěru, že mám pravdu... že svatba je jedna velká kravina, na který se nehodlá podílet. Bože, já z toho fakt zešílím.

J: "To ti Brian řekl?" strachy mu bušilo srdce, div mi nevyskočilo z hrudi.
Debbie: "Moc mi toho neřekl, jen to nejdůležitější... že svatba nebude a že ty ses sbalil a odešel od něj... a taky, že si myslíš, že by se obětoval, kdybyste se vzali."

Jo, hádám, že to asi pokrylo to nejdůležitější, ale z Debbiiných úst to zní tak nějak hrozněji... anebo jsem si jenom až do teď neuvědomoval, že takhle hrozný to opravdu je?

Oběť pro lásku(14)

19. dubna 2018 v 0:15 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Probudila mě taková bolest hlavy a zad, kterou bych nepřál asi nikomu. Ale já jsem si ji rozhodně zasloužil. Mám totiž pocit, že jsem udělal největší chybu svého života. Tolikrát jsem od Briana odešel a tolikrát jsem toho litoval a přes to... dělám teď to samé znovu. Jenže tentokrát je to jiné, tentokrát jsem neodešel kvůli sobě, ale kvůli němu... kvůli tomu, že chci, aby měl možnost o všem popřemýšlet, aby si uvědomil, co opravdu chce... zda opravdu chce být se mnou. Teda to, že se mnou chce být, už oba víme... ale nechci, aby to bylo za cenu toho, že ztratí sám sebe. Nemůžu dovolit, aby obětoval to, kým je a co miluje, jen proto, že mě chce udělat šťastným... pokud se chce opravdu změnit, budu ho v tom jedině podporovat, ale pokud v hloubi duše ví, že svatba a být zavázaný pouze mně, je to poslední, co by chtěl... nemůžeme tak spolu zkrátka fungovat.

Emmett: "Dobré ráno, Sunshine," jeho hlava s úsměvem se nečekaně zjevila nad mým obličejem.
J: "Emme, co... kde jsem se tu vzal?" začal jsem se rozhlížet kolem sebe a snažil jsem se vzpomenout na to, co se v noci stalo.
Emmett: "No, museli jsme se spolehnout na ty moje svaly a ty tě sem dotáhly... byla to fuška."
J: "Ale jak... kde si mě našel?"
Emmett: "V ne moc lichotivém stavu u Woodyho. Byl jsi totálně na mol a plácal nesmysly."
J: "Jaké nesmysly?"
Emmett: "Jako třeba ty, že nemáš kam jít a taky to, že plánování a organizování vaší svatby můžu zrušit."

Emmett se začal na celé kolo smát, myslím, že mu nedocházelo, že ty nesmysly bohužel byly víc pravdivé, než bych si já sám přál. Já bych dal cokoliv za to, aby to tak nebylo, ale nemůžu být sobecký... nemůžu myslet pouze na sebe a svoje štěstí... musím myslet i na to, co chce Brian a pokud to není život, o kterém sním já, že budeme mít, nemůžu k němu Briana nutit.

Emmett: "Oh... to nebyly nesmysly?"
J: "Bohužel, Emme," posadil jsem se a sykl bolestí.
Emmett: "Donesu ti aspirin a ty mi pak vysvětlíš, co se do prkýnka děje."

Přikývl jsem a hned, jak jsem do sebe hodil ty dvě zázračné pilulky, začal jsem Emmettovi říkat... zkrátka všechno. Říkat to nahlas je vždycky horší, než si to jen myslet.
Ach jo, co když se k sobě s Brianem už opravdu nevrátíme? Co když tohle je ten konec?

Emmett: "Božínku! Takže ses s ním rozešel?"
J: "Ne tak docela... spíš jsem nám dal pauzu, než přijde na to, jestli..."
Emmett: "Jestli chce mít po zbytek života sex jenom s tebou?"

Musel jsem se zasmát, takhle bych to sice neřekl, ale ano. Jenže tady nejde jenom o ten sex a o to, zda by se dokázal vzdát sexu s náhodnými známostmi na jednu noc. Jde tu i o jiné... jako například to, že se nikdy nechtěl usadit... nikdy nevěřil na lásku ani vztahy... všechno kolem toho se mu příčilo a nazýval to atrapou pro heterosexuály. On je člověk, který miluje svobodu a to vzrušení, které to přináší a myslím, že ani on sám si neuvědomuje, co všechno by svatba znamenala... čeho všeho by se musel vzdát.

Oběť pro lásku(13)

18. dubna 2018 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Ben mě zavedl až do kuchyně, kde mi nalil sklenici vody a zavolal na Maikeyho, aby přišel dolů. Já se mezitím rozhlížel kolem sebe, jestli náhodou neuvidím něco, co by mohlo patřit Justinovi. Ben mezitím připravoval prostírání na stůl, protože akorát dovařil večeři... byla to taková malá úleva, když připravil talíře pouze pro dva. I když, kdo ví, třeba Justin nemá jen chuť na jídlo... a možná tu vůbec není a já tu ze sebe budu dělat zbytečně šaška. Jenže jestli není tady, tak kde pak je? Že by u mámy? U Daphne? Místa mi nějak docházejí.

Maikey: "Ah, Briane, co ty tady?"
B: "Ehm, jen jsem se tak stavil... zjistit, jak se máte... a tak."

S Benem se na sebe dost nechápavě podívali, myslím, že se asi ještě nestalo, že bych k nim domů přišel jen tak na návštěvu... přiznejme se, že jsem je za tenhle jejich předměstský život dost odsuzoval a oni to moc dobře vědí... proto chápu, že jim tohle nepřijde moc věrohodné.
A řekněme, že po tom, co mi Maikey v podstatě řekl, že si mě Justin nechce vzít a já od Woodyho utekl, je tohle asi ještě víc šokující.

Maikey: "Aha, to je od tebe milé... máme se fajn."
B: "Bezva," zazubil jsem se jako totální debil.

Najednou nastala ta klasická trapná chvilka, kdy jsme ani jeden nevěděli, co říct a tak jsme jen blbě čuměli a rychle se snažili vymyslet nějakou smysluplnou větu...

B: "Můžu si odskočit?" bože, já jsem vážně idiot.
Ben: "Jasně, záchod je..."
B: "Vím, kde je, díky, profesore."
Ben: "Jasně."

Tohle snad nemůže být pravda, nejen, že jsem sem přišel, abych je obivnil z toho, že tu schovávají Justina, ale ještě k tomu to teď vypadá, že jsem si sem akorát přišel dojít na hajzl. Jen tak dál, Kinney!
Jenže najednou mě napadla ještě mnohem větší ptákovina... jak jinak, než slíděním, se vyhnout tomu, abych se ji musel přímo ptát, zda tu Justin není? Proto jsem místo na záchod dole zamířil na ten nahoru, i když ve skutečnosti všichni víme, že na záchod jsem opravdu nešel... místo toho jsem nahoře prošel jednu místnost za druhou a to naprosto bezúspěšně.

Maikey: "Co tu děláš?"
B: "Fuck!"

Málem se mi zastavilo srdce, když jsem se otočil a tam ho uviděl stát s rukama založenýma na prsou. Novotny, ty bys mohl hrát v nějakém hororu!

Oběť pro lásku(12)

17. dubna 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nechápu, jak jsem někdy mohl tvrdit, že je loft dost velký pouze pro jednoho. Momentálně mi i postel přijde obrovská... a to z jednoho prostého důvodu - strávil jsem v ní noc bez Justina. Není to poprvé a rozhodně ne naposledy a možná bych touhle dobou už měl být na to zvyklý, jenže... dá se vůbec na něco takového zvyknout? Zvlášť když nevíte, jestli je to jen dočasné anebo navždy? Podle mě ne a já si na to zvykat rozhodně nehodlám, chci s ním být za každou cenu. Nejradši bych si pro něj došel už teď a dotáhl ho zpátky do loftu, klidně násilím, pokud by to bylo třeba. Jenomže já ani nevím, u koho je. Jsem si ale jistý, že se to brzo dozvím a taky jsem si jistý, že na toho, kdo mu poskytuje přístřeší a útočiště, budu dost naštvaný. Možná se chovám jako děcko, ale když má Justin neustále kam jít, je pak snazší to, aby ode mě odešel.
A noc je o to delší, když celou noc nespíte a nad vším přemýšlíte... nad tím, jak dokázat tomu, koho milujete, jak moc ho milujete... jak moc s ním chcete být, že jste ochotní pro to udělat cokoliv. Jenže v tom je asi kámen úrazu, Justin nechce, abych udělal cokoliv... nechce, abych se obětoval a vše na sobě změnil, ale zároveň nechce být se mnou, pokud jsem někdo, s kým si nedokáže představit společnou budoucnost, protože ji každý vidíme jinak... prostě tohle nemá řešení, do háje!
Usoudil jsem ale, že v té posteli toho asi moc nevymyslím a raději jsem zamířil rovnou do Kinneticu, ačkoliv jsem na práci neměl ani pomyšlení...

Ted: "Páni... ty... ty nevypadáš moc dobře... divoká noc s Justinem?" uchechtl se.

Fajn, Theodora si ze seznamu lidí, u kterých by Justin mohl být, můžu oficiálně vyškrtnout. Teda řekněme, že zrovna on byl na tom seznamu úplně poslední, ale nevadí. Ale rozhodně s ním Justina nehodlám rozebírat.

B: "Jo, něco takovýho. Jdu se zavřít do kanceláře, otravuj mě, jen pokud půjde o život."
Ted: "Ale..."

Než stihl cokoliv říct, v podstatě jsem se vypařil jak pára nad hrncem. Šíleně mě bolela hlava, že jsem se rovnou složil na pohovku. To jsem asi mohl rovnou zůstat v té posteli.
Zbytek pracovní doby jsem byl v podstatě nepoužitelný a kromě toho, že jsem Teda se Synthií neustále otravoval, aby mi dělali kafe a aby za mě v podstatě dělali i vše ostatní, jsem nedělal vůbec nic... vlastně jsem ještě neustále kontroloval telefon, jestli mi náhodou nevolal Justin, ale... to jsem byl jen hodně naivní.
Hned po práci jsem se vydal do jídelny, ale ani ne tak kvůli hladu jako proto, že Justin měl mít směnu... fakt jsem ho nutně potřeboval vidět.

Debbie: "Ále, copak tě sem přivádí?"
B: "Debb, tohle je... jídelna... kde se jí."
Debbie: "Nekecej. Myslela jsem jen, že užíváte s Justinem, když si vzal dneska volno... předpokládala jsem, že si ho na to navedl ty."

Fajn, takže ani ona nic neví, tím pádem u ní doma taky rozhodně není. A nejen to, on si dokonce vzal volno... buď to je ze všeho v háji stejně jako já, což mi dává naději, že by se ke mně mohl vrátit... nebo jen tušil, že bych ho tu hledal a tomu se chtěl vyhnout.

B: "Neužíváme... prostě jsem přišel na jídlo," jako vůl jsem odsekl takhle chladně, takže je asi všem jasné, co teď bude následovat!
Debbie: "Co se děje?" dala si ruce v bok.
B: "Co by se mělo dít?"
Debbie: "To, že se rozhodně netváříš ani nechováš jako nejšťastnější chlap pod sluncem, protože se co nevidět budeš ženit... Kinney, jestli začínáš mít pochyby a probouzí se to tvoje já, co chce utíkat před láskou, připrav se, že ti natrhnu zadek takovým způsobem, že se ti do něj vejde celej Grand Canyon."

Musel jsem se začít smát, nejen proto, jak stylově umí vyhrožovat, ale hlavně z toho důvodu, že mě tu obviňuje z něčeho, co vlastně momentálně dělá Justin. Má pochyby a utíká ode mě, protože si myslí, že být s ním mě nutí dělat šílenosti, které bych jinak nedělal. Já bych se fakt ze všeho zbláznil.

Oběť pro lásku(11)

16. dubna 2018 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nevím, proč jsem to řekl... proč jsem mu chtěl tak moc ublížit. Asi proto, že právě teď jsem se cítil doslova příšerně. Ale tahle moje lež asi právě domrvila naprosto všechno. Teda není to tak úplně lež, já tu opravdu někoho měl, jen... když mělo dojít na to hlavní, ztuhl jsem, nedokázal jsem to jednoduše. Já Bran Kinney největší děvka Liberty Avenue jsem nebyl schopný někoho ošukat. Protože jsem prostě ve vztahu, protože miluju Justina, protože mám přítele, protože poprvé ve svém zkurveném životě jsem měl pocit, že bych byl nevěrný... a z té představy se mi dělalo zle od žaludku. A už z toho je mi ještě hůř. Z toho, že se opravdu stávám vším, čím jsem být nikdy nechtěl. A Justina to podle všeho vyděsilo úplně stejně jako mě, dokonce natolik, že zpochybňuje i naší svatbu. Jenže u něj mě to vytáčí, to on od začátku chtěl, abych byl podle jeho představ, abych byl srdíčkový, kytičkový a piknikový přítel... a teď, když mu to dávám, to najednou nechce. A přesně proto jsem mu teď zalhal, protože jsem chtěl, aby se cítil stejně hrozně jako já. Ale co to pak o mně vypovídá? Nejspíš to, že jsem idiot... totální zlomyslnej idiot.
Justin se na mě ale díval takovým způsobem, že jsem si přál vzít to zpátky, ale nemohl jsem... jasně, jak snadné by bylo říct, že se nic nestalo, ale... já se bál toho, co to ze mě udělá. Jsem tak zvyklý být v očích všech za parchanta, že představa toho, že by si o mně Justin myslel něco dobrého, že jsem kvůli němu nespal s nikým jiným, se mi příčila.

J: "Vidíš, Briane, pod tím vším, čím se snažíš posledních několik týdnů být, jsi to pořád ty... pořád ten samý Brian Kinney, do kterého jsem se zamiloval... ale ten Brian Kinney není schopný vztahu a už vůbec ne svatby..."

Ne, znova už ne! Tohle už znovu nedám. Tohle tu bylo nedávno, Justin došel k závěru, že nikdy nepůjdeme stejným směrem, že nemá smysl se snažit dál, když oba víme, že to nikdy nemůže fungovat a tak se sebral a odešel bydlet k Maikovi a Benovi. Tenkrát jsem ho nezastavil, i když jsem chtěl a nebýt toho, že Babylon vybuchnul, dnes bychom tu nestáli a neřešili to, zda jsem schopný svatby... protože bychom spolu nejspíš ani nebyli. Protože jsem tak zatraceně zbabělý, že jsem ho raději nechal jít, než abych mu přiznal, co cítím. Ale to jsem nakonec udělal... a on se zdá být stejně na odchodu.

B: "Co tím myslíš?"
J: "Že by možná... žádná svatba být neměla."

V životě by mě nenapadlo, že přijde den, kdy při poslechu téhle věty, budu mít pocit, že se moje srdce roztříštilo na miliony kousků. Tohle prostě nemůže být pravda.

B: "Já tě miluju, Justine," skoro se mi zlomil hlas.

Najednou jsem se nebyl schopný ovládat a to ani to, co říkám. Vypadlo to ze mě tak nečekaně, že i mě samotného to překvapilo. Ale musel to vědět, musel vědět, že s ním chci opravdu být... protože já bez něj jednoduše nedokážu žít. Už ho nikdy nenechám odejít... rozhodně ne bez boje.

J: "Já vím, že ano, Briane," po tváři se mu najednou skutálela slza.

A v tu chvíli jsem věděl, jak moc tohle všechno myslí vážně. A myslel jsem, že se z toho zblázním. Já jsem člověk, který potřebuje mít ve všem kontrolu, ale když přijde na něj... naprosto jí ztrácím. Mám momentálně pocit, že nemůžu vůbec nic udělat, že on je jednoduše rozhodnutý.

J: "Jen nemůžu být s někým, kdo obětuje sám sebe, aby mě udělal šťastným."
B: "To nedělám... neobětuju se," vydechl jsem.
J: "Vážně? Briane, podívej se na sebe... jsi jako úplně jiný člověk, děláš věci, který bys v životě jinak neudělal... oba moc dobře víme, že tohle nejsi ty."
B: "Vždycky si mě takového chtěl, tak... v čem je problém?"
J: "Briane, posloucháš se vůbec, co říkáš? Co kdybych já obětoval něco, co miluju, jen abych tě udělal šťastným... víš to ty, vím to já - ty bys mi to nedovolil. Vždy si mi tvrdil, že nechceš, abych byl něčím, co nejsem, jen abych tě udělal šťastným... tak teď nedělej to samé sobě, prosím tě, Briane..."

Oběť pro lásku(10)

13. dubna 2018 v 0:04 | Janča
Nový díl

JUSTIN

varování: žádné

Mám pocit, že se všechno začíná hroutit jako domeček z karet. Ještě před několika týdny jsem se s Brianem rozešel, protože jsem myslel, že s ním nikdy nemůžu mít to, co chci... že nikdy nepůjdeme stejným směrem. Pak jsem skoro umřel, už po druhé v životě podotýkám, a v Brianovi se něco zlomilo a poprvé mi řekl, že mě miluje. A ne jen to, on mě požádal o to, abych si ho vzal. A když jsem myslel, že nemůže přijít už nic lepšího, koupil nám BRITIN, kde se mnou prý chce strávit zbytek života. Pohádka, řekl bych. Až na to, že Brian během tohohle všeho naprosto ztrácí sám sebe. Vím, snil jsem o Brianovi, který mi bude říkat, že mě miluje, který mi bude chtít snést modré z nebe a teď když ho konečně mám, tak si tu stěžuju, ale... tak to není. Kdybych věděl, že Brian takový chce opravdu být, nikdy bych ani necekl, ale to zkrátka není možné! Brian vším, co teď dělá, vždy naprosto pohrdal, od okamžiku, kdy jsem ho poznal, jsem věděl, kým je a i když jsem za ta léta mnohokrát pochyboval o tom, zda zvládnu vést vztah s někým takovým, tak jsem ho bezpodmínečně miloval a chtěl udělat vše pro to, aby to fungovalo. Nakonec jsem ale asi pochopil, že snažit se o něco, co není možné, nemá zkrátka cenu... jenže teď se to možné zdá, ale... za jakou cenu? Za jakou oběť? Nebo spíš... za čí oběť?
A do toho všeho si Brian začíná všímat, že se mnou něco děje a nejděsivější na tom je asi to, že snad poprvé za náš vztah, o tom se mnou chce otevřeně mluvit... vždy radši dělal, že to nevidí, jen aby nedal najevo zájem a najednou... zkrátka ho opravdu skoro nepoznávám.

J: "Díky za svezení, Daph."
Daphne: "V pohodě, já jen doufám, že to spolu nějak vyřešíte. Budeš si s ním o tom muset zkrátka promluvit."
J: "Já vím," povzdychl jsem si.
Daphne: "Hlavně nekoukej na všechno černě... vím, že Brian, který se chová tak, jak by nás nikdy v životě nenapadlo, je asi děsivý, ale... třeba jen zbytečně maluješ čerta na zeď... třeba ho láska k tobě jednoduše změnila," pousmála se.

Ale já jsem se chtěl popravdě začít smát, až tak stupidní mi to přijde, protože je to prostě Brian Kinney. Ale část mě doufala, že by to tak opravdu mohlo být... že třeba svou pohádku 'navždy spolu' opravdu dostanu.
S Daphne jsem se následně rozloučil a vydal jsem se nahoru, raději jsem to vzal po schodech, nějak jsem to chtěl ještě oddálit, dokud to šlo... přeci jen, pokud mám pravdu, tak teď dost možná pochoduji vstříc našemu rozchodu... a to asi nepřežiju.
Přede loftem jsem se ještě zhluboka nadechl, ruce se mi klepaly div mi neupadly a následně jsem konečně otevřel dveře, jenže... všude byla tma.

J: "Briane?!" křikl jsem.

Ale nic se neozvalo. Bezva, není tady, pomyslel jsem si. Částečně se mi asi ale ulevilo, protože jsem věděl, že tomu děsivýmu se ještě na chvíli vyhnu, jenže když jsem následně zamířil do ložnice, skoro jsem nadskočil hrůzou, když jsem zahlédl, jak Brian sedí na pohovce ve tmě a jediné, co bylo zřetelně znát, byla žhavá cigareta a následně i sklenička nějakého tvrdého alkoholu v jeho ruce...

J: "Tady jsi."
B: "Tady jsem," utrousil.
J: "Volal jsem tě."
B: "Slyšel jsem."
J: "Tak proč si neodpověděl?"
B: "Nějak se mi nechtělo."

Stál jsem tam, jak zaražený a vůbec jsem nevěděl, co se děje. Takhle nepříjemného a chladného jsem ho hodně dlouho nezažil. Asi bych si měl říct, že mám konečně to, co jsem chtěl... nebo spíš to, co se dalo čekat, že nakonec přijde, protože to jeho dobré chování mu moc dlouho nevydrží, ale... fakt mě to vyděsilo.

Oběť pro lásku(9)

10. dubna 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

S Tedem jsme následně zamířili opět rovnou do Kinneticu, ale moje soustředění bylo, dá se říct, na bodu mrazu. Justin je asi jediný člověk na světě, díky kterému dokážu být naprosto mimo. Hádám, že je to asi nějaký vedlejší účinek zamilovanosti. A ano přijdu si pateticky, když tohle říkám zrovna já... Brian Kinney, který nevěří na lásku, ale na šukání. Nikdy by mě nenapadlo, že opravdu přijde jednou den, kdy budu někoho milovat a nejen to - že si ho budu chtít i vzít. A největší ironie na tom je ta, že je tu dost velká pravděpodobnost, že on si nechce vzít mě. I když... je se čemu vůbec divit? Nejsem zrovna materiál na ženění, o tom jsem stihl Justina přesvědčit za těch pět let asi mnohokrát. Jenže i tak... ta představa, že by opravdu nechtěl... mě ničí... a pokud to tak opravdu je... to mě už nejspíš zabije.

Ted: "Briane, já jen... víš, že už je po pracovní době, že?"
B: "Jo, klidně už můžeš jít."
Ted: "Vážně? Nepotřebuješ s něčím pomoct nebo tak?"
B: "V pohodě, klidně běž, jen něco dodělám a taky půjdu."
Ted: "Dobře. Tak zatím."

Popravdě nebylo tu nic, co bych potřeboval dodělat, ale nějak jsem se nebyl schopný zvednout ze svého křesla a jít domů... protože jsem zkrátka nevěděl, co mě tam čeká. Alespoň do chvíle, kdy mi zazvonil telefon s textovkou od Justina, že jdou s Daphne dohnat ztracený čas, kdy se neviděli a že přijde později. Bezva! Už chybí jenom to, že nebude spát doma.
Rozhodně jsem nehodlal zkejsnout v loftu a čekat na to, až se uráčí přijít, zatímco bych šílel ze svých myšlenek, proto jsem se rozhodl vytočit číslo člověka, který mě momentálně jako jediný může udržet při smyslech...

Maikey: "Ahoj, Bri!"
B: "Novotny, máš dnes čas?"
Maikey: "No s Benem jsme chtěli..."
B: "Výborně, takže máš... za hodinu u Woody's."

Dřív, než mi stihl odporovat, jsem raději zavěsil. Jestli je na světě někdo, kdo mě miluje skoro stejně jako Justin, je to právě Maikey, takže vím, že mě na holičkách nenechá, i kdyby nevím co. Ačkoliv když nad tím tak přemýšlíš... třeba mě Justin nemiluje, tak jak si myslím. Raději jsem zatřepal hlavou, abych se téhle myšlenky zbavil.
Následně jsem rychle zajel do loftu, vysprchoval se, vzal si svou oblíbenou černou košili bez rukávů, modré džíny a koženou bundu a vyrazil jsem k Woodymu. K čertu, jak mě chybí ten zatracenej Babylon!
Tak jo, možná ani Maikey mě nemiluje tak moc, jak jsem si myslel, protože zatím ho rozhodně nevidím... to je fakt v prdeli!

Maikey: "Briane, tady jsme!"

SHIT! Od kdy pozvání Maikeyho znamená pozvání všech?! Takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval - Maikey, profesor, můj účetní a královna přes módu - to rozhodně bude terapie, která mě pravděpodobně pošle rovnou do blázince!

B: "Koukám, že jsme ve větším počtu."
Maikey: "Kluci už tu byli a Bena jsem nemohl nechat doma..."
B: "Ee-hm."

Posadil jsem se k nim a objednal si pivo. Rozhodně jsem si ale připadal dost navíc, Maikey s Benem cvrlikali a Ted s Emmettem probírali ty svoje blbosti. Zatímco já jen tupě zíral před sebe a se stále se opakující větou "Nemám zájem," na každého, kdo to na mě zkoušel, jsem pomalu, ale jistě začínal ztrácet nervy.

Oběť pro lásku(8)

9. dubna 2018 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

S Justinem jsme brzo zalehli, protože na mě vytáhl kartu, že je unavený a musí vstávat na ranní šichtu do jídelny, takže jsem neměl ani možnost si s ním promluvit o tom, co má na srdci. Bože, pravděpodobně bych se měl sám sobě smát, když chci s Justinem o něčem takovém mluvit, to přeci nejsem já, ale... mám pocit, že od momentu, kdy jsem v sobě našel sílu mu říct, že ho miluju, se celá moje osobnost nějak předělala. Teda, pořád jsem to já, ale přes to nejsem... a někdy mě to i děsí, ta představa, že bych se třeba stal někým, kým jsem nikdy být nechtěl. Jenže zároveň takový chci být pro Justina, chci, aby se mnou byl šťastný stejně, jako jsem já šťastný s ním. A chci, aby věděl, jak moc ho miluju, aby nikdy neměl důvod ode mě odejít. Ale přes to je tohle přesně to, co mě momentálně děsí ze všeho nejvíc... že má Justin pochyby, že žádnou svatbu možná ani nechce.
Ráno jsem tak nějak automaticky zapátral po Justinově těle, ale chlad matrace mi jasně napověděl, že není co hledat. Sice jsem počítal s tím, že vstává brzo, ale stejně jsem doufal, že budu mít ještě možnost si ho alespoň trochu užít. Jsem paranoidní, když si myslím, že možná odešel brzo schválně?

Ted: "Ahoj, Bri!" zubil se na mě sotva jsem prošel dveřmi Kinneticu.
B: "Kde se v tobě bere ta dobrá nálada? Vrznul sis snad konečně?"
Ted: "A moje dobrá nálada je na odchodu."

Musel jsem se zasmát, ani po těch letech, po tom všem, co jsme spolu zažili, po tom, že spolu pracujeme v jedné firmě a spoléhám tu na něj ze všech nejvíc, si nejsem stále schopný odpustit svoje poznámky vůči němu... a on to stále snáší. Někdo by mu měl dát metál.
Zalezl jsem si do své kanceláře připravený udělat opět vše nezbytné, jenže tentokrát jsem musel počítat s tím, že moje myšlenky budou utíkat jaksi jinam... někam, kam jsem vůbec nechtěl, aby se moje mysl ubírala.

Ted: "Briane, jdu do jídelny na oběd jdeš taky neboo..?"
B: "Jo, jasně."

Oběd mi byl upřímně ukradený a to i přes, že mi celkem slušně kručelo v žaludku, chtěl jsem ale jednoduše vidět Justina, vlastně nejen chtěl... ale potřeboval.
Ještě, než jsem vešel do jídelny, musel jsem nakouknout přes sklo... čím to je, že kdykoliv ho vidím, musím se usmívat jako idiot... jako totálně zamilovaný idiot?

Debbie: "Ále, hladovci přišli na oběd?"

Jen to Debbie dořekla, Justin se hned otočil... a upřímně jsem doufal v lepší reakci... jsem někdo, koho si má za necelé dva týdny brát... měl by se rozhodně alespoň usmát. Místo toho se tváří jako by snad viděl ducha.

B: "To víš, Debb, jsme sedření z té neustále práce," musel jsem se alespoň tvářit, jako že se mě Justinova reakce nijak nedotkla.
Debbie: "Z práce za stolem?"
B: "Divila by ses, jak náročná může někdy být."
Debbie: "To se vsadím," začala se smát tak, jak to umí jenom ona. "Sluníčko, obsluž svého nastávajícího," pokračovala dál.
Ted: "Ehm... a co já?"
Debbie: "Teda samozřejmě taky."
J: "Jdu na to," popadl svůj bloček a už za námi běžel, my se mezitím posadili k zadnímu stolu.

Oběť pro lásku(7)

4. dubna 2018 v 0:06 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Mohl jsem jasně vidět, že je s Justinem něco špatně. Nejdřív jsem si to nechtěl připustit, ale už nemůžu předstírat, že to nevidím. Něco ho užírá a nechce mi to říct a já se děsím toho nejhoršího, toho, že možná... že si to možná rozmyslel s tou svatbou. Možná si mě vzít nechce a neví, jak mi to má říct. A děsí mě to tak moc, že se chovám asi jako totální šílenec. Chovám se tak, jak bych se nikdy dřív nechoval. Zkrátka nechci, aby si to rozmyslel, nechci, aby měl důvod ode mě odejít, nechci být už ten idiot, co mu nedal najevo ani špetku lásky, protože se víc bál o svoje ego. Chci zkrátka, aby Justin věděl, že ho miluju. Miluju ho tak moc, že jsem pro něj ochotný udělat naprosto cokoliv. Ale stejně začínám mít pocit, že ani to není dost...

B: "Tak co, Justine? Co je s tebou?" naléhal jsem.

Bylo na něm znát, že neví, co mi na to má odpovědět, ale přitom to bylo tak snadné, chtěl jsem jednoduše znát PRAVDU. Chci vědět, co se s ním děje dřív, než z toho pravděpodobně zešílím.

B: "Justine, ty nechceš..."

Než jsem stihl dokončit tu vražednou a nejspíš i osudovou otázku vrátila se zpátky Jennifer s ještě nějakým dezertem. Ta ženská chce, abych tu přibral dvacet kilo snad. Ale řekl bych, že lepší tchýni si přát asi nemůžu. Ačkoliv teď bych uvítal, kdyby se vrátila o trochu dýl.

J: "Mami, ty snad chceš, abychom praskli."
Jennifer: "Ale to nee, jen chci, abyste se dobře najedli... zvlášť když vím, jak se stravujete."
J: "Však já vařím! Rozhodně dělám víc, než Brian... ten se maximálně zná důvěrně s donáškovou službou."
B: "Ale s dobrou donáškovou službou," bránil jsem se.
Jennifer: "Mě z vás omejou."

Oba jsme se začali smát a já se zas trochu uvolnil, když jsem na jeho tváři uviděl ten jeho pověstný sunshine úsměv. Kéž bych ale tak věděl, co se za tím úsměvem momentálně skrývá.

Jennifer: "Opravdu nerada kazím tenhle večer, ale... Justine, je tu něco, co bych ti měla asi říct."

Ne jen Justin, ale i já jsme na ni zaskočeně pohlédli. Tvářila se tak vážně, že nám oběma v hlavě asi naskakovaly všechny nejhorší možný scénáře.

J: "Bože, co se děje?"
Jennifer: "Eh... dneska jsem mluvila s tvým otcem..."
J: "Neřekla si mu snad, že..?"
Jennifer: "Já ne, ale Molly se prořekla."
J: "Sakra."
B: "Možná je dobře, že to ví..."
J: "Pamatuješ na to, jak autem narazil do tvého jeepu a málem tě zabil? Nebo jak tě skoro ubil k smrti u Babylonu? A... mám pokračovat?"
B: "Fajn, asi by to vědět neměl."
Jennifer: "No, ale už to ví a... chtěl by se s tebou sejít."
J: "Kvůli čemu? Aby mi řekl, že být gayem je už dost nechutný natož to ještě stvrdit prstýnky? Nebo mě snad chce odvést k oltáři?"
Jennifer: "Já nevím, zlato, ale doufá, že mu zavoláš, abyste se sešli."

Oběť pro lásku(6)

3. dubna 2018 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Přesně v 6 končila moje šichta a přesně v 6 se ukázal Brian ve dveřích jídelny. Perfektní jako vždy, ale přes to ještě víc, bylo na něm vidět, že čas strávený doma po práci využil k tomu, aby se vyparádil a rozhodně se mu to podařilo. Jeho krása mě asi nikdy nepřestane dostávat do kolen. Ale čím mě opět šokoval, bylo to, že byl tady, najíst se rozhodně nepřišel a ví, že za hodinu máme být u mámy, tudíž to znamená jediné - on mě přijel vyzvednout. A ne, nestěžuju si, ale stejně mě to k smrti děsí. Ještě by mi mohl držet dveře u auta a asi to se mnou sekne. Z Briana se snad ještě stane gentleman. Sakra, proč mě tam moc děsí, že se Brian stává vším, o čem jsem kdy snil? Asi proto, že to není zkrátka možný!

Debbie: "Myslíš, že na tebe venku čeká kočár tažený koňmi?"
J: "Co?"
Debbie: "Já jen... jsi jak hotová princezna," pomalu se dusila smíchy.

Až teď mi došlo, co se mi snaží říct nebo spíš, co dělá - pěkně si ze mě utahuje! I jí přijde šílený to, že mě Brian vyzvedl, jak to pak nemá připadat šílený mně?

B: "Ahoj," usmíval se od ucha k uchu. Sakra, ještě chvíli a fakt se mi ty kolena podlomí.
J: "Co, co tady děláš?"
B: "Končíš v 6 ne?"
J: "Jo, ale... to je jedno."

Došel jsem k závěru, že bude lepší se v tom prostě nepitvat. Asi bych měl zkrátka začít oceňovat ta jeho gesta... gesta, která absolutně nechápu a asi nikdy nepochopím!

B: "Tak můžeme vyrazit?"
J: "Jo, jasně."

S Brianem jsme se vydali na odchod a ani nevíte, jak se mi ulevilo, když mi dveře jídelny nedržel, dokonce šel i první. Super, alespoň něco... fuck! On mi fakt otevřel dveře u auta?!

B: "Co je?"
J: "Eh... nic," nervózně jsem se pousmál a nasedl si.
B: "Je celkem chladno," nastoupil si taky.
J: "Jo, to je, asi... what the fuck?" zděsil jsem se, když jsem na zadním sedadle uviděl puget růží.
B: "Oh, ty jsou pro tvojí mámu, koupil jsem je cestou sem... budou se jí líbit?"
J: "Ach tak... jo, budou, jsou perfektní. Vybral si... dobře."

Jak mi spadl kámen ze srdce tak v další chvíli jsem na něm měl dvojnásobně velký. Možná ty růže nekoupil mně, ale sakra... on je koupil mojí mámě! Co... jak... proč... do prdele! Začínám mít pocit, že Briana unesli mimozemšťani.
Brian nás následně zavezl domů nebo spíš do loftu vzhledem k tomu, že domovem už to moc dlouho nazývat nebudeme, kde jsem si dal rychlou sprchu a hodil na sebe nějaké lepší oblečení.

Oběť pro lásku(5)

2. dubna 2018 v 16:17 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: 18+

Kluci ze mě asi byli dost v háji, teda nic mi neřekli, ale způsob, jakým jsem se po mém přiznání tvářil a choval... no řekněme, že asi byli rádi, když jsme konečně šli domů. Ještě mě sice tahali k Woodymu na drink, ale bylo patrné, že se jim ulevilo, když jsem řekl, že vynechám. Anebo už si i tohle namlouvám? Kdo ví. Fakt mám v hlavě bordel a nejhorší na tom je, že možná úplně zbytečně.
Domů jsem se popravdě vůbec nehnal, vím, že jsem Brianovi slíbil, že budu doma brzo, ale... potřeboval jsem si zkrátka pročistit mysl na čerstvém vzduchu. Nemůžu však říct, že by to bylo, kdo ví, jak účinné.
Ach jo, já jsem asi fakt pitomec, přeci kdyby si mě Brian upřímně nechtěl vzít, neprodával by loft a nepořídil místo toho BRITIN. Neplánoval by svojí rozlučku se svobodou, nezaúkoloval by Emmetta přípravami na svatbu... když to shrnu takhle, mám pak pocit, že Brian je na naši svatbu připravenější víc, než já a možná... možná, že to je hlavní problém. Možná, že to já jsem ten, co má pochyby... možná, že je chyba na mojí straně a ne Brianově. A možná je chyba na stranách obou. Sakra práce!

J: "Ahoj," křikl jsem ode dveří, zatímco jsem si zouval boty.
B: "Ahoj," Brian se na mě zezadu natiskl zrovna, když jsem se narovnal.
J: "Hmm, tady se na mě někdo těšil."
B: "A tady jde někdo pozdě... doufám, že stál za to."
J: "Asi tě zklamu, ale nikdo nebyl."
B: "Že ne? Nikdo nestál za hřích?"
J: "Nikdo, koho bych chtěl."
B: "A koho bys chtěl?"

Brian to řekl tak svůdně, že v tu chvíli jsem zapomněl na všechny problémy, co se mi honí hlavou a dokázal jsem myslet jen na tu obrovskou erekci v mých kalhotách. A taky na tu Brianovu, co jsem mohl zřetelně cítit na zadku.
Okamžitě jsem se k němu otočil čelem a prakticky mu narval jazyk do pusy. Přišlo mi, že jsem ho možná zaskočil, ale netrvalo dlouho a oplácel mi stejnou měrou. Líbali jsme se jako divý a mezitím si vzájemně rozepínali kalhoty, které jsme cestou do ložnice ztratili a stejně tak i ostatní oblečení.
Brian si lehl a já se na něj obkročmo posadil a naše penisy se o sebe otíraly, zatímco jsem jazykem laskal jeho bradavky. Jeho sténání bylo rájem pro moje uši. On mezitím přejížděl prsty po mých zádech a žebrech až mi z toho naskakovala husina.
Následně jsem mu polibky začal vytvářet cestičku od krku, přes hruď a břicho až k jeho tvrdé erekci. Olízl jsem ho od kořene až ke špičce, kterou jsem vzápětí vsál do úst. Brian se prohnul v zádech a hlasitě zasténal. Jeho ruka následně spočinula na mé hlavě a začal mě vískat ve vlasech, dokonce mě za ně i tahat přesně tak, jak to vždy rád dělá.
Z jeho reakcí jsem mohl vědět, že opět zažívá jedno z nejlepších vykouření ve svém životě, asi bych na sebe měl být hrdý.

B: "Justine..." těžce vydechl a já věděl, že je kousek od vyvrcholení, tak jsem přestal.

Brian mě hned po tom překulil pod sebe, z nočního stolku vzal kondom a nechal mě mu ho nasadit. Následně si dal moje nohy na ramena a začal do mě opatrně pronikat. Sykl jsem bolestí, ale hned po tom mě začala naplňovat neskutečná rozkoš. Brian začal přirážet a já ho chytil za zadek, čímž jsem ho donutil přirážet rychleji a tvrději. Za několik dalších minut se Brian udělal a mě k orgasmu dopomohl pusou.

Oběť pro lásku(4)

30. března 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Ač to bude znít sebevíc divně, opravdu jsem doufal, že měl Brian jenom nějaký chvilkový zkrat. Vlastně... ano, snad bych i vraždil za to, aby žárlil, aby mi dal najevo, že patřím jenom jemu, že nechce, abych byl s někým jiným... ale pět let jsem se toho nedočkal, pět let mi dával jasně najevo, že je mu jedno, s kým jsem, dokud to není víc, než jednou, jak zněla naše dohoda... a na tohle naše fungování, na to všechno spojené s Brianem, co znám tak důvěrně, jsem si už tak zvykl, že zkrátka nemůžu uvěřit tomu, že by se za několik pouhých týdnů naprosto změnil, že je naprostým opakem všeho, co jsem do teď znal. To zkrátka není možný, člověk se nemůže změnit z minuty na minutu... takže tohle může mít jedině dvě řešení - buď to se mě Brian snaží udělat šťastným navzdory svojí povaze a přirozenosti anebo celou tu dobu takový opravdu byl, jen nikdy nechtěl, aby to někdo viděl a to především já. Možná, že pod tím vším, pod tou jeho hroší kůží, pod tou maskou, pod tím ledovým srdcem, je opravdu romantik, který se mnou chce vést láskyplný život v monogamii a ne jen proto, že mě miluje, ale protože prostě chce... protože teď už je připravený. Jenže otázkou je, co z toho je pravda.

J: "Tak já razím," zezadu jsem ho objal, jak seděl u svého stolu.
B: "Ehm."

Dal jsem mu pusu na tvář a pustil ho. Buď to byl extra zabraný do té prezentace nebo jednoduše neměl náladu... nehodlal jsem to však zjišťovat.

B: "V kolik dorazíš?" zastavil mě ještě, než jsem odešel.
J: "Eh... nevím... brzo."
B: "Jo vlastně za předpokladu, že nenarazíš na žádnýho sexy kouska," hříšně se pousmál.

Konečně! Brian to řekl takovým popichovačným stylem, jakým to umí jedině on, že jsem věděl, že zase trochu uvolnil. Protože sám moc dobře věděl, že nemám v plánu jít s nikým jiným.

J: "Přesně tak. Uvidím, kdo bude stát za hřích."
B: "Ale moc to neprodlužujte, večer tě čekám."

Musel jsem se pousmát. Tahle nová verze Briana se mi vážně zamlouvá, neříkám, že ne... to, že šílím z toho, že on tu možná trpí, protože se chce obětovat pro moje štěstí, ještě neznamená, že bych nebyl šťastný, kdyby takový opravdu byl, protože chce.
Následně jsem se vydal za kluky do posilky a byl jsem překvapen, když jsem tam kromě Teda a Emmetta našel ještě Bena...

J: "Ahoj, kluci!"
Emmett: "Zlatíčko!" hned ke mně přitancoval a líbl mě na tvář.
Ted: "Ahoj."
Ben: "Justine... snad nevadí, že jsem se přidal? Potřebuju se dostat do formy."
J: "Vůbec! A do formy... do formy na bábovku nebo do jaký?"
Ted: "Taky už jsme se mu snažili vysvětlit, že mu ty svaly za chvíli prasknou."
Ben: "Nezapomeňte, že se musím udržovat fit víc, než kdokoliv z vás."

Všichni jsme mu přikývli za pravdu. I když důvod, kvůli kterému na sobě musí tak dřít, je dost na nic. Následně jsme se pustili do cvičení a Ben mě jistil a já naopak jeho... připadal jsem si vedle něj jako prcek. Možná bych na sobě měl začít taky víc makat...

Oběť pro lásku(3)

29. března 2018 v 0:03 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Jak jsem se na ty palačinky těšil, tak jsem se v nich nakonec v podstatě jenom rýpal. Měl jsem hlavu jak pátrací balón. Nevím, zda je to nervozita ze svatby nebo oprávněné pochyby, ale... fakt mám z Briana divný pocit okolo žaludku. Neberte mě špatně, já ho miluju, miluju ho víc, než jsem si myslel, že je lidsky možné. Neumím si svůj život bez něho ani představit a chci si ho vzít víc, než cokoliv na světě. Ale pokud on tohle nechce... pokud se jen přetvařuje, protože si myslí, že mě tím dělá šťastným... pokud sám sebe obětuje pro moje štěstí... tak to zkrátka nemůžu dovolit.

Debbie: "Myslím, že ti tohle bodne," postavila přede mě hrnek kafe.
J: "To jsem si neobjednal."
Debbie: "Jo, ale jestli to nevypiješ, tak tu pravděpodobně zkolabuješ... jsi bílý, jako stěna."
J: "To se ti jen zdá... ale díky za kafe."
Debbie: "Copak se děje, Sunshine?"

Nevěděl jsem, zda jí říct, co mě trápí... je to Debbie, vím, že by mi řekla svůj nejupřímnější názor a asi by mě i nakopla do zadku, abych se vzpamatoval... ale právě ten její názor mě děsil ze všeho nejvíc... co když se totiž bude shodovat s mým? Co když Brian tohle opravdu nechce?

J: "Nic, Debb, jenom jsem se moc nevyspal."
Debbie: "To ty líbánky, že?"
J: "Co?"
Debbie: "Nevíš, co si o nich myslet... a především nevíš, co si o nich myslí Brian."
J: "Ehm... jo... přesně tak."

Byla to jenom malá část pravdy, ale aspoň jsem jí nelhal úplně. Možná mám jen pocit, že dokud neřeknu nahlas, čeho se bojím, tak je to jen pouhá domněnka... ale v momentě, co to vyslovím, už to bude realita. A toho se fakt bojím.

Debbie: "Já myslím, že byste jet měli, po tom všem, co se stalo, si to zasloužíte... skoro si umřel při výbuchu v Babylonu... tak aspoň něco hezkýho si zasloužíš."
J: "Myslím, že to hezký, už je jenom to, že si mě Brian chce vzít... teda snad," zamumlal jsem si zbylá dvě slova pod vousy, ale jak jsem mohl vidět Debbiin výraz, tak mě slyšela.
Debbie: "Co myslíš tím snad?"
Emmett: "Zdravím, drahouškové!" zničehonic mi na tváři přistála jeho pusa a on usedl vedle mě.

Myslím, že právě teď jsem se cítil stejně zachráněný jako předtím Brian, kterého zachránil Maikey. Fakt jsem nevěděl, co bych Debbie řekl.

Debbie: "No ne... nový kabát?"
J: "Vypadáš fantasticky."

Emmett se hned začal červenat a užívat si všechnu chválu. Někdy mu fakt závidím, jak nekomplikovaný život vede... teda vím, že si zažil svoje... ale ten jeho věčný optimismus a snaha si s ničím nedělat starosti... jo to bych taky uvítal.

Oběť pro lásku(2)

28. března 2018 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: 18+

Brianovi se podařilo usnout s úsměvem na rtech, ale já jsem se ještě pár hodin převaloval, než se mi konečně podařilo jít spát. Zkrátka jsem o všem přemýšlel, možná až zbytečně moc. Možná jen panikařím, protože jsem nervózní z toho, že se budeme brát. Možná si jen zbytečně něco namlouvám. Přeci jen to, jak se Brian teď chová, je něco, o čem jsem snil od samotného začátku... ale teď když to konečně mám, mě to neskutečně děsí. Ale asi mám jen strach z toho, že by Brian snad potlačoval to, kým je, jen aby mě udělal šťastným... protože já sám vím, co to je, když po vás někdo chce, abyste nebyl tím, kým jste, můj otec mě odmítal jako gaye a hodně mě to ovlivnilo... nemohl bych chtít, aby Brian udělal něco takového sobě kvůli mně. Proto opravdu doufám, že se tohle neděje... že Brian je takový, protože chce.

Ráno mě Brian probudil, když se na mě zezadu natiskl svým horkým tělem a začal mě líbat na rameno a krk. Ruku si následně přehodil přes můj pas a klesal s ní níž a níž...

J: "Hmmm," pomalu jsem vrněl blahem.
B: "Dobré ráno," zašeptal mi do ucha.
J: "Kolik je hodin?"
B: "Tak akorát na to, abych se postaral o tvojí ranní erekci."

Musel jsem se pousmát, přeci jen se Brian pořád umí chovat jako Brian. A rozhodně jsem se jeho péči nebránil. Brian vzápětí pevně obejmul můj penis v dlani a začal mě pomalu třít, aby mě pěkně nažhavil, což se mu samozřejmě dařilo. Můj dech hned začal zrychlovat, a když se do toho začal třít svým rozkrokem o můj zadek a já mohl cítit, jak sám tvrdne, moje vzrušení akorát několikanásobně zesílilo.
Druhou ruku vsunul pode mě a za hruď mě k sobě přitáhl blíž a pevně mě držel, zatímco jeho ruka začal víc zrychlovat. Ihned jsem začal sténat a vzdychat slastí a Brian vůbec nebyl pozadu. Nemusel jsem se ho v podstatě ani dotknout a věděl jsem, že je k orgasmu stejně blízko jako já. Stačilo už jen pár pevných a rychlých tahů jeho rukou a jeho tření o moje pozadí a oba jsme bouřlivě vyvrcholili. Chvíli nám trvalo, než jsme to byli schopni vydýchat.

J: "Asi... asi bychom si měli dát sprchu, jsme celí lepkaví," zasmál jsem se.
B: "To asi znamená, že se milujeme, když tu na sobě ležíme celí ulepení," Brian se usmál a následně mě políbil.

Já však přišel ještě o víc dechu, než před chvílí. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že Briana uslyším něco takového říkat. Doslova jsem se domníval, že mám halucinace. A myslím, že i Brian si všiml mého zaskočení a hned se to pokusil nějak zamést pod stůl...

Oběť pro lásku(1)

26. března 2018 v 0:01 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

varování: 18+

Kdyby mi někdy někdo řekl, že přijde den, kdy mě Brian Kinney požádá, abych si ho vzal, tak bych se mu vysmál a zeptal se, zda se náhodou dočista nezbláznil. Sakra, vždyť snu, že mi Brian někdy řekne, že mě miluje, jsem se už vzdal před pár lety. A přes to se tyhle dvě věci udály během tak krátké doby, že já sám jsem nevěřil tomu, že se to stalo. Vlastně stále tomu nevěřím, mám pocit, jako by se to dělo někomu jinému, jako by to byl jenom sen a ne skutečnost. Ale skutečné to je a to víc, než si vůbec připouštím. Za dva týdny se s Brianem bereme a já snad v životě nebyl šťastnější a vyděšenější zároveň jako právě teď.

J: "Ahoj!"

S přihlouplým úsměvem jsem vstoupil do loftu a čekal jsem na Brianův uvítací polibek. Místo toho jsem ale zaslechl smích dvou lidí, tím jedním byl samozřejmě Brian a druhý jsem poznal okamžitě...

J: "Ahoj, mami."
Máma: "Ahoj, zlato!"
B: "Ahoj, zlato," Brian ke mně vyslal jeden ironický, ale přes to láskyplný úsměv.
J: "Co tu vyvádíte?"
Máma: "Přišla jsem zhodnotit loft na prodej a nějak jsme se s Brianem zapovídali nad sklenkou vína."

Nevím, jestli si Brian dal nějaký cíl, který zahrnuje, že mě bude neustále něčím překvapovat, ale opravdu se mu to daří. Vím, že s mojí mámou si od začátku rozuměl víc, než s mým otcem, ale nečekal jsem, že se někdy dožiju dne, kdy se spolu budou smát nad sklenkou vína.

J: "To vidím," přišel jsem k ní, abych ji líbl na tvář.

Brian se na mě podíval trošku žárlivě, jeho pohled značil, že by taky uvítal nějaký polibek. Ale chtěl jsem ho trochu pozlobit, tak jsem ho jen obešel. Dovedu si představit, jak to v něm vřelo.

Máma: "Ale měla bych už jít nebo mi Molly vynadá, že není večeře."
J: "Určitě by si poradila."
Máma: "Věř mi, tvoje sestra umí být ďábel teď, když je v pubertě... vlastně se dost podobá tobě."
J: "No tak, já byl zlatíčko."
B: "Eh-eh," Brian si odkašlal snažíc se mi dát najevo, že jsem do zlatíčka měl daleko... no asi má pravdu.
Máma: "Vážně musím. Ale doufám, že se stavíš... vy oba, na večeři a povinně."
B: "Přijdeme rádi."

To, jak se Brian změnil, mi začíná až nahánět hrůzu. Dřív by pravděpodobně zvracel při představě večeře, na které bychom se ukázali jako pár ještě k tomu u mojí mámy... a teď nadšeně souhlasí? No, hádám, že si budu muset zvyknout na to jeho nové já.
Šel jsem mámu vyprovodit ze dveří a hned, jak zmizela výtahem a já zavřel dveře, Brian se na mě zezadu natiskl a políbil mě na krk... bože, jeho mužná náruč ve mně vyvolává takový pocit bezpečí... a vzrušení zároveň.
 
 

Reklama