Nenávidím Den Sv.Valentýna

Nenávidím Den Sv.Valentýna!(2)

17. února 2015 v 0:03 | Janča
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Rychle jsem sklopil pohled ke své snídani a snažil jsem se předstírat, že tu minimálně nejsem anebo alespoň, že jsem jej neviděl, vím, je mi to nic platné, protože co nevidět se vedle mě posadí a já budu muset čelit jeho hněvu, ale těch pár vteřin předstírání, že se vůbec nic neděje a snažení se vymyslet si nějakou opravdu brilantní výmluvu, mi za to opravdu stálo!
Co mi však začalo připadat divné, bylo, že ani po minutě se Justin vedle mě nenacházel, bál jsem se podívat, jestli stále stojí tam, kde stál, ale i přes to jsem to udělal, nicméně nebyl tam a tak jsem pootočil hlavu na druhou stranu a zahlédl ho sedícího u kluků, s Debb stojící při něm, ptající se ho nejspíš na to, jak to ráno ve skutečnosti bylo! Jsem já to ale v hajzlu! Přesně proto nenávidím Den Sv.Valentýna, proto! Všechno se ten den komplikuje!

Nenávidím Den Sv.Valentýna!(1)

16. února 2015 v 0:06 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Nenávidím ho, nenávidím! Den Sv. Valentýna, ať už ho, kurva, vymyslel kdokoliv, je to největší zlo, které dokonce předčí i ty zatracené vánoční svátky! Jenže tentokrát mám někoho, s kým bych jej ve skutečnosti mohl oslavit, s kým bych jej chtěl oslavit, někoho, kdo mě miluje a koho miluji já, ale... Ano je to tu zatracené ale! Ale tohle není poprvé, co bych ho s ním měl slavit, prakticky je to již po třetí... Když se o to Justin pokoušel poprvé, zůstalo se jen u toho pokusu a já skončil v Babylonu, v zadní místnosti, obskakován nejlepšími zadky a pusami toho večera samozřejmě, tenkrát mi to nijak nepřišlo, on byl jen naivní kluk, co se mi snažil dostat do života a já ten, kdo se tomu všemožnými způsoby snažil zabránit a pořád jsem to taky byl já, takže tenkrát to zkrátka proběhlo podle mých představ! Po druhé? To už bylo trochu jiné kafe, dalo by se říct, že z toho tenkrát už téměř něco bylo, dokonce jsem usedl ke stolu s valentýnskou večeří, tedy ovšem, že já jsem předstíral, že to je pouze obyčejná večeře jako každá jiná, ale Justin s tím byl spokojen, na výběr taky přeci moc neměl, prostě jsem mu nedokázal nabídnout nic víc než jen tu večeři, jenže on víc očekával a já zamrzl, rozčílil se a křičel - mírně řečeno, ještě týden potom se mnou skoro nemluvil a kdykoliv se na mě podíval, cítil jsem se jak malej kluk, co něco provedl, no taky že provedl, jenže už jsem měl bohužel natolik rozumu, abych tomu zabránil, nicméně nestalo se a tak jsme u pokusu číslo tři! Ale i přesto, že tentokrát jsem alespoň trochu odhodlán postavit se výzvě, pořád ten den nenávidím a to by mohla být dost velká překážka!
 
 

Reklama