"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Narozeniny

Narozeniny(17)

27. prosince 2015 v 6:19 | Janča
Poslední díl. - Tak poslední díl máme trochu přeslazený, ale je to zároveň poslední díl povídky tohoto roku, tak to zkrátka jinak nešlo Smějící se A jak jste asi pochopili od zítra si dávám pauzu, opravdu jí potřebuji, jsem nějaká přepsaná, no a vrátím se buď 11.1.16 anebo 18.1.16, záleží na tom, jak moc velké peklo to teď v pololetí ve škole bude, takže se na mě nezlobte a těším se na vás zase v novém roce Usmívající se Jo a samozřejmě přeji příjemné čtení Usmívající se

BRIAN

Chvíli nám trvalo, než jsme se alespoň dokázali posadit na postel, místo toho tupého stání a zírání na sebe, jako bychom snad doufali, že tahle chvíle přestane být tak divná anebo ještě líp, že přestane úplně existovat, my se probudíme a zjistíme, že tohle byla jenom noční můra, na kterou brzo zapomeneme a budeme moci žít dál jako dosud, než se všechno naprosto zvoralo, protože jsem měl narozeniny, které mi už týden dopředu připomínaly, že stárnu a že jednoho dne můžu ztratit toho, kdo mě momentálně dělá tak šťastným, tedy Justina, bál jsem se toho, že mě třeba přestane milovat, že už pro něj nebudu dál dokonalý, že zkrátka zaprahne po někom jiném a opustí mě, navíc by to nebylo poprvé, tudíž mé obavy byly a stále jsou dost oprávněné! No a všechny ty obavy samozřejmě spustily řetězec událostí počínaje Debbiiným promlouváním do duše o tom, abych přestal být takový pitomec a konečně si uvědomil, co od života chci... A hned po tom následovalo i promlouvání do Justinovo duše, což zapříčinilo, že si něco uvědomil a to něco bylo, že do New Yorku tenkrát nedošel jen kvůli malování, ale z velké části, protože se bál toho si mě vzít, nechtěl žít s pocitem, že se ze mě jednoho dne stane monstrum, které si uvědomí, že s ním ztratilo roky života předstíráním někoho, kým jsem být nikdy nechtěl, jenže já věděl už tenkrát, co chci, chtěl jsem Justina se vším všudy, jenže on tomu nevěřil a odešel za svým snem, což mě přimělo se zase uzavřít do sebe a vrátit se ke svému bývalému životu v domnění, že Justina už nikdy neuvidím... Jenže se stala Debbie, která to nemohla nechat jen tak a přivedla mi ho zpátky a já si opět uvědomil, že on je to jediné, co chci, potřebuju a miluju, jen už jsem neměl takovou odvahu mu to dávat najevo a sám si to připouštět, poněvadž jsem se bál toho, že by mě mohl opět opustit, přeci jen vrátil se kvůli Debb a ne kvůli mně, tudíž by to nebylo tak nemožné, no a s blížícími se narozeninami se ta obava ještě víc zvětšovala a zkrátka nás dovedla až sem, do Maikeyho starého pokoje, kde se uvidí, zda je Justin konečně schopný uvěřit tomu, že chci jen jeho a nic a nikoho jiného a taky to, zda on chce mě!

Narozeniny(16)

26. prosince 2015 v 0:04 | Janča
Nový díl. - Výjimečně zveřejňuji i v sobotu a možná zveřejním díl i zítra, ale raději nic neslibuji Smějící se Každopádně přeji příjemné čtení Usmívající se

JUSTIN

Abych pravdu řekl, tak jsem měl za to, že Brian se na mě po včerejšku ani nepodívá natož, aby se mnou mluvil, jenže on předčil veškerá má očekávání a nepřišel za mnou jen jednou, dokonce ani dvakrát, ale ve skutečnosti hned třikrát, kdy už jsem měl za to, že nastala ta chvíle, kdy si zkrátka musíme promluvit, sice jsem nebyl ještě stoprocentně připravený, ale věděl jsem, že to asi nebudu nikdy a tak jsem byl ochotný se s tím nějak poprat, jenže Brian zničehonic změnil přístup, on nechtěl mluvit o problémech, které nás právě zaměstnávají, on nechtěl zkrátka nic řešit, on si chtěl prostě jen užít svou oslavu se mnou po boku a já nedokázal nic namítat, ani jsem vlastně nechtěl, protože pokud jsem si měl vybrat mezi tím, zda se třeba dostaneme do hádky, která nám všechno zhorší a tím, že na chvíli zapomeneme, že mezi sebou máme nevyřešené věci a zkrátka jen budeme tancovat a vychutnávat si vzájemnou přítomnost, bylo jasné, že možnost dvě zvítězí a ať už to bylo sebevíc špatné rozhodnutí, tak v tu chvíli jsem to tak zkrátka cítil a svým pocitem jsem se řídil... Pak se k nám však vměstnal přiopilý Maikey, který si chtěl s Brianem utrhnout jeden nebo lépe řečeno asi tak deset tanců jako za starých časů a já se zase vrátil zpátky na zem a zpátky do reality, kde nás s Brianem čeká jeden dlouhý, vážný a především rozhodující rozhovor!

Narozeniny(15)

25. prosince 2015 v 18:39 | Janča
Nový díl. - Omlouvám se, ale dřív jsem se k tomu nedostala Usmívající se

BRIAN

Je divné, že to říkám zrovna já, ale ta oslava se vyvíjela celkem dobře na to, že nejsem zastánce rodinných sešlostí obzvlášť za účelem oslavy narozenin a kord těch mých, navíc když o ní od samého začátku, kdy jsem si uvědomil, že mi něco jako stárnutí nic neříká, nestojím a zuby nehty se jí každý rok bráním, ale takhle oslava je zkrátka něčím jiná, nemám tu jen lidi, které mohu vídat kdykoliv se mi zachce, ale jsou tu právě i ti jako Linds, Mel, Gus a J.R., které mám možnost vidět jen párkrát do roka a každá minuta strávená s nimi je pro mě drahocenná. Navíc mám pocit, že v mém mozku začíná něco fungovat správně a já si pomalu, ale jisté uvědomuji, že na světě jsou důležitější věci, o které bych se měl zajímat, než stále lpět na minulosti, na vzhledu a věku, jako by se mi snad jinak zhroutil celý svět, pokud o tom přestanu tolik přemýšlet! A pokud zrovna uvažujete nad tím, co je pro mě momentálně důležitější, že jsem ochotný přestat se chovat jako naprostý pitomec, tak je to právě Justin, kluk, co se před sedmi lety vetřel do mého života a rozhodl se, že mi z něho udělá peklo, tedy to jsem si dřív myslel, postupem času jsem si však začínal uvědomovat, že on dělá přesný opak, přinesl do mého života radost, lásku a štěstí, konečně jsem měl pocit, že mám někoho, komu na mně opravdu záleží, není to tak, že bych takových lidí neměl v životě dost, ale s Justinem to bylo jiné, s ním jsem se cítil a pořád cítím jinak, než s ostatními, Justin je to jediné, co potřebuju k šťastnému životu, teď už to vím a ví to i on, jenže si nejsem tak úplně jistý, že chce to samé, co já a nejspíš to nebudu vědět, dokud nebudeme sami a konečně si nepromluvíme, jenže to se zatím zdá jako dost vzdálená realita!

Narozeniny(14)

24. prosince 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - Všem bych chtěla popřát bohatého Ježíška a příjemné prožití vánočních svátků Usmívající se

BRIAN

Nevěděl jsem, na koho mám koukat dřív, jestli na Maikeyho, Justina, ostatní anebo - Gusi?! Jeho jméno mi problesklo hlavou hned v momentě, co jsem ho zahlédl společně s Linds, Mel a J.R., vůbec jsem nechápal, kde se tady vzali a navíc jsem byl tak zaskočený tím, co se to tady děje, že jsem jim ani nebyl schopný vyjádřit radost nad tím, že je vidím, vlastně celkově jsem nebyl schopný vyzařovat žádnou radostí, protože jsem se právě ocitl v jámě lvové a něco mi říkalo, že za tím vším stojí jenom jedna jediná osoba - Deborah Novotny! Ta proradná, zákeřná ženská, která se právě teď mým směrem usmívá ještě proradněji! Sakra, kdybych tohle věděl, tak nevylézám z baráku, tohle snad není pravda!

B: "Michaeli?"...Šlehal jsem po něm pohledem.
Maikey: "Na mě nekoukej, celé to vymyslela moje máma."
Emmett: "Jo rozdala nám úkoly, nakázala mlčet a my jí poslechli,"...Nabídl mi sklenku nějakého laciného pití a já ho do sebe na ex vyklopil.
Debbie: "Jako by nestačilo, že ho Michael přitáhl opilého, ještě ho doplňuj dalším alkoholem."
Ted: "Prosím tě, Debb, toho nic neskolí."
B: "Tím bych si nebyl tak jistý... Co tady všichni děláte?"...Směřoval jsem svou pozornost především nečekané návštěvě.
Lindsay: "Máš narozeniny, o to jsme nemohli přijít... Navíc Gus tě chtěl vidět."

Sotva to dořekla a Gus se ke mně se smíchem hnal a téměř mě porazil, nemohl jsem uvěřit, že tak vyrostl a že je mi ještě víc podobný, než když jsem ho viděl naposledy, což bude už několik dlouhých měsíců!

Narozeniny(13)

23. prosince 2015 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Ani jsem nevěděl, jak moc mě momentální vztah s Justinem změnil, dokud jsem si nezažil už druhou noc s minimem spánku, dřív to u mě bylo na denním pořádku a nic mi to nedělalo, teď si však přijdu jako by mě něco několikrát přejelo, prostě jsem naprosto vyřízený! Jenže komu by se spalo dobře, když se mu během ani ne dvou dnů podělalo snad všechno, co se dalo - nejprve začnu tím úžasným Justinovým přiznáním, které zahrnovalo to, že mi poslední dva roky lhal, já žil v domnění, že jsem pro něj tenkrát udělal opravdu něco velkého, když jsem jeho potřeby a sny dal na první místo a svoje jsem ignoroval, jen aby mohl být šťastný, myslel jsem, že si mě vzít chce, ale že zkrátka nemohl, protože si chtěl splnit svůj dětský a následně i dospělý sen malíře a byl bych sobec nedopřát mu to jen proto, že jsem s ním chtěl strávit zbytek života a nevěděl jsem, zda to bude ještě možné, pokud ho nechám odejít, ale nechal jsem, protože to tak bylo správné... Jenže on se mi teď přiznal, že z větší části za to mohl strach z toho, že se něco podělá, že zkrátka neměl jistotu, že jsem to opravdu chtěl a tak radši utekl, než aby to zjistil, což mi připomíná, že to je prostě celý on, Justin utíká, on se problémům nestaví čelem! Bože, ani nevím, jestli ho za to nesnášet anebo být jen opravdu hodně, hodně vytočený, nicméně to nemění nic na tom, že i kdybych chtěl, přestat milovat ho nedokážu, zkrátka mi může udělat, co chce a já ho i přes to budu dál milovat!

Narozeniny(12)

22. prosince 2015 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

S Brianem jsem od včera nebo lépe řečeno od mého velkého odhalení pravdy v jídelně, nemluvil a na noc jsem se opět zašil k Debbie, která z toho nebyla nijak zvlášť nadšená, což jsem se jí vlastně ani trochu nedivil, protože já taky nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale neměl jsem na vybranou, někde jsem spát musel a poněvadž jsem měl takové tušení, že v loftu nebo spíš před loftem by mě čekaly jen moje zabalený kufry, tak mi něco říká, že tam bych se nějakou dobu neměl ukazovat, jenže dneska je pondělí a to znamená, že má Brian narozeniny, což znamená, že pokud mě právě teď opravdu proklíná a nenávidí tak, jak si myslím, tak v jeho bytě právě probíhají orgie okořeněné velkým množstvím alkoholu a drog všeho druhu anebo, pokud jeho nenávist ke mně nevzrostla do obřích rozměrů a pouze je na mě jen opravdu hodně naštvaný, tak se utápí v depresích a přemýšlí nad tím, co má dělat se svým životem dál a především se mnou a obě možnosti stojí opravdu za nic, ani nevíte, co bych dal za to, kdybych mohl být s ním, pomoct mu přetrpět dnešek a všechno s ním urovnat, jenže to asi nehrozí!

Debbie: "Dobré ráno."
J: "Ani ne,"...Zoufale jsem se svezl k jídelnímu stolu.
Debbie: "Copak - blbá noc?"
J: "Ty se ptáš? Ani oko jsem nezamhouřil."
Debbie: "Kdybys byl doma, tam kde máš být, tak spinkáš jako nemluvě."
J: "Po tom, co jsem řekl Brianovi, což mimochodem děkuji za radu, bych tak maximálně ostražitě čekal na to, kdy mě zavraždí."
Debbie: "Nemůžeš čekat, že bude hned v pohodě, ty bys taky nebyl, kdyby ti tohle řekl."
J: "To asi nebyl, ale neutekl bych a nedal mu dojem, že je mezi námi konec."
Debbie: "Jo a co děláš poslední dva dny? Utíkáš, schováváš se a přemýšlíš nad tím, že bude lepší, když se rozejdete, protože se ten pitomec není schopný smířit s tím, že je dospělý muž, který musí konečně převzít zodpovědnost za svůj život."

Narozeniny(11)

21. prosince 2015 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Po probuzení jsem se cítil mnohem lépe, spánek jsem očividně opravdu hodně potřeboval, protože teď už mé myšlenky nebyly tak černé jako včera, neříkám však, že úplně zmizely, pořád vím, že s Brianem toho máme hodně co vyřešit - jeho narozeniny, naše nezrealizované manželství, lépe řečeno proč k němu vlastně nikdy nedošlo a taky to, zda jsme schopni dál vést plnohodnotný vztah, pokud Briana nechám, aby se vrátil k tomu, co má tak rád a co tak moc potřebuje k tomu, aby byl šťastný, protože jinak to v nejhorším případě bude znamenat, že nemáme žádnou budoucnost, přesně, jak jsme oba věděli už od chvíle, kdy jsme si to poprvé uvědomili, kdy nám došlo, že nikdy nepůjdeme stejným směrem a každý budeme chtít něco jiného... Všechno mě to děsí, ale jednou pro vždy se musíme dopátrat řešení, jinak je možné, že se jednoho dne probudíme, nešťastní a zničení s uvědoměním si toho, že jsme ztratili velkou část života snažením se být někým, kým jsme být nikdy nemohli!
Jakmile se mi podařilo vyhrabat se z postele a sejít dolů, zjistil jsem, že Debbie už tady není, vlastně by bylo divné, kdybych jí tu našel, je totiž jen otázkou času, kdy v jídelně začne i bydlet, už takhle je tam většinu dne, neskutečné, jakou má pořád výdrž!
Zkusil jsem se podívat po něčem na zub, ale bylo to zhola nemožné, lednice zela prázdnotou a popravdě tu nebylo ani nic mimo lednici, krom nějakého ovoce, na které jsem zrovna chuť neměl a tak jsem se rozhodl, že si dám rychlou sprchu a vypravím se do jídelny. Vzbudil jsem se sice s vědomím, že chci s Brianem všechno dát do pořádku, ale i tak jsem doufal, že tam na něj ještě nenarazím, neměl jsem vymyšlené ani co mu řeknu, natož nějaký plán či řešení a tak jsem to chtěl ještě chvíli oddalovat, jenže to se mi nesplnilo, několik vteřin po tom, co jsem vstoupil dovnitř, jsem jej zahlédl, hleděl na mě stejným šokovaným výrazem jako já na něj, nebyl jsem daleko od toho, abych se zbláznil, tohle bylo doslova frustrující, vidět ho, cítit, že ho miluju víc, než cokoliv a vědět, že s ním chci strávit zbytek svého života, ale kvůli tomu, co se mezi námi momentálně děje, se ho nemoct dotknout, políbit ho ani na něj jen tak koukat a vychutnávat si ten pohled na jeho dokonalost a krásu, což mi připomíná, že nedokážu pochopit, jak si může myslet, že věk se na něm podepisuje tím nejhorším způsobem, jaký je možný, protože to není pravda, on navždy bude mladý a krásný, je to přeci Brian Kinney!

Narozeniny(10)

18. prosince 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Když se mi nějakým zázračným způsobem podařilo se probudit, zjistil jsem, že je chvíli před polednem. A i přesto, že ručička na hodinách ukazovala za deset minut dvanáct, tak druhá strana postele byla stále prázdná, ale popravdě mě to ani nepřekvapilo, v době, kdy Justinovy útěky nebo spíš skrývání se přede mnou, bylo na denním pořádku, trvalo to, dokud jsem si nevytáhl hlavu ze zadku a sám za ním nešel anebo nás někdo, tím samozřejmě myslím Debbie, přinutil k tomu si to konečně vyříkat tváří v tvář... Jenže to se teď konat nebude, za prvé já hlavu v zadku nemám, já mám pouze problém s tím, že se můj život neodkladně blíží ke konci a já to nemůžu nijak zastavit, navíc mi leze na nervy kdokoliv se mě snaží přimět k tomu, abych tuhle úžasnou událost, která mi připomíná tolik nevyhnutelnou záležitost jako stárnutí, náležitě oslavil, ačkoliv vědí, že to je to poslední, o co bych stál, já to nechci oslavit, já na to nechci ani pomyslet, jediné co chci je, aby se to nestalo a to se mi bohužel splnit nemůže, za 24 hodin to bude skutečností a já s tím nemůžu nic udělat. Za druhé mám samozřejmě problém s tou Debbiinou zákeřnou otázkou, která mě přiměla zpochybňovat to, zda jsem schopný s Justinem vést normální, plnohodnotný vztah "Co od života vlastně chceš?" Já bych chtěl plno věcí, jenže asi ani jedna nespadá do rozumných kritérií no a pokud si dovolím přemýšlet i nad takovými věcmi, tak vím, že se to akorát obrátí proti mně, když si vyberu, že chci jak svůj starý život tak Justina, je jisté, že Justin to dlouho nevydrží, ztratil jsem ho kvůli tomu už tolikrát, že by to bylo nakonec nevyhnutelné a to bych nepřežil, no a pokud zvolím pouze Justina, tak jaká je jistota, že on se mnou opravdu bude chtít zůstat už navždy, že nakonec neodejde a já nezůstanu sám, bude ze mě starej osamělej dědek, který nic nemá, fakt krásná vyhlídka, tohle je opravdu v háji!
No a samozřejmě za třetí - to Justin je ten, který se i po tolika letech není schopný svěřovat se mi s tím, co ho trápí, ať už je to jakkoliv vážné, špatné či snad dokonce děsivě a místo toho se raději skrývá, jako by to snad mělo něco vyřešit nebo to něčemu pomoct a mě už to zkrátka unavuje, musí se naučit mi všechno říkat, jinak opravdu nemůžeme nikdy normálně fungovat... I když je pravda, že tohle bych si měl vzít k srdci i já!

Narozeniny(9)

17. prosince 2015 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

V Babylonu jsem zůstal ještě asi hodinu a když jsem měl alespoň přiměřeně napito, tak jsem se rozhodl, že bude lepší jít domů a konečně zjistit, co se s Justinem vlastně děje a jak moc v háji jsme po tom našem dobrodružství v zadní místnosti, první překážka však nastala hned při mém pokusu o odchod a to v podobě starostlivého Maikeyho, který usoudil, že nejsem ve stavu, abych řídil, dokonce snad i chodil... Jasně, už si vzpomínám, ještě pár let a budu potřebovat chodítko, přeci jen je ze mě stařenka!

B: "Mohl by si mě laskavě nechat odejít?"
Maikey: "Mohl, ale asi tak za hodinu, až se dostatečně nadýcháš čerstvého vzduchu a nejlíp si schladíš obličej v ledové vodě."
B: "Jo to si nemyslím,"...Pokusil jsem se kolem něj proklouznout.
Maikey: "Teď už rozhodně nikam nepojedeš,"...Vytrhl mi klíčky z ruky a schoval si je do kapsy kalhot.
B: "Jestli si myslíš, že mi tohle zabrání v tom, abych si je vzal zpátky tak si na omylu."

Chytil jsem ho za paži a přitáhl si ho k sobě blíž, abych mohl rukou zapátrat v kapse jeho kalhot, ale ten zmetek jí měl snad nekonečnou!

Narozeniny(8)

16. prosince 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Tohle se mi naprosto vymklo z rukou, vůbec nechápu, jak se mi to všechno podařilo, jak jsem se během jednoho dne dokázal dostat, až tam, kde teď jsem a to v totálním zmatku! Ještě ráno bylo mým největším problémem přemluvit toho tvrdohlavého mezka k tomu, aby oslavil svoje vlastní narozeniny se svými nejbližšími a pak stačilo, jen abych se dobrovolně vydal na šichtu do jídelny, nechal Briana v Debbiiných krvelačných rukou a následně si vyslechl všechno, co měla Debbie na srdci, díky čemuž jsem se dozvěděl, že největší překážkou v Brianově oslavě narozenin jsem já, protože on má pocit, že nemá co oslavovat vzhledem k tomu, že bych ho mohl každou chvíli opustit, jako už několikrát předtím, poněvadž už mi nebude připadat víc atraktivní a jediný způsob, jak bych mu mohl dát jistotu, že s ním chci zůstat už navždy nehledě na jeho věk, vzhled či snad sexappeal, je, abych vytáhl něco, o čem jsem myslel, že už je to dávno tabu - tedy manželství - a když jsem nakonec sesbíral odvahu k tomu, abych všechno vyklopil, tak mi v tom Maikey nevědomky zabránil a já měl pocit, jako bych se doslova vyhnul nukleární explozi a aby toho nebylo málo, nechal jsem se unést pokušením a zároveň strachem z toho, co všechno se stane, pokud Brianovi řeknu o tom, co Debbie vymyslela a raději jsem se rozhodl zjistit, jak moc Brianovi chybí jeho bývalý život za pomoci prvního tricka, na kterého jsem narazil a zjistil jsem přesně to, čeho jsem se obával, protože nehledě na to, jak moc jsem si to užil já, tak pro Briana to bylo zkrátka něco jiného, viděl jsem mu to na očích, na reakcích jeho těla, na jeho vzrušené tváři - on si zase připadal jako dřív a miloval ten pocit a přesně pro to teď vím, že ho k sobě akorát vážu a dusím ho, on mě miluje tak moc, že byl ochotný se všeho vzdát, jenže za jakou cenu, když je teď vlastně nešťastný? Udělal jsem z něho to jediné, čeho se celý život bál - reklamu na dokonalého partnera, heterosexuála, stepfordskou paničku... Zkrátka jsem ho zničil!

Debbie: "Justine, co tady děláš, proboha? "
J: "Můžu dovnitř, prosím?"
Debbie: "Samozřejmě, že můžeš,"...Ustoupila stranou, abych mohl vstoupit.

Narozeniny(7)

15. prosince 2015 v 0:02 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Justin se tiskl ke stěně a trick k němu, tudíž mi nezbývalo nic jiného, než se natisknout na něj a Justina vášnivě políbit přes jeho rameno, nebylo to ono, ale spokojil jsem se s tím. Následně jsem začal tricka líbat na záda a Justin jej líbal na hruď a mezitím jsme si hleděli do očí, bylo to tak intenzivní, že jsem téměř zapomněl dýchat! Po pár minutách jsem se přesunul vedle nich a začal jsem Justinovi rozepínat poklopec, na což jsem dal trickovy jasně najevo, aby si klekl a Justinovi dopřál to, co tak potřeboval, zatímco jsem se kochal pohledem na to, jak si to Justin užívá, při čemž jsem si rukou taktéž poskytoval rozkoš, představoval jsem si však, že je to Justinova ruka, která mě přivádí snad do stého nebe! Vzápětí jsem Justina začal líbat na rty, krk i hrudník, nevynechal jsem ani jeho na kámen ztvrdlé bradavky, Justin byl právě někde mezi nebem a zemí a náležitě si to užíval a já spolu s ním a věřím, že i s naším trickem!
Po chvíli Justin převzal iniciativu, vyprostil se z trickových úst a natiskl mě na stěnu, na což mě začal vášnivě, možná až hladově líbat, poté mi rozepl kalhoty a pohledem dal trickovy najevo, co má udělat, stejně jako předtím já. Trick se tedy přesunul do kleku a začal mě kouřit, první, co mi problesklo hlavou, bylo, že má velmi nadanou pusu a následně jsem jen zaklonil hlavu a hlasitě si užíval jeho počínání, zatímco mě Justin líbal snad na každou volnou část mého těla!

J: "Líbí se ti to?"...Zašeptal mi vzrušeně do ucha a mně se téměř podlomila kolena.

Odpovědi se mu dostalo v podobě velmi vášnivého a souhlasného polibku, po kterém se na mě hříšně usmál a prohlásil "Ošukej mě!"
Musel jsem se pousmát, najednou jsem se zase cítil jako dřív, tohle prostě byl život, který jsem vedl po mnoho let a miloval jsem ho a toto bylo zkrátka jako prožívat ho v jedné chvíli pořád a pořád dokola! Cítil jsem se jako Bůh!

Narozeniny(6)

14. prosince 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

S Justinem se něco dělo, to jsem mohl říct s jistotou, ale nevěděl jsem, o co se jedná a pokud mám být upřímný tak jsem to snad ani vědět nechtěl, momentálně jsem měl plnou hlavu svých starostí, za které nemůže nikdo jiný než Debbie a řešit k tomu ještě Justinovo starosti, které se určitě týkají mě, mi bylo proti srsti, proto když navrhl Babylon, souhlasil jsem, ačkoliv jsem měl tušení, že se Justin jen snaží něčemu vyhnout.
Po celou cestu autem jsme mlčeli, každý jsme byl zabrán do svých vlastních myšlenek, sice jsem neměl tušení, o čem přemýšlí Justin, ale měl jsem za to, že stejně jako já, neví, co si má počít... Mně v hlavě neustále kolovala ta podělaná Debbiina otázka "Co od života vlastně chceš?" až mi z toho pomalu začalo hrabat, není to tak, že bych odpověď neznal, jen se bojím následků, které mě čekají, pokud se pro to stoprocentně rozhodnu! Tady je jasný důkaz, že narozeniny jsou peklo, donutí vás přemýšlet nad životem, protože už je ve vašem věku zkrátka na čase a vám nezbývá nic jiného, než se tomu postavit čelem anebo zešílet a v mém případě mám pocit, že radši zešílím!
Když jsem zastavil před Babylonem, Justin byl stále zasněný do svých myšlenek, řekl bych, že si snad ani nevšiml, že už jsme tady a já si nebyl jistý tím, zda ho na to mám upozorňovat anebo ho nechat a čekat, dokud se nevrátí myšlenkami zpátky na zem.

B: "Justine?"...Trochu jsem do něj strčil a naštěstí to fungovalo.
J: "Co?"
B: "Jsme tady."
J: "Jo... Aha."
B: "Jsi v pohodě?"...To, sakra, nešlo vydržet, nezeptat se, byl úplně mimo!
J: "Jsem... Naprosto,"...Usmál se tak falešně, že by mu to nevěřil ani naprostý idiot.
B: "Justine?"
J: "Já... Totiž..."

Narozeniny(5)

9. prosince 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - Bohužel tento týden vůbec nestíhám, tudíž budu muset vyhlásit dvou denní pauzu a v tom případě se tu zítra a v pátek nic neobjeví (pokud budu mít štěstí, tak zkusím napsat alespoň díl na ten pátek, ale tomu moc nevěřím Nerozhodný), moc se omlouvám, ale jinak to nejde, tak se moc nezlobte Usmívající se

JUSTIN

Snažil jsem se Debbiin proslov nějak zpracovat, ale bylo to celkem nemožné, tohle se zpracovat snad ani nijak nedalo... Dala mi proslov, o něčem, co jsem si myslel, že už je dávno tabu... Manželství s Brianem? To prostě byla jen pohádka, kterou jsem měl vytvořenou v hlavě od prvního momentu, co jsem se do něj zamiloval, jednou však přibrala na intenzitě a já jí chtěl tak moc, že jsem si uvědomil, že mezi mnou a Brianem to nikdy nemůže fungovat, protože on vždycky bude chtít něco jiného, než já, že se nikdy nevydáme stejným směrem, že mít s ním plnohodnotný vztah natož manželství je vskutku nemožné a tak jsem náš vztah ukončil i přes to, jak moc jsem ho miloval a miluju... Jenže pak se stalo to, co se stalo, Babylon vyletěl do povětří a Briana to přimělo přehodnotit všechno, během okamžiku se z něj stal někdo úplně jiný, někdo, o kom jsem dlouhou dobu snil, ale věděl jsem, že ho nikdy nedostanu a to mě nakonec vyděsilo, uvědomil jsem si totiž, že muž, který mi řekl, že mě miluje, který mi koupil ten neskutečný palác a který mě požádal o ruku, není ten muž, co ho znám a miluju, to byl někdo, kým se chtěl stát, jen aby mě neztratil, jenže to jsem mu nemohl udělat, přimět ho být někým jiným, nechat ho se pro mě obětovat, pro mé štěstí, nebylo by to správné a tak jsem odešel do New Yorku, kde jsem se přes rok snažil dosáhnout svého snu, s Brianem jsem se už nestýkal, bylo by to pro nás oba mnohem horší, sice jsme si občas zavolali, ale nebylo to ono, oba jsme ve svých hlasech slyšeli to, jak moc zlomení jsme, až jsme jednoho dne i s tím přestali... Jenže pak se stala Debbie, přiměla mě za pomocí výhrůžek přijet na návštěvu a mě stačila jedna jediná noc s Brianem, abych si uvědomil, jak moc mi všechno chybí a že v New Yorku jsem vlastně nešťastný, až jsem se nakonec rozhodl vrátit domů k muži, kterého miluji a který miluje mě a všechno od té chvíle bylo perfektní... Až do teď, Debbie mi nasadila brouka do hlavy, který asi jen tak nezmizí, já měl za to, že téma manželství už nikdy nebude vytaženo, ale až teď mi došlo, že to, že o tom Brian nemluví, ještě neznamená, že to nechce a to mám podle Debbie zjistit, jenže jak, aniž bych nenapáchal škody?

Debbie: "Sunshine? Zlato?"

To, že si mě zavolala takovým způsobem, může znamenat jen jednu jedinou věc - má mi opět, co říct a mně se to nebude líbit! Bože, kéž bych se mýlil a ona mě volá jen kvůli tomu, abych něco uklidil!

Narozeniny(4)

8. prosince 2015 v 0:03 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Na ulici jsem zůstal stát ještě dobrých pár minut, jako bych si snad naivně myslel, že se Brian zase vrátí a všechno mi vysvětlí, jenže to byla vážně jen má naivita! Opravdu jsem se ale bál toho, kam má Brian namířeno, ještě před dvěma lety by se vydal rovnou k Linds a Mel domů, aby mohl být s Gusem, ten ho vždycky dokázal uklidnit a zlepšit mu náladu, jenže to už dělat nemůže, holky bydlí v Kanadě a tam by se Brian vydal jen těžko, i když kdo ví. No a vzhledem k tomu, že ostatní, krom Maikeyho, který se vydal za Benem, jsou v jídelně, napadá mě jen jediné místo, kam by mohl jít i za denního světla a to Woody's a představa opilého Briana ve stavu, v jakém teď je, mě až skoro děsí!
Když jsem se dokázal alespoň trochu vzpamatovat, vrátil jsem se zase zpátky do jídelny a první, co jsem udělal, bylo, že jsem očima našel Debbie... Víte, jak jsem ještě před chvílí tvrdil, že se jí ptát na nic radši nebudu? No tak teď nemám podle všeho na vybranou!

J: "Co si mu řekla?"...Vyjel jsem na ní víc, než jsem plánoval.
Debbie: "Co by? Pravdu, že je pitomec!"
J: "Jo, to jsem slyšel, ale jsem si dost jistý, že tahle lichotivá přezdívka nebyla důvodem jeho chování."
Debbie: "Možná jsem toho řekla víc, než jsem měla, ale rozhodně ne nic, co by si nezasloužil a v první řadě, co by nepotřeboval slyšet, aby se konečně vzpamatoval."
J: "A že bys byla konkrétnější?"
Debbie: "To je na Brianovi, aby ti to řekl."
J: "Debbie? Vážně? Jsi si jistá, že mluvíme o stejném Brianovi?"
Debbie: "Už několikrát jste mě žádali, abych se mezi vás a vaše problémy nemíchala, tak to tentokrát s radostí splním... Pokud se ti ho podaří přemluvit k té oslavě, jsem tady, udělám dort, zajistím místo, prostě cokoliv, ale jinak mě vynech."
J: "Počkat - co?"

Narozeniny(3)

7. prosince 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Brian a narozeniny? Co bych k tomu asi tak řekl? Možná tak utečte, dokud můžete, protože to nebude pěkný! A kdybych byl člověk alespoň se špetkou zdravého rozumu, tak bych svou radu využil, jenže můj rozum se po kouskách jaksi vytratil! Od chvíle, kdy jsem Briana poznal, jsem dělal věci, které se zdravým rozumem, nemají vůbec nic společného, možná proto ho ale tak moc miluju, protože díky němu zapomínám na to, co je normální a co už není, nestarám se o hlouposti, dělám vše tak, jak se mi líbí bez ohledu na následky, on mě naučil, že životem nemůžeme jen proplouvat, ale bojovat za cenu čehokoliv, bojovat způsobem, který překračuje všechny meze rozumu, to díky němu jsem tím, kým jsem... Jenže Brian má ještě jednu takovou úžasnou vlastnost, no přiznejme si on jich má nad rámec, jenže tahle vlastnost zahrnuje to, že jaksi zapomíná na to, jaký je - úžasný, krásný, laskavý, starostlivý, zkrátka dokonalý a především ve všech směrech milovaný a to bez ohledu na to, kolik let mu právě je... Jenomže on si myslí, že s věkem svět končí, že jeho existence je předurčená k předčasné záhubě, že to, jaký je, upadá do zapomnění, že je jen starý a ošklivý Brian Kinney... On zkrátka zapomíná na to, že on navždy bude mladý a krásný, že je Brian Kinney, kurva fix! Asi je na čase mu to zase připomenout! Jenomže, jak se tak zdá podle jeho výrazů a reakcí na návrhy jeho přátel o jeho narozeninové oslavě, je jisté, že to nebude nic snadného!

B: "Držte... už... kurva... hubu!"

Dal jasný důraz na každé slovo a šel se posadit na bar od všech a všeho... Tedy ne tak úplně, Debbie ho tam nadšeně následovala, jindy bych ho litoval, ale právě teď jsem za ní byl rád, kdo jiný, než já a Maikey, na něj má tak dobrý ne-li lepší vliv, než právě ona?

Narozeniny(2)

4. prosince 2015 v 0:08 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Po noci strávené s Justinem v náruči by probuzení do nového dne měla být příjemná záležitost, místo toho to pro mě však představuje jen čím dál tím víc zkracující se čas do toho 'slavného data' nazývající se mé narozeniny, pod kterými si nedokážu představit nic jiného, než blížící se seschlou, vrásčitou kůži a všechny ty úžasné doplňky související se stářím a následnou smrtí! Člověk by řekl, že už mě tahle paranoia přešla, jenže se zdá, že jen tiše dřímala a má starost o to, kolik mi je nebo spíš za dva dny bude, tedy celých 37 let, je větší, než kdy dřív, opravdu mám pocit, jako bych byl každou minutou starší asi tak o dvě stě let... A co mě trápí mnohem víc je to, jak dlouho ještě budu pro Justina dost dobrý, než vezme nohy na ramena a půjde za někým mladším, pevnějším, krásnějším? Ano, už dokonce přemýšlím i takhle uboze, jenže já se toho pocitu zkrátka nemůžu zbavit!
Pokud ale pominu to, že je ze mě v podstatě chodící mrtvola, tak probuzení se s Justinem v náruči je opravdu příjemná záležitost, ovšem do doby, než se vám začne chtít na záchod a máte pocit, že vám snad praskne močák, pokud s tím něco neuděláte, jenže s omezením, jaké právě teď zažívám, což je uvězněná a ve značné míře dost zdřevěněla ruka pod Justinovým tělem, je dost pravděpodobné, že se pomočím přímo v posteli... Paráda, inkontinence za rohem!

J: "Hmmm,"...Má snaha se osvobodit, aniž bych jej vzbudil, nešla zrovna podle plánu.

Justin ale naštěstí hned zase vytuhl a dokonce se překulil na druhou stranu postele, tudíž jsem si konečně mohl odběhnout na záchod a s neskutečným pocitem úlevy se vymočit! Když jsem si však následně šel umýt ruce a pohledem jsem zavadil o zrcadlo, měl jsem pocit, jako bych se ani nepoznával... Kde je, sakra, ten mladej, krásnej chlap, co šukal jako králík, ve dne v noci, bez sebemenšího náznaku vyčerpání? Co se mu, do hajzlu, stalo, že teď vypadá takhle? Bez života? Jako by mu mládí proklouzlo skrze prsty? Kurva, kde je?!

Narozeniny(1)

3. prosince 2015 v 0:03 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Civěl jsem na něj jako na blázna a dělal jsem všechno pro to, abych jej nezaškrtil holýma rukama! Jestli si myslí, že tohle mělo být vtipné, tak je, sakra, dost na omylu... Jsem opravdu hodně blízko k tomu sprovodit jej ze světa a neuronil bych pro něj ani jednu jedinou slzu, jaký mám vztek, že o tom zase slyším i přesto, že jsem ho již opakovaně doslova žádal o to, aby to ani nevyslovoval, natož plánoval!

B: "To si neřekl!?"
J: "Co přesně? Myslíš to 'v tvém věku'?"...Uchechtával se.
B: "Ano, přesně to!"...Rozčiloval jsem se nad tou jeho drzostí.
J: "Musíš uznat, že už nejsi nejmladší a už vzhledem k tomu bys měl mít natolik rozumu, abys své narozeniny oslavil,"...Vysmíval se mi.

A já měl opravdu co dělat, abych ho nezvraždil, pomalou, mučivou smrtí! On moc dobře ví, jak moc si na svém věku lpím a že se mi hnusí každý náznak stáří a on se mi i přes to rozhodl život ještě víc ztrpčovat tím, že mě provokuje a plánuje oslavu mé blížící se smrti... Jak to, že jsem ho nezabil už dávno?!
 
 

Reklama