Musím to zvládnout sám

Musím to zvládnout sám(6)

23. února 2017 v 0:03 | Janča
Poslední díl. - 15+

BRIAN

Když jsem se svým trickem dorazil do loftu, zdálo se, že mi nic nezabrání v tom, abych mu vyšukal mozek z hlavy. Jediné, na co jsem totiž dokázal myslet, bylo to, abych zkrátka přišel na jiné myšlenky, než je Justin a to, co dělá v Babylonu a se Sapem. Myslel jsem, že už z toho všeho snad zešílím. A ten černovlasý vysoký a snad dobře obdařený trick stojící přede mnou, měl zajistit, že tyhle myšlenky na chvíli zmizí do neznáma.
Začal jsem z něho strhávat oblečení a on zase ze mě, když jsme následně byli už jen v trenkách, nějak jsme se dostali do ložnice a na postel. Snažil jsem se, fakt moc jsem se snažil, moje ruce a moje rty pracovaly na jeho těle a ty jeho zase na tom mém... ale něco jako vzrušení stále nepřicházelo. Místo toho se moje podvědomí snažilo přimět mě k výčitkám. A když se ten trick následně snažil za pomocí jazyka vytvořit mokrou cestičku po mé hrudi a mém břiše až k lemu mých trenek, něco ve mně se zkrátka nebylo schopné uvolnit a když se hned na to pokusil ze mě stáhnout trenky, aby mi vykouřil, naprosto jsem zešílel...

B: "Počkej, dost."

Tohle jsem snad nikdy v životě neudělal. Tedy udělal, ale asi jen v momentech, kdy jsem usoudil, že ten kluk je buď neschopnej anebo... neschopnej. Nikdy ne kvůli někomu... kvůli Justinovi. Chtěl jsem se mu částečně tímhle způsobem pomstít, ale když to vezmu kolem a kolem, není to prostě správný. Kdybych si chtěl jenom tak užít, nic by mě nezastavilo a on to ví, dokonce mě miluje takového, ale tohle je něco jiného... tohle by se mu nelíbilo ani trochu.
Sakra, Kinney, od kdy přemýšlíš nad tím, co by se mu líbilo a co ne? Od kdy tě vůbec trápí, že bys mu mohl ublížit?
Ani nevíte, jak mě děsí, že bych si na to mohl odpovědět asi takhle - od začátku.

Musím to zvládnout sám(5)

22. února 2017 v 18:39 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Cítil jsem se opravdu hrozně. Když jsem slezl z toho baru, tak jsem měl poprvé po dlouhé době pocit, že mám nad sebou opět kontrolu, že můžu dělat, co chci a nemusím si říkat o svolení Sapa. Poprvé jsem měl pocit, že pouze nepřihlížím tomu, jak se to mezi mnou a Brianem sype jako domeček z karet, ale že opravdu bojuji o můj vztah s ním. Jenže stačilo tak málo jako Sapovo pohrození vyhazovem a já se opět stáhl do své tvrdohlavé ulity, která dala přednost vlastní potřebě si něco dokázat, než Brianovi. A ano je mi z toho pěkně mizerně. Do teď jsem si to tolik neuvědomoval, myslel jsem si, že Brianovi jde jen o to, abych se nenakrucoval v Babylonu a že chce být za toho prince, v jeho případě spíš krále, na bílým koni, co mě vždycky od všeho zachrání... ale myslím, že ve skutečnosti mu jde spíš o to, abych nedělal něco, co mě jednou může i zničit. Vždyť to, co dělám, není ani trochu správný... je to ponižující, nebezpečný, pokud přijde na bílý prášek, kterým mě Sap dopuje a vlastně nejen ten a hlavně si kvůli tomu ničím vztahy s lidmi, které miluji... ničím si vztah s Brianem. A proč vlastně? Kvůli svojí hrdosti? Možná je na čase pochopit, že nic nemusím zvládat sám, pokud mám kolem sebe lidi, kteří mi vždy pomůžou, jen abych se nedostal do problémů... a do těch se já teď rozhodně dostal.

Sap: "To, co se dneska stalo, se už nebude opakovat, jasný? Tady v Babylonu jsi můj... Kinney bude muset počkat."

Tolikrát už mi řekl, že v Babylonu jsem jenom jeho, že jsem to už dokonce začal přecházet a brát to jako skutečnost... jenže když to řekl teď, uvědomil jsem si, že jediný, komu patřím, jsem já sám... jenom já můžu rozhodnout o tom, co budu dělat a je na čase udělat správnou věc.
A pak samozřejmě patřím Brianovi, který si to zaslouží vědět po tom všem, co si se mnou musel vytrpět v mém období naprosté pomatenosti.

J: "Jmenuje se Brian a jsem si celkem jistý, že patřím jemu a ne tobě."
Sap: "Co prosím?"
J: "Slyšels."
Sap: "Doporučuju ti, aby ses zklidnil nebo..."
J: "Nebo mě vyhodíš? Není třeba - končím sám."

Musím to zvládnout sám(4)

21. února 2017 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Měl jsem co dělat, abych se na něj dokázal dívat, ale zároveň jsem z něj nedokázal spustit oči. Bylo to, jako bych se chtěl mučit a zároveň jeho přivést k šílenství. Snažil se to nedávat najevo, ale viděl jsem, že mu můj pohled nedělá dobře. A přál jsem mu to. Jenže mě to zároveň děsilo, já nejsem tenhle typ lidí, co dávají až tak okatě najevo, jak se cítí. Já to nedávám najevo vůbec, je to jen pouhá známka slabosti a tou já rozhodně netrpím. Ale s ním se zkrátka nejsem schopný ovládat, mám dojem, že čím víc se o to snažím, tím hůř mi to jde. Nechci, aby věděl, co se mi honí hlavou, ale zároveň bych si na něj nejradši vyřval hlasivky a dal mu pěkně najevo, co si o tomhle všem myslím. I když on už to ví a nezajímá ho to. Je tak zatraceně tvrdohlavý. Pořád si myslí, že když mě požádá o pomoc, že to z něj dělá sociální případ. Na jednu stranu ho chápu, všichni víme, jak se cítím ohledně toho, že bych měl někoho žádat o pomoc, natož tak peněžní, ale zároveň vím, že v bezvýchodné situaci bych se zkrátka musel přemoct a on v ní je, ať si to přizná nebo ne. To, že nakrucuje zadkem na baru Babylonu, ho rozhodně nespasí, ba naopak - může ho to dokonce zničit a to je to, čemu se snažím zabránit především.

Maikey: "Dneska je tam nějak brzo."
B: "Jo, Sap si ho očividně dost oblíbil."
Maikey: "Už si s ním mluvil o... eh, o tamtom?"
B: "O čem?"
Maikey: "No o tom... ty víš."
B: "Že vím, že si ho od Sapa musel nechat vykouřit, aby se dostal na bar?"
Maikey: "Ehm."
B: "Ne a ani to nemám v plánu."
Maikey: "Ale..."
B: "Žádné ale, je dospělej, dělá vlastní rozhodnutí a já mu do toho nehodlám mluvit."
Maikey: "To si trošku protiřečíš, nemyslíš? Navíc, to ti to nevadí?"

Dělá si srandu? Samozřejmě, že mi to vadí. Co vadí? Já tu představu přímo nenávidím, kdykoliv mi obrázek toho naskočí v hlavě, mám chuť něco rozmlátit. Nebo kdykoliv vidím Sapa, jak na něj sahá tou svojí nechutnou rukou, mám chuť mu jí zlomit. A nemůžu ani popsat kolikrát už mi hlavou projela myšlenka na to, co s ním Justin dělá, kdykoliv jsou spolu někde zalezlý a řeší "pracovní" věci. Já z toho, kurva, šílím! Ale co můžu dělat? Co já, Brian Kinney - nic mě nezajímá, nemám city - můžu dělat?

Musím to zvládnout sám(3)

20. února 2017 v 0:05 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale najednou jsem stál před máminým domem. Už je to pár dlouhých týdnů, co jsem tu byl naposledy, nemluvě o tom, že moje nadání na to zavolat jí zpátky, kdykoliv mám od ní zmeškaný hovor, je na bodu mrazu. Zdá se, že Brian není jediný, kdo se mnou momentálně trpí kvůli mé práci. I když dá se tomu říkat vůbec práce? Pořád si nalhávám, že je to práce, jako jakákoliv jiná, ale čím víc se mi Brian snaží dokázat opak, tím víc tomu sám začínám věřit. Ale stále nejsem připravený se jen tak vzdát a opět tahat z jeho peněženky. Nechci se cítit jako nějaký vydržovaný studentík, co má svého zachránce Briana Kinneyho vždy k dispozici. Chci, abychom si s Brianem byli rovni, jsme snad partneři, tedy on by to nikdy nepřiznal, ale vím, že už mě dávno nebere jen jako otravnou kouli na noze. A právě pro to je pro něj tak velkým problémem vidět mě věčně vyčerpaného anebo svlečeného na baru v Babylonu. Ale ač se zdá, že jsem nejspíš opravdu tvrdohlavý, je to jediná možnost, jak být konečně samostatný a ne věčně závislý na Brianově pomoci.

Molly: "Brácha?"...Ozvalo se za mnou.
J: "Mo-Molly?"
Molly: "Proč tady jen tak stojíš a nejdeš dovnitř?"
J: "Jen jsem..."
Molly: "Měl bobky z mámy. To se ti nedivím, pořád mluví o tom, že tě půjde navštívit, jen co bude mít volno a nakope ti zadek."
J: "To řekla?"
Molly: "A rozhodně ne takhle mile."

Buď to moje sestra extrémně přehání anebo jsem opravdu v háji. A něco mi říká, že to bohužel bude ta možnost B. A to moje máma ani neví, co po nocích dělám, takže bude složitější vysvětlit, proč jsem se jí teď tak nějak vyhýbal, ale rozhodně nemám v plánu, aby zjistila pravdu.

Musím to zvládnout sám(2)

16. února 2017 v 17:45 | Janča
Nový díl. - Dnes opět o něco dýlSmějící se Asi si říkáte, co se mnou je... tak já vám to tedy vysvětlím - začala jsem chodit do nové práce, takže můj čas na psaní se opět o něco omezil, hrůza já vímPlačícíSmějící se Takže je dost možné, že tohle zmatené zveřejňování, kdy díl bude až v odpoledních hodinách nebo další den, se asi bude někdy stávat, tudíž se vám předem omlouvámUsmívající se
Každopádně teď už vám přeji, abyste si užili nový dílMrkající

JUSTIN

Ve škole jsem byl úplně vyřízený, dalo mi opravdu hodně velkou práci udržet oči otevřené a ne vždy se mi to podařilo. Proto jsem od učitelů taky schytal pár pokárání, ale nic z toho se rozhodně nevyrovná Brianovu vzteku. Dnes na něm bylo víc, než znát, že nehodlá respektovat moje ponocování, abych si vydělal na školu, když pak nejsem ani schopný do ní dojít. Nebudu lhát, pravdu má, ta práce ze mě vysává veškerou energii a při představě, že bych prakticky hned po ní měl vyrazit do školy, se mi dělá špatně. Nejradši bych celé dny prospal, ale jsem si vědom toho, že takhle to dál prostě nejde. Jenže té práce se nevzdám, nemůžu, je mi jedno, co Brian říká a nabízí, nemůžu po něm neustále žádat, aby mi pomáhal, tohle prostě musím zvládnout sám. Jen stejně tak musím vymyslet, jak fungovat ve škole... protože pokud to nedokážu, tak je tu pak už jen jedna možnost a to ta, že ve škole jednou pro vždy skončím. Jenže se děsím toho, co to bude pro mě a Briana znamenat. I když tady snad jde o mojí budoucnost, ne? Ale zároveň... tu budoucnosti chci prožít s ním. Bože můj, tohle je opravdu k zešílení!

Debbie: "Probůh, ty dneska vypadáš."
J: "Ty jsi všímavá."
Debbie: "A ty drzej."
J: "Promiň, Debb, jenom jsem fakt unavenej."
Debbie: "To se nedivím, když..."
J: "Prosím, ne ty, nezačínej ještě ty."
Debbie: "Nech mě hádat, Brian s tím vůbec nesouhlasí?"
J: "Spíš by byl radši, kdybych bral jeho peníze, než abych si vydělal sám."
Debbie: "Zlato, myslím, že mu jde spíš o tvé bezpečí... víš, že tě miluje."
J: "Vím, jen..."...Ani jsem to nestihl doříct a už jsem ho viděl ve dveřích jídelny.
Debbie: "No to bude ještě zajímavé."
J: "Povídej mi o tom."

Musím to zvládnout sám(1)

15. února 2017 v 0:09 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Od chvíle, co Brian dorazil z práce, panuje v loftu tichá a dusná atmosféra. Vím moc dobře, že by mi chtěl něco říct, něco opravdu pěkného, ale radši se drží zpátky a vlastně dělá, že tu nejsem, protože jinak by asi vyletěl. Já ho chápu, ale pro jednou taky musí on pochopit mě - já tohle musím zvládnout sám.

J: "Musím do práce,"...Oznámil jsem mu, zatímco jsem se obouval.
B: "Ty tomu říkáš práce?"...Pohrdavě se uchechtl.
J: "Briane... už jsme o tom mluvili."
B: "Ty si mluvil, já jsem poslouchal a myslel si svoje. Proč mě nenecháš, abych ti pomohl?"
J: "Jako milionkrát předtím? Už takhle ti budu všechno splácet do konce života, nech mě jednou se o sebe postarat."
B: "Tomuhle říkáš starat se o sebe?"
J: "Peníze jako peníze a není to tak hrozný."
B: "Jo o to se Sap rozhodně postará."

Nemohl jsem se rozhodnout, zda se o mě Brian víc bojí anebo zda víc žárlí na Sapa, ačkoliv ono není na co žárlit, je to jen hnusnej slizskej chlap, od kterého jsem si musel nechat vykouřit, abych mohl tancovat na baru a víc si vydělat. Věc, o které Brian rozhodně nemusí vědět.
 
 

Reklama