Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(9)

24. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Jedna věc je plány mít, něco jiného je však dokázat je zrealizovat, to totiž v tomhle případě, kdy se má nahá, rozpálená kůže tiskla na Brianovo tělo, bylo naprosto nemožné, nedokázal jsem přemýšlet nad tím, jak dát jednou pro vždy Brianovi najevo, že jsem mnohem víc, než jen samozřejmost, za kterou mě od začátku považuje, dokázal jsem totiž myslet pouze na to, jak moc příjemné je být v jeho blízkosti a vidět, že po mně touží úplně stejně jako já toužím po něm a i když jsem sem zprvu přišel za naprosto jiným účelem, tak právě teď jsem chtěl jen jedno jediné - aby tahle chvíle neskončila! Nejlíp nikdy. A pokud se nepletu, můj plán se alespoň z části vydařil, Brian měl totiž oči opravdu jen pro mě!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(8)

23. listopadu 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Vím, že Justin řekl, že do Babylonu přijde jen možná, což pokud se nepletu, je asi 50% šance a v jeho případě je to snížené ještě na polovinu, protože jsem si to u něj celkem dost podělal a on mě teď za to určitě bude chtít nějakým způsobem vydusit, tudíž šance na to, že přijde je ještě nižší, ale i přes to první, co jsem po příchodu do Babylonu udělal, bylo to, že jsem se po něm podíval, dá se říct, že jsem prolezl celý Babylon, ale stalo se přesně to, co jsem očekával - Justin nikde nebyl k nalezení a nebudu lhát, vůbec se mi to totiž nelíbilo, jak jsem ještě před pár měsíci šílel, protože mě stalkoval na každém kroku, tak teď bych nebyl ani trochu proti, kdyby se k tomu zase vrátil!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(7)

20. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Abych byl naprosto upřímný tak musím říct, že Brian mě svou otázkou značně zaskočil, po jeho odchodu jsem ještě chvíli jen stál a zíral před sebe, nemohl jsem to totiž zpracovat, vím, že tohle byl můj plán, nechat jeho přijít za mnou, ale opravdu jsem nečekal, že to bude tak rychlé a především tak snadné, Brian se mě nikdy neptá na to, jestli budu v Babylonu a pokud ano, tak jen aby se ujistil, že tam rozhodně nebudu a on tak nebude muset při svém lovení řešit to, jak se mě zbavit, ale tentokrát se ptal z jednoho prostého důvodu - chtěl, abych tam byl, vím to, protože jsem mu to viděl na očích, jeho oči mi toho dokážou vždy prozradit tolik, že to je důvod, proč ještě pořád věřím tomu, že to, co mezi námi je, je skutečné a tentokrát jsem si zcela jistý, že on mě chce večer vidět, tak moc, že se musel ujistit, jestli přijdu a i když každá část mého těla chtěla doslova zakřičet, že ano, tak jsem se zkrátka ještě musel držet svého plánu, nemůžu mu to přeci udělat tak snadné, jen doufám, že se to nakonec neobrátí proti mně!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(6)

19. listopadu 2015 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Jak je možné, že mu vždycky všechno odpustím, aniž by se vůbec nějak namáhal o to mě k tomu přimět? Možná proto, že jsem mu to jednou slíbil, řekl jsem mu, že mu vždycky všechno odpustím a že ho nikdy neopustím, že na mě může být sebevíc hnusnej, ale že od něj zkrátka neodejdu! Ale i přes to mě pořád trápí jedna věc a to ta, že on se vždycky, když se mezi námi něco takového stane, tváří jako, že ho to vůbec netrápí a já mu i přes to potom zase zobu z ruky, místo abych mu jednou pro vždy dal rázně najevo, že nejsem jeho samozřejmost, dělá mu totiž velkou potíž si to konečně uvědomit! Proto jsem se rozhodl, že tentokrát zkusím trochu jiný přístup a místo toho, abych za ním běžel jako obvykle s otevřenou náručí, nechám ho, aby on přišel za mnou... Jsem si vědom toho, že šance na to, aby to vyšlo, je asi jedna ku milionu, ale prostě to musím zkusit, protože část mě se začíná obávat toho, že to, co mi Brian od začátku tvrdí, je možná pravda - že mě nikdy nebude milovat tak moc, jako miluju já jeho a bude mě brát navždy jen jako samozřejmost!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(5)

18. listopadu 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych si nepamatoval, že jsem v noci vypil tak polovinu baru v Babylonu, tak bych si teď nejspíš myslel, že mě přejel náklaďák a to minimálně aspoň dvakrát! To sluneční světlo mi prakticky vypaloval oči a tělo se mnou nechtělo téměř spolupracovat, nemluvě o tom, jak vyprahlo jsem měl v ústech a pokud pominu ten fakt, že mě bolela hlava, jako kdybych v ní měl tak milion malých střepů, tak se se mnou točila snad celá planeta... Opravdu bych se měl nad sebou příště zamyslet dřív, než zase udělám takovou pitomost, i když vlastně ani nevím, proč jsem to udělal tentokrát, nějaký zásadní důvod k tomu, abych se zřídil a cítil se jako troska, jsem opravdu neměl, ale hádám, že nějaký důvod, o kterém sám nevím, to mít nejspíš muselo, jenže právě teď mě hlavně zajímá to, abych se alespoň částečně zbavil mého dnešního stavu... A s tím by mi z velké části mohl pomoct ten, jenž podle toho, co si pamatuju, ležel na druhé straně postele, když jsem usínal, tím jsem si jistý, jenže teď po něm není ani památky a stejně tak po Gusovi...

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(4)

17. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Divím se, že mě ještě překvapuje, jak moc naivní vlastně Justin dokáže být, on si totiž snad opravdu myslel, že jsem ho zaúkoloval hlídáním Guse, jen proto, že jsem ho chtěl mít ve své blízkosti, tedy ne, že bych s jeho blízkostí měl nějaký zásadní problém, vlastně jí mám docela rád, ovšem pokud o ní mám zájem, tentokrát šlo však čistě o to, aby mi pohlídal Guse, zatímco se budu věnovat uspokojování svých potřeb, opravdu totiž netrpím žádnou vzácnou nemocí, která by mi zabraňovala v tom, abych se Gusovi věnoval jenom proto, že pracuji, zas tak špatný otec nejsem, ale jak je vidět, Justin si to myslel a jak už jsem říkal já, nemůžu pochopit, jak si něco takového mohl myslet, ale nehodlám si těmihle myšlenky kazit večer, na Justinovo běsnění mám ještě času dost.

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(3)

16. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Jak jsem si ráno přál, aby má šichta utekla co nejrychleji, tak po Brianově návštěvě tomu bylo přesně naopak, ne, že bych ho už nechtěl vidět a být s ním, samozřejmě, že chci a to nejlíp po zbytek svého života, ale právě teď mě sžírá jeden velmi nepříjemný pocit a ten zahrnuje jistou obavu, která se týká toho, zda mě Brian opravdu už navždy bude brát jen jako samozřejmost, se kterou může počítat, kdykoliv se mu to hodí nebo se jednou něco změní... A to si asi dovedete představit, že můj mozek se tím zabýval o sto šest, tudíž jsem byl Debbie spíš na přítěž než na cokoliv jiného.

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(2)

13. listopadu 2015 v 0:03 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Šichta v jídelně je pro mě vždycky ubíjející, jen to dělím na ty lepší dny a na ty horší, dnes je to však naprostý extrém! Pořád netrpělivě kontroluji hodinky a nezjišťuji nic krom faktu, že je o dvě minuty víc, než když jsem se koukal naposledy, zákazníci ze mě šílí, protože mi to šíleně trvá, což je u mě dost neobvyklé, já vždy v podstatě mezi těmi stoly lítám, ale dnes jsem myšlenkami úplně jinde, nějaké objednávky jdou naprosto mimo mě a docela dost se divím, že Debbie se mnou ještě nedošla trpělivost a krom vražedných pohledů mě zatím nijak nekomanduje, ale hádám, že má jen dost vysokou dávku pochopení pro to, že jsem dneska zkrátka naprostý nemehlo, protože mám něco nebo spíš někoho velmi důležitého ve své mysli! A to dokonce tak moc, že ani nejsem schopný flirtovat se svými zákazníky pro lepší dýško, jednoduše si všechno šetřím pro Briana, jen ještě netuším, jak to mám, sakra, vydržet dalších 5 hodin!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(1)

12. listopadu 2015 v 0:09 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Ještě před pár měsíci jsem byl v mezích normy celkem normální puberťák s normálními problémy, ale dneska se cítím jako abnormální puberťák s nadlidskými problémy a k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl, že už dál nechci jenom sedět doma, koukat na televizi a honit si nad pornem jako nějakej nevyzrálej kluk, chtěl jsem zažít nějaké dobrodružství, najít sám sebe a třeba i někoho poznat a k tomu všemu mi mohlo posloužit jedině Liberty Avenue. Když jsem tam dorazil, cítil jsem se jako nějaké ztracené štěně a ne jeden slizoun si mě chtěl ochočit, několikrát jsem sám sebe přesvědčoval, abych pomalu začal couvat v domnění, že si ani nikdo nevšimne, že jsem tam byl, měl jsem doslova nahnáno, ale něco mě pořád popohánělo dál, byl to takový ten zlom v mém životě, kdy jsem věděl, že takhle to už dál nejde, že musím něco dělat, začít konečně žít... Jenže to jsem ještě nevěděl, že poznám toho nejvíc sexy, proradnýho, arogantního, promiskuitního, bezcitného parchanta v celém Pittsburghu, který můj život během několika hodin, co hodin, minut změnil doslova od základu a já mu naprosto podlehl a svoje srdce mu dal prakticky na zlatém podnose, zamiloval jsem se do něj všemi možnými způsoby, jaké existují, rozhodnutý ho nikdy neopustit, jenže všechno to má jeden malinkatý háček - on na lásku nevěří - podle něj to je jen atrapa heterosexuálů, kteří si takhle blbou hlavy, protože si chtějí vrznout a já jsem pro něj jen další sex v životě, on chtěl mě a já chtěl jeho, nic víc, nic míň... Jenže Brian podle mě ještě pořád neví, s kým, že se to vlastně před těmi pár měsíci rozhodl strávit noc a je přesvědčený o tom, že se jednoho dne seberu a odejdu, že už o mně nikdy neuslyší, ale to já nemám v plánu, jen je pro mě těžké dennodenně bojovat o jeho přízeň!
 
 

Reklama