"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(9)

24. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Jedna věc je plány mít, něco jiného je však dokázat je zrealizovat, to totiž v tomhle případě, kdy se má nahá, rozpálená kůže tiskla na Brianovo tělo, bylo naprosto nemožné, nedokázal jsem přemýšlet nad tím, jak dát jednou pro vždy Brianovi najevo, že jsem mnohem víc, než jen samozřejmost, za kterou mě od začátku považuje, dokázal jsem totiž myslet pouze na to, jak moc příjemné je být v jeho blízkosti a vidět, že po mně touží úplně stejně jako já toužím po něm a i když jsem sem zprvu přišel za naprosto jiným účelem, tak právě teď jsem chtěl jen jedno jediné - aby tahle chvíle neskončila! Nejlíp nikdy. A pokud se nepletu, můj plán se alespoň z části vydařil, Brian měl totiž oči opravdu jen pro mě!

B: "Co že ses nakonec rozhodl přijít?"
J: "Říkal jsem, že přijdu."
B: "Řekl jsi možná."
J: "A přišel jsem... Snad ti nebylo smutno? Není to tak dlouho, co ti vadilo, když jsem tě pronásledoval na každém kroku."
B: "Tak za prvé, smutno mi opravdu nebylo, nebyl jsem daleko od toho tancovat oslavný tanec a za druhé, pořád mi to vadí."
J: "Ahaaa."

Je vám asi jasné, že jsem mu nevěřil ani nos mezi očima, já jsem totiž viděl, jak mě všude hledal, když jsem se během jeho několika vteřinové nepozornosti odplížil od baru, abych odešel domů, jenže to jsem si vzápětí rozmyslel, poněvadž mě zajímalo, co Brian udělá, pokud mě ztratí z dohledu, zda mu to bude fuk a dál se bude věnovat těm dvěma polonahým klukům anebo se mě pokusí najít a udělal přesně to, v co jsem doufal - dal mi najevo, že mu ani zdaleka nejsem lhostejný tím, že se šel po mně podívat!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(8)

23. listopadu 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Vím, že Justin řekl, že do Babylonu přijde jen možná, což pokud se nepletu, je asi 50% šance a v jeho případě je to snížené ještě na polovinu, protože jsem si to u něj celkem dost podělal a on mě teď za to určitě bude chtít nějakým způsobem vydusit, tudíž šance na to, že přijde je ještě nižší, ale i přes to první, co jsem po příchodu do Babylonu udělal, bylo to, že jsem se po něm podíval, dá se říct, že jsem prolezl celý Babylon, ale stalo se přesně to, co jsem očekával - Justin nikde nebyl k nalezení a nebudu lhát, vůbec se mi to totiž nelíbilo, jak jsem ještě před pár měsíci šílel, protože mě stalkoval na každém kroku, tak teď bych nebyl ani trochu proti, kdyby se k tomu zase vrátil!
Když došlo na rozhodování mezi tím, zda svou špatnou náladu vyléčím za pomoci zadní místnosti anebo baru, rozhodl jsem pro možnost číslo dvě, přeci jen, pokud je tu i ta nejmenší šance na to, že se tu Justin objeví, tak je to on, s kým chci dneska, vlastně nejen dneska, být a nepotřebuju si to u něj ještě víc podělat tím, že mě najde s kalhoty u kolen v zadní místnosti, v jeho mysli by to totiž znamenalo to, že mi je naprosto ukradený a i když je pravda, že je lepší, když si myslí tohle a ne opak, tedy to, že mi není ukradený ani zdaleka, tak dneska to tak nemůžu nechat být... Ano, jsem si vědom toho, jak moc hloupě to zní, ale je to zkrátka tak!

Barman: "Co to bude?"

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(7)

20. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Abych byl naprosto upřímný tak musím říct, že Brian mě svou otázkou značně zaskočil, po jeho odchodu jsem ještě chvíli jen stál a zíral před sebe, nemohl jsem to totiž zpracovat, vím, že tohle byl můj plán, nechat jeho přijít za mnou, ale opravdu jsem nečekal, že to bude tak rychlé a především tak snadné, Brian se mě nikdy neptá na to, jestli budu v Babylonu a pokud ano, tak jen aby se ujistil, že tam rozhodně nebudu a on tak nebude muset při svém lovení řešit to, jak se mě zbavit, ale tentokrát se ptal z jednoho prostého důvodu - chtěl, abych tam byl, vím to, protože jsem mu to viděl na očích, jeho oči mi toho dokážou vždy prozradit tolik, že to je důvod, proč ještě pořád věřím tomu, že to, co mezi námi je, je skutečné a tentokrát jsem si zcela jistý, že on mě chce večer vidět, tak moc, že se musel ujistit, jestli přijdu a i když každá část mého těla chtěla doslova zakřičet, že ano, tak jsem se zkrátka ještě musel držet svého plánu, nemůžu mu to přeci udělat tak snadné, jen doufám, že se to nakonec neobrátí proti mně!

Debbie: "Co kdyby si rozpohyboval ten svůj kouzelnej zadek a šel něco dělat? Doufám, že mi tu nehodláš zase jen zaclánět?"
J: "Promiň, Debb, Brian mě jen trochu vykolejil."
Debbie: "To mě taky, jediný důvod, proč jsem mu nenakopala zadek, je ten, že věřím, že od tebe ho čeká mnohem horší trest."
J: "No v to doufám taky, protože zatím mám pocit, že si mě zase naprosto omotal kolem prstu."
Debbie: "A to jako jak? Poděkoval ti bez sarkasmu, když si mu podal ten sendvič?"
J: "Zeptal se mě, jestli budu večer v Babylonu."
Debbie: "Sakra, on si to snad chce opravdu vyžehlit."
J: "Myslíš?"
Debbie: "Doufám, protože jinak mu dám co proto!"

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(6)

19. listopadu 2015 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Jak je možné, že mu vždycky všechno odpustím, aniž by se vůbec nějak namáhal o to mě k tomu přimět? Možná proto, že jsem mu to jednou slíbil, řekl jsem mu, že mu vždycky všechno odpustím a že ho nikdy neopustím, že na mě může být sebevíc hnusnej, ale že od něj zkrátka neodejdu! Ale i přes to mě pořád trápí jedna věc a to ta, že on se vždycky, když se mezi námi něco takového stane, tváří jako, že ho to vůbec netrápí a já mu i přes to potom zase zobu z ruky, místo abych mu jednou pro vždy dal rázně najevo, že nejsem jeho samozřejmost, dělá mu totiž velkou potíž si to konečně uvědomit! Proto jsem se rozhodl, že tentokrát zkusím trochu jiný přístup a místo toho, abych za ním běžel jako obvykle s otevřenou náručí, nechám ho, aby on přišel za mnou... Jsem si vědom toho, že šance na to, aby to vyšlo, je asi jedna ku milionu, ale prostě to musím zkusit, protože část mě se začíná obávat toho, že to, co mi Brian od začátku tvrdí, je možná pravda - že mě nikdy nebude milovat tak moc, jako miluju já jeho a bude mě brát navždy jen jako samozřejmost!

J: "Ahoj, Debb."

Přiznávám se, že jsem jí zdravil dost nejistě, nebyl jsem si totiž jistý tím, jak moc je informována, buď to mohla vědět všechno anebo nic a pokud nic tak to znamená, že jí to budu muset všechno říct já a na to jsem se moc necítil, uklidňovalo mě však to, že v jídelně bylo strávníků celkem dost, takže bych mohl být víc zaměstnán roznášením objednávek, než líčením jí toho, jak mě Brian zase napálil a pak opět dostal tam, kam chtěl pouhými doteky a polibky!

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(5)

18. listopadu 2015 v 0:05 | Janča
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych si nepamatoval, že jsem v noci vypil tak polovinu baru v Babylonu, tak bych si teď nejspíš myslel, že mě přejel náklaďák a to minimálně aspoň dvakrát! To sluneční světlo mi prakticky vypalovalo oči a tělo se mnou nechtělo téměř spolupracovat, nemluvě o tom, jak vyprahlo jsem měl v ústech a pokud pominu ten fakt, že mě bolela hlava, jako kdybych v ní měl tak milion malých střepů, tak se se mnou točila snad celá planeta... Opravdu bych se měl nad sebou příště zamyslet dřív, než zase udělám takovou pitomost, i když vlastně ani nevím, proč jsem to udělal tentokrát, nějaký zásadní důvod k tomu, abych se zřídil a cítil se jako troska, jsem opravdu neměl, ale hádám, že nějaký důvod, o kterém sám nevím, to mít nejspíš muselo, jenže právě teď mě hlavně zajímá to, abych se alespoň částečně zbavil mého dnešního stavu... A s tím by mi z velké části mohl pomoct ten, jenž podle toho, co si pamatuju, ležel na druhé straně postele, když jsem usínal, tím jsem si jistý, jenže teď po něm není ani památky a stejně tak po Gusovi...

B: "Tady jste,"...Dobelhal jsem se z posledních sil do kuchyně.
J: "Gus měl hlad."
B: "A nenašlo by se tady náhodou i něco pro mě?"
J: "Tohle,"...Natáhl ke mně ruku s hrnkem, kdo ví čeho.
B: "Prosím, řekni mi, že to zase není recept tvojí babičky s tajnou chcankovou přísadou?"
J: "Můžu tě uklidnit, že je to pouze kafe."
B: "Díky bohu,"...Převzal jsem ho od něj a začal jsem jím zprovozňovat svoje tělesné funkce.
J: "A za chvíli bude omeleta se slaninou, tak se běž posadit."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(4)

17. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Divím se, že mě ještě překvapuje, jak moc naivní vlastně Justin dokáže být, on si totiž snad opravdu myslel, že jsem ho zaúkoloval hlídáním Guse, jen proto, že jsem ho chtěl mít ve své blízkosti, tedy ne, že bych s jeho blízkostí měl nějaký zásadní problém, vlastně jí mám docela rád, ovšem pokud o ní mám zájem, tentokrát šlo však čistě o to, aby mi pohlídal Guse, zatímco se budu věnovat uspokojování svých potřeb, opravdu totiž netrpím žádnou vzácnou nemocí, která by mi zabraňovala v tom, abych se Gusovi věnoval jenom proto, že pracuji, zas tak špatný otec nejsem, ale jak je vidět, Justin si to myslel a jak už jsem říkal já, nemůžu pochopit, jak si něco takového mohl myslet, ale nehodlám si těmihle myšlenky kazit večer, na Justinovo běsnění mám ještě času dost.

B: "Ahoj, dámičky."
Ted: "Bože můj a jak já doufal, že tě dneska neuvidím."
B: "Můžeš klidně odejít, Theodhore,"...Poplácal jsem ho po rameni.
Emmett: "Kam si dal Guse? Pokud se nemýlím tak Babylon zatím nezaložil dětský koutek."
Maikey: "Cosi blonďatého se mu rozhodlo vlézt do zadku."
B: "Omyl, to já lezu do toho jeho."
Maikey: "Jo, my víme,"...Zakoulel očima a já to raději ignoroval, žárlivou scénu na Maikeyho způsob jsem vážně nepotřeboval.
Ted: "Co si mu za to slíbil? Sedm minut v ráji?"
B: "Nemusel jsem mu slibovat nic, nabídl se sám."
Emmett: "Neříkej mi, že dobrovolně souhlasil s tím, že bude hlídat Guse, zatímco ty si budeš užívat?"
B: "Řekněme, že neznal celou pravdu, když se rozhodl být dobrovolníkem."
Ted: "Teď už to dává perfektní smysl."
Emmett: "Aby ses nedivil, že ti to dá Justin pořádně sežrat."
B: "Prosím tě, na to je na mně až moc závislý."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(3)

16. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Jak jsem si ráno přál, aby má šichta utekla co nejrychleji, tak po Brianově návštěvě tomu bylo přesně naopak, ne, že bych ho už nechtěl vidět a být s ním, samozřejmě, že chci a to nejlíp po zbytek svého života, ale právě teď mě sžírá jeden velmi nepříjemný pocit a ten zahrnuje jistou obavu, která se týká toho, zda mě Brian opravdu už navždy bude brát jen jako samozřejmost, se kterou může počítat, kdykoliv se mu to hodí nebo se jednou něco změní... A to si asi dovedete představit, že můj mozek se tím zabýval o sto šest, tudíž jsem byl Debbie spíš na přítěž než na cokoliv jiného.

Debbie: "Hele, zázraku, víš, že už je po čtvrté?"
J: "Co? Sakra,"...Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že tomu tak opravdu je.
Debbie: "Kdyby si mi tu dneska spíš nepřekážel, tak bych si nestěžovala, ale myslím, že máš někde být."
J: "Promiň, Debb, klidně mi to strhni z platu. A máš pravdu, měl bych jít."
Debbie: "Nic ti strhávat nebudu, jen doufám, že se tohle nebude opakovat moc často... Ačkoliv, když vezmu v potaz, s kým chodíš, tak toho po tobě chci asi moc."
J: "Jen pro pořádek, nechodím s ním... Tedy on to tvrdí a já tomu začínám věřit."
Debbie: "Neříkej, že už nakazil i tebe těmi výmysly? Že k sobě patříte, je jasné každému, kdo vás spolu někdy viděl."
J: "Jo, kromě jemu."
Debbie: "To je bohužel pravda, i když si myslím, že i on si je toho tam někde pod tou hroší kůží taky vědom."

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(2)

13. listopadu 2015 v 0:03 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Šichta v jídelně je pro mě vždycky ubíjející, jen to dělím na ty lepší dny a na ty horší, dnes je to však naprostý extrém! Pořád netrpělivě kontroluji hodinky a nezjišťuji nic krom faktu, že je o dvě minuty víc, než když jsem se koukal naposledy, zákazníci ze mě šílí, protože mi to šíleně trvá, což je u mě dost neobvyklé, já vždy v podstatě mezi těmi stoly lítám, ale dnes jsem myšlenkami úplně jinde, nějaké objednávky jdou naprosto mimo mě a docela dost se divím, že Debbie se mnou ještě nedošla trpělivost a krom vražedných pohledů mě zatím nijak nekomanduje, ale hádám, že má jen dost vysokou dávku pochopení pro to, že jsem dneska zkrátka naprostý nemehlo, protože mám něco nebo spíš někoho velmi důležitého ve své mysli! A to dokonce tak moc, že ani nejsem schopný flirtovat se svými zákazníky pro lepší dýško, jednoduše si všechno šetřím pro Briana, jen ještě netuším, jak to mám, sakra, vydržet dalších 5 hodin!

Emmett: "Justine, zlatíčko, doliješ nám teda?"

Sakra! Já jsem fakt úplně mimo, je to totiž asi patnáct minut od chvíle, kdy mě o to žádal poprvé nebo možná už podruhé, nejsem si jistý, ale jedním si jistý jsem - s tímhle přístupem k zákazníkům a to obzvlášť k těm, co se řadí mezi mé přátelé, za chvíli budu bez práce a bez přátel!

J: "Promiňte, kluci, dnes jsem mimo,"...Omlouval jsem se, zatímco jsem jim dolíval.
Ted: "V pohodě."
Emmett: "Co zaměstnává tu tvou blonďatou hlavinku?"

Nestačil jsem odpovědět, poněvadž jsem musel otočit hlavu ke vchodovým dveřím hned potom, co se ozval zvonek oznamující, že někdo přišel a ten někdo nemohl být nikdo jiný než Brian s Gusem.

Ted: "Myslím, že se ani nemusíš ptát, Emme."
Emmett: "Taky bych řekl,"...Uchechtl se.
J: "Huh?"...Ohlédl jsem se po nich s myšlením trochu pozadu.
Emmett: "Ale nic."
Ted: "Jen si otři pusu... Slintáš."
J: "Haha, vtipné."

Brian mezitím dorazil až k nám a vědoucně si nás všechny tři prohlídl jako bychom byli omylem celé evoluce a to opravdu potěší, jenže v mém případě se mohu zlobit jen na zlomek zhruba jedné vteřiny, radši jsem totiž rád v jeho blízkosti a že ta teď byla opravdu blízko, doslova se o mě otřel, když si sedal, divím se, že jsem se z toho neposadil na zadek.

Jsem tvá slabost, ne samozřejmost!(1)

12. listopadu 2015 v 0:09 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

varování: žádné

Ještě před pár měsíci jsem byl v mezích normy celkem normální puberťák s normálními problémy, ale dneska se cítím jako abnormální puberťák s nadlidskými problémy a k tomu všemu stačilo, jen abych se jednoho večera rozhodl, že už dál nechci jenom sedět doma, koukat na televizi a honit si nad pornem jako nějakej nevyzrálej kluk, chtěl jsem zažít nějaké dobrodružství, najít sám sebe a třeba i někoho poznat a k tomu všemu mi mohlo posloužit jedině Liberty Avenue. Když jsem tam dorazil, cítil jsem se jako nějaké ztracené štěně a ne jeden slizoun si mě chtěl ochočit, několikrát jsem sám sebe přesvědčoval, abych pomalu začal couvat v domnění, že si ani nikdo nevšimne, že jsem tam byl, měl jsem doslova nahnáno, ale něco mě pořád popohánělo dál, byl to takový ten zlom v mém životě, kdy jsem věděl, že takhle to už dál nejde, že musím něco dělat, začít konečně žít... Jenže to jsem ještě nevěděl, že poznám toho nejvíc sexy, proradnýho, arogantního, promiskuitního, bezcitnýho parchanta v celém Pittsburghu, který můj život během několika hodin, co hodin, minut změnil doslova od základu a já mu naprosto podlehl a svoje srdce mu dal prakticky na zlatém podnose, zamiloval jsem se do něj všemi možnými způsoby, jaké existují, rozhodnutý ho nikdy neopustit, jenže všechno to má jeden malinkatý háček - on na lásku nevěří - podle něj to je jen atrapa heterosexuálů, kteří si takhle blbnou hlavy, protože si chtějí vrznout a já jsem pro něj jen další sex v životě, on chtěl mě a já chtěl jeho, nic víc, nic míň... Jenže Brian podle mě ještě pořád neví, s kým, že se to vlastně před těmi pár měsíci rozhodl strávit noc a je přesvědčený o tom, že se jednoho dne seberu a odejdu, že už o mně nikdy neuslyší, ale to já nemám v plánu, jen je pro mě těžké dennodenně bojovat o jeho přízeň!
Ani nevíte, jak moc se mi dnes nechtělo vylézat z postele, jenže Debbie má podle všeho nějaké pošahané pravidlo, které jasně říká, že když vstává ona tak vstává celý dům, poněvadž neumí vstávat tiše a v klidu, ale ono by to stejně bylo jedno, vstávat musím tak jako tak, protože mám svojí oblíbenou šichtu v jídelně, jen bych ale zkrátka zabíjel pro alespoň dalších pět minut spánku, ono strávit polovinu noci tím, že jsem se snažil Briana v Babylonu uhnat a přimět jej vzít si mě k němu domů a nakonec odejít jako poražený, jelikož on se rozhodl odejít z dalším z mnoha tricků, je dost vyčerpávající!

Debbie: "Justine!"

Čekal jsem, že dříve či později mě zavolá, ale nedokázal jsem na to reagovat jinak, než protočením očí a přetažením si peřiny přes hlavu, vážně se mi chtělo šíleně spát!

Debbie: "Justine, nebudu to říkat dvakrát! Nechtěj, abych tam za tebou došla!"

No to by mi ještě sházelo, ona by mě byla schopná z té postele kopat až do jídelny a to klidně jen v těch trenkách, bez ohledu na to, že venku je snad pod nulou.

J: "Však já už vstávám!"
Debbie: "To bych ti radila!"

Mám jí rád, opravdu jo, přeci jen mě zachránila před bezdomovectvím a dala mi práci, díky které můžu splatit Brianovi všechny škody a ještě si dopřávat, ale za tohle bych jí prostě zastřelil, jsem mladý na to, abych vstával takhle brzo!
 
 

Reklama