It's been a long time...

It's been a long time...(35)

3. října 2016 v 0:02 | Janča
Poslední díl. - 18+ - A je to tady, tato povídka dospěla do svého konce... doufám, že se vám líbila a že vás třeba nějak nezklamala, každopádně si ale užijte poslední díl této extra dlouhé povídky... a musím uznat, že zakončovat tento příběh bylo smutné Smějící seUsmívající se

BRIAN

Justin byl jako na trní, připadalo mi to extra roztomilé, je to asi hodina, co jsme se zase dali oficiálně dohromady a já už o něm dokážu přemýšlet jen jako o svém příteli a ne o někom, kdo mi dvanáct let dělal ze života peklo svou nepřítomností... zkrátka na to chci zapomenout a vrhnout se s ním do báječného života, který nás spolu určitě čeká. Kdo by to byl řekl tenkrát, když tak stál u Babylonu opřený o sloup, vyřazující svou nevinností a roztomilostí, že se z mé jedné obyčejné noci z mnoha stane láska na celý život... Já, Brian Kinney, jsem to, sakra, někam dotáhl! Nepotřebuju ani peníze ani svoje ego a ani nějakou známost na každou noc, stačí mi ON - protože on je všechno.
Ale teď už zpátky k Daphne, protože ano, opravdu rodí, ten prcek si řekl, že v jejím bříšku už je jednoduše nuda a chce ven, naštěstí podle doktorů není takovýhle předčasný porod až takový problém, takže by oba měli být v pořádku. To však ale nemění nic na tom, že tahle nemocniční čekárna je plná bláznů, která se nemůže dočkat toho, co z Daphne vypadne a především, zda budou oba opravdu v pohodě.

B: "Co kdyby ses na chvíli posadil? Jsem si jistý, že tvoje pochodování ten porod neurychlí."
J: "Co ty víš?"...Rozhodil rukama, musel jsem usmát.
B: "Vím, ale to je asi vedlejší. A teď už se posaď."
J: "Vážně? Jsme spolu, jak dlouho? Hodinu? A ty už mi rozkazuješ?"

Přiznávám, trochu mě zaskočil, jen jsem na něj zíral a sám sebe se ptal, co se, sakra, právě stalo, ale když se na mě následně usmál tím svým proradným úsměvem, hned jsem věděl, že si se mnou jenom hraje.

It's been a long time...(34)

29. září 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Justin mě v altánku posadil jako bych se měl zhroutit, zatímco on sám přešlapoval sem tam, šílel jsem z toho. On nikdy nebyl nejlepší v tom se vymáčknout, když bylo třeba, musel jsem to z něho dostávat všemožnými způsoby a moc dobře si vzpomínám na ty, které zahrnovaly naše nahá těla v rozkoši... ale všichni víme, že na to teď můžu zapomenout. Proto na něj jenom zírám a modlím se, že mi konečně řekne nějaké vysvětlení, že konečně všechno vyřešíme. Protože jestli ne, tak už si to snad hodím, nikdo mě v životě tak nerozčiloval jako on a stejně tak jsem nikdy nikoho nemiloval tak jako jeho, prostě on je to nejhorší, ale zároveň to nejlepší v mém životě... tedy v mém životě, to ještě záleží na tom, jestli vůbec má zájem být jeho součástí, zatím mi přijde, že jen hledá slova, jak mi sdělit, že je fakt rozhodnutý se mnou skončit. Jenže v tom případě si mohl ušetřit ten týden a už být v New Yorku a dál žít svůj velký americký sen.

B: "Kristepane! Tak už něco řekni,"...Zvedl jsem se, to se prostě nedalo a šel jsem rovnou k němu.
J: "Nenávidíš mě?"

Vykulil jsem oči. To se na to fakt jako zeptal? Opravdu si myslí, že bych tu s ním právě teď byl, kdybych ho nenáviděl? Copak neví, že to bych nikdy nedokázal?

It's been a long time...(33)

28. září 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Díval jsem se na něj a nevěřil tomu, že tu opravdu je, měl jsem za to, že mě někdo přetáhl po hlavě a já právě teď zažívám to nejlepší bezvědomí v historii. Ale ve skutečnosti to bylo ještě lepší, protože on tu opravdu byl a vypadal... sakra, existují vůbec slova na to, jak moc mu to slušelo? Mohl bych mít každého na téhle svatbě, ale on jediný dokáže přitáhnout veškerou mou pozornost! Ten černý oblek a kravata - vidět ho v tom je zkrátka moje slabina, v ničem mu to nesluší tak moc jako v tomhle. Nemůžu ani uvěřit tomu, že je opravdu už o 12 let starší, protože stále vypadá jako ten naivní kluk, který mi naprosto změnil život, ale i přes to jeho mužnost z něho přímo křičí! A ty jeho oči, kterýma se na mě dívá, mohl bych se v nich utopit. Jeho úsměv je ale jednoduše třešničkou na dortu! Vím, že je to týden, co si vybral, že radši bude sám, než se mnou, jen aby mi znovu neublížil a já ho za to chtěl nenávidět, ale jde to vůbec? Jde nenávidět něco tak úžasného jako on?

B: "Justine..."
J: "Shhh,"...Přiložil mi prst na rty.

Zase to udělal, zase mě nenechal nic říct, už jsem myslel, že na něj zařvu, aby mě nechal promluvit, aby mě nechal mu říct, že ho miluju víc, než cokoliv, že chci jenom jeho a že je mi jedno, jak moc těžký náš vztah bude, ale on mě prostě nenechal. Pak mi ovšem došlo, že právě teď sedím na svatbě a řešit naše drama uprostřed Daphniina velkého dne vážně není dobrý nápad. A tak jsem Justinovi alespoň položil ruku na stehno a vzápětí jsem se snažil ze všech sil dělat, že nešílím z toho, jak vedle mě sedí a místo toho jsem sledoval obřad... který ano uznávám - byl směšně romantický.
Když si řekli své ano a políbili se způsobem, že se zdálo, že na nás zapomněli, všichni jsme se zvedli, abychom jim zatleskali, byl to neskutečný okamžik, ale můj mozek stále pracoval na plné obrátky kvůli Justinovi

It's been a long time...(32)

27. září 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Stojím před zrcadlem ve svém nejlepším černém obleku a pořád se sám sebe ptám "Co to, sakra, děláš, Kinney?" Opravdu sám sebe nutím jít na svatební obřad jenom proto, že doufám že se tam Justin ukáže? A k čemu mi to vlastně bude? Dal mi jasně najevo, že se mnou být nechce, tak proč by to mělo být po pouhém týdnu jinak? A i kdyby bylo, to mu opravdu zase dovolím se mnou hrát tu jeho oblíbenou hru 'chci tě-nechci tě'? Moje důstojnost je oficiálně v háji! Ale i tak jsem rozhodnutý tam jít... a když už nic, kdo ví, třeba chytnu kytici a někdo jinej mě dostane do chomoutu. Ano přiznávám pár drinků už jsem měl, proto ty bláboly!

Emmett: "Jak vypadám?"
B: "Jako cukrová vata! Víš, že to je svatba a ne matějská pouť, že jo?"
Emmett: "Kušuj, růžová je moje barva."
B: "Mě z tebe jednou hrábne... počkat, to už se stalo."
Emmett: "Co kdybychom radši šli, co ty na to?"
B: "Skvělý nápad,"...Poplácal jsem ho po rameni a neodolal ironickému úsměvu.

Nevím proč, ale když jsme tak jeli autem a přibližovali se na místo určení, začal jsem mít žaludek na vodě... tohle jsem mohl být já, před 12 lety jsem to mohl zažít, ale nezažil, protože jsme s Justinem udělali obrovskou chybu, rozhodli jsme se nevzít, protože jsme se jednoduše nechtěli obětovat. Ale měl jsem dobře vědět, že pro mě by to nebyla oběť, já ho chtěl i za cenu toho, že už nikdy nebudu takový, jakým jsem byl, s ním jsem byl totiž lepší a mohl jsem mít mnohem víc, kdybych ho jednoduše nenechal odejít těmi dveřmi. A místo toho teď jedu na svatbu jeho nejlepší kamarádky v naději, že tam bude krásný od hlavy až k patě a dá mi ještě jednu šanci o něj zabojovat.

It's been a long time...(31)

26. září 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl. - Omlouvám se, že nebyl díl v pátek, ale vůbec jsem se k němu nemohla dostat Zamračený A když už jsme bohužel u toho, tak od teď budu zveřejňovat pouze od pondělí do čtvrtka, je mi líto, ale na díl na pátek nemám téměř nikdy čas a píšu ho za pět minut dvanáct, tudíž musím udělat tuhle menší změnu... doufám, že to pochopíte Usmívající se A teď si snad konečně užijete další díl Smějící se

BRIAN

Před 14 dny jsem měl za to, že už nikdy nemůžu zažít nic dobrého, protože před 12 lety jsem měl všechno, pověst, ego, přátele, rodinu, Debbie, která mě vychovala jako vlastní dítě, syna, pro kterého bych se rozkrájel a Justina - lásku mého života. Pak stačilo jenom málo a ztratil jsem to všechno, myslel jsem, že z toho dna už se nikdy nedostanu a vinil jsem za to Justina, zlomil mě způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal, miloval jsem ho a on mě opustil. A pak zčistajasna po 12 letech zase vešel do mého života a i přes veškerou snahu, kterou jsem se snažil sám sebe přesvědčit o tom, že už je pro mě minulostí, jsem jednoduše nedokázal ovládnout svoje city k němu, přestat ho milovat by bylo jako přestat dýchat. A ačkoliv byl v mém životě zpátky jen několik dní, opět se mu povedlo změnit naprosto všechno - získal jsem zpátky to, co jsem myslel, že už získat nikdy nemůžu - svojí rodinu. A i když mu asi nikdy nedokážu odpustit, že zase nasedl na to pitomé letadlo, aniž by mi dal šanci, tak mu za tohle zkrátka vděčím.

Emmett: "Halooo, země volá Briana!"...Luskl mi prsty před očima.
B: "Co je?"...Štěkl jsem.
Emmett: "Ptal jsem se, co tam mám pustit - horor nebo komedii?"
B: "Víš, začínám si myslet, že tohle žití s tebou je obojí - horor i komedie. Nemyslíš, že je na čase, aby sis našel něco svýho?"
Emmett: "Ty mě vyhazuješ?"
B: "Nevyhazuju... jen ti říkám, že si musíš zařídit svoje vlastní bydlení. Postavil jsem tě zpátky na nohy, ale to, aby si na nich dokázal stát, to musíš zařídit ty sám."
Emmett: "Ale... fajn, máš pravdu. Otravuju tě už dost dlouho. Poohlédnu se po něčem."

It's been a long time...(30)

22. září 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN - O týden později.

Všichni budete určitě velmi překvapení při zjištění, že právě teď sedím u Woody's a liju do sebe jednu skleničku za druhou. Vlastně to dělám celý týden každý den od rána do večera. Hurá, Justin Taylor to opět dokázal! Zasloužil by si za to metál! Opět mě dostal na samotné dno, opět mi zlomil, vyrval, zadupal srdce. Ale i přes to se tentokrát cítím jinak, předtím jsem jednoduše chtěl zmizet, všem se vyhýbat a na všechno zapomenout, tentokrát ne, tentokrát vím, že takhle už k tomu přistupovat nemůžu. A ač to bude asi k neuvěření část mě pořád chce bojovat o ten kus blonďatého zadku... ne, o tu velkou část mého života, kterou Justin představuje. Proto každý den po tom, co jsem už perfektně nalitý, beru telefon a volám mu, nechávám mu vzkazy v naději, že zrovna tenhle vzkaz ho přiměje se vrátit, že zrovna tenhle hovor vezme a já uslyším jeho hlas, že zrovna tenhle hovor všechno změní. Jenže... opět ho nezvedl.

B: "Další,"...Mávl jsem na barmana.
Ted: "To by stačilo,"...Dotkla se mě jeho ruka.

Podíval jsem se na něj a věděl jsem, že jsem toho dneska vypil už dost. Protože jinak nejde vysvětlit to, že tu právě teď je a mluví na mě.

B: "Tede, jsi to ty?"...Se smíchem jsem do něho šťouchl.
Ted: "Bohužel... i když možná bohu dík, pokud se chceš dožít rána."
B: "A to je právě to, já ani nevím,"...Zasmál jsem se.
Ted: "Tak jo, jdeme,"...Začal mě zvedat.
B: "Kam?"
Ted: "Někam, kde se z toho vyspíš. Kde máš klíčky?"
B: "Hmmmm... tady,"...Vylovil jsem je z kapsy a dokonce dobrovolně mu je předal.

It's been a long time...(29)

21. září 2016 v 0:08 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Justin na mě zíral jako bych byl mimozemšťan a já jen čekal na to, kdy se teleportuje někam do bezpečí! Ale abych pravdu řekl, tak jsem se mu vůbec nedivil, být to naopak tvářím se nejspíš stejně! Vlastně sám ani nechápu, co tu dělám. Když jsem našel ten jeho vzkaz s tím, že se za všechno omlouvá, tak se nějak část mě smířila... omyl - chtěla smířit s tím, že je opravdu konec, dokonce jsem se chtěl přesvědčit o tom, že to tak bude lepší, že být spolu, tak jsme v podstatě jako časovaná bomba. Chtěl jsem ho jednoduše nechat jít, i když jsem věděl, že do konce svého života nejspíš neprožiju den, kdy by mi nechyběl, kdy bych ho nemiloval, kdy bych si nepřál, aby byl zase můj! Ale když jsem tak seděl doma, poslouchal ty Emmettovo nervy drásající rady do života o tom, jak si ho nemůžu nechat proklouznout skrze prsty, tak jsem si uvědomil, že já vlastně nechci, aby to bylo lepší, snazší, jiný... hned jsem věděl, že s ním chci zkrátka být za každou cenu.

J: "Bri-ane... co-tady-děláš?"

Už jsem někdy říkal, jak moc je roztomilý, když je nervózní? No dobře, určitě jsem se někdy zmínil, ale to mi nezabrání v tom, abych to zopakoval - je děsně roztomilý!

B: "Mohl bych zkusit říct, že jsme zkrátka omylem nastoupili do stejného taxíku... ale nejen, že by to znělo uboze, ale byla by to lež. Jsem tady... protože... zkrátka... tě..."
J: "Neříkej to."

It's been a long time...(28)

20. září 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Co jsem si, sakra, myslel? Vždyť jsem naprosto všechno zničil! Zničil jsem Briana a jeho život. Kvůli mně všechny ztratil, ať už je odehnal nebo si myslel, že jim dělá službu, pokud je nebude držet ve svém životě. Všechno to bylo kvůli mně, protože zkrátka nedokázal unést mou ztrátu. To, že jsem ho opustil, ho přimělo dělat hrozné věci, dohnalo ho to na místa, kam by se nikdy nikdo neměl dostat. A i těch pět let předtím, co jsem byl v jeho životě, jsem ho přiměl k věcem, které by ho jinak ani nenapadly, ubližoval jsem mu, a i když nevědomky tak jsem ho dokonce nutil vybírat si mezi mnou a jeho rodinou. Maikey měl jednoduše pravdu, já u Briana vždy vyhraju na úkor všech ostatních. A teď místo, abych ho zkrátka nechal být po tom všem, co jsem mu provedl, jsem se rozhodl zase vetřít do jeho života. I po tom, co mi řekl, že je mezi námi konec, jsem se jím nechal zachránit. Nechal jsem ho žárlit, nechal jsem ho vzít mě k němu domů, nechal jsem ho sledovat moje tělo zahalené jen ručníkem, nechal jsem ho se mě dotýkat a líbat mě, nechal jsem ho objímat mě ve spánku... a ač se to může zdát směšné, každá jedna věc všechno ještě víc zhoršila. Protože teď už vím, že ho musím nechat jít a i přes to jsem mu dal plno důvodů, aby mě začal zase milovat a chtít zpátky v jeho životě.

Máma: "Bože, Justine, kde jsi byl celou noc? Víš vůbec, jak jsem se o tebe bála? A neříkej mi nic o tom, že už jsi dospělý, pořád jsem tvoje máma."
J: "Promiň, mami, já... všechno je to jednoduše až moc komplikované."
Máma: "Pokud jde o tebe a Briana, nikdy nic nebylo snadné."
J: "To nebylo... a právě proto musím dneska odjet."
Máma: "Co?"
J: "Myslím, že Brian mě chce zase zpátky ve svém životě..."
Máma: "Ale vždyť to si chtěl, zlato."
J: "Chtěl, chci a vždycky chtít budu, ale já ho zničil, mami. Udělal jsem mu ze života peklo, nezasloužím si ho. Beze mě mu bude líp."
Máma: "Jsi můj syn a měla bych tě ve všem podporovat... ale když říkám, že si idiot, tak jsi zkrátka idiot."
J: "Mami?"
Máma: "Kdyby mu bez tebe bylo líp, tak by na tom těch 12 let nebyl mizerně, nemyslíš?"

It's been a long time...(27)

19. září 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Emmett mě nasměroval do obývacího pokoje, jediné, co mi v tu chvíli problesklo hlavou, bylo, že mi to pěkně zkomplikoval tím, že ho pozval dovnitř, zavřít mu dveře před nosem by bylo mnohem snazší. Ale co už, holt budu muset udělat to, v čem skvěle vynikám, vlastně jsem na to přímo talentovaný - budu se chovat jako idiot. Vím, že Maikey si to nezaslouží, umřela mu máma, s Benem se podle všeho rozešli a on právě teď potřebuje někoho, kdo mu řekne, že to bude dobrý, ale já ten člověk být nemůžu. Vždyť kolikrát přesně mu pomohlo, že mě měl ve svém životě? Ničil jsem ho, bránil jsem mu v tom, aby žil svůj vlastní život podle sebe, využíval jsem ho, když jsem byl sám na dně a přiznejme si, že po tom, co se objevil Justin, jsem mu už moc pozornosti nevěnoval. Shrneme to tak, že mu za to prostě nestojím, i když bych si přál opak. Chci ho zpátky ve svém životě, ale ne za cenu toho, že mu ho budu jenom ničit.

B: "Doufám, že tu nejsi, aby si mi řekl, že se mnou nenecháš zazdít a že o mě budeš bojovat do skonání světa,"...Ironicky jsem se pousmál, ale vlastně jsem se bál, že nejsem daleko od pravdy.
Maikey: "Neboj se, proto tu nejsem."
B: "Díky bohu. A co potřebuješ?"
Maikey: "Emme, mohl bys nás, prosím, nechat chvilku?"
B: "Ne, Emmett tu zůstane,"...Dost zoufalým pohledem jsem se ho snažil přimět, aby nikam nechodil.
Emmett: "Emmett si půjde udělat snídani, užijte si to tady."

Po špičkách se odporoučel pryč a ve mně by se krve nedořezalo. Tolik k tomu, že ho využiju k tomu, aby se Maikeyho zbavil za mě.

It's been a long time...(26)

16. září 2016 v 0:10 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Bál jsem se otevřít oči, buď vedle mě Justin pořád leží a já nebudu vědět, co si s ním mám počít anebo už tam nebude a já se budu cítit vážně mizerně, protože teď už vím, že ho nechci ztratit, znova už ne. Nebudu tvrdit, že jsem připravený na to se s ním znovu vrhnout do vztahu, kdy jsme jednou nahoře a pak zase dole a dennodenně žít ve strachu, že dneska je ten den, kdy si ta jeho blonďatá hlavinka usmyslí, že mě má zase dost, ale rozhodně nejsem a nikdy nebudu připravený na to, že bych ho už nikdy neviděl. Má mě jednoduše v hrsti, je jedno, jak moc daleko je, je jedno, co dělá, je jedno, jak moc mě vytáčí, je jedno, kolikrát mi vytrhne srdce z hrudi a zadupe ho do země... já ho prostě miluju - hluboce, bláznivě, doživotně.
Proto, ačkoliv jsem nevěděl, zda ho chci vedle sebe najít nebo naopak, jsem nakonec otevřel oči a uviděl to, čeho jsem se bál víc - prázdno, nebylo po něm ani památky.

Emmett: "Dobré ráno, Růženko,"...Překvapil mě v kuchyni, když jsem se tam stěží doplazil v naději, že najdu Justina.

To bylo fakt divný, takhle culit jsem ho neviděl... já ani nevím, jak dlouho. Bylo to až děsivý, ta jeho aura bláznivé gay královničky se rozhodně navrací.

B: "Proč se tváříš takhle? Ty a Ted jste...?"
Emmett: "Cože?! Je ženatý a je to můj kamarád!"...Smál se ještě víc, to je vážně zastrašující, ještě před pár dny by se na mě za takovou poznámku utrhl kvůli, no kvůli Drewovi a teď se směje?
B: "Ty sis něco vzal?"
Emmett: "Nemůžu mít radost?"
B: "Ty? Ne. Poslední měsíce si jak bludná mánička."
Emmett: "Tak co kdyby si byl rád, že jsem na tom líp? A jsem rád, že i ty."
B: "Co tím myslíš?"
Emmett: "Řekněme, že jsem zahlídl Justina, jak opouští tvojí ložnici po špičkách."

It's been a long time...(25)

15. září 2016 v 0:05 | Janča
Nový díl. - 12+

BRIAN

Tančil a byl tak sexy. Naprosto mě rozpálil. Nemohl jsem z něho zkrátka spustit oči, bylo to jako bych se zasekl na místě, zatímco on ani neměl ponětí, že jsem tady. Musel jsem se trochu pozastavit nad tím faktem, že jsem se s ním nadobro rozešel a on si tu tancuje jako o život, zatímco ho ostatní svlékají pohledem, skoro jako by snad oslavoval! Jenže po chvíli jsem si toho všiml, on neoslavoval a ani si nijak zvlášť neužíval, byl jednoduše opilý a zkrátka jen hledal způsob, jak se zabavit, lépe řečeno, jak se necítit tak strašně mizerně. A najednou jsem se sám cítil opravdu hrozně, věděl jsem, že tohle jsem mu udělal já, to já jsem mu ublížil a přiměl ho k tomuhle. A i když bych se možná měl cítit dobře, že konečně ví, jak bylo mně celých 12 let, tak právě naopak, tohle jsem nechtěl. Je jedno, jak moc mi ublížil, stejně nesnesu pohled na to, že trpí... na to ho až moc miluju!

B: "Dám si další."
Barman: "Hned to bude,"...Mrkl na mě.

Ještě před chvíli jsem si představoval, jak svým jazykem poznávám každou část jeho těla, teď to bylo jako by ani neexistoval, jediný, kdo tu pro mě právě teď byl - byl Justin. A alkohol, kterým jsem se chtěl odreagovat od té neskutečné touhy jít rovnou za ním.
Ale ta touha jednoduše nemizela, ne když vypadal takhle, měl na sobě bílé tričko, které mu obepínalo svaly, modré džíny, v nichž měl tak úžasný zadek a rozcuch, kterým by dostal do kolen jednoduše kohokoliv. A ten úsměv! Ano úsměv, i přes to, že trpěl a ta bezmocnost se mu odrážela v očích, tak se usmíval, z velké části za to mohl alkohol, ale i tak... ten úsměv mě jednoduše dostane pokaždý.

It's been a long time...(24)

14. září 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Přiznávám, že každou minutou, co jsme byli blíže k Babylonu, se zvyšovaly moje pochybnosti. A věřte, že nejste jediní, kdo se nad tím pozastavuje, i já si uvědomuju tu ubohou existenci, kterou jsem se stal. Sice jsem na to neměl zrovna titul jako Justin, ale byly doby, kdy jsem byl král Babylonu, všichni mě chtěli, ale nikdo mě nemohl mít, pokud jsem to nechtěl já, což si přiznejme, že ve velké části případů jsem chtěl. Pak sice přišla ta dohoda s Justinem, která jasně říkala, že s nikým víc než jednou a vlastně i nálepka, že už nejsem single, ale pořád jsem měl velké šance na to si užít. Když jsem však po výbuchu v Babylonu přehodnotil celý svůj život a nechtěl jsem nic víc, než to, abych byl Justinův manžel a on zase mým, už jsem netoužil po tom trávit každou noc ve společnosti toho nejvíc sexy kluka, protože už jsem ho měl, Justin byl jediný, s kým jsem chtěl být. A opět se dostáváme do toho bodu, jak uboze a pateticky to zní, ale je to tak. A po jeho odchodu už zkrátka nebylo nic stejné ani jsem se nevrátil do starých kolejí, jo sex jsem pořád potřeboval a i jsem si ho dopřával, ale jednoduše už jsem z toho neměl takové potěšení, a když jsem se nakonec rozhodl, že svůj život překopu, abych se přes Justina přenesl zahrnovalo to i tu část, že jsem opustil Babylon a teď po mě jako Honeycutt chce, abych se tam vrátil?

B: "Tak v kolik tě mám vyzvednout?"...Zastavil jsem před Babylonem a v podstatě jsem se krčil za volantem.
Emmett: "Musím znovu vytáhnout ten proslov o tom, že si můžeš, sakra, dělat, co se ti jen zachce a ostatním je do toho nic? Věř mi, nikdo si tě ani nevšimne. Pokud ovšem to není ten problém?"

Já, sakra, ani nevím, co je můj problém! Jo, nechci, aby na mě všichni zírali a říkali si o mně, kdo ví co, dokonce i přes to, že jsem se vždy pyšnil, jak mě názory druhých nezajímají. Ale zároveň mě děsí představa toho, že si mě vážně nikdo ani nevšimne, že pro všechny už jsem dávno zapomenutý a novým králem Babylonu je nějakej podělanej nagelovanej sexy kluk!

It's been a long time...(23)

13. září 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Měl bych si nafackovat! Jasně jsem si řekl, že jsem s Justinem skončil a i přes to se mi pořád nějak daří o něm přemýšlet a zvažovat to, zda bych tomu přeci jen neměl dát šanci. Dokonce i tady v Kinneticu se Synthii podařilo, abych opět přehodnocoval svoje rozhodnutí ho nechat jít. Já vím, že jsem 12 let čekal na to, až ho zase spatřím, snil jsem o tom každý den, dokonce i když jsem si myslel, že jsem ho dostal z hlavy, tak podvědomě jsem si ho vždy s něčím dokázal propojit... takový vliv na mě měl stovky kilometrů daleko! Tak si představte, jaký vliv na mě musí mít, když je jen pár, kdo ví jestli, kilometrů daleko! Každý orgán, každá kost, každá buňka v mém těle za ním chce jít a vylíbat mu duši z těla! Jenže i tak je tu pořád ta část, která se odmítá znova spálit.

Synthia: "Chybí ti to tady?"
B: "Ehm... jo. Chybí mi to tady, něco jsem tu vybudoval a byl jsem na to hrdý, vedl jsem Kinnetic rád, ale na tom už nesejde, podělal jsem to."
Synthia: "Pořád to můžeš napravit."
B: "Co tím myslíš?"
Synthia: "Můžeš se vrátit. Věř mi, že manžel by ocenil, kdybych trávila víc času doma."
B: "To... to nejde. Ale vážím si toho."
Synthia: "Proč by to nešlo? Vedl si to tady řadu let, klienti tě milovali..."
B: "Je to tvoje firma."
Synthia: "Možná je na papíru moje jméno, ale oba víme, že je tvoje, ať si to přiznáš nebo ne."

Nebudu lhát, ta nabídka zněla v mé hlavě jako rajská hudba, ale i tak jsem musel odmítnout. Nepřišlo mi to správné, Kinnetic jsem na Synthiu bez zeptání hodil, protože jsem si v životě procházel asi tím nejhorším obdobím a ona tu za ty dva roky dokázala hodně, a i když jsem bezcitná svině, kterou nikdo nezajímá, vím, že na to jednoduše nemám nárok. Navíc ani nejsem připravený se do toho zase vrhnout po hlavě. I přes to jsem jí ale slíbil, že o tom budu uvažovat.
Hned potom jsem se konečně vydal domů v naději, že mě Emmett nějak zabaví, abych nemusel přemýšlet nad Justinem a především nad tím, zda mu dám druhou... pardon, už několikátou šanci.

It's been a long time...(22)

12. září 2016 v 0:11 | Janča
Nový díl.

BRIAN

S Lindsay jsem zažil hezkých pár hodin. Do teď jsem si ani neuvědomoval, jak moc jsem jí ve svém životě postrádal, místo toho jsem se radši přesvědčoval o tom, že být nepřáteli je lepší, protože jsem jí tak alespoň mohl vinit za to, že se můj vztah s Gusem rozpadl. Ale ono to celé byla jenom moje vina, proto doufám, že teď už všechno bude lepší a já to zase nějakým mým šarmantním způsobem nepodělám. Popravdě jsem jí dokonce nabídnul, že může zůstat u mě místo, aby byla na hotelu, přeci jen rozměry Britinu umožňují, aby se tam nacházelo více lidí, než umožňoval loft, který byl přeci dost velký jen pro jednoho, ale vzhledem k tomu, že už má zaplacené i zbylé dny, co tu bude, tak to zdvořile odmítla, trochu mě to zamrzelo, což je ubohé, já vím, ale tak nějak myslím, že toho máme hodně co dohánět.
No a když odešla, tak jsem ještě chvíli zůstal sedět v jídelně a vzpomínal jsem na Debbie, na to, jak moc mi chybí vidět jí tu pobíhat mezi stoly, mohla se udřít do úmoru, ale i tak tu práci milovala. Jednu práci ale milovala ještě o něco víc a to starání se o mě a ostatní její syny. Byla ochotná pro nás udělat cokoliv. Vím, že jsem jí věčně pil krev, ale i tak mi vždycky kryla záda a já jí ani nikdy neřekl, jak moc jsem si toho vážil, že mi dělala mámu, nikdy jsem neměl odvahu říct jí, jak moc jí mám rád... ani v jejích posledních minutách, kdy jsem jí držel za ruku tak pevně až mě bolela a slzám jsem nechával volný průchod a poté když zavřela oči a už je nikdy neotevřela, v tu chvíli jsem měl pocit, že část mě umřela s ní.

Nicole: "Jsi v pořádku?"
B: "Co?"...Zaskočila mě.
Nicole: "Jestli si v pořádku... ale než řekneš, že jo, nevypadáš tak."
B: "Jen jsem... chybí mi tady."
Nicole: "To chápu, sice jsem jí neznala tak dobře jako ty, ale i já bych dala cokoliv za to, aby se tu aspoň na chvilku objevila."
B: "Ta ženská mě vychovala a já jí ani nepoděkoval."
Nicole: "Pořád můžeš."
B: "Je jistý, že skončím v pekle a jsem si jistý, že ona je v nebi."
Nicole: "Tak jsem to nemyslela."

It's been a long time...(21)

9. září 2016 v 0:10 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk může cítit až takhle mizerně jako právě teď já... posadit Guse do letadla bylo snad to nejtěžší, co jsem v životě udělal. Moc dobře si totiž pamatuju na to, jaké to bylo poprvé, bylo mu 5 let a stěhoval se do Kanady, pamatuju si přesně, jak bezmocně jsem se cítil, když jsem ho v autě políbil na čelo a byl jenom kousek od toho, abych se rozbrečel jako nějaký ubohý teplouš... ne, vlastně jako milující otec. A zažít to znova téměř do detailu jen o 12 let později nebylo ani o trochu snazší. Já ani vlastně nevím, kdy ho zase uvidím. Kdy budu mít tu možnost dokázat mu, že už opravdu nehodlám být otec na hovno.
A když jsme ještě k tomu po rozloučení se s těmi třemi zůstali s Lindsay stát sami v trapném tichu a ani jeden jsme nevěděli, co udělat nebo říct, to bylo teprve to pravé ořechové. Jak je možné, že v jednu chvíli nemusím vůbec nic řešit, protože už nic nemám a v další stačí potkat Justina a můj život je zase naprosto vzhůru nohama?

Lindsay: "Nezajdeme na kafe?"
B: "Měl bych jít."

Oba jsme promluvili nastejno, takže jsem v podstatě její otázku zachytil až po tom, co jsem domluvil. Její výraz byl jaksi v rozpacích, myslím, že sbírala dlouho odvahu na to se mě zeptat a když jsem jí takhle uzemnil, i když nevědomky, tak jí asi není zrovna příjemně. Za to já jsem tak trochu mimo, posledních několik let žiju v domnění, že jen při myšlence na mě se jí zvedá kufr a ona teď chce jít na kafe? Co se to se všema děje?

It's been a long time...(20)

8. září 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Nebylo to pro mě zrovna snadné, ani před její smrtí jsem sem už nijak zvlášť nechodil, natož teď po její smrti, ale zkontrolovat jídelnu je zkrátka nezbytné, protože nevím, kde jinde můžu hledat, i když je asi dost velká blbost, aby byli tady, když jim to ani ne za dvě hodiny letí. I tak jsem ale šel dovnitř a hned jsem uviděl tu bláznivou ženskou, která to tu po Debbie převzala. Vlastně je i docela milá, to ta její šílená povaha mě ale děsí, jako by snad Debbiin duch přešel do ní a to ještě před její smrtí a z toho mi doslova běhá mráz po zádech. Proto když jsem se pečlivě přesvědčil o tom, že tu vážně nejsou, chtěl jsem odejít a pokračovat v hledání, ačkoliv jsem nevěděl kde, jenže...

Nicole: "To odejdeš, aniž bys pozdravil?"
B: "Zdravím,"...Křečovitě jsem se usmál a chtěl jsem rychle zmizet.
Nicole: "Ne tak rychle... už si mluvil s Justinem?"
B: "Cože? Jak vy o tom víte?"
Nicole: "Už tu párkrát byl, je to zlatíčko."
B: "Jo úplnej brouček... a teď mě omluvte, mám něco na práci."
Nicole: "To tě nikdo nenaučil slušnému chování?"
B: "Někdo jo,"...Přiznal jsem tiše... jenom Debbie tu pro mě byla, pokud šlo o tohle. A byla by i úspěšná, kdybych nebyl věčně tak tvrdohlavý.
Nicole: "Řeknu ti něco, co by ti řekla ona, kdyby tu teď byla... nezahoď tu šanci být se svojí životní láskou jen kvůli věcem, které zkrátka nevyšly podle tvých představ."

Reflexně jsem zakroutil očima, ačkoliv jsem jí vlastně dával za pravdu. V hloubi duše vím, že bych to neměl jen tak zahodit, zvlášť když se i přes tak dlouhé a bolestivé odloučení s Justinem pořád stejně milujeme... ale já na to zkrátka nejsem připravený, nedokážu mu odpustit lusknutím prstů a prosit ho, aby tu zůstal, nejen, že by to nebylo fér, ale ani toho zatím nejsem schopný, možná nikdy nebudu.

It's been a long time...(19)

7. září 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Jako zázrakem se mi po Maikeyho asi bych to nazval konfrontaci, podařilo usnout, ale brzo nad ránem jsem byl probuzen rámusem vycházejícím z kuchyně. Ač by nemělo tak na mysl mi jako první vyskočil Justin, to byla jeho specialita vytvářet ta svoje magická velmi chutná jídla za co největšího rámusu, v tu chvíli byl ve svém živlu, proto mi to na tváři vytvořilo nepatrný úsměv, ale to je bohužel už jen vzpomínka. Teď je zcela jasné, že to nemůže být nikdo jiný, než Emmett, boží dar do LGBT komunity!

B: "Honeycutte?! Co děláš?"
Emmett: "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."
B: "A co sis myslel, když tu pobíháš, jak kdyby ti hořelo u zadku... a to je dost nepravděpodobné vzhledem k tomu, že si svůj sexuální život odepsal."

Až když Emmettova tvář zkameněla, tak mi došlo, co jsem vlastně právě udělal - zachoval jsem jako totální kretén. Aspoň nějaké pozitivní účinky na mě Justinův návrat má - chovám se jako já. To ale nemění nic na tom, že jsem překročil hranici.

B: "Promiň... nechtěl jsem..."
Emmett: "To je dobrý. Ale přiznejme si, že tvůj sexuální život už taky není to, co býval... dřív si byl schopný spát s kolika za měsíc? S 30? S 40? Teď se dostaneš sotva na 10."
B: "Hleď si svýho."

It's been a long time...(18)

6. září 2016 v 0:16 | Janča
Nový díl.

BRIAN

"Jdi," vyšlo z mých úst, jakmile jsem se od něho odtáhl. Bylo to jako bych se probudil ze snu. Jako bych právě zažil naprostou euforii, která ovšem trvala jen malou chvíli. Na moment jsem si dovolil na všechno zapomenout, na to, jak mě zlomil. Na to, že když jsem ho ztratil, tak mi vzal veškerou vůli k tomu žít jako dosud nebo snad být tím, kým jsem byl předtím, než jsem ho poznal a následně i tím, kým jsem byl, když jsem se do něj zamiloval... po jeho odchodu už jsem zkrátka nevěděl, kdo jsem, byl jsem troska a teď když jsem se zase začal dostávat zpátky na vlastní nohy, nemůžu mu dovolit, aby mě opět stáhl zpátky ke dnu, nemůžu mu věřit, i kdyby mi slíbil, že už mě nikdy neopustí, protože on už to slíbil a stejně to udělal - několikrát.

J: "Briane..."...Natáhl se k dalšímu polibku. Bojoval jsem ze všech sil, abych mu odolal. Byl to tak těžké!
B: "Nech toho a běž."

Nechápal to a jen se na mě díval, ruce měl stále položené na mých pažích a na rtech si držel takový nepatrný úsměv, který se čím dál tím víc ztrácel. Ničilo mě to... je to přeci tak zřejmé - pořád ho miluju, jak bych mohl vůbec někdy přestat? Ale znamená to snad, že mu dovolím mi po 12 letech nakráčet zpátky do života a předstírat, že se nic nestalo? Ještě mám nějakou sebeúctu. Ale bože... jestli hned teď neodejde, tak nevím, co se stane.

It's been a long time...(17)

5. září 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl. - Tak jsem zpátky s dalším dílem, jak jsem slíbila. Ale na rovinu říkám, že přinutit se k tomu jít psát pro mě snad nikdy nebylo těžší... v poslední době nejsme s psaním moc velcí přátelé, takže se omlouvám, pokud to bude znát i na povídkách, ale jsem fakt nějaká mimo Usmívající seSmějící se

JUSTIN

Neměl jsem ani páru o tom, co budu dělat, ale najednou mi to bylo jedno. Věděl jsem jen jedno - chci o něj bojovat, děj se, co děj. Možná mi zabouchne dveře před nosem, řekne mi, že mě nenávidí, že jsem ho zničil a že už mě nikdy nechce vidět, ale na tom nesejde. Protože horší možnost, než žít s tím, že mě nenávidí, je ta, žít s tím, že jsem ho nechal bez boje jít - zase. Já už to zkrátka znovu neudělám, udělal jsem to až mockrát, stejnou chybu nezopakuju. Možná, že jsem duší pořád ten naivní 17letej kluk, co se bezhlavě zamiloval do dospělého tvrdohlavého muže a vzájemně jsme si změnili životy, ale i tak jsem se za těch 12 let něco naučil a to to, že když něco chci, tak si za tím musím jít... a on je to, co chci, to, co jsem vždycky chtěl a potřeboval. Teď už vím, že na ničem jiném nezáleží tak moc, jako na tom být s těmi, koho milujeme a já ho tak strašně moc miluju, tak strašně moc! Konečně mám ten rozum dospělého muže, který si uvědomuje, co je důležité a hodlám mu naslouchat, i kdybych u toho měl tvrdě dopadnout.
Bylo zvláštní tu být zpátky, naprosto přesně si pamatuju, jak jsem se cítil, když jsem tu byl poprvé, když jsem z Brianových úst slyšel, že tenhle palác koupil pro nás - pro mě. Byl jsem tak šťastný a tak jsem se cítil ještě několik dní potom... než jsem to podělal ve všech směrech, v jakých šlo. Nevěděl jsem, jestli zazvonit, zaklepat anebo vlézt dovnitř oknem v naději, že mě něčím nepřetáhne v domnění, že jsem zloděj... i když on mě asi přetáhne tak jako tak. Ale nakonec jsem přeci jen zvolil tu možnost zazvonit...

B: "Emmette, já ti ty klíče normálně dám na krk, protože tohle je... do háje,"...Jeho oči se rozzářily, ale hned zase zledovatěly.
J: "Než mi bouchneš dveřmi před nosem, tak mě, prosím, vyslechni...."
B: "Jak si mě tu vůbec našel?"
J: "Emmett, on za mnou přišel, nezlob se na něj... řekl mi o Drewovi a o tom, co pro něj děláš... je teď s Maikeym a ostatními."
B: "Paráda, konečně za něj někdo jinej převezme zodpovědnost. A teď buď tak hodnej a běž pryč,"...Chystal se zavřít, ale já mu v tom zabránil svojí nohou.
J: "Bri..."
B: "Zbláznil ses, Justine?!"
J: "Jo, zbláznil a neodejdu odtud, dokud si nepromluvíme."

It's been a long time...(16)

19. srpna 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Tohle by mě ani ve snu nenapadlo, protože abych pravdu řekl, tak tuhle možnost jsem ani nezvažoval. Jak bych taky mohl? Brian se přeci zbavil všeho, co mu mě připomínalo, aby dokázal jít dál, tak jak by si mohl nechat místo, kde jsme chtěli začít náš konečně oficiální vztah se vším všudy? Místo, kde jsme se zasnoubili a stvrdili to tam tím nejkrásnějším milováním? Místo, které podle jeho slov patřilo jeho princi? Jak by si mohl nechat náš Britin? Když je zcela jasné, že mě nenávidí. Anebo má Emmett pravdu a pod tou nenávistí ke mně pořád cítí lásku? Je tu opravdu možnost, že mě nikdy i přes velkou snahu nepřestal milovat?

Máma: "Tady máš ten čaj, zlato."
Emmett: "Děkuju, Jennifer."

Zase jsem se z těch svých růžových myšlenek vrátil zpátky na zem a uvědomil jsem si, že Emmett momentálně zažívá to nejhorší období svého života, a že i když je znát, že o tom nechce mluvit, budu ho muset k něčemu přimět.

J: "Zrovna jsme vyráželi k Maikeymu, s Benem pořádají večeři... budou tam všichni."
Emmett: "Justine, já... to, to nejde. Nemůžu tam jít."
J: "Samozřejmě, že můžeš, jsou to tví přátelé. Ted je z toho opravdu špatnej, chybíš mu a má o tebe strach. My všichni."
Emmett: "Nemohl bych se na ně ani podívat... nejspíš si myslí, že jsem se zbláznil, což asi bude pravda. Posledních několik měsíců jsem byl prostě na dně, už ani nevím, co to je se normálně vyspat..."
J: "A přesně proto potřebuješ jít za nimi, pomůžou ti."
Máma: "Má pravdu, Emmette, potřebuješ je a oni zase tebe."
Emmett: "Nemůžu,"...Emmett se náhle zvedl a odešel pryč.

It's been a long time...(15)

18. srpna 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

S mámou jsme ho pozvali dovnitř a on začal nervózně pochodovat sem a tam, vůbec mi nešlo do hlavy, proč je právě teď tady. Za někým, koho neviděl 12 let. Měl by na mě být jednoduše naštvaný za to, že jsem ho opustil stejně jako další kupu lidí. Měl by právě teď nervózně pochodoval po Tedově nebo Maikeyho domě. Jednoduše jsem to moc nechápal, ani jsem si nebyl jistý, že mu můžu vůbec nějak pomoct. V hlavě mi kolovala myšlenka na to, že prostě někomu zavolám, aby sem přijel a vyřešil to nějak, měl jsem za to, že na tohle nestačím. Jenže pak jsem si vzpomněl na to, že Emmett je jejich kamarád úplně stejně jako můj a že jsem slíbil, že mu pomůžu. A pokud se rozhodl přijít za mnou, nesmím zradit jeho důvěru... zase.

J: "Emme? Nechceš si sednout?"
Emmett: "Jo, to... to by bylo super,"...Zamířil rovnou na gauč a já ho následoval.
Máma: "Dáš si něco, zlato? Kafe nebo čaj?"
Emmett: "Čaj bych si dal."
Máma: "Dobře, dojdu ti ho udělat."

Všiml jsem si, že se mu hrozně třesou ruce, bylo to zvláštní, vlastně celkově působil tak nějak divně. Pamatuju si na to, jaký byl, když jsem tu žil, byl pořád plný energie, jeho šatník byl tak výstřední a pusa tak proříznutá ve všech směrech, co existují... ale teď to bylo jako bych se koukal na někoho, koho znám, ale přitom na někoho naprosto cizího. Šla z toho hrůza.

It's been a long time...(14)

17. srpna 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Sice mi Maikey neporadil, jak bych to mohl dát s Brianem do pořádku, když on sám je na stejném místě jako já už pár let taky, ale bylo příjemné si o tom s ním promluvit a nedusit to jen v sobě. Člověk by řekl, že jsme spolu ušli kus cesty od dob, kdy mě nesnesl v Brianově přítomnosti, protože chtěl být na mém místě až po teď, kdy jsou z nás celkem dobří přátelé, kteří mají společnou jednu zásadní věc - a to tu, že nás Brian nechce ve svém životě.
Následně jsem se s ním dohodl na tom, v kolik mám přijít na tu večeři, co s Benem pořádají, a byl jsem zaúkolován, abych vzal i mámu. A hned potom jsem se vydal pozvat ještě jednu osobu, která doufám, že mé pozvání přijme.

J: "Ahoj, Daph."
Daphne: "Koukám, že se snažíš dohnat těch 12 let."

Sice se zasmála, ale tu výčitku v jejím hlase jsem dokázal zachytit. A asi měla pravdu, kdykoliv jsem měl nějaký problém, chtěl jsem si s ní o něm promluvit, ale nemohl jsem, protože jsem to s ní podělal, ale teď můžu.

Daphne: "Dělám si srandu."
J: "Neděláš... a chápu, proč si to myslíš, část mě chce asi ten dohnaný čas nějak dohnat."
Eric: "Ty budeš ten slavný Justin,"...Objevil se vedle ní vysoký černovlasý pohledný muž.
Daphne: "Justine to je Eric, Ericu Justin."
J: "A ty budeš ten slavný Eric,"...Podali jsme si ruce, měl hodně pevný stisk.

It's been a long time...(13)

16. srpna 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Celou noc jsem se převaloval na gauči a nebyl schopný usnout, měl jsem Briana plnou hlavu. Já vím, že tohle už jsem říkal hodněkrát, ale tentokrát to bylo jiné, tentokrát jsem poprvé pochopil, že je opravdu konec. V jednu chvíli jsem žil v domnění, že kapitola Brian Kinney je uzavřena, v další chvíli jsem věděl, že tomu tak není a chtěl jsem udělat cokoliv, abych ho ještě někdy viděl a teď? Brian mě už nechce znát. Chce na mě jednoduše zapomenout. Možná, že už zapomněl a já se mu opět na chvíli vkradl do života. Ten pohled v jeho očích byl tak... zlomený. Bylo na něm znát všechno, co se mu během těch 12 let stalo, každá špatná věc, ale to, co jsem mu udělal já, to tomu kralovalo a i on věděl, že všechno je to moje vina.
Každá kost v mém těle mi teď říká, že to takhle přeci nemůžu nechat... ale můj rozum ví, že už jsem mu ublížil dost. Dal mi jasně najevo, že se mnou skončil a já to musím respektovat.

Máma: "Dobré ráno."

Část mě se na ni pořád zlobila, i když jsem věděl, že ona za nic vlastně nemůže. Ale nešlo to zkrátka ovládat, pořád jsem měl pocit, že se mohla zachovat jinak.

It's been a long time...(12)

15. srpna 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Byl to on. Brian Kinney. Brian milujohosakra Kinney... stačil jeden pohled a naprosto všechno, každý sebemenší detail, který s ním souvisí, mi projel tělem jako přívalová vlna, jako podělané tsunami! Celý jsem se třásl a snažil se ze sebe dostat víc, než je zvuk šoku. Místo toho jsem ale jen stál a díval se přímo na něj, jako on se díval na mě. Byl to takový okamžik, kdy se naše pohledy střetly, a naše těla vysílala známé signály, jako by snad těch 12 let, co jsme jeden o druhém nic nevěděli, neexistovalo a všechno bylo při starém. Všechno bylo zase zpátky ve chvíli, kdy jsme se bezhlavě milovali a chtěli spolu strávit zbytek našich životů. Jenže ta chvíle musela nakonec pominout, pro nás oba...

J: "Briane?"

Vyslovit jeho jméno bylo tak snadné, ale zároveň tak zatraceně těžké, tu možnost ho oslovit, jsem neměl tak moc dlouho, že jsem už zapomněl, jak moc dobrý pocit to vlastně je.

It's been a long time...(11)

12. srpna 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

"Číslo, které voláte, již neexistuje," ozvalo se z druhého konce telefonu a mně se v ten okamžik zhoupl žaludek. Tohle bylo ono - poslední naděje na to, že se s ním ještě někdy uvidím - jeho číslo na dně mé kapsy. A teď? Je to pryč. Nadobro. Už nemám vůbec nic, čím bych Briana zkontaktoval, všechno je to naprosto v hajzlu! Už jsem se ani nemohl zlobit na mámu za to, že mi dva roky klidně lhala, mohl jsem se zlobit leda tak na sebe za to, že jsem tohle všechno vůbec dopustil. Já Brianovi zlomil srdce, já ho opustil a já jsem ho nechal tak dlouho čekat, aniž bych alespoň jednou jedinkrát zvedl telefon a řekl mu to, co bylo třeba, aby přestal trpět. A když to nakonec udělala moje máma, tak Brian udělal, co bylo třeba, aby mě vymazal ze svého života, jako jsem to tenkrát udělal já. Udělal jsem chybu a teď za ní spravedlivě platím. To ale nemění nic na tom, že je mi tak hrozně, jak jsem si nemyslel, že je možné, aby mi ještě bylo po tom, jak jsem se cítil, když jsem tenkrát odešel do New Yorku a zjistil, že být bez Briana, je horší, než smrt a jen proto, že jsem se chtěl tohohle pocitu zbavit a odpoutat se od něj, jsem teď tam, kde jsem.
Bylo sice už pozdě, ale k mámě domů jsem jít nedokázal, potřeboval jsem zkrátka nějaké odreagování a tak jsem skončil u Woody's a nebyl jsem sám, kdo měl dnes stejné plány...

J: "Ahoj."
Ted: "Justine, ahoj."
J: "Co tady děláš tak sám?"
Ted: "A co ty?"
J: "To je komplikované."
Ted: "Jo tomu moc dobře rozumím."
 
 

Reklama