I know what he's doing

I know what he's doing(12)

14. prosince 2016 v 0:02 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Myslel jsem, že mě dneska už nic nepřekvapí, ale omyl - nalezení Briana u dveří mojí mámy bylo opravdu velké překvapení. Ještě překvapující bylo ale zjištění toho, proč za ní vlastně přišel. Ani nevím, jestli jsem byl víc rozčílený nebo šťastný. Rozčílený, protože něco dělá za mými zády, i když tady si nejspíš můžeme podat ruce. A šťastný, protože je zjevné, jak moc mě miluje a že se o mě bojí. Jenže už nemusí... s Codym jsem skončil. Dnes po mně chtěl, abych udělal něco šíleného, něco, co jsem téměř udělal, nebýt toho, že jsem se vzpamatoval dřív, než jsem onu osudnou chybu uskutečnil. Cody si možná myslel, že mi dělá službu, když mě dovlekl až ke dveřím Chrise Hobbse - kluka, který stojí za mými největšími problémy v životě - a v jednu chvíli jsem si to myslel i já. Když jsem na něj však mířil tou zbraní, došlo mi, že tohle by nebylo žádné řešení. Tohle by byla vražda a já bych v životě ztratil naprosto všechno, svou rodinu, Briana, svobodu... a především svou nevinu. A za to mi Chris, ani Cody a ani nikdo jiný nestojí. Teď už si uvědomuji, že to, co jsem dělal, nebylo proto, abych někoho chránil, ale proto, že jsem byl zaslepený touhou po pomstě, o kterou vlastně ani nestojím. Já chci Briana, chci malovat, chci šťastný život v kruhu své rodiny... to je pro mě ideální představa a snad i budoucnost. Pokud se mi teda nějak podaří Brianovi vysvětlit, že už se nemusí ničeho bát dřív, než mojí mámě způsobí infarkt.

Máma: "Vy se mnou nemluvíte?"
B: "Jennifer, jsem tady, protože..."
J: "Briane! Můžeš na slovíčko?"
Máma: "Děje se něco?"
J: "Ne, mami, my jen... ehm, potřebuju s ním o něčem mluvit."
B: "Mluvit budeme, ale..."
J: "Jdeme,"...Chytil jsem ho za loket a pomalu tlačil před sebou. Nějakým záhadným způsobem jsme skončili v mém pokoji.

I know what he's doing(11)

13. prosince 2016 v 0:08 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Celý den jsem byl jak na trní, což u mě rozhodně není zvykem. Navíc Jennifer znám, jsme... přátelé? Asi tak bych to řekl. I když to asi není úplně přesné vyjádření. Ale rozhodně si myslím, že svým způsobem k sobě máme blízko, zvlášť když přijde na Justina. A na toho teď rozhodně přišlo... a já se děsím toho, jak jeho mámě vysvětlit, že jsem dovolil a především nezabránil tomu, aby takhle bezdůvodně riskoval svůj mladý život, obzvlášť když jsem jí slíbil, že se o něj postarám, řekl jsem jí, že mi na něm záleží po tom, co... však vy víte, po tom plese. A to byl jeden z důvodů, proč za mnou nakonec přišla s tím, abych mu pomohl. A právě teď ho klidně, i když klidně ani trochu, nechávám takhle hazardovat. Myslím, že za to si vyslechnu opravdu pěkné věci a nejsem si zcela jistý, že jsem na to připravený. Vím, že mě nikdy nic jen tak nevykolejí, jsem jednoduše odolný vůči stresovým situacím... ale z nějakého mně neznámého důvodu, jednání s matkou mého... ehm, přítele... mě jaksi dostává do rozpaků.

Ted: "Briane?"
B: "Co je?"...Přecedil jsem mezi zuby, on se snad nenaučí klepat!
Ted: "Asi jsem měl zaklepat."
B: "To se ptáš nebo to konstatuješ?"
Ted: "Asi to druhý."
B: "Ty si fakt ztracený případ."
Ted: "Dal si mi tuhle práci, takže tu urážku přejdu."
B: "To se mi teda ulevilo. Vymáčkneš se už, proč si tady?"
Ted: "Chtěl jsem se zeptat, v kolik mám dneska dorazit na tu intervenci?"
B: "Bože můj... kolikrát mám ještě říkat, že dneska jdu zalarmovat Jennifer a že až zítra se ta intervence bude konat?"
Ted: "Jaj... tak pardon. Zítra tam budu jak na koni."
B: "Hlavně si připrav řeč, kterou Justina oslníš natolik, aby se přestal chtít nechat zabít."
Ted: "Hmmm... zapracuju na tom."
B: "To budeš hodnej,"...Neodolal jsem ironii. Ale vlastně hodnej bude, potřebuju jeho proslov, ať už bude sebevíc patetický, k tomu, abych Justina získal zase zpátky v jednom kuse a napořád.

I know what he's doing(10)

12. prosince 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Nejsem majetnický ani žádná podělaná žárlivá lesbička, to fakt ne, ale znám hranice a v mých očích je tenhle Cody už dávno překročil. Jedna věc je, aby si Justina naverboval do tý svojí růžový skupiny, která má za úkol chránit teplé obyvatele tohohle města, další věc je, že s ním po nocích teď tráví snad víc času, než se mnou... ne snad, ale určitě. Ale to, že si s ním klidně nakráčí do Babylonu, který mi v podstatě říká pane, s rukou položenou na Justinových ramenou a tváří se jako by mu snad patřil... to je jednoduše moc.
Raději jsem se proto zase otočil zpátky k baru a mávnul jsem na barmana, který mi štědře nalil další skleničku. Když se ke mně nachomýtl nějaký mladý zajíček, který očividně moc toužil po mé společnosti, každá buňka v mém těle mu to chtěla dopřát... to, zda to bylo kvůli mým potřebám nebo jednoduše proto, že jsem chtěl vytočit Justina, bylo vedlejší. Ale z nějakého mně neznámého důvodu, jsem sám sebe zaskočil a poslal ho pryč se slovy, že nemám zájem. Byl zklamaný, ale co už, nemůžu se přeci rozkrájet a být na více místech na jednou a asi chápete, že moje prioritní místo je právě tady, kde můžu vidět, i když asi ne moc kontrolovat, co Justin s tím jemisakrajednojaksejmenuje dělají.

Maikey: "Na škále od 1 do 10, jak moc je nebezpečné na něho teď mluvit?"

Zíral jsem na něj jako na blázna, když tuhle otázku položil těm dvěma ničemům, zatímco ignoroval, že sedím hned vedle něj.

Emmett: "11."
Ted: "Spíš tak 111."
B: "Nevadím vám tu, sakra?"
Maikey: "Jen tě škádlím... vlastně se tě snažím vytočit, abys přemýšlel nad tím, jak mě zabít místo nad tím, co se děje na parketu."
B: "Na par... cože?"...Snažil jsem se působit opravdu nechápavě.

I know what he's doing(9)

9. prosince 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl. - Výjimečně tu máme díl i v pátek... tak nějak jsem došla k závěru, že vám ho dlužím za ten minulý čtvrtek, co jsem díl nevydalaSmějící se Takže si užijte čtení!Usmívající se

BRIAN

Trvá to už několik týdnů a já stále nejsem schopný přežít noc, aniž bych nepřemýšlel nad tím, zda je Justin v pořádku. Kdykoliv opustí loft v tom svém zbrusu novém růžovém outfitu, mám co dělat, abych vzteky a zároveň strachem nevybouchl. A nejvíc na tom všem mě vytáčí ta jeho lhostejnost, zrovna včera se vrátil domů s modřinou skoro přes celá záda, že prý ho nějací idioti namáčkli na kapotu auta, když se jim s tím slavným Codym a ostatními snažili dát lekci... myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, když to říkal, ale nakonec jsem pochopil, že to myslí zcela vážně. Skoro jsme se i pohádali, Justin se ale sebral a odešel dřív, než jsem měl možnost ze sebe vyřvat hlasivky. Vykouřil jsem pak naráz skoro celou krabičku, jak jsem si potřeboval uklidnit nervy. Kde jsou ty časy, kdy jsem si byl celkem dost jistý tím, co Justin dělá, když nebyl se mnou? Teď bych dal cokoliv za to, aby se ode mě nehnul ani na krok a já ho měl pod neustálým dohledem.

Maikey: "Pojď tančit."
B: "Vezmi profesora."
Maikey: "Ty to potřebuješ víc."
B: "Jsem v pohodě."
Maikey: "O tom pochybuju, pořád ho vyhlížíš v naději, že sem přijde."
B: "Nemám důvod ho vyhlížet, vím, kde je... nebo alespoň vím, co dělá,"...Nebo, sakra, ani to nevím, vím jen, že si hraje na zachránce světa a riskuje při tom svůj život.
Maikey: "Potřebuješ odvést myšlenky jinam."
Emmett: "Nechci se do toho plést, ale má pravdu."
B: "Emmette?"
Emmett: "Ehm?"
B: "Nepleť se do toho."
Emmett: "Mlčím jako hrob."

I know what he's doing(8)

8. prosince 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Je těžký milovat někoho a nedávat mu to najevo, když je to nejvíc třeba. I když tímhle problémem asi trpím jenom já a možná ještě pár jedinců, kteří jsou stejně podělaní jako já. Lidi jsou totiž obvykle schopní dávat najevo své city, to mě se tohle nadání ale vyhnulo obloukem. Asi za to můžu poděkovat Jackovi a Joan Kinney, nebýt totiž jejich neexistující lásky, pravděpodobně bych dnes vedl mnohem snazší a šťastnější život. Místo toho jsem naprosto neschopný udělat cokoliv, čím bych Justina přiměl k tomu, aby přestal riskovat svoje zdraví kvůli lepšímu pocitu, že má konečně nějakou moc nad svým životem a tím, jak ho žije. Vím, že to má hodně ne-li všechno společného s Hobbsem, takže ať se mi to líbí nebo ne, chápu, proč cítí tu potřebu hrát si v noci na super hrdinu a zachraňovat svět teplých... byl jsem tam, když téměř umřel, držel jsem ho v náruči na tom studeném betonu, byl jsem tam, když ležel v nemocnici a pak když se snažil zase naučit házet podělaným míčkem a moc dobře si pamatuji na všechny ty pocity, které mě hnaly k tomu, abych ho nějak pomstil, abych toho proradnýho hajzla zabil, když vyvázl pouze s veřejně prospěšnými pracemi, abych od té chvíle dělal vše, co bude v mých silách, abych ho ochránil a ze všeho nejvíc jsem chtěl, aby se konečně dosáhlo nějaké změny pro nás všechny - pro ty, kteří kopou za druhý tým - abychom se konečně cítili v ulicích bezpečně... jenže ani já nejsem tak naivní, abych si myslel, že něčeho takového dosáhneme tím, že budeme po nocích chodit s nějakou skupinkou cvoků a riskovat svůj život. Proto bych s Justinem nejraději silou zacloumal a řekl mu, ať se, sakra, vzpamatuje... ale to je skoro jako bych mu řekl, že ho miluju a potřebuju a na to já jednoduše nemám. Nezbývá mi proto nic jiného, než přihlížet jeho chování a doufat, že se mu nic nestane.

Debbie: "Chceš ještě dolít?"...Zničehonic se přede mě posadila s tím starostlivým mateřským obličejem, který mě děsí k smrti.
B: "Klidně a můžeš mi to naředit s něčím tvrdším."
Debbie: "Určitě ho to přejde... teď má pocit, že dělá něco velkého, ale až mu dojde, že jen riskuje, přestane."
B: "A kdy to bude přesně? Až zase skončí v nemocnici?"
Debbie: "Nemůžeme ho nutit, aby s tím přestal... zrovna my dva víme ze všech nejvíc, jaké to je, jít si za něčím, v co věříme."
B: "Jo, ale my obvykle neriskujeme život."
Debbie: "Ale kdyby bylo třeba a věřili bychom, že je to správné, i my bychom nakonec byli něčeho takového schopni."

I know what he's doing(7)

7. prosince 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Věděl jsem to! Věděl jsem, že Brian bude reagovat přesně takhle a přesně proto jsem nechtěl, aby se o tom dozvěděl. Ano, vím, že dříve či později bych už to dál nemohl tajit, ale byl bych radši za to později. Teď mě bude neustále hlídat a dělat různé poznámky, kterými se mě bude snažit od tohohle všeho odradit. Cody je jednoduše jediný, kdo mi rozumí a kdybych ho nechal vzít mě do nemocnice, nemuselo to dopadnout takhle, Brianovi bych namluvil tu nejbizarnější výmluvu o tom, jak jsem se zranil, ale on by to nechal být, protože není ten typ, co by se nějak urputně snažil zjistit pravdu. I když zároveň uznávám, že jsem se k němu zachoval fakt hnusně, neměl jsem říkat, co jsem řekl... ale, sakra, nemůže mi přeci nakazovat, co mám a nemám dělat, být to naopak, pošle mě do háje a je mu jedno, co chci já. Jsem možná tvrdohlavý, ale přiznejme si to... od koho to tak asi mám?
Díky dlouhému pobytu, který mi tenkrát Hobbs zařídil v nemocnici, bylo pro mě opravdu těžké dopřát si nějaký spánek, v podstatě se mi podařilo usnout až brzo ráno, takže když mi pak do pokoje vtrhl doktor, který mi přišel říct, že můžu jít domů, nebyl jsem daleko od toho jít ještě spát, poněvadž mi bylo jasné, že jakmile se doplazím domů, nebude mě tam čekat nic pěkného. Ani jsem se Brianovi nenamáhal volat, aby mě přijel vyzvednout, dokázal jsem si totiž dokonale představit jeho reakci. Tedy to jsem si alespoň myslel, až dokud jsem nestál před nemocnicí a neviděl, jak se v celé své kráse opírá o auto a čeká na mě...

J: "Ahoj,"...Skoro jsem šeptal, jak jsem nevěděl, co čekat.
B: "Ahoj."
J: "Kde se tu bereš?"
B: "Přijel jsem pro tebe."
J: "Jo, ale jak jsi věděl...?"
B: "Když jsem včera odcházel, ještě jsem se zeptal, v kolik mám tak přijít."
J: "Očekával jsem spíš sbalené kufry."
B: "Kdo říká, že je nemáš sbalený?"

Brian se samolibým úsměvem nastoupil do auta a já stál jako opařený. Ačkoliv jsem tak nějak věděl nebo jsem v to alespoň doufal, že nemluví pravdu, tak přeci jen představa, že by to tam vážně mohlo směřovat, nebyla ani trochu příjemná. Nechci ho ztratit, to je snad jasné.

I know what he's doing(6)

6. prosince 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Znáte ten pocit, kdy si přejete, abyste byli schopni něco udělat, ale vy, sakra, nemůžete a jste z toho naprosto zoufalí? Tak přesně tomu se říká absolutní bezmoc. A bezmocný jsem opravdu byl. Když jsem Justina uviděl na zemi v jeho vlastní krvi, v ten okamžik jsem se cítil mrtvý uvnitř, na moment jsem totiž myslel, že jsem ho ztratil a vyvolalo to ve mně staré vzpomínky, kterých jsem se snažil tak urputně zbavit - vzpomínky na jeho maturitní ples.
Trvalo snad věčnost, než se mi podařilo ho probudit a když se na mě pak podívala ta jeho modrá kukadla, cítil jsem takovou úlevu, že to nejde ani vyjádřit. Hned na to jsem ho odvedl do auta a odvezl do nemocnice, ani mě nenechali jít s ním, místo toho teď tvrdnu v čekárně a čekám jako idiot na to, až mi někdo konečně něco řekne. A Maikey mimochodem čeká se mnou, jak se totiž tak nějak ukázalo, v těžkých chvílích ho vážně potřebuji a jsem ochotný dát stranou i svou naprosto pošahanou hrdost.

Maikey: "Musíš se uklidnit, jsem si jistý, že je naživu."
B: "To vím taky, díky za uklidnění."
Maikey: "Je to jenom řezná rána na ruce."
B: "Ze které téměř vykrvácel, kdybych ho tam nenašel."
Maikey: "V uklidňování asi nejsem nejlepší."
B: "Promiň, já jen... nechápu, co se, sakra, stalo! Člověk ho chvíli nechá o samotě a takhle to dopadá. A jsem si dost jistý, že si to nezpůsobil při kreslení podkladů na RAGE... takže ti pravděpodobně udělám radost, ale podle všeho vážně nevím, co dělá za mými zády."

Uvnitř mě bojoval obrovský mix pocitů, že mi vlastně bylo jedno, že dávám Maikeymu najevo, jak se právě teď cítím, nezáleželo mi na tom, že budu za slabocha, jediné, co jsem potřeboval, bylo ujištění, že Justin je a bude v pohodě... a následné vysvětlení, jak k tomu, do háje, došlo!

I know what he's doing(5)

5. prosince 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl. - Tak snad jste čekání ve zdraví přežili, protože další díl je konečně tady a hned s vysvětlením, co je, sakra, s Justinem... snad se vám díl bude líbit!Smějící seUsmívající se Jo a samozřejmě přeji krásného Mikuláše, snad dostanete pořádnou nadílkuSmějící seMrkající

JUSTIN

Už mě nebaví Brianovi lhát, unavuje mě to a co hlavně - ničí mě to. Ale já ho znám, kdyby věděl, co dělám, zbláznil by se. Pravděpodobně by dělal, že mu to nevadí, ale uvnitř by doslova šílel. Moc dobře si pamatuji, jak se stavil k tomu, když jsem tenkrát tancoval v Babylonu kvůli škole pod vedením Sapa. Dokonce mi nabídl pět tisíc dolarů, jen aby mě od toho odradil. Nevím, co mu vadilo víc, zda to, že mě očumuje celý Babylon nebo, že si na mě dělá Sap nároky či snad to, že to ani nebylo zrovna dvakrát bezpečné, rozhodně jsem nezapomněl na tu slavnou párty, na kterou mě Sap vzal a já se odtamtud jen tak tak dostal. Kdyby se to tenkrát dozvěděl, vlastně kdyby se to kdykoliv dozvěděl, nevím, co by dělal a myslím, že to ani vědět nechci. A vlastně i to, co se mi tenkrát stalo, je důvodem, proč teď dělám, co dělám, i když důvodem největším je samozřejmě Hobbs. Navíc ten adrenalin, co přitom cítím, to je něco neskutečného, skoro jako droga a představa, že se mi to Brian bude snažit vymluvit... to zkrátka nepřipadá v úvahu. Zkrátka bojuji za to, v co věřím a Cody společně s ostatními z Pink Posse jsou jediní, kdo tomu rozumí. Pro jednou mám pocit, že mám nějakou moc.
Byl jsem tak rád, že mi Brian opět spolkl další výmluvu, proč s ním nemůžu jít do Babylonu, ty podklady na RAGE už mám hotové několik dní, takže jsem jako obvykle, samozřejmě hned, jak Brian odešel, vyrazil za ostatními.

Cody: "Tak co, jsi připravený zase nějakým homofobům natrhnout zadky?"
J: "Že váháš!"

Vím, že jsem se možná zbláznil, ale já jednoduše věřím tomu, že tohle je jediná možná cesta, jak alespoň trochu efektivně bojovat za naše práva, za naší rovnost s ostatními a především za to, aby si nás na ulici nedobírali či nás rovnou nedostali do nemocnice jenom proto, že jsme se chytili za ruce nebo políbili.
Cody nás jako vždy zaúkoloval, kdo kam s kým má jít, mě si samozřejmě nechal u sebe a pokud mám být upřímný, líbí se mi jeho zájem, neberu to tak, že bych s ním chtěl mít něco víc, i když asi chtěl, ale vím, že pro mě by to byla jen jednorázovka, Brian je pro mě ten jedinej a tak to i zůstane, každopádně mi Cody není úplně lhostejný. Ale o to tu nejde, oba jsme tady, protože bojujeme za to, v co věříme.

I know what he's doing(4)

30. listopadu 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl. - 15+

BRIAN

Nevím, jak se mi to podařilo, ale během toho čekání na Justina a přemýšlení o jeho chování, jsem naprosto vytuhl. Debbie má nejspíš pravdu, po sexu je opravdu důležité dopřát si nějaký kvalitní spánek, protože pak to takhle dopadá anebo už jednoduše nejsem tak vytrvalý jako dřív... sakra. Každopádně když jsem se probudil, hned jsem věděl, že Justin je tady, všude byla tma, jen z ložnice vycházelo tlumené světlo. Chvíli mi trvalo, než jsem své rozlámané tělo zvedl z pohovky a následně jsem se za ním vydal do ložnice. A Justin dělal přesně to, co jsem předpokládal - kreslil podklady na RAGE. Ani nevím, proč mě napadlo, že by o tom mohl třeba lhát, jsem jednoduše idiot, který se nechává ovlivňovat nesmysly druhých.

J: "Ahoj,"...Zvedl ke mně svůj modrý pohled a zářivý úsměv.
B: "Ahoj, proč si mě nevzbudil?"
J: "Abys mě zabil? Ne, díky. Navíc spánek potřebuješ."
B: "Nejsem nějakej starej dědek."
J: "Ale jsi člověk a s tím minimem spánku, co si dopřáváš, se vůbec divím, že ještě stojíš na nohou. Navíc Gus ti dal určitě zabrat."
B: "Jsem zkrátka úžasný."
J: "Dokonalý,"...Po kolenou se přemístil ke mně a natáhl se pro polibek.
B: "Hmmmm... dokonalý - to rozhodně jsem."
J: "Já vím. Především díky mně, protože jako tvá drahá polovička tě skvěle doplňuji."
B: "To tvoje sebevědomí."
J: "Vím svoje,"...Znovu mě políbil.

Ani nevím, jak jsme to dokázali, ale najednou jsme stáli ve sprše pod horkými provazci vody a vzájemně jsme hladili svá obnažená těla, zatímco naše rty se nebyly schopné od sebe odpojit.

I know what he's doing(3)

29. listopadu 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Přesně, jak jsem říkal, jedna do mě šila víc, než druhá - Mel, protože je to prostě v její přirozenosti a Linds, protože jsem se tu tři týdny neukázal. Jako ano věděl jsem, že jsem tu dlouho nebyl, jen jsem nevěděl, že až takhle dlouho. Ale to jsem prostě já, nejsem zrovna ukázkový příklad na otce, i když bych rád. Vlastně když nad tím tak přemýšlím Justin je podle mě důvodem, proč jsem tu tak dlouho nebyl, do teď mi to nedocházelo, ale jeho chování mě nejspíš zaměstnávalo víc, než jsem si myslel. Ale o tom teď nechci přemýšlet, potřebuji ho na chvíli dostat z hlavy a přesně proto jsem tady! A taky kvůli Gusovi, samozřejmě!

B: "Jsem otec na hovno, pochopil jsem. Ještě něco je novýho?"
Lindsay: "Nejsi otec na hovno... jen si idiot."
Melanie: "A pořádnej,"...Špitla si pro sebe.
B: "Já vím!"
Lindsay: "To je dobře. A teď vezmi Guse na procházku."
B: "Cože?"
Lindsay: "Slyšels... s Mel jsme neměly volnou chvilku už tak dlouho, že se za chvíli asi zblázníme. A ty si potřebuješ napravit svoje otcovské chyby."
B: "Slyšíš to, Gusi? Mamky si chtějí vrz..."
Lindsay: "Briane!"
B: "Chtějí si užít trochu srandy a nás vyhánějí ven."
Gus: "Joooo!"...Ozval se jeho nadšený dětský hlásek.
Melanie: "Vidíš, Gus je nadšený."
B: "Hmmm."

Vzhledem k tomu, že se obě hned ztratily za smíchu pubertálních školaček ve své ložnici, předpokládám, bylo na mně, abych Guse připravil na tu slavnou procházkou se svým tatíkem. On vypadal vážně nadšeně a já vlastně taky, Gus je prostě ten nejlepší syn, jakého jsem si jen mohl přát, jen on neměl moc štěstí na mě.
Jako obvykle jsme se vydali do parku na hřiště, kde mě obdivovaly pohledy všech přítomných chtivých nadržených maminek, zatímco jsem Guse houpal na houpačce. Byl to fakt zážitek, být hetero, tak věřím, že se na chvíli ztratím mezi stromy s jednou z nich, ale... ehm, nejsem.

I know what he's doing(2)

28. listopadu 2016 v 0:08 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Stočil jsem pohled k Justinovi, který se zářivě usmíval na zákazníka. Automaticky jsem si chtěl zase všechno odůvodnit nějakým logickým vysvětlením jako například, že se Debbie spletla a Justin odtud opravdu odešel v půl druhé, jak říkal. Jenže najednou jsem v sobě pocítil ten kousek pochybnosti, který ve mně vyvolal už včera Maikey. Akorát tentokrát byl o něco silnější, tentokrát mi dokonce přikazoval, abych ho poslouchal a uvědomil si, že s Justinem se opravdu něco děje. Něco, co jsem nechtěl vidět. A i tak jsem nadále doufal v to, že je všechno naprosto v pořádku. Znám ho přeci, je to Justin, proboha, vím o něm i ty nejmenší detaily... vím, co dělá, když není se mnou. A i přes to mám najednou pocit, že to nevím.

Debbie: "Uletěly ti včely?"
B: "Huh?"...Otočil jsem pohled zase k ní.
Debbie: "Najednou si zmizel do jinýho světa."
B: "Jen jsem... to je jedno."
Debbie: "Vážně by si měl po sexu praktikovat dostatečné množství spánku - jsi mimo."
B: "Díky za radu, budu to mít na paměti."

K mému velkému štěstí se Debbie šla věnovat tomu, čemu má. I když mi to akorát tak dalo kupu času k tomu dumat nad tím, co se děje s Justinem. Bože, jak rád bych se mýlil, ale Maikey má možná vážně pravdu. My o vlku...

Maikey: "Ahoj."

I know what he's doing(1)

24. listopadu 2016 v 0:05 | Janča
Nová povídka. - 18+

BRIAN

Maikey mě dneska neskutečně vytočil, dokonce to zapříčinilo to, že jsem šel domů dřív, než obvykle. Takhle mi předhodit Justina a jeho "podivné" chování, to byla podpásovka! Že prý jestli vůbec vím, co dělá, když není se mnou, že tohle už tu jednou bylo, když se zapletl s tím houslistou... ano, sakra, já vím, co dělá a jsem s tím naprosto v pohodě! Je mladej, krásnej a plnej energie a může si užívat, jak se mu jenom zachce. Má na to nejen právo, ale i očividné předpoklady, když jsem byl já v jeho věku, byl jsem úplně stejnej, no co si budeme povídat, já takový jsem ještě teď, i když je pravda, že s jeho přítomností v mém životě jsem to nějak začal omezovat, vlastně omezovat se říct nedá, člověk něco omezuje nedobrovolně, u mě to tak není, prostě to jen už tolik nevyhledávám... opět oprava, já to vyhledávám pořád stejně, jen to teď víc vyhledávám pouze s ním, než s nějakou náhodnou známostí na jednu noc. Ale Justin je jednoduše ve věku, kdy potřebuje experimentovat a užívat si kolem a já mu v tom nehodlám bránit. Nebudu sice lhát, protože občas bych byl radši, kdyby byl se mnou, ale nechci, aby se mnou cítil nějak svázaný, takže má volnost, ostatně jako tomu bylo od začátku, vždy jsme oba věděli, že nemáme zámek na dveřích a můžeme si dělat, co chceme, takže ani teď a ani nikdy nehodlám začít vykládat něco jiného. A i když je možná pravda, že je v poslední době tajnůstkářský, do Babylonu se mnou už moc často nechodí a někdy má plány, které nezahrnují mě, tak to neznamená, že mu nevěřím a že má Maikey důvod mi to předhazovat. Nechci si jednoduše hrát na nějakou domácí ženušku, která nedočkavě čeká na to, až se její partner vrátí domů, takový já nejsem a nikdy nebudu, náš vztah je jednoduchý, oba známe naše pravidla a víme, co od toho druhého očekávat, tak jednoduché to je.
Ale pokud mám být zcela upřímný, jakmile se ručička na hodinách začala nebezpečně blížit ke třetí hodině a Justin tu stále nebyl, začal i můj mozek produkovat naprosté nesmysly. Když jsem však uslyšel zvuk toho krámu, jenž se nazývá výtahem, okamžitě jsem vystřelil ke dveřím a otevřel jsem je...

J: "Briane?"...Byl očividně zaskočen.
B: "Ahoj,"...Zatáhl jsem ho dovnitř a zavřel dveře, poté jsem ho na ně přitlačil.
J: "Tady se někdo těšil."
B: "A jak."
 
 

Reklama