"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Hrdost

Hrdost(11)

7. března 2016 v 0:06 | Janča
Poslední díl. - 18+

BRIAN

Tohle je vážně k zbláznění, ten kluk mě snad jednou zničí! Jako by nestačilo, že už jsem souhlasil s tím, že s ním na ten pitomej Pride půjdu, i přes to, že jsem si vědom toho, že nebýt mě, tak to na plese by se nikdy nestalo a vím, že Justin se mě snaží přesvědčit o tom, že to nebyla moje vina, ale já si zkrátka nemůžu pomoct, to já Hobbse vyprovokoval, tím směšně romantickým tancem a následným polibkem, který mám do teď živě vrytý v paměti - nebýt toho, Justinovi by se tenkrát nic nestalo, takže ano, je to moje vina, ať si říká, kdo chce, co chce! Jenže Justin se teď díky Debbie k této informaci dostal a pokládá mi otázku, co chci vlastně já - jako bych to snad měl vědět! Jenže já to nevím, kéž bych věděl, ale už mám ve všem takový zmatek, že zkrátka nemůžu. A do toho všeho moje máma, která mi tak strašně pije krev tou svojí nenávistí nejen ke mně, ale dokonce i ke Gusovi, vlastně ke všem, na kom mi záleží, představa, že by se někdy dozvěděla o Justinovi... To si zkrátka ani nedovedu představit!

J: "Tak řekneš mi to?"
B: "Co ti mám říct?"
J: "Myslím, že ta otázka byla dost zřetelná."
B: "Ale já ti na ní nemám co říct."
J: "Sakra, Briane! Můžeš alespoň jednou říct pravdu, prostě to řekni."
B: "Jenže já fakt nevím, co ti mám říct."
J: "Tak mi řekni tohle, když si souhlasil s tím, že se mnou půjdeš, bylo to, protože si chtěl anebo proto, abys mi neublížil? Nezáleží na tom, co odpovíš, já se nenaštvu, jen mi to řekni."
B: "Já myslím, že to oba víme."

Hrdost(10)

4. března 2016 v 0:07 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Když jsem doběhl k Woody's, snažil jsem se nejprve posbírat dech, nechtěl jsem lapat po dechu, zatímco bych se snažil zjistit, o co jde, a až pak jsem se vydal dovnitř, bylo celkem narváno, takže jsem ani Maikeyho a ani Briana nejprve neviděl, ale když jsem zašel za roh, tak jsem uviděl, jak je dva, tak Teda s Emmettem, všichni u něj seděli a on měl položenou hlavu na stole, podle počtu skleniček, co se kolem něj nacházel, jsem soudil, že měl dost zábavnej večer, ale něco mi říkalo, že se zábavou to nemělo ani trochu společného.

Maikey: "No konečně!"
J: "Běžel jsem, jak nejrychleji to šlo."
Emmett: "V tomhle případě je nemožné být dostatečně rychlý, nasává tu podle všeho už pár hodin."
Ted: "Co jste si zase udělali?"
J: "Tentokrát jsem v tom nevině... Nebo aspoň doufám."
B: "Sunshine!"...Zvedl ke mně svůj opilý pohled a ještě opileji se na mě usmál.
Maikey: "Musíš ho vzít domů."
B: "Nikam nejdu, tady je mi fajn,"...Zase si položil hlavu na stůl.
Emmett: "To jsme si všimli,"...Zasmál se.

Tohle fakt bylo peklo, před pár dny jsem to byl já, kdo se pořád nasával a dusil v sobě svůj vztek, což mělo za následek, že jsem všechny akorát odháněl a štval a teď je to pro změnu Brian, u kterého je ještě méně pravděpodobné, že se mu podaří z toho vyhrabat.

Hrdost(9)

3. března 2016 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Brian dnes odešel z domova dřív, vím to, protože jsem viděl, jak se plíží z postele, chtěl jsem se ho zeptat, kam jde, ale něco mi říkalo, že to dělat nemám, pokud chtěl zmizet nepozorovaně, tak to určitě mělo svůj důvod, jen mě trápí to, že je zřejmé, že poslední dva dny není ve své kůži, jsem sice neskutečně šťastný, že nakonec souhlasil s tím, že se mnou půjde můj první Pride, ale to, že je od té chvíle tak divný se mi vůbec nelíbí a i když bych měl předpokládat, že za tím pravděpodobně bude to, že se kope do zadku za to, že souhlasil, tak mám spíš pocit, že v tom bude něco jiného, jen nevím co, ale už jen kvůli tomu, co jsem v poslední době vyváděl, ho musím nechat být a netahat z něj rozumy, nemuselo by to dopadnout moc dobře, ale rozhodně mě to nevědomí štve.

Debbie: "Dneska si dostal vysoké dýško."
J: "Jo to dostal, asi je můj zadek pořád k nakousnutí,"...Samolibě jsem se usmíval.
Debbie: "Vzhledem k tomu, že z něj nikdo v téhle místnosti nemůže spustit oči, tak bych řekla, že to bude pravda, ale radši se s tím moc nevychloubej před Brianem, ten ho má taky rád."
J: "Já vím,"...Uchechtl jsem se a začal jsem se červenat.

Chtěl jsem se zase vrátit ke své práci nebo alespoň k tomu, co mi v těch posledních deseti minutách zbývá, ale v tom mě to trklo, pokud je tu někdo, kdo může vědět něco, co já ne, tak je to právě Debbie!

Hrdost(8)

2. března 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Stál jsem přede dveřmi toho prokletého domu, za nimiž jsem prožil své dětství - to nejděsivější dětství, jaké dítě může zažít pod nadvládou dvou opilců a sestry, které je ukradené, že její bratr trpí, dveřmi, které kdykoliv je vidím tak si přeji, že to bude i naposledy, stejně jako si to přeji teď a něco mi říká, že tentokrát by se z toho mohla stát skutečnost, protože až o mně moje matka zjistí pravdu je jisté, že už mě nikdy v životě nebude chtít vidět, ale myslím, že v tom by neměl být problém, nikdy se nepodílela na tom, abych se měl nějak dobře, všechno jsem si musel vybojovat sám, takže co se týče toho, že o ní po dnešku přijdu nadobro, tak mě to vážně moc netrápí, řekl bych, že to bude spíš úleva.

Claire: "No ne, koho nám to sem čerti nesou? Zabloudil si?"
B: "Je vždy potěšení tě vidět, Claire."
Claire: "Máma bude z té tvojí nálady přímo nadšená."
B: "Tím jsem si jist,"...Odfrkl jsem si a následně jsem si dovolil vejít dovnitř.

A hned v předsíni to na mě dolehlo, tenhle dům mi nepřipomínal nic dobrého, ani jednu jedinou drobnost, pouze 14 let utrpení, dokud se v mém životě neobjevil Maikey a jeho bláznivá matka Debbie, kteří se nade mnou slitovali a dali mi to, co potřebuje každé dítě - lásku.

B: "Kde odpadla dneska?"
Claire: "Sedí u televize. A buď tak hodný a chovej se slušně, já musím odvézt kluky do školy."
B: "Na ty dva zplozence ďábla jsem úplně zapomněl."
Claire: "Trhni si."
B: "Taky tě mám rád, sestřičko."

Hrdost(7)

1. března 2016 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

S Gusem jsem teď moc času netrávil, jelikož jsem se snažil být co nejvíc s Justinem v naději, že mu to pomůže během jeho jak fyzického tak psychického hojení a taky to podle toho fakt vypadalo, Gus mi dával totiž opravdu zabrat a nemluvě o tom, že mi neustále vyzváněl telefon, na jehož displeji opakovaně svítilo Maikeyho jméno - bylo mi totiž jasné, že se mě snaží sehnat a dostat mě do Babylonu a já tam fakt chtěl, nejen, že jsem potřeboval rozptýlení, ale tak nějak i odreagování, jenže to bylo s Gusem nemožné, proto jsem ten telefon stále ignoroval a při posledním zazvonění jsem už nebyl daleko od toho hodit s ním o zeď!

Gus: "Táta."
B: "Copak je, Gusi?"
Gus: "Bác!"...Hodil po mně nějakou svojí hračku a já to schytal rovnou do oka, jemu to však připadalo neskutečně legrační.
B: "Myslím, že jsem přišel o zrak, synku."

Gus se nadále řechtal jako blázen a já jsem i přes to, že jsem na jedno oko viděl rozmazaně, nakonec smíchu taky neodolal a z toho smíchu jsme nakonec oba i odpadli. Vzbudilo mě až zavrzání pantů, které jsem doufal, že způsobil Justin svým příchodem domů, ale spletl jsem se...

Hrdost(6)

29. února 2016 v 0:09 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Debbie svou snahu o to přimět mě k tolika zmíněným věcem jako je jít s Justinem jeho první Pride, říct mojí matce o sobě pravdu a přestat si dávat za vinu, že Justin kvůli mně málem umřel, nakonec vzdala, ale nemůžu tvrdit, že by se mi nějak ulevilo, sice už mi nevyklovávala díru do hlavy, ale rozhodně se jí podařilo mě opět donutit přemýšlet nad tolika věcmi, že mi z toho pomalu začínalo hrabat a do toho všeho jsem skoro nedokázal spustit Justina z očí - dneska rozhodně nebyl ve své kůži víc než obvykle a ani trochu se mi to nelíbilo!

B: "Co kdyby si na chvíli zabrzdil a sedl si?"...Zachytil jsem ho za ruku, když kolem mě procházel.
J: "Nemůžu, jsem v práci."
B: "Jsem si dost jistý, že i v práci existují přestávky... Obzvlášť když má někdo špatnou náladu."
J: "Nemám špatnou náladu."
B: "Ne? Tomu chlápkovi si pomalu vylil kafe na hlavu."
J: "Měl nechat větší dýško."
B: "Justine, můžeš se přestat chovat jako idiot?"
J: "Jasně, hned jak se tou radou začneš řídit ty."

Nebudu lhát, zaskočil mě, protože tohle není ten kluk, který mi ještě před několika měsíci nedal pokoj, dokud jsem mu nedal najevo alespoň minimální zájem, který mě pronásledoval na každém kroku a zasypával mě sladkými slůvky, kterými mě doháněl k šílenství, ale i přes to jsem je rád poslouchal - tohle je kluk, který zažil něco strašného, protože jsem se mu rozhodl jít na maturitní ples a on si s sebou teď nese doživotní následky.

Hrdost(5)

26. února 2016 v 0:08 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Jediné, co Briana zachránilo před odpovědí, byl soudě dle jeho výrazu, nějaký urgentní hovor z práce, po kterém se po něm jen zaprášilo, něco mi však říká, že by k tomu došlo i kdyby mu nikdo nevolal. Každopádně Brian to ani nemusel vyslovit, z jeho tváře jsem si odpověď dokázal domyslet sám - on se mnou nepůjde - ale tohle není to jediné, co jsem z něj dokázal vyčíst, něco mi říká, že důvod, proč se mnou nechce jít není pouze ten, že Brian Kinney na tyhle věci prostě není a to ani kvůli mně, v tomhle zkrátka bude něco jiného, ale to se nejspíš nikdy nedozvím, když Brian nechce, abych se něco dozvěděl, tak se to prostě nedozvím, je to frustrující, ale tak nějak jsem se to naučil respektovat, vlastně od plesu jsem se naučil docela dost věcí a myslím, že už nikdy nebudu moct být tím, kým jsem předtím byl a já na Brianovi dennodenně vidím, jak moc ho to štve, jak moc mu chybí moje staré já a že o to nové má neustále obavy, jenže já ani nevím, jestli mě to trápí, v poslední době jsem se až na výjimky naučil být ke všemu lhostejný anebo jsem naopak přímo vytočený, nic mezi tím a v tomhle případě, kdy tu pro mě Brian není, když to potřebuju, tak vlastně ani nevím, jak se mám cítit, část mě chce křičet a ta druhá to ani neřeší, je to dost matoucí.

Debbie: "To se vážně chceš pustit do práce v tomhle stavu?"...Přivítala mě se vší parádou.
J: "Ahoj, Debb, taky tě rád vidím, mám se fajn, díky za optání,"...Ironii jsem si neodpustil.
Debbie: "Nehraj tu divadlo a radši mi řekni, co si vyváděl?"
J: "Nic moc."
Debbie: "A to si jako myslíš, že ti uvěřím? Je docela očividné, že si měl velmi záživný večer, ale to nebude všechno... Mám takové tušení, že v tom bude Brian."
J: "Debb, nepřemýšlela si někdy o tom, že bys dělala věštkyni místo servírky?"...Sarkasticky jsem se jí snažil odpálkovat, fakt jsem na tohle neměl náladu.
Debbie: "Tahle tvoje drzost už mě přestává bavit."
J: "Co naděláš,"...Chtěl jsem kolem ní jen projít a vzít si zástěru v naději, že to vzdá.
Debbie: "Justine!"...Ale zmýlil jsem se.
J: "Co?"
Debbie: "To, co se ti stalo, je..."
J: "Debb, já nepotřebuji přednášku o tom, co se mi stalo, já tam byl a do teď mám noční můry a svojí ruku nemůžu pomalu použít ani při močení, takže díky, ale ne."

Hrdost(4)

25. února 2016 v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Nevím, jak se mi to podařilo, ale Justina jsem v polospánku, tudíž s jeho minimální pomocí, nějak dovlekl nahoru a následně i do postele, bylo mi jasné, že by se mu v tomhle stavu hodila sprcha a to nejlíp ledová, ale na to ho odtáhnout ještě do sprcháče už jsem zkrátka neměl sílu a tak jsem z něj sundal oblečení, přikryl jej a následně jsem odstrojil i sebe a zalezl si k němu pod deku, na což jsem se místo spánku věnoval velmi důkladnému zkoumání jeho tváře a odhalenému hrudníku, hříšných myšlenek jsem měl opravdu spoustu, ale stejně tak jsem měl smůlu a tak jsem nakonec zhasl světlo a došel jsem k závěru, že bude asi snazší jít spát.
Ale nakonec to nebylo vůbec snadné, poněvadž jsem si vzpomněl na to, co po mně Debbie žádala a taky na tu část o mojí matce - jsem si moc dobře vědomý toho, že Justin mě potřebuje, po tom, co se mu stalo, dokonce víc, než kdy dřív a stejně tak já potřebuju jeho, teď už to vím, jelikož jsem byl jen kousek od toho, abych ho nadobro ztratil a to mi pomohlo si uvědomit, že je pro mě opravdu důležitý, že mi na něm záleží, možná víc, než bych si kdy dokázal připustit a taky to, že už nikdy nechci zažít ten pocit, že bych ho měl ztratit, takže si dost dobře dovedu představit, jak se on cítí ohledně mě a nepřeju si nic víc, než to, aby si svůj první Pride náležitě užil a byl hrdý na to, kým je, na to všechno, co dokázal, na to, jak moc silný je, chci, aby si uvědomil, že Hobbs nevyhrál... Ale taky vím, že on z toho má strach, sice vidím, jak moc se na to těší, poslední dny nemluví prakticky o ničem jiném a díky Debb teď už vím i to, že chce, abych tam byl s ním, jenže tady je ten problém - já tohle nedělám, nikdy jsem nedělal, mým jediným důvodem, proč jsem se téhle akce někdy zúčastnil bylo, abych si užil, ale rozhodně to nezahrnovalo to, že bych dokonce šel v průvodu s těmi blázny a jsem si dost jistý, že za tímhle vším jsem jenom já, moje vědomí, moje povaha, moje zásady a další, ale i přes to mě Debbie přiměla to zpochybňovat a nasadila mi brouka do hlavy - opravdu je tu minimální šance na to, že nechci pochodovat tím průvodem bláznů, protože jsem své matce nikdy nebyl schopný říct o sobě pravdu a ta část mě na sebe nemá právo být hrdá?

J: "Briane?"
B: "Co?"...Otočil jsem se na bok, abych na něj líp viděl.
J: "Proč nespíš?"
B: "Spíš proč ty nespíš po tom bouřlivém večeru, co si zažil?"
J: "Já... Zase se mi zdál ten sen... Nebo spíš noční můra."

Hrdost(3)

24. února 2016 v 0:05 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Nevím, co mě to popadlo, že jsem se choval tak, jak jsem se choval, ale zkrátka na mě všechno dolehlo, tedy ne, že bych v poslední době nedělal přesně to, co dělám právě teď, poněvadž je to asi ten jediný způsob, který mi pomáhá k tomu, abych tolik netrpěl nočními můrami a nemyslel na Hobbse, ale dneska v tom bylo něco víc a to něco byla Brianova hrdost a bohužel ne v dobrém slova smyslu... Něco málo jsem totiž zaslechl z toho jeho a Debbiina rozhovoru v jídelně a i když jsem věděl, že chtít po Brianovi, aby se mnou šel můj první Pride, je naprostá bláznivost, tak mě zkrátka zklamalo, že to hned tak zazdil, myslel jsem totiž, že se mezi námi něco změnilo, od té doby, co mi dovolil se k němu nastěhovat, protože on byl jediný, komu jsem dovolil se mě dotýkat a být se mnou, se zkrátka choval jinak, cítil jsem, že to, co mezi sebou máme, bere vážněji a tak jsem si i naivně myslel, že by pro mě mohl udělat i takovou maličkost jako jít se mnou na Pride, ale to, že je gay, ještě neznamená, že se bude účastnit takových akcí, on je přeci slavný Brian Kinney!
Nicméně jsem nečekal, že mě to tak dostane, nejdřív jsem si to nějak nebral, vlastně jsem s tím byl smířený, ale od chvíle, co jsme dorazili do Babylonu a já začal pociťovat první účinky alkoholu, tak se to ve mně rozleželo a zkrátka mě to štve, dokonce tak moc, že mi je jedno, že Brian tancuje asi metr ode mě, propaluje mě pohledem a soudě podle jeho výrazu dělá vše pro to, aby za mnou nešel a já se radši dál lepím na toho sexy kluka, který mi svými hbitými dlaněmi pořád hladí zadek a boky.

B: "Můžu s tebou mluvit?"

Vůbec jsem nechápal, kde se tam najednou vzal, ani ne před půl minutou byl kus ode mě a zničehonic byl přímo u mě a dost okatě mi dával najevo, že se mu tohle moje chování nelíbí, což byl vlastně můj záměr, on taky čas od času musí pocítit, jaké to je, když ho osoba, kterou miluje, ignoruje a já vím, že mě miluje.

Hrdost(2)

23. února 2016 v 0:04 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Všechny moje instinkty mi radily, abych jídelnu co nejrychleji a především nepozorovaně opustil dřív, než si to Debbie rozmyslí a dá mi to opravdu pořádně sežrat, ale to by se tu nesměl nacházet objekt mého zájmu, který nemusí ani nic dělat a já z něj stejně nedokážu spustit oči, samozřejmě, že to dělám nenápadně nebo v to alespoň doufám, ale zkrátka ho můj pohled doslova pronásleduje a má fantazie si představuje všechno možné, co bych s ním právě teď nejraději dělal! A fakt se nesnáším za to, že jsem mu dovolil udělat ze mě tohle - někoho, kdo je na něm den ode dne závislejší!
Ale i přes to se zde nacházelo něco, co mě přeci jen od Justina trochu rozptylovalo a to ta Debbiina zatracená poznámka o mojí matce - jsem totiž stoprocentně přesvědčený o tom, že moje nechuť účastnit se pochodů hrdosti ani trochu nesouvisí s ní, ale i přes to malá část mě na to nemůže přestat myslet... Můžu si totiž nalhávat sebevíc, že je mi ta ženská ukradená, ale to dítě, které si vždycky přálo trochu její pozornosti ve mně někde pořád je a nemůže se zbavit pocitu, že kdyby se o mně dozvěděla pravdu tak bych teprve poznal, co znamená nenávist a z nějakého mně neznámého důvodu to poznat nechci, jako by snad ta hrdost, kterou mám, měla zmizet, pokud se o mně matka někdy dozví pravdu... Sakra, tohle je fakt šílený, Debbie mi někdy opravdu dokáže pít krev!

J: "Tak můžeme jít?"
B: "Co? Cože?"...Snažil jsem se vzpamatovat z těch zbytečných myšlenek a teorií.
J: "Proč mám pocit, že si tu nečekal na mě?"
B: "Protože nečekal."
J: "Jasně... Tak zatím,"...Uraženě se otočil a chtěl odejít.
B: "To ale neznamená, že spolu nemůžeme odejít,"...Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho zpátky k sobě.
J: "Jsi si jistý? Nebude tě to otravovat?"
B: "Justine,"...Snažil jsem se mu dát najevo, že o hádku nestojím a že to myslím vážně.
J: "Fajn, promiň."
B: "Neomlouvej se a radši mi řekni, kam chceš jít."

Hrdost(1)

22. února 2016 v 0:12 | Janča
Nová povídka.

BRIAN

Jako by nestačilo, že o tom slyším už několik dní od rána do večera mluvit Justina a kluky, ono už mě to musí doslova pronásledovat i v jídelně, která je po vzoru Pridu barevně vyparáděná, ale že mě to vůbec překvapuje, jídelnu přeci vlastní Debbie a Debbie je - no prostě Debbie, bláznivá ženská, která se každoročně až s nechutným nadšením chopí všech příprav, které jsou s Pridem spojený, jediné, co se jí nikdy nepodaří je přimět Michaela k tomu, aby s ní pochodoval jako hrdý syn, mně to sice přijde patetické, ale tak nějak chápu, proč to po něm chce, on má alespoň matku, která je na něj hrdá a chce, aby se tak cítil i on a konečně se přestal chovat jako malej kluk, svojí vlastní matce o sobě ani nemůžu říct pravdu, protože by mě naprosto zavrhla, tedy ne že by mi na tom nějak zvlášť záleželo, přeci jen se o mě nestarala celý můj život a prakticky nikdy mi nedala najevo sebemenší náznak její lásky, takže jí vlastně ani nic není do toho, komu to rád dělám do zadku, ale rád bych se ušetřil těch jejích keců "Bible říká... bla, bla, bla!", takže je jednodušší to držet pod pokličkou a další takový Pride prostě přežít s hrdostí... Ale to rozhodně nezahrnuje to, že bych pochodoval v průvodu s těmi blázny, můžu být hrdý i na jiných o hodně zábavnějších místech - jako třeba v zadní místnosti Babylonu nebo v lázních!

Debbie: "Kinney! Kde si vězel celou věčnost?"
B: "Nebyl jsem tu asi tak dva dny, nezdá se mi to jako věčnost... Ačkoliv podle toho, co si s tím tady udělala, je to možná tak dvě stě let."
Debbie: "Kušuj! A doufám, že sis na neudělal žádné plány, protože..."
B: "Debb, jestli mi chceš říct, že budu pochodovat s vámi tak si šetři dech, protože nebudu."
J: "Vidíš, říkal jsem ti to,"...Zjevil se v té svojí roztomilé zástěrce se svým ještě roztomilejším úsměvem.
B: "Co jste tady na mě vy dva zase plánovali?"
J: "Na mě nekoukej! Já jí říkal, že je to bláznivost."
Debbie: "Děkuju, Justine, za tvou podporu."
J: "Promiň, Debb, ale tomu peklu, co by mě čekalo, se chci vyhnout."
B: "Už jsem někdy říkal, že si génius?"
J: "Myslím, že dnes ráno, když jsme..."
Debbie: "Dost, nepotřebuji vědět o vašich sexuálních aktivitách."
B: "Vážně? Přijdeš o hodně!"
Debbie: "Vážně! Každopádně ty si sedni a ty, Justine, mazej do práce, ty stoly se sami neobslouží."
J: "Už jdu,"...Šibalsky se na mě usmál a odpochodoval.
 
 

Reklama