"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Happy Birthday, Sunshine

Happy Birthday, Sunshine(9)

Čtvrtek v 21:00 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: 18+

Probudil jsem se jako první a měl jsem tak možnost sledovat Brianovu klidnou spící tvář. Nejdřív mi ani nedošlo, co je dneska za den a až pak jsem si uvědomil, že je sobota. Takže je to dnes oficiální - je mi 20 let. Bože, pamatuji si na doby, kdy jsem byl malej kluk, a oslavu mi pořádali rodiče, máma upekla dort, táta se choval tak, že jsem věděl, že mě má rád a Molly mi dala nějakou pitomost, za kterou jsem byl ale neskutečně vděčný, tehdy jsem nemusel nic řešit a jen si užít ten den. Je vtipné, jak si všechny děti přejí, aby konečně dospěly, a když se jim to konečně splní, přejou si, aby se mohly vrátit zpátky. Prostě být dítětem je fajn.
Ale pak tady před sebou vidím tohohle překrásného muže, který mi dokáže ze života někdy udělat pořádné peklo, ale já ho tak bezhlavě miluju, že vím, že být dospělý a smět tak být po jeho boku, je to nejlepší, co mě potkalo. A myslím, že víc nepotřebuju. Jo bylo by fajn od něj dostat nějaký směšně romantický dárek či se alespoň dočkat hloupého popřání, ale... jsou to jen narozeniny, ne? Jeden den v roce, který nestojí za to, abychom se s Brianem hádali. To si radši užiju zbylých 364 s vědomím, že mě miluje, i když mi to nejspíš nikdy neřekne. To, že je Brian takový, jaký je, nemůžu brát tak, jako že mu na mně nezáleží.

B: "Víš, že vím, že na mě koukáš?" pootevřel jedno oko, aby na mě viděl.
J: "Nemůžu se na tebe vynadívat."
B: "Kdo taky může? Jsem sexy."

Musel jsem se začít smát, Brian každou moji láskyplnou lichotku musí převést na kompliment pro sebe samotného. Jak říkám - Brian je prostě Brian.

B: "Kolik je hodin?"
J: "Půl 12."
B: "Ah, je fajn si pořádně přispat."
J: "Jo to je," přisunul jsem se k němu blíž a prohrábl jsem se mu ve vlasech.

Brian mě zničehonic překulil pod sebe a já mohl cítit jeho ranní erekci na stehně. Jeho úsměv byl tak hříšný, že jsem přesně věděl, na co myslí. A já ostatně myslel na to samé.
Hned začal líbat můj krk a hladit mě různě po těle, pod jeho péčí jsem se doslova rozpouštěl. Po chvíli chytil můj penis do ruky a začal mě pomalu, doslova mučivě pomalu třít a mezitím se rozkrokem sám třel o mou nahou vzrušením rozpálenou kůži.
Rozkoší jsem se prohýbal v zádech a rychleji jsem pohyboval boky, abych zrychlil Brianovo tření, což ho přimělo k úsměvu, který jsem mu hned musel zlíbat ze rtů.
Vzdychali jsme a sténali tak rychle a hlasitě, že nás museli snad slyšet všichni sousedi, ale to nás na tom vzrušovalo ještě víc. Když už jsme to ani jeden nemohli vydržet, přetočil jsem se na bok, Brian si natáhl kondom a zezadu do mě jemně pronikl. Držel mě pevně na boku a začal přirážet. Jakmile jsem ho chytil za zadek tak zrychlil a jeho průnik byl ještě hlubší. Doslova mi mravenčilo v nohách a lapal jsem po dechu. Brian mě líbal do vlasů a jeho horký dech mě lechtal na zádech a krku. Netrvalo dlouho a Brian se udělal a já o pár vteřin později taktéž.
S Brianem jsme skoro celou následující hodinu jen leželi, on mě držel a já mu prstem kreslil po hrudi a bříšku. Připadal jsem si v jeho náruči tak bezpečně a šťastně. V podstatě se mi splnilo to, co jsem si přál - byl jsem jenom s ním. Ale věděl jsem, že tuhle chvíli budu muset každou chvíli přerušit, protože mě něco čekalo...

Happy Birthday, Sunshine(8)

Středa v 0:13 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Já fakt nevím, co jsem si myslel. Že Brianovi trochu zahraju na city a získám, co chci? Na city, které podle všeho on nemá... no všichni víme, že má... ale snaha je zakrýt je pro něj asi všechno. Myslel jsem si, že když k tomu budu přistupovat jinak, tak Brian svůj názor třeba změní. Upřímně jsem se cítil hrozně po tom, co jsem předvedl v té kuchyni. Dokonce jsem radši ráno odešel ještě, než se Brian vzbudil, protože jsem se mu bál podívat do očí. Nesnáším, že se tímhle vším nechávám tak moc ovlivňovat. Zvládám to hůř, než jsem čekal. A štve mě to, protože se s Brianem opravdu hádat nechci. Nemůžu však ovlivnit to, jak se cítím. Myslel jsem, že zatnu zuby, svoje narozeniny nějak přežiju a další rok je nebudu zase řešit. Ale pak jsem o tom víc a víc přemýšlel a do toho jsem viděl, jak se Maikey snaží udělat něco hezkého pro Bena, že jsem jednoduše chtěl to samé. Chtěl jsem, aby mi Brian dal najevo, že mě miluje, že mu na mně záleží... i kdyby jen nějakou maličkostí. Jenže on moje narozeniny hodlá ignorovat a já s tím nic neudělám. Teď už to chápu. Žádná moje taktika mi nepomůže. Musím to nechat tak, jak to je... a nezbláznit se z toho. Ačkoliv se tu právě teď na někoho lepím a snažím se Briana přinutit k alespoň k nějakému projevení citů... já jsem fakt ztracený případ.

Trick: "Jsi sexy."
J: "Hmmm."
Trick: "Nepůjdeme dozadu?"

V hlavě mi začal řvát rudý alarm. Nechtěl jsem jít dozadu s nějakou náhodnou známostí. Chtěl jsem být s Brianem. I když jsem se na něj zlobil, nesnášel jsem nemít ho nablízku.

J: "Promiň, ale budu muset jít."
Trick: "Co..."

Utekl jsem od něj, jak nejrychleji jsem mohl. Ani nevím, proč jsem za ním první řadě vůbec šel. Prostě jsem chtěl Brianovi dát najevo, že mám vztek, ale myslím, že to už pochopil i bez tohohle mého divadla na parketu.
Hned jsem se po něm začal rozhlížet, ale uviděl jsem pouze Maikeyho na baru, Emmetta šeptajícího nějaká slůvka sexy klukovi do ucha a Teda snažícího se zapůsobit na kolemjdoucí. Po Brianovi se asi slehla zem.

J: "Ahoj. Neviděl si Briana?"
Maikey: "Ehmm," začal se rozhlížet kolem sebe. "Ještě před chvílí seděl naproti," dodal.
J: "Aha. To je divný."
Maikey: "To víš, asi umí zmizet stejně dobře jako ty."
J: "Jo... no. Měl jsem vztek... pořád mám... ale nechci se s ním hádat. Stejně tím ničeho nedosáhnu, akorát toho, že spolu nebudeme mluvit... a to nesnáším."
Maikey: "S Brianem musí mít člověk zkrátka trpělivost. Hlavní je, že víš, že tě miluje... i když ti to neřekne."

Jen jsem se pousmál a přikývl. Ale nějak se mi z toho stáhl žaludek a zalil mě pocit smutku. Já vím, že mě Brian miluje. A vím, že mi to nikdy neřekne. Ale prostě... chtěl bych alespoň něco... nějaký důkaz, že mu na mně opravdu záleží. Někdy si fakt přeju, aby byl Brian jako normální přítel. Ale zas na druhou stranu - to by to pak už nebyl úplně Brian. Já se fakt z toho všeho zblázním.

Happy Birthday, Sunshine(7)

Pondělí v 0:02 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

S Justinem jsme od včerejší "události" v kuchyni prohodili sotva pár slov. Ráno po probuzení jsem dokonce zjistil, že na svou šichtu do jídelny odešel dřív... nejspíš, aby se mnou nemusel mluvit. Začínám mít proto pocit, že tohle celé bude možná ještě horší, než jsem si původně myslel. On umí dávat najevo, když je naštvaný, ale většinou se ke mně dokáže chovat normálně, protože si to se mnou nechce nijak pokazit... omyl... protože když nad tím tak přemýšlím tak takhle k tomu přistupoval před kapitolou ETHAN. To si nikdy nedovolil dávat mi najevo nelibost nebo naštvání, protože se asi bál, že ho vykopnu a ani se za ním neohlídnu. Ale teď, když jsem ho po tom všem vzal zpátky a ještě k tomu s otevřenou náručí, tak asi pochopil, že já nikdy nechci, aby odešel. A tak už mu asi nedělá problém dát mi svůj vztek pěkně najevo. A v tuhle chvíli bych se měl asi bát toho, co ještě přijde.
Jakmile jsem za sebou zamkl Kinnetic, zjistil jsem, že venku prší nebo spíš přímo lije jako z konve. Do auta jsem doslova běžel, ale stejně jsem byl šíleně mokrý. Hned jak jsem dorazil domů, chtěl jsem běžet do sprchy, jaká mi byla zima, ale ukázalo se, že jsem nebyl jediný. Ode dveří vedla cesta z Justinovo mokrého oblečení až do koupelny. Začal jsem proto shazovat i já to svoje a vlezl jsem si k němu. Nevěděl jsem, co od něj čekat, ale byl jsem ochotný to risknout.

B: "Ahoj," natiskl jsem se na něj zezadu.
J: "Ahoj," vyhrkl značně zaskočeně, ale nezdálo se, že by mu moje objetí nějak vadilo.
B: "Dneska na mě nebudeš řvát?" možná jsem si to mohl ušetřit, ale nedalo mi to.

A Justin se překvapivě zasmál. Zdálo se mi, že je celkově nějak víc uvolněný, než včera. Buď to sám došel k závěru, že se prostě musí smířit s tím, jak to je a zbytečně nevyvolávat dusno nebo mu k tomuto prozření pomohla Debbie... i když ta by ho si myslím spíš podporovala v tom, aby mi to dal sežrat ještě víc. A stále je tu ta možnost, že má jen slabou chvilku a zase se brzo vrátí ke svému vzteku.

J: "Dneska ne. Promiň za ten včerejšek."
B: "Vážně?" opravdu jsem byl překvapený.
J: "Jo. Jsi to prostě ty a s tím já nic neudělám, nemůžu tě nutit, abys pro mě udělal něco hezkýho."

Tak dobře, tohle... vůbec neznělo pěkně. Najednou jsem si připadal fakt hrozně. A mám dojem, že přesně to bylo jeho cílem. Aby mě přiměl cítit se ohledně sebe špatně, že jsem neschopný pro něj něco hezkého udělat. Pěkná taktika, Justine.

B: "Tak jsem rád, že to máme vyřešený."

Tohle Justin nejspíš nečekal, protože jen nadzdvihl obočí a zadíval se na mě. Asi doufal v jinou odpověď. Ale kolikrát mám říkat, že já dělám jenom věci, který dělat chci a který mi nijak neublíží?

J: "Dneska jsem mluvil s Maikeym, prý máme dorazit na Benovu oslavu... a že tam rovnou oslavíme ty moje narozeniny... ale vzhledem k tomu, že ty o to nestojíš, tak jsem mu řekl, že dorazím sám."

Fajn. Nebudu lhát. Začínalo to ve mně bublat, krev se mi doslova vařila. Nejen, že mě vytáčela ta představa, že mu Maikey nabídl, že může oslavit u nich, když já nejsem schopný pro něj něco udělat... vnímal jsem z toho jistou zradu od Maikeyho. Ale k tomu všemu mě Justin totálně vyšachoval... sice je to asi divný, že na Benovu oslavu bych dorazil, zatímco Justinovy narozeniny bych svým způsobem ignoroval, ale... teď jsem měl jaksi utrum. A začínal jsem si uvědomovat, že jsem si tohle všechno nejspíš fakt způsobil já sám. Tolik se snažím na sobě nedávat zájem o jeho narozeniny, aby si nemyslel, že bych pro něj udělal cokoliv, protože se bojím, že se mi to nějak vymstí... ale zdá se, že právě to, co teď dělám, se mi doopravdy mstí.

Happy Birthday, Sunshine(6)

18. května 2018 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

varování: 15+

Začínala mě z nich bolet hlava a to mluvily sotva dvě minuty. I když, kdyby jen mluvily, ale ony byly jak běsné. Prý, že mám zapomenout na to, že bych Justinovi znovu podělal narozeniny. Bezva způsob, jak mi připomenout můj loňský dárek v podobě prostituta, za který se dodnes proklínám. Po tom šlo všechno do kytek, ale v detailech se fakt šťourat nebudu. Není to přeci jen tak dávno, co jsem Justina zase získal zpátky. Možná už to by mi mělo napovědět, že bych pro něj přeci jen měl něco udělat. Ale... já fakt nemůžu. Nejsem to prostě já. Nehodlám být v očích všech za správňáka, který udělá něco pěknýho pro někoho, koho miluje, protože já jsem radši mizera, od kterého nikdo nic neočekává, tak je to zkrátka lepší.

Debbie: "Ty jo, zlato, vypadáš děsně."
J: "Díky, Debb."

Justin sebou vedle mě praštil a já mohl vidět, jak je bílej. Když před chvílí odcházel na záchod, měl alespoň trochu červené barvy, ale teď vypadal jak smrt.

B: "Je ti zle?"
J: "Hádej," odsekl.

Tak jo, je jasný, že ten vztek ho opravdu nepřešel, spíš jako by nabral na síle. Sakra, co se mu za těch pár minut stalo, že je z něj najednou takový zlatíčko?

Melanie: "Co si vyváděl?"
Lindsay: "Vypadáš, jak když za chvíli umřeš."
J: "Trochu jsem to přehnal s pitím."
Debbie: "Hmm," dala si ruce v bok a hned pohlédla na mě stejně jako ty dvě. Jasně, dejte mi to všechny sežrat!

Debbie naštěstí usoudila, že by Justin měl dostat něco do žaludku a tak šla vyřídit naše objednávky. Jídlo a kafe pro něj naštěstí fungovali jako nějaký zázrak a zase nabral nějakou tu barvu. Pochybuju ovšem, že to mělo i nějaký vliv na jeho zlost vůči mně. Ach jo, tohle je fakt v hajzlu.
Podíval jsem se na hodinky a s úlevou zjistil, že je na čase vyrazit do Kinneticu. Teda ne, že bych se zrovna hnal k tomu, abych zas jak šílenec vymýšlel způsoby, jak tu firmu udržet naživu co nejdéle, ale potřeboval jsem vypadnout z toho dusna, co tu vlálo.

B: "Tak budete mě muset omluvit, ale práce volá," s úsměvem jsem položil bankovku na stůl a už jsem se zvedal.
Lindsay: "Počkej, půjdu s tebou."

Fuck, fuck, fuck! To se mi snad jenom zdá. Copak nedokáže pochopit, že ať už mi řekne cokoliv, můj názor to jednoduše nezmění? Ano miluju Justina a ano už nikdy o něj nechci přijít. Ale to neznamená, že najednou začnu dělat věci, které mi jsou proti srsti.

B: "Jaké to štěstí," neodpustil jsem si sarkasmus.

Následně jsem se podíval po Justinovi, tak nějak automaticky jsem ho chtěl políbit na rozloučenou. Ale on si jen hrál s táckem a absolutně mi nevěnoval pozornost.

Happy Birthday, Sunshine(5)

15. května 2018 v 0:01 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Domů jsme jeli v naprosté tichosti. Měl jsem otevřené okýnko, takže se mi začínalo dělat líp, alespoň tedy fyzicky. Dusno by se ale dalo doslova krájet a to, jak z Brianovy strany, tak z té mojí. Oba jsme měli svůj důvod na to být naštvaní... ovšem podstatnější je to, proč jsem já skončil v takovém stavu, že by mě Brian za to nejradši přetrhl - protože je neschopný něčeho tak malého jako mi dopřát jeden pitomej den, kdy zapomene na ty svoje přesvědčení a stráví ho se mnou tak, jak bych si přál a tak, jak je to u většiny lidí normální.
Sakra, mohl bych si sebevíc namlouvat, že to nechám být a nebudu se kvůli tomu nijak rozčilovat, ale čím víc se ukazuje, že Brianovi jsou moje narozeniny opravdu ukradené, tím víc mám chuť na něj řvát. Kdyby mi aspoň řekl, proč to tak má, abych to třeba pochopil... možná má nějaký závažný důvod, který by mi pomohl vidět věci jasněji... jenže pravděpodobnější je, že rozhovor na toto téma povedu s kamenem, než s ním.

B: "Můžeš chodit nebo potřebuješ asistenci?"
J: "Nohy jsem si nezlomil, takže..."

Brian se po mně podíval způsobem, kterým mě div nezabil. A následně raději vytáhl klíčky ze zapalování a vystoupil z auta. Zamířil rovnou k domu a já hned litoval toho, že jsem ho tak odbyl... nohy jsem měl jak ze želé. Ale dělal jsem, co jsem mohl, aby si toho nevšiml. Ve výtahu jsem si skoro sedl na zadek a to nedobrovolně. Nebylo ani divu, že jsem na Brianovi uviděl nepatrný úsměv nebo spíš výsměch, jak se to vezme. Vsadím se, že si říkal, že si to zasloužím.
Najednou se mi zas začala motat hlava a cítil jsem, že žaludek má opět problém udržet svůj obsah, i když ten jsem myslel, že jsem nechal na podlaze Babylonu celý. Modlil jsem se proto, aby Brian už konečně otevřel dveře a já si mohl jít lehnout a celý to zaspat, jenže Brian sice dveře otevřel, ale do postele jsem fakt neletěl, místo toho rovnou do koupelny k záchodu...

B: "Dobrý?" položil mi ruku na záda a pohladil mě.

I přes to, jak mi bylo zle, jsem najednou cítil takový zvláštní hřejivý pocit. Kdykoliv mi dá najevo, že mu na mně záleží, cítím se milionkrát líp. Jen bych byl radši, kdyby takové chvíle nebyly pouze občasné, protože většinu času se spíš snaží dělat vše pro to, abych si nemyslel, že mě miluje.

J: "Je mi hrozně, ale dobrý."
B: "Snad si to příště rozmyslíš."

Ani jsem neměl sílu s ním o tom argumentovat. Mohl jsem na něj být sebevíc naštvaný, ale tohle jsem fakt přepískl. Takhle se zlít to se mi snad ještě nikdy nestalo.

Happy Birthday, Sunshine(4)

14. května 2018 v 0:04 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Jak jsem s tím tak nějak počítal a ještě před chvílí jsem se zapřísáhl, že se tím nenechám nijak rozhodit, tak budu zcela upřímný - sevřelo se mi z toho srdce. Brian ani nemusel nic říct a já jsem z jeho výrazu a především z jeho očí dokázal poznat, že na moje narozeniny naprosto zapomněl. Já vím, že s Brianem člověk musí počítat s tím, že se takový věci budou dít a i když jsem si ani dřív nijak nezakládal na svých narozeninách, přeci jen je to něco, co chcete oslavit s člověkem, kterého milujete, ale Brian toho zkrátka není schopný, pro něj jsou narozeniny jako každý jiný den v roce a to jak ty jeho, tak ty moje a všech ostatních.

Emmett: "Copak, Justine? Jsi zaskočený tím, že pro tebe chci udělat tak velkou věc?" smál se tak, jak to umí jenom on.
J: "Eh... ne... děkuju za nabídku, ale... já nehodlám slavit."

Brian se na mě zaskočeně podíval, čemuž jsem moc nerozuměl. Myslím, že by měl být spíš rád, dělám mu přeci jen službu, ne? Alespoň se nemusí pak cítit jako kretén, že mi nic nekoupil ani mi nepopřál, když dám najevo, že o to ani nestojím, ačkoliv pravda je někde jinde.

Emmett: "No tak o tom nechci ani slyšet!"
Ted: "O čem nechceš slyšet?" přidal se k nám.
Emmett: "Justin nechce mít oslavu!"
Ted: "Co prosím - zrovna ty nechceš mít oslavu?"
J: "Jak zrovna já?"
Ted: "No... protože jsi to ty!"
Emmett: "Naše Sluníčko, vždycky veselé ze života... samozřejmě, že budeš oslavovat... a ani tady pan Kinney ti v tom nezabrání."

Když to vyslovil, okamžitě jsem se podíval po Brianovi, který tam ale jen stál a tupě zíral do blba. Řekl bych, že se myslí přenesl na nějaké klidnější místo, kde tohle nemusí řešit.

Ted: "Jo, ty by si ho měl spíš podporovat, aby ji měl!"
B: "Pro mě za mě... je to jeho rozhodnutí," pouze pokrčil rameny a najednou odešel pryč.

A já jen zíral na to, jak odchází a neměl jsem vážně slov. To se teď bude chovat jako idiot a utíkat přede mnou? Ano klasický Brian, když se mu něco nelíbí!

Emmett: "Co mu přelítlo přes nos?"
Ted: "Vážně se musíš ptát?"

Emmett jen souhlasně přikývl a já se radši zdekoval dřív, než mě dál přemlouvali k oslavě, kterou teď už vážně nechci, ani kdybych chtěl.
Sedl jsem si na bar a objednal si drink... a hned vzápětí další. Měl jsem fakt zkaženou náladu. Prostě jsem to nechápal... proč tak moc nesnáší narozeniny... nebo proč mě nemiluje dost na to, aby ten odpor k nim dal pro jednou stranou?

Happy Birthday, Sunshine(2)

8. května 2018 v 0:03 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Měl jsem štěstí, že se se strávníky v jídelně najednou roztrhl pytel a s Debb jsme měli co dělat, abychom všechny obsloužili a ještě k tomu měli možnost nabrat nějaký vzduch do plic. Vyhnul jsem se ale díky tomu rozebírání mojí oslavy, která prostě nebude, takže jsem si nijak nestěžoval.
Nohy mi ovšem brzo začaly vypovídat, tak jsem se šel na chvíli posadit, představa, že tu budu ještě nějakých 6 hodin, byla dost odporná. Člověk by řekl, že touhle dobou budou na průběh v jídelně zvyklý, ale řekněme, že asi stárnu a už toho nedávám tolik, co dřív. Bože, já fakt melu kraviny... kraviny, který by mi ale Brian dost možná odsouhlasil.

Maikey: "Takže - ty nechceš slavit?" posadil se náhle naproti mně.
J: "Jak jsem řekl - nechci."
Maikey: "A to mi hodláš tvrdit, že v tom nemá prsty Brian?"
J: "Nemá," odsekl jsem.
Maikey: "Blbost. Vím, jak se staví ke svým narozeninám a vlastně k narozeninám všeobecně, je jasný, že tě už stačil tím vším infikovat... ale po tom, co ti dal k tvým 19náctinám se asi není čemu divit, že se k tomu stavíš takhle."

Nevím, jestli mě víc udivovalo, že o Brianovi mluví tímhle stylem a snaží se postavit na mojí stranu, abych nezahazoval svojí oslavu nebo sralo, že mě s tím pořád otravuje, i když jsem dal jasně najevo, co chci nebo spíš nechci... a to oslavu, která by akorát dělala dusno mezi mnou a Brianem.

J: "Prostě oslavu nechci. Navíc, co bych měl asi tak oslavovat?"
Maikey: "Bože, mluvíš fakt jako on. Co třeba, že tě Brian pořád chce... víš, jak to má - padne ti 30 a jsi pro něj mrtvej."

Vrhl jsem po něm vražedný pohled a mohl jsem vidět, že má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Vím, že si ze mě dělal jen srandu... ale smutný je to, že ta sranda je dost možná pravdivá. Kdo ví, třeba Briana jednoho dne opravdu přestanu bavit, protože už pro něj budu starej, možná právě to, že jsem mladej, ho na mě vzrušuje a až to přestane být aktuální, najde si zase někoho jiného... shit o důvod víc nic neslavit.

Maikey: "Jen si z tebe utahuju, tak se netvař tak zničeně, Brian tě miluje a milovat bude, ať už ti je 20 nebo 30 nebo 40..."

Brian mi asi nikdy neřekne, že mě miluje a na tu myšlenku už jsem si tak nějak zvykl, ale kdykoliv to někdo řekne za něj, je to skoro jako by to řekl on sám a nutí mě to k úsměvu.

Maikey: "Jestli s tebou nebude slavit Brian, můžeš slavit s námi... Ben má přeci jen taky narozeniny."

Vím, že má Ben narozeniny moc dobře a při představě, že pro něj Maikey udělá něco velkého mu celkem dost závidím, ale... já chodím s Brianem a musím jednoduše být rád za cokoliv, co si pro mě připraví... asi možná budu rád, pokud si na mě vůbec vzpomene. Ale to přeháním, Brian to prostě určitě ví.

Happy Birthday, Sunshine(1)

7. května 2018 v 0:01 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

varování: 18+

Stál jsem ve sprše pod proudem horké vody a každou chvíli jsem očekával příchod Briana. Už se mi na rtech vytvářel hříšný úsměv, když jsem uslyšel klapnutí dveří od sprchy a následně se na mě zezadu natisknulo Brianovo mužné tělo a jeho ruce se ovinuly kolem mého pasu a spojily na mém břiše. Zřetelně jsem mohl cítit, jak mě jeho erekce tlačí do pozadí a jeho dech mě lechtal a přes to neskutečně vzrušoval, jak se odrážel od mého krku, zatímco měl hlavu položenou na mém rameni.

B: "Dobré ráno, Sunshine," zašeptal tak smyslně, že jsem cítil, jak tvrdnu.
J: "Dobré," otočil jsem se k němu a zavěsil se mu na krk.

Brian mě stiskl v bocích a přitlačil ke zdi. Následně se na mě usmál se slovy "Vidím, že je tak akorát čas na to se postarat o tvojí ranní erekci."
Hned na to přede mnou padl na kolena a začal mě sát jako zmrzlinu či lízátko a spoustu dalších přirovnání bych rozhodně našel. Prsty na nohou se mi kroutily, zatímco on zrychloval tempo. Horko se rozlévalo celým mým tělem a já div nekřičel slastí, jakou mi Brian dopřával.
Vydechl jsem jeho jméno, když jsem ucítil, jak se do mě snaží vniknout prstem a rozhodně jsem mu v tom nijak nebránil, protože ta rozkoš byla najednou snad milionkrát větší. Moje nehty hned mohl zřetelně cítit zaryté ve svých ramenou a to, jak sykl bolestí, mě ještě víc vzrušilo a jeho vzrušila bolest samotná.
Olizoval jsem si rty, a když jsem cítil, jak se blíží moje vyvrcholení, už jsem si ret i kousal, zatímco jsem zakláněl hlavu a očekával, že každou chvíli budu.
"Bri," vydechl jsem těžce a hned na to jsem se mu udělal přímo do pusy, nemohl jsem to zkrátka zastavit, ale v jeho blaženém výrazu jsem mohl vidět, že mu to vůbec nevadí, ba naopak. Hned potom mi dal polibkem ochutnat trochu mě samotného.

B: "Vidím, že si spokojený," mohl jsem vidět, jak pyšný na sebe je za to, že mě dokázal dovést do samotného nebe.
J: "A moc," stále jsem těžce oddechoval.
B: "Hmmm," opět se přisál na moje rty.
J: "Myslím, že teď je řada na tobě," rukou jsem začal klesat k jeho rozkroku.
B: "Bude to muset počkat, dneska musím do práce dřív."
J: "Tak se aspoň budeš mít na co těšit večer."

Brian se pousmál a následně jsme vylezli ze sprchy a vzájemně se osušili. Já se během toho musel usmívat jako pitomec, nejen následkem toho, co jsem právě prožil, ale i při představě, co tak asi zažiju v sobotu... když mám ty narozeniny.
Teda narozeniny nejsou zrovna ta část, na kterou se těším, přeci jen už mi bude 20 a to není zrovna něco, co by stálo za oslavu... sakra, Brian mě očividně nakazil dobře, ale... řekněme, že se těším na to, co si pro mě připraví Brian.

B: "Bože, jak já se těším na víkend ."

Tím si Brian okamžitě získal moji pozornost a taky si toho hned všiml. Avšak doufal jsem v trošku jiné vysvětlení, než jaké mi dal...

B: "Otevřít si Kinnetic, bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělal, ale stále jsem v začátcích, které jsou dost vyčerpávající, proto si hodlám víkend pořádně užít a na práci ani nemyslet."
J: "Oh a co přesně budeme dělat?"
B: "Jsem si jistý, že něco vymyslíme... a Babylon to když tak jako vždy jistí stoprocentně... hlavně žádná práce a samá zábava."

Začínal jsem být trošku nervózní z toho, že si Brian třeba neuvědomuje, že jsou za pár dní moje narozeniny a představa, že je strávím v Babylonu, zatímco budeme s Brianem hledat další kořist k nám do postele, nebyla zrovna ideální. Chtěl bych strávit den ve dvou... nechci toho zas tolik, ne?
 
 

Reklama