Dovolená

Dovolená(12)

2. července 2017 v 11:53 | Janča
Poslední díl. - Trvalo mi to, já vím a omlouvám se. Každopádně poslední díl je konečně tady, tak si ho užijteUsmívající seSmějící se A opět se mějte krásně a na viděnou snad brzyUsmívající se

BRIAN

Poslední den dovolené byl tady a já s úžasem přemýšlel nad tím, že to celé proběhlo naprosto v pořádku. Jasně pár škobrtnutí tu bylo, ale nic, co bychom s Justinem neustáli. A tomu se říká, sakra, štěstí... anebo to možná bylo jen ticho před velkou bouří? Ale ne, Briane, věř, že pro jednou všechno vyšlo a že nehrozí nic, co by to podělalo. Chci jednoduše, aby tohle byla dovolená, kterou si s Justinem oba budeme pamatovat až třeba do naší smrti. Což zní asi trochu sentimentálně a směšně romanticky na někoho jako jsem já, ale... Justinovi se mě podařilo tak zblbnout, že je mi to jedno. Nehodlám sice vyřvávat do světa, že ho miluju nebo mu to snad dokonce říct, ale to hlavní je, že to vím a už se ani nebojím si to přiznat a to je rozhodně velký pokrok. Kdo ví, třeba jednoho dne to dokážu i říct, ale to už zase trochu předbíhám.
Představa, že se za pár hodin zvedneme a nasedneme do letadla, která nás dopraví zpátky do toho zapadlého Pittsburghu nebyla nikterak lákavá, ale musel jsem uznat, že částečně už mi to doma chybělo a to nejen Babylon, Woody's a Kinnetic... ale i ta bláznivá rodinka.

J: "Hmmm,"...Justin se začal líně protahovat.

Uviděl jsem v tom plamínek naděje, že se konečně rozhodne vstávat... byl jsem pod ním totiž uvězněn nebo tedy moje ruka a fakt mi začínalo připadat, že mi jí budou muset amputovat, protože už musí být naprosto odrovnaná.

J: "Ty už si vzhůru?"
B: "Už? Podívej se na hodiny."
J: "Juj,"...Reagoval, když uviděl, že už bude 11.
B: "A taky mi za chvíli upadne ruka, s tím se taky moc dobře spát nedá."
J: "Promiň, si mě měl odstrčit."
B: "To zas ne,"...Přitáhl jsem si ho k sobě blíž a políbil ho.

Dovolená(11)

24. června 2017 v 20:20 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Brianův výraz byl poněkud zaskočený a mně až zpožděně došlo, co se děje. Sice jsem si užíval to vědomí, že Brian taky trochu žárlí, není to totiž zvykem anebo to alespoň dobře skrývá, takže proto mi to teď jednoduše lichotilo. Ale v momentě, co jsem zmínil jméno toho barmana, tak by se v něm asi krve nedořezalo... nechápu, jak je to možný, ale tak nějak můj mozek v tuto chvíli úplně vypustil naši dohodu. Vím, že výměna jmen se především týká toho, když jdeme s dotyčným do postele, ale Brian si teď myslí, že přesně to mám v plánu a to jméno k tomu - to se jednoduše rovná katastrofě. Co teď ale dělat, když už je jednoduše na světě? Začít se mu omlouvat za něco, za co by se on nikdy neomluvil, kdyby se to stalo jemu anebo jednoduše dál hrát hru, ze které nakonec vzejde něco, co si Brian určitě užije? Přeci jen vím, jak moc mu chybí chození do Babylonu a tancování do rána... přesně to dnes večer může mít, ačkoliv ne v Babylonu, ale tady, pokud se tedy vyhneme hádce a zkrátka půjdeme na domluvenou party.

B: "Tak to ti přeju, aby sis tu party užil."

Brian se zničehonic zvedl - i když tak bych to nedefinoval, spíš se tak nějak neohrabaně postavil a skučel u toho bolestí - a následně se vztyčenou hlavou odešel pryč. Jemu to sluníčko asi leze na mozek, protože jinak není možný, aby tak okatě dával najevo, že ho něco štve.
Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval a následně jsem se za ním vydal na hotelový pokoj - alespoň tam jsem předpokládal, že šel, ale byl jsem vážně na omylu. Nenašel jsem ho pak ani na pláži a ani v baru či v nějaké restauraci a začínalo mi z toho být opravdu úzko, protože, kde, sakra, může být? Buď to v letadle na cestě domů anebo někde na dnu moře.
Začínal jsem opravdu zvažovat, že půjdu na místní polici podat hlášení o pohřešované osobě, ale ještě jednou jsem se rozhodl vrátit na pokoj a tentokrát jsem měl štěstí - našel jsem se ho ve sprše a měl jsem sto chutí ho v ní utopit... ale pak můj mozek viděl jenom to, že je nahý a zapomněl na všechny negativa.

Dovolená(10)

13. června 2017 v 0:03 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Je celkem smutný, jak se věci dokáží během jediné chvíle změnit, ještě včera jsem říkal, jak všechno probíhá hladce a ani jsem se nenadál a s Justinem jsme byli dvakrát jen kousek od pořádné hádky a já mám ještě k tomu záda červený, jak rajčata, nemluvě o tom, jak to bolí. Justin už mi sice osvětlil, že to byla tak trochu pomsta za to, co jsem mu udělal v letadle a taky se mi asi milionkrát omluvil, ale prostě v tu chvíli jsem na něj měl vážně vztek, i když uznávám, že jsem na něj byl hnusnější, než jsem plánoval... ale pochopte, to fakt jinak nešlo.
Každopádně dnes je to čtvrtý den odpoledne a opět se zdá, že by tahle dovolená přeci jen mohla mít šťastný konec. Já jsem teda nucený ležet pod slunečníkem a vyhýbám se přímému slunečnímu záření, protože o další spáleniny vážně nestojím, zatímco Justin opět dovádí v bazénu, takže jsme tak nějak rozdělení, ale stejně... vše se zdá být v pořádku. Ale asi bych to měl někde zaklepat, protože znáte to, když tohle řeknu, tak se většinou všechno posere.

J: "Leží se ti dobře? Nepotřebuješ něco? Třeba donést koktejl nebo tak?"

Okey, možná mi nevadí, když mě obletuje a dopřává mi, co mi na očích vidí, však si to taky zasloužím. Ale tady už se mi trošku zdá, že překračuje meze mezi tím splňovat mi, co mi na očích vidí a tím, že se mnou jedná jako s nějakým invalidou, co si bez něho nedojde ani na záchod a to, dámy a pánové, jak jistě víte, úplně nesnáším.

B: "Jsem snad devadesátiletej plesnivej dědek, co potřebuje utřít zadek, protože to sám nezvládne nebo co?"

Dovolená(9)

12. června 2017 v 0:09 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Nemohl jsem si jednoduše pomoct, musel jsem se mu zkrátka smát. Pěkně ho to rozčilovalo, protože on se odtud opravdu nemohl nepozorovaně dostat, bylo tady až moc lidí a světla především, takže i kdyby se snažil sebevíc, někdo by ho stoprocentně viděl, proto ležel na lehátku břichem dolů a radši se ani nehýbal. Být v Pittsburghu tak by to tam pravděpodobně hrdě vystavoval, ale tady si to nemůže dovolit, tahle dovolená byla jednoduše až moc drahá na to, aby nás odtud třeba vykázali za nevhodné chování. Ale jo uznávám trošičku mi ho je líto, když tu tak leží a nic nezmůže... holt karma.

B: "Já k tomu lehátku snad přirostu."
J: "Příště si neber černý plavky."
B: "Díky za radu... přiště beru třeba růžový."
J: "Jůůů, ty budeš roztomilej... třeba ti nějaký půjčí Emmett... bože, až to všem řeknu..."...Začal jsem se smát.
B: "To si zkus a hledej si bydlení jinde."
J: "Hmm... myslím, že půjdu na pokoj,"...Hrál jsem si na uraženého.
B: "Cože?! Přeci mě tu nenecháš!"
J: "To tě naučí říkat mi takový věci."
B: "Justine...!"

Rychle jsem se odtamtud se smíchem zdekoval a vydal se zpátky na hotel. Uvědomoval jsem si, že jsem to teď asi trošičku podělal, protože to Brian asi jen tak nepřejde... ale já zkrátka nemohl jinak... za to letadlo mu to vážně dlužím a tohle je skvělá odplata. Jen nevím, kdo mu bude záda mazat teď, aby se nespálil... juj.
Zatímco jsem se rozvaloval v posteli a čekal na Briana, docela jsem se nudil a došel jsem k závěru, že by možná nebylo na škodu zavolat Debbie a zeptat se, jak to jde doma.

Dovolená(8)

8. června 2017 v 20:23 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Třetí den a stále nic. Tím myslím to, že zatím nedošlo k žádné hádce, neshodám ani vraždám. A v tom případě tu, dámy a pánové, probíhá zázrak anebo... nebo je to jen pouhé ticho před bouří - bouří s hromy a blesky. A já fakt doufám, že je to ta první možnost, jenže znáte mě, já vždycky, opakuji vždycky dříve či později něco poseru a není možné, aby tomu tady tak nebylo. I když nebudu lhát, že bych nebyl rád, kdyby vše proběhlo hladce... protože a nepřiznává se mi to lehce, jsem vážně rád, že jsem se nakonec rozhodl jet s Justinem. I když všichni víme, že rozhodnutí to tak úplně nebylo, ale to je jedno - to, že jsem tady, je jednoduše něco, co jsem opravdu moc potřeboval, ani jsem si neuvědomoval, jak moc v Kinneticu plivu duši, až dokud jsem nebyl tady a neužíval si ten klid, relax a především společnost Justina. Justina, na kterého je pohled v těch jeho plavkách naprosto úžasný.

J: "Já to tady fakt miluju,"...Vrátil se z toho svého dovádění v bazénu.
B: "Třeba si tě tu nechaj, se jich zeptej."
J: "Jako, že by ti nevadilo, kdybych tu zůstal?"

A do prčic... co jsem říkal? Sám sebe jsem teď zahnal do kouta. Jak mu na to mám, sakra, odpovědět? Vždyť všichni víme, že by mi to vadilo a to hodně a jsem si dost jistý, že i on to ví, ale je to Justin a ten zkrátka vždycky potřebuje, abych to řekl nahlas... i přes to, jak ví, že to nesnáším. Takže jak z toho ven?

B: "Nějak mi vyschlo, jdu si dát nějakej drink."

No tak to fakt nebyl nejlepší nápad, jak z toho vybruslit, vlastně byl přímo příšernej a spíš jsem tak akorát Justina motivoval k tomu, aby to nenechal být. Ale já jsem prozatím v bezpečí u baru... prozatím, říkám.
Objednal jsem si gin s tonikem a následně jsem očima zapátral po Justinovi - stále ležel na svém lehátku u bazénu a tvářil se - jako, že mám, kurva, problém. Asi jsem právě zapříčinil, že to čisté nebe bez mráčků ztmavlo do černa... ta bouře možná nakonec fakt přijde a brzo.

Dovolená(7)

7. června 2017 v 14:18 | Janča
Nový díl. - 18+

JUSTIN

Budu možná znít jako blázen, ale víte, co jsem si na téhle úžasné, drahé, luxusní dovolené užíval momentálně ze všeho nejvíc? Že jsem po hrozně dlouhé době viděl Briana zase uvolněného s úsměvem na rtech a s tváří, v níž se vyčerpání zaměnilo za radost... on to asi nikdy nepřizná, ale vím, že je rád, že jel. Však v tom moři dovádí jako malej! A i přes to u toho dokáže být tak sexy... a to bohužel neoceňuji pouze já, ale plno zdejších žen a dam v letech a stejně tak muži, jež chtějí být on anebo ho mít ve své posteli... ale všichni máte smůlu, protože on je jenom můj.

B: "Když si říkal, že půjdeme k moři, myslel jsem, že do něj opravdu půjdeš a ne, že se tu budeš válet na dece a slintat nade mnou."
J: "No neslintám tu jedinej."

Brian se rozhlídl kolem sebe a následně se snažil působit neutrálně, na jednu stranu si totiž uvědomoval, jak dobrý pocit to je, že je stále a všichni víme, že vždycky bude, velice atraktivní. Na stranu druhou si byl vědom i toho, že je na tenkém ledě, když jsem tu já, takže si to radši moc neužíval. Ale já bych mu to tentokrát i dopřál, po tom pracovním vytížení si to zaslouží.

B: "Pojď, zvedej se,"...Vytáhl mě za ruce nahoru.
J: "Proooč? Mně se tu leží a opaluje dobře."
B: "Jo a všichni tady to taky oceňují. A chtěl si do moře, takže jdeme."

Chvilku jsem nechápal, ale až když jsem se podíval kolem sebe, uviděl jsem ty stejné pohledy, které se dostávaly Brianovi... až do teď jsem si toho vůbec nevšiml. Ale něco mi říká, že Brian ano a přesně proto se mě snaží odtáhnout do moře, kde mě bude mít hezky v bezpečí. Miluju, když žárlí a snaží se to nedávat najevo, je tak roztomilej - další výraz, za který by mě asi zabil.

Dovolená(6)

6. června 2017 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Usmívám se od ucha k uchu jako nějaký pitomec a užívám si pohled z okýnka letadla. Všechno kolem je tak krásné, člověk má pocit, jako by byl v úplně jiném světě... aby taky ne, když jsme jen kousek pod nebem. Jednoduše všechno je naprosto dokonalé, s Brianem nás čeká pět dní úžasného dobrodružství, zkrátka něco, co oba potřebujeme jako sůl. A já se vážně nemůžu dočkat... za to Brian? Stačí, abych otočil hlavu na druhou stranu a místo krásného výhledu z okýnka, dostanu výhled na to, jak Brian spí, jako by snad nespal půl roku. Ale má štěstí, že i ve spánku dokáže být tak sexy a roztomilý zároveň.
Jen opravdu doufám, že se tam těší úplně stejně jako já, přeci jen by s tím jen tak nesouhlasil, kdyby to tak nebylo. Jasně, nejdřív se zdráhal, ale pak souhlasil, zničehonic... je teda pravda, že byl s Debbie a Maikeym a ti mu mohli dát proslov o tom, jak by se mnou měl jet, protože to a to, ale na tom nezáleží - je tady, se mnou a na tom jediném záleží.

J: "Zlato?"...Zašeptal jsem v blízkosti jeho ucha.

Uvědomoval jsem si, jak moc si koleduju a ne snad proto, že bych ho budil, ale proto, jak jsem ho oslovil. Brian Kinney je totiž posledním člověkem na Zemi, co by chtěl být oslovován 'zlato,' takže pokud mě teď nezavraždí, považujte mě za dítě štěstěny.

B: "Vážně si mi řekl zlato?"
J: "Já? To bych si nedovolil."
B: "To doufám, protože pak bych tě musel vyhodit z tohohle letadla."

Dobré bylo to, že se mnou jen laškoval... vlastně to bylo výborné, protože ještě tak před rokem by mě z toho letadla asi opravdu vyhodil... ne omyl, on by se mnou v žádném letadle ani nebyl. Docela velkej pokrok jsme udělali, co myslíte?

Dovolená(5)

5. června 2017 v 0:07 | Janča
Nový díl. - 12+

BRIAN

Díval jsem se na Justina, jak si balí věci, jako by jel pryč na půl roku a ne na jeden blbej týden a to ani ne celej, ale pouze na pět dní. Byl do toho tak neskutečně zapálenej a neustále řešil, zda si má vzít to anebo to, že jsem myslel, že z něj zcvoknu. Obvykle jsem to já, kdo šílí z toho, co si vzít na sebe, abych vypadal skvěle, ale tentokrát mám pocit, že mi stačí plavky, trenky a pánská hygiena a hotovo - jedeme k moři, pane bože, ne navštívit Bílý dům! Ale ne, Justin se rozhodl, že nejlepší bude vzít s sebou celej šatník a nedivil bych se, kdyby ještě skočil na nákupy a pár kousků k tomu přihodil. Na druhou stranu ale, když pominu to, jaký je to blázen, musím uznat, že se mi na něj kouká extra dobře, když tu pobíhá sem tam, s pouhým ručníkem kolem beder... jak rád bych z něj ten ručník sundal, to si určitě dovedete představit.

J: "Briane, oceňuji to, jak mě svlékáš pohledem, ale myslím, že by sis měl taky začít balit."
B: "Já myslím, že to nebude třeba, máš toho tolik, že si můžu půjčit od tebe."
J: "Pokud ti nevadí, že si budeš muset useknout nohy, aby ti to bylo, tak žádný problém,"...Hříšně po mně mrkl.

Musel jsem se zasmát, on i takovou sadistickou větu, umí přednést takovým způsobem, že je to sexy a roztomilé zároveň. Ale uznávám, sekat nohy si vážně nechci, tak si prostě půjdu ty trenky a plavky hodit do nějaký igelitky a mám sbaleno.

J: "Briane?"
B: "Hmm?"
J: "To je jako všechno, co si chceš vzít?"
B: "Potřebuju snad víc? Bude tam sluníčko, takže není třeba se nějak nabalovat, k moři mám plavky a pak už potřebuju jen trenky... a ty ze mě stejně sundáš ty anebo někdo jinej."

Okey, uznávám, tu poslední část jsem si asi mohl odpustit... jak říkám, zvorám všechno, co se jenom dá. Přesně proto nechci jet na tu dovolenou, kde stoprocentně zvorám i to, co by logicky jít zvorat nemělo.

Dovolená(4)

1. června 2017 v 0:06 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Skončil jsem v jídelně. A nechápu, sakra, proč. Asi jsem toužil po nějaké výživné přednášce od Debbie, která nasadila ďábelskej úsměv, už když jsem vešel, ale zatím neměla možnost dojít ke mně. Anebo jsem jenom potřeboval být někde, kde mám jistotu toho, že na chvíli zapomenu na to, co Justin udělal, když mě Debb bude komandovat. A taky jsem možná chtěl, aby mi Debb řekla, co mám dělat... shrneme si to - přišel jsem za Debb! A to aniž bych to plánoval. Já u ní skončím vždycky, to už začíná být nenormální... i když se obávám, že správným výrazem je to, že u mě je to naopak normální. Debb je mámou, kterou jsem nikdy neměl a z toho důvodu v ní asi vidím někoho, kdo mě z té kaše vždycky dostane... anebo mě do ní víc zakope, ale ať už tak nebo tak, je na cestě ke mně a já musím doufat, že mě přesvědčí o tom, že zabít Justina, je špatnej nápad.

Debbie: "Tak co je?"...Aniž bych si cokoliv objednal, postavila přede mě hrnek a nalila mi kafe... no, rozhodně ví, co potřebuju.
B: "Co by bylo?"...Blbá výmluva, Kinney.
Debbie: "Nedělej ze sebe pitomce a vyklop to, vidím to na tobě, čte se v tobě opravdu dobře, pokud to ještě nevíš."
B: "Tak to si musíš dobře počíst,"...Ušklíbl jsem se.
Debbie: "Zatím vidím jen to, že tě něco žere a opět si s tím přišel za mnou, ale jako obvykle předstíráš, že mi to nechceš říct... tak co kdybychom skočili rovnou na konec a ty mi řekneš, co se děje?"

Ach můj bože, ta ženská umí být fakt děsivá, když chce... no někdy i když nechce. A mojí nejzásadnější otázkou teď je, zda má smysl ze sebe dál dělat idiota anebo bude snazší to vyklopit, když to stejně nakonec zjistí?

Dovolená(3)

31. května 2017 v 0:01 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Pomalu jsem začínal nabývat vědomí, po včerejším dni jsem byl jednoduše naprosto vyřízený. Rukou jsem jako obvykle zapátral po Justinovo horkém těle, které jsem si k sobě chtěl přitáhnout blíž a čichat jeho vůni, ale místo toho jsem našel prázdnou polovinu postele, což mi na úsměvu rozhodně nepřidalo. Po dlouhé době jsme oba doma, ale on si dovolí opustit postel, někdo by ho rozhodně měl naučit, co je přípustné a co ne, ale je mladý... budu muset doufat, že u něj bude platit to známé 'chybama se člověk učí.'
S velkou námahou jsem se vyhrabal z postele a zjistil, že už je půl jedenácté, ale co mě víc zajímalo, bylo to, kde najdu Justina. Koupelna nic, kuchyň nic, pohovka nic... shrneme si to - prostě tu nebyl. Je to možná na hlavu, ale první, co mě napadlo, bylo to, že se mi pravděpodobně mstí za včerejšek, vlastně by mě to ani nepřekvapilo, vím, jak se na tenhle víkend těšil a já ho zkazil, ale práce je pro mě důležitá, to by snad mohl chápat. Nicméně opravdu doufám, že ať už jde o pomstu nebo ne, že tu bude co nejdřív to půjde, protože si ho chci, sakra, užít po takové době, kdy jsem ho viděl pět minut ráno, pět minut večer.
Šel jsem se podívat po něčem k jídlu, ale pokud jsem neměl chuť na citrón nebo starou papriku, na výběr tu opravdu moc nebylo. A vzhledem k tomu, že jsem neměl co dělat, řekl jsem si, že využiju chvilku Justinovi nepřítomnosti a půjdu se podívat na věci kolem reklamy, kterou mám stihnout v rekordním čase... jenže když jsem usedl k počítači a uviděl na něm stránku, která se zabývá zájezdy k moři, byl jsem celkem znepokojený... Justin plánuje útěk či co?

J: "Oh, jsi vzhůru... konečně."

V tom šoku jsem si ani neuvědomil, že se otevřely dveře a co víc, že v nich stál Justin, s tím svým obvyklým božským sunshine úsměvem a jednoduše vším, co ho dělá tak sexy.
Chtěl jsem jít k němu a rozdat si to s ním klidně na kuchyňské lince... vlastně mi asi nic nebránilo, ale přes to jsem to neudělal, fakt mě totiž zajímalo, co se děje, že hledá zájezdy k moři.

Dovolená(2)

30. května 2017 v 0:05 | Janča
Nový díl. - Omlouvám se, že včera nebyl díl, ale měla jsem hororovej víkend, takže jsem se k tomu dřív nedostalaUsmívající seSmějící se

JUSTIN

Měl jsem jasný plán - přesvědčit Briana o tom, že dovolená je pro nás momentálně to nejlepší řešení. Oba makáme od nevidím do nevidím, večer vyčerpáním padáme na hubu a společně strávený čas je jaksi někde v háji. Takže proto dovolená. Úplně se vidím na pláži anebo u nějakého bazénu, kde budu upíjet Mojito a okukovat místní kluky, zatímco si Brianem budeme užívat pohodu, luxus a sebe navzájem. Byl to jednoduše geniální plán. Který měl ale velmi malý zádrhel, opravdu téměř nepatrný - jistota, že bude Brian souhlasit, nebyla moc velká. Ale přes to jsem věděl, že docílím svého. Šlo jen o to vymyslet nějaký dobrý způsob, jak Briana přimět, aby souhlasil. A on bude, tím jsem si jistý. Anebo ho přinejhorším zdroguju, svážu, hodím do kufru a odvezu a on mi pak ještě bude vděčný.

Lindsay: "Justine, to je ale milé překvapení."
J: "Konečně mám trochu volna, takže jsem se chtěl podívat, jak se máte."
Lindsay: "Tak pojď dál."

S díkem jsem vešel dovnitř a přivítal jsem se s Mel a s Gusem, který se ode mě nechtěl odtrhnout. Vědomí, že mě má to malé dítě tak rádo, mi dává ještě větší pocit toho, že jsem jednoduše člen Brianovi rodiny.

Melanie: "Pana Kinneyho si zapomněl?"
J: "Pana Kinneyho? Čím tě zase naštval?"...Zasmál jsem se.
Melanie: "No tak třeba tím, že se nebyl už dva týdny podívat na svého syna."

Musel jsem se pousmát, je hezké vidět, že Mel tak záleží na tom, aby byli Gus s Brianem v kontaktu, i přes to, jak komplikované to mezi nimi všechno ohledně Guse bylo.

Dovolená(1)

25. května 2017 v 0:06 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Už jsem si celkem zvykl na to, že jsem na konci svého pracovního týdne tak vyčerpaný, že jsem rád, že žiju. Ale vidět Briana, jak je na tom úplně stejně... to je jednoduše ojedinělý jev. On se většinou skrývá za tou svojí maskou alá 'jsem nezničitelný, jen do mě,' a něco jako únava se mu vyhýbá obloukem, ale tentokrát... tentokrát by mu pravděpodobně asi stačilo, kdybych do něj šťouchnul prstem a složil by se. I když, beru to zpátky, on už se složil, hned po tom, co dorazil z Kinneticu a praštil sebou do postele, do teď spí jako nemluvně. Prošvihnul jak hodinu na Woody's, tak hodinu Babylonu. A to, dámy a pánové, je něco, co se nikdy nestalo - opakuji... NIKDY. A pokud už je i Brian v takovém stavu, znamená to, že je něco vážně špatně. A aby ne, poslední měsíc nedělá nic jiného, než že se stará o řádný chod Kinneticu, tedy on to dělal vždycky, ale teď se do toho pustil doslova po hlavě a já jakožto někdo, kdo na něj nikdy moc neplatil v těhle věcech a sám mám co dělat, abych na šichtě udržel oči otevřené, mu nemůžu říct, aby trochu ubral. Na tohle se bude muset jít jinak, ale úplně jinak... jen ještě nevím jak, ale já to vymyslím. Teď se ale na to budu muset taky vyspat, protože, bože, já jsem odrovnanej.

B: "Jo, jasně, budu tam."

Začal jsem pomalu přicházet k sobě a uviděl jsem Briana, jak sedí na kraji postele s telefonem u ucha... už jen z toho jsem věděl, že to neznamená nic dobrého.
 
 

Reklama