Den s ďáblem

Den s ďáblem(6)

9. června 2014 v 6:21 | Janča
Poslední díl.

JUSTIN

Proč proboha já? Proč?! Vždyť já mu chtěl být jen nápomocný anebo mu být poblíž, když mě bude potřebovat, ale to samozřejmě bylo myšleno jen obrazně a ne tak, že mě s sebou bude tahat až tam, do sídla toho ďábla, chtěl jsem tu pro něho být, pokud se tam něco zvrtne a ne být příčinou toho, že se něco zvrtne, tohle bylo zatraceně nedomyšlený a Brianovi to podle všeho absolutně nedocházelo... Anebo možná tohle byl Brianův ďábelský plán, jak dostat maminku do cvokárny a jak se zdá tak se mu to velice úspěšně podaří, už teď podle jejího výrazu hádám, že si odříkává kapitoly z bible a to možná, že i pozpátku a modlí se k bohu, abych se jí jenom zdál a ani nevíte, jak moc bych si já sám přál, aby tohle všechno byl jenom hodně velký zlý sen a já bych se tak nemusel téměř počůrat strachy!

Den s ďáblem(5)

8. června 2014 v 6:56 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Jednoduše mi to nešlo do hlavy, to, že právě teď sedím ve svém autě a jedu tam - na narozeninovou oslavu té megery a dokonce s dárkem a kytkou! To se opravdu nedá ani nijak vyjádřit či definovat, můžu si jen myslet, že trpím totálním pomatením smyslů a můj pobyt v psychiatrické léčebně se neodkladně blíží, jenže háček je v tom, že já jsem dokonale při smyslech a perfektně si uvědomuji to, co v tuhle chvíli vyvádím, a i když bych to nejraději otočil, dupnul na plyn a ani se neohlédl, tak to neudělám a se vztyčenou hlavou na ten podělanej zvonek zazvoním jakmile budu u jejích dveří! Jen ještě jedna maličkost, nevím, zda máma přežije to, co nebo spíš koho, se jsem odvážil vzít s sebou...

Den s ďáblem(4)

7. června 2014 v 7:15 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Připadal jsem si jak kretén, když jsem chodil nočními ulicemi Pittsburghu jen v teplákách a tričku, ačkoliv se teploty držely spíše dole, takže si asi dokážete představit, že zuby nebyly ty jediné, které se mi klepaly zimou, jaký já o toho mého chudáčka měl strach, ale nemohl jsem si sundat ponožku a navlíknout si ho na něj, to fakt ne! Takže jsem musel doufat, že to ve zdraví přežije a dál jsem pátral po tom zpropadeném dárku, který ne a ne být k nalezení! No světě div se, když je noc! Já už asi musím být hodně zoufalý a vynervovaný, když tohle podstupuji a místo toho, abych ležel v posteli a tiskl se na Justinovu horkou a nahou kůži, se vláčím ulicí, jak nějaký žebrák, tohle je už opravdu pod mou úroveň!

Den s ďáblem(3)

6. června 2014 v 5:59 | Janča
Nový díl. - 18+

BRIAN

Poprvé v životě se mi nechtělo jít večer z práce domů, protože jsem věděl, že mě tam nečeká nic pěkného, ale naopak něco pěkně podělaného v podobě nasraného Justina, kterému jsem více méně vmetl do tváře tu největší lež, kterou dokážu vyprodukovat a to tu, že ho mám prakticky jen na sex, takže mu v tom případě do mých problému absolutně nic není a v tu chvíli bych si snad i zašil pusu a prosil kamaráda mojí matky tam nahoře o odpuštění, kdybych věděl, že to k něčemu bude, jenže na to už bylo jaksi pozdě, vzhledem k tomu, že jsem se právě teď nacházel přede dveřmi svého, omyl - našeho loftu a musel jsem si vrátit koule zpátky na místo, kam patří, jen abych se odvážil vejít, jenže v momentě, kdy jsem to dokázal a byl uvnitř, mě do ksichtu nepraštila dusná atmosféra, ale naopak úžasná vůně patřící hádám právě udělané večeři.

Den s ďáblem(2)

5. června 2014 v 6:26 | Janča
Nový díl.

BRIAN

Když se mi konečně podařilo uprchnout z loftu a zbavit se tím tak těch otravných otázek od Justina na téma mé chování a podobně, tak jsem se nasměroval rovnou do Kinneticu, kde jsem doufal, že si snad užiju trochu klidu a nebudu muset myslet na věci typu narozeninové čepičky, píšťalky, balónky a všelijaké podobné sračky, jenže já dělal přesně pravý opak, stačilo si představit, že mi hned mezi dveřmi moje vymaštěná sestra nějakou takovou čapku nasere na hlavu, aby pobavila naši matku, své dvě monstrózní děti, plus sbor všech těch jeptišek a bylo mi na blití, jako věřím tomu, že jestli zvládnu tohle, tak už opravdu cokoliv!

Den s ďáblem(1)

4. června 2014 v 5:54 | Janča
Nová povídka. - 18+

BRIAN

Já se snad fakt poseru! Proč zrovna mně musí náležet přijmení Kinney a už vůbec, proč musím mít společné DNA s tou bezcitnou bestií, která se označuje za mou matku? Jak já doufal, že po tom, co všechno mi řekla o mém posmrtném životě s ďáblem, když zjistila, že to zkrátka rád dělám s chlapama, že už od ní budu mít na hodně dlouho pokoj, než se zase sejdeme v pekle, ale teď se zdá, že budu muset přetrpět její zhruba sté narozeniny a před sektou těch jejích pobožných kamarádek s flaškou rumu se chovat jako naprosto slušný chlapec!
 
 

Reklama