Bouřka

Bouřka(6)

2. prosince 2015 v 0:09 | Janča
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Díky tomu, že jsem Brianovi nějakým způsobem dokázal říct, co mě trápí a proč se kvůli tomu chovám jako naprostý pitomec, cítil jsem, jak ze mě spadla ta nepříjemná zátěž, bylo to úlevné, ale i přes to jsem měl pocit, že je mezi námi stále jakýsi druh napětí a nevěděl jsem, co s tím udělat, obzvlášť když jsme pořád neměli možnost kvůli té bouřce opustit Kinnetic a jít domů do tepla, kde by se nám lépe přemýšlelo, mluvilo a všeobecně existovalo, místo toho jsme jen mohli ležet, natisknuti na sobě, třesoucí se zimou a němě oddychovat, poněvadž jsme ani jeden nevěděl, co říkat.

J: "Taky nemůžeš spát?"...Zkusil jsem alespoň nějakým způsobem rozproudit konverzaci.
B: "Ne, na to je mi až moc velká zima, bojím se, že bych si vylámal zuby ve spánku z toho, jak bych se nekontrolovatelně klepal."

Musel jsem se začít smát, představa Briana bez zubů byla víc než k popukání a na chvíli mi díky smíchu i dokázala zvýšit tělesnou teplotu.

Bouřka(5)

1. prosince 2015 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Opravdu nevím, jestli jsem víc naštvaný na Briana anebo na sebe, on se to se mnou nechce ani pokusit vyřešit a myslí si, že víc prostoru mi prospěje, jako by to, že si budu připadat jako nějaká jeho překážka se špatnou náladou, by mi mělo nějak pomoct a já? No řekněme, že si pořád nejsem v hlavě schopný srovnat, kdy tahle moje deprese nebo možná frustrace, tím si zatím nejsem taky moc jistý, začala, vím jen, že už nějakou dobu se cítím nesvůj, ale až do dnešního nebo teď už spíš včerejšího rána jsem to nějak nevnímal nebo jsem to možná ignoroval, to taky nevím, no když to vezmu kolem a kolem, tak já vážně nevím vůbec nic, jen to, že mě něco trápí a buď je na vině Brian anebo naopak já, jak už mi Brian stihl naznačit, než se sebral a odešel do jiné kanceláře, jen aby mi nemusel být na blízku, fakt tohle už je k zbláznění! A já teď může jen ležet, klepat se zimou v tom slabém tričku a čučet do stropu, ačkoliv v té tmě si nevidím ani na špičku nosu... Řekl bych, že kdybych se rozhodl tu bouřku překonat sám doma, tak jsem zbytečně nepřiléval olej do ohně při té mezi mnou a Brianem!

Bouřka(4)

30. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych byl ten typ člověka, co alespoň někdy myslí mozkem, tak bych byl schopný udělat to, co bych udělat měl - propustil bych Justina ze své náruče a nepřibližovat se k němu, dokud si v hlavě nesrovná, co vlastně chce či snad nechce, to už je na něm, jenže bohužel pro mě, něj a nejspíš všechny v mém životě, já dokážu nejracionálněji přemýšlet pouze svým rozkrokem a to racionální pro mě právě teď je, dopřát si Justina všemi možnými způsoby, jaké existují, protože mu zkrátka nedokážu odolat... Sakra, kdo by to asi tak dokázal? Vždyť on je... ON! Prostě Justin, nikde na světě není nikdo lepší, než tenhle kluk, co mi v mžiku obrátil život vzhůru nohama, donutil mě si kvůli němu doslova projít peklem a přiměl mě zpochybňovat všechno, čemu jsem kdy věřil, to všechno jsem mu dovolil jen proto, kým je a kým dělá mě, s ním si připadám lepší, dělá mě lepším, i když mi každá buňka, kost a sval v těle říkají, že bych mu tohle neměl dovolovat, tak já si zkrátka nemůžu pomoct, prostě pro mě představuje to nejhorší a zároveň to nejlepší v životě a já ho jednoduše potřebuju!

Bouřka(3)

27. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Nebudu vám lhát, Brian mě zahnal do úzkých jako nikdy dřív, nevěděl jsem, co mu na to mám říct, protože ani já sám jsem nevěděl odpověď na jeho otázku, ačkoliv to otázka vlastně ani moc nebyla, on jednoduše konstatoval, že potřebuji prostor a že bude lepší, když si ode mě teď bude držet odstup, dokud si nevyřeším to, s čím mám očividně problém, jenže já nevím, s čím mám problém a to je teprve problém, který mi dělá bordel v hlavě, já fakt totiž nemám ani ponětí o tom, co se se mnou právě teď děje, poněvadž uvnitř mě spolu momentálně zápasí několik různých pocitů a myšlenek a já z toho nejsem schopný vydedukovat ani kulový... Měl jsem za to, že celá ta hádka byla jen o tom, že Brian tráví víc času v Kinneticu, než doma se mnou, ale teď se jaksi ukázalo něco, co jsem si ani já sám neuvědomoval, že mi vlastně vadí něco na našem vztahu, kvůli čemu mám dojem, že se v něm dusím a já fakt nemám ponětí, co to je, prostě nemám, nechápu, co to se mnou je, ale jedno vím jistě - Briana jsem tím značně rozhodil a on mi teď pravděpodobně nemůže ani přijít na jméno, no rozhodně se mnou nechce být ani v jedné místnosti, čemuž se ale podle všeho teď nevyhne, něco mi říká, že tahle noc bude hodně bouřlivá - mým úkolem bude přijít na to, co mi vadí, pokud vůbec to něco existuje a není to jen nějaká má zvláštní chvilková deprese, která ráno skončila mým zbytečným afektivním chováním a Brian se bude muset podle všeho hodně snažit, aby přežil v mojí blízkosti, jak horší to ještě může být, prosím vás?!

Bouřka(2)

26. listopadu 2015 v 0:08 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Hned jak jsem vyšel na ulici, věděl jsem, že blbější nápad jsem opravdu mít nemohl, to, co tu řádilo, bylo snad nadpozemské, divil jsem, že mě ten vichr neskolil k zemi a já se neplazil po čtyřech, ale čím víc kroků jsem ušel, tím horší to bylo, nemluvě o tom, že má rychlost se nedala srovnávat ani s rychlostí slimáka, jít rychleji zkrátka nešlo! Moje oblečení bylo prakticky hned mokré, což je vlastně dost slabý výraz a kolem mě neustále poletovaly kusy, kdo, sakra, ví čeho, přiznávám, že jsem se bál toho, že mě něco z toho trefí a moje výprava za Brianem do Kinneticu bude přerušena návštěvou nemocnice, ale držel jsem se celkem obstojně, dokud se ovšem k tomu všemu nepřidalo tolik slibované krupobití o velikosti snad vlašských ořechů a mně nezbývalo nic jiného, než se schovat do nejbližšího výklenku, kde jsem se rozhodl čekat, dokud se to alespoň trochu neuklidní, jenže se zdálo, že bych tam taky mohl dřív zestárnout a umřít!

Bouřka(1)

25. listopadu 2015 v 0:03 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Čmáral jsem si něco do skicáku a usilovně jsem se snažil vymyslet si plány na dnešní večer, doma bylo takové ticho, že by se doslova dalo krájet, člověk by si už snad musel povídat sám se sebou, jen aby se nezbláznil! Věděl jsem, že do svých, zatím dost nevymyšlených plánů, rozhodně nemusím zahrnovat Briana, stačila totiž jedna naprosto zbytečná hádka a zase jsme se ocitli na bodu mrazu! Snad ani nemá smysl to nějak rozvádět, já se naštval a vyčetl mu, že v Kinneticu tráví veškerý svůj volný čas a on mě upozornil na to, že jedině tak může zajistit, abychom se měli dobře a nežebrali někde na ulici, že bych mu prý spíš měl být vděčný... Jenže můj vděk opravdu není problém, já mu jsem vděčný naprosto za všechno, hlavně za to, jak se o mě stará, nebýt jeho, kdo ví, kde bych teď byl! Jenže problém je to, že mi neskutečně chybí, už si ani nevzpomínám, kdy jsme spolu naposledy byli sami a nějakým způsobem si užívali společné chvíle, frustruje mě to! Ale taky vím, že má Brian pravdu, snaží se nás všemožně zaopatřit a pokud říkám 'NÁS' tak to znamená to, že už mě bere jako součást svého života a ne jako přiživence či vlezdoprdelku, ale zkrátka jako svého partnera! A toho si cením, ani nevíte jak moc, čekal jsem na to od chvíle, kdy jsem ho poznal! Jenže k čemu nám je, že jsme zaopatření, když spolu vlastně ani nejsme?
 
 

Reklama