"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Bouřka

Bouřka(6)

2. prosince 2015 v 0:09 | Janča
Poslední díl. - 18+

JUSTIN

Díky tomu, že jsem Brianovi nějakým způsobem dokázal říct, co mě trápí a proč se kvůli tomu chovám jako naprostý pitomec, cítil jsem, jak ze mě spadla ta nepříjemná zátěž, bylo to úlevné, ale i přes to jsem měl pocit, že je mezi námi stále jakýsi druh napětí a nevěděl jsem, co s tím udělat, obzvlášť když jsme pořád neměli možnost kvůli té bouřce opustit Kinnetic a jít domů do tepla, kde by se nám lépe přemýšlelo, mluvilo a všeobecně existovalo, místo toho jsme jen mohli ležet, natisknuti na sobě, třesoucí se zimou a němě oddychovat, poněvadž jsme ani jeden nevěděl, co říkat.

J: "Taky nemůžeš spát?"...Zkusil jsem alespoň nějakým způsobem rozproudit konverzaci.
B: "Ne, na to je mi až moc velká zima, bojím se, že bych si vylámal zuby ve spánku z toho, jak bych se nekontrolovatelně klepal."

Musel jsem se začít smát, představa Briana bez zubů byla víc než k popukání a na chvíli mi díky smíchu i dokázala zvýšit tělesnou teplotu.

Bouřka(5)

1. prosince 2015 v 0:02 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Opravdu nevím, jestli jsem víc naštvaný na Briana anebo na sebe, on se to se mnou nechce ani pokusit vyřešit a myslí si, že víc prostoru mi prospěje, jako by to, že si budu připadat jako nějaká jeho překážka se špatnou náladou, by mi mělo nějak pomoct a já? No řekněme, že si pořád nejsem v hlavě schopný srovnat, kdy tahle moje deprese nebo možná frustrace, tím si zatím nejsem taky moc jistý, začala, vím jen, že už nějakou dobu se cítím nesvůj, ale až do dnešního nebo teď už spíš včerejšího rána jsem to nějak nevnímal nebo jsem to možná ignoroval, to taky nevím, no když to vezmu kolem a kolem, tak já vážně nevím vůbec nic, jen to, že mě něco trápí a buď je na vině Brian anebo naopak já, jak už mi Brian stihl naznačit, než se sebral a odešel do jiné kanceláře, jen aby mi nemusel být na blízku, fakt tohle už je k zbláznění! A já teď může jen ležet, klepat se zimou v tom slabém tričku a čučet do stropu, ačkoliv v té tmě si nevidím ani na špičku nosu... Řekl bych, že kdybych se rozhodl tu bouřku překonat sám doma, tak jsem zbytečně nepřiléval olej do ohně při té mezi mnou a Brianem!
Vzhledem k tomu, že jsem nejen cítil, ale v tom tichu i slyšel to, jaký mám hlad, rozhodl jsem, že podstoupím nebezpečnou misi do kuchyňky a z lednice si vezmu ten salám, který jsme tam předtím byli nuceni nechat společně s tím pečivem, naštěstí do toho okna už nic nemlátilo, vlastně celkově se zdálo, že se to venku začíná uklidňovat a proto mi nic nebránilo v tom se najíst, i když z té trochy by se pravděpodobně nenajedl ani vrabčák! Kdybych však tušil, že Brian dorazí ani ne pár minut po mně očividně se stejnými plány jako já, tak bych sem nechodil...

J: "Briane?"
B: "Hm?"
J: "Mohl by si mi laskavě přestat svítit tou baterkou do očí?"
B: "Pardon,"...Sklopil ji stranou.
J: "Taky máš hlad?"...Uvědomil jsem si, že můj tón nebyl moc příjemný a tak jsem se snažil být milejší.
B: "Jo, chtěl jsem to vydržet, ale nedalo se."
J: "Tady je ještě trochu salámu, pár plátků už jsem si vzal a tady kousek chleba."
B: "Díky."
J: "Není za co."

Bouřka(4)

30. listopadu 2015 v 0:01 | Janča
Nový díl. - 15+

BRIAN

Kdybych byl ten typ člověka, co alespoň někdy myslí mozkem, tak bych byl schopný udělat to, co bych udělat měl - propustil bych Justina ze své náruče a nepřibližovat se k němu, dokud si v hlavě nesrovná, co vlastně chce či snad nechce, to už je na něm, jenže bohužel pro mě, něj a nejspíš všechny v mém životě, já dokážu nejracionálněji přemýšlet pouze svým rozkrokem a to racionální pro mě právě teď je, dopřát si Justina všemi možnými způsoby, jaké existují, protože mu zkrátka nedokážu odolat... Sakra, kdo by to asi tak dokázal? Vždyť on je... ON! Prostě Justin, nikde na světě není nikdo lepší, než tenhle kluk, co mi v mžiku obrátil život vzhůru nohama, donutil mě si kvůli němu doslova projít peklem a přiměl mě zpochybňovat všechno, čemu jsem kdy věřil, to všechno jsem mu dovolil jen proto, kým je a kým dělá mě, s ním si připadám lepší, dělá mě lepším, i když mi každá buňka, kost a sval v těle říkají, že bych mu tohle neměl dovolovat, tak já si zkrátka nemůžu pomoct, prostě pro mě představuje to nejhorší a zároveň to nejlepší v životě a já ho jednoduše potřebuju!
Zatímco jsem Justina hladově líbal a pomalu mu zasouval ruku do kalhot, tak mi rozepínal jednou rukou knoflíčky košile a druhou se snažil o to samé, co já - dostat se mi do kalhot, což se mu dařilo na výbornou a už jen z těch dotyků jeho ledové kůže na té mé rozpálené v oblasti rozkroku, jsem měl mravenčení po celém těle a břišní svaly se mi neustále zatínaly z té neskutečné potřeby co nejdříve vyvrcholit. A když mě začal třít, byla to naprostá slast, která...

B: "Fuck!"

Tak moc rád bych vám řekl, že tohle byla reakce na můj bouřlivý orgasmus, ale bohužel vás budu muset zklamat, ale věřte, že nikdo není víc zklamaný, než já... To, co se právě stalo, byl buď boží zásah, jak mě přimět k tomu dát od Justina ruce pryč anebo ďáblův výsměch, ať už tak nebo tak, byli jsme nucení přestat, protože kus něčeho začal hlasitě mlátit do okna a zdálo se, že je to jen otázka času, než ho to prorazí a déšť se začne dostávat ve velkém dovnitř, bylo to jak z nějakého hororu, proto jsme popadli, co se dalo, a utíkali jsme se schovat ke mně do kanceláře.

Bouřka(3)

27. listopadu 2015 v 0:07 | Janča
Nový díl. - 12+

JUSTIN

Nebudu vám lhát, Brian mě zahnal do úzkých jako nikdy dřív, nevěděl jsem, co mu na to mám říct, protože ani já sám jsem nevěděl odpověď na jeho otázku, ačkoliv to otázka vlastně ani moc nebyla, on jednoduše konstatoval, že potřebuji prostor a že bude lepší, když si ode mě teď bude držet odstup, dokud si nevyřeším to, s čím mám očividně problém, jenže já nevím, s čím mám problém a to je teprve problém, který mi dělá bordel v hlavě, já fakt totiž nemám ani ponětí o tom, co se se mnou právě teď děje, poněvadž uvnitř mě spolu momentálně zápasí několik různých pocitů a myšlenek a já z toho nejsem schopný vydedukovat ani kulový... Měl jsem za to, že celá ta hádka byla jen o tom, že Brian tráví víc času v Kinneticu, než doma se mnou, ale teď se jaksi ukázalo něco, co jsem si ani já sám neuvědomoval, že mi vlastně vadí něco na našem vztahu, kvůli čemu mám dojem, že se v něm dusím a já fakt nemám ponětí, co to je, prostě nemám, nechápu, co to se mnou je, ale jedno vím jistě - Briana jsem tím značně rozhodil a on mi teď pravděpodobně nemůže ani přijít na jméno, no rozhodně se mnou nechce být ani v jedné místnosti, čemuž se ale podle všeho teď nevyhne, něco mi říká, že tahle noc bude hodně bouřlivá - mým úkolem bude přijít na to, co mi vadí, pokud vůbec to něco existuje a není to jen nějaká má zvláštní chvilková deprese, která ráno skončila mým zbytečným afektivním chováním a Brian se bude muset podle všeho hodně snažit, aby přežil v mojí blízkosti, jak horší to ještě může být, prosím vás?!

J: "Já..."

Nebýt tahle situace natolik vážná tak se asi směju, já jsem ten typ, co v jednom kuse mluví a nedokáže přestat a teď jsem jako dokázal říct jen 'já'? No, Justine, si ještě větší pitomec, než sis o sobě původně myslel!

Bouřka(2)

26. listopadu 2015 v 0:08 | Janča
Nový díl.

JUSTIN

Hned jak jsem vyšel na ulici, věděl jsem, že blbější nápad jsem opravdu mít nemohl, to, co tu řádilo, bylo snad nadpozemské, divil jsem, že mě ten vichr neskolil k zemi a já se neplazil po čtyřech, ale čím víc kroků jsem ušel, tím horší to bylo, nemluvě o tom, že má rychlost se nedala srovnávat ani s rychlostí slimáka, jít rychleji zkrátka nešlo! Moje oblečení bylo prakticky hned mokré, což je vlastně dost slabý výraz a kolem mě neustále poletovaly kusy, kdo, sakra, ví čeho, přiznávám, že jsem se bál toho, že mě něco z toho trefí a moje výprava za Brianem do Kinneticu bude přerušena návštěvou nemocnice, ale držel jsem se celkem obstojně, dokud se ovšem k tomu všemu nepřidalo tolik slibované krupobití o velikosti snad vlašských ořechů a mně nezbývalo nic jiného, než se schovat do nejbližšího výklenku, kde jsem se rozhodl čekat, dokud se to alespoň trochu neuklidní, jenže se zdálo, že bych tam taky mohl dřív zestárnout a umřít!
Když jsem ale nakonec došel k závěru, že než tu dál čekat, mrznout a moknout, bude lepší se dostat tam, kam mám namířeno, tak jsem se ze všech svých sil rozeběhl rovnou do Kinneticu, vypadal jsem komicky, co vám budu vyprávět, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, zkrátka jsem se chtěl dostat za Brianem a to se mi i téměř povedlo, dokud jsem ovšem nedorazil na místo a nezjistil, že vchodové dveře jsou zamčené!
Začal jsem doslova panikařit, znamenalo to totiž jen dvě věci, buď to, že se Brian po našem rozhovoru opravdu rozhodl, že bude rozumnější jít domů a vydal se tam, zatímco já obýval výklenek anebo druhá, že Brian je uvnitř, ale šance na to, že můj křik nebo bouchání na dveře uslyší, je naprosto nulová a díky nefunkčnosti signálu je mi ta krabička s tlačítky jen na dvě věci, tudíž pokud to mám zkrátit - jsem totálně v prdeli!

J: "Briane!? Briane!?"

Bouřka(1)

25. listopadu 2015 v 0:03 | Janča
Nová povídka.

JUSTIN

Čmáral jsem si něco do skicáku a usilovně jsem se snažil vymyslet si plány na dnešní večer, doma bylo takové ticho, že by se doslova dalo krájet, člověk by si už snad musel povídat sám se sebou, jen aby se nezbláznil! Věděl jsem, že do svých, zatím dost nevymyšlených plánů, rozhodně nemusím zahrnovat Briana, stačila totiž jedna naprosto zbytečná hádka a zase jsme se ocitli na bodu mrazu! Snad ani nemá smysl to nějak rozvádět, já se naštval a vyčetl mu, že v Kinneticu tráví veškerý svůj volný čas a on mě upozornil na to, že jedině tak může zajistit, abychom se měli dobře a nežebrali někde na ulici, že bych mu prý spíš měl být vděčný... Jenže můj vděk opravdu není problém, já mu jsem vděčný naprosto za všechno, hlavně za to, jak se o mě stará, nebýt jeho, kdo ví, kde bych teď byl! Jenže problém je to, že mi neskutečně chybí, už si ani nevzpomínám, kdy jsme spolu naposledy byli sami a nějakým způsobem si užívali společné chvíle, frustruje mě to! Ale taky vím, že má Brian pravdu, snaží se nás všemožně zaopatřit a pokud říkám 'NÁS' tak to znamená to, že už mě bere jako součást svého života a ne jako přiživence či vlezdoprdelku, ale zkrátka jako svého partnera! A toho si cením, ani nevíte jak moc, čekal jsem na to od chvíle, kdy jsem ho poznal! Jenže k čemu nám je, že jsme zaopatření, když spolu vlastně ani nejsme?
Když mě kreslení všech hovadin, co mě napadly, přestalo bavit, uchýlil jsem se k televizi, nebyla to sice moje ideální představa dnešního večera, ale nedalo se nic dělat, musel bych se totiž už v tom tichu jinak vážně zbláznit! Navíc venku to vypadalo fakt mizerně, stmívalo se a na nebi se dělala šílená mračna, bylo jasné, že dnes bude pořádný slejvák, ale netušil jsem, jak moc velký, dokud jsem nenaladil program, kde právě bylo vydáno varování před silnou bouřkou, která se na nás žene a může jí doprovázet silné krupobití a vítr, no podle jejich slov spíš vichřice a lidé by pokud možno prý neměli raději vycházet na ulici!
Tahle zpráva mě okamžitě přiměla hlasitě polknout - nesnáším bouřky, děsí mě a ještě k tomu, když jsem tu sám a Brian se někde radši naštvaně užírá, než aby byl doma! Myslím, že dnešní večer už nemůže být lepší!

J: "Briane?!"
 
 

Reklama