Povídky QAF-krátké

Konečně volný

19. november 2018 at 0:01 | Janča
bez varování

Brian

Související obrázekSouvisející obrázekVýsledek obrázku pro queer as folk justinSouvisející obrázek

Slíbil jsem sám sobě, že se do Tebe nikdy nezamiluju... chtěl jsem jít proti všemu a všem, klidně proti celému světu, jen abych jim dokázal, že nic na světě mě nepřiměje věřit na lásku. Zvlášť kvůli nějakému blonďatému vytrvalému studentíkovi, který se mi rozhodl udělat ze života peklo.
Už dřív jsem si zakázal cítit cokoliv ke komukoliv. Nebo jsem na sobě při nejmenším nikdy nechtěl dát znát, co se ve mně ve skutečnosti odehrává. Když si ostatní myslí, že nic necítím, je to skoro jako bych vážně nic necítil. Je to zkrátka tak lepší. Protože ti, co cítí... ti, co milují... jsou nakonec ti, kteří skončí se zlomeným srdcem. A já se zařekl, že to nikdy nedovolím. Že způsob, jakým se na mě vyřádili moji vlastní rodiče, je to poslední, co se mi kdy stalo... lépe řečeno, co mě kdy totálně dojebalo... co mě naprosto zničilo. Nechtěl jsem už nikdy dovolit nic podobného - milovat, mít k někomu blízko a nakonec pocítit ten nejhorší pocit na světě, když o to všechno přijdu, když mi ten dotyčný bodne nůž do srdce... do mého podle ostatních neexistujícího srdce. Byl jsem zkrátka odhodlaný za každou cenu nedovolit, aby mi na tobě záleželo.
Jenže ty ses pod tu mou tvrdou skořápku dostával tak dlouho a tak vytrvale, že nakonec praskla a obrátila se v prach. Donutil si mě cítit, cítit tak moc, jak jsem za celý svůj život necítil... jako by všechno, co jsem do té doby držel v sobě, mohlo vyjít konečně na povrch. Nechal jsem se tím naprosto pohltit. A zamiloval jsem se do Tebe. Krok za krokem. Bláznivě a šíleně. Hluboce a trvale. Porušil jsem svoje vlastní pravidlo pro Tebe. Protože i když strach z toho, že mě zlomíš, byl tak šíleně velký, moje city k tobě byly mnohem větší. Byl jsem ochotný to vše risknout kvůli Tobě, protože ty mi za to stojíš, Sunshine.

You're not mine

9. november 2018 at 20:27 | Janča
Úplně bych zapomněla, že dneska mám na blogu již páté výročí... je neskutečné, jak rychle to letí a když je dnes tak výjimečný den, rozhodla jsem se přebrat svůj archiv rozepsaných článků a našla jsem alespoň jednu krátkou jednorázovku, která byla dokončena, takže tu dnes budete mít hned dvojí čtení ❤️
Pro jednou se však zase povídka netýká Briana a Justina (teda ne tak úplně), ale spíše Maikeyho a Briana... tak snad se Vám to bude líbit :)

Výsledek obrázku pro 5 anniversary png

Michael se probudil a i přes ten mizerný stav, v jakém se momentálně nacházel po té prohýřené noci, se mu na tváři ihned usídlil obrovský úsměv. Jak by taky ne, hned pod jeho hlavou se nacházela hruď, kterou by právě teď nejraději zasypával něžnými polibky. A když následně zvedl pohled, uviděl tu nejkrásnější tvář, jakou jenom mohl. Měl skoro pocit, jako by pořád spal, jako by tohle byl jenom sen... sen, který míval celkem často... sen, který se ale nikdy nestane skutečností.
Z té myšlenky ho vzápětí tak zvláštně píchlo u srdce... Brian pro něj vždycky byl tím zakázaným ovocem, které chtěl ochutnat ze všeho nejvíc. Co víc - chtěl k němu patřit a chtěl, aby Brian patřil k němu. Miloval ho a to přímo bláznivě, tak prosté to bylo.
Jenže moc dobře věděl, že Brian to necítí stejně, a i kdyby ano, nikdy by mu to neřekl. Takový Brian zkrátka byl. Nehrál na kluky, nevěřil na lásku ani vztahy. Jenže i přes to, že nebyl dokonalý, pro Maikeyho byl nedokonale dokonalý.
Michael na něm mohl téměř oči nechat. Dokonce se skoro neudržel a své rty přitiskl na ty jeho sametově hebké... chtěl ochutnat tu příjemnou chuť, kterou ochutnal už tolikrát předtím, ale bohužel vždy jen jako kamarád. Naposledy včera těsně před tím, než se na záchodech sjeli éčkem. Vrhl se tam na Briana jako na nějakou lovnou zvěř. Líbal ho jazykem, bojoval s páskem jeho kalhot... nemohl se zkrátka udržet, tak moc ho chtěl, ani sám nevěděl, co to do něj vjelo. Jenže Brian to zarazil... včas možná? To Maikey sám nevěděl, ani on totiž nechtěl zničit to, co mezi sebou měli... nechtěl přijít o to přátelství, co s Brianem sdílel už tolik dlouhých let. Ale nebyl si jistý, že tohle vydrží ještě dlouho. Milovat ho, až je to k zbláznění, ale nemoct s tím nic dělat.

To se nemělo stát!

29. october 2017 at 15:50 | Janča
Další video, které mě donutilo se nad něčím opravdu zamyslet... Brian a Justin jsou jednoduše moje srdcovka a proto jsou všechny povídky na tomto blogu věnovány hlavně jim... ale po tomhle videu si uvědomuju, že Brian s Maikeym mají jedno z nejkrásnějších a nejpevnějších přátelství, jaké jsem na televizních obrazovkách viděla a taky si zaslouží nějaký ten prostor a proto jsem se rozhodla napsat takovou mini povídečku zahrnující něco, co se rozhodně nemělo (nebo mělo?Smějící se) stát.
Fakt jsem si je dva nikdy neuměla představit jako něco víc, než kamarády a asi se můj názor nikdy nezmění, ale přátelství mají jednoduše krásnéUsmívající se Na konci budete mít anketu, kde se můžete vyjádřit, který pár z Brian/Justin a Brian/Maikey spíše upřednostňujeteUsmívající se A snad se vám tato malá jednorázovka bude líbitMrkající


jednorázovka
bez varování
#BrianandMichael


Brian se probudil v posteli, která mu byla dobře známá, ale přes to nebyla jeho. Přes to nebyl schopný rozpoznat, kde se nachází.
Stěží se vytáhnul na lokty a očima se snažil zjistit, kde přesně vlastně je. Nebo alespoň těmi malýmaiškvírkami, co se mu podařily vytvořit nepatrným otevřením očních víček. Jeho hlava jednoduše až moc bolela a tak reakce na světlo nebyla zrovna ideální. Bylo to jako by měl v mozku střep - obří střep. Nemluvě o té poušti v jeho ústech. A vlastně celkové slabosti a rozlámanosti následkem toho, že spal na nějaké rozvrzané posteli a ne na své kurevsky drahé italské a pohodlné matraci.
Když se však následně podíval do leva a zahlédnul Michaela, svého nejlepšího přítele - NAHÉHO - dokázal myslet jenom na jedinou věc. 'Co se, kurva, stalo?'

Nezapomeň na mě

5. november 2016 at 16:22 | Janča
Jedna víkendová povídečka Smějící se Zase je to jedna z těch kratších a smutnějších jednorázovek... tohle se vždy stane, když slyším nějakou krásnou a smutnou písničkuSmějící se No ale přeji pěkné čteníUsmívající se

jednorázovka
bez varování

Brian

Jsi moje všechno, jsi něco jako světlo na konci mého temného života. Bez tebe bych byl jednoduše ztracený. Nikdy bych nevěřil, že se mi do tebe podaří tak bláznivě zamilovat. Říct mi to někdo, když jsme se poprvé poznali, vysmál bych se mu. A věz, že být to na mně, strávím s tebou zbytek svého života, každou volnou sekundu. Ale nemohu. Odcházíš a já tě musím nechat jít. Bolí to, bolí to tak strašně moc. Mám pocit, že se uvnitř doslova rozpadám. Ale i tak se navenek tvářím silně, jak jen nejvíc dokážu.

Jemnost

8. july 2016 at 20:58 | Janča
Omlouvám se, ale neměla jsem vůbec čas na to něco napsat a pravděpodobobně to tak bude až do středy, teď budu mít chvilkový, prázdninový frmol Smějící se Co se týče téhle jednorázovky, tak tu jsem někde zázrakem vyhrabala a ani si nepamatuju, že jsem jí psala, každopádně snad se vám bude líbit alespoň jako cena útěchy, že teď nic jinýho pár dní nebude Smějící seUsmívající se

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor

Brian se na Justina díval jako na anděla ležícího v jeho modrém saténovém povlečení. V hlavě si představoval, jak rád by si ho hned vzal, tvrdě a rychle. Toužil po tom, srdce mu chtíčem tlouklo jako o život, ale nechtěl na něho spěchat, přeci jen sotva se mu zase vrátil a může ho konečně opět nazývat svým stalkerem, svým Sunshine, svým malým géniem. Proto se držel zpátky a jen se ho jemně dotýkal, hladil a líbal ho na záda, s takovou jemností, za kterou by ho každý osočil z romantičnosti, ale v tu chvíli mu to bylo jedno, chtěl ho prostě cítit, pociťovat to známé mravenčení v konečkách prstů díky doteku jeho kůže. Ty doteky si nesmírně vychutnával, přeci jen to pro něho bylo už tak dávno, co tohle mohl dělat, málem se z té absence zbláznil, den co den si zakazoval mu zavolat, i když to moc chtěl, ale věděl, že by byl za slabocha a to si nemohl dovolit, ne se svým egem, svou povahou, svou vírou v to, že láska neexistuje, proto raději čekal.

Sbohem, Sunshine

31. july 2015 at 0:03 | Janča
Tohle je něco, co jsem napsala už před hodně dlouhou dobou a nějak jsem na to zapomněla a bohužel je to krátké, ale měla jsem pocit, že víc slov by tomu akorát uškodilo... Snad jsem se nespletla Smějící se Přeji příjemné čtení Usmívající se

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor

Brian

Stál jsem na rohu ulice, celý zmáčený následkem nepřetržitého deště a třesoucí se zimou s nepříjemnou husinou po celém mém těle, ruce jsem měl schované ve svých kapsách a byl jsem shrbený jako nějaký zbabělec. Mé oči se neustále soustředily jen na jedno jediné místo a přes výlohu sledovaly človíčka, do kterého jsem se na první pohled zamiloval, jen jsem to hned nevěděl a ani dlouho po jeho odchodu jsem ho milovat nepřestal!

Navždy sám

19. february 2014 at 18:40 | Janča
Je to krátké, ale tak nějak jsem to potřebovala napsat Usmívající se Omlouvám se za případně způsobené trauma Smějící se

jednorázovka

bez varování

#BrianKinney

Brian

Chodil jsem po bytě sem a tam a sbíral Justinovo výkresy, každý z nich jsem si pečlivě prohlédl a následně jej zmuchlal a vyhodil do koše a zároveň mezitím ničil vše, co mi přišlo pod ruku. Shazoval jsem věci ze stolků a některými jsem dokonce házel o zeď a přitom jsem brečel, jak smyslů zbavený. Po chvíli jsem narazil na naši společnou fotku, na které ho zezadu objímám a koušu do jeho ucha... Usmívá se na ní přímo dokonale a vypadá neuvěřitelně šťastně a já taky, protože v tu chvíli jsem ho již bláznivě miloval!
I s tou fotku jsem si sedl na pohovku a pozoroval jí, dopadaly na ní mé slzy a já jsem zoufale hladil jeho tvář a tak moc jsem chtěl, aby to bylo reálné, abych se mohl dotýkat jeho hebké kůže.
 
 

Advertisement