Bláznivá zatracená láska // 6 //

7. december 2018 at 0:03 | Janča |  Bláznivá zatracená láska
bez varování

Brian

Daphne tak koktala a plácala páté přes deváté, že jsem myslel, že z ní zešílím. Pořád se mi snažila vysvětlit, jak se to stalo, problém ale byl, že mi nebyla schopná říct normální stručnou větou, co přesně se stalo. A tak zatímco jsem šílel z ní, jsem šílel i z toho, že jsem nevěděl, co s Justinem je a jak špatné to je. Musel jsem na ni doslova zakřičet, aby se vzpamatovala a řekla mi to pomalu, což naštěstí zabralo a tak jsem se dozvěděl, že si Justin dost ošklivě zlomil nohu. Na otázku, jestli mi ho může dát k uchu, abych se ujistil, že žije, protože slovní potvrzení od Daphne mi momentálně vážně nestačilo, mi pověděla, že je Justin pořád mimo, což mě upřímně vůbec neuklidnilo... jde přeci "jen" o zlomenou nohu, neměl by být mimo. Ale něco mi říká, že to muselo pekelně bolet, pokud z toho Justin takhle odpadl.
Byl jsem z toho všeho fakt v háji, neviděl jsem ho přes týden a právě teď jsem se dozvěděl, že to, z čeho jsem si ještě včera dělal legraci - že bych rád alespoň věděl, že nikde neleží se zlomenou nohou, když už nic jiného - se stalo skutečností.. tohle je fakt gól!

Daphne: "Fakt mě to mrzí, Briane, neměla jsem ho k tomu nutit..."
B: "To je teď jedno, hlavní je, aby se o Justina postarali," sice jsem stále moc nechápal, jak přesně se to stalo, ale právě teď mi to opravdu bylo jedno, chtěl jsem jen, aby on byl v pořádku.
Daphne: "Neboj se, dáváme na to pozor."
B: "Dobře. Do zprávy mi pošli, kde přesně jste, pojedu tam..."
Daphne: "Oh, ehm... já nevím... nevím, jestli je to dobrý nápad... věř mi, že Justin už mě takhle bude chtít zabít..."
B: "To je mi líto, Daphne, ale někdo bude muset Justina vzít do Pitts, pochybuju, že by chtěl absolvovat tu několika hodinovou cestu autobusem, kterým jste tam jeli, se sádrou na noze..."
Daphne: "To mi nedošlo. Dobře, pošlu ti jí."
B: "Díky. A než zavěsíš, je tu ještě něco, co bych měl vědět?" nevím, proč jsem se na to zeptal, ale chtěl jsem se zkrátka připravit na všechno.
Daphne: "Ehm... ne, všechno v pohodě," možná se mi to jen zdálo, ale měl jsem pocit, že mi neříká pravdu. Ale řešit jsem to teď nemohl.

Následně jsem zavěsil a snažil jsem se vstřebat všechno, co jsem právě teď zjistil. A asi i ten fakt, že dneska uvidím Justina, sice v nemocnici, ale uvidím... problém je, že zatímco já jsem šťastný, i když je to za takových okolností, obávám se, že Justin to nadšení už tolik sdílet nebude.

Maikey: "Briane?" ucítil jsem jeho ruku na rameni.
B: "Uhm?"
Maikey: "Co se stalo Justinovi?"
B: "Ehm... měl nehodu."
Maikey: "Oh, shit. A je v pořádku?"
B: "Prý má zlomenou nohu a ještě se neprobral."
Maikey: "Bože."
B: "Musím tam jet."
Maikey: "Chceš, aby jel s tebou?"
B: "Není třeba, zvládnu to," začal jsem se zvedat ze země, ale najednou se mi zamotala hlava a skončil jsem zpátky.
Maikey: "Jsi celej?"
B: "Jo, jen, ty piva mě nějak odrovnaly, dávat si na kocovinu další chlast asi není ten nejlepší nápad..."
Maikey: "Upřímně ani já nejsem zrovna střízlivej. Takhle řídit nemůžeš a já taky ne... ještě tolik hodin."
B: "Budu muset."

Znovu jsem se začal zvedat ze země a tentokrát jsem byl o něco úspěšnější, ale fakt mi bylo zle, kocovina, další alkohol a přežraní, fakt není dobrá kombinace. Neuměl jsem si představit, že bych tohle odřídil a Maikey taky nebyl zrovna použitelný.


Emmett: "Ťuky-ťuk," ozval se náhle jeho zpěvavý hlas ode dveří.
B: "Co ty tady chceš?" zavrčel jsem.
Emmett: "Koukám, že tu máte party. Každopádně přišel jsem se ti omluvit..."
B: "Co?"
Maikey: "Co?"

Oba jsme na něj zírali a nechápali význam jeho slov. Ano, jsem to já, kdo všude hlásá, že žiju bez omluv a bez výčitek a ne Emmett, ale proč by se zrovna on omlouval zrovna mně... vždyť miluje, když jednou za čas i on udělá mně něco, co mě vytočí na plné obrátky a to se mu tentokrát dost podařilo.

Emmett: "Měl si pravdu, neměl jsem právo posílat místo tebe tu zprávu..."
Maikey: "Zprávu? Jakou zprávu?"
B: "Žádnou. Emmette, tohle je od tebe fakt sladký, ale na tohle teď vážně nemám čas... a ani náladu, takže kdyby ses zase mohl sebrat a sám se vyprovodit, bylo by to fajn," ukázal jsem mu na dveře.
Maikey: "Počkej!"
B: "Co je?"
Maikey: "On může řídit."
B: "Co?"
Maikey: "No my dva nemůžeme, ale on jo."

Díval jsem se na něj jako na úplného blázna. Jak ho tohle, sakra, mohlo napadnout?! To si vážně myslí, že bych svoje auto... SVOJE AUTO... svěřil do rukou toho blázna!?!

Maikey: "Jde tu o Justina, Briane."
B: "F-f-fuck! Emmette, jedeš s námi," čapl jsem ho za ruku a už jsme mířili k autu.
Emmett: "Co?"

Emmett absolutně nechápal, co se to děje, ale neměl na vybranou, pokud se mi chtěl vážně omluvit, mohl to udělat jedině tímhle způsobem, protože to jediné jsem od něj momentálně potřeboval. A ještě vlastně to, aby se s námi nikde nevyboural, protože bych ho zabil, kdyby mi podělal auto. Celou cestu jsem ho hlídal, zatímco jsem seděl na sedadle spolujezdce, kde jsem snad ještě nikdy neseděl. A Maikey mezitím odpadl na zadním sedadle. A já ačkoliv nerad, jsem to taky zanedlouho zalomil, po tomhle šíleném dni to zkrátka ani jinak nešlo.

Emmett: "Bri," začal mnou jemně cloumat.
B: "Co?!" pomalu jsem vyletěl z kůže.
Emmett: "Jsme na místě."
B: "Ah-aha," promnul jsem si oči.
Emmett: "Maikey, vstáváme."
Maikey: "Uhmmm."
B: "Dělej, Michaeli."
Maikey: "Jo-jo, už vstávám."

Všichni jsme vylezli z auta a uvědomili si jednu zásadní věc - jsme na místě, kde je pravděpodobně mínus 50 stupňů a jediné, co máme, jsou naše sexy outfity, které nám jsou úplně k ničemu. Tuhle část jsme teda zrovna nedomysleli.

Maikey: "Asi... mi... umrznou... koule," drkotal zuby div si je nevymlátil.
Emmett: "Ber... to... t-tak... že, že... to je... botox zdarma."

Jen jsem zatočil očima a následně jsem se vydal raději dovnitř nemocnice, kde bylo naštěstí mnohem tepleji, což ocenili nejen kluci, ale i já. Hned na to jsme šli na recepci, abychom zjistili, kde Justin leží, ale nikdo nám zrovna nevěnoval pozornost... teda někdo přeci jen... nějaký kluk, který se na nás pořád díval, měl jsem z něho celkem nervy...

B: "Potřebujete něco?!" neovládl jsem se.
Aaron: "Já se omlouvám, ale... nejste od Justina?" přispěchal k nám.
B: "Znáte ho?" hned si získal mou pozornost.
Aaron: "Jo, byli jsme tu spolu..."
B: "Spolu?" zarazil jsem se, znělo mi to jinak, než by asi mělo znít.
Aaron: "Jako... jako parta... jsem Aaron, brácha Jasona..."
B: "Jasona?"
Aaron: "Přítel Daphne."
B: "Ah, jo, jasně. A kde je Justin?"
Aaron: "V tamtom pokoji. Před chvílí znovu usnul, ostatní šli na chatu si trochu odpočinout, nabídl jsem se, že u něj zůstanu, aby nebyl sám."
B: "Jak šlechetné," neodpustil jsem si sarkasmus, ten kluk se mi prostě nelíbil.

A Maikey s Emmettem z toho měli očividně opravdu velkou zábavu, co jsem tak mohl vidět. Ale právě teď mi byl ten kluk volnej, jediné, co jsem chtěl, bylo vidět Justina. A tak jsem zamířil do jeho pokoje. A když jsem ho uviděl v té posteli, s tou obří sádrou na noze, bodlo mě z toho u srdce... ale zároveň jsem byl tak šíleně šťastný, že ho zase vidím. Měl jsem okamžiky, kdy jsem si myslel, že tohle už se mi nepoštěstí. Hned jsem ho proto políbil na čelo a chytil ho za ruku. A Justin se v tom začal probouzet...
 

14 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 11. december 2018 at 22:19 | React

To jsem zvědavá jestli se mu Justin přizná k té puse. :-P

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama