Zůstat s Tebou // 12 //

15. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Držel jsem Guse tak pevně, že jsem se až začínal bát, že mu něco udělám. Najednou jsem si připadal jako Debbie, která má v oblibě skoro umačkat lidi k smrti ve svojí náruči. Jenže já zkrátka nemohl uvěřit tomu, že tu Gus opravdu je. Je to už několik měsíců, co jsem ho viděl naposledy, času bylo teď tak málo, že jsem se za ním zkrátka nedostal. To mě ale ovšem jako otce neomlouvá. Přemítat však momentálně nad svojí rodičovskou neschopností jsem nechtěl. Víc jsem si chtěl užít toho malýho človíčka, který ale ve skutečnosti za ten čas tak šíleně vyrostl a podobu se mnou rozhodně nezapřel. To musí Melanie vytáčet k nepříčetnosti, pomyslel jsem si a nad tou myšlenkou se v duchu zasmál.

Lindsay: "Ahoj, Bri."

Bylo mi jasné, že se sem Gus nedopravil sám, ale přes to slyšet její hlas pro mě bylo překvapením. A jak rád jsem ho slyšel. Byl jsem zvyklý mít ji v životě každý den po řadu dlouhých let... teď ji vídám jednou za pár měsíců stejně tak jako svého syna. A je mi z toho mizerně.

B: "Sluší ti to, Wendy," postavil jsem Guse na zem a šel ji obejmout.
Lindsay: "Ani ty nevypadáš zle."
B: "Tede, budeš od té dobroty a uděláš nám kafe... dáš si ne, Linds?"
Lindsay: "Jo, kafe rozhodně bodne."
Ted: "Hned to bude."
B: "A pro Guse nějaký džus, prosím."
Ted: "Provedu."
B: "Díky."

Vzal jsem Guse za ruku a společně s Linds jsme zamířili do mojí kanceláře. Gus se hned rozeběhl k mojí židli a s mou pomocí se na ni vyšplhal.

Gus: "Zatoč mě, tati!"
B: "Ale bude se ti točit hlava."
Gus: "Prosím!"
B: "Jak myslíš."

Upřímně se mi motala hlava už jen z toho, že jsem se na tu točící židli koukal, za to Gus si to náramně užíval a tahle zábava byla doprovázena jeho dětským radostným smíchem.
Když už ho to přestalo bavit, zabavil se věcmi na mém stole. Opravdu hodně jsem doufal, že mi nic nezničí, protože se tam nacházelo pár dost důležitých věcí. A mezitím jsme se s Linds posadili na pohovku.


B: "Tak co si udělala? Nebo bych se měl ptát, koho si udělala?"
Lindsay: "Briane!"
B: "No co? Je mi divný, že jsi tady."
Lindsay: "Gus tě chtěl vidět... a já taky."
B: "Znáš mě moc dobře na to, aby sis myslela, že mě obalamutíš touhle polopravdou."
Lindsay: "Fajn, možná to doma trochu skřípe... a možná se mi neustálé Gusovo žadonění, že tě chce vidět, hodilo, abych na chvíli vypadla z domu."
B: "Posloucháááám."
Lindsay: "Jen je to teď prostě mezi mnou a Mel takové... na nože... dělá na velkém případu a nemá na nás skoro čas a když už čas je, tak se akorát dohadujeme. Prostě klasická Melanie."
B: "No tak... přeci jen sis vzala právničku."
Lindsay: "Já vím, jen bych v těhle jejích obdobích vždy nejradši někam utekla."
B: "A taky, že si utekla, jak tak koukám," začal jsem se přiblble smát.

Jenže z představy, že tohle jednou budeme já s Justinem, mi najednou běhal mráz po zádech. Sice to bude kvůli jiným problémům... jako třeba kvůli tomu, že se Justin kvůli nám vzdá svojí kariéry a on toho nakonec bude litovat, až se budeme jen hádat a utíkat před sebou... ale pořád to pro nás bude stejně nesnesitelné jako pro Lindsay s Melanie. A obávám se, že pro mě s Justinem to nakonec bude mít i fatální následky.

Lindsay: "Neboj, my to zase překonáme... jen od sebe potřebujeme pár dní být. Aspoň si s Gusem užiješ nějaký čas. Takže nejspíš obvolám nějaké hotely, jestli mají místo."
B: "Neblázni, zůstanete u mě."
Lindsay: "Ale to nejde, Briane."
B: "Jsi moje kamarádka a Gus je můj syn, nenechám vás jít do hotelu."
Lindsay: "Děkuju," vyslala ke mně vřelý pohled.
B: "Není za co. Jen... se tam možná budeme trochu mačkat."
Lindsay: "Bože... hlavně mi neříkej, že máš naplánované nějaké orgie... toho se s Gusem účastnit nebudeme," zasmála se.
B: "Heh... ne tak docela... Justin... on je tady."

Lindsay málem vypadly oči z důlku. A ani jsem se tomu nedivil, moje reakce byla totiž dost podobná, když jsem se to dozvěděl.
Vsadím se, že Justin bude určitě nadšený, až ji s Gusem uvidí, neviděl se s nimi celé ty tři roky, takže to pro ně bude rozhodně velké shledání. Jen mám tušení, že náš dnešní velký rozhovor budeme muset přehodit na jindy. Na jednu stranu úleva, na tu druhou... asi už bych to chtěl mít zkrátka za sebou.

Lindsay: "Ale j-jak?"
B: "Prostě se tu objevil... a ukázalo se, že by tu rád i zůstal."
Lindsay: "Ale to je skvělá zpráva! Nebo ne?" očividně si všimla mého výrazu.
B: "Já nevím... chci ho tady, strašně moc s ním chci být... ale Justin má v New Yorku šanci na něco velkého a já nechci, aby svojí kariéru a svůj sen zahodil kvůli mně. Jednou by toho litoval a vyčítal si to a to nechci."
Lindsay: "Někdy mě udivuje, jak moc si se změnil a když si uvědomím, že za to může ten kluk, kterýmu si ze začátku ani nemohl přijít na jméno a to doslova... je to zkrátka neuvěřitelné."
B: "Jo, sám mám problém tomu uvěřit... že tohle jsem teď já."
Lindsay: "Láska dělá divy. A s Justinem to určitě nějak vyřešíte, hlavní je spolu mluvit a nakonec nějaké východisko jistě najdete. Hlavně, ať jste oba šťastní."

Od Lindsay to všechno znělo tak snadně, ale já moc dobře vím, že tohle nemá žádné dobré řešení. Buď tu Justin zůstane a ztratí něco pro něj důležité, což povede jedině k tomu, že se bude nenávidět a zazlívat mi to anebo se vrátí do New Yorku a bude mě nenávidět za to, že jsem ho tam poslal, zatímco já tady budu trpět bez něho. Jak říkám - tohle prostě nemá řešení.

Lindsay: "A určitě nemáme jít do hotelu?"
B: "Rozhodně ne. Tady máš klíč, můžete tam jít rovnou. Aspoň se s Justinem uvidíte... změnil se," pousmál jsem se.
Lindsay: "Jsou to tři roky, jasně, že se změnil."
B: "Nejen vzhledově... je zkrátka vyspělejší, rozumnější a myslím, že víc než kdy dřív, je rozhodnutý jít za tím, co chce."
Lindsay: "Tak to se těším na to, až se s tímhle Justinem poznám."
B: "Rozhodně se tě bude snažit získat na jeho stranu, abys podpořila ten jeho šílený nápad."
Lindsay: "A možná na jeho straně budu," zasmála se, ale já věděl, že si srandu nedělá.

A možná by mi pomohlo vědět, že s jeho nápadem souhlasí více lidí, protože pak bych věděl, že to přijde šílené jenom mně a že možná máme opravdu šanci, aby nám to fungovalo. Protože... protože jinak vážně nevím, co se s námi stane. A děsím se toho nejhoršího.
 

13 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 15. october 2018 at 22:43 | React

Nemají to kluci lehké jen doufám že se rozhodnou správně. :-)  :-)  8-)  8-)

2 Janča Janča | Web | 16. october 2018 at 12:33 | React

[1]: Doufejme, že ano :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama