October 2018

Zůstat s Tebou // 20 //

31. october 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 18+

Justin

Ač jsem původně plánoval, že se s nikým loučit nebudu, protože jsem si chtěl pamatovat to hezké, tak jsem právě teď byl neskutečně šťastný, že to oni nenechali jen tak a šli se se mnou rozloučit sami, že holky dokonce odložily svůj odjezd, aby mě mohly ještě vidět, v tu chvíli jsem si uvědomoval, že odejít bez rozloučení, by opravdu byla chyba, které bych později hodně litoval. Vždycky si zamanu něco, co se nakonec ukáže být chybou, to jsem zkrátka celý já a fakt nevím, co bych bez těhle lidí dělal.
Všichni se u mě dokonce střídali a dávali mi nějaký proslov o tom, jak jim budu chybět, jak si mám v New Yorku pořádně užívat a jak to mám se svým talentem dotáhnout až na vrchol, protože vědí, že na to mám. Jako poslední byl na řadě Maikey, který mě upřímně děsil, protože jsem věděl, že ten je tak jedině rád, že odtud konečně vypadnu a on tak bude mít Briana zase jenom pro sebe...

Maikey: "Budeš nám tu chybět," jo, tobě sotva, pomyslel jsem si.
J: "Díky, Mikey," objal jsem ho.
Maikey: "A chtěl jsem ti jenom říct, že... mě mrzí, jak jsem se choval jako totální kretén. Řekněme, že jsem tě tu vůbec nečekal a bál jsem se, že Brianovi to zlomí srdce, až znovu odejdeš... a taky toho, že bych o něj mohl přijít... byl jsem blbec."

Upřímně jsem ani zdaleka nečekal, že by mi tohle mohl Maikey říct, ale byl jsem za to rád, protože i když mě vytáčel, nechtěl jsem odejít s pocitem, že je mezi námi nějaký problém.
Ale slyšet, že se bál toho, že Brianovi zlomím srdce, mě ničilo, protože jsem věděl, že to přesně udělám... ano dohodli jsme se, že se do New Yorku vrátit musím, ale... tím, že jsem sem přijel a dal mu pocit toho, že bychom mohli být zase spolu, i když jsem v hloubi duše věděl, že to nepůjde, jen jsem si to nechtěl připustit, zapříčinilo, že jsem mu dal falešnou naději, kterou si on sám nakonec musel vzít, protože líp než já, věděl, že to není možné... a já mu teď lámu srdce tím, že ho znovu opouštím. Kdybych zůstal v New Yorku a vůbec sem nepřijel, možná bych udělal líp... možná.

J: "To je dobrý, Mikey, chápu to. Miluješ ho, stejně jako já... a on miluje nás."
Maikey: "Oba víme, že tebe miluje víc," pronesl s úsměvem.

Dřív by mi tento fakt Maikey asi pěkně zazlíval, ale teď jsem mohl zřetelně vidět, že je za nás oba rád, že by si přál, abychom měli svůj happyend... ale na ten si zkrátka budeme muset počkat.
Když jsme domluvili, znovu jsem pohledem zapátral po Brianovi a našel jsem ho sedět na pohovce s Gusem na klíně... tenhle den pro něj musí být opravdu strašný... zas přijde o tolik.

J: "Ahoj," přisedl jsem.
B: "Ahoj."
J: "Nech mě hádat, tohle máš na svědomí ty," rozhlédl jsem se po místnosti.
B: "Nechtěně, nějak mi to vylítlo... asi mě chceš zabít, co?"
J: "Ani trochu," usmál jsem se a následně jsem své rty přitiskl k těm jeho.
Gus: "Ewww," začal se řehnit.

S Brianem jsme se na sebe podívali a oba se začali smát, zatímco Gus vydával všelijaké zvuky. Tento smích byl však přerušen něčím hodně nepříjemným...

Zůstat s Tebou // 19 //

29. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval... i když ani pořádně nevím, z čeho vlastně. Všechno se sype jako domeček z karet... ještě včera jsem si myslel, že s Justinem máme mnohem víc času a nakonec se ukázalo, že nám zůstává sotva den, o který jsem právě teď dost možná přišel, protože jsem mluvil dřív, než jsem myslel. Tak strašně jsem chtěl najít způsob, jak o Justina nepřijít, že jsem byl ochotný udělat asi prakticky cokoliv a to i se sebrat a z Pittsburghu odejít, abych ho následoval do New Yorku.
Teda nejsem rozhodnutý, že to tak zkrátka bude, protože nemůžu jen říct, že jdu a prostě jít, mám tu Kinnetic, loft, Maikeyho a ostatní, mám tu všechno a nejde, abych to jen tak hodil za hlavu a snad se dneska zabalil a šel hned s Justinem. Nejde to, vím to moc dobře, vím, že bychom si museli počkat, než by bylo možné to vůbec uskutečnit a vím, že bych si to musel nechat pořádně projít hlavou, ale... potřebuju vědět, že by o to Justin stál, potřebuju, aby mi k tomu řekl víc, než jen to, že nemám radši říkat vůbec nic, jako by ho to snad ani nezajímalo, jako by si ani nechtěl připustit tu možnost, že bych s ním v New Yorku byl. Mám pocit, že za tímhle musí být víc, než to, že Justin nechce, abych opustil všechno, co tu mám... něco, co se mi bojí říct. Něco, co mi možná ani neřekne, protože je dost možné, že až se dnes znova uvidíme, bude to až na letišti před tím, než odletí.
Začínalo mi být chladno, tak jsem se vydal zpátky dovnitř, kde už byli všichni na nohou a živě diskutovali. Hned, co mě Gus uviděl, běžel mi naproti.

B: "Sonnyboy..."
Gus: "Chci tu zůstat s tebou," zakňoural.
B: "Oh, Gusi. Víš, že to nejde? Musíš jít domů s mamkama."
Gus: "Ale já chci být s tebou."
B: "A já bych byl rád, kdyby si tu mohl zůstat, ale musíš domů, máš tam školu, kamarády..."
Gus: "Ale nemám tam tebe."
B: "Budu za tebou jezdit mnohem častěji, to ti slibuju."

Gus na mě použil ta svoje nevinná kukadla, která mi sevřela srdce. Jak mu jen vysvětlit, že tu se mnou zůstat nemůže, když je tak malý na to, aby to chápal? Sám bych si přál, aby tu zůstal, ale vím moc dobře, že to nejde. Asi jako s Justinem. Proč, sakra, proč?!

Debbie: "Justin je pořád na verandě?"
B: "Oh... ne... on šel za Jennifer, aby..."

Už jsem skoro řekl, že za ní šel, aby se s ní rozloučil, ale pak jsem si uvědomil, že nechce, aby někdo věděl, že odjíždí už dneska... a to celkem zkomplikovalo situaci.

Lindsay: "Vždyť jsme se ani nerozloučili."
Melanie: "Odjíždíme až za hodinu, určitě se ještě vrátí."
Emmett: "Nebojte, holky, ten se o rozloučení s vámi určitě nepřipraví... znáte ho."
Maikey: "Emm má pravdu."

Poslouchat to všechno začínalo způsobovat, že můj mozek nebyl daleko k tomu explodovat a nakonec to vedlo až k tomu, že jsem se jednoduše neovládl a naprosto bouchl...

B: "Justin odlétá už dneska!" zakřičel jsem.
Debbie: "Šikovnej," Debb mi zezadu poplácala rameno.

Jo, je mi jasný, že jsem to teď pěkně podělal a že mi to dá Justin pořádně sežrat, ale... oni si zkrátka zaslouží vědět pravdu, zvlášť když holky očekávají, že se s nimi přijde rozloučit a on to přitom nemá v plánu s nikým, protože se bojí, že by ho to zničilo.

NEJLEPŠÍ VIDEA Z YOUTUBE 3 | QUEER AS FOLK

27. october 2018 at 20:25 | Janča |  Queer as folk - videa
Nová sbírka videí, které mě na Youtube zkrátka vždycky odrovnají. Vždy ve mně vyvolají takový mix pocitů, že mi chvíli trvá, než se z toho vzpamatuji Snad se i Vám budou líbit natolik, jako se líbí mně... ti, co ty videa dělají, si to rozhodně zaslouží :)

Klacicky tu nejprve máme Briana s Justinem... pro tyhle dva prostě bije moje srdce


Zůstat s Tebou // 18 //

26. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Pohled, který mi Justin věnoval, jsem mu rozhodně nemohl zazlívat, poněvadž, jak šíleně jsem mu momentálně připadal, tak šíleně jsem se i cítil. Ani nevím, jak mě to napadlo... jak jsem to dokázal vypustit z pusy. A přes to jsem měl pocit, že tohle by možná opravdu bylo řešení, jak o sebe nepřijít, protože i když se snažím tvářit silně, tak vím moc dobře, že přijít o něj, pro mě opět bude nesnesitelné ne-li nemožné... stejně jako pro Justina přijít o mě. A když on nemůže zůstat tady, mohl bych já jít do New Yorku s ním, jenomže... je to naprosto šílený a sám nevím, jestli jsem na něco takového připravený. Opustil bych tady naprosto všechno a všechny... vím, chtěl jsem to už jednou udělat, když mi v New Yorku nabídli místo a nedovolil jsem, aby mi cokoliv stálo v cestě, ale teď jsou věci jinak... já jsem jiný... a zkrátka...

J: "Jako... jako na pár dní? Nebo... napořád?"
B: "Eh... ehm..."

Vůbec jsem nevěděl, co mu mám odpovědět, protože jsem jednoduše neznal odpověď. Nechtěl jsem mu říct něco, co bych si nakonec rozmyslel, protože jsem to teď řekl jen proto, že mě to zničehonic napadlo, tím bych Justinovi akorát ublížil, nechci mu dávat zbytečně naděje... ale to, jak se na mě teď dívá, je...

Melanie: "Tady jste vy dva!" Oh, bože, díky Mel, v životě jsem tě neviděl radši!
B: "Co se děje?"
Melanie: "Co by? Dneska se dost možná vidíme s Justinem na hodně dlouho naposled a ty sis ho ukradl pro sebe..."
J: "Promiň, Mel, jen jsme něco řešili."
Melanie: "No tak to vyřešíte potom, teď šup dovnitř."

Justin se nemohl nijak bránit, protože ho vzala za ruku a v podstatě odtáhla dovnitř. Vím, že ona stále žije v tom, že s Justinem budu mít víc času, než ona s Linds a dětma, ale jak se ukázalo, zítra neodjedou pouze oni, ale i Justin a já tomu nemůžu nijak zabránit. Jediné, co můžu udělat, je ho buď nechat jít a nevědět, kdy ho znovu uvidím... anebo se sebrat a jít s ním a tím pádem hodně ztratit.
Nakonec jsem se taky vydal dovnitř a snažil se nad tím teď nepřemýšlet, jen jsem si užíval pohled na všechny ty lidi, kteří pro mě znamenají ze všeho nejvíc, zítra o několik z nich zase přijdu a to je to poslední, na co chci teď myslet.
Tančili, pili jsme a cpali se jídlem skoro do rána, kdy jsme nakonec všichni odpadli, kde se jenom dalo. Ani jsme s Justinem nebyli u sebe, což mě pěkně vytáčelo, protože dnešní noc byla naše poslední... zatraceně! Proč musí odejít už dneska?!
Nějakým zázrakem jsem se vyšplhal na nohy z té země, na které jsem očividně usnul a ihned jsem se rozhlížel a hledal Justina, šel jsem dokonce do jeho starého pokoje, ale tam taky nebyl. Už jsem se hrozil toho, že někam zmizel, pak jsem ale zaslechl dva hlasy vycházející z verandy, byl to on a Debbie...

Debbie: "Ale, ale... dobré ráno."
B: "Dobrý."
Debbie: "Musíš být z té země pěkně rozlámaný."
B: "Nebylo to zrovna nejpohodlnější."
Debbie: "To věřím. No nechám vás dva o samotě..."

Nevím proč, ale měl jsem z toho zvláštní pocit, že tak najednou zmizela, aby nás nechala o samotě. Ale tuším, že měl Justin jen potřebu jí všechno říct a ona mu poradila, ať si o tom promluvíme.

Zůstat s Tebou // 17 //

25. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 18+

Brian

S Justinem jsme se shodli, že si následujících pár dní užijeme, jak nejvíce můžeme a nebudeme vůbec na nic myslet ani nic řešit, jen si užívat společné chvíle obklopeni naší rodinou, která se na chvíli stala kompletní, protože Mel s Jenny přijela napravovat věci s Lindsay, což ani nevyžadovalo moc práce vzhledem k tomu, jak moc se ty dvě milují a tak jsme všichni doháněli ztracený čas a já si na chvíli dovolil myslet jen na to, že je vše zase jako dřív, i když jsem věděl, že to brzy skončí, ale jednoduše jsem chtěl pocítit ten kousek štěstí, co mi momentálně přistál na dlani.
I přes to mi to však nezabraňovalo v tom občas myšlenkami zaloudit k tomu, že co nevidět zase přijdu o Justina a kdoví, jak dlouho ho neuvidím. Vím, že jsem ho přesvědčil k tomu, aby se tam vrátil, i on pochopil, že musí, i když nechce, ale ví, že by ztratil hodně, a že i když na sebe budeme muset počkat, tak nakonec spolu budeme. Ale nemůžu lhát a říkat, že je tohle pro mě snadné, že jsem v pohodě, protože nejsem... chci s ním být, jen zkrátka... nevím, co udělat, aby to tak bylo.
A nejhorší je, že dnes je ten den, kdy jsme si řekli, že všem oznámíme, že se Justin vrací do New Yorku, kdy Justin bude muset zavolat svému šéfovi a žádat ho o druhou šanci, kdy se budeme modlit, že se do jeho bytu nikdo nestihl nastěhovat...

B: "Hmmm," Justin vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu a na jeho hrudi se stále leskly kapičky vody. Rozhodně pohled, který mi nevadil.
J: "Copak, copak?"
B: "Pojď ke mně."

Nemusel jsem ho žádat dvakrát, ležel vedle mě pomalu dřív, než jsem to dořekl. Ty jeho plné rty se vlnily do hříšného úsměvu a já zkrátka neodolal tomu ho políbit a prsty jsem prohrábl jeho polo mokré vlasy.

J: "Miluju je, ale jsem fakt rád, že šly holky s dětmi k Debbie..." rukou mi začal rozepínat pásek.
B: "Rozhodně souhlasím," jazykem jsem přejel po jeho rtech.

Jen, co se jeho horké prsty dotkly mé pulzující erekce, zaklonil jsem hlavu a zalapal po vzduchu. Justin začal přejíždět po celé délce a můj dech lehce zrychloval. V prstech na nohou mi mravenčilo a užíval jsem si každý jeho dotyk. Skoro jsem se nechal unést a téměř jsem vyvrcholil, dokázal jsem se však ovládnout a následně jsem Justina překulil pod sebe a začal mu laskat krk a hruď. Justin mě hladil po zádech a já se rozkrokem třel o ten jeho, což jej přivádělo k šílenství. Vzdychali jsme jak smyslů zbavení a ani jeden už jsme nechtěli na nic čekat. Justin mi proto navlíkl kondom a já do něj zezadu pronikl. Naše těla byla jako jedno a po několika přírazech jsme oba bouřlivě vyvrcholili.
Následně jsme to vydýchávali natisknuti na sobě. Hladil jsem ho po holé kůži a snažil se ze všech sil nemyslet na to, že ho takhle možná držím naposledy na dlouhou dobu. Sakra, Briane, nebuď zbabělec!
Jenže následně jsem zničehonic na své hrudi, kde měl Justin položenou hlavu, ucítil mokro a hned jsem věděl, která bije...

B: "Justine?"
J: "Hmmm?"
B: "Jsi v pořádku?"
J: "Ehmm."
B: "Podívej se na mě."

Chvíli mu trvalo, než to udělal, nedivil jsem se mu, protože hned, jak se na mě podíval, jsem mohl zřetelně vidět, jak mu ten vodopád slz stéká po tvářích.

Gay filmy a seriály s gay páry 3

23. october 2018 at 13:00 | Janča |  GAY filmy
Tak po delší době jsem tu zase s další várkou filmů/seriálů s gay tématikou a to ať už ve větší či menší míře :) Tentokrát mám však mnohem více seriálů, poněvadž jsem měla problém najít nějaký gay film, který by mě zaujal :/ Každopádně doufám, že každého z Vás tu alespoň jeden pár zaujme a budete si moct vytvořit další závislost :D

FILMY

1. Love, Simon

Výsledek obrázku pro love simon


Simon si nechce přiznat, že je gay, ale když si začne psát s neznámým klukem, který si říká Blue a svěřovat se mu se svými obavami, zamiluje se do něj. Otázkou však zůstává, kdo tím tajemným Blue je?

Zkrátka romantická drama komedie, která se zabývá coming-outem a rozhodně stojí za vidění :)

Výsledek obrázku pro love simon gif

Zůstat s Tebou // 16 //

23. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Justin

Až po vyzvání mámou jsem byl teprve schopný vejít dovnitř. Nedokázal jsem na Briana přestat zírat, z mého pohledu to asi muselo působit jako bych ho viděl po 20 letech. Ale řekněme, že on byl opravdu poslední osobou, kterou bych tu čekal a to i přes to, že jsme sem měli jít spolu. Čekal jsem, že buď trucuje po tom, co jsem včera předvedl nebo že usoudil, že dát mi prostor, bude nejlepší. Tímhle překvapil jak mě tak myslím, že i sebe.
Upřímně jsem se ale děsil toho, co mámě stihl napovídat, nerad bych, aby jí řekl, co mám v plánu dřív než já... zvlášť proto, že bych ji nechtěl dělat falešné naděje, pokud se do New Yorku nakonec opravdu vrátím. A zároveň moc nechápu, co má Brian za lubem, protože vést tady tu naši důležitou konverzaci, není zrovna nejlepší nápad.

Máma: "Tak si odlož, zlato, a pak s Brianem rovnou zamiřte ke stolu, jídlo bude do 5 minut hotové," s úsměvem se vydala do kuchyně.

A já si přál, aby mě vzala s sebou. Sakra, Justine! Zas myslíš na to, jak před ním utéct. Budeš se muset začít chovat vyzráleji, pokud chceš dělat velká rozhodnutí ohledně vašeho vztahu.

B: "Snad nevadí, že jsem přišel?"
J: "Jak si věděl, že přijdu já? Mohl jsem to zrušit."
B: "Risknul jsem to."

Nebudu lhát, to mě k úsměvu rozhodně přimělo. Přesně tahle malá gesta, kterými mi Brian dokazuje, že mě miluje a ani si to možná neuvědomuje, mám ze všech nejradši.

J: "Jsem rád, že jsi to udělal," měl jsem za to, že si Brian po včerejšku zaslouží ode mě slyšet pár milých slov. A rád jsem vážně byl, i když jsem tak zprvu možná nevypadal.

Brian se pousmál tak, jak to umí jedině on - takový ten úsměv, který je kombinací lásky a touhy. Tím mě dostane do kolen vždycky, i kdybych na něj byl naštvaný sebevíc.
Následně jsme s Brianem zamířili ke stolu, na který máma vzápětí naservírovala hostinu snad pro královskou rodinu. Dokázal jsem si představit, jak si Brian už v hlavě plánoval nejbližší dny, kdy navštíví tělocvičnu. Ale přes to se nacpal, až se za ušima olizoval, stejně jako já.
Hned po tom jsme se všichni tři přemístili na gauč a jen si povídali, nemůžu ani popsat, jak fajn to bylo - strávit pohodový večer s mámou a s přítelem. Dokázal bych takhle žít. V New Yorku nemám nic, tady mám všechno. Co víc Brian potřebuje jako důkaz k tomu, že mé rozhodnutí je správné?

Máma: "Tak, zlato, prozradíš mi konečně, jak dlouho si tě tu ještě užiju, než nám zase utečeš?"

Fakt jsem doufal, že na tuhle otázku nedojde, i když jsem ji logicky očekával už dávno. A upřímně jsem na ni chtěl přímo zakřičet, že tu plánuji zůstat natrvalo, ale nejen, že to zatím není ani trochu jisté, ale podle Brianova výrazu jsem věděl, že si o tom chce nejdřív promluvit, než na mámu tuhle bombu shodím.

Zůstat s Tebou // 15 //

22. october 2018 at 0:02 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Cítím se jako naprostý idiot. Nevím, co jsem si sakra myslel, když jsem za ním do té sprchy vlezl. Jasně už vím, myslel jsem si, že když mě políbil u té jídelny a dal mi na chvíli pocit, že je všechno v pohodě, tak je možný to třeba zopakovat. Prostě jsem myslel jako Brian Kinney. Od chvíle, co jsem vešel do loftu, jsem cítil to dusno ve vzduchu, co mezi námi bylo. Justin se snažil dělat, že tam není, já se snažil dělat, že tam není, ale oba jsme věděli, že tam je. A myslím, že i Lindsay to věděla, proto se tak rychle zdekovala s Gusem spát, aby nám dala prostor, jenže ten měl ve výsledku úplně opačný účinek. Já udělal blbost a v Justinovi to konečně bouchlo. A teď je pryč. A já se snažím všemožně zaspat to, co se děje, na tom stísněném prostoru na sedačce. Nevím, proč se pro jednou nemůžu zachovat normálně a udělat něco správně... asi nejspíš proto, že mám za to, že dělám správnou věc tím, že zabraňuji Justinovi, aby zahodil svou kariéru, protože vím, jak moc talentovaný je. Jenže on se snaží zabránit tomu, aby se náš vztah naprosto rozpadl, a já mu to vůbec neusnadňuji. Začínám mít pocit, že tohle fakt nemá žádný happyend.
Ráno jsem se cítil fakt děsně, nejen, že to na mě začalo dopadat čím dál víc, ale ten minimální počet hodin spánku tomu vůbec nepomáhal.

Lindsay: "Jsi vzhůru?"
B: "U-hmm," zamumlal jsem.
Lindsay: "Justin tu není?" zadivila se.
B: "Očividně," odsekl jsem.
Lindsay: "Do-bře. S Gusem skočíme koupit nějakou snídani, jaksi tu nic nemáš."
B: "Skočím tam."
Lindsay: "To není nutný, aspoň se projdeme..."
B: "Dobrý, jdu tam."

Lindsay jaksi neměla možnost mi cokoliv říct, poněvadž jsem na sebe jen natáhl kalhoty, co jsem měl u sedačky, následně si vzal bundu a boty a už jsem byl pryč ze dveří. Asi jsem tu procházku a čerstvý vzduch potřeboval víc, než ona s Gusem. A to, že jsem se k ní choval, jako totální kretén budeme prostě ignorovat, protože jinak bych se musel nenávidět i za to.
V tom obchoďáku jsem byl jako tělo bez duše a rychle posbíral, co se dalo. U pokladny však byla fronta, takže jsem začínal ztrácet nervy a když jsem zaslechl dva týpky za mnou, jak si špitají "To je Brian Kinney... bývalá hvězda Liberty Avenue," měl jsem co dělat, abych jim ten chleba nerozmlátil o hlavu. Naštěstí jsem přišel na řadu a hned na to jsem pelášil k autu, co mi nohy stačily. Rozpadá se mi tu vztah s Justinem a já stejně stále dokážu myslet na to, že nechci upadnout do zapomnění... že chci být stále TEN Brian Kinney, kterého všichni chtějí a nikdo ho nemůže mít.

Gus: "Táta je zpátky!" křičel sotva jsem vešel.
B: "Ahoj, Sonnyboy," popadl jsem ho do náruče a hned jsem se cítil o něco líp.
Gus: "Koupil si mi něco dobrého?"
B: "Hmmm... tak se na to podívejme... co třeba tyhle bonbóny?"
Gus: "Mňááám," hned mi je vytrhl z ruky.
Lindsay: "Jak se říká, Gusi?"
Gus: "Děkuju."
B: "Není za co," postavil jsem ho zpátky na nohy a zbytek nákupu dal na linku.

Lindsay se na mě dívala takovým pohledem, ze kterého jsem mohl zřetelně vyčíst, že má o mě starost, ale naštěstí nic neříkala, tak pro mě bylo snazší to ignorovat a raději jsem začal dávat věci do ledničky. Když jsem se však otáčel zpátky, vrazil jsem rovnou do Guse, který se mi připletl pod nohy. "Zatraceně, Gusi!" zařval jsem, aniž bych si uvědomil, jak se to stalo. Když jsem uviděl ten jeho slzavý pohled, úplně se mi sevřelo srdce...

GARDNER VANCE | AMERICAN HORROR STORY

19. october 2018 at 18:25 | Janča |  O QAF
Nevím, kolik z Vás tu sleduje American Horror Story (vřele doporučuji, jeden z nejlepších seriálů!), ale dneska mě při sledování nové epizody čekalo překvapení, když se tam objevil herec Carlo Rota alias GARDNER VANCE, který hrál v Queer as Folk Brianova partnera ve Vangardu. Nebudu lhát, nejdřív mi vůbec nedošlo, že to je on, ale ten jeho hlas mi byl tak povědomý, až mi to nakonec docvaklo. Je super vědět, že nějaké herce z QAF je stále možné někde zahlédnout, hned mě to přinutí k úsměvu :)

Výsledek obrázku pro american horror story 8 poster

Výsledek obrázku pro carlo rota american horror story Výsledek obrázku pro carlo rota american horror story

Zůstat s Tebou // 14 //

19. october 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Justin

Úplně ze všeho nejvíc jsem se chtěl zvednout a jít ho přivítat polibkem, na pár vteřin jsem si zkrátka dovolil myslet, že je všechno v pořádku. Ale dřív, než jsem k tomu udělal jakýkoliv krok, byl Gus rychlejší a s pokřikem běžel Brianovi naproti. Ten ho hned zvedl do náruče a mně se tak naskytl pohled na něco naprosto dokonalého. A víte, co bylo mým prvotním instinktem? Vzít tužku se skicákem a ten okamžik zachytit na papír. Umělec ve mně se zkrátka nezapře.
Raději jsem však svoje začínající pochyby, které nahlodala Lindsay, zatřepáním hlavy vypustil a dále se soustředil na to, co jsem viděl.

B: "Tak jak ses měl, chlape?"
Gus: "Dobře. Měl jsem špagety."
B: "Jo tak špagety? Mamka kuchtila?"
Gus: "Jo se strejdou, byly moc dobrý."
B: "Tak to pak taky budu muset ochutnat."

Brian mým směrem vyslal nepatrný úsměv. Věděl jsem, že na jídlo, na jehož tvoření jsem se účastnil, se opravdu těší. On moje vaření vždycky miloval. Začalo to Jambalayou a pokračovalo až ke všem možným jídlům, kterým nedokázal odolat, i přes to, jak si udržoval figuru.

B: "A jak jste se měli vy dva?"

Guse posadil na sedačku vedle Lindsay a najednou se stalo něco, co jsem ani trochu nečekal... Brian se ke mně sehnul a dal mi na rty něžný polibek, byl rychlý a tak nečekaný, ale přes to krásný. Vím, že jsem Brianovi řekl, že polibek očekávám za každé situace, ale přes to jsem si nemyslel, že by mi ho dal... zvlášť když Lindsay ví, že se mezi námi něco děje... ale možná jen nechtěl, abychom před ní působili nějak křečovitě.

Lindsay: "Báječně, s Justinem jsme dohnali nějaký čas."
B: "Tak to jsem rád."
J: "Jo, bylo to super. Hlavně velké překvapení. Jen Gus se přede mnou trochu stydí."
B: "Ale to snad ne?" obrátil se ke Gusovi.
J: "Jen si mě nepamatuje... ale myslím, že už k sobě začínáme nacházet cestu," nenápadně jsem se přiblížil ke Gusovi a začal ho lechtat.

A ten se jen smíchy svalil a veškerou svojí dětskou silou se se mnou snažil bojovat a kupodivu mě nakonec unavil natolik, že opravdu vyhrál. Až když jsme přestali, tak jsem si všiml, s jakou láskou nás Brian sledoval.

GALE HAROLD AS A GUEST STAR | CRIMINAL MINDS

17. october 2018 at 12:50 | Janča |  O QAF
Pro fanoušky GALA HAROLDA (našeho Boha Briana Kinneyho) a zároveň seriálu Myšlenky zločince v anglickém překladu Criminal Minds, mám skvělou zprávu - zmíněný herec se totiž objeví v nějaké nadcházející epizodě 14 série jako hvězdný host a střihne si tam nějakou roli (třeba nějakého sexy padoucha :P). Bohužel jsem zatím nezjistila, v jaké epizodě to bude, poněvadž toto info podle všeho zatím není veřejné, ale jen co to vědět budu, tak dám vědět i Vám :)

Výsledek obrázku pro criminal minds season 14 poster

Výsledek obrázku pro gale harold 2018

Janča

Zůstat s Tebou // 13 //

17. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Justin

Jen co mi Brianova zadní světla zmizela z dohledu, tak se mi tak zvláštně sevřelo srdce. I když jsme možná na těch pár vteřin, kdy jsme se oddávali tak úžasnému polibku, oba dokázali zapomenout na to, co se momentálně děje, tak předstírat, že je vše v pořádku zkrátka nelze. Všechno jsem si představoval jinak, ano věděl jsem, že to nebude tak snadné, jak bych chtěl, věděl jsem, že Brian nebude s mým rozhodnutím souhlasit, protože on jednoduše nechce, abych obětoval tak velký kus sebe, ale přes to jsem snil o tom, jak šťastný Brian bude, jak mě obejme a řekne, že mě šíleně miluje... jak bláhová představa. Ano, Brian už mi řekl, že mě miluje a nebojí se to říct znovu, ale přes to vím, že někde v hloubi jeho duše je to tak nějak pořád ten samý Brian, kterého jsem poznal před 8 lety. Ten Brian, který je tvrdohlavý a udělá vše pro to, abych byl šťastný i přes to, že je to na úkor jeho samotného. A já miluju to, že mu na mě tak záleží, ale možná by bylo snazší, kdyby si dovolil být sobecký a myslel by pro jednou taky na sebe a na to, co chce - což je doufám být se mnou.

Debbie: "Tak co?"
J: "Já... nevím," zoufale jsem se svalil na barovou židli.
Maikey: "Smím vědět, co se děje?"

Ani jsem si neuvědomil, že tu jsou vlastně Maikey s Benem. A nebyl jsem si jistý, že jsem to před nimi chtěl rozebírat, zvlášť tedy před Maikeym... nejsem idiot, abych si nevšiml, že by byl nejradši, kdybych se tu neukázal. Od prvního okamžiku, co mě spatřil, jsem na něm mohl vidět, že mě tady nechce. A pak ten jeho proslov, co dával Brianovi u Debbie na verandě... nechtěl jsem poslouchat, ale to zkrátka nešlo neslyšet.
A slyšet Briana říkat, že by dal cokoliv, abych tu zůstal, mi dalo motivaci mu to konečně říct, ale něco mi říká, že jsem měl možná ještě počkat... kdybychom spolu strávili dalších pár skvělých dnů, bylo by pro Briana o to těžší přesvědčovat mě k návratu do New Yorku.

J: "Asi byste se to stejně dříve či později dozvěděli, ať už tak nebo tak, ale... rozhodl jsem se, že chci v Pittsburghu zůstat."
Ben: "Jako napořád?"
J: "Ano, Bene, napořád... chybí mi to tady, chybíte mi vy... a chybí mi Brian."
Ben: "Ale to je skvělý!"
Debbie: "Taky myslím."
Maikey: "Ty si to věděla?" obrátil svůj zaskočený výraz k Debbie.
J: "Řekl jsem to Debbie jako první... nebo ona to na mě spíš poznala."
Maikey: "Aha a co tvoje kariéra umělce?"
J: "Nevím... asi budu do smrti obsluhovat v jídelně, ale nad tím teď nechci přemýšlet... hlavní pro mě je být s Brianem."

Maikey měl fakt co dělat, aby nad tím nekroutil očima. Já fakt nevím, co má za problém, myslel jsem, že tohle už je za námi... že jsme přátelé... a že můj vztah s Brianem podporuje... ale tuším, že ty tři roky, co ho mohl mít zase pro sebe, udělaly svoje.

QUEER AS FOLK 2018

15. october 2018 at 13:28 | Janča |  O QAF
Jsem asi trochu pozadu, ale před pár měsíci jsem zde psala o setkání herců z Queer as folk po 13 letech (odkaz na článek zde) a dneska jsem na Youtube narazila na video, kde je s nimi z tohoto setkání rozhovor. Video je veřejné asi 3 týdny, takže je možné, že ho spoustu z Vás už vidělo, ale snad udělám radost těm, kteří to štěstí ještě neměli... protože já z něj radost mám a to obrovskou :D <3


Zůstat s Tebou // 12 //

15. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Držel jsem Guse tak pevně, že jsem se až začínal bát, že mu něco udělám. Najednou jsem si připadal jako Debbie, která má v oblibě skoro umačkat lidi k smrti ve svojí náruči. Jenže já zkrátka nemohl uvěřit tomu, že tu Gus opravdu je. Je to už několik měsíců, co jsem ho viděl naposledy, času bylo teď tak málo, že jsem se za ním zkrátka nedostal. To mě ale ovšem jako otce neomlouvá. Přemítat však momentálně nad svojí rodičovskou neschopností jsem nechtěl. Víc jsem si chtěl užít toho malýho človíčka, který ale ve skutečnosti za ten čas tak šíleně vyrostl a podobu se mnou rozhodně nezapřel. To musí Melanie vytáčet k nepříčetnosti, pomyslel jsem si a nad tou myšlenkou se v duchu zasmál.

Lindsay: "Ahoj, Bri."

Bylo mi jasné, že se sem Gus nedopravil sám, ale přes to slyšet její hlas pro mě bylo překvapením. A jak rád jsem ho slyšel. Byl jsem zvyklý mít ji v životě každý den po řadu dlouhých let... teď ji vídám jednou za pár měsíců stejně tak jako svého syna. A je mi z toho mizerně.

B: "Sluší ti to, Wendy," postavil jsem Guse na zem a šel ji obejmout.
Lindsay: "Ani ty nevypadáš zle."
B: "Tede, budeš od té dobroty a uděláš nám kafe... dáš si ne, Linds?"
Lindsay: "Jo, kafe rozhodně bodne."
Ted: "Hned to bude."
B: "A pro Guse nějaký džus, prosím."
Ted: "Provedu."
B: "Díky."

Vzal jsem Guse za ruku a společně s Linds jsme zamířili do mojí kanceláře. Gus se hned rozeběhl k mojí židli a s mou pomocí se na ni vyšplhal.

Gus: "Zatoč mě, tati!"
B: "Ale bude se ti točit hlava."
Gus: "Prosím!"
B: "Jak myslíš."

Upřímně se mi motala hlava už jen z toho, že jsem se na tu točící židli koukal, za to Gus si to náramně užíval a tahle zábava byla doprovázena jeho dětským radostným smíchem.
Když už ho to přestalo bavit, zabavil se věcmi na mém stole. Opravdu hodně jsem doufal, že mi nic nezničí, protože se tam nacházelo pár dost důležitých věcí. A mezitím jsme se s Linds posadili na pohovku.

Zůstat s Tebou // 11 //

12. october 2018 at 0:05 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Justin něco zašeptal Debbie do ucha a následně se vydal k našemu stolu. Myslím, že jak Maikey s Benem, tak celá jídelna, která mi ani nevěnovala pozornost, museli vidět, jak jsem znervózněl. Proč, sakra, Kinney? Není to poprvé, co mezi sebou máte nějaké neshody a co Justin strávil noc raději někde jinde, než s tebou doma. No... asi proto, že na téhle neshodě závisí celá budoucnost našeho vztahu. Vztahu, který jsem si nemyslel, že bych někdy mohl anebo chtěl mít. Vztahu, který je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí v životě a nechci o něj za žádnou cenu přijít. Jenže nápady na to, jak ho zachránit, mi opravdu docházejí. Justin se musí do New Yorku bezpodmínečně vrátit, ale už teď se nám potvrdilo, že odloučení nám nedělá dobře... tudíž čím víc času od sebe strávíme, tím větší je šance, že už se k sobě opravdu nevrátíme.

J: "Ahoj."

Nevím, jestli mi někdo vyřízl jazyk, ale v tu chvíli jsem ze sebe nedokázal vydávit jedinou hlásku. Jen jsem na něj civěl a čekal na to, co bude následovat. A nebyl jsem jediný - Maikey s Benem očividně netušili, co se právě děje.

Ben: "Ahoj, Justine, posadíš se?" alespoň někdo dokázal prolomit to trapné a úděsné ticho.
J: "Vlastně jen potřebuju mluvit s Brianem."
Maikey: "To bude naše znamení, zlato," s Benem se zvedli a šli se posadit raději na bar. V duchu jsem si přál jít tam s nimi, z Justina totiž nevyřazovala zrovna přátelská atmosféra.

Připadal jsem si jako totální zbabělec. Nevím, kdy se to stalo, ale podle všeho stalo. Já už dávno nemám v tomhle vztahu navrch, už dávno nejsem ten, který rozhoduje, co jak bude. Justin jaksi převzal otěže a já ho nechal. A přesně proto mi právě teď dělá problém podívat se mu do těch modrých očí, protože i když vím, že moje stanovisko ohledně jeho návratu do New Yorku se nezměnilo, nesnesu pomyšlení, že mi to Justin zazlívá.
Justin si sedl naproti a na stole spojil prsty k sobě, měl jsem z toho pocit, jako bych byl ve škole na koberečku u ředitele... až na to, že tohle bylo mnohem horší.

J: "Buď to se na mě ani nedokážeš podívat... anebo se podívat bojíš... a ani jedno se ti nepodobá, Briane."

Tak jestli Justin chtěl, abych se cítil ještě mnohem hůř, tak se mu to právě povedlo. Nejsem a nikdy jsem nebyl někdo, kdo by rád dával najevo svoje slabosti, a když to Justin takhle vypíchl, dokázal to, že s mým egem to opravdu zamávalo.

Zůstat s Tebou // 10 //

10. october 2018 at 0:02 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Justin

Měl jsem tak hrozný vztek, že se to všechno takhle zvrtlo, ačkoliv jsem to svým způsobem očekával. Ale co víc, štvalo mě, že jsem právě teď nebyl s Brianem. Po takové době jsme spolu strávili sotva pár dní a už nás zase něco rozdělilo. Mám pocit, že nám osud asi nikdy nebude přát.
Právě teď se převaluji v posteli ve svém starém pokoji u Debbie doma a přemýšlím nad tím, jak je tohle celé absurdní. Jako bych byl zase ten 17 letý studentík, co se honí za nejvíc sexy chlapem planety a schovává se tady před ním, protože mu opět ukázal, že to s ním nebude mít tak jednoduché. Bože. Jsme dva dospělí muži a chováme se jako děti. Brian rozhoduje za mě, co je nejlepší a já se mu vyhýbám. Ale co mám sakra dělat? Všichni víme, že když si Brian něco zamane, je hodně těžké změnit jeho názor... zvlášť co se mě týče. Chce pro mě to nejlepší a já tomu rozumím, vlastně ho za to miluji ještě mnohem víc. A já vím, čeho se tímhle vzdám, jak moc jsem ty poslední tři roky dřel... ale o to právě jde, tři roky jsem makal, abych se někam dostal a zatím jsem se nikam moc nepohnul... myslel jsem, že v tuhle dobu už budu dávno vydělávat velké prachy a vystavovat v nejlepších galeriích... a že zase budu s Brianem. Místo toho jsem rád, když vystavuji v průměrných galeriích a i když jsem znám jako umělec s největším potencionálem na to někam to dotáhnout a ne jeden můj obraz už si někdo koupil, stále mám před sebou kus cesty, než budu moc tvrdit, že mám na malování vybudovanou kariéru. A to znamená pouze jediné - další roky bez Briana. Další roky, kdy mě to bude přivádět k šílenství. A to už prostě nedokážu. Bez malování žít můžu. Bez Briana už ne.

Brian

Civěl jsem do stropu jako nějaký idiot a potahoval jednu cigaretu za druhou. Pořád jsem si naivně myslel, že se Justin vrátí. Ne jednou jsem dokonce naťukal textovku se slovy "Přijď domů... prosím," ale nakonec jsem ji vždy smazal, prostě jsem to poslat nedokázal. Ani nevím proč. Jestli jsem mu chtěl dát jednoduše prostor... anebo jsem ho já sám potřeboval. Nejpravděpodobněji to ale bude možnost třetí a to ta, že jsem opět dovolil svému egu zvítězit, protože jsem ho nechtěl o návrat domů žadonit... protože to prostě nejsem já. Je jedno, kolikrát sám sobě řeknu, že už nechci být ten namyšlený blbec, který se mu bojí říct, co cítí, protože tahle část mě si vždycky nějak najde cestu k tomu, aby vyhrála.
A možná proto má Justin pravdu, možná, že aniž bych si to uvědomoval, je tu stále nějaká moje část, která se děsí představy toho, že bych vedl plnohodnotný monogamní vztah, že bych se usadil a s Justinem zestárl. Láska, zestárnutí a vztah - tři věci, které mě v životě vždy děsily nejvíc a najednou jsou mojí součástí. A já fakt nevím, jestli jsem na to připravený. Justina miluju víc, než cokoliv a chci s ním být, ale ještě před několika dny jsem myslel, že už ho nikdy neuvidím a teď je tady... a chce zůstat... chce zahodit svůj sen, aby byl se mnou... a já se bojím, že ho zahodí pro někoho, kdo mu za to ve finále ani nebude stát. Pro někoho, kdo ho nakonec zklame, protože nebude tím, koho by chtěl. A žít s vědomím, že přišel o tolik jenom kvůli mně, by mě taky zničilo. Tady zkrátka musí existovat jiné řešení.

Zůstat s Tebou // 9 //

8. october 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Justin se narovnal a to mě znervóznělo ještě víc, přidalo to totiž akorát na vážnosti celé situace. I když, jak vážná vlastně je? S Justinem právě jdeme probrat nemožné... tedy možnost, že by tu snad zůstal a už se do New Yorku nevrátil. Což všichni víme, že je nereálné, i přes to, jak moc bych si to přál. Ale třeba tu přemítám nad něčím, co vůbec není pravda... třeba mi Justin řekne, že to, co vypadlo, z jeho pusy, byl jeden velkej omyl.

J: "Myslel jsem to vážně," prolomil ledy, které mezi námi momentálně panovaly a rozhodně se mu podařilo zbavit mě slova.

Jen jsem zíral před sebe a mnul si ruce. On to opravdu myslel vážně. Chce tu zůstat. Se mnou. To je něco, na co jsem čekal tři roky. Těšil jsem na to, až přesně tahle slova od něj uslyším. Tak proč vím, že i když to myslí sebevíc vážně, stát se to prostě nemůže... alespoň ne teď?

J: "Řekneš něco?"
B: "Asi se snažím najít správná slova..."
J: "Co takhle 'To je skvělá zpráva, Justine! Tak moc tě miluju!'?"

Podíval jsem se do jeho modrých očí a viděl v nich naději, že přesně tohle mu řeknu, ale... já nemohl. Prostě jsem nemohl. I když jsem tak strašně chtěl.

B: "Víš, že to nejde, Justine."
J: "Co? Jak to myslíš, že to nejde?"
B: "Tak, že nedovolím, aby si zahodil tu možnost to někam dotáhnout."
J: "Co prosím?!" Justin si stoupl a vypadal, že mi něco rozbije o hlavu.
B: "Justine, poslouchej mě, posloucháš?"
J: "O sluch jsem ještě nepřišel," neodpustil si sarkasmus.
B: "Do New Yorku si šel, protože se chceš stát umělcem, chceš malovat a někam to dotáhnout, vybudovat si na tom kariéru a právě teď máš ty nejlepší možnosti... nemůžeš to jenom tak zahodit."
J: "A o tom jako rozhoduješ ty?"
B: "Co?"
J: "Nenapadlo tě někdy, že umím myslet sám za sebe, že zkrátka chci, co chci a nepotřebuju, abys mi ty anebo někdo jiný radil, jak mám žít svůj život..."

Koukal jsem na něj naprosto beze slov, skoro jsem ho nepoznával... ano Justin byl vždycky cílevědomý a šel si za tím, co chtěl... ale nikdy se mi nesnažil tak moc vzdorovat a ukázat mi, že mě k nějakému rozhodnutí nepotřebuje.

Zůstat s Tebou // 8 //

5. october 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Za noc jsem toho opět moc nenaspal, tentokrát jsem se sice neujišťoval, že tu Justin opravdu je, protože na to mě upozorňovalo jeho roztomilé chrápání. Spíš jsem si neustále v hlavě přehrával slova, která řekl... která se mi zdají tak nereálná. Řekl, že už se do New Yorku nevrátí... že chce zůstat se mnou. A to jsou slova, která mě dokázala doslova pohladit po duši, na malý okamžik jsem se nemohl cítit šťastněji. Ale když jsem nad významem těchto slov začal víc a víc přemýšlet, tím víc jsem si začínal uvědomovat, jak nemožné to je, protože...

J: "Hmmm."

Otočil jsem se na bok, abych na něj viděl, zatímco on se protahoval a podíval se na mě těma svýma pronikavě modrýma očima. Hned na to se usmál od ucha k uchu, jako sluníčko. Bože, milovat tě víc už asi nejde.

J: "Dobré ráno," zašeptal rozespalým tónem.
B: "Dobré. Tak jak se cítíš?" prsty jsem mu projel ve vlasech.
J: "Popravdě? Líp, než si zasloužím... ale asi jsem to včera trochu přepískl."
B: "Trochu?" povytáhl jsem obočí.
J: "Dobře... tak možná trochu víc," zasmál se.

Usmál jsem se taky, ale abych pravdu řekl, nebylo to tak upřímné, jak bych chtěl. Zkrátka jsem pořád musel myslet na to, co řekl, měl jsem z toho žaludek na vodě. Zajímalo by mě, jestli si vůbec pamatuje, že to řekl a zda to vůbec myslel vážně. Třeba to plácl jen tak, přeci jen byl opilý. Nejsnazší by asi bylo se na rovinu zeptat, ale víte jak... moje odvaha na to to udělat je zakopaná kdesi hluboko v zemi.

J: "Ale bylo to skvělý, takhle jsem se dlouho nebavil."
B: "Copak v New Yorku nemáte kluby a bary a pěkný kluky?"

Je ode mě sobecké doufat, že si s mnoha pěknými kluky neužíval vzhledem k tomu, že tohle je mojí celoživotní náplní? I když celoživotní asi vlastně ne, ty poslední tři roky byly... no řekněme slabší.

Zůstat s Tebou // 7 //

3. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Vidět Justinův smích, úsměv, výraz plný radosti, ve mně celý večer vyvolávalo neskutečný pocit štěstí. Jako bych konečně zase žil, protože on se mi vrátil. Představa, že to asi nebude mít dlouhého trvání, pro mě byla příšerná, ale snažil jsem si to touhle myšlenkou nekazit a prostě jsem si užíval tu možnost s ním být a vidět, jak je šťastný, že je tady.
Všichni jsme blbnuli jako malí kluci u kulečníku a šipek, kdy jsem se trochu držel zpátky, aby měl Justin možnost vyhrát, což se mu celkem dařilo, a s každou výhrou si běžel pro polibek, který jsem mu s radostí dal. Byli jsme jak nějací zamilovaní puberťáci, ale mně to bylo upřímně jedno. 'Nevěřím na lásku, věřím na šukání,' je rozhodně motto, které by asi potřebovalo trochu pozměnit.

Emmett: "Je čas na Babylooon," div se nezadusil, jak se to snažil zazpívat.
Maikey: "Tak to bychom měli vyrazit."
Ben: "Máš tam snad nějaký rande, na které se musíš nutně dostavit?"
Maikey: "To je tajný."

Zatímco se ti dva popichovali, já si všiml něčeho v Justinově výrazu. Jeho úsměv zaměnil zvláštní pohled v očích. Nešlo mi do hlavy, co se stalo... a pak mi to docvaklo.

B: "Jsi v pořádku?"
J: "Huh?" probudil se ze svého zasnění.
B: "Nemusíme tam chodit."
J: "Co? Proč bychom neměli?"
B: "Protože když si tam byl naposled, skoro jsi umřel... jestli je to na tebe moc, půjdeme domů."
J: "Miluju, že se o mě tak staráš, ale jsem v pořádku."
B: "Určitě?"
J: "Jsou to už tři roky, budu v pohodě."

Viděl jsem na něm, že i když se snažil usmívat, aby mě ujistil, že je v pohodě, tak si nebyl tak úplně jistý, ale bylo mi jasné, že tohle je něco, co musí překonat a moje snaha mu to rozmluvit, by ničemu nepomohla. Proto jsem ho vzal za slovo a vyrazili jsme.

Ted: "Jdeme dovnitř nebo čekáme na nějaký znamení?"

Stáli jsme tam vedle sebe jako parta pitomců, jenže zatímco já chápal, proč se nehýbáme, protože Justinovi zkrátka zatuhly nohy, tak ostatní byli naprosto mimo.

Zůstat s Tebou // 6 //

1. october 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 18+

Brian

Jennifer byla velmi mile překvapena, když nás našla za dveřmi. Teda hlavním zdrojem její radosti byl logicky Justin, chvíli jsem měl pocit, že ho ve své náruči umačká stejně jako Debbie. Co se týče mě tak... ano viděla mě ráda, ale přeci jen bylo znát, že byla zaskočena tím, že mě vidí. Tak nějak jsem z jejího života zmizel, první rok po Justinově odchodu jsem se s ní snažil udržovat kontakt a ona za něj byla ráda, oba jsme si totiž byli připomínkou Justina a já její o to víc, protože jsem za ním jezdil do New Yorku a tak jsem jí mohl vyprávět, jak se má. Jenže pak jsem tam jezdil míň a míň a připomínka Justina v Jennifer pro mě naopak začínala být bolestná a tak jsem ji nakonec naprosto odstřihl a myslím, že ona mi to tak trochu drží za zlé. Což je celkem ironické vzhledem k tomu, že ze začátku si přála, abych zmizel z Justinova života a teď na mě byla naštvaná za to, že jsem zmizel z jejího.
Každopádně jsme s ní a Molly, která Justina viděla stejně ráda, strávili několik hodin, zatímco nás Jennifer dopovala jídlem a neustále Justina zpovídala a ujišťovala se, že je v New Yorku šťastný. Já však stále čekal na tu klíčovou otázku v podobě 'Jak dlouho plánuješ zůstat?' ale ta pořád nějak nepřicházela...

Jennifer: "Určitě si nedáte ještě něco?"
J: "Mami, jsem si celkem jistý, že jsem tu za těch několik hodin přibral pár kilo."
B: "Já jsem taky plný, ale děkuju, Jennifer."
Jennifer: "No když teda říkáte... ale co kdybyste se stavili zítra nebo pozítří na večeři?"

Ani nedokážu popsat, jakou rychlostí jsem se podíval na Justina a čekal jsem na to, jakou odpověď Jennifer poskytne. Souhlas bude totiž znamenat, že mám minimálně dva dny v Justinově přítomnosti ještě jisté.

J: "Jo, to by bylo fajn... nemyslíš?" obrátil svou pozornost ke mně.
B: "Určitě," snažil jsem se krotit svůj úsměv.
Jennifer: "Dobře, tak tedy domluveno."

Pobyli jsme u ní ještě asi hodinu a pak jsme se rozloučili s příslibem, že se určitě stavíme na tu večeři. Následně jsme vyrazili zpátky do loftu. Justin měl však ve tváři smutný pohled...

B: "Jsi v pořádku?"
J: "Jo. Jen... jsem špatný syn, že jsem za ní tři roky nebyl?"
B: "Ehm... Justine... takhle to nemůžeš brát. Měl jsi hodně práce a..."
J: "Jo, to to ale neomlouvá."

Justin otočil pohled z okénka a po zbytek cesty nepromluvil. Chápal jsem jeho výčitky svědomí... teda vlastně možná nechápal, já nikdy neměl rodiče, kvůli kterým bych se měl cítit špatně, že jsem za nimi dlouho nebyl, ale chápal jsem, že neměl dobré svědomí vůči Jennifer. Nicméně jsem chápal i to, že s tím, jaký momentálně žije život plný pracovních příležitostí a šplhání na kariérním žebříčku, to není nic snadného udržovat i nějaký společenský život.