September 2018

Zůstat s Tebou // 5 //

28. september 2018 at 0:04 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Probudila mě bolest ramene, kterou jak se právě ukázalo, způsoboval Justin, poněvadž mi ležel na ruce a spal jako nemluvně. Ale i přes bolest a nepohodlí jsem se jednoduše musel usmát. Když se řekne slovo dokonalost, představím si zkrátka jeho, protože on je ztělesnění dokonalosti. A svírá se mi hrdlo při představě, že za pár dní bude dost možná po všem, protože Justin nasedne do letadla zpátky do jeho nového domova. Nejsem si totiž jistý, že to znovu zvládnu. Vím ale, že budu muset, přeci jen jsem to byl já, kdo ho tam tenkrát poslal, protože jsem mu nechtěl bránit ve splnění jeho snu. Nechtěl jsem, aby obětoval tu část sebe, která pro něj tolik znamená. Ale asi jsem si moc neuvědomoval, že já sám budu muset obětovat kus sebe, protože mě jeho odchod zničil a ostatní části mě jen tak tak drží pohromadě.
Natáhl jsem se, abych mu dal pusu na čelo, a následně jsem se vyhrabal z postele a natáhl na sebe oblečení, které naštěstí přežilo naše včerejší řádění. Hned potom jsem zamířil dolů, abych si udělal kafe na probuzení, snažil jsem se být potichu, protože celý barák podle všeho ještě spal. Ted s Emmettem se tísnili na gauči, Ben byl v křesle a Maikey... kde ten sakra je?
Přes záclony jsem zahlédl, že je na verandě, tak jsem vzal svůj hrnek kafe a šel za ním.

B: "Dobré ráno."
Maikey: "Dobrý."
B: "Taky nemůžeš spát?"
Maikey: "Jo, spaní na dece na zemi není zrovna nejpohodlnější. Proč nemůžeš spát ty? Co si pamatuju, tak moje stará postel je celkem pohodlná."

Musel jsem si povzdychnout, on toho prostě nikdy nenechá. Nějaká jeho část mě zkrátka vždycky bude milovat víc, než jako kamaráda a žárlit na Justina... fajn, já to chápu, ale ty jeho výlevy už mě začínají unavovat.

B: "Žárlení ti nesluší, Maikey."
Maikey: "O tohle si myslíš, že tu jde? Že žárlím? Že se ve mně zase probudila moje neukojená touha po tobě? Nenapadlo tě třeba, že tu jde pouze o to, že jsem tvůj nejlepší kamarád, který o tebe má starost?"
B: "Co tímhle myslíš?"
Maikey: "To, že vím, jak těžce si snášel nemít Justina v životě a teď ti do něj zase vpadl jako by se nechumelilo... když všichni víme, že se nakonec zase sebere a odejde a tebe to znovu zlomí."

Tak jo, tohle asi dávalo větší smysl, než jeho žárlení, on měl o mě jednoduše starost. A ač to shledávám jako milé, protože vím, že se o mě opravdu zajímá, tak tohle je jednoduše něco, co on nikdy nedokáže pochopit. Poněvadž i když vím, že mě Justinův odchod opět zlomí, za těch několik dní, co teď mám možnost s ním strávit, jsem neskutečně vděčný a nikdy bych se jich nevzdal.

Zůstat s Tebou // 4 //

26. september 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 12+

Brian

Čím víc se blížil konec mojí pracovní doby, tím víc jsem se koukal na hodiny. Ať už tu Justin hodlá zůstat jakkoliv dlouho, chci z toho vytřískat co nejvíc, protože kdoví, kdy ho zase uvidím, takže trávit ten drahocenný čas v práci, je pro mě opravdu utrpení. Tudíž hned, jak jsem vypnul počítač, oblékl kabát a zavřel za sebou dveře svojí kanceláře, jsem s úsměvem vyrazil k autu. Ani nemůžu popsat, jak nedočkavý jsem byl, sice nás čekala ta pekelná večeře u Debbie, ale hlavní bylo, že budeme spolu. Jenže to jsem ještě netušil, jak rychle s ním budu, protože když jsem vyšel z Kinneticu, uviděl jsem ho, jak se opírá o moje auto a s tím svým sunshine úsměvem se na mě dívá...

B: "Tady se mě někdo nemohl dočkat."
J: "Hmmm," natáhl ke mně ruce a přitáhl si mě k sobě, vzápětí mě políbil.
B: "Jak si věděl, v kolik končím?"
J: "Debbie. Do teď jsem byl u ní."
B: "Ahaa."
J: "Ale je pravda, že tu stepuju už asi 20 minut... nechtěl jsem tě propásnout," zasmál se.
B: "Proč si nešel dovnitř, ty blázne?"
J: "Takhle mi to přišlo jako větší překvapení."
B: "To rozhodně bylo."

Přisál jsem se na jeho rty a začal jej vášnivě líbat. Kdyby nebyla ta pekelná zima, tak bychom si to pravděpodobně rozdali přímo na ulici. Pravda, kašlat na zimu!

J: "Prr prr, brzdi, Romeo."
B: "Snad si za tu dobu nezjistil, co je to stud?" líbal jsem ho na krk.
J: "Hmmm... ne, ale... nepotřebuju, aby nás zavřeli za nevhodné chování na veřejnosti."
B: "Nevhodné? Já myslím, že je vhodné."
J: "Briane!" smál se.
B: "Copak, Sunshine?" rukou jsem zajel za lem jeho kalhot.
J: "Za dvě hodiny musíme být u Debbie. Takže pojedeme do loftu, dáme si horkou sprchu a trochu se zkulturníme..."
B: "Je to jen pitomá večeře."
J: "Pro mě je to víc, skoro tři roky jsem s vámi nebyl, nech mě si to užít."
B: "Fajn, fajn, vzdávám se... vyberu si to ale později," mrkl jsem na něj a ještě jednou ho políbil.

Následně jsme nasedli do auta a zamířili do loftu. Dali jsme si tu horkou sprchu, kdy jsem kupodivu byl slušný a nesnažil se ho svést a následně jsme se trochu dali dohromady... no trochu... dali jsme si přeci jen záležet. A z Justina jsem fakt následně nedokázal spustit pohled, pořád jsem nechápal, jak mohl tak moc dospět a zmužnět.

Zůstat s Tebou // 3 //

24. september 2018 at 0:02 | Janča |  Zůstat s Tebou
Varování 18+

Brian

Celou noc jsem skoro nespal, protože jsem se pořád ujišťoval, že tu Justin opravdu je... anebo jsem se na něj jen díval s přihlouplým úsměvem na rtech a byl jsem neskutečně šťastný, že je tady. Až k ránu se mi podařilo usnout, ale budík se dokázal postarat o to, že jsem naspal sotva tři hodiny. Představa, že budu muset vyrazit do práce, se mi příčila, ale vidět Justina, jak se probouzí, je rozcuchaný a naprosto k sežrání, mi náladu hned spravilo. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někoho tak moc milovat, jako jeho.

B: "Dobré ráno," přisunul jsem se blíž k němu a nos mu zabořil do krku, tak nádherně voněl.
J: "Hmmm... dobré," usmál se.
B: "Jak ses vyspal?"
J: "Úžasně... tahle postel mi šíleně chyběla."
B: "A ty jsi mi chyběl v ní."
J: "Uhmm," natáhl se pro první ranní polibek, který jsem mu s radostí věnoval.

Nemohl jsem se ho nabažit, 10 měsíců jsem se musel smiřovat s tím, že telefonát jednou za pár týdnů, je všechno, co dostanu a najednou tu ležel přímo vedle mě a já si nemohl připadat šťastnější.

B: "O tohle se asi budeme muset postarat," zajel jsem rukou pod deku a nahmatal jeho pulzující erekci.
J: "To asi ano," skousl si ret.

Ještě jednou jsem ho políbil a následně jsem s úsměvem vlezl pod deku a začal jsem laskat jeho chloubu. Dal jsem mu nejlepší ranní vykouření, jaký jsem jenom dokázal a Justin se u toho svíjel rozkoší takovým způsobem, že jsem věděl, že si to opravdu užil.

B: "Ač to říkám nerad, budu muset do práce... ale ještě předtím jdu na snídani, takže... připravený na to setkat se s tou červeno hlavou bláznivkou?"
J: "Naprosto! Chci ji vidět a nejen ji..."
B: "Prosím tě, buď rád, že ses těch bláznů zbavil."
J: "Já nejsem ty, Briane. A navíc - i ty je máš rád, tak to přestaň skrývat."

Dřív, než jsem se stihl nějak bránit, Justin zaběhl do koupelny a to s pohledem, který mi říkal, že se nebudeme jenom sprchovat. To je ďábel, pomyslel jsem si. A hned na tom jsem do sprchy vyrazil taky.
Vlezl jsem dovnitř a přitiskl se na Justinovo záda, políbil jsem ho na rameno a následně do vlasů. Justin zaklonil hlavu, abych dosáhl na jeho rty a ty se spojily s mými ve vášnivém polibku. Následně jsem vzal z poličky kondom, roztrhl jsem obal pomocí zubů a navlékl si ho. Justina jsem chytil pevně za boky a on se trochu předklonil a dlaně přitiskl na stěnu sprcháče. Hned na to jsem do něho vnikl a začal přirážet. Líbal jsem ho při tom na záda a on slastně vzdychal. Oba jsme rychle dýchali a sténali. Cítil jsem, jak se blíží můj orgasmus a tak jsem Justina jednou rukou objal, abych dosáhl na jeho penis a začal jsem ho třít. Následně jsme oba vyvrcholili současně.

J: "Zatraceně, nevím, co si mám vzít na sebe!" vztekle odhodil kus oblečení, co zrovna držel v ruce.
B: "Jdeš snad na rande nebo co?"
J: "Neviděl jsem Debb skoro tři roky, mohl bych aspoň trochu vypadat dobře."
B: "Justine, věř mi, ty vypadáš víc, než dobře," objal jsem ho kolem ramen a políbil.
J: "Hmmm, tady někdo nešetří komplimenty."

Justin se usmál a následně si konečně vybral něco podle něj aspoň trochu přívětivého, i když dle mého to bylo pekelně sexy. Následně jsme konečně vyrazili směr jídelna.

Zůstat s Tebou // 2 //

21. september 2018 at 0:03 | Janča |  Zůstat s Tebou
varování 18+

Brian

Když jsem zastavil před domem, chvíli jsem dál jen seděl a pevně svíral volant. Úplně se mi potily ruce a žaludek jsem měl jak na vodě, byl jsem šíleně nervózní. Nechápal jsem to, já nikdy nebývám nervózní a přes to mi právě po zádech přejížděl mráz. Těšil jsem se na něj jako malý kluk a i tak jsem se děsil toho, co se bude dít, jakmile ho uvidím. Teda představu bych samozřejmě měl, ale... proč je doma? Proč mi neřekl, že přijede? A kdy zase odjede? Sakra, dost! Na tohle teď nemysli, Briane. Hlavní je, že je tady a můžu být s ním, na ničem jiném momentálně nezáleží.
Vytáhl jsem proto klíčky ze zapalování a vyrazil jsem nahoru. Srdce mi začalo bušit jako o život. Myslel jsem, že mě tohle zabije dřív, než vejdu do loftu. Ale představa, že je jen kousek ode mě, vlastně hned za touhle kovovou obří věcí, které se říká dveře, mě poháněla dopředu. Otevřel jsem proto a vešel jsem dovnitř, doslova jsem cítil, jak se třesu. Připadal jsem si nemožně, ale na to, jak teď asi vypadám, jsem nedokázal myslet... potřeboval jsem ho vidět. Ale neviděl...

B: "Justine?" rozhlížel jsem se na všechny strany.

Ale neviděl jsem ani jeho tašky, nechápal jsem to. Doufal jsem, že si ze mě jen nevystřelil, protože to bych ho snad přetrhl. Tohle musí mít nějaké vysvětlení.
Zamířil jsem proto do ložnice a hned se mi ulevilo, jeho kufr ležel přímo na posteli, byl otevřený a dost prohrabaný, asi hledal něco na sebe. Představa, že je teď v tomhle bytě a ještě k tomu nahý, mě hned vzrušila. Ani jsem nemusel vidět to světlo vycházející pod dveřmi z koupelny a hned jsem věděl, že je tam. Zhluboka jsem se nadechl a dveře jsem otevřel. Zůstal jsem stát v naprostém úžasu... byl tak zatraceně krásný. Skoro jsem ho nepoznával. Jeho tělo bylo perfektní.
A když se vzápětí otočil a hned, co mě uviděl, měl na svých rtech svůj obvyklý sunshine úsměv, jsem byl už naprosto v háji. Měl vlasy ostříhané nakrátko, ale ne moc a dokonce měl menší strniště, vypadal tak hrozně mužně. 10 měsíců jsem ho neviděl a z něho je muž.

J: "Budeš si mě jenom prohlížet anebo půjdeš za mnou?" hříšně se usmál.

Tohle nemusel říkat dvakrát. Začal jsem si rozepínat košili, takže hned se měl Justin na co dívat a že se díval. Následně jsem si sundal kalhoty a trenky a hned na to jsem vklouzl za ním do sprchy. Z blízka byl ještě krásnější.

J: "Ahoj," zašeptal a skousl si ret.
B: "Vážně jsi tady?" musel jsem se ujistit, scházelo už jen, abych do něj štouchl.
J: "Zkus to zjistit," mrkl na mě.

Položil jsem mu dlaň na jeho horkou hruď, připadal jsem si zvláštně, jindy bych se po něm vášnivě vrhl, zvlášť když jsem ho 10 měsíců neviděl a neměl, ale já nic nechtěl uspěchat ani za nic, chtěl jsem si užít každou zatracenou vteřinu. Dokud to trvá, pomyslel jsem si. Ale hned na to jsem si negativní myšlenky zakázal.

J: "Začínám si myslet, že se mě bojíš," zasmál se.
B: "Možná bojím," přidal jsem se k němu.

Ale následně už jsem to nevydržel a dal mu ruku kolem pasu, vzápětí jsem ho přitáhl k sobě a naše kůže se k sobě přitiskla. Mohli jsme zřetelně cítit, jak vzrušení jsme. Hluboce jsme se dívali vzájemně do očí a hned na to jsem ho políbil. Nejprve jsem se s jeho rty jen tak mazlil, ochutnával tu známou chuť. A poté jsem svým jazykem vklouzl do jeho úst a začali jsme se líbat vášnivě a hladově. Zhruba tak, jako bychom se 10 měsíců nelíbali.

Zůstat s Tebou // 1 //

19. september 2018 at 0:01 | Janča |  Zůstat s Tebou
bez varování

Brian

Dneska jsem se cítil tak nějak nostalgicky. Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem zkrátka musel zatnout zuby a nenechat se tím porazit. Kdy jsem si musel opakovaně říct 'Já to zvládnu' a nedovolit, aby na mě bylo něco znát. Říká se, že čas rány zahojí, ale v mém případě by se spíše dalo říct, že čas prodlužuje utrpení. Nevím, proč se tohle pořád děje, po takové době bych už měl být přeci zvyklý.
Ale i tak jsem nasadil úsměv, přebral svůj značkový šatník a oblíkl svoje nejlepší kousky, nasedl do svého auta a vyrazil do Babylonu, který mi stále říká pane. Po tolika letech tam stále trávím téměř všechny večery, i po tom, co se ho někdo rozhodl vyhodit do povětří, jsem ho zkrátka nemohl nechat jít a znovu jsem si ho zrekonstruoval. Já z toho snad nikdy nevyrostu, pomyslel jsem si.
Je pravda, že dnes bych i zůstal doma, se svým oblíbeným alkoholem, krabičkou cigaret a bolestí, která mi už od rána svírá hrudník, ale v Babylonu se koná charitativní akce, kterou mě Debb donutila uspořádat a na kterou jsem povinen dorazit, protože všichni víme, co by mi jinak udělala.

Debbie: "No sláva, už jsem myslela, že si pro tebe dojdu!"
B: "Jsem tady, ne?"

Šel jsem rovnou zařizovat vše potřebné a jen jsem ji slyšel, jak se ostatních ptá "Proč je tak podrážděný?" Dovedu si představit, jaké byly jejich odpovědi, ale ty už jsem naštěstí neslyšel.
Vybavil jsem nezbytnosti a zbytek jsem nechal na moderátorovi, pak už jsem se nechal unášet vlastními myšlenkami na baru. Začínám mít pocit, že takhle bude vypadat zbytek mého života.

Debbie: "Dám si to, co on," ukázala na moji skleničku a posadila se vedle mě.

Skvělý, další přednáška z dílny Novotny. Jestli tenhle večer nemohl být už horší, tak právě se ukázalo, že může. Tak si řekni svoje, ať to máme z krku, Debb.

Debbie: "Byl by na tebe pyšný."
B: "Huh?" nechápavě jsem se k ní otočil.
Debbie: "Pořádáš charitativní akci, ke které jsem tě skoro nemusela nutit, to je rozhodně něco, na co jsem pyšná já... takže on by byl stoprocentně taky."

Sice mě ta slova vytáčela k nepříčetnosti, protože Justin bude dost těžko pyšný na něco, o čem ani neví, ale i já jsem věděl, že by byl. Umím si představit ten jeho úsměv a... zatraceně. Tohle mi fakt nepomáhá!

Debbie: "A asi tuším správně, že právě proto, že tu teď není, máš tuhle náladu?"
B: "Nevím, o čem to mluvíš."
Debbie: "Ale víš... tohle je jeden z těch večerů, který ti vždy připomene, jak moc ti v životě chybí... asi taky právě proto, že když se tu konala naposled nějaká charitativní akce, tak tu Justin málem umřel..."
B: "A ty seš tu, abys mi nožem ještě otočila v ráně nebo co?" trochu jsem se neudržel.
Debbie: "Ne, ale abych ti řekla, že nemůžeš přestat žít jen proto, že on je tam a ty jsi tady."

Hodila do sebe na ex svoji skleničku, vstala, políbila mě do vlasů a následně elegantně odešla a mě opět nechala se zakousnutým broukem v hlavě. Měla pravdu, opět. I když se mi ta představa nelíbila, měla zkrátka pravdu. Justin je pryč 3 roky a skoro rok jsem ho neviděl, to je dost času na to se s tím nějak porvat. Jenže ať se snažím sebevíc, není to tak snadné. Ani nevím, co mě ničí víc - to být bez něho nebo představa, že on je beze mě naprosto v pořádku. Jedno je ale jisté - nemůžu to zkrátka vést dál tímhle stylem. Tohle nejsem já. Já jsem Brian Kinney, kurva fix!

Nejsem tvoje hračka! // 7 //

17. september 2018 at 0:03 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
Poslední díl

bez varování

Justin

Mám být vůbec ještě překvapený? Samozřejmě, že se opět chová takhle. Jen já jsem si bláhově myslel, že to tentokrát třeba bude jiné. Ale s ním se nikdy nic nezmění. On umí jenom dvě věci a to chovat se jako zmetek a blokovat jakékoliv city, které by si mohl vytvořit k druhému člověku. A já už vážně netuším, co víc mám dělat. Nechci o něj přijít, ale když se na to podívám ze všech úhlů, je vůbec možné přijít o někoho, koho vlastně ani nemám? A nejspíš ani nikdy mít nebudu. Možná bych se měl vzdát a prostě odejít, udělat mu tu radost, že se za něj zbavím jeho největšího problému, zkrátka udělat tlustou čáru a už na něj nikdy nepomyslet.
To sotva, Justine! Nikam nejdu. Já nejsem typ, co by se tak snadno vzdal a i když jsem svého zatím nedosáhl, neznamená to, že se to nikdy nestane, ne nadarmo se říká 'nikdy neříkej nikdy'. Lepší zkrátka bude říct - někdy to vyjde, někdy bude jenom můj, někdy mě bude milovat tak moc, že nebude chtít, abych odešel.

Debbie: "Justine, zlato, já chápu, že koukat se na Briana se ti zdá asi jako nejlepší činnost dne, ale jsou tu lidi, co potřebují obsloužit."
J: "Letím," nasadil jsem úsměv od ucha k uchu a šel obsluhovat.

Nicméně i tak mi oči sem tam utekly k Brianovi. Mezitím jsem sbíral, jak komplimenty na svůj zadek, tak dýška, taky nejspíš za svůj zadek. Obvykle nemám rád, když mě tu každej očumuje, pomalu i osahává, ale tentokrát jsem si něčeho všiml... Briana to rozhodně nenechávalo chladným. A o to víc jsem se snažil působit, že si to užívám. Jenže než jsem se stihl vzpamatovat, Brian najednou mířil ven, jako by mu snad hořelo u zadku...

Debbie: "A platit bude kdo?!"
B: "Peníze jsou na stole!" křikl, než se za ním zavřely dveře.

Já jsem se jen díval směrem, kudy zmizel a absolutně jsem nechápal, co se právě stalo. Něco mu přeletělo přes nos nebo... netuším prostě. Protože myslet si, že zmizel proto, že pro něj bylo nesnesitelné dívat se na to, jak tu flirtuji s jinými, by bylo až moc naivní. A stejně, i kdyby to tak bylo, on snad může a já ne? To mě opět přivádí k myšlence, že zkrátka nejsem jeho hračka a asi je na čase mu to dát jasně najevo.

Brian

Proč se, sakra, starám?! Vždyť mi na něm nezáleží. Je s ním jen sranda, skvělej sex a parádně se na něj kouká, nic víc, nic míň. Můj život se akorát zkomplikoval od chvíle, kdy mi do něj vstoupil. Tak proč se o něj, do háje, zajímám? Proč to ve mně bublalo jen proto, že ho polovina jídelny svlíkala pohledem a on si to náramně užíval? Nebo tak alespoň chtěl působit a rozhodně to zabíralo. Zatraceně práce! Řekl jsem si, že je tomuhle konec, tak proč se nechávám ovlivnit takovou prkotinou? Proč se zkrátka nemůžu zbavit toho pocitu, že on už jednoduše není jen tak někdo?

Lindsay: "No ne, druhá návštěva v jednom týdnu? Nepřeháněj to tolik nebo z tebe ještě bude vzorný otec."
B: "Lidi jsou plní překvapení, no ne?"

Od chvíle, co se Gus narodil, jsem v jeho životě nesehrál zrovna velkou roli. Za to on v tom mém ano. Nevím, jestli to je zkrátka tou jeho miminkovskou roztomilostí nebo vědomím toho, že je opravdu mým synem, ale každá chvíle s ním, mi zkrátka zlepší den o milion procent. A na to jsem momentálně rozhodně spoléhal. Strávil jsem u nich celé odpoledne a až na večer jsem se vydal domů. Téma Justin jsem si zakázal.

Queer as folk - season 3

14. september 2018 at 20:20 | Janča |  Queer as folk - obsah epizod
Tak třetí série je konečně hotová a tentokrát se mi dokonce vešla do jednoho článku i přes to, že jsem se u těch epizod nějak rozepsala ups... ale to asi bude tím, že má tato série bohužel jen 14 dílůPlačící Každopádně opět pro jistotu: ČLÁNEK OBSAHUJE SPOILERY!!!

3x01 - Mad Dog Kinney

Fakt, že Brian s Justinem se rozešli, se stává žhavým tématem všech. Maikey jako jediný stojí na straně Briana, ostatní se nediví, že od něj Justin odešel. Michael v krámku čelí otázkám ohledně pokračování RAGE, ale to je teď celkem nereálné. Justin si během nepřítomnosti Briana vyzvedne v loftu svoje věci a během toho vzpomíná a i si představuje, jak spolu s Brianem byli (jejich sex). Brian se snaží působit, že ho rozchod s Justinem nijak nezasáhl, ale ve skutečnosti je zdrcený. Holky chystají oslavu svého výročí a nevědí, co udělat s pozvánkou pro Briana s Justinem. Michael konfrontuje Justina a chce, aby zmizel z jejich životů. Lindsay s Melanie jsou zvědavé na pokrok ve vztahu Teda a Emmetta, ti jim řeknou, že spolu spali, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Ben nemá kde bydlet a tak mu Maikey navrhne, aby se nastěhoval k němu. Lindsay domlouvá Brianovi, aby se pokusil získat Justina zpátky, ale ten tvrdí, že ho nechce. Debbie je naštvaná na Maikeyho za to, co řekl Justinovi, protože Justin se kvůli tomu rozhodl skončit v jídelně. Dokonce i odmítá jít holkám na oslavu výročí, protože se domnívá, že ho tam nechtějí, ale ty ho přesvědčí o opaku. Ben s Maikeym si chtějí užít první společnou noc, ale přijde Brian a vše zkazí. Ben navrhne Maikeymu, aby s ním šel ven, protože je očividné, že ho potřebuje. Brian and Maiky show se vrací na scénu. Teddy s Emmem se spolu pokoušejí mít sex, ale bojí se, že když to mezi nimi nevyjde, už nebudou přáteli. Koná se oslava holek, kam dorazí i Justin s Ethanem a Debbie hned domlouvá Justinovi, že to, co mu řekl Maikey, se jí netýká a že chce, aby se vrátil zpátky do jídelny, protože je stále součástí rodiny. Nečekaně dorazí i Brian a všichni čekají, co bude následovat. Maiky se před ním začne rozčilovat a řekne mu, že měl Justina tenkrát na plese nechat bez pomoci, Brian mu za to vrazí pěstí. Ted s Emmettem se spolu rozhodnou vyspat. Brian se jde později omluvit Maikeymu a ten uznává, že překročil čáru, když řekl, co řekl. Na konci epizody za Brianem přijde do loftu prostitut, který se neskutečně podobá Justinovi - což byla Brianova podmínka.

3x02 - House Full of Children

Brianovi chybí Justin natolik, že si ho představuje při sexu s trickem. Ted s Emmettem si naplno užívají společné chvíle. Maikey po dalším dotazu fanouška na to, kdy bude pokračování Rage zkouší promluvit s Justinem o další spolupráci, ale ten ho odmítne. Mel s Lindsay čelí otázce své kamarádky, zda budou mít další dítě a zatímco Melanie je pro, Lindsay její nadšení nesdílí. Linds však slíbí, že o tom popřemýšlí. Justin nemá na školné a tak se zdá, že bude muset skončit se školou. Ben s Maikeym si chtějí užít volný večer, ale opět je vyruší Brian, který je donutí jít do Babylonu. Emmett se potkává s Dijonem, se kterým si dříve domluvil schůzku, na kterou nakonec nedošlo, a Dijon by to rád napravil, Emmett ho odmítne, ale nedokáže na něj přestat myslet. Justin představí Ethana svojí mámě a ta Justinovi navrhne, aby si o peníze na školné řekl otci. Lindsay od kamarádky zjišťuje, že jí Mel řekla, že pracují na dalším dítěti a tak je naštvaná. Maikey se chystá na večeři s Benem k Debbie, ale Brian ho "unese" dřív, než se vydá na cestu a vezme ho na párty, kde ho donutí sledovat, jak s někým šuká. Emmett se vydá za Dijonem, aby mu oznámil, že z toho nic nebude, ale nakonec neodolá. Lindsay se pohádá s Melanie a řekne jí, aby další dítě odnosila ona, ta však kvůli zdravotním problémům děti mít nemůže, ale Linds jí řekne, že dnes existují procedury, které by jí pomohly. Justin se rozhodne jít za svým otcem, ale ten mu dá jasně najevo, že mu nepomůže. Ben je naštvaný na Maikeyho kvůli Brianovi a chce si najít jiné bydlení. Ted zjišťuje, co se stalo mezi Emmettem a Dijonem a je vytočený. Justin se snaží najít způsob, jak si zaplatit školné, ale je velice zaskočený, když zjistí, že už zaplacené bylo. Ethan předpokládá, že jeho otec změnil názor, ale Justinovi dojde, že mu ho zaplatil Brian. Ihned jde Brianovi říct, že to nemůže přijmout, ale ten mu říká, že nemá na vybranou a že dohoda je dohoda a tak to díkem přijímá stejně jako svůj starý počítač na kreslení. Emmett s Tedem se téměř rozejdou, ale nakonec si vše dokáží vyříkat. Justin se rozhodne s Maikeym pokračovat v Rage.

Nejsem tvoje hračka! // 6 //

14. september 2018 at 0:01 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
bez varování

Brian

Probudila mě tak tupá bolest hlavy a zad, že jsem měl pocit jako bych vypil moře chlastu. Ale byl jsem si jistý tím, že k tomu určitě nedošlo a tak zbývala jediná možnost - Debbiin gauč. Zatraceně, copak ses už nepoučil, Kinney?! Nikdy neusínat na jejím gauči je pravidlo číslo jedna, když ji čas od času navštívím. Ani nechápu, jak k tomu došlo tentokrát... pamatuji si akorát... jo jasně, pamatuji si to, co na mě Debb s Vicem přichystali, když nám udělali to menší rande v kuchyni. Ani nevím, proč jsem zůstal, asi sebedestrukce, ale v tu chvíli mi to přišlo... prostě fajn. Tak nějak se mi na Justina dobře koukalo, když naproti mě seděl, kousal se do tváře, aby se moc neusmíval radostí a vypadal tak zatraceně sexy a roztomile. Jenže po té večeři měl následovat můj odchod domů a předstírání, že se to nikdy nestalo - kvůli mému egu a tak, však víte. Jenže to se podle všeho nestalo a když se tak rozpomínám, tak poslední, co si vybavuji je, že jsme s Justinem seděli přesně na tomhle gauči, koukali na televizi... jo a taky jeho ruku v mém rozkroku - jo to si vybavuji naprosto perfektně. To, jak mě hladil, jeho šikovné horké prsty, pevné pravidelné tahy, ze kterých se mi kroutily moje prsty na nohou, můj zrychlený dech... fuck... bylo to fakt dobrý. Justin se musel cítit dobře, když jsem mu tam tak vrněl do ucha. Však jsem ho k tomu skoro přinutil, ne že bych použil násilí, ale signály tu byly. A kdyby přímo nad našimi hlavami nespali - neodposlouchávali - Debbie s Vicem, celé by to zašlo mnohem dál. Bože, jak já ho v tu chvíli chtěl. Co to na něm, sakra, je? Že i když chci, nemůžu se od něj držet dál a když nechci, je to ještě horší. Doufám, že na to existuje nějaká léčba, protože jinak...

J: "Dobré ráno," zničehonic byl za mnou a šeptal mi do ucha. Doslova mnou projelo horko.
B: "Dobré," odkašlal jsem si.
Debbie: "Ty si tu spal?" objevila se hned za ním.
B: "Očividně."
Debbie: "Myslela jsem, že tenhle gauč nesnášíš," zasmála se.
B: "A po dnešku ještě víc."
Vic: "Snídaně!" zvolal z kuchyně.

Justin tam hned šel a při tom na mě úsměvem mrkl. Taky si moc dobře pamatoval, co se večer stalo. A teď, když jsem ho viděl v té jeho školní uniformě, tak jsem toužil po jediném - po tom ho ojet na jeho školní lavici. Ta představa mě neskutečně vzrušila, že k jídelnímu stolu jsem musel dojít tak, aby nic nebylo vidět, ale něco mi říká, že Justin si nějakým způsobem určitě všiml. Do háje, že já tu jeho peněženku radši nehodil do ztrát a nálezů!
Debbie s Vicem si nás po celou dobu prohlíželi, jako bychom snad byli novomanželé, přivádělo mě to k šílenství a fakt jsem odtud chtěl vypadnout. Jenže chtě nechtě jsem si musel přiznat, že jediné, co mi na tomhle všem vadilo, bylo to, že se mi to ve výsledku líbilo, to vše, co se stalo, to, že jsem strávil večer s Justinem, to, jak úžasně mě udělal, to, jak skvěle mi s ním bylo a je... ale můj instinkt je a vždy bude, že s těmihle pocity zkrátka musím bojovat.

B: "Díky za snídani, Vicu a tobě, Debb, za nocleh, i když si o něm vlastně ani nevěděla... ale už budu muset vyrazit do práce," ještě jednou jsem mrkl po Justinovi a už jsem se chystal k odchodu.
Debbie: "Zadrž!" doslova se mi naježily chlupy na těle.
B: "No?" otočil jsem se opatrně.
Debbie: "Co kdybys tady Sluníčko hodil do školy, máš to po cestě."

Zatnul jsem zuby a podvědomě ji proklínal. Moc dobře jsem věděl, co má za lubem a v klidu jsem ji, vlastně je oba, protože Justin už toužebně koukal od stolu, mohl poslat někam, jenže víte jak... nebyl jsem toho schopný.

B: "Tak pohni kostrou."

Justin doslova vyběhl, div se u toho nezabil. Bože, je fakt jak nějaký nemotorný štěně. Je to jenom kluk. A ty si z něho úplně hotovej, Kinney. To je opravdu gól.
Celou cestu autem se Justin tvářil jako dítě u vánočního stromku. Vsadím se, že myslel na včerejší večer. Ostatně já na něj myslel taky. Sice mě teď zpětně vytáčí to, že jsem mu takhle přenechal moc nade mnou, ale... bylo to dobrý, to se nedá zapírat.

Nejsem tvoje hračka! // 5 //

12. september 2018 at 0:02 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
varování 18+

Brian

Zastavil jsem u Debbie před domem a za to, co řeknu, se asi budu nenávidět, ale já fakt nechtěl, aby Justin vystoupil. Jeho blízkost je mi vždy tak nějak příjemná, cítím se s ním zkrátka... dobře. Ale v životě ho nechci právě kvůli tomu, protože vím, kam tohle směřuje a taky to, že to dobře nedopadne. Jenže zároveň... ho v životě chci. Jak na hlavu to vlastně je? Chtít ho mít nablízku, ale nikdy si s ním nebýt nějak blízký, protože mít ho rád, by znamenalo, že jsem selhal v tom, čemu věřím? A to v to, že láska ani vztahy neexistují. A já jsem lepší, než to, já neskáču na ubohé romantické řečičky, protože to je něco pro heterosexuály a patetické lidi, kteří si myslí, že bez lásky se nedá žít. Já jsem zkrátka Brian Kinney a tohle v životě jednoduše nepotřebuju.

B: "Tak jsme tady," snažil jsem se tohle celé urychlit.
J: "Jo... jo, děkuju za odvoz," Justin se na mě nenápadně koukal nejspíš v naději, že ho ještě zastavím, možná doufal, že ho políbím, ale jsme snad nějaká romantická dvojice, co spolu právě byla v kině? Nemyslím si.
B: "Není za co," odpověděl jsem rázně a upřeně se díval před sebe.

Justin se na mě ještě jednou podíval a následně pochopil, že čeká na nemožné a tak vystoupil. Cestou k domu se ani jednou neohlédl a to vím proto, že já sledoval každý jeho krok, než zmizel ve dveřích. Sakra, Justine, co mi to děláš?
Ale na tom zkrátka nesejde, protože nic z toho, čeho se tak děsím a co on v té svojí blonďaté hlavince plánuje, se nikdy nestane. A to ani přes moji mrtvolu. Jsem chlap, co šuká, ne miluje.

Justin

Nechápu ho, já ho fakt nechápu. Nevím, jestli spadl jako mimino na hlavu, že se teď musí chovat tak, jak se chová, ale začínám z toho být vážně zoufalý. Jeho chování se dokáže změnit ze vteřiny na vteřinu. Jako by snad čas od času zapomněl na tu svoji masku a dokáže se ke mně chovat, jako by mu na mně snad fakt záleželo a pak zničehonic je ta maska zase zpátky a on mi dá jasně najevo, co pro něj jsem a to problém, překážka, zátěž a spoustu dalších slov stejného významu.
V momentě, co jsem vešel, jsem byl svědkem toho, jak Debbie s Vicem "nenápadně" utíkají od okna, ze kterého nás podle všeho špehovali... já se z nich asi jednou zblázním.

Debbie: "Ahoj! Už si doma?" snažila se předstírat udivení.
J: "Myslím, že to víš už nějakou chvíli vzhledem k tomu, že jste s Vicem zrovna stáli u okna."

Oba se na sebe podívali a pak se na mě výmluvně usmáli. Vlastně se na ně ani nezlobím, naopak mi to přijde vtipné. Jen škoda, že neměli lepší podívanou, než to, že vlastně nebylo nic k vidění.

Debbie: "Mám se ptát?" domyslela si, že moje podráždění je spojené s Brianem.
J: "Není na co."
Debbie: "Fajn. Máš hlad? Vic vařil svoji specialitu."
Vic: "Není to zas taková specialita, ale rozhodně bys měl něco zakousnout."
J: "Děkuju, ale nemám hlad. Zítra určitě ochutnám, Vicu. Teď už si ale půjdu lehnout," snažil jsem se předstírat zívnutí.

Oba mi popřáli dobrou noc, ale ty jejich starostlivé obličeje nešlo přehlédnout. Začínám mít pocit, že jsem moc mladý na taková dramata v životě. Ale... jak přestat milovat někoho, koho milujete z celého srdce, i přes to, že víte, že on vás pravděpodobně ani trochu?
Moje uvažování nad touto situací bylo přerušeno v půlce schodů, když se ozvalo klepání na dveře. "Sunshine, můžeš otevřít?!" křikla Debb.
Nijak jsem nad tím neuvažoval, ani jsem nedumal nad tím, kdo by mohl v jednu ráno klepat a prostě jsem otevřel dveře. A řekněme, že jsem zůstal velmi překvapen... možná dokonce šokován.

Nejsem tvoje hračka! // 4 //

10. september 2018 at 11:00 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
Tak jo... já fakt nevím... já už fakt nevím... buď to jsme se všichni za tu noc opravdu usilovně modlili anebo je tohle jen nějaký malý záchvěv naděje, který ovšem nebude mít dlouhého trvání... každopádně jsem dnes vlezla na blog a konečně to zase vypadalo tak, jak by mělo a koukala jsem, že i jiní blogeři píšou, že už jim to funguje. Bohužel jsem vůči tomu ale pořád skeptická a vzhledem k tomu, že včera psali, že jim to bude trvat až několik týdnů, tak bych se nedivila, že zítra to tu zas bude jedna velká katastrofa, ale pokud je tu dnes šance, že si alespoň jeden díl přečtete v klidu, tak ho tady máte :)) Pokud se nic neposere a bude to všechno dál v pohodě, tak další díl tedy čekejte ve středu... ale spíše zatím radši počítejme s tím, že ta pauza bude, protože blog.cz se zase poděláSmějící seKřičící


bez varování

Brian

Situace se zhoršila natolik, že jsem dokonce vystoupal na balkon, odkud jsem měl na něj lepší výhled. Nevím, proč mě tak zatraceně zajímal a přitahoval. Měl jsem v posteli tolik chlapů, že bych to ani nespočítal a jedna noc s nimi, bylo všechno, co jsem chtěl... a ano s Justinem jsem zamýšlel úplně to samé... jen on se rozhodl změnit pravidla a já se jim nakonec přizpůsobil. Protože mám pocit, že ať už mu vzdoruji sebevíc nebo ho odháním do aleluja, stejně jsem ve výsledku rád, když mě neposlechne a zůstane. A to vědomí mě tak vytáčí, protože tohle zkrátka nejsem já. Nikoho si k sobě nepouštím z dost jasných důvodů - protože to znamená, že se něco posere a těmhle věcem jsem se já vždycky úspěšně vyhýbal, já nestojím o žádné drama, zlomená srdce ani zklamání a falešné naděje, proto pokud chce Justin zůstat, bude se muset smířit s tím, že ode mě nikdy nic nedostane, pokud já sám mu to nebudu chtít dát a to nebudu. Můj vztah s ním, pokud se tomu tak dá vůbec říkat, začíná a končí v posteli, tak prosté to je.

Ted: "Briane!"
B: "Odprejskni, Theodore."
Ted: "Taky jsem s tebou rád pokecal!" křičel za mnou, když jsem odcházel.

Začínal jsem z toho fakt šílet, nechci o něj přijít a přes to nechci cítit ty věci, které mě on cítit nutí. Je to jako začarovanej kruh. A moje nálada je z toho na totálním bodu mrazu a jen jedna věc mi může pomoct, abych přišel na lepší myšlenky.

B: "Hele, chceš odtud vypadnout?" zastavil jsem prvního přitažlivýho kluka.
Kluk: "Jasně!" jeho oči se rozzářily z toho, že dneska je ten šťastlivec, kterýmu vyšukám mozek z hlavy, právě on. Jak ubohé.

Ale přes to jsem ani chvíli neváhal a už jsem s ním mířil k východu, samozřejmě by to nešlo bez toho, aniž bych cestou nenarazil na Justina, že?

J: "Briane... kam... kam jdeš?" neustále pohledem zaváděl o můj dnešní úlovek.
B: "Pryč - očividně," ironicky jsem se zasmál a beze slova ho obešel.

Mohl jsem v zádech cítit jeho pohled, a ačkoliv se snažím působit jako člověk bez žádného svědomí, bylo mi mizerně z toho, že jsem mu opět ze rtů smazal ten jeho úsměv. Ale on to zkrátka musí pochopit a to jednou pro vždy!

Justin

Směrem, kterým odešel, jsem se díval ještě nějakou chvíli, než mi konečně došlo, že je fakt pryč. Zatraceně, proč mi tohle vždycky musí udělat?! Vždy mi dá pocit, že jsem pro něj víc, než jen kus zadku a nakonec mě přesvědčí o tom, že to je všechno, co jsem a ještě k tomu, jen když na mě má zrovna náladu. Já si fakt bláhově myslel, že si mě najde a dá mi najevo, že se mnou chce dnes být, i když by šlo jenom o sex, ale byl by to on, kdo by přišel za mnou, ne jako vždy, kdy čeká, až přijdu já za ním, kdyby přišel on znamenalo by to pro mě víc, než se může zdát... znamenalo by to, že mohl mít z plnýho Babylonu, koho jenom chtěl a koho především nikdy neměl, ale on šel radši za mnou... no až na to, že očividně nešel.

Trpělivost růže přináší

9. september 2018 at 13:56 | Janča |  Info
Zdravím všechny,
ač jsem si myslela (nebo spíše doufala), že momentální problémy s blog.cz budou co nejdříve vyřešeny a vše bude zase normálně fungovat, tak se dnes bohužel ukázalo, že je to otázkou až několika týdnů, než se tu dá vše zase dohromady. Je to otrava, ale na druhou stranu jsem ráda, že se konečně řeklo, jak dlouho to zhruba bude trvat a nemusíme si to nikdo už domýšlet. Pokud ovšem nenastanou zase nějaké problémy, které to prodlouží, že?Mlčící
Každopádně, jak jsem psala u posledního (tedy dosavadně třetího) dílu povídky Nejsem tvoje hračka!, že budu zveřejňovat i nadále (to jsem bohužel ještě netušila, že to bude trvat tak dlouhoPřekvapený), tak jsem nakonec došla k závěru, že budu lepší to nedělat a počkat, až vše bude zase normálně fungovat. Vím sama, jak hrozný je se nějak dostat k tomu, aby to šlo číst, otevřít nebo vůbec najít, protože na hlavní stránce se to převážně neukazuje a kolikrát ani někde jinde (možná někteří měli větší štěstí, než já, ale pochybuji, že všichni) proto si myslím, že jak pro mě, tak pro Vás bude lepší ve zveřejňování pokračovat, až bude blog zase fungovat tak, jak má.
Mrzí mě to, přeci jen jsem měla 2 měsíce pauzu a už jsem se těšila, až se sem vrátím a budu zase psát a dopovat Vás novým čtením, ale bohužel se pauza tedy bude muset prodloužit o nějaký čas. Všichni budeme doufat, že to nakonec bude mít kratšího trvání, než nás straší, ale zároveň se modlit, že to naopak nebude ještě delšíKřičící
Tak tedy zase ahoj a doufám, že se tu všichni brzy zase sejdeme... snad ta trpělivost opravdu růže přináší... Usmívající seSmějící se

Janča

A ještě vlastně musím doufat, že se tohle vůbec zveřejní a že se to alespoň k většině z vás opravdu dostane!Smějící sePřekvapený

Nejsem tvoje hračka! // 3 //

7. september 2018 at 0:02 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
Tak si nejsem úplně jistá, kdy dojde ke kompletnímu předělání vzhledu, poněvadž Blog.cz očividně zase zažívá jedno ze svých špatných období, takže má pořád nějaké výpadky. Jakákoliv snaha udělat nějakou změnu končí tím, že blog buď přestane úplně reagovat nebo si dělá, co chce a nastavuje mi tam věci, které já jsem rozhodně nenastavila. Některé články ani nefungují, nevím, jak je to u Vás, ale povídka, kterou momentálně zveřejňuji mě po jejím rozkliknutí vždy odkáže na to, že stránka nebyla nalezena, takže fakt netuším, zda Vám to jde nebo ne. Nicméně ve zveřejňování budu pokračovat dál a snad budete mít větší štěstí a půjde Vám to číst. Doufám, že je tohle jen krátkodobý problém a nebude to mít dlouhé trvání, jinak se asi fakt zblázním! Každopádně teď už přeji pěkné čtení (teda snad :))

Vaše Janča

bez varování

Justin

Maikeyho se mi podařilo zbavit dřív, než mi tohle celé rozmluvil tím, že by mi připomněl, že žádné moje hry na Briana zkrátka platit nebudou. Šel jsem si radši zatancovat, abych se dostal trochu víc do nálady, dokonce jsem nechal pár pěkných kluků, aby se na mě lepili v naději, že to Brian uvidí a bude žárlit.
Ale když jsem tak neustále koukal směrem k zadní místnosti a čekal na to, až se Brian ukáže, začínal jsem mít pocit, že se tam snad zabydlel. Byl tam už doslova celou věčnost. Nejspíš si tam našel někoho, koho se nedokáže nabažit, možná jsou dva, no v Brianově případě klidně tři... kdo ví, co jim dělá... a co oni dělají jemu. Líbí se mu to od nich víc, než ode mě? Zažívá to nejlepší kouření v životě nebo snad...?

B: "No ne, koho to tady máme?" ozvalo se náhle za mnou.

Doslova jsem zkoprněl, když jsem ho uslyšel. Otočil jsem se k němu, při čemž jsem se zbavil toho kluka, se kterým jsem zrovna tancoval a zíral jsem na tu Brianovu zatracenou krásu. Musel jsem vypadat jako totální pitomec.

J: "Ty si přišel až teď?" uvědomil jsem si, že rozhodně nevyšel ze zadní místnosti.
B: "Jo, byl jsem se ještě u těch šílených lesbiček ujistit, že nějak nezanedbávají mého syna."
J: "Ahaa."

Popravdě jsem čekal, kdy na jazyku ucítím krev, jak jsem se kousal do tváře, abych se nezačal usmívat. Od svého příchodu jsem si myslel, že je Brian v zadní místnosti a užívá si to tam, kdo ví, s kým a on tu přitom celou dobu ani nebyl.
Až vzápětí jsem si uvědomil, jakým způsobem si mě Brian prohlíží. Věděl jsem, že se vyplatí dát si se sebou trochu práce. Zvlášť ty rozepnuté knoflíčky na košili se mu líbily, začínal jsem se doslova červenat. Jenže pak jsem si uvědomil, že dělám přesně to, co vždycky - nechávám ho si se mnou hrát.

Maikey: "Briane, tady jsi," přitančil k nám celý nadšený, že Briana vidí.
B: "Tady jsem."
Maikey: "A ty jsi tu taky," obrátil svou nadšenou pozornost ke mně.

Jen jsem se na něj ironicky zašklebil, ale svým způsobem jsem byl rád, že nám přerušil cokoliv, co se tu mezi mnou a Brianem dělo. Teda mně se to líbilo a právě teď mám co dělat, aby mi nepraskly kalhoty, jak jsem ztvrdnul a myslím, že Brian to ví, ale... co z toho budu mít? Brian mě ošuká a pak zase zahodí. Jako použitou hračku. A to já, sakra, nejsem!

J: "No tak se tu mějte, támhle vidím někoho, koho nemůžu nechat utéct."

Jen jsem se usmál a vydal se ani nevím kam, protože jsem tam vůbec nikoho neviděl, teda kluků jsem tam viděl spoustu, ale žádný, který by mě momentálně zajímal, jen jsem zkrátka potřeboval, aby si Brian myslel, že mě nemůže mít, kdykoliv si on zachce. A pokud mě chce, bude se muset taky trochu snažit.

Nejsem tvoje hračka! // 2 //

5. september 2018 at 0:04 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
bez varování

Justin

Kluci se postupně začali zvedat a odcházet, až tam nakonec zůstal sedět Brian sám. Na chvíli jsem dovolil svojí naivní stránce převzít kontrolu a myslet si, že tu třeba zůstává kvůli mně. Aby mě viděl, aby mi byl na blízku... ale naštěstí se brzy zase dostavila moje racionální stránka, která mi připomněla, že pro Briana jsem jen kus chlapeckého blonďatého zadku, který použije, kdy se mu zachce a pak ho zase odhodí.
Jenže pak si zase vzpomenu na to, co mi včera řekla Debbie, že kdyby mu na mně nezáleželo, nepouštěl by si mě k sobě tak blízko. A je to Brian Kinney - nejvíc sexy chlap v Pittsburghu, možná na celé Zemi a může mít, koho jenom chce a kdy chce a navíc zastává politiku, že s každým jen jednou, jedině v případě, že za to fakt stojí, tak dvakrát... a přes to se ke mně stále rád opakovaně vrací a rozhodně si nemyslím, že bych byl v posteli nějaký sexuální Bůh, kterému se nedá odolat, sice je pravda, že za tu dobu s Brianem jsem se naučil hodně, ale stejně, on by mohl mít mnohem zkušenější. Anebo to je možná to, co ho na mě tak přitahuje, moje nevinnost a nezkušenost, to, že mě může učit, že si se mnou může hrát, že...

B: "Tuším, že se nedočkám toho, že bys reagoval na moje volání, tak jdu radši rovnou za tebou. Můžu zaplatit?"

Byl u mě tak nečekaně, že mi chvíli trvalo pochopit význam jeho slov. Až pak mi došlo, že se asi nějakou chvíli snažil upoutat moji pozornost a já byl až moc pohlcen ve svých myšlenkách.

J: "Jo - jasně," vykoktal jsem ze sebe.
B: "Je sice fajn, že mě pro změnu ignoruješ místo toho neustálého vlezdoprdelkování, ale bylo by skvělý, kdyby si byl při smyslech, když po tobě někdo něco potřebuje, zvlášť v práci."

Jestli mu jde něco na jedničku, tak je to chovat se jako totální hajzl. Ale přes to mě víc zaujalo jedno konkrétní slovíčko 'ignoruješ' protože ten podtón, jaký mělo, mi spíš říkalo, že ho tahle ignorace víc vytáčí, než těší a to mě přimělo k vnitřnímu úsměvu.

J: "Ano, pane," snažil jsem se ovšem působit velmi dotčeně.

Briana moje odpověď však přiměla k nepatrnému úsměvu. On má na mě tuhle stránku rád, kdy jsem drzej, odmlouvám nebo jsem ironickej. Řekl bych, že svým způsobem ho to vzrušuje.

B: "Včera si nějak zmizel," pronesl, když mi podal peníze.

A já se v tu chvíli doslova zarazil. Byl jsem si celkem jistý, že zapomněl i na to, že mě do Babylonu vzal s sebou, natož, aby si všiml, že jsem odešel, když tam měl tolik práce s tím trickem.

J: "Ty sis všiml?" neodolal jsem úsměvu.
B: "Nebylo to tak těžké, většinou tě mám u zadku."
J: "Řekl bych, že to bývá naopak," tváře mi začaly rudnout.

Brian pouze pootevřel ústa a díval se na mě tím svým sexy žhavým pohledem, který by dostal do kolen asi všechny. Věděl jsem, že právě teď mu hlavou víří ty nejsexuálnější představy toho, jak by si mě momentálně rád vzal... a v tu chvíli jsem věděl i to, že to je přesně to, co si zaslouží - nemít mě vůbec.

J: "Tady máš drobný," položil jsem je před něj na pult a bez jediného slova šel pryč.

Nevím, kde se ve mně najednou ta síla vzala, ale chtěl jsem, aby Brian cítil alespoň nějakou dávku frustrace. Do teď jsem pro Briana byl až moc snadná kořist, protože jsem si za ním přišel sám, ale když ho nechám, aby on musel přijít za mnou, je to malé vítězství pro mě, ne? Otázkou ovšem zůstává, jestli radši nepůjde za někým jiným, jen aby mi nedopřál to potěšení.

Nejsem tvoje hračka! // 1 //

3. september 2018 at 0:01 | Janča |  Nejsem tvoje hračka!
varování 18+

Justin

Zase jsem se musel dívat na to, jak si Brian namlouvá další známost a je mu úplně jedno, že jsem tu já. Kdyby jen věděl, jak moc mě to bolí. Já vím, že jsem pro něj jen 17 letý prezident jeho fanklubu a že by se mě rád zbavil. Ale i tak věřím, že někde, hluboko uvnitř něj, je nějaký kousek, co ke mně cítí to samé, co já k němu. Však kolikrát ho nachytám, že se na mě dívá, když se já nekoukám. Nebo i přes to, že zastává pravidlo, že si do postele nikoho nebere víc, jak jednou, tak já jsem v té jeho byl už mnohokrát. Nechává mě u sebe občas i přes noc. Sakra, líbá mě, jako by ho moje rty měly udržet při životě. A přes to právě teď šeptá slůvka touhy nějakýmu náhodnýmu klukovi, který je na něj nadržený a těší se na svou první noc s Brianem Kinneym. A já s tím nemůžu vůbec nic udělat, protože na Briana nemám žádné právo. Dal mi jasně najevo, že my dva nejsme žádný pár a že si může dělat, co se mu zlíbí a pokud nechci přijít o to málo, co s ním mám, musím to respektovat. Jen je to tak hrozně těžké. Zatraceně!
V momentě, co Brian zmizel se svým úlovkem do zadní místnosti, jsem se sebral a odešel pryč. Nevím, proč mě to dneska vzalo o tolik víc, než obvykle. Nebo prostě už jen začínám chápat, že se to opravdu nikdy nezmění.

Debbie: "Dneska nějak brzy?" houkla na mě od televize, ve které opět běžel nějaký teleshopping, a v ruce měla kýbl zmrzliny.
J: "Jo no," posadil jsem se k ní a ona mi hned vrazila do ruky lžíci.
Debbie: "Co udělal tentokrát?"
J: "Nechci o tom mluvit."

Debb na mě zvědavě koukla. Já obvykle tu pusu nezavřu, takže se dá pochopit, že ji to dost zaskočilo. A pravda je, že mluvit o tom vlastně chci, jen už mě to vyčerpává, protože poslední dobou opravdu neřeším nic jiného, než to, že mě Brian nechce.

J: "Jenom nechápu, proč se mě vůbec namáhá brát s sebou do Babylonu, když tam stejně skončí s někým jiným v zadní místnosti."

Debbie si povzdychla a sama nevěděla moc, co mi na to má říct. Ona mu z nás všech rozumí asi nejlíp, ale i tak jsou tu věci, které ani ona nikdy nepochopí.

Debbie: "Brian je komplikovaný..."
J: "Jo, to už jsem si stihl všimnout."
Debbie: "Ale věř mi jedno, kdyby mu na tobě nezáleželo, nepouštěl by si tě k sobě tak blízko."

Ač jsem byl naštvaný, tak mě to přimělo k úsměvu, který jsem ale hned zahnal kousnutím do rtu. Protože i když tomu věřit chci, je tom čím dál tím těžší.

Debbie: "Znám ho už dlouhou dobu a nikdy tu nebyl nikdo, s kým by se tak moc snažil nedávat najevo žádné pocity... on sám podle mě neví, co se děje, tohle celé je pro něj nové a řekla bych, že on se toho bojí, protože do teď žil v přesvědčení, že láska neexistuje... a najednou ji má přímo před nosem a neví, jak s ní má naložit, protože... protože je to prostě Brian."