"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

It was my fault(17)

Úterý v 0:01 | Janča |  It was my fault
Poslední díl.

Tak tato povídka nám konečně dospěla do svého konce a doufám, že se Vám všem bude líbitUsmívající se
Zároveň Vám chci tímto oznámit, že si na nějakou chvíli dávám pauzu. Začaly nám letní prázdniny, a i když mně to asi jako pracujícímu člověku může být jedno, chci si je i tak pořádně užít a od psaní si chvíli odpočinout. Je to už rok, co jsem měla pauzu naposledy, takže jsem usoudila, že je správný čas na to si zase nějakou dát. Nejsem si jistá, jak dlouho bez psaní vydržím, protože musím říct, že mě pořád šíleně baví a naplňuje, ale potřebuju načerpat nějaké síly a nové nápady (jeden už se mi rýsuje v hlavěSmějící se) na další povídky. Každopádně to, kdy se vrátím, je opravdu těžké říct, může to být za 14 dní anebo taky za dva měsíce, ale stoprocentně to nebude dýl, jak na konci letních prázdnin, takže maximálně 3.9. 2018Usmívající se
Snad Vám to neubere na náladě a pořádně si všichni užijete prázdniny a doufám, že se tu brzy všichni zase sejdeme u dalších povídek z našeho Queer světa. Mějte se krásně.
Vaše Janča

BRIAN

varování: 18+

Najít Justina mi naštěstí nedalo moc práce. Byl doma. Díkybohu. Protože představa, že bych ho naháněl, kdo ví kde, byla hrozná. Ačkoliv se dá říct, že je logické, že šel přímo domů vzhledem k jeho strachu být venku mezi lidmi.
Už při příchodu jsem ale věděl, že se mnou nebude mluvit, seděl na pohovce, díval se před sebe a vypadal jako zatracenej ducha... anebo minimálně jako, že nějakého ducha viděl. Nechápal jsem, kam zmizel ten věčně usměvavej kluk, který mi ještě před dvěma měsíci nedal chvíli pokoj. Jak mi ten kluk chybí.

B: "Jsi v pořádku?"

Jen přikývl a nic víc neřekl. Muselo mi to stačit, protože momentálně to byl pro něj asi výkon. Byl zkrátka zničený. Z toho všeho. Kdyby se mi dostal Hobbs do rukou, zabil bych ho.
Došel jsem k závěru, že bude lepší ho nechat o samotě a tak jsem se schoval v ložnici. A ačkoliv jsem to neplánoval, nakonec jsem i usnul. Ráno mě probudila až tíha na prsou, která, jak se ukázalo, byla Justinovou hlavou. Při pohledu na jeho klidnou spící tvář jsem se musel usmát. Vlastně už jen z toho vědomí, že jsem ho mohl držet, protože toho se mi nedostalo už hodně dlouho.

J: "Hmmm," začal se líně protahovat.

Děsil jsem se toho, že až nabude pořádně vědomí a otevře oči a uvědomí si, že je ke mně přitisknutý, začne zase panikařit, ale místo toho otevřel oči a usmál se...

J: "Ahoj," zamumlal rozespale.
B: "Ahoj," pohladil jsem ho po vlasech a doufal, že mu to nebude vadit.
J: "Pěkně jsme vytuhli."
B: "Jo, to jo."

Nevěděl jsem, co stálo za jeho náhlou změnou chování a vlastně i nálady, ale byl jsem za to nesmírně vděčný. Sice jsem netušil, jak dlouho to bude trvat, ale hodlal jsem si to užít.

J: "Mrzí mě, jak jsem se choval... bylo toho na mě nějak moc."
B: "To je pochopitelný, Justine. Prošel sis něčím šíleným... ani nevíš, jak moc mě to mrzí."
J: "Co tím myslíš?"
B: "To, že jsem... tohle způsobil," povzdechl jsem si.

Justin zvedl hlavu a zadíval se mi hluboce do očí. Věděl jsem, co chce říct, ale já to nechtěl slyšet. Tohle je zkrátka moje vina. Ať si říká, kdo chce, co chce.

J: "Možná mám v paměti naprosté okno... a asi si ani nikdy nevzpomenu, ale... tohle ti budu opakovat, dokud tomu nezačneš věřit - nebyla to tvoje vina, Briane. Nebyla. Hobbs to udělal. Ne ty. Tak se za to prosím přestaň bičovat. Ani nevíš, jak moc bych si chtěl vzpomenout na náš tanec a na to všechno, co jsme spolu ten večer zažili, a já jsem ti vděčný, že si tam přišel, znamená to pro mě hodně. A jsem rád, že alespoň jeden z nás si to pamatuje."


Justin se najednou natáhl a políbil mě, jen tak něžně a krásně, neskutečně mě to zahřálo u srdce. A to, co řekl, mi svým způsobem asi pomohlo. Mám vinu a ponesu si ji už nejspíš navždy. Nosím ji pod šaty v podobě bílé zakrvácené šály. Ale můj příchod na ten ples, ačkoliv si to Justin nepamatuje, měl pro něj velký význam, za který jsem rád.

B: "Gus má dneska narozeniny mimochodem... Linds s námi počítá na oslavě," nejistě jsem se na něj podíval.
J: "Jasně, že půjdeme. Je mu rok... a zároveň je to přesně rok od chvíle, co jsme se poznali, myslím, že to taky zaslouží malou oslavu," zasmál se.

Takhle jsem nad tím popravdě vůbec nepřemýšlel, ale je to tak, dnes je to přesně rok, co tohle blonďaté štěně s tím nejzářivějším úsměvem znám. A modlím se, že těch let bude ještě spousta.
S Justinem jsme se následně dali do kupy a než jsme dorazili k holkám, ještě jsme se zastavili v hračkářství, abychom koupili Gusovi dárky.

Lindsay: "Hele, Gusi, táta je tady," dorazili jsme na jejich zahradu, kde se oslava konala a všude byla spousta lidí.
B: "Ahoj, Sonnyboy," vzal jsem ho do náruče a políbil ho do jeho jemných vlásků.
J: "Ahoj, Gusi, všechno nejlepší. A holky, chci se omluvit za včerejšek... byl jsem trochu..."
Lindsay: "V pořádku, zlato."
Melanie: "Jo, my to chápeme."

Na Justinovi bylo vidět, že se mu ulevilo, že se na něj nezlobí. Ale myslím, že nikdo nemá důvod se na něj zlobit, přeci jen po tom všem, čím si prošel, má nárok na to někdy prostě bouchnout vzteky.
Následně jsme se ale přesunuli k pořádné oslavě Gusových narozenin, při čemž samozřejmě nesmělo chybět sfouknutí svíček doprovázené bouřlivým tleskáním a následné rozbalování dárků. Ze žluté pálky byl Gus zvlášť nadšený...

Lindsay: "Podívej, Briane, z našeho syna bude baseballový hráč."
B: "Jo, když z něho uděláte muže, budu vás za to považovat zodpovědné."

JUSTIN

Když jsem uviděl tu žlutou pálku, najednou se mi zatemnilo před očima a zamotala se mi hlava. Vzpomněl jsem si. Na to, jak jsem byl v té garáži. Jak Brian volal moje jméno "Justine!". Na to, jak se pálka objevila před mýma očima těsně před tím, než mě s ní Hobbs praštil. Cítil jsem tu bolest. Bylo mi hrozně.

B: "Justine?"

Brian ke mně hned přispěchal a objal mě. V jeho náruči jsem se cítil tak bezpečně. Ale přes to mi srdce tlouklo jako o život. Tuhle vzpomínku, ze všech nejhorší, jsem vytěsňoval z paměti přes dva měsíce a najednou mě uhodila stejně jako ta pálka, neskutečnou rychlostí.

BRIAN

Vzal jsem Justina okamžitě domů, tak šíleně jsem se o něj bál. Jel jsem autem skoro jako nějaký šílenec a hned jak jsme byli v loftu, Justin zalezl do ložnice a do několika minut usnul. Nevěděl jsem, co se stalo. Až zpožděně mi ale došlo, že ta mohla ta dětská pálka. Nehnul jsem se od něj pomalu ani na krok, kdyby se náhodou probudil. Došel jsem se jen napít a cestou zpátky jsem všude pozhasínal, protože už bylo pozdě večer. Když jsem přišel do ložnice, Justin byl vzhůru a seděl na posteli...

B: "Lepší?"

Sice jen přikývl, ale mně se neskutečně ulevilo. Šel jsem si hned sednout k němu a stále jsem byl otřesen tím, co se událo. Bylo to, jako bych to zažil celé znova.

B: "Vážně si mě vyděsil."
J: "Cože? Tebe?" zasmál se.
B: "Bylo to, jako by tě znovu praštil."
J: "Vzpomněl jsem si na to, jak jsem odcházel... a najednou slyšel, jak voláš moje jméno... abys mě varoval. Nikdy si mi o tom neřekl. Pokoušel ses mě zachránit."
B: "Asi jsem zapomněl," ačkoliv všichni víme, že nezapomněl... jen jsem to... prostě neřekl.
J: "Je dobře, že si to alespoň jeden z nás pamatuje."

Justin se následně přisunul blíž ke mně a položil na mě svou ruku, hned na to se svými rty začal blížit k těm mým - políbili jsme se. A poté Justin vsunul ruku pod mou košili a nahmatal něco, co jsem nechtěl, aby našel, ale přes to už jsem se to nesnažil skrývat. Tu bílou zakrvácenou šálu. Podíval se na ni a pak na mě, ale nic neříkal. A já taky ne, protože jsem nevěděl, co bych měl říct. Justin však moc dobře chápal, co to znamená. Že tohle je můj způsob, jak svou vinu neustále nosím u sebe. A proto ji vzal a hodil na zem. Měl jsem najednou pocit, jako bych se cítil lehčí. Jako by to vina odešla. Alespoň z části.
Hned potom se Justin přisunul ještě blíž ke mně a u mých rtů zašeptal "Chci tě cítit uvnitř sebe."

B: "Jsi si jistý?" zkrátka jsem se musel ujistit, že je na to připravený.
J: "Jo, jenom... buď opatrný."
B: "Jako poprvé?"

Justin se jen pousmál a následně ze mě sundal košili a začal mě líbat. Postupně jsme se navzájem zbavili svého oblečení, zatímco jsme se hladili a líbali. Snažil jsem se být co nejněžnější a chtěl jsem, aby si to Justin užil stejně jako já.
Justin si následně lehl na bok a já si vzal kondom a lehl jsem si za něj. Rukou jsem ho chytil za bok a začal jsem do něj opatrně pronikat. Justin vydechl a tak jsem chvíli počkal, aby si na mne zvykl. Potom jsem začal přirážet, pomalu a jemně. Byli jsme skoro jako jedno tělo, možná i jako jedna duše.
Líbal jsem ho na záda, do vlasů a i na rty v momentech, kdy zaklonil hlavu, aby mě mohl políbit. Milovali jsme se takhle, až dokud jsme oba nevyvrcholili. A pak mi Justin usnul v náruči. Věděl jsem, že před sebou máme ještě dlouhou cestu, ale věděl jsem i to, že tohle je krok správným směrem k Justinovo uzdravení.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Uvítali byste zase změnu vzhledu?

Rozhodně! 0% (0)
Ne, mně se líbí tenhle 0% (0)
Je mi to jedno 0% (0)

Komentáře

1 Karin Karin | Středa v 21:56 | Reagovat

Krásná kapitolka užij si prázdnin. :-D  :D

2 Janča Janča | Web | Čtvrtek v 13:15 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama