It was my fault(13)

2. july 2018 at 0:01 | Janča |  It was my fault
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Justin ode mě další tři dny v podstatě neodešel a to ani v době, kdy jsem byl v práci, neměl jsem to srdce ho někam vyhánět, tak jsem ho v loftu nechal, domů se chodil prakticky jen převlíknout a ujistit mámu, že se mu kvůli mně zase něco nestalo. A nakonec, ač se to bude zdát naprosto mimo můj charakter a sám nějak nechápu, že jsem mu to navrhl, ale navrhl, tak jsem mu zkrátka řekl, že u mě může být. Mám jednoduše pocit, že mu to dlužím, že jen kvůli mně je na tom tak, jak je a že je moje povinnost se o něj teď postarat a pomoct mu, aby se co nejvíc vrátil zpátky do normálního života. A myslím, že všichni víme, že on nic nechtěl víc a já mu to nemohl odepřít. Dokonce i jeho máma souhlasila, protože věděla, že jenom já mu můžu pomoct tak, jak potřebuje. Že jen mě nechá, abych se ho dotýkal a zbavil ho toho strachu být mezi lidmi. A pokud pominu všechny tyhle důvody - ano, i já jsem ho u sebe chtěl mít.

J: "Nemůžu uvěřit, že si máma myslela, že nás může držet od sebe," radoval se, když jsem si ho vezl domů v autě plným jeho tašek.
B: "Jen se o tebe stará. Ani nevíš, jaké máš štěstí mít mámu, jako ona."
J: "Já vím, jen... neuměl jsem si bez tebe představit život."

Nic jsem mu na to nedokázal odpovědět, ale všichni víme, že ani já si nemohl představit svůj život bez něho. Je až šílené, jak moc mě dokázal změnit pouhý rok jeho přítomnosti.

J: "Ale teď u tebe můžu být. Ačkoliv stále nechápu, že si mi to nabídl."
B: "Nezapomeň, že jen do doby, než ti bude lépe."
J: "Nic mi není... kromě mojí zmrzačené ruky. Podělanej Hobbs."
B: "Prostě na to nemysli, dobře?"
J: "Proč tohle děláš?"
B: "Co přesně?"
J: "Necháváš mě u sebe?"
B: "Proč se staráš? Tohle si chtěl, ne?" dělal jsem vše pro to, abych se vyhnul odpovědi, kterou by ze mě stejně nedostal, protože víte proč.
J: "Já stejně vím, proč - protože mě miluješ, hluboce, vášnivě a šíleně."

Justin se jen smál, a i když jsem se snažil předstírat, jak moc mě jeho slova otravují, bylo na nich zkrátka něco pravdy, kterou nemůžu zapírat nebo ano můžu a budu, ale rozhodně ji nemohu ignorovat.
Jen, co jsme vešli do loftu, já ověšený Justinovými věcmi a on s úsměvem od ucha k uchu, pohltil mě zvláštní pocit štěstí. Vždy jsem hlásal, že tenhle byt je dost velký jen pro jednoho a přes to jsem právě teď nechtěl, aby Justin někdy odešel. Co se to se mnou, sakra, stalo?

J: "Co kdybych nám něco uvařil?"
B: "Jambalayu?"
J: "Koukám, že ji máš rád."
B: "Jo no... není špatná," trochu jsem si s ním hrál.
J: "Už teď se ti sbíhají sliny, to nezakryješ," zasmál se.

A než jsem se nadál, tak už v kuchyni vytvářel ta svoje kouzla, která mi tak neskutečně chyběla během jeho nepřítomnosti. Já mezitím udělal prostor na jeho věci a snažil jsem se přijít na to, jak k tomuhle všemu došlo. Kde je ten Brian Kinney 'Já nevěřím na lásku, ale na šukání'? Ale i přes to si právě teď jdu užít pohled na Justina v kuchyni, protože toho jsem se nikdy nedokázal nabažit, je v ní vždy tak sexy.


J: "Do hajzlu!"

Tak jo, sice mi přijde sexy, i když se v kuchyni rozčiluje, protože mu třeba ujede ruka se solí nebo tak něco, ale právě teď jsem věděl, že jeho hněv nemá nic společného s ingrediencemi.

B: "Co je, Justine?"
J: "Moje podělaná ruka, jinak nic!"
B: "Chceš nějak pomoct?"
J: "Jak asi?" jasně dával najevo, že moje kulinářské schopnosti nejsou nic moc.
B: "Můžu třeba míchat nebo cokoliv, co si řekneš."

Justin je v tomhle tvrdohlavý asi jako já, takže jsem mohl očekávat, že mě opravdu pošle do hajzlu, ale nakonec s omluvou za to, že se chová takhle, mou pomoc přijal a já zase získal nějaké dovednosti v kuchyni. A ta Jambalaya byla naprosto fantastická.
Nakonec už bylo pozdě večer, a i když bych v tuto dobu už byl dávno v Babylonu, dneska jsem na něj ani nepomyslel, protože bych od Justina neodešel, nejen, že jsem nemohl, ale ani jsem nechtěl.
Oba jsme si dali sprchu, bohužel každý zvlášť a já čekal v posteli na to, až přijde. Nebudu lhát, opravdu jsem doufal, že dnes mě Justin nechá, abych se ho dotýkal a mnohem víc.
Začínal tam být nějak dlouho a moje obavy se začaly zvyšovat, nakonec se ale konečně ukázal a hned první, co udělal, bylo, že si lehl tak daleko ode mě, div neležel na zemi...

B: "Co děláš tak daleko? Pojď blíž ke mně."

Jen se tak rozpačitě usmál a nakonec se přisunul ke mně a já zase k němu. Podíval jsem se mu do těch jeho modrých očí a nechtěl jsem nic víc, než ho políbit a to jsem hned taky udělal, po polibku jsem se nosem otřel o ten jeho.

B: "Co kdybychom ti tohle sundali? Mohlo by ti být horko," roloval jsem mu triko nahoru.
J: "Ehm... jo."

Přetáhl jsem mu ho přes hlavu a hned na to jsem ho opět začal líbat, zatímco jsem ho hladil po bříšku. Viděl jsem, že je vzrušený, takže jsem předpokládal, že mu to není nepříjemné. Začal jsem proto líbat i jeho krk, který mi nabídl. Hned po tom jsem mu do ucha zašeptal "Otoč se."
Justin se pousmál a hned udělal, jak jsem řekl. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme spolu nebyli, jsem byl vzrušený okamžitě a jen jsem si natáhl kondom. Lehl jsem si na něj, vzal jsem svůj penis do ruky a chtěl jsem do něj proniknout, ovšem v momentě, co jsem se ho dotkl špičkou, naprosto zpanikařil...

J: "Ne, přestaň, dost," začal sebou házet a já z něj hned slezl.

Justin se následně odsunul na kraj postele a já jsem byl jako opařený. Cítil jsem se hrozně, ale ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Až do tohohle okamžiku jsem si neuvědomoval, jak moc zničený z toho všeho vlastně je. A já se na tom podílel - ne, já to způsobil. Možná jsem nedržel tu pálku, ale výsledek je stejný.

B: "To bude dobrý," přisunul jsem se k němu a položil mu ruku na záda v naději, že se mi ho podaří uklidnit.
J: "Nebude to, kurva, dobrý."

A já ač jsem to nechtěl slyšet, jsem věděl, že má pravdu. Tohle dobrý nebude a to možná už nikdy. Ale já udělám opravdu vše, abych mu pomohl se z toho dostat a být zase tím sluníčkem, který mi naprosto změnil život.
 

14 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 3. july 2018 at 21:40 | React

Já taký věřím že mu Brian pomůže jen to chvíli bude trvat. :-(  :-D

2 Janča Janča | Web | 4. july 2018 at 17:38 | React

[1]: Snad máš pravdu :-)  :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama