"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

It was my fault(8)

18. června 2018 v 0:03 | Janča |  It was my fault
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Jestli jsem se za tu dobu, co byl Justin v nemocnici, nebyl schopný pořádně vyspat, tak s vědomím, že je Justin konečně doma, jsem nebyl schopný zabrat už vůbec. Neustále jsem si v hlavě přehrával včerejšek a zároveň přemýšlel nad tím, co asi dělá. Chtěl jsem ho mít u sebe, jako by mi snad nestačilo vědomí, že je v pořádku, já to zkrátka potřeboval vidět. Ale přijde mi, že on se pohromadě drží mnohem lépe, než já. Ze mě se stala chodící troska a reklama na vinu. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že se jednou v mém životě objeví někdo, kvůli komu bych zešílel, kdybych ho ztratil.
Z mých myšlenek mě vytrhl zvonící telefon, na jehož displeji se objevilo Maikeyho jméno. Dokázal jsem si představit, co asi tak chce a chtěl jsem se tomu vyhnout, jenže ten telefon zvonil doslova nepřetržitě...

B: "Vidím, že to nevzdáš, takže... co potřebuješ, Mikey?"
Maikey: "Jen se chci zeptat, jestli jsi v pořádku?"
B: "V perfektním."
Maikey: "A Justin?"
B: "Hádám, že taky."

Je jisté, že oba máme k významu 'v pořádku' hodně daleko, ale lepší tvrdit tohle, než o tom vést dlouhé hlubokomyslné rozhovory, které by stejně ničemu nepomohly.

Maikey: "A jdeš dneska na ten soud s Hobbsem? Jdeme všichni, tak by ses mohl přidat k nám."

Do hajzlu! Totálně jsem zapomněl na to, že je to dneska. A první mojí myšlenkou bylo, jak to asi zvládá Justin. Všechno ve mně mu chtělo zavolat, ale... jsem, kdo jsem.

B: "Uvidím, možná se stavím."
Maikey: "Jasně."

Zavěsil jsem mu dřív, než stačil říkat nějaká moudra. Nevím, proč jsem Maikeymu na rovinu neřekl, že na ten soud půjdu, protože od chvíle, kdy stanovili datum, ho mám zakroužkovaný v kalendáři. Chci toho šmejda vidět, až půjde ke dnu.
Proto jsem se šel dát dohromady a ještě jsem se stavil v jídelně na něco k jídlu, Debb tam naštěstí nebyla vzhledem k tomu, že se sama připravovala na soud. Následně jsem vyrazil, ale vzhledem k zácpě jsem se na soud dostal trochu později a při příchodu jsem si našel místo hned za ostatními, z nichž někteří byli šokováni mým příchodem vzhledem k tomu, že žijí v domnění, že mi to je celé ukradené stejně jako Justin. Nevím, proč je pro mě lepší, že si o mě tohle myslí, ale je.
Co mě ovšem hned rozhořčilo, byla slova, která lezla soudci z huby...

Soudce: "Dokážu si představit, jak rozrušující bylo pro mladého muže s velkou morální výchovou jako je Chris Hobbs být sexuálně provokován svým spolužákem a pak vidět, jak se vychloubá svým životním stylem, když si přivedl svého milence na maturitní ples."

Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezalo, jak jsem měl chuť po něm skočit. Nenapadlo by mě, že v téhle soudní místnosti bude kromě Hobbse i někdo jiný, koho bych klidně zabil. A když se v tomhle duchu vedl i zbytek soudu, byl jsem naprosto šokován.
A když následně padl rozsudek pro to monstrum v podobě dvou let podmínečně a 500 hodin veřejně prospěšných prací, dokázal jsem jenom sedět a propadat naprostému zoufalství. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se tohle děje. A nebyl jsem jediný, Debbie se zdála, že po tom soudci skočí stejně jako já.


Debbie: "Nemůžu tomu uvěřit... klidně si jen tak odejde... vždyť je to skoro vrah! Jak to, že se z toho dostal?"
Melanie: "Udělali dohodu, Hobbs přiznal vinu a to automaticky snížilo sazbu z těžkého útoku na obyčejný."
Maikey: "V jakém podělaném světě to žijeme?"

To jsem já sám nechápal a nedokázal jsem tam zůstat, byl jsem tím vším naprosto zaskočen. Zamířil jsem rovnou domů, kde jsem ze sebe shodil svůj oblek a nalil si skleničku skotské. Ale žádné množství chlastu by mi od tohohle nedokázalo pomoct. Nechtěl jsem si ani představit, jak se musí cítit Justin teď, když ví, že Hobbs odešel volně přes to, že ho skoro zabil a nejspíš doživotně zmrzačil. "Do hajzlu!" vzteky jsem hodil skleničkou o zem.

J: "Briane?"

Doslova jsem ztuhl, když jsem ho uslyšel a nebyl jsem si jistý, zda jsem si to jen nevyfantazíroval, až dokud jsem se neotočil a neuviděl ho stát mezi dveřmi.

B: "Co tady děláš?"
J: "Potřeboval jsem tě vidět... Hobbse pustili."
B: "Jo... já vím... byl jsem tam."
J: "Opravdu?"
B: "Jo, chtěl jsem ho vidět jít ke dnu."
J: "To jsem chtěl taky, ale máma mě nepustila, vlastně mi udělala službu, protože bych se na něj nedokázal podívat... sice jsem věděl, že ho nechají jít, ale do poslední chvíle jsem věřil v alespoň nějakou spravedlnost."

Jo, to jsme věřili oba dva, ale Justin je ten, kdo jí potřeboval. Jenže teď je po všem, Hobbs si odešel s podmínkou a může si dál žít svůj podělanej život. To Justin má ten svůj zničenej a já mu ani nemůžu nijak pomoct.

J: "Zatraceně!"
B: "No tak, pojď sem," šel jsem k němu a objal ho.

Justin se ke mně přitiskl jako klíště a já ho objal ještě pevněji. Ani nevím jak, ale najednou jsme leželi v posteli a netrvalo dlouho a oba jsme usnuli, probudilo nás až klepání na dveře...

B: "Paní Taylorová?"
Jennifer: "Je tu Justin?"
B: "Jo... on... je tady."
J: "Mami?"
Jennifer: "Jdeme domů."
J: "Ale mami..."
Jennifer: "Nebudu to říkat dvakrát."

Moc dobře jsem věděl, proč chce, aby šel domů. Nejsem tu jediný, kdo si dává za vinu to, co se Justinovi stalo. Ona mi to dává za vinu taky a to oprávněně. Navíc to je jeho máma, to poslední, co bych teď udělal, by bylo, že bych jí nějak vzdoroval.

B: "Měl bys jít mámou, Justine."
J: "Ale Briane..."

Díval se na mě s nadějí v očích, že mu pomůžu, aby tu mohl zůstat, jenže když pochopil, že to se nestane, řekl mámě, že s ní půjde.

Jennifer: "Počkej na mě v autě, ještě potřebuju s Brianem mluvit."

Justin jen přikývl a šel. A mně se tu chvíli rozbušilo srdce. Pokud bych si někdy myslel, že budu vést vážný rozhovor s Justinovou mámou, rozhodně by to nebylo o tom, že její syn kvůli mně málem umřel.

Jennifer: "Ten den, co ho doktor poslal z nemocnice domů řekl, že nikdy neviděl tak odhodlaného pacienta a ptal se mě, co ho nutí na sobě pracovat tak tvrdě... věděl jsem to, ale nic jsem neřekla. Byl jste to vy. Každý den, kdy jste za ním nepřišel, byl pro něj další podnět, aby se uzdravil a mohl odejít, aby byl s vámi."

To, co říkala, bylo přesně to, co jsem věděl, že se stane, pokud si Justin bude myslet, že za ním nechodím. Ano mám i další důvody, proč jsem chtěl, aby si to myslel, ale tohle byl ten nejhlavnější. Já byl jeho motivace, aby se uzdravil a na tom jediném záleželo.

Jennifer: "Samozřejmě, co Justin nevěděl a já mu to neřekla, bylo... že jste tam byl, každou noc."

S šokem v očích jsem na ni pohlédl a nechápal jsem, jak to zjistila, když jsem se tak moc snažil, aby se to nikdy nikdo nedozvěděl a děsil jsem se toho, že to Justinovi přeci jen řekne.

Jennifer: "Sestra mi to řekla. A chci vám za to poděkovat, ale teď už je doma a v bezpečí, tudíž už není důvod, abyste ho hlídal, takže... takže bych byla ráda, abyste odešel a už za ním nikdy nechodil."

Je zvláštní, jak moc jsem věděl, že přesně tohle přijde, ale i tak jsem na to nebyl ani trochu připravený. Jenom ta představa, že jsem ho teď získal zpátky a najednou ho už nikdy neuvidím, se mi zdála nepřijatelná.

B: "Záleží mi na něm," vydechl jsem.
Jennifer: "Kvůli vám ho skoro zabili!"

Jestli tu bylo něco, co by mou vinu mohlo posílit, byla to právě tato slova od jediného člověka, který Justina miluje o něco víc, než já, protože je to jeho máma.

Jennifer: "Omlouvám se, že jsem tak přímá. Ale snažila jsem se akceptovat to, jaký je, akceptovat váš svět a že je jeho součástí... dokonce jsem se snažila akceptovat vás... a jako výsledek jsem ho skoro ztratila. A nechci ho ztratit znovu. Takže jestli vám na něm záleží a já věřím, že ano... uděláte, o co vás žádám a vrátíte mi mého syna."

Nebyl jsem schopný dát dohromady žádnou odpověď, protože myslím, že žádná normální neexistovala. Jak moc jsem si předtím přál, aby mi Justin odešel ze života, tak přesně tak pro mě teď bude těžké odejít z toho jeho. Ale je to něco, co musím udělat... i když ani trochu nechci.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 21. června 2018 v 20:31 | Reagovat

Jennifer rozumím ale je mi kluku líto. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama