It was my fault(7)

15. june 2018 at 21:32 | Janča |  It was my fault
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Věděl jsem, že setkání s Justinem nebude snadné, ale nečekal jsem, že to bude až takhle těžké. Jak moc jsem chtěl, aby tady byl, tak tak moc jsem chtěl, aby odešel. Měl jsem pocit, že se nemůžu ani pořádně nadechnout, jako by mi ta vina doslova tlačila na plíce. Oční kontakt jsem se snažil držet na minimu, protože jen pohled to té jeho modře mi připomínal všechno, co se kvůli mně stalo. Dokonce jsem si musel jít stoupnout dál od něj, protože všechno ve mně ho chtělo chytit a pevně obejmout, ale na to jsem neměl žádné právo. Ne po tom všem.

J: "Do hajzlu. Přeju si, abych si vzpomenul."

A já si přeju, abych zapomněl. Na každou podělanou vteřinu z toho dne. Možná bych udělal líp, kdybych se na té bílé šále oběsil při snaze dosáhnout toho nejlepšího orgasmu, jenže Mikey mě musel zachránit a připomenout mi, že jsem Brian Kinney - navždy mladý, navždy krásný. Asi jeho nejlepší řeč v životě, byla tak dobrá, že mě přiměla jít na Justinův ples. Nezazlívám to Maikeymu, on za to nemohl, ale kdyby přišel o pár vteřin později, už by neměl komu dávat tak super řeč.

J: "Když jsme dotancovali, tak jsme šli do garáží ke tvému jeepu a přišel Chris Hobbs s baseballovou pálkou..."
B: "Myslel jsem, že si nic nepamatuješ!"

Nevím, proč mě najednou vyděsila ta možnost, že si přeci jen něco pamatuje... možná proto, že on na rozdíl ode mě je chráněný před těmi vzpomínkami, které by ho akorát víc zničily a to nechci.

J: "Nepamatuju, tohle mi řekli ostatní... je to jako by se to stalo někomu jinému..."
B: "No ale já si to pamatuju... pamatuju si úplně všechno," už jsem to v sobě nedokázal držet.

Chtěl jsem si hrát na silného, nejlíp působit jako, že se mě nic z tohohle nijak nedotýká, ale poslední dva měsíce jsem v sobě všechno držel tak moc pohromadě, že už víc nemůžu.
Justin hned čekal na to, co mu řeknu dál a jediný způsob, jak to udělat, byl nedívat se mu do očí a tak jsem se otočil zády k němu a zhluboka se nadechl...

B: "Viděl jsem ho... jak za tebou jde s pálkou. Ale byl moc rychlý a ty moc daleko..."

Stačilo říct jen těch pár slov a celá ta situace se mi opět přehrávala před očima. To, jak jsem vyběhl z auta a křičel jeho jméno "Justine!"... ale nebyl jsem dost rychlý na to, abych ho zachránil.

B: "Běžel jsem, ale nebyl čas na to ho zastavit... a pak tou pálkou máchnul... a už bylo příliš pozdě. Nemohl jsem nic udělat. A pak si tam jen ležel na studeném betonu," před očima jsem měl, jak jsem držel jeho tělo a prosil boha, aby mi ho nevzal. 'Ne, ne, ne, ne, ne, ne... Bože!'


Srdce mi bušilo jako o život a slzy jsem zadržoval, jak nejlépe jsem mohl, protože kdybych se tady měl před ním rozbrečet, byl by to můj konec. Otočit jsem se k němu ale stále nedokázal.

J: "Nebyla to tvoje vina."

Ani jsem si neuvědomoval, že stojí tak blízko za mnou, dokud nepromluvil. A slova, která řekl, byla sice slova, která jsem chtěl a především potřeboval slyšet, ale věděl jsem, že nejsou pravdivá.
Justin najednou stál přede mnou, svou ruku položil na mé rameno a svá slova zopakoval "Nebyla to tvoje vina," jako by snad věděl, že to potřebuju slyšet znovu, ale já si tohle nikdy nepřestanu vyčítat.
Justin mě hned na to objal a já ani na vteřinu neváhal a objal ho nazpět. Potřeboval jsem ho cítit ve své náruči, vědět, že je živý a že je tady se mnou. Bože, jak moc ho miluju.

JUSTIN

Přesně, jak jsem říkal, v jeho náruči jsem se cítil mnohem lépe. Netušil jsem, že jeho objetí jsem až tak moc potřeboval. Ovšem to, co mi právě řekl, mě vyděsilo. Věděl jsem totiž, jak moc zlomený je. Brian Kinney, kterého nikdy nic neporazilo, byl zlomený tím, co se mi stalo, přímo přede mnou. A ze všeho nejhorší na tom bylo vědomí, že si to dával za vinu. A i když jsem se ho snažil přesvědčit o tom, že tomu tak není, viděl jsem mu na očích, že tomu nevěří. Cítil jsem se opravdu hrozně a ze všeho nejvíc jsem si přál, abych si na něco z toho večera vzpomenul.

B: "Pojď, odvezu tě domů."

Nechtěl jsem jít domů, chtěl jsem tu s ním zůstat, ale věděl jsem, že on teď potřebuje být sám a stejně tak jsem věděl, že jsem svojí mámu už asi dost vyděsil a domů bych jít opravdu měl.

J: "Chyběl si mi," tato slova jsem si nemohl odpustit předtím, než jsme vyšli z loftu.

Brian se pouze pousmál, a i když mi to neřekl nazpět, věděl jsem, že i já jsem chyběl jemu. Tak moc mě chtěl ze svého života, a když se mu to nakonec na dva měsíce splnilo, zjistil, že je to to nejhorší, co se mu mohlo stát - hádám, že to jsou body pro mě.

B: "Nad čím se usmíváš?"
J: "Nad ničím," i když všichni víme, nad čím.

Hned na to jsme se vydali do auta a vyrazili k mému domovu. Celou dobu jsem se na Briana musel dívat, nechápal jsem, jak je možné, že ho miluju snad ještě víc. A opravdu jsem doufal, že tohle není naposledy, co ho vidím.

J: "Děkuju."
B: "Za co?"
J: "Za odvoz... a že si mě zachránil."
B: "Nezachránil jsem tě."
J: "Myslel jsem dneska."

Tak hrozně jsem z toho auta nechtěl vystoupit, čekal jsem na Briana dva měsíce, a byť jen jedna další noc bez něho se mi zdála jako noční můra.

J: "Takže... uvidím tě znovu?"
B: "Jo, uvidíš mě."
J: "Tak nečekej moc dlouho, protože, kdo ví, jak dlouho tu ještě budu," byl to pokus o vtip, ale myslím, že na Briana bylo ještě brzy.

Hned na to jsem vystoupil, ačkoliv všechno ve mně ho chtělo na rozloučenou alespoň políbit a asi bych se i vrátil zpátky do auta a udělal to, kdyby z domu nevyběhla máma.

Máma: "Justine! Kde jsi byl? Víš vůbec, jak moc jsem se bála?"
J: "Nechal jsem ti vzkaz."
Máma: "Pojď dovnitř."

Věděl jsem, že máma bude běsnit, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno, protože jsem měl to, co jsem chtěl - viděl jsem Briana. A víc jsem si přát ani nemohl. Jen jsem se modlil, že ho uvidím co nejdřív znovu - nejlépe už zítra. Jenže zítra se bohužel děje i něco jiného, na co se naopak ani trochu netěším a to soud s Chrisem Hobbsem. Sice tam nemám v plánu jít, protože bych se na něj nedokázal ani podívat, aniž bych se netřásl strachy, ale bojím se toho nejhoršího - že ho nechají jít.
 

10 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 17. june 2018 at 16:09 | React

Doufám že toho zmetka zavřou. :-!

2 Janča Janča | Web | 18. june 2018 at 11:50 | React

[1]: To se dozvíš v dalším díle :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement