It was my fault(12)

27. june 2018 at 0:01 | Janča |  It was my fault
Nový díl.

BRIAN

varování: 12+

Nechybělo mnoho a málem jsem u Debbie naprosto vytuhl. Poslední dva měsíce pro mě byly tak vyčerpávající, že mám pocit, že bych teď usnul už prakticky kdekoliv a to i na Debbiiným naprosto rozvrzaným gauči, po kterém by mě tak týden bolel celý člověk. Jenže přeci jen tu byla věc, která mě v klidu usnout nenechala - a to má povaha, moje ego, moje hrdost. Už jen to, že jsem za ní dobrovolně přišel, protože jsem chtěl její společnost, abych se necítil tak mizerně, stačilo, abych si tohle všechno podkopl. Kdybych u ní strávil noc, jen abych nemusel zažít další noc v loftu, ve kterém mi pekelně chybí Justin, s myšlenkami na to, že jsem ho nejspíš nadobro ztratil, tak bych si už asi prakticky vykopal vlastní hrob.

Debbie: "Vážně si tu ale mohl zůstat."
B: "Díky, Debb, ale půjdu domů."
Debbie: "Dobře, ale pořádně si odpočiň... nejsi zrovna ve své kůži."
B: "Slibuju," líbl jsem ji na tvář a vyrazil domů.

Celou cestu v mojí hlavě vířily myšlenky a já si jen přál vypnout a aspoň chvíli na nic z toho nemyslet. Jenže jak se zbavit myšlenek na někoho, koho jste se dřív chtěli tak moc zbavit a nakonec, když jste to vlastně dostali, cítíte se jako byste ztratili část sebe? Sakra, je mi bez něj mizerně a představa zbytku života stráveného bez toho jeho sunshine úsměvu mě doslova trhá na kusy!
Celkem mě překvapilo, že ten starej krám v podobě výtahu byl dole, většinou si na něj totiž musím počkat a je to fakt zábavný, tentokrát jsem měl ale očividně štěstí. I když bych radši štěstí v něčem jiném.
Už jsem skoro usínal opřený o stěnu výtahu a neuměl jsem si představit, že se budu muset odplazit až do postele. Jenže to jsem ještě netušil, že mě u dveří bude čekat takové překvapení... za které bych byl neskutečně šťastný, kdybych nevěděl, že tohle znamená jediné - zas a znovu ho budu muset poslat pryč, protože on tu být prostě nemůže, ať už to oba chceme sebevíc.

B: "Justine, co tady děláš?"
J: "Čekám tu na tebe," vyskočil na nohy a usmíval se od ucha k uchu.

Kdybych jen mohl, okamžitě bych k němu šel a ten úsměv mu slíbal. Ale opravdu zuby nehty jsem se držel, abych to neudělal, a myslím, že to je poprvé v životě. Já si vždy vezmu to, co chci... ale tentokrát jsem prostě nemohl.

B: "To vidím. Běž domů, Justine," opravdu jsem se ho snažil ignorovat a začal jsem odemykat.
J: "Ale..."
B: "Nebudu se opakovat, nestojím o to, aby sem tvoje máma přišla a vymlátila ze mě duši."

Justin se pousmál, asi z představy, že bych se snad bál jeho mámy, protože ono to tak ve výsledku vyznělo. A možná, že se trochu bojím, ale ne snad proto, že bych byl nějakej posera, co nesnese nakládačku, ale proto, že je to jeho máma, která ho díky mně málem ztratila. Nechci jí způsobovat další problémy.


J: "Briane, máma mi..."
B: "Já vím, že máš problém s tím někoho poslouchat, ale aspoň pro jednou to udělej a jdi domů. Tady nemůžeš být."
J: "Očividně nejsem jediný, kdo má problém s posloucháním, protože kdyby si mě nechal domluvit, věděl by si, že tu jsem, protože mi to máma dovolila."
B: "Zatraceně, Justine, jdi domů!" konečně se mi podařilo odemknout a vejít dovnitř.

Chtěl jsem za sebou rychle zavřít dveře, abych se mohl v klidu sesypat z toho, že ho tu posílám pryč, zatímco nechci nic víc, než aby zůstal, ale pak jsem se zarazil v pohybu, v hlavě si znovu přehrál, co mi právě řekl a pak jsem se s otazníkem ve tváři znovu otočil k němu...

B: "Co?"
J: "Konečně mám tvojí pozornost!"
B: "Justine, co si to říkal?"
J: "Že tu můžu být, jasný? Máma došla k závěru, že tahle snaha mi bránit ve vídání se s tebou má naprosto opačné účinky, než v jaké doufala. Zkrátka už chápe, že musím být s tebou."

Proč, když přesně v tohle jsem doufal, mě to najednou naprosto vyděsilo? Asi proto, že jsem právě stál před tím, že jsem mu měl dát najevo, že chci, aby tu byl se mnou, ale toho já nejsem schopný... on nesmí vědět, co k němu cítím a že jsem šťastný, že jeho máma změnila názor, protože dávat najevo nějaké city či pocity ke mně zkrátka nepatří.

J: "Takže je mi líto, ale tvoje možnost zmizet nepozorovaně ze země, aby si mě už nikdy nemusel vidět, právě vyprchala... teď už se mě nezbavíš," s hříšným úsměvem zaplul do loftu a já jen žasl.

Zavřel jsem dveře, sundal si kabát a boty a hned na to jsem sledoval Justina, jak se prochází a prohlíží si tu jako by tu, kdo ví, jak dlouho nebyl.

B: "Dáš si něco k pití?"
J: "Dám si to, co ty."

Jak řekl, tak jsem udělal a nalil nám dvě skleničky Jima Beama. Justin najednou pustil hudbu, asi hlasitěji, než čekal, protože poskočil a hned ji ztlumil. Hned na to se začal vlnit do rytmu, šel jsem za ním a dal mu skleničku.

B: "Máš nějak moc energie."
J: "Energie radosti se tomu říká."
B: "Aha, tak o tom jsem nikdy neslyšel."

Justin se začal smát a já se hned musel usmívat jak pitomec. Nikdy by mě nenapadlo, že budu fakt šťastný, že ho tu mám a ještě k tomu doufat, že neodejde... alespoň ne nějak brzo.
Jak se tak na mě usmíval, už jsem to zkrátka nedokázal vydržet a šel jsem blíž k němu. Prázdnou rukou jsem ho chytil kolem pasu, bylo znát, že jsem ho zaskočil, protože trochu couvl a díval se tak rozpačitě.

B: "Dobrý?"
J: "Ehm... jo... dobrý."

Věřil jsem, že mi říká pravdu a pomalu jsem se svými rty začal blížit k těm jeho, bože, jak já jsem je chtěl ochutnat. A když jsem následně chytil rty jeho spodní a vsál ho dovnitř a hned na to jsem ho začal líbat, doslova mi po zádech přejel mráz blaha. Rukou jsem mu začal rolovat tričko nahoru a cítil jsem, jak má rozpálenou kůži, vzrušovalo mě to. Chtěl jsem ho tak moc.

J: "Briane, já... já nemůžu. Promiň."

Triko si zase stáhnul dolů a šel se posadit na pohovku. Já jen chvíli stál na místě a nevěděl jsem, co mám dělat. Ale hádám, že vzhledem k tomu, co se stalo, se to dalo čekat. Zkrátka potřebuje chvíli čas, jen já idiot na něj musel spěchat.

B: "V pohodě?" přisedl jsem si k němu.
J: "Jasný, jen jsem unavený. Myslíš, že bych tu mohl přespat?"

Nevím proč, ale tak nějak automaticky jsem předpokládal, že tu stráví noc. Proto jsem mu na to automaticky přikývl a tak si šel dát sprchu. Chtěl jsem jít za ním opravdu moc, ale věděl jsem, že to je to poslední, co by teď chtěl. Tak jsem počkal, než se vrátí a pak si do sprchy taky zašel.
Když jsem se však následně vrátil zpátky, Justin už spal jako zabitý, dokonce trochu chrápal, musel jsem se zasmát, přišlo mi to roztomilé. Lehl jsem si k němu, a dokud jsem neusnul, jsem se na něj díval. Byl jsem fakt šťastný.
 

15 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 27. june 2018 at 20:46 | React

je moc dobře že jsou opět spolu. :-)

2 Janča Janča | Web | 28. june 2018 at 12:27 | React

[1]: To je :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement