Oběť pro lásku(20)

1. may 2018 at 23:19 | Janča |  Oběť pro lásku
varování 18+

#BrianKinney #JustinTaylor #EmmettHoneycutt

Brian

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se Justin ukáže u mých nebo tedy spíš našich dveří po tom všem, co se teď děje. Nebo jasně, za ty dvě noci se mi o tom určitě zdálo, ale že by se to stalo skutečností... s tím jsem se tak nějak pomalu loučil. Zvlášť když jsem si nemohl vzpomenout, co jsem mu do toho pitomýho telefonu řekl a i když mě Justin uklidňoval, že to nebylo nic hrozného, stejně jsem z toho měl špatné svědomí... svědomí, který jsem ani nevěděl, že můžu někdy mít.
Justin mi dal najevo, že pokud si v hlavě nesrovnám, co chci, nemůžeme spolu být a zdálo se, že do té doby si ode mě bude držet velký odstup. Ale já už si to v hlavě srovnal a on tu právě teď je, aniž bych mu cokoliv řekl.
Právě teď ho držím ve své náruči a zuřivě líbám jeho rty, zatímco z něj sundávám jeden kus oblečení za druhým a on mi obojí s láskou oplácí.

B: "Počkej, počkej... opravdu?" zahleděl jsem se mu do očí.

Bože, jsem Brian Kinney, ošukám všechno, co se hýbá a beru si, co chci... a přes to se právě teď ujišťuji, že to Justin opravdu chce. Jako by tu snad jinak byl, kdyby nechtěl, že? Proto taky jeho odpovědí byl jeho sunshine úsměv a následné znovu přisátí na moje rty.
Proto jsem se už nijak nedržel zpátky a s Justinem jsme se doploužili až do ložnice. On mě následně svalil na postel a vzápětí si na mě obkročmo sedl a já zvedl horní polovinu těla tak, abych ho mohl líbat a pevně obejmout kolem trupu. Hned potom jsem se s ním překulil a přišpendlil mu ruce nad hlavu, kterou Justin zaklonil a já mu jazykem přejel přes ohryzek. Okamžitě zasténal blahem.
Následně jsem se přesunul k jeho bradavkám a laskal je přesně tak, jak to má rád. Následoval pupík. A hned na to jsem se začal věnovat jeho pulzující erekci. Dopřával jsem mu rozkoš, jak pusou, tak jazykem. Mohl jsem zřetelně vidět, jak mu to ty tři dny sházelo.
Už jsem přesně věděl, kdy musím přestat a hned na to jsem nechal Justina, aby mi natáhl kondom, a jeho nohy jsem si dal na svá ramena. Pronikal jsem do něj opatrně, ale přes to naléhavě, naštěstí už byl dostatečně uvolněný. Justin mě chytil jednou rukou za zátylek, aby mě mohl přitáhnout k polibku a druhou rukou za zadek, aby zrychlil a prohloubil moje přirážení. A i když jsem si tu rozkoš chtěl užívat co nejdéle, nakonec jsem svůj orgasmus už nemohl déle odkládat a bouřlivě jsem vyvrcholil a Justin pod návalem mého orgasmu dosáhl i toho svého.
Následně jsme jen v tichu s úsměvy na rtech a stále pohlceni rozkoší, kterou jsme právě zažili, jen leželi v objetí a já si užíval to, že je tu se mnou... i když mě děsilo to, že to byla třeba jen jeho chvilková slabost, která za chvíli skončí...

B: "Nad čím přemýšlíš?" popravdě mě to ticho už začínalo nervovat.
J: "Nad Hawají a Karibikem..."
B: "Cože?" zasmál jsem se.
J: "Přemýšlím nad tím, kde by byly lepší líbánky," Justin se na mě nejistě podíval.

A já byl v tu chvíli dost zaskočený. Jak to myslí? Vždyť mi dal jasně najevo, že žádná svatba nebude, pokud se mám v plánu obětovat a teď mi tu mluví o líbánkách, aniž by věděl, co mu chci říct... nejsem proti ani trochu, jen... to nechápu.


B: "Justine?"
J: "Já vím, já vím... musíš mě mít za blázna... v jednu chvíli ti tvrdím, že žádnou svatbu nechci, pokud ty do toho nechceš jít na 100% a teď tu aniž bych věděl, jak ses vůbec rozhodl, mluvím o líbánkách... ale prostě... já nechci být bez tebe a doufám, že ani ty beze mě..."

Musel jsem se usmát doslova jako pitomec. Být s ním je všechno, co momentálně chci a myslím, že vždycky chtít budu... ne já to vím. A je mi jedno, co pro to budu muset obětovat, protože všechno za to stojí.

B: "Justine... já chci být s tebou... víc, než cokoliv."
J: "Toho se ale právě bojím... že to chceš víc, než cokoliv, až se obětuješ... vím, že ani jeden nemůžeme vědět, co nás v budoucnosti čeká, ale nechci riskovat, že to nezjistíme, pokud se budeme bát to zkusit... já jen ale potřebuju vědět, zda si ochotný to risknout... ale pokud máš pocit, že na to nejsi připravený, řekni mi to... já vážně nechci, aby ses obětoval."
B: "Justine, tohle pro mě není oběť a navíc... i kdyby byla... sám si mi jednou řekl, že pokud v něco věříš dostatečně silně, musíš být ochotný pro to obětovat cokoliv... a já v nás věřím. A to, že se bojíš, že se kvůli tobě měním... já se měním díky tobě... díky tobě je ze mě lepší člověk."
J: "Wow. To už si čteme naše sliby? Protože jestli jo, tohle rozhodně netrumfnu," zasmál se a po tváři se mu skutálela slza.

Už jsem to nemohl vydržet a políbil jsem jej. Něžně, jako by byl snad z porcelánu. Jeho rty jsem doslova ochutnával. Byly sladké a přes to díky jeho slzám slané.

J: "V tom případě si zítra asi můžu zase přinést věci."
B: "Řekl bych, že už by sis nějaké mohl dát do BRITINU... přeci jen se tam za chvíli stěhujeme."
J: "Bože, fakt do toho jdeme? Do svatby, společného žití, zestárnutí...?"
B: "Absolutně."

Justin se ke mně přivinul a já ho pevně objal. V tu chvíli jsem jednoduše věděl, že chci opravdu zažít zbytek života po jeho boku. Nevím, co bych dělal, kdybych na něj tenkrát nenarazil před Babylonem u toho sloupu... dnes by můj život vypadal asi úplně jinak.

Justin

Brian usnul a já ho chvíli pozoroval... bože, je tak krásný. Stále nemůžu uvěřit tomu, že se to děje, že se opravdu vezmeme a že spolu strávíme zbytek našich životů... vím, že se může cokoliv stát, ale já zkrátka věřím tomu, že po tom všem, si jednoduše zasloužíme kousek štěstí.
Následně jsem se rozhodl vyřešit jeden neodkladný telefonát...

Emmett: "Copak, Sluníčko? Už si to rozmyslel a začal ses doma nudit?"
J: "Vlastně nejsem doma... teda jsem, jenom ne u tebe."
Emmett: "Oooo, copak, copak? Opět došlo k historickému usmíření?"
J: "Řekněme, že se můžeš vrátit k plánování naší svatby," zasmál jsem se.

Emmett začal okamžitě vřískat a mohl jsem zřetelně slyšet, že se raduje i Ted. Je super mít přátele, kteří při vás takhle stojí stůj, co stůj.

Emmett: "Kdo říká, že jsem s plánováním vůbec přestal? Justine, všichni víme, že k sobě patříte... vlastně všichni kromě vás dvou... i když to už jste si očividně vyřešili."
J: "Děkuju, Emme, jsi nejlepší."
Emmett: "Já vím."

Následně jsme zavěsili a já se vrátil k pozorování Briana ve spánku a živě jsem si dokázal představit, že tohle budu dělat po zbytek svého života... pozorovat tvář Boha, který mě naprosto změnil a udělal mě nejšťastnějším klukem pod sluncem.
Hned na to už jsem si začal dělat plány na svojí rozlučku se svobodou a zbývalo už jediné - svatba samotná.
 

16 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 2. may 2018 at 22:07 | React

Zazvoní zvonec a pohádky je konec moc pěkně to skončilo nebo začalo? :D  :-P  :-?

2 Janča Janča | Web | 3. may 2018 at 23:11 | React

[1]: Ještě to neskončilo, nějaký díl stále očekávej :-P  :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama