"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Oběť pro lásku(19)

30. dubna 2018 v 0:01 | Janča |  Oběť pro lásku
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

I přes to, že jsem s touhle možností, že si to nebude pamatovat, tak nějak počítal, stále jsem doufal, že to tak nakonec nebude. Není to tak, že bych se na něj kvůli tomu teď zlobil, ale částečně si říkám, že když si to nepamatuje, tak to třeba znamená, že to ani nemyslel vážně nebo, že to pro něj nebylo tak podstatné. Ale to si pak zase říkám, že je to Brian Kinney a ten neříká nic bez důvodu, i kdyby byl opilý sebevíc a druhý den si to nepamatoval. Sakra, já se z toho fakt jednou zblázním.
Ale jedno mě rozhodně těší, Brian je teď tak zaskočený a očividně se snaží vzpomenout si na to, co mi řekl, že vypadá jako by měl každou chvíli dostat infarkt. Teda já vím, že by mě tohle asi těšit nemělo, ale aspoň vím, že se bojí toho, co mi mohl asi tak říct... ačkoliv to vlastně může znamenat i to, že když zjistí, co mi opravdu řekl, jako klasický Brian bude mít zraněné ego. Ale klasický Brian to je to, co chci, ne? Nebo nechci, jen chci, aby on byl takový, jaký chce být a ne aby se měnil kvůli mně. I když pokud je Brian stále Brianem, kterého znám pět let a bude takový chtít být po zbytek života, všichni víme, co to pro nás znamená. Zatraceně, já už se v tom fakt ztrácím!

J: "Neřekl si mi nic špatného, neboj," rozhodl jsem se na to jít raději trochu oklikou. Už jsem ho nechtěl týrat a zároveň jsem mu nechtěl říkat pravdu, kdyby přeci jen měl pak výčitky, že se mi přiznal k tomu, jak se cítí.
B: "To jsem rád. Vlastně jsem myslel, že bychom..."

Ať už mi chtěl říct cokoliv, měl smůlu, protože se vrátil Ted. A v Brianovi se kvůli tomu očividně vařila krev. A ve mně ostatně tak trochu taky, mám Teda rád, oba máme, i když Brian by to nikdy nepřiznal, ale mohl přeci jen přijít o minutku dýl!

Debbie: "Sluníčko, makáme!" ozvala se do toho Debbie a tak jsme měli smůlu oba a naděje na to, že se dozvím, co mi chtěl říct, se zmenšila ještě víc.

Šel jsem proto makat, jak jsem dneska vůbec neměl, ale proti výhrůžkám Debb se nikdy nedalo nic moc dělat. Mezitím, co jsem obsluhoval, jsem ale neustále pohledem "zaváděl" o Briana... bože, byl tak krásný, sexy, dokonalý... nepolíbil jsem ho necelé tři dny, ale mám pocit, že už je to celá věčnost.
A chvilka mojí nepozornosti stačila k tomu, aby s nimi Debb vyřídila placení a už se zvedali k odchodu, najednou se mi úplně stáhl žaludek, představa další noci bez něj byla opravdu nesnesitelná...

J: "Už jdete?" rychle jsem k nim přispěchal.
Ted: "To víš, práce volá."
B: "Jak říká Ted."
J: "Škoda. Tak snad se brzo uvidíme."

Brian se zarazil, ale snažil se to nedávat najevo. Nedivím se mu, ještě včera jsem se od něj snažil držet co nejdál a teď říkám tohle... přesně tohle jsem ale nechtěl - ovlivňovat ho svými city, aby se pak nerozhodl jen na základě mě, což by znamenalo, že by se obětoval, aby se mnou mohl být... já potřebuju, aby se rozhodl na základě sebe a toho, co cítí, jenže takhle mu to rozhodně neusnadňuju.

B: "Určitě ano," usmál se tím jeho zatraceně sexy úsměvem a já už myslel, že se neovládnu.

Naštěstí s Tedem opustili jídelnu dřív, než bych udělal něco, čeho bych... ne, já bych toho nelitoval, protože políbit ho není něco, čeho se dá litovat... ale rozhodně bych tím možná něco podělal.


Debbie: "Zlato, když tohle říkám, věř, že to tak opravdu myslím, ale... jsi pitomec."
J: "Co?" zuřivě jsem na ní zamrkal.
Debbie: "Miluješ ho a on miluje tebe... co víc chceš?"
J: "Třeba to, aby se neobětoval pro moje štěstí."
Debbie: "Mluvíme tady o Brianovi... vážně si myslíš, že by se pro něco obětoval... nebo ne to jsem řekla špatně... Brian je obětavý člověk, i když si vždy dával pozor, aby to nikdo neviděl... ale rozhodně by nikdy neobětoval nic kvůli ničemu, co by nechtěl. A tebe on chce, Justine... a jestli je kvůli tobě ochotný nechat za sebou svůj starý život, nemělo by tě to spíš těšit?"
J: "Vím, že to může znít hloupě a ano mělo by mě to těšit a věř, že těší... ale on tohle musí opravdu chtít a to nejen kvůli mně, ale i kvůli sobě."

Debb pokývla hlavou na souhlas, ale myslím, že i tak si dále myslela, že bych tohle neměl zahazovat kvůli nějakým obavám a já vím, že má pravdu... jenže když jednáte s někým jako Brian Kinney nemůžete se do ničeho vrhnout po hlavě a čekat na to, jak se to vyvine, zkrátka musíte předem vědět alespoň trochu, co vás čeká a co to bude znamenat.

Debbie: "Jen, abys toho pak nelitoval, že jste to alespoň nezkusili... i za cenu toho, že to nevyjde."

Chtěl jsem jí na to odvětit, že se přeci snažíme už skoro pět let, ale pak mi tak nějak došlo, že do teď se Brian všemu tak nějak všemožně bránil a teď je poprvé ochotný se do všeho po té hlavě vrhnout... a zkrátka dát naší lásce šanci i navzdory tomu, že v ní nikdy nevěřil a to je asi něco, co bych neměl ignorovat jenom kvůli obavám z toho, co se může podělat... když ve výsledku se nemusí podělat třeba vůbec nic.
Zbytek směny jsem nad tím musel neustále přemýšlet, pořád mi to vrtalo hlavou... do teď jsem si myslel, že jde především o to, aby se Brian neobětoval pro moje štěstí... ale možná, že je třeba udělat nějaké oběti, když někoho milujete... já sám bych byl ochotný obětovat hodně, abych s ním byl, abych to alespoň zkusil, jestli to přeci jen nemůže vyjít, protože jeho chci víc, než cokoliv jiného na světě... a možná je ode mě sobecké nedovolit to jemu...
Jenže to, že mi Brian ještě ani neřekl, zda nad tím přemýšlel a jestli už došel k nějakému závěru, mě dohání přímo k šílenství!

Emmett: "Ahoj, zlatíčko," sklíčeně jsem dorazil domů nebo teda k Emmettovi domů.
J: "Ahoj, Emme. Páni, sluší ti to."
Emmett: "Děkuju! Zrovna vyrážím k Woodymu a pak s Teddym půjdeme omrknout nějaké kluby, chceš se přidat?"
J: "Eh, ani ne, ale děkuju. Zůstanu tady, jestli nevadí."
Emmett: "Už jsem ti říkal, že tu máš být jak doma. A kdyby sis to rozmyslel, tak mi zavolej a přidáš se k nám... přeci nebudeš smutnit doma."
J: "Pustím si nějaký film."
Emmett: "No jak myslíš. Zatím se měj," líbnul mě na tvář a vyrazil za zábavou.

Já se následně prohrabal Emmettovo sbírkou kazet, ale když se ukázalo, že každá z nich obsahuje název nějakého porno filmu, došel jsem k závěru, že mám asi smůlu. Pustil jsem si proto rovnou televizi a hned na prvním kanálu hrál nějaký romanťák - takový ten, kterému se musíte smát, protože je prostě absurdní, ale zároveň toužíte přesně po tom, co se tam děje - po lásce, která vás naprosto pohltí a nepustí - a přesně to já mám s Brianem. A za žádnou cenu o to nechci přijít!
Proto jsem ihned ten svůj zadek zvedl z Emmettovo pohovky, dal jsem si sprchu, přebral svůj kufr a hodil na sebe svoje a stejně tak Brianovo nejoblíbenější oblečení a vydal jsem se rovnou za ním.
Přede dveřmi loftu jsem ještě na chvíli váhal, jestli dělám správně, jestli přeci jen nemám počkat, až se mi Brian ozve sám, ale ta představa čekání... ne prostě ne, nemůžu čekat, už ne! Proto jsem se zhluboka nadechl a hlasitě, možná až moc, zaklepal. Byla to muka, než se konečně otevřely dveře, ale když se tak stalo...

B: "Justine?" byl mnou očividně zaskočený, ale přes to jsem v jeho očích viděl takovou radost.
J: "Nesnáším být bez tebe!" vykřikl jsem.
B: "Co?"
J: "To je to, co si nepamatuješ, včera jsi mi to řekl do telefonu... a já to popravdě nesnáším taky."

Už jsem na nic nečekal, pověsil jsem se Brianovi na krk a začal jsem ho vášnivě líbat. Brian se zdál být pár vteřin zaskočený, ale hned potom pevně ovinul svoje ruce kolem mého tělo a zatáhl mě to loftu, na což za námi zavřel dveře...
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. dubna 2018 v 21:34 | Reagovat

Tak doufám že to konečně bude dobře a já budu mít nervy v klidu. :-D  :-P

2 Janča Janča | Web | 1. května 2018 v 21:06 | Reagovat

[1]: To se budeš muset nechat překvapit :D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama