Oběť pro lásku(12)

17. april 2018 at 0:02 | Janča |  Oběť pro lásku
bez varování

#BrianKinney #DebbieNovotny #TedSchmidt #BenBruckner

Brian

Nechápu, jak jsem někdy mohl tvrdit, že je loft dost velký pouze pro jednoho. Momentálně mi i postel přijde obrovská... a to z jednoho prostého důvodu - strávil jsem v ní noc bez Justina. Není to poprvé a rozhodně ne naposledy a možná bych touhle dobou už měl být na to zvyklý, jenže... dá se vůbec na něco takového zvyknout? Zvlášť když nevíte, jestli je to jen dočasné anebo navždy? Podle mě ne a já si na to zvykat rozhodně nehodlám, chci s ním být za každou cenu. Nejradši bych si pro něj došel už teď a dotáhl ho zpátky do loftu, klidně násilím, pokud by to bylo třeba. Jenomže já ani nevím, u koho je. Jsem si ale jistý, že se to brzo dozvím a taky jsem si jistý, že na toho, kdo mu poskytuje přístřeší a útočiště, budu dost naštvaný. Možná se chovám jako děcko, ale když má Justin neustále kam jít, je pak snazší to, aby ode mě odešel.
A noc je o to delší, když celou noc nespíte a nad vším přemýšlíte... nad tím, jak dokázat tomu, koho milujete, jak moc ho milujete... jak moc s ním chcete být, že jste ochotní pro to udělat cokoliv. Jenže v tom je asi kámen úrazu, Justin nechce, abych udělal cokoliv... nechce, abych se obětoval a vše na sobě změnil, ale zároveň nechce být se mnou, pokud jsem někdo, s kým si nedokáže představit společnou budoucnost, protože ji každý vidíme jinak... prostě tohle nemá řešení, do háje!
Usoudil jsem ale, že v té posteli toho asi moc nevymyslím a raději jsem zamířil rovnou do Kinneticu, ačkoliv jsem na práci neměl ani pomyšlení...

Ted: "Páni... ty... ty nevypadáš moc dobře... divoká noc s Justinem?" uchechtl se.

Fajn, Theodora si ze seznamu lidí, u kterých by Justin mohl být, můžu oficiálně vyškrtnout. Teda řekněme, že zrovna on byl na tom seznamu úplně poslední, ale nevadí. Ale rozhodně s ním Justina nehodlám rozebírat.

B: "Jo, něco takovýho. Jdu se zavřít do kanceláře, otravuj mě, jen pokud půjde o život."
Ted: "Ale..."

Než stihl cokoliv říct, v podstatě jsem se vypařil jak pára nad hrncem. Šíleně mě bolela hlava, že jsem se rovnou složil na pohovku. To jsem asi mohl rovnou zůstat v té posteli.
Zbytek pracovní doby jsem byl v podstatě nepoužitelný a kromě toho, že jsem Teda se Synthií neustále otravoval, aby mi dělali kafe a aby za mě v podstatě dělali i vše ostatní, jsem nedělal vůbec nic... vlastně jsem ještě neustále kontroloval telefon, jestli mi náhodou nevolal Justin, ale... to jsem byl jen hodně naivní.
Hned po práci jsem se vydal do jídelny, ale ani ne tak kvůli hladu jako proto, že Justin měl mít směnu... fakt jsem ho nutně potřeboval vidět.

Debbie: "Ále, copak tě sem přivádí?"
B: "Debb, tohle je... jídelna... kde se jí."
Debbie: "Nekecej. Myslela jsem jen, že užíváte s Justinem, když si vzal dneska volno... předpokládala jsem, že si ho na to navedl ty."

Fajn, takže ani ona nic neví, tím pádem u ní doma taky rozhodně není. A nejen to, on si dokonce vzal volno... buď to je ze všeho v háji stejně jako já, což mi dává naději, že by se ke mně mohl vrátit... nebo jen tušil, že bych ho tu hledal a tomu se chtěl vyhnout.

B: "Neužíváme... prostě jsem přišel na jídlo," jako vůl jsem odsekl takhle chladně, takže je asi všem jasné, co teď bude následovat!
Debbie: "Co se děje?" dala si ruce v bok.
B: "Co by se mělo dít?"
Debbie: "To, že se rozhodně netváříš ani nechováš jako nejšťastnější chlap pod sluncem, protože se co nevidět budeš ženit... Kinney, jestli začínáš mít pochyby a probouzí se to tvoje já, co chce utíkat před láskou, připrav se, že ti natrhnu zadek takovým způsobem, že se ti do něj vejde celej Grand Canyon."

Musel jsem se začít smát, nejen proto, jak stylově umí vyhrožovat, ale hlavně z toho důvodu, že mě tu obviňuje z něčeho, co vlastně momentálně dělá Justin. Má pochyby a utíká ode mě, protože si myslí, že být s ním mě nutí dělat šílenosti, které bych jinak nedělal. Já bych se fakt ze všeho zbláznil.


B: "To se vsadím, Debbs."
Debbie: "Briane, mluv, hned."
B: "Nevím, co chceš slyšet... Justin došel k závěru, že svatba není dobrý nápad... a tak se včera sbalil a odešel pryč."

Přednesl jsem jí to takovým stylem, že to znělo, jak kdybych si z toho nedělal, kdo ví jak velkou hlavu, ale... ve skutečnosti jsem se jen tak tak držel pohromadě.

Debbie: "Co prosím?!"
B: "Slyšelas. Prý nemůže být s někým, kdo se obětuje, aby ho udělal šťastným."
Debbie: "Co to sakra plácáš?"
B: "Poslední dobou se prý chovám jinak... lépe řečeno tak, jak si vždycky přál, ale on si myslí, že to dělám jen pro to, abych ho udělal šťastným a ne proto, že bych chtěl..."

Čekal jsem, že začne nadávat a rozčilovat se, popravdě by mi to dost bodlo, protože by mi potvrdila, že tohle celé je šílenost, že Justin jen přehání, ale ona se tvářila tak nějak... chápavě.

Debbie: "A je to tak... chováš se jinak jen proto, abys ho udělal šťastným?"

Upřímně mě svou otázkou zaskočila, protože ani Justin se mě nezeptal takhle přímo a já najednou opravdu nevěděl, co odpovědět, protože já sám netušil, proč se chovám jinak... jestli proto, že vím, že to Justin chce nebo proto, že tímhle novým lepším já se opravdu stávám, aniž bych si to pořádně uvědomoval.

B: "Já... nevím, Debb."
Debbie: "Tak to bys na to měl přijít, Briane... dřív, než bude pozdě."

Jestli jsem doufal, že je tu někdo, kdo mi pomůže tohle všechno vyřešit, byla to právě Debbie, ale ta mi dá se říct řekla, že tentokrát jsem na to jenom já sám... a ta představa je přímo děsivá.

Debbie: "A teď mi řekni, co si dáš?"

Nadiktoval jsem jí svou objednávku a následně jsem jí do sebe v podstatě naházel, potřeboval jsem se totiž stavit ještě někde, kde jsem tak nějak předpokládal, že by Justin mohl opravdu být.

Ben: "Ahoj, Briane."
B: "Zdravím, profesore, je doma Maikey?"
Ben: "Jasně, pojď dál."

Vešel jsem do toho jejich předměstského domku, který jsem ještě nedávno považoval za jednu z atrap heterosexuálů a taky jeden z důvodů, proč se se mnou před tím Justin rozešel, protože všechno, co chtěl, viděl u Maikeyho a Bena a ještě víc si díky tomu uvědomoval, že ode mě to nikdy nedostane... tenkrát jsem dal za to Maikeymu opravdu zabrat... a právě teď jsem tu ze stejného důvodu, jen doufám, že tentokrát to budu schopný zvládnout líp, než předtím.
 

14 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 18. april 2018 at 21:38 | React

Jdu číst další díl nebo se z toho zcvoknu. [:tired:]

2 Janča Janča | Web | 18. april 2018 at 23:30 | React

[1]: Haha :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama