March 2018

Oběť pro lásku(4)

30. march 2018 at 0:02 | Janča |  Oběť pro lásku
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #EmmettHoneycutt #TedSchmidt #BenBruckner

Justin

Ač to bude znít sebevíc divně, opravdu jsem doufal, že měl Brian jenom nějaký chvilkový zkrat. Vlastně... ano, snad bych i vraždil za to, aby žárlil, aby mi dal najevo, že patřím jenom jemu, že nechce, abych byl s někým jiným... ale pět let jsem se toho nedočkal, pět let mi dával jasně najevo, že je mu jedno, s kým jsem, dokud to není víc, než jednou, jak zněla naše dohoda... a na tohle naše fungování, na to všechno spojené s Brianem, co znám tak důvěrně, jsem si už tak zvykl, že zkrátka nemůžu uvěřit tomu, že by se za několik pouhých týdnů naprosto změnil, že je naprostým opakem všeho, co jsem do teď znal. To zkrátka není možný, člověk se nemůže změnit z minuty na minutu... takže tohle může mít jedině dvě řešení - buď to se mě Brian snaží udělat šťastným navzdory svojí povaze a přirozenosti anebo celou tu dobu takový opravdu byl, jen nikdy nechtěl, aby to někdo viděl a to především já. Možná, že pod tím vším, pod tou jeho hroší kůží, pod tou maskou, pod tím ledovým srdcem, je opravdu romantik, který se mnou chce vést láskyplný život v monogamii a ne jen proto, že mě miluje, ale protože prostě chce... protože teď už je připravený. Jenže otázkou je, co z toho je pravda.

J: "Tak já razím," zezadu jsem ho objal, jak seděl u svého stolu.
B: "Ehm."

Dal jsem mu pusu na tvář a pustil ho. Buď to byl extra zabraný do té prezentace nebo jednoduše neměl náladu... nehodlal jsem to však zjišťovat.

B: "V kolik dorazíš?" zastavil mě ještě, než jsem odešel.
J: "Eh... nevím... brzo."
B: "Jo vlastně za předpokladu, že nenarazíš na žádnýho sexy kouska," hříšně se pousmál.

Konečně! Brian to řekl takovým popichovačným stylem, jakým to umí jedině on, že jsem věděl, že zase trochu uvolnil. Protože sám moc dobře věděl, že nemám v plánu jít s nikým jiným.

J: "Přesně tak. Uvidím, kdo bude stát za hřích."
B: "Ale moc to neprodlužujte, večer tě čekám."

Musel jsem se pousmát. Tahle nová verze Briana se mi vážně zamlouvá, neříkám, že ne... to, že šílím z toho, že on tu možná trpí, protože se chce obětovat pro moje štěstí, ještě neznamená, že bych nebyl šťastný, kdyby takový opravdu byl, protože chce.
Následně jsem se vydal za kluky do posilky a byl jsem překvapen, když jsem tam kromě Teda a Emmetta našel ještě Bena...

J: "Ahoj, kluci!"
Emmett: "Zlatíčko!" hned ke mně přitancoval a líbl mě na tvář.
Ted: "Ahoj."
Ben: "Justine... snad nevadí, že jsem se přidal? Potřebuju se dostat do formy."
J: "Vůbec! A do formy... do formy na bábovku nebo do jaký?"
Ted: "Taky už jsme se mu snažili vysvětlit, že mu ty svaly za chvíli prasknou."
Ben: "Nezapomeňte, že se musím udržovat fit víc, než kdokoliv z vás."

Všichni jsme mu přikývli za pravdu. I když důvod, kvůli kterému na sobě musí tak dřít, je dost na nic. Následně jsme se pustili do cvičení a Ben mě jistil a já naopak jeho... připadal jsem si vedle něj jako prcek. Možná bych na sobě měl začít taky víc makat...

Oběť pro lásku(3)

29. march 2018 at 0:03 | Janča |  Oběť pro lásku
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny #EmmettHoneycutt

Justin

Jak jsem se na ty palačinky těšil, tak jsem se v nich nakonec v podstatě jenom rýpal. Měl jsem hlavu jak pátrací balón. Nevím, zda je to nervozita ze svatby nebo oprávněné pochyby, ale... fakt mám z Briana divný pocit okolo žaludku. Neberte mě špatně, já ho miluju, miluju ho víc, než jsem si myslel, že je lidsky možné. Neumím si svůj život bez něho ani představit a chci si ho vzít víc, než cokoliv na světě. Ale pokud on tohle nechce... pokud se jen přetvařuje, protože si myslí, že mě tím dělá šťastným... pokud sám sebe obětuje pro moje štěstí... tak to zkrátka nemůžu dovolit.

Debbie: "Myslím, že ti tohle bodne," postavila přede mě hrnek kafe.
J: "To jsem si neobjednal."
Debbie: "Jo, ale jestli to nevypiješ, tak tu pravděpodobně zkolabuješ... jsi bílý, jako stěna."
J: "To se ti jen zdá... ale díky za kafe."
Debbie: "Copak se děje, Sunshine?"

Nevěděl jsem, zda jí říct, co mě trápí... je to Debbie, vím, že by mi řekla svůj nejupřímnější názor a asi by mě i nakopla do zadku, abych se vzpamatoval... ale právě ten její názor mě děsil ze všeho nejvíc... co když se totiž bude shodovat s mým? Co když Brian tohle opravdu nechce?

J: "Nic, Debb, jenom jsem se moc nevyspal."
Debbie: "To ty líbánky, že?"
J: "Co?"
Debbie: "Nevíš, co si o nich myslet... a především nevíš, co si o nich myslí Brian."
J: "Ehm... jo... přesně tak."

Byla to jenom malá část pravdy, ale aspoň jsem jí nelhal úplně. Možná mám jen pocit, že dokud neřeknu nahlas, čeho se bojím, tak je to jen pouhá domněnka... ale v momentě, co to vyslovím, už to bude realita. A toho se fakt bojím.

Debbie: "Já myslím, že byste jet měli, po tom všem, co se stalo, si to zasloužíte... skoro si umřel při výbuchu v Babylonu... tak aspoň něco hezkýho si zasloužíš."
J: "Myslím, že to hezký, už je jenom to, že si mě Brian chce vzít... teda snad," zamumlal jsem si zbylá dvě slova pod vousy, ale jak jsem mohl vidět Debbiin výraz, tak mě slyšela.
Debbie: "Co myslíš tím snad?"
Emmett: "Zdravím, drahouškové!" zničehonic mi na tváři přistála jeho pusa a on usedl vedle mě.

Myslím, že právě teď jsem se cítil stejně zachráněný jako předtím Brian, kterého zachránil Maikey. Fakt jsem nevěděl, co bych Debbie řekl.

Debbie: "No ne... nový kabát?"
J: "Vypadáš fantasticky."

Emmett se hned začal červenat a užívat si všechnu chválu. Někdy mu fakt závidím, jak nekomplikovaný život vede... teda vím, že si zažil svoje... ale ten jeho věčný optimismus a snaha si s ničím nedělat starosti... jo to bych taky uvítal.

Oběť pro lásku(2)

28. march 2018 at 0:02 | Janča |  Oběť pro lásku
varování 18+

#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny #MichaelNovotny

Justin

Brianovi se podařilo usnout s úsměvem na rtech, ale já jsem se ještě pár hodin převaloval, než se mi konečně podařilo jít spát. Zkrátka jsem o všem přemýšlel, možná až zbytečně moc. Možná jen panikařím, protože jsem nervózní z toho, že se budeme brát. Možná si jen zbytečně něco namlouvám. Přeci jen to, jak se Brian teď chová, je něco, o čem jsem snil od samotného začátku... ale teď když to konečně mám, mě to neskutečně děsí. Ale asi mám jen strach z toho, že by Brian snad potlačoval to, kým je, jen aby mě udělal šťastným... protože já sám vím, co to je, když po vás někdo chce, abyste nebyl tím, kým jste, můj otec mě odmítal jako gaye a hodně mě to ovlivnilo... nemohl bych chtít, aby Brian udělal něco takového sobě kvůli mně. Proto opravdu doufám, že se tohle neděje... že Brian je takový, protože chce.

Ráno mě Brian probudil, když se na mě zezadu natiskl svým horkým tělem a začal mě líbat na rameno a krk. Ruku si následně přehodil přes můj pas a klesal s ní níž a níž...

J: "Hmmm," pomalu jsem vrněl blahem.
B: "Dobré ráno," zašeptal mi do ucha.
J: "Kolik je hodin?"
B: "Tak akorát na to, abych se postaral o tvojí ranní erekci."

Musel jsem se pousmát, přeci jen se Brian pořád umí chovat jako Brian. A rozhodně jsem se jeho péči nebránil. Brian vzápětí pevně obejmul můj penis v dlani a začal mě pomalu třít, aby mě pěkně nažhavil, což se mu samozřejmě dařilo. Můj dech hned začal zrychlovat, a když se do toho začal třít svým rozkrokem o můj zadek a já mohl cítit, jak sám tvrdne, moje vzrušení akorát několikanásobně zesílilo.
Druhou ruku vsunul pode mě a za hruď mě k sobě přitáhl blíž a pevně mě držel, zatímco jeho ruka začal víc zrychlovat. Ihned jsem začal sténat a vzdychat slastí a Brian vůbec nebyl pozadu. Nemusel jsem se ho v podstatě ani dotknout a věděl jsem, že je k orgasmu stejně blízko jako já. Stačilo už jen pár pevných a rychlých tahů jeho rukou a jeho tření o moje pozadí a oba jsme bouřlivě vyvrcholili. Chvíli nám trvalo, než jsme to byli schopni vydýchat.

J: "Asi... asi bychom si měli dát sprchu, jsme celí lepkaví," zasmál jsem se.
B: "To asi znamená, že se milujeme, když tu na sobě ležíme celí ulepení," Brian se usmál a následně mě políbil.

Já však přišel ještě o víc dechu, než před chvílí. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že Briana uslyším něco takového říkat. Doslova jsem se domníval, že mám halucinace. A myslím, že i Brian si všiml mého zaskočení a hned se to pokusil nějak zamést pod stůl...

Oběť pro lásku(1)

26. march 2018 at 0:01 | Janča |  Oběť pro lásku
varování 18+

#JustinTaylor #BrianKinney #JenniferTaylor

Justin

Kdyby mi někdy někdo řekl, že přijde den, kdy mě Brian Kinney požádá, abych si ho vzal, tak bych se mu vysmál a zeptal se, zda se náhodou dočista nezbláznil. Sakra, vždyť snu, že mi Brian někdy řekne, že mě miluje, jsem se už vzdal před pár lety. A přes to se tyhle dvě věci udály během tak krátké doby, že já sám jsem nevěřil tomu, že se to stalo. Vlastně stále tomu nevěřím, mám pocit, jako by se to dělo někomu jinému, jako by to byl jenom sen a ne skutečnost. Ale skutečné to je a to víc, než si vůbec připouštím. Za dva týdny se s Brianem bereme a já snad v životě nebyl šťastnější a vyděšenější zároveň jako právě teď.

J: "Ahoj!"

S přihlouplým úsměvem jsem vstoupil do loftu a čekal jsem na Brianův uvítací polibek. Místo toho jsem ale zaslechl smích dvou lidí, tím jedním byl samozřejmě Brian a druhý jsem poznal okamžitě...

J: "Ahoj, mami."
Máma: "Ahoj, zlato!"
B: "Ahoj, zlato," Brian ke mně vyslal jeden ironický, ale přes to láskyplný úsměv.
J: "Co tu vyvádíte?"
Máma: "Přišla jsem zhodnotit loft na prodej a nějak jsme se s Brianem zapovídali nad sklenkou vína."

Nevím, jestli si Brian dal nějaký cíl, který zahrnuje, že mě bude neustále něčím překvapovat, ale opravdu se mu to daří. Vím, že s mojí mámou si od začátku rozuměl víc, než s mým otcem, ale nečekal jsem, že se někdy dožiju dne, kdy se spolu budou smát nad sklenkou vína.

J: "To vidím," přišel jsem k ní, abych ji líbl na tvář.

Brian se na mě podíval trošku žárlivě, jeho pohled značil, že by taky uvítal nějaký polibek. Ale chtěl jsem ho trochu pozlobit, tak jsem ho jen obešel. Dovedu si představit, jak to v něm vřelo.

Máma: "Ale měla bych už jít nebo mi Molly vynadá, že není večeře."
J: "Určitě by si poradila."
Máma: "Věř mi, tvoje sestra umí být ďábel teď, když je v pubertě... vlastně se dost podobá tobě."
J: "No tak, já byl zlatíčko."
B: "Eh-eh," Brian si odkašlal snažíc se mi dát najevo, že jsem do zlatíčka měl daleko... no asi má pravdu.
Máma: "Vážně musím. Ale doufám, že se stavíš... vy oba, na večeři a povinně."
B: "Přijdeme rádi."

To, jak se Brian změnil, mi začíná až nahánět hrůzu. Dřív by pravděpodobně zvracel při představě večeře, na které bychom se ukázali jako pár ještě k tomu u mojí mámy... a teď nadšeně souhlasí? No, hádám, že si budu muset zvyknout na to jeho nové já.
Šel jsem mámu vyprovodit ze dveří a hned, jak zmizela výtahem a já zavřel dveře, Brian se na mě zezadu natiskl a políbil mě na krk... bože, jeho mužná náruč ve mně vyvolává takový pocit bezpečí... a vzrušení zároveň.

Me without You(20)

23. march 2018 at 17:14 | Janča |  Me without You
Poslední díl

bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny

Justin

Je to už přes týden, co mi Brian řekl, abych se vrátil domů. A přísahám bohu, že jsem asi v životě nebyl vyděšenější. Tohle je přesně to, co jsem celou dobu chtěl... aby mi dal nějak najevo, co ke mně cítí, že mě miluje, že mě chce zpátky - a on to udělal. Ale já i přes to stále otálím, protože... protože mám jednoduše strach. Brian je nevyzpytatelný, nikdy nevím, co mě s ním čeká... i když právě to na vztahu s ním bylo asi nejvíc vzrušující, vždy mě totiž dokázal překvapit, šokovat, vyrazit mi dech. S ním jsem se nikdy nenudil, každý den byl neuvěřitelná jízda. Jízda, ze které jsem se rozhodl vystoupit, protože jsem se bál toho, že mě nikdy nebude milovat tak, jako já jeho, že to vždy bude pouze jednostranné, že se mě zkrátka jednoho dne zbaví, jako bych nic neznamenal... ale pravda je taková, že to já ve finále odkopl jeho a to tím nejhorším způsobem, jakým jsem mohl. A možná proto mám strach... protože vím, že si další šanci pravděpodobně ani nezasloužím. Ale ano - chci domů. Chci zpátky k Brianovi a užívat si zase každý den s ním naplno. Vím, že to s ním nikdy nebude snadné asi stejně, jako on to nemá zrovna snadné se mnou, ale chci zkrátka, abychom byli zase spolu. A k tomu budu potřebovat menší pomoct od někoho...

J: "Ahoj, Maikey," zavítal jsem do jeho krámku.
Maikey: "Justine, co... co tady děláš?"

Překvapivě po mně nevrhal vražedné pohledy ani neprskal lávu. Buď to je mi vděčný za záchranu v Babylonu, nebo ho jednoduše zášť vůči mně už přešla.

J: "Jen jsem šel kolem, tak jsem si řekl, že se stavím."
Maikey: "Brian tu není, jestli doufáš v tohle."
J: "Nehledám ho... jen jsem myslel... Maikey, co kdybychom nechali minulost minulostí a zase spolu dělali na RAGE? Fakt mi to chybí a myslím si, že tobě taky."

Možná jsem sem přišel kvůli něčemu jinému, ale... když už jsem tady, mohl bych se pokusit napravit to, co se díky mně podělalo.

Maikey: "Nebudu lhát, chybí mi to... jen jsem si nemyslel, že bys se mnou chtěl ještě spolupracovat po tom všem..."
J: "To, že jsme oba na zabití, neznamená, že musíme zahodit něco tak úžasného."
Maikey: "To asi ne... vlastně mám pár nápadů, které bychom mohli hned probrat... jestli máš čas."
J: "Jasně, že mám."

S Maikeym jsme byli během chvíle doslova jako malí kluci a strávili jsme nad tím pomalu celé odpoledne. Ani nemůžu popsat, jak moc mi to chybělo. A jestli mi tohle chybělo takhle, jak se asi budu cítit, až budu zase s Brianem?

Maikey: "Teda nechci tě vyhazovat, ale s Benem máme plány..."
J: "Jasný, chápu, už je pozdě. Půjdu, stejně ještě musím něco zařídit... akorát budu potřebovat tvojí pomoc."
Maikey: "A jéje."
J: "Neboj se, není to nic hroznýho... teda záleží na tom, jak se to vyvine, ale..."
Maikey: "Tak povídej."

Zasvětil jsem ho do všeho, co mám v plánu a i když se zprvu netvářil moc nadšeně, protože se obával toho, jak na to bude reagovat Brian, když zjistí, že je v tom namočený, ale nakonec se mi rozhodl pomoct, tudíž jsem doufal, že můj plán nakonec přinese i nějaké to ovoce.

Me without You(19)

22. march 2018 at 20:14 | Janča |  Me without You
varování 18+

#BrianKinney #JustinTaylor

Brian

Vůbec jsem nechápal, co se s Justinem děje, ale nehodlal jsem z toho promarnit ani vteřinu. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem ho tak zatraceně moc. Proto když jsem autem konečně zaparkoval před domem, tak jsem Justina hned políbil, tak vášnivě, že hned potom jsme oba museli zalapat po vzduchu. Bože, je tak krásný. Nemohl jsem z něj strhnout pohled.
Následně jsme se vydali dovnitř, ve výtahu jsme ze sebe nedokázali sundat ruce. Nevěděl jsem, zda to s tím výtahem tak hází, protože už je zkrátka starý nebo kvůli nám. Justin vrněl jako kotě, když jsem ho líbal na krku a hladil pod trikem na jeho rozpálené kůži.
Hned, jak jsme se ocitli u dveří, tak jsem chvíli zápasil s klíči a v další okamžik jsme byli konečně doma... vlastně já byl doma... Justin byl jen... na návštěvě? Můj mozek najednou chtěl přemýšlet nad věcmi, nad kterýma se to teď rozhodně nehodilo.

J: "Chci, abys mě šukal do bezvědomí," ale Justin mi hned dal důvod k tomu vrátit zpátky k vhodnějším myšlenkám.

Přitiskl jsem na ho dveře, které jsem zrovna zavřel a jazykem jsem obkroužil jeho rty. Tiše zasténal a dal mi ruce kolem krku, čímž mě k sobě přitáhl ještě blíž. Mohl jsem zřetelně cítit jeho stoupající erekci... jak mi chybělo mu dopřávat naprostou slast.
Justin se následně přisál na moje rty a pomalu mi vylíbal duši z těla, mezitím zápasil s mým páskem...

B: "Brzdi, Romeo."

Nevím, obvykle mám rád tu dravost, jednoduše ten nejžhavější sex na světě, při kterém si skoro způsobíme infarkt... ale tentokrát ne, tentokrát jsem... na to chtěl jít pomalu. Chtěl jsem si užít každou vteřinu a každý milimetr jeho těla.
Justin byl chvíli zaskočený, myslím, že to ode mě ani trochu nečekal, možná jsem překvapil i sám sebe, ale nakonec se mi oddal a přenechal mi veškerou kontrolu. Začal jsem se s ním proto pomalu za stálého líbání ploužit do ložnice. U postele jsme se zastavili a já ho začal svlékat. Každý kousek oblečení jsem z něj sundával doslova mučivě pomalu, ale zatímco on možná trpěl, já si to užíval. Měl jsem pocit, že není důvod spěchat, že máme všechen čas světa a já se nehodlal obrat ani o jedinou vteřinu slasti.
U jeho trenek jsem si dal zvlášť záležet, klečel jsem před ním a prsty jsem mu je pomalu stahoval, v okamžiku se mi naskytl pohled na jeho tvrdou chloubu. Zvedl jsem pohled k Justinovi, který netrpělivě čekal na to, co bude následovat. Hned na to jsem začal sát jeho špičku, Justin okamžitě sténal. Následně jsem zapojil i dlaň, kterou jsem začal přejíždět po celé jeho délce sem a tam. Justin se zapřel o má ramena, aby neztratil rovnováhu a po chvíli zarýval i nehty. Vzápětí jsem jej začal kouřit a přiváděl jsem ho dle zvuků, které vydával, nejspíš do miliontého nebe. Jazykem jsem mohl cítit, jak v něm pulzuje krev.

J: "Bri," zalapal po dechu a já věděl, že musím přestat.
B: "Lehni si," zašeptal jsem.

Justin ani chvíli neváhal a položil se na záda. Já ze sebe sundal oblečení, při čemž mě Justin pečlivě pozoroval a následně jsem si nahý lehl na jeho tělo. Nedovedu ani popsat, jak moc mi tenhle pocit chyběl. Jak moc mi chyběl Justin.
Prohraboval jsem se v jeho polodlouhých blonďatých vlasech a díval jsem se mu do těch nádherných modrých očí a věděl jsem jednoduše, že ho budu milovat, děj se, co děj, že s ním chci strávit zbytek svého života.

Me without You(18)

20. march 2018 at 0:03 | Janča |  Me without You
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #BenBruckner

Justin

Brian cestou napsal Benovi, aby si ho vyzvedl dole. Nevím, zda byl na Maikeyho stále kvůli něčemu naštvaný nebo se ho chtěl jen rychle zbavit, aby nemusel riskovat, že mu uteču, ale byl jsem rád. A zároveň nebyl. Strávil jsem v Brianově životě skoro dva roky a stačilo, abych v něm přes dva měsíce nebyl a teď mám pocit, že už ani nevím, jak s ním mám mluvit... jak s ním mám být sám. Ani zdaleka nemám v hlavě srovnané, co vlastně chci... myslel jsem, že chci konec, ale najednou mi zas tělem brouzdí ti známí mravenci a v Brianově blízkosti se cítím jako ten 17 letej kluk, kterého naprosto pobláznil. Konečně mám naději, že mě Brian možná opravdu miluje, i když to nikdy neřekl a pravděpodobně ani nikdy neřekne. Jen... já potřebuji víc, potřebuji, aby něco udělal, aby mi to opravdu ukázal. Jinak tohle asi nemá cenu.

B: "Teda, profesore, měl by sis ho víc hlídat," začal Maikeyho tahat z auta.
Ben: "To vidím. Potřeboval jsem oznámkovat nějaké testy... ale příště to asi radši udělám v noci."
Maikey: "Nedramatizujte... jen jsem si dal pár skle-skleniček."
Ben: "Jo a teď si dáš pár aspirinů a několik hodin spánku. Díky, kluci."
J: "V pohodě."
B: "Zítra ti zavolám, jestli žiješ... a pak tě zabiju za to, že piješ sám."
Maikey: "Můj nejlepší kámoš se choval jako idiot... neměl jsem na výběr."

Brian se zasmál a ušklíbl zároveň. Myslím, že sám uznal, že má Maikey právo se takhle chovat, sice nevím, co se mezi nimi stalo, ale jak tak znám Briana, tuším, že Maikey měl důvod.
Brian ještě pomohl s Maikeym Benovi do domu, já se mezitím opíral o jeho jeep a přemýšlel nad tím, co bude následovat... měl jsem v hlavě pár představ o tom, co by se mohlo stát... třeba na zadním sedadle Brianova jeepu, ale... myslím, že teď máme na práci mnohem důležitější věci, než sex... kterej mi s ním ale fakt chybí.

B: "Tak co uděláme s tebou?"

Byl jsem tak moc zažraný do svých myšlenek, že mě upřímně zaskočilo, když Brian stál najednou přímo přede mnou a ani mezi námi nebyla, kdo ví, jaká vzdálenost.

J: "Eh... jak to myslíš?"
B: "No chceš hodit k Debb nebo zpátky do Babylonu... nebo k někomu jinému?"

Nevěřil jsem tomu, že Brian tu naznačuje, že bych snad mohl mít ještě někoho jiného. Ale částečně se mi líbila ta jeho skrytá žárlivost.
A popravdě jsem nevěděl, co mu odpovědět... ale rozhodně jsem nechtěl k Debbie a ani k nikomu jinému... chtěl jsem být s ním, jen jsem nevěděl, jak to zařídit, abych mu a vlastně ani sobě nedával, kdo ví, jaký naděje, ale zároveň ho přiměl k tomu, aby mi ukázal... prostě něco!

Me without You(17)

19. march 2018 at 0:01 | Janča |  Me without You
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #EmmettHoneycutt #TedSchmidt

Justin

Nebyl jsem vůbec schopný se soustředit, připadal jsem si jako nějaká ztřeštěná školačka. Pořád jsem se na něj musel jednoduše koukat. Cítil jsem se v podstatě úplně stejně jako na začátku našeho... no nebudu říkat vztahu, zkrátka na našem začátku. Tehdy jsem při každém pohledu na něj cítil motýly v břiše, nával horka ve tvářích a taky jinde a hlavně to, že tohohle chlapa budu milovat navždy. A já fakt nevím, co se ve mně za noc změnilo, ale přesně tak se cítím i v tuto chvíli. Byl jsem rozhodnutý, že je s námi jednou pro vždy konci i navzdory tomu, jak těžké a hlavně nemožné se mi to zdálo... ale najednou je to jako bych se probudil ze snu nebo v tomhle případě spíš z vlastního nalhávání si do reality, ve které chci opravdu najít způsob, aby to mezi námi fungovalo. Opravdu chci a pokud Brian myslel svoje slova, kterými dal najevo, že mu nejsem ani trochu jedno, upřímně... tak myslím, že i on to chce. Ale nejdřív, než se jakkoliv rozhodnu, potřebuju mít jistotu a to asi nebude nic snadného.

Debbie: "Sunshine!"
J: "Huh?"
Debbie: "Nevidíš, že je tu plno práce? Utři si sliny a mazej!"

Dřív, než jsem stihl reagovat a obořit se s tím, že neslintám, tak se Debbie zase vzdálila. Ale bohužel měla pravdu, fakt mi skoro tekla slina po bradě. Proč mu to dneska tak šíleně slušelo?
No nic, bylo na čase vrátit se zpátky na zem a začít něco dělat, fakt tu bylo pekelně narváno. Škoda, že Debb už kluky včetně Briana obsloužila, rád bych měl záminku s ním mluvit... i když... to vlastně stále mám...

J: "Ahoj, dáte si ještě něco?"
Ted: "Já jsem v pohodě."
Emmett: "Mně bys mohl donést ještě dva kousky citronových řezů."
J: "Dobře. A ty, Briane?"

Skoro jako by byl tak zažraný do svých myšlenek natolik, že si ani neuvědomoval moji přítomnost až do okamžiku, kdy jsem vyslovil jeho jméno... což je něco, co mám pocit, že jsem neudělal roky.

B: "Co?"
Emmett: "Chce vědět, jestli si ještě něco dáš."
B: "Jo... ne... zaplatím," Brian hodil bankovku na stůl, která opět zahrnovala velké dýško a následně se beze slova zvedl a odešel.

A já tam stál jako opařený a vůbec jsem nechápal, co se právě stalo. Skoro jako by se na mě ani nedokázal podívat... ať už proto, že jsem mu ublížil, tak i proto, že pohled na mě pro něj očividně není snadný, když mě nemůže mít. Sakra, Briane, proč mi najednou tak moc dáváš najevo, že ti chybím?!

Ted: "Ježiš, to jsou bručouni."
J: "Oni?"
Emmett: "Maikey je taky úplný zlatíčko... zas mají neshody."
J: "Neshody?"
Ted: "Něco se stalo na večeři u Debb, ale nikdo nám nic nechce říct... oni dva spolu ale nemluví."

Tak jo, co když tady vůbec, ale vůbec nejde o mě? Co když Briana trápí, že nemluví se svým nejlepším kamarádem a já jsem úplně mimo a myslím si, kdo ví co? Anebo je tu taky šance, že ho momentálně trápíme oba dva.

Me without You(16)

16. march 2018 at 23:36 | Janča |  Me without You
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #DebbieNovotny #MichaelNovotny #BenBruckner

Brian

S Debbie jsme se po chvíli vrátili dovnitř. Maikey se na mě díval, jako bych mu ukradl oblíbenej komiks. Ben jako bych ublížil jeho mazlíkovi, což jsem asi udělal. A Vic - ten prostě jen koukal. Celej tenhle rodinnej večer byl jedna velká katastrofa. A to jen kvůli mně... a Justinovi. Dvěma lidem, kteří nejsou schopní vyřešit si svoje problémy jako normální dospělí lidi. Justin se chová jako ublížený štěně a já jako neschopný hovado. Ani jeden nejsme dokonalej, i když to o sobě rád tvrdím a Justin mi tak vždycky připadal, ale to zkrátka nejsme a teď je to vidět víc, než kdy dřív.
Já bych vážně rád našel způsob, jak zařídit, aby náš vztah fungoval, i když by možná nebyl ideální, i když by nebyl podle jeho představ, ale aspoň by byl... jenže Justin se zdá jako by už o žádný vztah se mnou ani nestál. A já mám pocit, že se asi není čemu divit. Na druhou stranu ale, já dal tehdy šanci jemu, i když jsem nechtěl a podívejte se na mě dnes... tak proč on ji, sakra, nemůže dát mně?

Maikey: "Ma, my už půjdeme."
Debbie: "Určitě, zlato?"
Maikey: "Jo, už je pozdě... a asi bychom jít měli," hodil po mně jeden vražedný pohled.
Ben: "Děkujeme za večeři, určitě se zas brzo stavíme."
Debbie: "To doufám!"

Oba se rozloučili a hned na to odešli, podotýkám, že se mnou se nerozloučil ani jeden z nich. Ale nemám sílu ani náladu se nad tím nějak pozastavovat, zvlášť když jsem si to nejspíš asi zasloužil.

Vic: "Já už si půjdou lehnout."

A tak jsme tu zbyli jenom já a Debbie. Což pro mě bylo jasným znamením, že asi i já bych měl konečně vypadnout. Ale bože, jak mně se nechtělo. Pořád jsem doufal, že Justin sejde dolů a já budu mít možnost s ním ještě promluvit, nejlíp mu vtlouct do hlavy nějaký rozum, ale... o tom se mi dnes mohlo jedině zdát.

B: "Já vím, taky už půjdou," reagoval jsem na Debbiin pobízející pohled.
Debbie: "Nevyhazuju tě, jen... dneska bys to asi měl nechat být."
B: "Dneska a asi už navždy... pochybuju, že má se mnou v plánu ještě někdy mluvit nebo cokoliv jiného..."
Debbie: "Určitě, jenom potřebuje čas."
B: "Bezva."

Rovnou jsem se otočil a chystal jsem se odejít, Debb mě však mezi dveřmi ještě zastavila "Nevzdávej to, zlato," pak mě políbila na tvář a dveře za mnou následně zavřela. Snažila se mě povzbudit, ale bohužel to mělo opačný účinek. Je těžké se nevzdat, když už nemám pocit, že je ještě o co bojovat.
Nasedl jsem do svého jeepu a chvíli jen zíral do blba nebo na blba a to ve chvílích, kdy jsem hleděl sám na sebe v zrcátku... jsem zkrátka blb. Blb, co všechno podělal.
Následně jsem se chystal konečně nastartovat, ale můj pohled ještě jednou zabloudil k Debbiinu domu a já mohl v prvním patře, přesně v Justinově pokoji, vidět, že se rychle pohnula záclona... alespoň za šmírování mu ještě stojím. To mě k úsměvu trochu dohnalo. Hned potom jsem jel domů, abych všechno dokázal zaspat.

Me without You(15)

13. march 2018 at 0:03 | Janča |  Me without You
bez varování

#JustinTaylor #BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny

Justin

Debbie byla jasná volba, když jsem opustil Ethanův byt a potřeboval jsem někde složit hlavu. K mámě se mi vracet nechtělo, nejsem ten typ, co se rád drží máminy sukně až do třiceti. A Daphne už jsem se naotravoval dost... i když to Debbie svým způsobem taky, ale tak nějak to byla ona, kdo navrhl mně, že je mi můj starý pokoj stále k dispozici, na jak dlouho jenom chci... neváhal jsem ani vteřinu. Jen jsem úplně nevěděl, jak to udělám s Brianem a s ostatními... nechtěl jsem jednoduše, aby někdo věděl, že jsem se s Ethanem rozešel. Vím, co by si o mně všichni mysleli - že jsem podvedl Briana, nastěhoval se do svého nového hnízdečka lásky a nakonec jsem vodil za nos i Ethana. Mysleli by si prostě to nejhorší... ačkoliv pravda je asi taková, že si to myslím jenom já... a možná Maikey by si to myslel vzhledem k tomu, jak se ke mně teď staví.
No a co se týče Briana, k tomu asi nemusím ani nic říkat... protože už jsem řekl, co bylo třeba... nerozešel jsem se s Ethanem kvůli němu nebo jasně částečně ano, ale ne v tom smyslu, že bych chtěl zpátky k němu... jednoduše proto, že zatím nejsem připravený na to vést vztah s někým jiným. A myslím, že bude trvat ještě dlouho, než se přes Briana dokážu přenést... zvlášť teď mi to neulehčil, když poprvé za tu dobu opravdu věřím, že mu vážně chybím.

J: "Jak si vůbec zjistil, že jsem tady? Debb ti to řekla?"
B: "Debb tvé tajemství držela perfektně v tajnosti celý měsíc... to ty ses prozradil sám."
J: "Huh?"
B: "Nechal sis dole svůj skicák."
J: "A to automaticky znamenalo, že tu musím být?"

Jen jsem ho popichoval, protože jsem věděl, že i on si uvědomoval, že skicák neznamenal, že tu jsem... on si to jednoduše asi přál natolik, že byl ochotný tu slídit. Ale řekl bych, že to popichování se mu moc nelíbilo. On zkrátka nechtěl připustit, že by snad doufal, že mě tu najde... jasný důkaz toho, že Brian navždy zůstane Brianem. Že radši bude schovaný za tou svojí maskou a hrdostí, než aby přiznal, že ke mně cokoliv cítí. Já s takovým člověkem zkrátka nemůžu být, i když ho miluju sebevíc.

B: "Ne, jen mě to prostě napadlo."
J: "Jo... no tvůj nápad byl správný. A teď pokud dovolíš, jdu si dát sprchu."

Ani nemusel nic říkat a já v jeho tváři vyčetl hned dvě věci, ta první byla, že ho moje ledovost přímo zarazila a ta druhá, že jeho první myšlenka byla 'Jak rád bych se přidal.' A nebudu zatloukat, i já bych byl rád, kdyby se přidal, ale... všichni víme, že to prostě nejde.

B: "Jasný, nerad bych tě od toho zdržoval."

Brian se najednou otočil a odešel pryč a já popravdě vůbec netušil, zda jsem ho právě naštval nebo co přesně, ale rozhodně mi to tak připadalo. Asi jsem mu dal ochutnat trochu jeho vlastní medicíny.

Me without You(14)

12. march 2018 at 0:02 | Janča |  Me without You
bez varování

#BrianKinney #JustinTaylor #DebbieNovotny

Brian

Mojí první myšlenkou logicky bylo, že Justin je tady. Ale nedávala mi vůbec žádný smysl, protože... proč by tady byl? Bydlí přeci s tím svým houslistou. Že by trable v ráji? Sakra, tohle má určitě nějaké smysluplné vysvětlení... jako třeba to, že se za Debb stavoval, kreslil něco a svůj skicák si tu zapomněl. I když, on je k tomu skicáku pomalu přirostlej, sice už ho tolik nepoužívá od té doby, co má svůj počítač, ale stejně se pořád rád vrací ke klasickým metodám, i když to pro něj není nejsnazší. Ale sakra, o to tu teď nejde. Je opravdu možné, že by tu právě teď Justin byl? Ale proč by se schovával? Jasně, proč asi... kde jsem já, není on anebo alespoň dělá, že tam není, takže tohle není zas tak šokující. Ale ne, je to blbost... je to jen moje zbožné přání, nic víc nic míň. Ale přeci jen...

B: "Skočím si na záchod."

Nevím, proč jsem se namáhal jim to sdělovat, stejně mě nikdo nevnímal. Nahoru po schodech jsem našlapoval jak baletka, bál jsem se vynaložit moc síly, aby náhodou nevrzaly... připadal jsem si, jak šílenec. Věděl jsem, že tady Justin být nemůže, ale stejně jsem se choval jak magor.
Před Maikeyho... vlastně Justinovo... nebo teď už ani jednoho... sakra, kdo se v tom má vyznat... prostě před tím pokojem jsem se zarazil a snažil jsem se zaposlouchat, jestli něco neuslyším. Ale Justin tam buď to vážně nebyl anebo se snažil nevydávat žádné zvuky. Bože, dej se dohromady, Kinney!
Ač jsem se bál toho, co tam najdu sebevíc, za tu kliku jsem nakonec vzal a... řekněme, že jsem našel to, co jsem čekal, jen ne tak, jak jsem doufal - všude byly jeho věci, jenom ne on.

Debbie: "Mohlo mě napadnout, že budeš slídit," ozvala se zničehonic za mnou v tak těsné blízkosti, že jsem nadskočil.
B: "Kriste, Debbie!"
Debbie: "Není tady."
B: "Teď... ale něco mi říká, že tu byl."
Debbie: "Briane, tohle je na něm, aby ti to řekl."
B: "Jestli sis nevšimla, tak se mnou zrovna dvakrát nemluví... a nevím úplně přesně, co by mi měl říkat... on u tebe bydlí nebo co?"
Debbie: "Briane..."
B: "Je to jednoduchá otázka - ano nebo ne?"
Debbie: "Ano, ale..."
B: "Jak dlouho? A proč si mi to neřekla?"

Nebudu lhát, docela to ve mně začalo bublat. Jedna věc byla, že Justin bydlí u Debbie, ale ta druhá, že mě Debb vidí skoro denně a nebyla mi to schopná říct... ačkoliv ona ze všech lidí ví nejlíp, jak zkurveně na tom kvůli němu jsem.

Debbie: "Asi měsíc... a neřekla jsem ti to, protože nechtěl... neví to téměř nikdo... jen Jennifer a Daphne."
B: "Měsíc? Aha... tak to je vážně skvělý, Debb, to... počkat..."

Najednou mi došlo, že jestli tady je měsíc znamená to, že tu je zhruba od té doby, co jsme spolu naposled mluvili... co mi řekl, že chce být s tím svým houslistou a že mezi námi je na dobro konec... co to sakra?

Me without You(13)

9. march 2018 at 0:04 | Janča |  Me without You
bez varování

#BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #BenBruckner #VicGrassi

Brian

Od naší poslední konverzace s Justinem, kdy mi sdělil, že je mezi námi definitivní konec, uběhl další měsíc. Od té doby jsem s ním neprohodil jediné slovo, vlastně ho skoro ani nevídám, přijde mi, že dělá vše pro to, abychom se nikde neviděli, a když už na sebe narazíme, tak dělá vše pro to, aby nezaregistroval mojí existenci. Jestli mi vrací ty doby, kdy jsem mu dělal přesně to samé, tak mu to jde na výbornou, protože se díky tomu cítím fakt mizerně. Ale... asi v tom jen hledám něco, co tam není... on se mi nesnaží nic vracet, on jen dělá to, co mi jasně řekl - žije svůj život beze mě - jak nejlépe to jde. Pro něj je zkrátka konec a i když by měl být i pro mě, i když ho malá část mě nenávidí za to, co mi udělal, nejsem schopný se s koncem jen tak smířit, nechci se s ním smířit, pořád ve mně dřímá naděje... že třeba jednou... bude zase patřit mně. Jenže to je nejspíš jen moje naivní touha... která nemá žádnou šanci... protože on už patří někomu jinému - další věc, co mi dal dost jasně najevo. Justin je jednoduše pryč... konečně, asi bych měl říct, ale pravda je, že i přes to, jak moc jsem ho chtěl dřív ze svého života pryč, tak právě teď bych dal cokoliv za to, aby se do něj vrátil.

B: "Dobré ráno, Debbs."

Posadil jsem se na bar a rozhlédl se na všechny strany - zase tu nebyl. Nevím, jak to dělá, že kdykoliv, co tu jsem, tak tu není, nevím, jestli se schovává ve skladu nebo pod Debbiinou zástěrou, ale prostě tu není. A když už mám to štěstí, že tu je, tak je to skoro, jako by tu nebyl. Bože, jak mi chybí ty časy, kdy mě pronásledoval na každém kroku, až mě to přivádělo k šílenství.

Debbie: "Ahoj, zlato. Co si dáš?"
B: "Dva toasty a kafe."
Debbie: "Hned to bude."

Víte, co dalšího mi přijde divný? Že Debbie už nedělá žádné ty svoje nálety na mojí duši, kdy mi domlouvá, abych to s Justinem nevzdával... vlastně jsme spolu o něm nemluvili přesně od chvíle, co jsem s ním mluvil naposledy... asi bych měl být rád, ale... je to sakra divné.

Debbie: "Tady to máš."
B: "Díky."
Debbie: "A až uvidíš toho malýho zmetka s mojí DNA, vyřiď mu, že ho i Bena dneska očekávám na večeři, když se na to včera vykašlal."
B: "Ups, za to asi můžu já... ale neboj, tvůj láskyplný vzkaz mu doručím."
Debbie: "Výborně a rovnou se té večeře můžeš taky zúčastnit."
B: "Co? Tak to prrr... já už plány mám."
Debbie: "Pro jednou vyměníš orgie v lázních či v zadní místnosti za jednu milou a chutnou večeři s rodinou. V 7 vás čekám."
B: "Ale..."
Debbie: "Briane, věř mi, nechceš, poznat mojí druhou stránku."
B: "Myslím, že tu čest už jsem měl párkrát... proto se mnou večer počítej."
Debbie: "Výborně."

Debb se se spokojeným výrazem vydala zpátky do práce a já si zanadával pod vousy, dnešní večer jsem si takhle rozhodně nepředstavoval. I když... možná... budu mít šanci z ní dostat nějaké info ohledně Justina... ačkoliv, k čemu mi to vlastně bude? Dal jasně najevo, že už se mnou nechce být... co asi tak můžu udělat, abych změnil jeho názor?
Jen, co jsem do sebe naházel jídlo, zamířil jsem za Maikeym do krámku oznámit mu tu úžasnou novinu...

Me without You(12)

8. march 2018 at 0:01 | Janča |  Me without You
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Debb se snažila, jak mohla, ale ani ona mě nedokázala zbavit toho pocitu, že jsem všechno zničil. Podvedl jsem Briana, protože jsem se zamiloval do Ethana, kterému teď lžu, protože stále miluju Briana... a asi ho nikdy milovat nepřestanu. Miluju je oba, ale chci být s tím, se kterým být nemůžu. Nemůžu být s Brianem, protože by to zkrátka nikdy nemohlo fungovat. Nechci už dál předstírat, že jsem spokojený s tím, jak náš vztah vypadal. Brian na vztah nebyl připravený a pravděpodobně ani nikdy nebude a já chci od vztahu všechno, co se od něj očekává... nebo alespoň to nejzákladnější a to vědět, že mě Brian miluje, jenže... on toho není schopný... nedokáže mě milovat a já už nedokážu předstírat, že mi to nevadí. Ale i přes to, že je Ethan přesně tím, co od přítele chci, nikdy nebude tím, koho chci. Myslel jsem, že ano, myslel jsem, že když uběhne víc času, tak na Briana postupně přestanu myslet a budu šťastný s Ethanem... jenže jsem asi konečně pochopil, že je jedno, kolik času uběhne, protože Brian je ten, kdo si ukradl celé moje srdce pro sebe... i když teď už na tom nejspíš nezáleží. Ale aspoň už konečně vím, co musím udělat.

Debbie: "Zlato, co kdyby ses šel natáhnout do svého starého pokoje? Vypadáš unaveně."
J: "Musím za Ethanem... musím udělat to, co je správné."
Debbie: "To počká do rána."
J: "Právě, že nepočká."
Debbie: "Bude muset, protože s tím, jak vypadáš vyčerpaně, je dost pravděpodobné, že usneš za chůze."
J: "Ale..."
Debbie: "Neodmlouvej mi."

To víte, že jsem chtěl odmlouvat, ale měla pravdu. Jsem pekelně vyřízený. A i když možná nakonec ztratím odvahu k tomu udělat to, co je třeba... nemůžu to udělat ani v takovém stavu.
Proto jsem ji nakonec poslechl a vydal jsem se do svého pokoje. Byl to tak dobrý pocit si konečně lehnout do té měkké postele... kéž by se ten dobrý pocit týkal i mých myšlenek.
Ethanovi jsem napsal zprávu, že zůstanu přes noc u Debbie a že mu to ráno všechno vysvětlím... a tím všechno myslím VŠECHNO. Je zkrátka na čase, abych udělal to, co je nezbytné. I když mě to děsí, i když se bojím, že to je třeba chyba, i když toho možná budu litovat... tak právě teď zkrátka cítím, že to takhle musí být. Ale teď se opravdu musím vyspat.

Debbie: "Sunshine?"
J: "Hmmm."
Debbie: "Zlato, vzbuď se."
J: "Co... co se děje?"
Debbie: "Nic, jen musím do jídelny..."
J: "Sakra, já mám vlastně taky šichtu!"
Debbie: "Už jsem zařídila náhradu. Došlo mi, že asi budeš potřebovat volno."
J: "Díky."
Debbie: "Vic dělá snídani, tak se najez, než... však víš."

Ani jsem jí nemusel říkat, co chci udělat a ona to věděla. To je zkrátka Debbie, ona vždy všechno ví. Kéž by věděla i to, jak tohle všechno nakonec dopadne. Hodila by se mi nějaké křišťálová koule, co by mi pomohla, abych viděl do budoucnosti.

Me without You(11)

6. march 2018 at 14:16 | Janča |  Me without You
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Chtěl jsem ho přestat líbat, ale nemohl jsem... protože stejně jako jsem přestat chtěl, jsem přestat nechtěl. Možná to může znít šíleně, ale je to zkrátka tak. Věděl jsem, že to, co dělám, je špatné, ale cítit jeho ruce omotané kolem mého těla, cítit chuť jeho rtů, teplo jeho kůže... mám pocit, jako by byl moje droga, jako bych měl abstinenční příznaky, které konečně pominuly a tak moc se nechci vzdát toho pocitu, co teď cítím... jenže... tohle... tohle přeci nic nemění. Tohle nemůžeme... tohle já nemůžu... moje city k Brianovi nikdy nezmizely a nejspíš nikdy nezmizí, vždy ve mně bude něco, co ho bude chtít líbat, kdykoliv ho uvidím a to je asi normální, něco jsme spolu zažili a to ignorovat zkrátka nedokážu a ani nechci... ale tenhle polibek je zkrátka náš poslední. Musí být. Občas v životě musíme nechat jít lidi, které milujeme, protože jiné řešení zkrátka není.

J: "Briane, přestaň,"...Odtáhl jsem se od něho.
B: "Co je?"
J: "Tohle byla chyba. Jsem teď s Ethanem."
B: "Tak proč jsi tady, Sunshine?"
J: "Protože jsme to oba potřebovali uzavřít."
B: "Jestli si takhle představuješ uzavření, tak v tom máš trochu zmatek..."
J: "Máš pravdu, je to zmatek... mám v hlavě takovej zmatek, že si to ani nedokážeš představit... protože tě miluju... miluju tě od první chvíle, co jsem tě poprvé viděl... a i když mě možná nějaká část tebe taky miluje... my oba víme, že tohle by nikdy nemohlo fungovat."

Nevím, zda jsem o tom víc přesvědčoval Briana nebo sebe, ale... zkoušeli jsme to... dva roky jsme se snažili o nemožné a ničeho jsme nedocílili. Pro Briana bych nikdy nebyl tím, čím pro něj chci být a já se nemůžu smířit s tím, co mi je ochotný nabídnout, když chci zkrátka víc. Někdy milovat zkrátka nestačí.

B: "Jo, to asi nemohlo... v tom máme asi jasno oba."
J: "Yeah. Měl bych jít."
B: "To nejspíš měl."

Způsob, jakým se na mě díval... bože... nesnáším tenhle pohled... protože tímhle pohledem mě vždy přiměl cítit se jako bych pro něj byl celý svět... a to je to poslední, co právě teď potřebuju.

J: "Briane..."

Než jsem stihl cokoliv říct, přerušil mě můj zvonící telefon. Když jsem na displeji uviděl Ethanovo jméno, píchlo mě u srdce, cítil jsem se jako totální mizera...

B: "Měl bys to vzít,"...Všiml si toho, kdo mi volá.

Nechtěl jsem to brát, zvlášť když jsem věděl, že mu budu muset lhát, už takhle stačilo, že jsem mu tvrdil, že jdu jen na chvíli na čerstvý vzduch a nakonec jsem skončil tady u Briana... vlastně na ten čerstvý vzduch jsem šel právě kvůli Brianovi, abych ho nějak dostal z hlavy... a přitom se mi podařil přesný opak.

Me without You(10)

5. march 2018 at 0:04 | Janča |  Me without You
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Oh my God - to bylo první a asi to jediný, na co jsem dokázal momentálně myslet. Stál tu přímo přede mnou... přesně o tomhle jsem snil od chvíle, co ode mě odešel... že přijde a budeme spolu sami. Já vím, že tu nejspíš není kvůli tomu, kvůli čemu doufám, ale... je tady a to je hlavní. To totiž znamená, že mu ještě nejsem jedno, že tu kvůli něčemu je a já do poslední chvíle budu věřit, že tu je proto, že si uvědomil, že chce být jenom se mnou.
Sakra, koukal jsem na něj jako na nějak zatracenej svatej obrázek, jako by snad spadnul rovnou z nebe, víc najevo jsem svou náklonnost asi dát nemohl... jestli jen z mých očí nevidí, jak moc ho miluju, tak už nevím, co víc udělat... jasně, říct mu to by asi bodlo, jenže... jsem z toho tak vyděšenej jako z ničeho jiného v mém životě.

J: "Promiň, že jsem se sem tak vetřel, jen... potřebuju s tebou mluvit."

Věděl jsem, že mluví, jeho rty se hýbaly a vycházel z nich zvuk a ačkoliv jsem slova pochytil, nebyl jsem nějak schopný vnímat, co vlastně říká... byl jsem mimo, totálně.

J: "Briane?"
B: "Eh, promiň... co si říkal?"
J: "Že bych si rád promluvil."
B: "Oh, to zní vážně,"...Jasně, ty nemůžeš ten svůj humor dát chvíli stranou, že ne Briane?
J: "Tak trochu to vážný je..."

Můj přihlouplý úsměv náhle zmizel... je to vážný... a to může znamenat jedině dvě věci, buď to mi vážně přišel říct, že chce zpátky nebo přesný opak...

B: "Tak půjdeme dovnitř."

Šel jsem otevřít dveře, u kterých Justin stál a tím pádem stál hned vedle mě... tak blízko, že jsem mohl cítit jeho horký dech... bože, jak jsem ho chtěl přitáhnout k sobě a vylíbat mu duši z těla.

B: "Dáš si něco k pití?"
J: "Ne, díky."

To mně se rozhodně něco bude hodit, pomyslel jsem si a následně jsem si nalil skleničku skotské. Ať už mi přišel říct cokoliv střízlivý to asi nevstřebám.

J: "Je to tu pořád stejný."
B: "Nebyl jsi tu měsíc... co by se mělo změnit?"
J: "Nic, já jen... to je fuk."

Říkal, že je to fuk, ale ve tváři jsem mu viděl, že to fuk není ani trochu. Myslím, že být tady po delší době, na něj mělo větší vliv, než čekal, že bude mít. No jo, Sunshine, kdybys neodešel, tak by ses teď nemusel takhle cítit... tohle byl tvůj domov a tys ho opustil.
Ačkoliv jsem chtěl zdržovat co nejdéle, tak jsem v sobě nakonec našel odvahu, abychom vyřešili to, proč je tady...

B: "Takže, o čem si se mnou chtěl mluvit?"

Já tu odvahu možná sebral, ale přišlo mi, že on ji najednou ztratil... do tohohle rozhovoru nebyl zrovna žhavý a to značilo pouze jediné - není tady, aby mi řekl, že chce zpátky.

Me without You(9)

2. march 2018 at 0:02 | Janča |  Me without You
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Cítil jsem se jako idiot. Jako totální idiot, který neví, co chce. Byl jsem s Brianem a toužil jsem po někom, jako je Ethan. Teď jsem s Ethanem a neustále vyhledávám Brianovu společnost. Nevím sakra, co chci! Možná Briana s Ethanovým kouzlem. S Ethanovým smyslem pro romantiku, Briana, který se nebojí dávat mi najevo, jak mě miluje stejně jako Ethan. Jenže takový Brian nikdy nebude, to víme všichni, už mě o tom přesvědčil nesčetněkrát. Brian je zkrátka Brian. A já i přes to, že každá buňka v mém těle chce skočit do jeho náruče, musím přijít na to, jak jít se svým životem dál. Ethana miluju a to, že ho nikdy nebudu milovat tak jako Briana, neznamená, že to nemůže být stejně hluboké a úžasné a ještě k tomu s tím, že on mě bude milovat stejně. To Brian zkrátka neuměl, i když se snažil. Měl jsem zkrátka svoje důvody pro to od něj odejít a ty přeci nezmizí za pouhý měsíc... kdybych se k němu vrátil bylo by všechno pořád stejné a přesně proto je na čase to ukončit a to definitivně. Bude to tak nejlepší pro nás pro oba.

Debbie: "Jsi v pořádku?"...Šťouchla do mě ramenem.
J: "Eh? Jo... jasně... jsem."
Debbie: "Určitě? Vypadáš, jak kdybys viděl ducha."
J: "Toho bych možná viděl radši."
Debbie: "Jo... vidím, že sám nevíš, co chceš."
J: "To jsem tak průhledný?"
Debbie: "Spíš čitelný. Ale já ti rozumím, zlato, Brian je zkrátka zmetek se svým vlastním neodolatelným kouzlem... a ty ho miluješ."
J: "Jo, ale Ethana miluju taky... on je ten, s kým mám být."
Debbie: "Justine, zlato... mít s někým být a chtít s někým být... to jsou dvě rozdílné věci... a ty si to budeš muset srovnat v hlavě dřív, než jim ublížíš oběma... a především sám sobě.

Yup. Debbie rozhodně ví, jak někoho přimět k pochybám. Ještě před minutou jsem byl rozhodnutý, ale teď mám pocit, že jsem zmatený víc, než předtím. Jenže... ona má pravdu... zatracenou pravdu stejně jako vždy. Nicméně věc se má tak, že já vážně nevím, s kým chci být. Vím jen to, s kým mám být a to je Ethan a to zkrátka bude muset stačit. Protože dokud jsem s ním šťastný, nic víc přeci nepotřebuju, ne?

BRIAN

Začínal jsem být v koncích, protože jsem opravdu nevěděl, co dělat... nikdy jsem tohle dělat nemusel a především nechtěl. Tohle byl přesně důvod, proč jsem láskou opovrhoval, protože jsem věděl, že přináší akorát komplikace a bolest... jenže jsem se neposlouchal a nakonec se zamiloval... abych nakonec co? Musel koukat na to, jak mi to nejlepší v životě ukradl nějakej podělanej houslista? Nebo abych snad byl dokonce odhodlaný o něj zabojovat, i když je to naprosto proti mé přirozenosti, jen abych se dočkal toho, že se mnou Justin nechce ani mluvit?

Me without You(8)

1. march 2018 at 0:05 | Janča |  Me without You
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Jsou chvíle, kdy doslova zapomenu na to, že s Justinem už nejsme spolu, sice opravdu krátké chvíle, ale někdy opravdu nastanou... jenže stačí málo a hned si vzpomenu na to, jak se věci mají... s tím, co se dělo teď před mýma očima, jsem si mohl být jistý, že žádnou takovou chvilku už nezažiju.
Když jsem je spolu viděl, měl jsem pocit, jako bych to všechno zažíval znovu od začátku, měl jsem před očima obrázek toho, jak se líbali v Babylonu, jak mi Justin věnoval poslední pohled a nakonec se otočil a ruku v ruce s ním odešel pryč... teď možná nikam neodcházel, ale cítil jsem se úplně stejně mizerně... vlastně možná ještě hůř, protože koukat na ně je pro mě čiré utrpení... snad bych radši kdyby prostě odešli... navždy nejlíp, abych mohl zapomenout. Jenže... já to nechci, představa, že bych ho už nikdy neviděl, je asi ta nejhorší na světě.

Maikey: "Jako by nestačilo to, co ti udělal... on se tu s ním musí ještě promenádovat."
B: "Může si dělat, co chce."
Maikey: "Jasně, ty si vlastně úplně v pohodě, já zapomněl."
B: "Správně, jsem v pohodě."
Maikey: "Pokud se ti ve lži žije líp, tak prosím..."

Měl jsem sto chutí ho zaškrtit holýma rukama. Zná mě dost dobře na to, aby věděl, že když se přetvařuju, abych vypadal, že jsem v pohodě, má to nechat být... a ne se v tom rýpat ještě víc. Já sakra vím, že mi nežere tu mojí masku vůbec mě to netrápí jsem v pořádku, ale tím, že se mě v tom bude snažit vykoupat, ničemu nepomůže.
Ale ať jsem se snažil sebevíc tvářit, že mě to netrápí, musel jsem něco udělat, protože jestli bych ještě chvíli musel koukat na to, jak mu ten houslista sahá na zadek, tak bych asi někoho zabil...

B: "Hej, pikolíku! Naše jídlo... hladovíme!"
J: "Hned to bude!"

Justin se rychle vzpamatoval a běžel nám pro něj. Popravdě mi to jídlo bylo úplně putna, vlastně mě z toho všeho hlad i přešel, ale cokoliv, jen abych je od sebe odtrhl a dostal ho k sobě.

J: "Omlouvám se, tady to máte..."
Emmett: "V pohodě, zlatíčko."
Ted: "Jo, zas tak moc nehladovíme, Brian jen..."...Neměl šanci to dokončit, protože jsem ho pod stolem kopnul do holeně.

Jednou se mi nabízejí, abych je urážel pro zlepšení svojí nálady a v další chvíli se zas chovají k Justinovi jako by byl neviňátko... fajn beru to, je to i jejich kamarád a asi lepší, než jsem kdy byl já... ale uvítal bych, kdyby byli na mojí straně... a možná, kdyby to Justin viděl, pochopil by, že to, co dělá, je ta největší blbost... že s tím kudrnáčem nikdy nebude šťastný, že je to jenom lež, protože se bojí být se mnou... což mu nezazlívám, ale pokud k tomu můžu něco říct, měl by to radši risknout se mnou, než žít ve lži s někým, kdo mu dá pouhou napodobeninu té jeho slavné romantiky...