"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Zimní dobrodružství(4)

30. ledna 2018 v 0:01 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

I kdybych se snažil sebevíc, tak na Justina se zkrátka nedá zlobit dlouho. Zvlášť, když přesně ví, jak mě zpracovat. Nikdy jsem se na něj neuměl zrovna zlobit nebo jo uměl, už mě dokázal párkrát pěkně vytočit, ale to spíš, když byl tvrdohlavý a dělal něco, co ho mohlo nějak ohrozit. Jinak je to ale asi nemožný... stačí, aby se na mě podíval těma modrýma očima, aby nasadil ten svůj zatraceně krásnej úsměv, aby mě jednoduše odzbrojil tou svojí dokonalostí a jsem jeho... patřím mu jako nikdy nikomu jinému... což je asi důvod, proč jsem kvůli němu zařídil tu směšně romantickou dovolenou na horách.
Nebudu však lhát, když jsem mu řekl, že pro něj mám překvapení, čekal jsem trochu jinou reakci, jasně vím, že moje překvapení nikdy nebyly zrovna příjemná, ale čekal jsem, že se začne hned vyptávat, ale on se místo toho jen tak přihlouple usmíval a díval se na mě jako by ani nevěděl, co říct...

B: "To se mě nezeptáš, co to je nebo si snad zapomněl mluvit?"
J: "Ne... já... jasně, že mě zajímá, co to je... proč nejdeme na bar, kde mi to povíš?"

Tak jo, jeho chování je od normálního dost vzdálené. Nejdřív lítá všude možně a tráví večer s holkama a u Maika s Benem ohledně čehož do teď moc nevím. Do telefonu mluví jako bych ho snad otravoval. A nakonec ho pomalu ani nezajímá, že já - někdo, kdo takové věci absolutně nedělá - pro něj mám překvapení. Hádám ale, že dolovat z něj, co se děje, by mi momentálně bylo k ničemu...

B: "Tak jdeme."

Justin se usmál a vydal se napřed, já ho hned následoval. Na baru jsem viděl Teda, Emmetta a Maikeyho s Benem, kteří asi dorazili s Justinem. Šli jsme k nim, ale nechtěl jsem o tom mluvit zrovna před nimi. S Justinem si však hned všichni vyměnili zvláštní pohledy... kdybych měl v nejbližší době narozeniny řekl bych, že mi plánují nějakou tajnou narozeninovou oslavu, ale ty já nemám... tak co s nimi, sakra, je?

Maikey: "Ahoj!"

Jen jsem kývl hlavou a všechny jsem si je prohlížel. Nevěděl jsem, o co tu jde, ale věděl jsem, že o něco rozhodně... a nelíbilo se mi to ani trochu!

B: "Tak fajn, co je s vámi?"
Maikey: "S námi?"
B: "Ano s vámi všemi! Tváříte se divně... vyměňujete si pohledy... u vás dvou Justin strávil večer... nikdo mi nic neříká... takže, co je s vámi?"

Začínal jsem mít fakt nervy. Nenávidím zkrátka, když mi lidi něco tají a dělají ze mě vola. To bych fakt vraždil.

B: "Takže bude někdo mluvit nebo jak?"
J: "Nic se neděje, Briane, opravdu."

Řekl to tak přesvědčivě, že bych mu možná i věřil, kdybych neviděl výrazy těch čtyř.

B: "Fajn, jak chcete... jdu domů.""

Otočil jsem se na patě a šel jsem prostě pryč. Na tohle fakt nemám nervy. Jedna věc byla, že mi Justin něco tají, ale druhá věc je, že v tom nejspíš jedou úplně všichni a ani jeden mi není schopný říct, o co jde. To si fakt všichni můžou akorát tak políbit. A to jsem si myslel, že na Justina být naštvaný nemůžu...


JUSTIN

Krise pane! Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout ze všeho nejvíc. Chtěl jsem mu všechno říct v klidu, až budeme spolu jenom my dva, jenže tihle čtyři jsou naprosto neschopní tvářit se normálně.

J: "Výborný, kluci, fakt výborný!"
Emmett: "Všichni tady víme, že já nikdy nebyl dobrý v tajnostech."
Ted: "A já byl teprve před chvílí zasvěcen... sám to teprve zpracovávám."
Maikey: "A já doufal, že už si mu to řekl."
J: "Chtěl jsem to nechat na doma, až budeme sami... jenže on pak začal s tím, že má pro mě nějaké překvapení a já jsem zpanikařil, protože jsem věděl, že až se dozví, co jsem naplánoval a že ho chci do toho zatáhnout, zabije mě."
Ben: "No mám pocit, že teď už ti nic jiného, než mu to říct, nezbývá nebo si bude myslet, že mu tajíme, kdo ví co."

Bezvadný. Jako já vím, že jsem to vymyslel a že v tom případě to musím být já, kdo si to všechno vyžere. Ale přišlo mi, že se v mém utrpení doslova vyžívají... nebo spíš, že jsou hlavně rádi, že to nejsou oni, kdo mu to novinku řekne. No tak, abych šel...

Emmett: "A ať tě nezabije!"...Křičel za mnou.
J: "Díky za tu starost!"

Ačkoliv pravděpodobnost, že mě opravdu zabije, byla dost velká, tak jsem i přesto právě teď otevíral dveře loftu, svoje kufry jsem naštěstí nikde neviděl, takže aspoň nějaké plus. Za to jsem ale uviděl Briana, ležel na pohovce se skleničkou...

J: "Ahoj,"...Posadil jsem se k němu.

Nic mi neřekl, pomalu se na mě ani nepodíval. Jiný by možná řekl, že to trochu přehání, ale já ho chápal. Já a kluci pro něj znamenáme hodně, i když by to ani za nic nepřiznal a v momentě, co má pocit, že se mu nějak straníme a tajíme mu věci, je to asi něco, co nesnáší zrovna nejlépe.

J: "Zlobíš se?"
B: "Mám důvod?"
J: "No tak, Briane..."
B: "Co, Justine? Už mi konečně řekneš, o co šlo nebo dál budeš dělat, že o nic?"
J: "Hádám, že ti to řeknu... stejně myslím, že ani nemám moc na vybranou, pokud nechci noc strávit na téhle pohovce nebo snad někde úplně jinde..."

Brian po mně hodil takový pohled, který říkal, že je na mě sice naštvaný, ale že i tak by mě nenechal spát někde jinde, než s ním v posteli. Nakonec se i posadil a čekal na to, co ze mě vypadne... ach jo, ten se asi bude hodně divit, až to zjistí... a pak mě fakt zabije.

J: "Víš, jak jsem ráno mluvil o těch horách a že bych někam jel a tak podobně?"

Brianův nedočkavý výraz se najednou změnil na velmi rozpačitý a možná až zaskočený... skoro jako by věděl, co se chystám říct, aniž bych toho řekl nějak hodně... i když slovo hory možná postačilo.

B: "Nooo, vzpomínám si... proč?"
J: "No tak... znáš, když mě popadne takové to nadšení a pak jdu pomalu přes mrtvoly, abych dosáhl toho, co chci?"
B: "Jop. Znám to moc dobře."
J: "Hehe... tak řekněme čistě hypoteticky, co bys řekl na to, že jsem se všemi domluvil, že si uděláme výlet na hory a užijeme si trochu zimního dobrodružství? A že ty si poslední, kdo zbývá, aby se ještě přidal,"...Mluvil jsem fakt opatrně, protože jsem začínal vidět, jak se mu zvedá tep.
B: "Řekl bych ti čistě hypoteticky, že máme docela problém."

Bylo mi jasné, že odmítne, ale přeci jen jsem stále doufal. Teda neřekl sice přímo ne, ale všichni víme, co tím problémem myslí... že jsem až moc naivní, abych si myslel, že on něco takového podstoupí.

J: "Chápu,"...Sklopil jsem pohled.
B: "Myslím, že nechápeš... víš, jak jsem mluvil o tom překvapení?"
J: "Jo."
B: "Tak v pátek odjíždíme do Vermontu."
J: "Co?"
B: "Řekl jsem si, že by nebylo špatný udělat si spolu menší dovolenou na horách a Vermont mi připadal ideální, zvlášť když minule nám nevyšel podle představ... a jak se zdá, ty jsi měl plány podobné... jen jsi pozval všechny, koho známe... takže to bude přímo dovolená snů,"...Ironicky se pousmál.

Viděl jsem, že se jeho rty hýbou a slyšel jsem, že z nich vycházejí slova, ale fakt mi trvalo, než jsem si to všechno dokázal poskládat dohromady a v momentě, co se tak stalo, jsem byl v naprostém úžasu... dokud mi nedošlo, že jsem nám nejspíš zkazil naší romantickou dovolenou.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Z jakého pohledu máte radši, když píšu?

Z Brianova
Z Justinova
Z obou stejně

Komentáře

1 Klér Klér | Web | 30. ledna 2018 v 18:30 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to vymyslí! :O :3 :D

2 Karin Karin | 30. ledna 2018 v 21:52 | Reagovat

No tak to je gol. :-D  :-P

3 Janča Janča | Web | 31. ledna 2018 v 11:42 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :-D

[2]: Taky myslím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama