January 2018

Zimní dobrodružství(4)

30. january 2018 at 0:01 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

I kdybych se snažil sebevíc, tak na Justina se zkrátka nedá zlobit dlouho. Zvlášť, když přesně ví, jak mě zpracovat. Nikdy jsem se na něj neuměl zrovna zlobit nebo jo uměl, už mě dokázal párkrát pěkně vytočit, ale to spíš, když byl tvrdohlavý a dělal něco, co ho mohlo nějak ohrozit. Jinak je to ale asi nemožný... stačí, aby se na mě podíval těma modrýma očima, aby nasadil ten svůj zatraceně krásnej úsměv, aby mě jednoduše odzbrojil tou svojí dokonalostí a jsem jeho... patřím mu jako nikdy nikomu jinému... což je asi důvod, proč jsem kvůli němu zařídil tu směšně romantickou dovolenou na horách.
Nebudu však lhát, když jsem mu řekl, že pro něj mám překvapení, čekal jsem trochu jinou reakci, jasně vím, že moje překvapení nikdy nebyly zrovna příjemná, ale čekal jsem, že se začne hned vyptávat, ale on se místo toho jen tak přihlouple usmíval a díval se na mě jako by ani nevěděl, co říct...

B: "To se mě nezeptáš, co to je nebo si snad zapomněl mluvit?"
J: "Ne... já... jasně, že mě zajímá, co to je... proč nejdeme na bar, kde mi to povíš?"

Tak jo, jeho chování je od normálního dost vzdálené. Nejdřív lítá všude možně a tráví večer s holkama a u Maika s Benem ohledně čehož do teď moc nevím. Do telefonu mluví jako bych ho snad otravoval. A nakonec ho pomalu ani nezajímá, že já - někdo, kdo takové věci absolutně nedělá - pro něj mám překvapení. Hádám ale, že dolovat z něj, co se děje, by mi momentálně bylo k ničemu...

B: "Tak jdeme."

Justin se usmál a vydal se napřed, já ho hned následoval. Na baru jsem viděl Teda, Emmetta a Maikeyho s Benem, kteří asi dorazili s Justinem. Šli jsme k nim, ale nechtěl jsem o tom mluvit zrovna před nimi. S Justinem si však hned všichni vyměnili zvláštní pohledy... kdybych měl v nejbližší době narozeniny řekl bych, že mi plánují nějakou tajnou narozeninovou oslavu, ale ty já nemám... tak co s nimi, sakra, je?

Maikey: "Ahoj!"

Jen jsem kývl hlavou a všechny jsem si je prohlížel. Nevěděl jsem, o co tu jde, ale věděl jsem, že o něco rozhodně... a nelíbilo se mi to ani trochu!

B: "Tak fajn, co je s vámi?"
Maikey: "S námi?"
B: "Ano s vámi všemi! Tváříte se divně... vyměňujete si pohledy... u vás dvou Justin strávil večer... nikdo mi nic neříká... takže, co je s vámi?"

Začínal jsem mít fakt nervy. Nenávidím zkrátka, když mi lidi něco tají a dělají ze mě vola. To bych fakt vraždil.

B: "Takže bude někdo mluvit nebo jak?"
J: "Nic se neděje, Briane, opravdu."

Řekl to tak přesvědčivě, že bych mu možná i věřil, kdybych neviděl výrazy těch čtyř.

B: "Fajn, jak chcete... jdu domů.""

Otočil jsem se na patě a šel jsem prostě pryč. Na tohle fakt nemám nervy. Jedna věc byla, že mi Justin něco tají, ale druhá věc je, že v tom nejspíš jedou úplně všichni a ani jeden mi není schopný říct, o co jde. To si fakt všichni můžou akorát tak políbit. A to jsem si myslel, že na Justina být naštvaný nemůžu...

Zimní dobrodružství(3)

29. january 2018 at 0:02 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

JUSTIN

varování: 18+

Po dnešku si všichni moji přátelé nejspíš myslí, že jsem se dočista zbláznil a asi jo něco na tom fakt bude. Ale když mě popadne nějaké nadšení, je pak těžké mě v tom zastavit. Ale ve finále jsem jim všem můj nápad, že se zkrátka všichni sebereme a pojedeme na hory, taky začal zamlouvat až všichni nakonec i souhlasili. Teda skoro všichni, ještě mi zbývá Ted a... no všichni víme, kdo hlavně a i když je pravděpodobnost, že bude taky souhlasit prakticky nulová vlastně ještě menší, než to, musím to alespoň zkusit, protože zrovna on chci, aby jel ze všech nejvíc... ještě, aby taky ne.

Maikey: "Bože, to už je tolik?"

Až když to řekl, tak mi došlo, že bych se taky mohl podívat na hodiny... a bylo už chvíli po desáté. Dokázal jsem si představit, jak Brian asi šílí. Zvlášť po tom, co jsem byl v telefonu tak odtažitý, ale nechtěl jsem na sobě nechat nic znát, i když jsem to možná trochu přepískl.
A s Maikeym a Benem jsme se zkrátka nějak zapovídali, jim dvěma se můj nápad vlastně asi líbil nejvíc. Holky trochu protestovaly kvůli dětem, ale když jsem jim navrhl, že by mohly poprosit Debb o hlídání, nebyly už tolik proti. U Emmetta to bylo trochu složitější, protože... no protože je to prostě Emmett, ale i on nakonec došel k závěru, že by mohla být legrace. Fakt nemůžu uvěřit, že jsem je stihl za pár hodin oběhnout všechny a ještě je přimět souhlasit.

Maikey: "Divím se, že Brian nevolá."
J: "To já ne,"...Zkontroloval jsem ale raději i svůj telefon a přesně, jak jsem předpokládal - žádný zmeškaný hovor.
Ben: "Tak půjdeme, než si zas na někom vyleje svojí náladu."

Jo, to jsem taky nechtěl riskovat, ačkoliv bych se nedivil, že už to dávno udělal. Když nad tím tak přemýšlím, možná bude lepší s tím nápadem počkat do zítra, dneska by to asi nemuselo dopadnout dobře. Anebo třeba jen zbytečně přeháním.
Tak ne, nepřeháním, právě jsme dorazili do Babylonu a to, co vidím na parketu, mi rozhodně stačí k tomu, abych pochopil, že mám problém... Brian se lepí hned na dva sexy kluky.

Maikey: "Očividně se nenudí."
Ben: "To rozhodně ne."
Ted: "Promiň, Justine, snažil jsem se ho hlídat, ale..."...Zjevil se odněkud.
J: "Tede, zrovna s tebou potřebuju mluvit."
Ted: "Se mnou? Co jsem provedl?"
J: "Nic jen... že... prostě..."...Nevěděl jsem, kam koukat dřív, zda na Teda nebo Briana, který podle všeho nebyl daleko od toho s nimi vyrazit do zadní místnosti.
Maikey: "My ho zasvětíme, ty si to běž vyřešit s ním."

Ted koukal dost nechápavě, ale byl jsem rád, že se ho Maikey ujal, protože jsem opravdu chtěl zabránit tomu, co Brian dělal. Protože všichni víme, že to dělal jen proto, že měl vztek na mě.

J: "Ahoj."

Stál ke mně zády, ale já i tak mohl vidět, že ztuhl. Po pár vteřinách se ale otočil ke mně s ironickým úsměvem, zatímco ho ti dva stále osahávali jako by na tom závisel jejich život.

Zimní dobrodružství(2)

26. january 2018 at 0:06 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nikdy by mě nenapadlo, že budu nadšený, protože pro Justina naplánuju romantickou dovolenou na horách. Ve svém životě jsem byl schopný naplánovat jedině tak výlet na White Party, takže tohle je pro mě tak trochu premiéra. Nevím, co mě to popadlo, ale už se šíleně těším na to, až na Justinově tváři uvidím ten jeho legendární sunshine úsměv, na to, jak se mi pověsí kolem krku a vášnivě mě políbí, až ze mě začne trhat oblečení a děkovat mi způsobem, jakým to umí jedině on. Myslím, že bych se měl krotit nebo ze mě ještě bude celkem úctyhodný přítel.

Ted: "Tady má někdo dobrou náladu."
B: "Huh?"...Ani jsem si pořádně neuvědomoval, že je se mnou v místnosti, nějak moc jsem se zasnil.
Ted: "Jen, že se usmíváš."
B: "A to je zločin?"
Ted: "Spíš ojedinělá záležitost... ty se totiž většinu času spíš vysmíváš... takový úsměv na tobě člověk vidí, jen pokud se to týká, Guse, Maikeyho nebo... Justina."

Vím, že se s Tedem známe už pěknou řádku let, ale nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on mě má natolik přečteného. Teda, co se týče té části, že se lidem vysmívám, to pro něj asi nemůže být problém, když se většinu času vysmívám jemu, ale ten zbytek...

B: "Nevím, zda má být vyděšený nebo se jen usmát a nechat to být."
Ted: "Asi to nech být."

Souhlasil jsem a raději jsme se přesunuli k pracovním záležitostem a jako obvykle jsme zůstali celkem přes čas ještě se Synthií, další důvod, proč potřebuju na chvíli někam vypadnout... práce mám nějak nad hlavu a když to přiznávám já, je to vážné.

Ted: "Jdeš k Woody's?"
B: "Jen se dojdu domů převlíknout a vyzvednu Justina."

Musel jsem se pousmát a ušklíbnout zároveň... pamatuji si na doby, kdy mě Justin doslova pronásledoval a překazil mi ne jednu možnost si zašukat, z čehož jsem doslova šílel... teď ho vyzvedávám u sebe doma a nemůžu se dočkat, až mu řeknu o naší dovolené. Já jsem asi snědl prášky na šílenství.

Ted: "Tak se uvidíme."
B: "Jasný."

Nasedl jsem do svého auta a vyrazil jsem směr loft. Nemohl jsem se dočkat, až otevřu dveře a to blonďaté štěně mi poběží naproti a hned na to mu řekne tu úžasnou zprávu... bude určitě nadšený.
Jenže dveře jsem teď otevřel a místo Justina mi jde naproti tma, je tu černočerná tma a takové ticho, že snad slyším vlastní tlukot srdce...

B: "Justine?"

A nic, ticho je stále stejné. A pokud se neschovává na nějakém tajném místě, je jisté, že tu opravdu není. Zvláštní, šichtu měl do 5 a je 7... kde se mohl zdržet? Nebo bych se možná měl ptát - KDO ho mohl zdržet?
Nevěřil bych, že se někdy s Justinem dostaneme do bodu, kdy mu budu volat, abych věděl, kde je... ale přesně to právě teď dělám...

Zimní dobrodružství(1)

25. january 2018 at 0:15 | Janča |  Zimní dobrodružství
Nová povídka.

BRIAN

varování: žádné

"Do prdele!" oklepával jsem si ze svých značkových a zatraceně drahých bot to podělané bláto, které ještě včera představovalo sníh. Jeden z důvodů, proč zimu nemůžu považovat za svoje nejoblíbenější období. Neberte mě špatně, já mám sníh rád, jako dítě jsem ho hrozně rád pozoroval, zvlášť když padal a když je všude bílo, kouká se na to hezky, ale... to bláto, štěrk a špína je něco, co mi dokáže pěkně znepříjemnit náladu. A teď ještě k tomu sloužím Justinovi jako předmět zábavy...

B: "Koukám, že se dobře bavíš."
J: "Na tvůj účet vždycky,"...Vysmíval se mi.

Bože, já bych ho někdy fakt nejradši přehnul přes koleno a nasekal mu pár na holou... ačkoliv jsem si jistý, že pro něj by to trest nebyl... a pro mě ve výsledku asi taky ne. Takže proč se vůbec namáhat?

J: "Hele támhle jsou holky s dětma,"...Hned se vydal ke stolu, kde seděli a já ho následoval.
B: "Moje oblíbené lesbičky Lucy a Ethel,"...Neodpustil jsem si ironický úsměv.
Melanie: "Tebe je vždy radost vidět,"...Hodila po mně úsměv podobný.
B: "Aaww, srdce mi z toho poskočilo... pojď ke mně sonnyboy,"...Posadil jsem si ho na klín.
J: "Nevšímejte si ho, má jen špatnou náladu, protože mu bláto zašpinilo jeho značkový boty."
Lindsay: "Bože... a zvládáš to? Nepotřebuješ nějakou pomoc?"
Melanie: "Jsme tu pro tebe, Briane... spolehni se na nás."
B: "Haha, jsem rád, že se tak skvěle bavíte."

Všichni tři prskali smíchy na můj účet a já jen kroutil očima a raději jsem se věnoval svému synovi, který jako jediný si ze mě nedělal srandu... ačkoliv ho dost bavilo tahat mě za kravatu.

Debbie: "Tak co to bude, pánové?"...Zjevila se u nás se svojí obvyklou energickou aurou.
J: "Dal bych si palačinky se zmrzlinou, pořádnou porci."
Debbie: "K snídani? Navíc ta zima venku ti nestačí, to chceš drkotat zubama i tady?"
J: "Tomu venku se dá sotva říkat zima, tak si to vynahrazuji... a mám chutě."
Melanie: "Menses?"
Lindsay: "Těhotenství?"

Kdyby se ho nezeptaly ony, asi bych se zeptal já. Ale myslím, že mě spíš zajímá to, jak to pak vypotí takových kalorií... ačkoliv znám způsob, jak mu s tím pomoct velice efektivně.

J: "Jo, přesně to za to může, káply jste na to!"
Debbie: "Tak tedy palačinky se zmrzlinou pro těhulku. A ty, Briane?"
B: "Dám si jenom kafe."
Debbie: "Hned to bude."

Debb nám šla vyřizovat naše objednávky a Justin se s holkama pustil do záživné konverzace na téma zima a jak to v Pittsburghu stojí za hovno. Nevěnoval jsem tomu pozornost a raději jsem si povídal s Gusem, teda spíš jsem poslouchal jeho historky ze školky... až u slov hory lyžování horská chata jsem začínal konečně vnímat...

Do pekla a zase zpět(9)

23. january 2018 at 0:03 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Poslední díl.

JUSTIN

varování: žádné

Celou dobu jsem stál u dveří, samozřejmě tak, aby to nevěděli a poslouchal jsem jejich rozhovor... bylo mi v tu chvíli tak mizerně. Nemohl jsem mu nijak pomoct, nemohl jsem udělat vůbec nic... nechápal jsem, jak takhle dokázal přežít 14 let svého života. A najednou jsem i rozuměl tomu, proč je takový, jaký je. Vše najednou dávalo naprostý smysl. A já se cítil jako totální blbec, myslel jsem tady na to, co pro náš vztah bude znamenat, když mě Brian vezme s sebou, co to bude znamenat pro mě, ale ani jsem se pořádně nezamyslel nad tím, co to bude znamenat pro Briana... a vím, že to pro něj není ani trochu snadné. Přesně před tímhle mě Maikey varoval, Brian nechtěl, abych tohle viděl, abych věděl, čím si musel celé ty roky procházet... protože teď je přede mnou zranitelnější víc, než kdy dřív a vím moc dobře, že to je pro Briana to nejhorší.
A pak když jsem uslyšel, jak mu dala facku, tak se mi v tu chvíli doslova rozbušilo srdce, vůbec jsem nevěděl, co dělat, skoro jsem po ní skočil a vytrhal jí vlasy, ale vidět Briana se skleněnýma očima, mě zastavilo, i když by mě to spíš mělo motivovat ještě víc, ale věděl jsem, že v tu chvíli to bylo to poslední, co potřeboval. Když však o pár minut dorazil za mnou a chtěl odejít, něco ve mně se zlomilo a já věděl, že něco říct musím, že nemůžu jen mlčet a hlavně jsem mlčet nechtěl...

Matka: "Co tady ještě děláte?"
J: "Věřte mi, že chci odtud vypadnout úplně stejně jako vy chcete, abychom odešli, ale mám na srdci něco, co musí ven..."
B: "Justine, to..."
J: "Ne, Briane, nech mě to říct."
Matka: "Jsem si jistá, že mě nezajímá nic z toho, co chcete říct."
J: "A víte, že mi to je jedno?"
Claire: "Co se tu děje?"
J: "Výborně, jste tu obě..."

Obě jsem si prohlédl od hlavy až k patě, zatímco se na mě dívaly, jako bych odněkud spadl... jako bych byl ohavnost... ten pohled mě doslova mrazil, představa, že tohle musí Brian trpět pokaždé, co se s nimi vidí... bože. Ale dost už, i ony si konečně zaslouží slyšet to nejhorší...

J: "Víte, Brian, možná není dokonalý, i když dělá vše pro to, aby takový byl a pro mě dokonalý je... miluju ho víc, než cokoliv na světě... je to člověk s obrovským srdcem, které tak nerad ukazuje... a to jenom kvůli vám... protože vy jste to nejhorší, co ho mohlo potkat... ale i navzdory vám je z něj úžasný člověk..."

Podíval jsem se po Brianovi, tak trochu jsem se bál, že pro něj nebude snadné tohle poslouchat, on ví, že ho miluju, ale nikdy zrovna netoužil po tom, abych to všude hlásal, jenže v jeho očích jsem viděl, že to, co říkám, má pro něj obrovskou hodnotu, tak jsem pokračoval dál...

J: "Přes to, že jste se k němu otočily zády, když vás potřeboval nejvíc, žije dál se vztyčenou hlavu a jde si za tím, co chce, nevzdává se, ačkoliv by se mu nikdo nedivil... prošel si s vámi peklem, ale dostal se ven... a s jistotou mi můžete věřit, že ať už si o něm nebo o mně myslíte cokoliv hrozného, vy dvě jste ještě mnohem horší, než to. Možná jste jeho biologická rodina, ale tím to končí... obě byste se měly stydět. Zasloužíte si sebe navzájem..."

Nejdřív jsem měl pro ně připravené všemožné nadávky, ale došlo mi, že to by ze mě dělalo je a na takové dno nikdy neklesnu... myslím, že slova, která jsem řekl, ať už si je vezmou k srdci nebo ne, byly dostačující.

Matka: "Oba okamžitě odejděte z mého domu."
J: "Nebojte se, s radostí vám vaše přání splníme."

Otočil jsem se k odchodu, ale v o kus dál jsem se ohlídl, abych se podíval, zda jde Brian za mnou, jenže on stál dál na místě a díval se na svou matku... viděl jsem na něm, jak moc ho tohle bolí, ale zároveň jsem viděl, že je připravený to konečně hodit za hlavu.

Do pekla a zase zpět(8)

22. january 2018 at 0:04 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nebudu lhát, byl jsem připravený každou chvíli zakročit a klidně před Justina skočit, abych mu vytvořil ochranný štít, protože věřím, že mít moje matka jen trochu stabilnější chůzi, klidně by došla až k němu a jednu mu vrazila. Jenže ona jen stála na místě a dívala se na něj s pohledem plného znechucení. A pak se podívala na mě a v jejích očích jsem uviděl něco, co jsem viděl už mnohokrát a to zklamání... opět jsem pro ni byl jedno velké zklamání... její teplej syn, který skončí v pekle... to nejhorší, co ji mohlo potkat. Hned na to se kolíbavou chůzí vydala bez jediného slova do kuchyně za Claire...

B: "To šlo dobře."
J: "Myslím, že už chápu, proč si nechtěl, abych chodil s tebou... jsem tu sotva deset minut a už mám husinu po celém těle... jak si tu mohl žít?"

Děláš, jako bych měl na vybranou, Sunshine. Byl jsem jenom kluk, neměl jsem kam jít, neměl jsem nikoho, tohle byl můj jediný domov... nic víc jsem neměl. Až dokud jsem nepoznal Maikeyho, který byl prvním člověkem v mém životě, díky kterému jsem se cítil šťastný a milovaný.

J: "Půjdeš za ní?"
B: "Proč? Myslím, že dala jasně najevo, že nás tu nechce."
J: "Nic neřekla."
B: "Ani nemusela."
J: "Měl bys s ní zkusit promluvit, je to..."
B: "Jestli řekneš, že je to pořád moje máma, tak tě asi uškrtím."
J: "Nebudu lhát, chtěl jsem to říct, ale... dej jí zkrátka šanci."
B: "Jako ona dala mně?"
J: "Briane..."

Další důvod, proč jsem nechtěl, aby chodil se mnou. Protože jsem mohl čekat, že si bude hrát na mého hrdinu, který mě navede správným směrem... jako by snad tady nějaký správný směr existoval. Ale co, horší už to asi být nemůže, proto jsem se sebral a vydal se rovnou do kuchyně, jak máma tak Claire mě probodly pohledem...

B: "Mami?"

Otočila hlavu, tak aby se na mě nemusela ani podívat. Zažil jsem si to už mnohokrát, ale vždy mě to bolí o něco víc... proč mě, sakra, ještě vůbec nějak ovlivňuje to, jak se ke mně chová? Proč, sakra?!

B: "To se mnou nebudeš mluvit?"
Claire: "Nech ji být, Briane."
B: "Ty se do toho nepleť, Claire!"
Claire: "Je to moje máma..."
B: "A klidně si ji celou nech, jen s ní chci mluvit."

Claire se podívala na mámu, jako by snad čekala na její svolení a když ho od ní následně dostala kývnutím hlavy, odešla z kuchyně pryč... doufám, že za Justinem, který to od ní taky schytá.

Do pekla a zase zpět(7)

18. january 2018 at 0:02 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Stáli jsme tam, jak tři sudičky a koukali jeden na druhého. Claire vypadala, že vybouchne, Justin začínal mít v obličeji náznaky paniky a i když nevím, jak jsem vypadal já, dovedu si to domyslet... chtěl jsem zkrátka pryč. Jenže o tom se mi mohlo leda tak zdát. Dneska si to rozhodně vyžeru, jak nejvíc to půjde.
Vzít s sebou Justina nebyl dobrý nápad, vlastně to ani nebyl můj nápad, od začátku jsem věděl, že je to to nejhorší, co můžu udělat... a ano vím, že jsem pak říkal, že ho tu chci, že chci, aby byl po mém boku, až se všechno bude srát a pořád je nějaká část mě ráda, že tu právě teď je, ale... co jsem si, sakra, myslel? Tohle dopadne nejhůř, jak jenom může... stačí mi vidět Claire, která ví, že jsem gay už pěkně dlouho a stejně se na nás kouká jako na to nejhorší na světě... jak tohle asi skousne moje matka? Teda neberte mě špatně, mně je celkem jedno, co to udělá s ní... ale co to udělá se mnou... a především s Justinem, který dnes pozná, proč vlastně jsem takový, jaký jsem...

Claire: "Děláš si srandu? Chceš, aby máma dostala infarkt?!"
B: "Abys ho nedostala dřív ty, sestřičko, nějak ti vylezla žíla na čele..."
Claire: "Ať jde pryč,"...Přecedila přes zuby v blízkosti mého ucha.
B: "Je mi líto, ale tohle přání ti splnit nemůžu."

Podíval jsem se po Justinovi, který se jedním koutkem úst usmál... vždycky miloval, když jsem ho bránil a myslím, že teď to pro něj znamená ještě víc, když ho bráním před svojí vlastní sestrou... ale co vlastně slovo sestra v jejím případě znamená?

Claire: "Ty si naprosto zešílel... víš, co si o tobě máma myslí... a ty si klidně přivedeš svého... pří-přítelíčka do jejího domu... na její narozeniny!?"
B: "Claire, co kdyby si přestala hrát divadlo a prostě nás pustila dovnitř?"
Claire: "Ty ji máš na svědomí, Briane, TY!"

Claire se s výrazem, že se za chvíli nervově zhroutí, odporoučela pryč a my tak mohli s Justinem konečně vejít. Bože, ten barák smrděl starobou.

J: "Tak tohle... bylo uvítání."
B: "Čekal si snad vřelé objetí?"
J: "Ehm... to ani ne, ale... jo asi jsem mohl čekat tohle."
B: "No chtěl si sem, tak tu jsi."
J: "Nezapomeň, že ty si mě tu chtěl taky."

Jo, to je pravda, to jsem mu řekl a v tu chvíli jsem to tak i cítil a asi i stále cítím, jen si začínám uvědomovat, že to, co chci a to, co je třeba v určitých situacích udělat, jsou dvě rozdílné věci... a já v téhle situaci měl udělat to, že jsem Justina neměl brát s sebou a stát si za svým rozhodnutím.

B: "Teď je hlavní, abychom přežili."
J: "Jsem si jistý, že to zvládneme,"...Zasmál se... já jsem si jistý, že zatím nemá páru, co ho vlastně vůbec čeká.
B: "Jo... jasně."

Chtěl jsem se jednoduše vydat na místo činu a vrhnout se do těch pekelných plamenů, abych už to měl konečně za sebou, jenže Justin mě najednou chytil za ruku a přitáhl zpátky k sobě...

Do pekla a zase zpět(6)

17. january 2018 at 18:41 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Byl jsem rozhodnutý jet bez Justina, ale najednou jsem změnil trasu a vydal jsem se k jídelně. Nevím, proč jsem změnil názor nebo, co mě to najednou popadlo. Stále jsem věřil tomu, že to není ani trochu dobrý nápad... že se posere všechno, co se jenom dá, pokud Justina vezmu s sebou. Ale najednou jsem měl pocit, že když to neudělám, posere se toho ještě mnohem víc. Protože já vím, kolik to, že ho vezmu s sebou, pro něj znamená. Chce vědět, že ho beru jako něco víc, než jen kus blonďatého zadku. Že jsme si rovni, že jsme partneři. A to jsme... ač je pro mě těžké to vyslovit nebo si to někdy jen myslet, je to tak, chci to tak... i když je to pro mě těžké. A Justin má v jedné věci pravdu... chci, aby Joanne věděla, že jsem s někým, kdo mě miluje a koho miluju já... a nezáleží na tom, jestli je to ženská nebo chlap. Protože je to prostě Justin, kluk, pro kterého moje srdce doslova bije.

J: "Myslíš to vážně?"
B: "Kdyby ne, tak tu teď nejsem."
J: "Proč si změnil názor?"
B: "Já sám nevím, jasný... jsem si jitý, že moje matka dostane infarkt... a taky tím, že to není ani trochu dobrý nápad, ale..."
J: "Ale?"

On mě to fakt donutí říct, pane bože! "Prostě tě tam chci," odpověděl jsem s pohledem upřeným před sebe. Vyjadřovat, co k němu cítím, pro mě asi nikdy nebude snadná úloha.
Periferním viděním jsem zahlídl, jak se usmál... na jednu stranu mě to vyděsilo, protože prostě i když ho miluju část mě stále nechce, aby to věděl, i když vím, že to ví... a na druhou stranu mě to opravdu zahřálo u srdce. Já jsem fakt komplikovaná osoba.

J: "Tak jedeme,"...Nastoupil.

Podíval jsem se na něj a on se díval na mě... naše oči byly propojené a já v tu chvíli zkrátka věděl, že ať už se dneska večer stane cokoliv, on bude po mém boku. A myslím, že to fakt potřebuju, ať už je pro mě sebevíc těžké si to přiznat. On je jednoduše člověk, kterého chci mít poblíž po zbytek svého života... a když si vzpomenu na naše začátky... koho by to kdy napadlo?

J: "Tak tohle je ten slavný dům hrůzy, ve kterém jsi vyrůstal,"...Spíše konstatoval, když jsme konečně dorazili na místo.

Tenhle barák znám skrz na skrz a stejně mě děsí kdykoliv ho vidím znovu. Zažil jsem v něm to nejhorší, co se jenom dalo... nebýt Debb, Vica a Maikeyho, kteří mě doslova zachránili... kdo ví, kde bych dneska byl. Ani na to nechci myslet. Chci dnešek zkrátka přežít a jít zase se svým životem dál... ačkoliv to dnes bude asi samotné peklo.

J: "Bude to dobrý, uvidíš,"...Chytil mě za ruku, asi si všiml toho, jak nervózní jsem.

A to mě děsí o to víc, protože přesně toho jsem se bál ze všeho nejvíc, že mě Justin takhle uvidí... protože chci, aby viděl jen tu dokonalou, ačkoliv ne zas tak moc, část mě, která všechno zvládne s nadhledem... ne tohohle vystrašenýho gaye. Ale o tom vztahy asi jsou... zabijte mě někdo, prosím, za to, že jsem to právě řekl.

Do pekla a zase zpět(5)

16. january 2018 at 0:05 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nevěděl jsem, co si mám myslet. Popravdě jsem nejdřív ani nebyl tolik naštvaný, jak jsem se snažil působit... vlastně jsem se chtěl chovat odtažitě a to jen proto, že jsem doufal, že Brian nakonec změní názor. Nechtěl jsem ho do toho nutit a přemlouvat ho, chtěl jsem, aby se tak sám rozhodl... ačkoliv šance byl asi jedna ku milionu. A řekl jsem si, že když si budu hrát na lhostejného, tak ho to třeba popostrčí... já vím, taktika za všechny prachy. Ale být na něj milý taky zrovna nezabralo. Jenže nakonec se ve mně něco zvrtlo a začínal jsem být fakt naštvaný. A ve finále jsem se dozvěděl, že spolu sice žijeme, ale dá se říct, že nic, co se týká jeho, se netýká mě... a to už mě opravdu vytočilo. Ať už to Brian myslel tak, jak to řekl nebo ne, právě teď jsem viděl doslova rudě.

B: "Tak jsem to nemyslel a ty to víš!"
J: "Jo? A jak si to teda myslel?"
B: "No... já.. eh..."
J: "Koukám, že ani nemáš slov. Briane, já vím, že ty náš vztah nikdy nebudeš brát tak, jako já a je hrozný pocit každý den přemýšlet nad tím, zda mě miluješ tak moc jako já tebe... ale to jsou věci, se kterými jsem se naučil žít. Ale... mít pocit, že jsme tu každý sám za sebe... že tvoje problémy jsou zkrátka jen tvoje a mně je do nich nic... jo, to není ten nejlepší pocit na světě... cítit se jako, že mě vlastně vůbec nepotřebuješ."

Brian byl ztracený, myslím, že ani on sám nevěděl, co se tu právě teď děje. Jenže já byl opravdu naštvaný, ale především jsem se cítil tak nějak ublíženě... nevím... miluju Briana nadevše... a proto ten pocit, že nejsem tím člověkem, za kterým jde, když potřebuje, je pro mě přímo nesnesitelný.
Nechtěl jsem tu zkrátka být už ani minutu, tak jsem vyrazil rovnou ke dveřím a začal jsem se obouvat...

B: "A kam teď jako jdeš?"
J: "Záleží na tom?"
B: "Ptal bych se, kdyby ne?"
J: "Jdu prostě ven."
B: "To jsi celý ty... něco se ti nelíbí nebo to není podle tvých podmínek a hned utíkáš!"
J: "Ne, Briane, já neutíkám, jen tu jednoduše nehodlám sedět a čekat na tebe... na to, až mě budeš potřebovat. Chceš to dneska zvládnout sám a podle sebe? Fajn, nebráním ti."

Možná jsem to začínal trochu přehánět, vím, že Brian má úplně stejné právo jako já na to dělat si věci podle sebe a vím moc dobře, že pokud tam chce jít sám a pokud to tak pro něj je nejlepší, tak že ho nemůžu nutit, aby šel proti sám sobě... ale tady už jde o mnohem víc... o to, že začínám mít pocit, že kdybych tu nebyl, on by si nejspíš ani nevšiml.

B: "Dobře, tak si běž, když chceš."

Byl vytočený, ani nevím, na koho byl naštvaný víc, zda na mě, protože se podle něj určitě chovám jako malej zmetek anebo na sebe, protože moc dobře ví, že za tohle všechno může z velké části on... sakra, už i já jsem se v tom ztrácel. Nechtěl jsem se s ním hádat, nesnáším to... ale právě teď jsem se ani necítil na to, abych se s ním udobřoval, zvlášť, když mi jasně řekl, že si mám klidně jít.

Do pekla a zase zpět(4)

15. january 2018 at 0:03 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

BRIAN

varování: 18+

Nevím, jestli se Justin zbláznil, ale přeci si snad nemůže opravdu myslet, že bych ho vzal večer s sebou. No, jak ho tak znám, tak si to opravdu myslí, ale... nejde to. Prostě ne! Já sám vím, co mě tam čeká a že mi pak bude chvíli trvat se z toho vzpamatovat, ačkoliv nikdo nikdy nebude vědět, jak mi vlastně je, protože to dokážu tak perfektně skrývat. Ale Justin by to neustál a co víc, já bych to neustál s ním po boku... nestojím o něj jako o publikum, až budu od svojí vlastní matky zase poslouchat, jak velké zklamání pro ni jsem... jak mě čeká peklo samotné, protože jsem zvrácený, a kdo ví, co ještě... já jednoduše nesnesu ty jeho lítostivé pohledy. Nechci, aby mě tak viděl... aby mě tak poznal... aby poznal, v čem jsem musel žít a vyrůstat. Protože přesně vím, co by následovalo a já nemám zájem o jeho sladká slůvka nebo snad o to, aby se mnou pak jednal jako bych byl ze skla. A ani zrovna nestojím o to poslouchat mojí matku, jak o Justinovi říká všechny ty pobožné nechutnosti. Myslím, že jsem mu udělal službu tím, že jsem mu to zakázal... stejně jako jsem jí udělal sobě. Ačkoliv mi něco říká, že teď budu mít pár dní doma pěkný dusno. Ale pořád lepší to, než si tím večer projít s Justinem... neříkám, že bych se možná necítil líp, kdybych ho mohl třeba chytit za ruku nebo se na něj jen podívat, až se budu cítit fakt hodně mizerně, ale... ne, nejde to.

Ted: "Briane..."
B: "Teď ne,"...Odbyl jsem ho a zavřel jsem za sebou rychle dveře svojí kanceláře.

Potřeboval jsem pár minut jenom pro sebe, abych se trochu vzpamatoval. Dnešek pro mě byl už takhle dost těžkej a Justin teď akorát přilil olej do ohně... ačkoliv vím, že se jen snažil udělat správnou věc... protože mě miluje... což je pro mě stále těžké poslouchat.
Jenže mých pár minut překazilo volání osoby, o které jsem už taky nějakou dobu neslyšel a ne, že by mi to zrovna vadilo...

B: "Copak, sestřičko?"...Použil jsem velkou dávku ironie.
Claire: "Jen se chci ujistit, že si na dnešek nezapomněl."
B: "Jak bych mohl? Naše milovaná matka se dnes narodila... na to nejde zapomenout."
Claire: "Dobře. A něco přines."
B: "Už mám kytku,"...Šeková knížka zůstane doma, pomyslel jsem si.
Claire: "A buď tu v 7 na večeři."
B: "Rozkaz."

Claire následně zavěsila a mně se hned ulevilo. Ačkoliv jen na pár vteřin... dneska večer si totiž neužiju jen svojí matku, ale i ďábelskou sestřičku. Ještě by tam mohli být ti její dva potomci samotného Satana a můžu si to jít rovnou hodit.

Ted mi začal stepovat před kanceláří v naději, že si ho všimnu a zavolám ho dovnitř, nejprve jsem si říkal, že bude zábavné ho tam nechat pochodovat, ale nakonec jsem se slitoval...

B: "Tak co to bude, Theodore?"
Ted: "Můžu si skočit taky na jídlo? Byl si pryč celkem dlouho, tak..."
B: "To je jako všechno?"
Ted: "Je mi jasný, že můj hlad, je tvůj poslední problém, ale..."
B: "Máš pravdu... vlastně to ani není můj problém. Ale běž."
Ted: "Díky."

Kdykoliv si myslím, že je Ted na dobré cestě, hned mi dokáže pravý opak.
Zbytek dne jsem v Kinneticu opravdu nepředváděl svoje obvyklá kouzla, moje pracovní nasazení bylo dá se říct minimální. Dneska ale naštěstí nebylo ani třeba, abych se nějak překonával, takže jsem se nemusel nijak zvlášť stresovat... i když to já nikdy nedělám. Ačkoliv dneska mám toho stresu na talíři až až vzhledem k tomu, co mě za nějaké tři hodiny čeká.
S Tedem jsme jako obvykle odcházeli poslední a já se hned na to vydal domů, sice jsem nebyl připravený čelit Justinovi a pravděpodobně i jeho hněvu, ale potřeboval jsem se dát do kupy... i když myslím, že čistý trenky a kolínská zrovna nezabrání tomu, aby se ke mně moje matka nechovala jako svině.
Když jsem dorazil, všude se svítilo, ale po Justinovi nebylo ani památky, až dokud jsem nedošel do koupelny. Stál v páře pod provazci horké vody, zády ke mně... skousl jsem si při pohledu na něj ret. Jeho tělo... bože, to jeho tělo.
Sundal jsem si oblečení a potichu jsem se k němu vkradl, očekával jsem, že mě zas pošle pryč, ale byl jsem ochotný to risknout. Chtěl jsem jakoukoliv chvíli s ním, kdy nebudu muset myslet na dnešní večer.

Do pekla a zase zpět(3)

10. january 2018 at 19:54 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

"Zbláznil ses?!" jo očekával jsem nějakou takovou reakci, ale pořád to stálo za nic. Když se Brian ještě k tomu začal smát, cítil jsem se mnohem hůř. Vím, že pro něj nikdy nebylo snadné přijímat pomoc nebo dávat najevo, že mě potřebuje, vlastně to bylo doslova nemožné... ale jsme spolu už 4 roky... teda spolu... všichni ale víme, jak to myslím. Vím, že nikdy náš vztah nebude brát tak, jak bych chtěl, ale s tím už jsem se smířil... nikdy se však nesmířím s tím, že musí každou mou snahu o to tu pro něj být, shodit a zazdít. Já vím, že to je jeho obranný mechanizmus, ale někdy už je toho na mě zkrátka příliš. Jenže teď tu nejde o mě, jde tu o něj, o to, že ho čeká zkouška ohněm s jeho matkou a všichni známe, jak to pokaždé končí... pro jednou bych tomu chtěl proto předejít tím, že budu hned vedle něho, aby věděl, že mu pomůžu se s tím vypořádat. Jenže tak jako já dokážu být naivní, on dokáže být tvrdohlavý...

J: "Možná jsem se zbláznil... možná ne... ale chci jít s tebou."
B: "Justine... ty... ta ženská je ztělesnění zla..."
J: "A přesně proto chci jít s tebou."
B: "Abys co? Poslouchal, jak oba skončíme v pekle? Jak se máme stydět? Prosit Boha o odpuštění?"
J: "Ne, aby pochopila, že si s někým, kdo tě miluje a že je jedno, jestli to je chlap nebo ženská."

Brian opět mlčel, stejně jako to dělá pokaždé, co zmíním, že on miluje mě nebo já jeho... jsem na to zvyklý, ale občas bych vážně ocenil, aby zkusil taky trochu mluvit, když je to třeba.

J: "A až zjistí, že jsem super kluk, třeba poleví ještě víc,"...Pousmál jsem se.
B: "Justine, problém není tvoje osobnost, ale tvůj pták."
J: "Pro tebe to problém nikdy nebyl."
B: "Pro MĚ! Správně, já s tvým ptákem nemám ani ten nejmenší problém... ale moje matka by tě nejradši vykastrovala stejně jako mě."
J: "Nenapadlo tě někdy, že třeba jen neměla možnost tě pořádně poznat? Od chvíle, co zjistila, že jsi gay, jste spolu zrovna moc nemluvili... a mě od té chvíle ani neviděla."
B: "Nemluvíme spolu, protože kdykoliv k tomu dojde, poslouchám jen samý kecy o tom, že jsem na cestě do pekla... a tebe neviděla, protože... protože nebyl důvod!"

Tohle jsem úplně nevěděl, jak si mám vlastně přebrat. Že k tomu nebyl důvod? Jako, že ani nestojím za to, aby se namáhal mě za jeho mámou vodit nebo jak jako?

B: "Nech mě hádat, z tvého výrazu soudím, že sis vzal něco osobně?"
J: "Já nevím... záleží na tom, zda mě nechceš vzít za svojí mámou, protože mě chceš ušetřit těch řečí anebo spíš proto, že se necítíš na to mě k ní vodit jako svého přítele, protože mě tak ani nebereš... ačkoliv, myslel jsem, že jsme partneři."

Do pekla a zase zpět(2)

9. january 2018 at 0:01 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Snažil jsem se přijít na to, jak Brianovi svůj nápad sdělit. Bylo mi jasné, že jeho reakce asi nebude ani trochu pozitivní, protože nápad to je opravdu šílený, ale musím to alespoň zkusit. Jsem totiž přesvědčený, že ve výsledku by mu tohle opravdu mohlo svým způsobem pomoct, až se bude účastnit té pekelné návštěvy. Proto jsem vážně doufal, že s tím bude souhlasit... jo ta sladká naivita mě nejspíš nikdy nepustí. Ale co, za zkoušku nic nedám... Proto jsem sebral veškerou odvahu, co jsem v sobě našel a chystal jsem se mu to navrhnout...

J: "Briane?"

Jenže odpovědi se mi nedostalo, tak jsem se na něj podíval a zjistil jsem, že spí. Výborný! To si mi to hned usnadnil, Briane. S mým štěstím se ráno probudím a on už bude pryč... sakra práce!
A taky, že se přesně to ráno stalo, někdy fakt obdivuju jeho schopnost chodit spát nad ránem a následně vstát brzo do práce a ještě k tomu vypadat tak božsky, jenže to jsem dnes ráno neměl ani možnost obdivovat. Briana čeká pekelná návštěva tak tipuju, že nemohl spát a šel do Kinneticu dřív. Takže moje jediná možnost teď je hned po šichtě v jídelně jít za ním do Kinneticu a tam mu svůj nápad navrhnout... nebo spíš vnutit. Protože tuším, že to nebude nic snadného.

Debbie: "Sluníčko, ty se dneska tváříš."
J: "To Brian... trápí mě to."
Debbie: "Něco se stalo?"
J: "Pokud máš na mysli, že od chvíle, co jsme od tebe odešli, se mnou skoro neprohodil slovo, tak stalo."
Debbie: "Jen to musí přežít a pak to zase bude tvůj Brian, uvidíš."
J: "Doufám. Ničí mě, když trpí... i když by to nikdy nepřiznal. Ta ženská ho zničila."
Debbie: "Vlastně si myslím, že udělala přesný opak... díky tomu, jaká je, je teď Brian silnější."

Vím, že má Debbie pravdu, svým způsobem je kvůli své matce silnější a odolnější... jenže spoustu špatného, co se mu stalo, jako třeba strach z lásky a závazků je taky její chybou. Nikdo si nezaslouží to, co čím si Brian prošel. A mě teď ničí ten pocit bezmoci, že mu to nemohu nijak ulehčit, ale rozhodně se o to pokusím.

Debbie: "A nezapomeň, že díky tobě se přestal bát lásky... a i když to možná nedá najevo, v časech jako jsou tyhle, je opravdu vděčný, že tě má."

Doufám v to. Brian možná nikdy neřekne, že mě miluje, ale já vím, že to tak je. Jen si přeju, aby konečně pochopil, že i já ho miluju nade vše a chci tu pro něj být... a především, aby mě nechal být po jeho boku, když je na dně.

Do pekla a zase zpět(1)

8. january 2018 at 0:03 | Janča |  Do pekla a zase zpět
Nová povídka.

JUSTIN

varování: žádné

Dnes byl jeden z těch klasických večerů, kdy jsme Woody's a dokonce i Babylon vyměnili za to, že jsme se všichni sešli u Debbie doma a dopřávali si jednoho dobrého jídla za druhým, které pro nás připravil Vic. Když jsem tam tak seděl a rozhlížel se kolem sebe, uvědomoval jsem si, kolik toho v životě vlastně mám... mám Briana, mám přátelé, mám lidi, kteří by se pro mě pravděpodobně i rozkrájeli. Tohle je něco, o čem bych před 4 roky ani nesnil. Tehdy jsem byl jen puberťák, co si začal uvědomovat svojí sexualitu víc, než kdy dřív a rozhodl se ji pečlivěji prozkoumat rovnou na Liberty Avenue... tehdy jsem sám sobě dal dar nesmírných rozměrů, našel jsem všechny tady u tohoto stolu... našel jsem jednoduše rodinu.

B: "Nad čím se tak usmíváš?"...Všiml si mého přihlouplého úsměvu.
J: "Jen přemýšlím."
B: "Nad čím?"
J: "Jsi moc zvědavý..."
B: "Ani to nedokončuj."
J: "Co? Myslíš to, že budeš brzo starý?"
B: "Přesně to,"...Protočil oči.

Zasmál jsem se, on a ta jeho neustála fobie ze stárnutí. Jako by na tom snad záleželo. Jasně, nikdo nechce být starý, ale zestárnout po boku lidí, kteří ho milují... jo, kdo by tohle nechtěl?

J: "Jak ti řekl Maikey, ty budeš navždy mladý a krásný."

Kousl se do rtu a tak roztomile se usmál. Bože, já ho tak miluju... myslím, že si ani pořádně neuvědomuje, jak moc ho vlastně miluju. Nešlo zkrátka odolat, musel jsem ho políbit a on se ani trochu nebránil.

Debbie: "Sežeňte si pokoj!"
Maikey: "Neříkej dvakrát... můj pokoj je pro jejich hrátky zakázaný."
Debbie: "To tě to pořád nepřešlo?"

Zatímco se Maikey připravoval k odpovědi, která by jistě zahrnovala, že ten pokoj je jeho, ať se to někomu líbí nebo ne, tak my s Brianem jsme se culili, protože jsme oba věděli, že ten pokoj už dávno není neposkvrněný.

Emmett: "Něco mi říká, že ti dva už si tam užili svoje."
Maikey: "Co?!"
J: "Noo..."
B: "Neboj se, Mikey, nic jsme nerozbili."

Celý stůl se začal smát nad tím, jak se Maikey zhrozil, ale myslím, že ve skutečnosti své zděšení jen předstíral... řekl bych, že ani on není tak moc naivní, aby si myslel, že jsme s Brianem nedělali neplechu v jeho pomlčka mém starém pokoji.

In that moment I loved him

4. january 2018 at 0:04 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
Další díl nebo tedy scéna, kterou jsem jednoduše musela napsatPlačící Ta scéna je úžasná, i když končí smutně... snažila jsem se to napsat, jak nejlíp jsem mohla, ale seriál je zkrátka seriálPlačící Každopádně doufám, že se Vám to bude líbitUsmívající se


jednorázovka

#Brian Kinney #Justin Taylor #Daphne Chanders #Michael Novotny

bez varování

Brian

Neskutečný. Vážně teď stojím v místnosti plné 18 letých teenagerů? Musel jsem zešílet, zkrátka musel. Je mi 30 a tohle je toho následkem. Ale co, jak řekl Maikey, já navždy budu krásný a mladý, jsem Brian Kinney, kurva fix! Takže tohle může být taková moje malá oslava. A ještě k tomu udělám radost Justinovi. Prezidentovi mého fanklubu, který se mi každým dnem víc a víc dostává pod kůži. Nemůžu tomu ani uvěřit. Už jen to, že to sám přiznávám, je špatný. Ale je to tak, zkrátka a jednoduše je na něm něco, čeho se nechci jenom tak vzdát.
Šel jsem dál a uviděl ho, samozřejmě jsem musel předstírat, že ho nevidím, ale jen z toho, co jsem viděl, jsem mohl říct... WOW. Je zatraceně krásnej. Stoupl jsem si před něj a on se usmál, měl radost a já jsem byl kupodivu rád, že v něm moje přítomnost tohle vyvolává.

J: "Myslel jsem, že si říkal, že bys nechtěl být nalezen mrtvý v místnosti plné 18 letých teenagerů."
B: "Myslel jsem, že bych mohl dohnat své ztracené mládí."

Prstem jsem mu přejel po saku, zatraceně, nebýt tu tolik děcek, nejspíš bych ho z něj serval. Vážně vypadal úžasně... sexy. Musel jsem se přivést na jiné myšlenky.

B: "Vypadáš sexy, Daphne. Ošukal bych tě."
Daphne: "Oh, ty... ty taky, Briane."
B: "Myslíš, že bych si mohl půjčit tvé rande?"

Vypůjčil bych si ho i bez jejího svolení, ale ona bez problému souhlasila a následně se někam odporoučela. Podíval jsem se Justinovi do očí a poté jsem ho vzal za ruku a vydal jsem se s ním na parket, všichni se nám klidili z cesty, byl to skvělý pocit. Nevěděl jsem pomalu, co dělám, ale rozhodně jsem tu chtěl předvést pořádnou show, na kterou nikdo nezapomene.
A zároveň jsem zkrátka chtěl strávit tuhle malou chvilku s Justinem a dopřát mu neuvěřitelný večer... chtěl jsem jednoduše vidět ten jeho krásný úsměv.
Začala hrát hudba, směšně romantická hudba a my začali tancovat. Nejprve zlehka, jen jsme si tak hráli. Vzal jsem svou bílou šálu a dal mu ji kolem krku, vypadal v ní ještě líp. Pak se naše ruce spojily a my se zcela oddali rytmu písně. Smáli jsme se a užívali si to. Já si to užíval. Cítil jsem se neuvěřitelně. V tu chvíli jsem věděl, že ať už k tomuhle klukovi cítím cokoliv, je to rozhodně NĚCO.

Happy fucking New Year

3. january 2018 at 0:02 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor #ostatní

Brian

Další rok v hajzlu. Letí to, tak šíleně to letí. Někdy si fakt přeju, aby šel zastavit čas. Ale bohužel je to tak, jeden rok končí a druhý za chvíli začíná. Něco na tom všem je však přeci jen pozitivní... příchod nového roku můžu oslavit s lidmi, kteří pro mě znamenají na světě nejvíc, i když jim to moc často neříkám nebo nedávám najevo. Můžu ho slavit s Justinem, který mi posledních pár let dokázal neskutečně zpříjemnit... nepřiznal bych mu to, ani kdyby mě mučili... ale jsem s ním opravdu šťastnej. Stačí mi se na něj teď jenom podívat, vidět, jak se směje, jako to nejzářivější sluníčko a srdce mi z toho doslova poskočí. Za tenhle rok jsem si toho uvědomil mnoho, ale asi především to, že ho vážně miluju víc, než se dá slovy vůbec vyjádřit.

J: "Briane?"
B: "Huh?"
J: "Ptal jsem se tě, který triko je lepší?"
B: "Nemusíš si brát žádný,"...Laškovně jsem se pousmál.
J: "A zmrznu, viď?"
B: "Zahřeju tě."
J: "Hmmm... nad tím bych snad i mohl přemýšlet."

Upřímně? Nestěžoval bych si. Rád bych mu sloužil jako lidské topení. Ale vzhledem k tomu, že jdeme do ulic Pittsburghu, kde se momentálně teploty drží u nuly, myslím, že ani moje zahřátí by nebylo dostatečné.

B: "Ber to bílé."
J: "Dobře,"...Věnoval mi polibek a běžel si ho obléct.

Za chvíli se vrátil z koupelny, celý vyparáděný. Někdy fakt musím přemýšlet nad tím, proč někdo jako on je s někým jako já. Mohl by mít kohokoliv, spousta chlapů by si ho vážila mnohem víc, než já... dala by mu to, co si zaslouží... tak proč já? Otázka za milion.

J: "Z tvého výrazu tipuju, že mi to asi sluší."
B: "Nejradši bych ti vyšukal mozek z hlavy."
J: "To už si udělal... asi před hodinou,"...Skousl si ret.

Jo to udělal, ale rozhodně bych se nebránil dalšímu kolu. Nicméně si dovedu představit ty poznámky ostatních, že jsme jako obvykle dorazili pozdě. Aspoň jednou v roce, i když poslední den, bychom mohli zkusit dorazit na čas... ačkoliv už tak nějak stejně jdeme pozdě.

Christmas Surprise(10)

2. january 2018 at 0:04 | Janča |  Christmas Surprise

Tak tu máme poslední díl naší vánoční povídky. Zítra ještě vyjde jedna jednorázovka, která se jako poslední bude týkat svátků. Pak zase naběhneme na "normální" příběhy. V hlavě si pohrávám s dvěma nápady a nemůžu se rozhodnout, který napsat dřív, tak se uvidíSmějící se Každopádně ať se vám poslední díl líbíUsmívající se

JUSTIN

varování: žádné

Snažil jsem se Brianova podivného chování si moc nevšímat a to i po tom, co se mu začaly potit a snad i trochu klepat ruce... bože oni se mu fakt klepou? Fajn, tak tohle je vážně divný. Ale asi má toho všeho tady už trochu nad hlavu... nesmysl, Brian je zvyklý na narvaný Babylon a zadní místnost, kde si to rozdává každý s každým nalepení na sebe... pravda tam si aspoň užije, ale tady se musí účastnit rodinné sešlosti, které nikdy nebyly zrovna pro něj a ještě k tomu o Vánocích, jež taky nejsou jeho nejoblíbenějším svátkem. Tohle zkrátka není Brian...

J: "Jsi v pohodě?"
B: "Neměl bych být, Sunshine?"
J: "To se ptám já tebe... jsi nějaký... nervózní."
B: "Já a nervózní? K tomu snad někdy došlo?"
J: "Právě, že ne, proto mi to tak teď přijde."
B: "Ujišťuji tě, že jsem úplně v pohodě."

Brian mě políbil a hned na to si šel nalít skleničku vína, kterou do sebe v podstatě hodil. Ten, jestli je v pohodě, tak já jsem Santa Claus.

Maikey: "Je mu něco?"
Emmett: "Taky jste si všimli toho, jak je Brian nervózní?"
Ted: "Takže jsem si nevšiml jen já?"
J: "Ne to fakt nevšiml... je hrozně divnej... ale mně řekl, že je všechno v pohodě."
Maikey: "A to mu máme jako věřit? V životě jsem ho takhle neviděl."

Tak jestli si toho všimli i kluci, tak to už vážně musí něco znamenat... nejsem paranoidní, já teď vidím věci úplně jasně... jen netuším, co za tím je. Ale jak znám Briana, tak vím, že když něco nechce řešit, tak to zkrátka nechce řešit.

J: "Debbie?"
Debbie: "Copak, Sluníčko?"
J: "Co je s Brianem?"
Debbie: "Co tím myslíš?"
J: "No já nevím... ale je nějakej divnej..."
Debbie: "To se ti jenom zdá... nezapomeň, že je to náš Brian Kinney, který raději tráví večery trochu jinak."
J: "To mě už taky napadlo, ale..."
Debbie: "Nestrachuj se zbytečně."

Christmas Surprise(9)

1. january 2018 at 0:01 | Janča |  Christmas Surprise

Všem Vám přeji Šťastný Nový rok!!!Usmívající se


JUSTIN

varování: žádné

Vánoční den byl konečně tady... a pro mě hned začal pěkně tvrdě. Probudil jsem se totiž na zemi vedle pohovky, na kterou jsme se museli zmáčknout s Brianem, jelikož holky s dětmi si zabraly naší postel. A Brian se podle všeho nesmířil s tím malým prostorem, tak mě sprostě skopl dolů. Ale klid, Justine, jsou Vánoce... není důvod se nějak rozčilovat.
"Co děláš na zemi, ty cvoku?" ozval se náhle Brianův rozespalý hlas z pohovky. Co mu na to asi tak říct? Musel jsem se držet zuby nehty, abych ho neuškrtil. Má štěstí, že stejně jak je sexy, tak je i roztomilý... zvlášť s těmi rozcuchanými vlasy, které ho teď zdobí.

J: "Zkus hádat,"...Neodpustil jsem si ironii.
B: "Skopl jsem tě?"
J: "Páni, hned na první pokus si to uhodl."

Brian se začal smát jako pominutý... teda on si vážně koleduje! Nemohl jsem proto odolat a hned jsem na něj skočil a začal ho lechtat po žebrech. Svíjel a smál se jako smyslů zbavený. A já ostatně dělal to samé.

Gus: "Co to děláte?"...Oba jsme nadskočili, protože jsme ho absolutně nečekali.
B: "Gusiii!"
J: "Oh, my s tátou... táta zlobil, tak ho lechtám... chceš se přidat?"
B: "Co?"
Gus: "Jooo!"

Brian se nenadál a mordovali jsme ho s Gusem společně. V tu chvíli jsem si přál jednoho dne mít tu možnost s Brianem vychovávat naše vlastní dítě a zažívat přesně takovéhle okamžiky... ale všichni víme, jak pravděpodobné to je.

Melanie: "Vy jste se zbláznili."
Lindsay: "A naprosto."

Stály nad námi obě zívající a pravděpodobně s chutí nás všechny tři zabít. My si ovšem vyměnili pohledy, které říkaly to samé... holky najednou musely čelit třem chlapům, co je lechtali. Byli jsme jako jedna velká smějící se koule... nebo spíš jedna velká šťastná rodinka. Nakonec jsme se nenadáli a přidala se k nám i Jenny, ta sice sotva chodí, ale zvládala to obstojně.
Když přišlo odpoledne, všichni jsme se nastrojili a vydali se k Debbie, kde se všechno jako každoročně odehraje. Už jsem se těšil na pohledy všech, až uvidí, co za překvapení jim přivedeme...