Christmas Surprise(1)

19. december 2017 at 0:01 | Janča |  Christmas Surprise
Nová povídka. - Nechce se mi věřit, že už tu jsou zase Vánoce, ale jsouPřekvapený Letos jsem měla fakt problém vymyslet nějaký nápad na vánoční povídku, ale nakonec ke mně přeci jen nějakej přišel... no a uvidí se, co z toho nakonec bude, já sama jsem na to zvědaváSmějící se Každopádně doufám, že budete spokojeníMrkající


BRIAN

varování: žádné

Po dlouhém dni v Kinneticu jsem se těšil na jediné - na Justina. Zrovna jsem jel výtahem nahoru a představoval jsem si všechny možné obrázky toho, co s ním udělám, až otevřu dveře. Ale jako první jsem ho chtěl jednoduše políbit. Měl jsem zkrátka dobrou náladu... ano i přes to, že se za necelý týden tu jsou Vánoce, kterými obvykle opovrhuji, jsem měl jednoduše dobrou náladu. Jsou to naše první společné Vánoce, co se Justin vrátil z New Yorku a tak, ať jsou mi jindy sebevíc protivné, si je chci letos užít po jeho boku.
Konečně jsem strkal klíč do zámku a otevřel jsem a ani nevím, co mě porazilo dřív... zda ta linoucí se vůně cukroví anebo vánoční koledy, které hrály celým loftem. Moje staré já se pomalu začalo probouzet a chtělo už spustit, když v tom jsem ho uviděl... zdobil stromeček a tancoval, pozpěvoval si a usmíval se jako to nejzářivější sluníčko. Jen jsem tam tak stál skoro jako omámený jeho krásou a pohledem jsem ho doslova hypnotizoval... jak jsem bez něj mohl vydržet skoro dva roky? Nechápu.
Nakonec jsem to už nevydržel a vydal jsem až k němu, objal jsem ho zezadu, nejprve nadskočil, ale když zjistil, že jsem to já, natiskl se na mě ještě víc...

J: "Tuhle reakci jsem nečekal,"...Zasmál se a otočil se ke mně.
B: "A jakou si čekal?"
J: "Takovou, kde by bylo hodně křiku, nadávek a vzteku... tahle se mi líbí víc."
B: "Hmmm."

Bez polibku bych nevydržel další vteřinu a tak jsem se hned přisál na jeho rty a užíval si jejich příjemnou cukrovím nasládlou chuť. Pomalu jsem mu začal rolovat triko nahoru...

J: "Bri... počkej..."
B: "Pššš,"...Na mluvení bude času dost, teď mám ale chuť na něco jiného.

Jenže v tom se nečekaně v pozadí ozvalo odkašlání a já doslova nadskočil. Hned jsem se otočil a zjistil, že se jedná o Daphne.


Daphne: "Ahoj, Briane."
B: "Ahoj, Daphne,"...Podíval jsem se po Justinovi.
J: "Snažil jsem se ti to říct... pomáhala mi s cukrovím a výzdobou."
Daphne: "Ale klidně vypadnu."

Nebudu lhát, docela bych to i uvítal... neberte mě zle, mám tu holku rád a je hezké ji zase od čas od času vidět, když byl Justin v NY neviděli jsme se ani jednou... ale... těšil jsem se na večer strávený s ním.

J: "Neblázni, doděláme to... Brianovi to nevadí."

Teda, nevím, kdy přesně jsem tohle řekl a jak on na to přišel... ale když říká, že Brianovi to nevadí, tak Brianovi to asi nevadí.

J: "Že ne, Briane?"
B: "Jasně, klidně pokračujte."
J: "Jsi nejlepší,"...Věnoval mi jeden krátký polibek.
Daphne: "Tak se na to vrhneme."

S úsměvem jsem se vydal do sprchy. Doufat, že mě Justin bude následovat, momentálně nemělo smysl. Taky ta sprcha podle toho vypadala, byl jsem venku ani ne za pět minut a netušil jsem, co budu dělat. Oni dva byli dost dobře zabavení, ale já?
Sedl jsem si proto k televizi v naději, že tam naladím něco normálního, ale i kdybych byl úspěšný, ty koledy by mi stejně znemožňovaly rozumět jedinému slovu.
Vím, že mám možnosti, mohl bych jít k Woodymu nebo do Babylonu, ale... co tam bez Justina? Dokonce ani Maikeyho tam nenajdu, ten je spokojený se svým předměstským životem po boku profesora. Dokonce i ti dva žijí svými romantickými životy. A potloukat se tam sám... stejně bych šel hned zas domů, proto nemá smysl tam vůbec chodit. Ale jestli tohle bude trvat ještě dlouho, tak... tak se snad půjdu procházet klidně po parku.

J: "Briane, pomůžeš nám, prosím tě?"

Nereagoval jsem, nějak mi totiž zprvu nedošlo, že mluví na mě, až když se ozvala i Daphne, tak jsem pochopil. S čím bych jim já jako mohl pomoct?

B: "Co potřebujete?"
Daphne: "Trochu nám chybí centimetry."

Zasmál jsem se, Daphne centimetry rozhodně chybí, ale co se týče Justina, jsem si jistý, že on v téhle oblasti problém nemá... jo aha, o tyhle centimetry tu asi nejde.

Daphne: "Myslím na výšce,"...Pochopila, že myslím na něco jiného.
J: "To jsi celý ty,"...Neodolal smíchu.
B: "A k čemu mě teda vlastně potřebujete?"
J: "Dáš tam tu hvězdu?

Tak o to tu jde, ten stromek je na ty dva až moc vysokej. Nebyl bych to já, abych se jim nezačal smát. Bylo to jednoduše roztomilé.

B: "Nemám vás třeba vyzvednout?"
J: "Haha, vážně vtipné, Briane."
Daphne: "Vlastně to vtipné je."

S Daphne jsme se oba smáli a Justin na nás jen nechápavě zíral, nakonec ale taky neodolal a přidal se k nám. Bože, koho by před 7 lety napadlo, že jednoho dne budu s těmahle dvěma stát u vánočního stromku a smát se s nimi?

B: "Dejte mi to, prckové."

Vyvolalo to ve mně zvláštní pocit dávat tam tu hvězdu... jako malej jsem byl rád, když jsme vůbec nějakej stromek měli ještě k tomu s ozdobami... a v dospělosti jsem se o tyhle věci nikdy nijak nezajímal... zkrátka to ale nebylo zas tak hrozné, jak jsem si vždycky myslel. Možná proto, že jsem měl konečně tu možnost něco takového zažít s člověkem, kterého miluju a který miluje mě... tak jo, Vánoce se mi začínají dostávat na mozek.

Daphne: "Děkujeme,"...Hodila po mně tím svým očkem.
B: "Není za co, Daph,"...Líbl jsem jí na tvář.
J: "Eh-eh,"...Odkašlal si.
B: "I ty nemáš za co,"...Taky jsem ho políbil, jeho ovšem na rty, Daph musela mít vážně podívanou.

Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem zdobil loft s nimi. Buď mě něčím přiotrávili anebo jsem se praštil do hlavy, ale ano opravdu se to dělo. A bylo to fajn. Blbnuli jsme, jak malé děti... no ono ve výsledku dva z nás tu děti jsou. Dobře přerostlé děti, ale chápete.

Daphne: "Tak jo, měla bych jít."
J: "Už?"

Jak už? Vždyť tu strávila celý večer... no vsadil bych všechno, co mám, že klidně celý den. A i když jsem se možná momentálně bavil, fakt už jsem chtěl být s Justinem sám.

Daphne: "Jo, jsem unavená..."
J: "Tak fajn... a moc děkuju za pomoc. Když budeš chtít, oplatím ti to u tebe doma."
Daphne: "Spoléhám na to."

Oba jsme se s ní rozloučili a zatímco Justin byl trošku skleslý z jejího odchodu, já jsem byl rád... i když vím, že to nezní zrovna dvakrát nejlíp.

B: "Neviděl si jí naposled, tak se tak nemrač."
J: "Já vím, jen... skoro dva roky jsem se musel spoléhat pouze na telefon... je hezké ji zase vídat."

Uvědomil jsem si, že my dva jsme na tom byli stejně a najednou jsem ho chápal. Být to já, kdo by se musel znovu rozloučit s ním, i když jen na pár hodin, nebylo by mi taky moc do úsměvu.

B: "Štěstí, že tu máš mě,"...Pousmál jsem se.

Justin šel ke mně a políbil mě... proč mám pocit, že každý polibek s ním je lepší, než ten předchozí? Nejspíš, proto, že to tak fakt bude.

J: "Zítra bych šel dokoupit zbytek dárků..."
B: "Není to ta část, kdy mě budeš nutit jít s tebou?"
J: "To ne, spíš jsme s Daphne mluvili..."
B: "A jéje, taková věta nikdy nekončí dobře."
J: "Neboj. Jen jsem si říkal, že bychom se my dva letos mohli něčím překvapit... nechci kupovat zas nějaké obyčejné dárky... jsem konečně zpátky doma a chtěl bych to oslavit něčím speciálním..."

Nejspíš bych teď měl působit šokovaně, protože já přeci takové věci nedělám... vymýšlet nějaké vánoční překvapení... jo to sotva... jenže... ve skutečnosti mám jedno vánoční překvapení už připravené a opravdu doufám, že půjde podle plánu. Proto jsem mohl jedině souhlasit.
 

19 people judged this article.

Comments

1 Klér Klér | Web | 19. december 2017 at 18:53 | React

Už se nemůžu dočkat pokračování!

2 Karin Karin | 19. december 2017 at 21:56 | React

Parádní to o těch centimetrech mě rozesmálo. :-P  :D

3 Janča Janča | Web | 19. december 2017 at 22:29 | React

[1]: Brzo bude :-)

[2]: To jsem ráda :-D  :-P

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama