December 2017

Christmas Surprise(8)

29. december 2017 at 0:02 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: žádné

Tak nějak jsem tušil, že až se Brian vzbudí a nenajde mě vedle sebe, bude to pro něj šok, ale vyplížit se brzo ráno z postele tak, aby to nevěděl, byla jediná možnost. Nemohl jsem riskovat, že ze mě něco dostane... protože by dostal a to celkem snadno. Já a držení tajemství, to zrovna nejde dohromady. Nečekal jsem však, že mě bude už hodinu v kuse bombardovat telefonáty a textovkami, abych mu hned zavolal. Něco mi říká, že už se ptal všech ostatní, jestli mě neviděli a asi se nedočkal kladné odpovědi. Ach, jak mě těší, když vím, že se o mě strachuje... i když je to trochu zlomyslné, být to naopak, tak asi... ne asi, ale určitě šílím a chci ho zabít. Ale nedá se nic dělat, pokud chci, aby tohle překvapení vyšlo, musím to do poslední chvíle udržet v naprosté tajnosti. Přeci jen, je dost možné, že tohle auto, které mi Daph naštěstí půjčila, hned zase otočím a pojedu domů s prázdnou, ale s tím holt musím počítat, protože tohle je opravdu sázka na nejistotu.

Melanie: "Bože můj, Justine?! Miláčku, pojď se podívat, koho máme u dveří!"

Mel se na mě ihned vrhla a já jí objetí hned s láskou oplatil, tak hrozně rád jsem jí viděl. Vypadala naprosto úžasně. A hned na to přišla Lindsay, která vypadala stejně báječně...

Lindsay: "Justine, zlato?!"
J: "Tak hrozně rád vás vidím!"

Vítali jsme se snad pět minut, než jsme se konečně dokázali vzpamatovat. Neviděli jsme se rok, není divu, že jsme z toho byli tak odvaření... jsou zkrátka moje rodina.

Lindsay: "Pojď, posaď se, dáš si čaj nebo něco?"
J: "Kafe, pokud možno, ráno jsem si přivstal, tak jsem trochu grogy."
Lindsay: "Hned to bude."
J: "Kde jsou děti?"
Lindsay: "Ještě se peleší."
Melanie: "Kde se tu vůbec bereš?"
J: "Chtěl jsem vás vidět!"

Jasně, všichni víme, že důvod, proč tu jsem, asi bude mít trochu větší význam. Ale ano, opravdu jsem je chtěl vidět... kéž bych je mohl zase vídat jako za starých časů... kdy jsem se prostě jen sebral a do dvaceti minut okupoval jejich dům.

Christmas Surprise(7)

28. december 2017 at 0:03 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: 18+

"Myslíš to vážně?" pomalu jsem vřískal jako nějaká náctiletá puberťačka. Ale měl jsem šílenou radost. Ten palác, který jak Brian říkal, koupil pro svého prince, bylo místo, do kterého jsem se na první pohled zamiloval. Ničilo mě pak vědomí, že v něm nikdy nebudu žít, protože jsem se rozhodl následovat svůj sen. A měl jsem za to, že ho Brian zase prodal, sice jsme o tom spolu nikdy nemluvili, ale tak nějak jsem to předpokládal. Proč by si ho taky nechával? Měl být náš a já se ho tak trochu vzdal, Brian neměl důvod si ho nechávat. Ale vědomí, že přesně to udělal, je lepší, než cokoliv. A já si bláhově myslel, kdo ví co, osočil jsem Briana ze lhaní a on mi přitom jen připravoval to nejlepší vánoční překvapení na světě... které nemůžu nikdy trumfnout, už jen proto, že já pro něj ještě ani žádný nevymyslel.

B: "Nemyslel jsem snad někdy něco, co jsem řekl, vážně?"
J: "Nooo..."
B: "Kromě tohohle,"...Došlo mu, že narážím na to, jak nebyl vždy zcela upřímný ohledně svých citů ke mně.
J: "Takže to myslíš opravdu a zcela vážně?"
B: "Tak vážně, jak jen to jde... chci se tam sebou nastěhovat... chci tam s tebou žít... šukat jako králík... chci, aby byl BRITIN naším domovem, Justine."

Vždycky jsem toužil po tom, aby byl Brian schopný vyjadřovat, co cítí a co opravdu chce místo té jeho neustálé masky... ale nikdy jsem si nepředstavoval, jak se asi budu cítit, až to někdy udělá... a právě teď se cítím kurevsky úžasně!

J: "Já tě tak hrozně miluju, Brian Kinney,"...Vrhl jsem se mu kolem krku a začal ho vášnivě líbat.
B: "Já tebe taky... ty ničiteli překvapení."
J: "Promiň... a promiň, že jsem tě osočil ze lhaní."
B: "To si spolu ještě vyřídíme, neboj se..."
J: "Ehmmm,"...Umlčel jsem ho dalším polibkem, který mi milerád oplácel.

Hned na to jsme vyrazili domů a běželi jsme do sprchy, abychom se zahřáli a taky kvůli vy víte čemu. Prostě sprcha je naše oblíbený místo.
Následně jsme si lehli do postele a užívali si vzájemnou blízkost, já zaujal svojí oblíbenou polohu, kdy jsem měl přes jeho bok přehozenou ruku a nohu přes ty jeho, zatímco jsem měl hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchal jeho srdce... srdce, které se tak moc snažil skrývat.

Christmas Surprise(6)

27. december 2017 at 13:55 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: žádné

Kdybych tušil, že nastane tohle trapné ticho, kdy se Maikey s Benem budou radši ládovat jídlem a dělat, že tam nejsou, zatímco si s Brianem budeme vyměňovat nic neříkající pohledy, asi bych tuhle konverzaci nechal až na doma. Vlastně tak jsem to i původně plánoval, ale... když chtěl Maikey vědět, jak na tom s Brianem jsme, všechno ve mně to zkrátka chtělo říct nahlas a vidět Brianův výraz, ze kterého jsem doufal, že vyčtu nějaké odpovědi, ale zatím jsem vyčetl leda tak to, že neví, co mi na to má říct.
Večeře proto dál pokračovala v tichém duchu, až dokud Maikey nezačal sklízet ze stolu a já se mu nabídl, že mu s tím pomůžu, ve skutečnosti jsem ale spíš doufal v nějakou radu nebo spíš názor, proč by to Brian dělal...

Maikey: "Jsi host, víš, že mi nemusíš pomáhat, že jo?"
J: "Já rád... a taky... teď bych s Brianem nemohl být sám u jednoho stolu."
Maikey: "Seš si jistej, že Brian chce prodat loft?"
J: "Volal mu jeho realitní agent a chtěl vědět, zda prohlídku loftu stihnou ještě před Vánoci."
Maikey: "Sakra. Proč by to dělal?"
J: "To kdybych věděl... a nechápu, proč mi to neřekl."
Maikey: "Možná ses ho měl zeptat... nejlíp v soukromí. Myslím, že si ho zaskočil."
J: "Určitě ne tolik jako mě ten telefonát."
Maikey: "Myslíš, že to dělá kvůli penězům?"
J: "Maikey, myslím, že oba víme, že to je hodně nepravděpodobný... Brian má peněz dost a rozhodně by se nikdy nevzdal loftu kvůli nim..."
Maikey: "To je pravda, ale je to fakt divný."

Jo, o tom mi povídej. Jedno je ale asi jistý, dokud si s Brianem nepromluvíme, tak si všechno můžu leda tak domýšlet. A to je něco, co dělám fakt nerad, protože to způsobuje akorát tak problémy.
S Maikeym jsme se vrátili zase zpátky k Brianovi a Benovi a nakonec jsme se všichni shodli, že by nebylo na škodu společně po dlouhé době zajít k Woodymu. S Brianem jsem ale celou cestu tam neprohodil ani slovo, zatímco s kluky živě diskutoval, začínalo mě to fakt vytáčet a deptat zároveň.

Then and Now

26. december 2017 at 17:12 | Janča |  O QAF
Často narážím (nebo je spíš jako šílenec hledám :)) na obrázky herců z QAF a tak jsem si řekla, že udělám takovou menší přehlídku toho, jak vypadali dřív a jak vypadají dnes (nebo alespoň přibližně, protože najít nějaké obrázky konkrétně z roku 2017 není snadné). Mě samotnou některé změny až šokovaly, ale holt takový je život, všichni stárneme a bohužel ne vždy do krásy. Snažila jsem se vybrat ty nejlepší fotky, ale ne u všech to šlo :)) Na konci ještě budete mít nějaké jejich společné obrázky... snad se bude líbit :))

GALE HAROLD (Brian Kinney)

RANDY HARRISON (Justin Taylor)


Christmas Surprise(5)

26. december 2017 at 0:05 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: 18+

Snažil jsem se dát dohromady a vstřebat to, co jsem slyšel, ale nešlo to... ani za boha. Protože, jestli je tohle pravda, tak... tak vážně nevím. Proč by to Brian dělal, proboha?! Pokud jsem do teď měl o Brianovi nějaké pochyby a dojem, že mi něco tají, tak právě teď jsem o tom byl přesvědčený a víc, než předtím se bojím, že to není vůbec nic dobrého. Nemůže být, Brian by totiž nikdy neudělal to, co se chystá udělat, bez pořádného a hlavně špatného důvodu... a já mám nápadů na špatné důvody teď v hlavě mraky. Jestli mi Brian chystal nějaké vánoční překvapení, tak se teď už ani nemusí snažit, protože tohle už nemůže nic trumfnout.
Nebyl jsem schopný ani dokončit ten úklid, vím, že bych se měl připravovat na tu večeři, ale ani do toho jsem se zrovna dvakrát nehrnul. Za chvíli měl dorazit Brian a já... já nevěděl, co dělat. Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale bál jsem se... odpovědi nejspíš. Ale teď už bylo nejspíš pozdě na to něco vymýšlet, protože jsem uslyšel, že výtah zastavil v našem patře a za nedlouho se otevřely kovové dveře, ve kterých se objevil Brian... zatraceně krásný jako vždycky.

B: "Hello, Sunshine,"...Usmál se na mě ode dveří, srdce se mi málem roztálo.

Usmál jsem se nazpátek, ač mě tížilo to, co jsem věděl, nemohl jsem si jednoduše pomoct... je možné milovat někoho tak šíleně, že jste ochotní přehlížet do očí bijící věci, které se nezdají být ani trochu dobré?

B: "Ty ještě nejsi připravený?"...Přišel až k pohovce a zezadu mě objal kolem ramen.
J: "Já... ehm... za chvíli se na to vrhnu, jen jsem se zamyslel."
B: "A jéje, myšlení je..."
J: "Nebezpečné, já vím."
B: "Dokončování mých vět?"
J: "Já vím, miluješ to."
B: "A hrozně,"...Zakroutil očima.

Možná se malá, vlastně asi větší část mě na něj zlobila za to, že mi tají něco tak vážného, ale právě teď jsem na to nechtěl myslet, právě teď jsem chtěl konečně políbit ty jeho rty. Přetočil jsem se a začal jsem ho líbat, zatímco jsem ho objímal kolem krku, on kolem mého pasu pevně ovinul své mužné paže.

All I want for Christmas is You

24. december 2017 at 0:01 | Janča |  Povídky QAF-jednorázovky
Vánoční jednorázovka, bez které by to prostě nešlo... takový malý dárek ode mě pro Vás.
A všem Vám přeji krásné Vánoce, bohatého Ježíška, klid a pohodu a taky vše nejlepší do Nového roku.


#Vaše Janča#

jednorázovka

bez varování

#Brian Kinney #Justin Taylor #Michael Novotny

Brian

Ležím v posteli, potahuji z cigarety a civím do stropu, jako bych tam snad měl vyčíst všechny odpovědi. Odpovědi na to, proč se právě teď cítím tak, jak se cítím. Moje matka je frigidní děvka, která mě nenávidí a právě teď se nejspíš modlí za mojí duši. Můj otec byl násilnický ožrala, který je mrtvý. Můj nejlepší kamarád, jenž tu pro mě vždycky byl, už vede svůj vlastní život. Můj syn je stovky kilometrů daleko. A Justin... Justin je zkrátka pryč. Jsem sám. Jsem kurva sám... na štědrý večer, to je fakt gól.
Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem měl přehodnotit Debbiinu nabídku, abych strávil večer s ní a Carlem, ale... co bych tam asi tak dělal? Emmett s Tedem mi dali nabídku stejnou, ale nejsem žádný případ pro charitu... jsem Brian Kinney, kurva fix. Zvládl jsem už hodně, zvládnu i tohle. Vánoce stejně nikdy nebyly moje nejoblíbenější svátky. Ale přes to tu jenom ležím, jako tělo bez duše a přeju si... přeju si být s někým... s někým, koho miluju. A asi všichni víme, kdo by to měl být. Ale ten už si dávno nevzpomene, že někde v nějakým Pittsburghu žije někdo jménem Brian Kinney... tady jsem možná proslulý a všichni mě chtějí... ale za hranicemi tohohle města jsem nikdo. Někdo, po kom ani pes neštěkne. Justin má teď možnosti, má svou rychle se budující kariéru a chlapy na něj musí stát fronty. Ne, ten už si na mě ani nevzpomene. A přes to mám nutkání zvednout telefon a zavolat mu... kurva. Sunshine, tys mě fakt změnil... je ze mě malá buzna. Teplouš prahnoucí po troše lásky... tvojí lásky.
Musel jsem se zvednout a dojít si do kuchyně nalít skleničku, ty zasraný světýlka, co mi tu Emmett s Debbie namontovali společně s pár výzdobami bych nejradši strhl a hodil do koše, ale... co bych z toho měl? Chvilkovou úlevu? Na to mi postačí i Jim Beam.
Najednou jsem uslyšel, jak mi v ložnici vyzvání telefon, nevím, proč jsem si myslel, že by to mohl být Justin, ale hned jsem tam běžel, div jsem se nepřerazil, zjištění, že to Justin vážně není, mi zkazilo úsměv, i přes to, že jsem to čekal. "Copak, Novotny?" přijal jsem hovor co nejmileji, abych na sobě nedal nic zdát. "Santa už dorazil?" pokračoval jsem ironicky. "Jen jsem chtěl vědět, jak ti je?" Ach jo, jak by mi asi bylo... jsem v tomhle zasraným loftu úplně sám a jediný, co poslouchám, jsou moje vlastní depresivní myšlenky plné tužeb a přání, abych viděl Justina... jasně, že mi není ani trochu dobře. "Mám se skvěle," odpověděl jsem přesto. "S Benem tě rádi uvidíme... Hunter taky říká, abys dorazil." No jasně, že Hunter to říká, je možná hetero, ale všichni víme, že se na mě rád kouká. Ne, prostě ne, nebudu svýmu nejlepšímu kámošovi kazit večer svojí přítomností, když všichni víme, jaká by byla... na zabití hodná.

Christmas Surprise(4)

22. december 2017 at 0:05 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: žádné

Probudil jsem se s úsměvem na rtech, s Brianem jsme zažili úžasný večer... ehm, spíš noc. Ani nevím, kolikrát jsme... no jedno je jisté, bylo to prostě FANTASTICKÝ. Co mi bohužel na úsměvu ubralo, bylo to, že byl Brian už pryč. Na nočním stolku jsem ovšem zahlídl papírek, hned jsem ho vzal do ruky a četl "Dobré ráno, Sunshine... děkuji za krásnou noc. PS. Doufám, že si dnes večer dokážeš na té večeři sednout."
Musel jsem se začít smát, je pravda, že jsme to možná trochu přehnali a možná, že s tím sezením budu mít trochu problémy, ale nevadí... stálo mi to za to. Hned na to jsem se vyhrabal z té pekelně pohodlné postele, která mi v NY tak chyběla a vydal jsem se do sprchy, kde jsem se snažil vymyslet plány na dnešní den. Možná by bylo na čase najít si nějakou práci, pomyslel jsem si. Brian sice říká, že to nespěchá, že má peněz, že nás to uživí oba a i já na tom nejsem po New Yorku taky špatně, ale... navždy si válet šunky taky nemůžu.
Nakonec jsem došel k závěru, že dojdu na nějaké nákupy, tentokrát to naštěstí nebyly vánoční, jen nebylo na škodu trochu naplnit lednici. V obchodu se ukázalo, že stále stojím za hřích, ne jeden se na mě podíval a nakonec mi jeden opravdu sexy chtěl strčit číslo, ale... já jsem zadaný, je mi líto, chlapci. Když jsem se vrátil domů, došel jsem k závěru, že by nebylo špatné konečně zabalit dárky a byla to fuška, koupil jsem toho snad tunu a bolela mě z toho balení záda, nakonec jsem ale i to úspěšně zvládl. A potom jsem se vrhl na nějaký pořádný vánoční úklid... než jsem to však stihl dokončit, uvědomil jsem si, že jsem na tu dnešní večeři nic klukům nekoupil, alespoň lahev vína by se hodila, už jenom ze slušnosti. Proto jsem se zase oblékl a vyrazil jsem koupit to nejlepší víno, jaké jen šlo. Cestou zpátky domů jsem opět zakotvil v jídelně.

J: "Klid, Debbie, nejdu vyzvídat, vím, že z tebe nic nedostanu,"...Uklidňoval jsem ji, když jsem uviděl její nervózní výraz. Sakra, od kdy ona bývá nervózní? To, co Brian tají či plánuje, musí být fakt velký.
Debbie: "Nevím, o čem to mluvíš. A co bys rád?"
J: "Asi jenom kafe."
Debbie: "K jídlu nic?"
J: "Ne, nemám hlad a šetřím si místo na večer."
Debbie: "Copak s Brianem máte plány?"
J: "Tak nějak, Maikey s Benem nás pozvali na večeři."
Debbie: "Nepovídej... a Brian souhlasil jo?"
J: "Ač je to divné, tak ano... Maikey mu asi chybí natolik, že to přetrpí."

Debbie mi na to nic neřekla a to je poprvé, ona má odpověď vždycky na všechno. Místo toho mi raději nalila to kafe, které jsem fakt potřeboval... ono když noc strávíte neustálým sexem, tak pak máte trochu problém mít nějakou energii.

J: "Vím, že jsem říkal, že nebudu vyzvídat, ale..."
Debbie: "Tak nevyzvídej!"
J: "Takže přeci jenom něco víš!"
Debbie: "Justine!"
J: "Já jen... není to nic špatnýho... jen to mi řekni, prosím?"

Christmas Surprise(3)

21. december 2017 at 0:03 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: 18+

Chvíli jsem ještě oxidoval v jídelně v naději, že z Debbie něco dostanu, jenže od chvíle, co přinesla Emmettovi objednávku, se mi vyhýbala jako čert kříži. Nevím, zda si myslí, že jsem tak blbej, že nepoznám, že mi něco tají, když se chová takhle, ale to opravdu nejsem. Zdá se však, že čekat na zázrak, nemá cenu. Proto jsem se rozloučil s Emmettem, který mě dnes taky pěkně zaskočil tím, že Briana viděl venku v jeho pracovní době, a následně jsem se jen tak procházel a přemýšlel.
Jasně, napadlo mě, že to má třeba i co dělat s tím naším vánočním překvapením, ale... nezdálo se mi to zkrátka. Ne, že bych Briana nějak podceňoval, ale pochybuju, že by tak rychle něco vymyslel a že by ještě k tomu na tom tak urputně pracoval a domlouval se kvůli tomu s Debbie... je to Brian, pro Krista! Za tím zkrátka bude něco jiného a celkem se bojím toho, co přesně.
Ani nevím jak, ale najednou jsem procházel kolem Maikeyho krámku, nemluvil jsem s ním už pár týdnů, vlastně za tu dobu, co jsem zpátky, jsme spolu mluvili jen párkrát malou chvíli... a co vím, tak mezi ním a Brianem už to taky není to, co dřív... teda pořád jsou nejlepší přátelé, jen už každý se svým životem.

J: "Ahoj, Maikey."
Maikey: "Justine! Co ty tady?"
J: "Šel jsem kolem, tak jsem si řekl, že pozdravím."
Maikey: "To jsem rád... už je to chvíli... nějak na sebe nemáme štěstí."
J: "Jo,"...Povzdechl jsem si.

Kdo by to byl řekl, že někdy budu skleslý z toho, že se s Maikeym už tolik nebavíme. Ale asi jsem si jen v New Yorku uvědomil, kolik toho pro mě všichni znamenají... dokonce i Maikey.

Maikey: "Jak se má Brian?"
J: "Oh... já ani nevím... nebo má se dobře, jen..."
Maikey: "Zase problémy v ráji?"...Nadzdvihl obočí.
J: "Ne to ne, od chvíle, co jsem se vrátil, je všechno skvělý... někdy mám i pocit, že možná je takový jen proto, že si myslí, že mě to udělá šťastným... ale myslím, že i on je opravdu šťastný..."
Maikey: "Tak v čem je háček?"
J: "V ničem... já jen... bojím se, že se něco děje a nevím co."
Maikey: "Budeš mě muset trochu zasvětit."
J: "Asi mi něco tají... a spolčil se s tvojí mámou."
Maikey: "Nejsi jen paranoidní?"
J: "Možná... pravděpodobně... ale ta nejistota je hrozná... napadají mě nejhorší scénáře."

Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím bláznivěji jsem si připadal... Brian pravděpodobně opravdu jen plánuje nějaké to překvapení a já z toho dělám zbytečně halo... je ale možné, že mě asi jen děsí, co to překvapení bude zahrnovat... protože v případě Briana to může být opravdu cokoliv.

Christmas Surprise(2)

20. december 2017 at 0:04 | Janča |  Christmas Surprise

JUSTIN

varování: žádné

Lítal jsem s Daphne po obchodech a sháněl poslední dárky. Nákupní horečka už mě začínala pomalu opouštět, měl jsem toho dost, bolely mě nohy a těch tašek jsem měl tolik, že bych potřeboval pár rukou navíc. Ale letos jsem si tu vánoční atmosféru opravdu vychutnával. Loni byly moje Vánoce... no řekněme mizerné. Tvrdl jsem v New Yorku ve svém skromném bytečku sám a myslel jen na to, jak moc bych se chtěl vrátit domů. A přesně to jsem o pár měsíců později udělal a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Teď jsem zase s Brianem, který se už nebojí ukazovat mi, jak moc mě miluje. Dokonce souhlasil s tím, že si pro sebe na Vánoce připravíme něco speciálního. Kámen úrazu ale přišel, když mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co bych pro něj měl připravit.

J: "Jsem vyřízený."
Daphne: "Ani mi nemluv, za chvíli mi asi upadnou nohy."

Vysílením jsme se doplazili do loftu a sesunuli se na pohovku. Tašky popadaly všude kolem nás, naštěstí v nich nebylo nic křehkého.

Daphne: "Měla jsem za to, že chceš dokoupit pár dárků."
J: "Však jo... jen se to trochu zvrhlo."
Daphne: "Jo, ale všimla si, že si nic nekoupil Brianovi... takže si s ním mluvil o tom překvapení?"
J: "Ano a kupodivu souhlasil. Akorát... nějak mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co vymyslet."
Daphne: "Na to si měl asi myslet dřív, než si mu to navrhl."
J: "Nezapomeň, že tenhle nápad si mi vnukla ty... takže mi hezky pomůžeš něco vymyslet."
Daphne: "Bezva lehčí úkol si mi dát nemohl. Stejně jsem ale zvědavá, co si Brian připraví pro tebe."

Do teď jsem nad tím nepřemýšlel, ale najednou jsem si říkal, že mě to taky docela dost zajímá. Je to Brian a znám jeho obvyklá překvapení... například prostitut k narozeninám. Ježiš, doufám, že toho se letos nedočkám.

Christmas Surprise(1)

19. december 2017 at 0:01 | Janča |  Christmas Surprise
Nová povídka. - Nechce se mi věřit, že už tu jsou zase Vánoce, ale jsouPřekvapený Letos jsem měla fakt problém vymyslet nějaký nápad na vánoční povídku, ale nakonec ke mně přeci jen nějakej přišel... no a uvidí se, co z toho nakonec bude, já sama jsem na to zvědaváSmějící se Každopádně doufám, že budete spokojeníMrkající


BRIAN

varování: žádné

Po dlouhém dni v Kinneticu jsem se těšil na jediné - na Justina. Zrovna jsem jel výtahem nahoru a představoval jsem si všechny možné obrázky toho, co s ním udělám, až otevřu dveře. Ale jako první jsem ho chtěl jednoduše políbit. Měl jsem zkrátka dobrou náladu... ano i přes to, že se za necelý týden tu jsou Vánoce, kterými obvykle opovrhuji, jsem měl jednoduše dobrou náladu. Jsou to naše první společné Vánoce, co se Justin vrátil z New Yorku a tak, ať jsou mi jindy sebevíc protivné, si je chci letos užít po jeho boku.
Konečně jsem strkal klíč do zámku a otevřel jsem a ani nevím, co mě porazilo dřív... zda ta linoucí se vůně cukroví anebo vánoční koledy, které hrály celým loftem. Moje staré já se pomalu začalo probouzet a chtělo už spustit, když v tom jsem ho uviděl... zdobil stromeček a tancoval, pozpěvoval si a usmíval se jako to nejzářivější sluníčko. Jen jsem tam tak stál skoro jako omámený jeho krásou a pohledem jsem ho doslova hypnotizoval... jak jsem bez něj mohl vydržet skoro dva roky? Nechápu.
Nakonec jsem to už nevydržel a vydal jsem až k němu, objal jsem ho zezadu, nejprve nadskočil, ale když zjistil, že jsem to já, natiskl se na mě ještě víc...

J: "Tuhle reakci jsem nečekal,"...Zasmál se a otočil se ke mně.
B: "A jakou si čekal?"
J: "Takovou, kde by bylo hodně křiku, nadávek a vzteku... tahle se mi líbí víc."
B: "Hmmm."

Bez polibku bych nevydržel další vteřinu a tak jsem se hned přisál na jeho rty a užíval si jejich příjemnou cukrovím nasládlou chuť. Pomalu jsem mu začal rolovat triko nahoru...

J: "Bri... počkej..."
B: "Pššš,"...Na mluvení bude času dost, teď mám ale chuť na něco jiného.

Jenže v tom se nečekaně v pozadí ozvalo odkašlání a já doslova nadskočil. Hned jsem se otočil a zjistil, že se jedná o Daphne.

Přivádí mě k šílenství(12)

18. december 2017 at 0:02 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Poslední díl.

JUSTIN

varování: 18+

Jsem doma už pár dní, díky bohu, v té nemocnici jsem naprosto šílel... ale kdybych věděl, že doma budu šílet snad ještě víc, nejspíš bych tam zůstal i o něco dýl. Brian... on... je zkrátka divný. Jindy bych řekl, že za to asi může jeho velké přiznání o tom, že strávil každou noc u mě, když jsem byl v nemocnici... zkrátka, že teď má asi výčitky, že si dovolil mi něco takového říct, ale... mám pocit, že za tím bude něco jiného. Nebo v to aspoň doufám, protože jsem rád, že mi to řekl a strašně moc... nebudu lhát, tenkrát mě mrzelo, že za mnou nechodil, sice to pro mě byla motivace, abych víc makal a dostal se odtamtud co nejrychleji, ale chtěl jsem ho tam... takže vědět teď, že tam opravdu byl... každou noc... co víc bych si mohl přát? A neopustil mě ani tentokrát... je tu pro mě kdykoliv potřebuju... přesně proto ho tak moc miluju.
Ale tady jde o něco jiného... je to jako by se mě skoro bál dotknout. V noci mě drží, líbá mě, hladí mě, ale... nic víc. Neříkám, že jsem zrovna nabitý energií na nějaký vášnivý sex, ale... chybí mi to... chybí mi on, chybí mi jeho doteky... předtím jsme nemohli, protože jsem byl paličatý blb a teď se zdá, že nemůžeme, protože si Brian drží odstup a já z toho vážně šílím.

Debbie: "Potřebujete ještě něco?"

Nebýt Debbie pravděpodobně bychom umřeli hlady, chodí k nám každý den a nosí nám jídlo, uvařil bych sám, ale podle doktora mám mít klid na lůžku a Brian mi slíbil, že mě k tý posteli klidně přiváže, pokud ho poruším... a on nevaří, tudíž je Debb naše jediná záchrana.

J: "Co bys pro nás asi tak mohla ještě udělat? Nebýt tebe, tak asi umřeme."
B: "Hele! Objednal bych něco z donášky, nedramatizuj."
J: "Jo no... přeci jen domácí kuchyně ještě k tomu od Debbie je rozhodně mnohem vyhovující."
B: "Stejně sem chodí, jen aby nás zkontrolovala..."
Debbie: "Ne vás, ale tebe, abych se ujistila, že tohle sluníčko ještě žije pod tvým dozorem."

Debbie to myslela ze srandy, alespoň teda myslím, ale i přes to, že se Brian zasmál, jsem na jeho očích mohl vidět, že se ho to trochu dotklo... nebo spíš bych všechno vsadil na to, že jeho vina z toho, co všechno se mi stalo, se právě teď zas probudila k životu.

J: "Stará se o mě skvěle, Debb, neboj se,"...Podíval jsem se na něj a on se nepatrně usmál.
Debbie: "To jsem ráda. No nic, půjdu... kdyby něco volejte."
B: "Myslím, že to bez tebe zvládneme."
J: "Tím chce říct, že ti jsme moc vděční."
Debbie: "Umím se ten jeho vděk představit."

Brian jen zakroutil očima a nic neříkal, naštěstí. Debbie za sebou následně zavřela dveře a my zase byli sami... byl jsem hrozně rád a jediné, na co jsem myslel, bylo to, aby už se šel konečně posadit ke mně.
Pozoroval jsem ho z pohovky a on neustále dělal něco v kuchyni, myslel jsem, že po něm snad něco hodím... od kdy je v tomhle loftu něco zajímavějšího, než já? Ne, že bych měl o sobě tak vysoké mínění, ale...

Přivádí mě k šílenství(11)

15. december 2017 at 0:03 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl. - Tak jsem se nakonec překonala a díl napsala, doufám, že se Vám bude líbit!Usmívající se

BRIAN

varování: žádné

Čekal na odpověď a já nevěděl, co mu na to říct. Nebo věděl, byl jsem zkrátka u něj... celou noc... protože jsem ho nechtěl nechat samotného a především proto, že já nechtěl být bez něho... ale jak mu to říct? Každej normální člověk by to prostě řekl, ale všichni víme, že k takovým lidem já se neřadím. Neumím to. Chtěl bych, ale prostě to nejde. Kdyby to šlo, už dávno bych mu řekl, že ho miluju... víc, než si vůbec umí představit. A možná, že kdybych to konečně vyslovil, všechno by bylo mnohem jednodušší... ale nebyl bych to já. Nejsem takový a neumím takový být. Tak co mu na to, sakra, říct? Ale když budu lhát, o co lepší to vlastně bude? Nejspíš o nic. Proto, i když jsem věděl, že toho dost možná budu litovat, jsem se zhluboka nadechl, odhodlaný to konečně vyslovit...

B: "Justine, já jsem byl..."

"Sunshine!" otevřely se dveře, kterými dovnitř vtrhla Debbie, za kterou se hnala Jennifer a hned za ní všichni ostatní... buď se mě ten nahoře právě rozhodl zachránit před osudovou chybou anebo jednu udělal, protože tuhle odvahu mu říct pravdu v sobě už asi znovu nenajdu.

Jennifer: "Zlato, jsi v pořádku?"
J: "Jsem, mami, neboj. Co tu všichni děláte?"
Debbie: "Kde bychom asi měli být? Zvlášť po tom tvém kousku, kdy ses vydal do ulic... abys našel pana dokonalého,"...Pohlédla na mě s tím svým vyčítavým pohledem... přesně, jak jsem říkal, všichni budou všechno zazlívat mně... a asi oprávněně.

Divím se, že ho všichni neumačkali a neulíbali k smrti... ale zároveň jsem jim to záviděl... já sám bych ho chtěl objímat a líbat, ale jsem srab... srab, co mu ani není schopný říct, co cítí. Nebo takovou maličkost jako tu, že jsem na něj v noci a každou noc tehdy po plese dával pozor.
Bylo mi z toho najednou tak na nic, že jsem z pokoje raději nepozorovaně odešel a posadil jsem se v čekárně. Chtěl jsem být zkrátka sám, ale na moc dlouho mi to nebylo dopřáno...

Maikey: "V pohodě?"
B: "Proč bych nebyl... Justin je ten v nemocnici."
Maikey: "Víš moc dobře, na co se ptám."
B: "Ani ne, Maikey."
Maikey: "Tak fajn, zkusím to jinými slovy... jak to zvládáš, když je tvůj přítel v nemocnici?"

Zavřel jsem oči a povzdychl si, tohle jsem vážně nepotřeboval. To, jak mi je, si myslím je dost zřetelné a není třeba, abych to popisoval... Maikey si ale očividně myslí opak.

Přivádí mě k šílenství(10)

14. december 2017 at 18:43 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl. - Omlouvám se, ale padla na mě nějaká chřipka, takže jsem zas ve stavu "na umření" a jsem ráda, že jsem ráda... ale řekla jsem si, že vám ten díl prostě napíšu, sice to pro mě byl nadlidský výkon, ale zvládla jsem toSmějící se Nevím ale, zda se mi podaří napsat i díl na zítra, takže radši nic neslibuju a spíš počítejte s tím, že asi ne... nebo se prostě nechte překvapitSmějící seUsmívající se

BRIAN

varování: žádné

S Emmettem jsem Justina odvlekli na ošetřovnu a následně jsme se šli společně posadit do čekárny, šílel jsem z toho... za poslední dva dny jsem si užil v nemocnici víc času, než za posledních pár let.
Strávil jsem s ním celou noc, té zdravotní sestry se mě zželelo a nechala mě u něj, za což jsem byl opravdu rád, nechtěl jsem ho nechávat samotného. Když jsem se však ráno probral, byl jsem úplně rozlámaný a především hladový, tak jsem si zajel do nějaké jídelny a pak jsem jen chvíli jezdil a o všem přemýšlel... ačkoliv tvrdím, že myšlení je nebezpečné, pomohlo mi to. Po cestě jsem zjistil, že mému telefonu došla šťáva, takže ať už by mě sháněl kdokoliv, měl by smůlu... a možná to tak bylo i lepší, nepotřeboval jsem se zpovídat ohledně toho, kde se nacházím. Nakonec jsem ale usoudil, že se radši vrátím zpátky do nemocnice, abych byl u něho, kdyby se náhodou konečně probral... jenže když jsem se vrátil zpátky do jeho pokoje a on byl pryč... řekněme zkrátka, že to, jak mě píchlo u srdce, si asi ani nedokážete představit.
Následně se ukázalo, že personál zdejší nemocnice je opravdu neschopný, protože nikdo netušil, kde je a že prý toho moc nezmůžou, že ho tu nemohou držet násilím, nebyl jsem daleko od toho někoho zavraždit. Nakonec jsem si ale od jedné sestry půjčil telefon a zavolal mu, byla to neskutečná úleva slyšet ho, alespoň do chvíle, než náš hovor něco přerušilo.

B: "Co vůbec vyváděl, pro Krista?"
Emmett: "Hledal tebe."
B: "Co?"
Emmett: "Já sám toho moc nevím... zjevil se u mě doma, že prý zda tam nejsi..."
B: "Co bych tam dělal?"
Emmett: "To přesně jsem mu řekl... ale sdělil mi, že všude jinde už tě hledal... snažil jsem se ho přesvědčit, ať se vrátí do nemocnice, vypadal děsně, ale byl odhodlaný tě najít."
B: "To si ho prostě do tý nemocnice nemohl odtáhnout?"
Emmett: "Potkal si ho někdy? Je tvrdohlavý jako mezek... přesně jako ty!"
B: "To je pravda."
Emmett: "Tak vidíš. Nakonec jsme ale přišli na to, že ještě nebyl v Kinneticu a tak i přes to, že je sobota, jsme se tam vydali a jak on předpokládal jsme tě tam nenašli... jenže najednou si zavolal, on se na pár vteřin rozsvítil jako vánoční stromeček... a najednou byl na zemi."

Však to říkám pořád, vždycky za všechno špatný, co se mu v životě děje, můžu já. Vytrhl si kapačku, utekl z nemocnice a skácel se na ulici, při čemž si rozsekl čelo, jenom proto, že hledal mě... nevím, co mě přivede k šílenství dřív, zda to, že můžu za všechno špatný v jeho životě nebo to, že i když tohle vím, nejsem schopný se ho vzdát, ačkoliv vím, že by to pro něj bylo lepší.

Emmett: "Bude v pohodě, uvidíš... maximálně ho čeká jedna jizva... a s tou bude sexy... ještě víc, než je."

Pohlédl jsem na něj s vražedným výrazem... jelikož já sám se děsím toho, že bych měl někdy na těle jizvu, nemůžu to považovat za něco pozitivního... ale hlavně tu jde o to, že Emmett nemá právo slovo sexy spojovat s Justinem.

Přivádí mě k šílenství(9)

12. december 2017 at 14:18 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nebudu lhát, začínalo mi být zase opravdu zle... ta kapačka a to, že si mě chtěli nechat v nemocnici ještě den, asi mělo svůj důvod. Ale copak můžu ležet a jenom čekat na to, až se Brian ukáže, zvlášť když všichni víme, že se prostě neukáže? Navíc když se teď cítí vinen z toho, co se mi stalo, paličák jeden! Musím ho jednoduše najít, musí vědět, že jsem v pořádku a že za to v žádném případě nemůže... spíš to byl on, kdo se mi, sice svým vlastním způsobem, snažil dát najevo, abych trochu zvolnil, ale já byl blbej. Lítal jsem od rána do večera mezi jídelnou a Maikeym a byl jsem k nezastavení, můžu si za to jenom já sám. Ale vysvětlit to Brianovi asi nebude nic snadného... pokud ho tedy někdy najdu, doma vážně nebyl a nakonec ani ve Woody's, kde jsem předpokládal, že bude, jsem ho nenašel. Následně jsem zkusil i obvyklá místa, ale i tam to bylo bez úspěchu.

Emmett: "Sunshine, co ty tady? Nemáš být v nemocnici? Jsi úplně bledý!"
J: "Emme, promiň, já... sakra, musím si sednout."

Stěží jsem se doplazil k jeho pohovce a na tu jsem následně doslova padl, fakt mi bylo neskutečně mizerně. To, že jsem nejedl ani nepil rozhodně ničemu nepomáhalo.

Emmett: "Donesu ti vodu, ani se nehni."

Podle všeho jsem ho dost vyděsil a nedivil jsem se, když jsem uviděl svůj odraz v zrcadle, vyděsil jsem sám sebe... byl jsem jak mrtvola.

Emmett: "Tady, pij, než to tu s tebou sekne... nejsem zrovna zručný v první pomoci... mohl bych tě spíš zabít."
J: "Díky, Em, ale myslím, že to nebude třeba,"...Zasmál jsem se, alespoň natolik, kolik jsem byl schopný.
Emmett: "Můžeš mi říct, kde ses tu vzal? Debb volala, že si se probral, všichni jsme za tebou chtěli jít... tak co tu vyvádíš?"
J: "Já... hledám Briana."
Emmett: "Jasně, že je v tom opět pan úžasný... ale myslím, že sis mě spletl s Maikeym, co ten by u mě dělal?"
J: "Všechny ostatní místa už jsem zkusil... a jsem zoufalý."
Emmett: "A to hodně."

To už vím taky, netuším, proč jsem si vůbec myslel, že bych Briana našel u Emmetta... ještě bych mohl zkusit Teda, ale něco mi říkám, že tam bych nepochodil úplně stejně.

Přivádí mě k šílenství(8)

11. december 2017 at 0:01 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Snažil jsem se otevřít oči, ale šíleně mě bolela hlava a ostré sluneční světlo mi to vůbec neusnadňovalo. Nevěděl jsem, co se mnou děje nebo snad, co jsem včera dělal, že se teď cítím takhle mizerně. Bouřlivý večírek asi, pomyslel jsem si. Ale když jsem následně byl schopný alespoň trochu pootevřít oči a rozhlídnout se kolem sebe, stáhl se mi žaludek. Tohle nebyl loft ani byt, který bych znal... tohle... tohle byla nemocnice.
Trhl jsem sebou a zabolela mě ruka, ihned jsem uviděl, že mi do ní vede hadička... polilo mě horko. Ale najednou jsem si začal vzpomínat... na to, jak jsem byl tak moc vyčerpaný, že jediný způsob, jak se udržet na nohou, bylo si vzít éčko... byl to jediný způsob, jak být s Brianem, který by mi asi už zakroutil krkem, kdybych naše plány znovu zrušil. A pak jsem se najednou cítil plný energie, sám jsem to nechápal... jenže najednou přišel večer a to tancování začínalo být příliš, snažil jsem se s tou malátností bojovat, ale svět se mi zatočil a pak už jen vím, že jsem tady. Podle všeho to se mnou praštilo přímo na parketu... přímo... počkat, přímo před BRIANEM!

Sestra: "Pane Taylore, konečně jste vzhůru."
J: "Já... ehm... mohl bych dostat napít?"
Sestra: "Hned vám něco donesu a skočím pro doktora, aby se na vás podíval."

Přikývl jsem na souhlas, mluvit jsem ještě nebyl pořádně schopný. Hlavou mi ale začalo šrotovat... Brian tam musel být, všichni tam museli být a vidět to... neumím si představit, jak moc jsem je musel vyděsit... najednou jsem se cítil hrozně. Ale ještě hůř jsem se cítil, protože tu Brian nebyl. Já vím, je to Brian... a všichni víme, jak je na tom s navštěvováním nemocnic... pamatuji si, jak to bylo po plese... ale to je jedno, to je minulost... ale právě teď bych ocenil, kdyby tu byl. Vlastně bych byl přímo šťastný, protože probudit se sám, nevědět, kde jsem a nakonec zjistit, že je to nemocnice... to je rozhodně chvíle, kdy u sebe chcete člověka, kterého milujete.

Doktor: "Jak se cítíte, pane Taylore?"
J: "Uhm... jako by mě přejel vlak... co přesně se stalo?"

Všechno mi řekl a celkem mě tím vyděsil, představa, že jsem se dohnal až ke kolapsu organismu... no rozhodně to nebylo nic, na co bych měl být hrdý. Spíš je to důkaz toho, že nejsem tak nepřemožitelný, jak jsem si myslel. Spíš pěkně tvrdohlavý.

Doktor: "Měl byste zavolat rodině, že jste vzhůru... včera jste tu měl početnou návštěvu."
J: "Vážně?"...Zablýskalo se mi v očích.
Doktor: "Vážně... hodně lidem na vás záleží."

Chtěl jsem se zeptat, zda tu byl i Brian, ale jako by to snad on mohl vědět, proto jsem svou otázku spolkl a hned, jak se za ním zavřely dveře, jsem vzal do ruky telefon. Samozřejmě, že jsem hned vytočil Briana, který mě ale poctil pouze záznamníkem... prostě výborný!

Přivítání nového člena QAF rodiny

10. december 2017 at 20:42 | Janča |  Info
Moji milí čtenáři,
dnes mám pro vás jednu skvělou zprávu... můžeme do našeho týmu QAF maniaků přivítat nového člena... je jím Klér a založila si svůj vlastní blog, kam bude taktéž psát povídky. Chci, aby se o jejím blogu vědělo a měla to tak snazší s návštěvností a jsem si jistá, že tím všechny potěším, protože, kdo tady nemiluje povídky o Queer as Folk, že?Smějící seS vyplazeným jazykem Navíc píše opravdu úžasně!
Tady je tedy odkaz k ní na blog, snad se Vám tam bude líbit stejně jako se Vám líbí u mě!Mrkající

Přivádí mě k šílenství(7)

7. december 2017 at 0:07 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Pokud záměrem Jennifer bylo to, abych měl o čem přemýšlet, tak se jí to rozhodně podařilo. Odešla už před hodinou a já stále myslím na to, co řekla. Že prý jsem pro Justina to nejlepší. Vsadím se, že Justin si o mně myslí to samé. Ale... všichni víme, že nejsem. Stalo se mu tolik věcí, ke kterým by nikdy nedošlo, kdyby mě nepoznal, že je pravděpodobně ani nespočítám. A i když vím, že bych se měl sebrat a odejít od něj, dát mu šanci na lepší život... na život beze mě... nemůžu. Protože i on je pro mě to nejlepší, co se mi stalo. Před ním jsem nevěděl, co láska je, opovrhoval jsem jí. Teď si neumím představit život bez ní, možná nikdy nebudu schopný říct Justinovi, jak moc ho miluju, ale už jen díky tomu, jak se s ním cítím, vím, že nikdy nechci, aby odešel. Jak sobecké to ode mě vlastně je?

Maikey: "Briane?!"

Ha, tak až teď je to Maikey. Začínal jsem si myslet, že už k tomu nedojde a ta představa se mi líbila, ale to jsem byl bohužel jen hodně naivní... jasně, že musel přijít.

Maikey: "Oh, tady jsi."
B: "Dneska je to tady jak v muzeu, každej si sem chodí, jak se mu zachce."
Maikey: "Vidím, že si ve skvělé náladě."
B: "Jo v té nejlepší."

Posadil se ke mně na postel a napil se rovnou z mé lahve burbonu. Nejdřív jsem ho chtěl praštit, ale nakonec jsem usoudil, že společnost na pití alkoholu není tak špatná. Ale ve skutečnosti jsem ho tady asi vážně potřeboval.

B: "Už se probudil?"...Nedalo se to zkrátka vydržet.
Maikey: "Nemyslíš, že bychom ti zavolali?"
B: "Nejspíš jo."
Maikey: "Tak vidíš... každopádně asi hodinu po tom, co si odešel, nás všechny vyhnali... takže tam jdeme zítra."

Ten pohled... přesně jsem věděl, co se mi s ním snaží říct... že očekává, že se k nim připojím. A já chci, vážně chci, ale... něco ve mně ví, že když Justinovi dopřeju, co nejvíc času beze mě, udělám mu tím velkou službu.

Přivádí mě k šílenství(6)

6. december 2017 at 0:05 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Měl jsem pocit, že tu čekáme už celé hodiny, začínalo mě to přivádět k šílenství. Nebyl jsem daleko od toho rozrazit všechny dveře, dokud bych Justina nenašel. Nebo klidně ohrožovat personál, aby mi řekl, co s ním, sakra, je. Všichni se mě snažili uklidňovat, největší úspěch měl ale asi Gus, který před chvíli dorazil s holkama. Ihned mě objímal a říkal mi, že prý strejda bude v pořádku. Jak moc jsem mu chtěl věřit. Ale jediné, na co jsem dokázal myslet, bylo to, že jestli ho ztratím, tak to nepřežiju. Už jednou jsem ho skoro ztratil a tehdy jsem si uvědomil, kolik toho pro mě vlastně znamená... teď? Miluju ho víc, než cokoliv, tak jak bych to asi tak dokázal unést?

B: "Už toho mám vážně dost!"
Debbie: "Nechtěla jsem nic říkat, ale vážně to trvá nějak dlouho."
Lindsay: "Možná bychom se mohli jít zkusit zeptat."
B: "Jdu na to."

Na nic jsem nečekal a ihned jsem vystartoval k recepci, kde seděla postarší ženská, která se zdála být velmi znuděná svojí prací... no rozhodně jí zaměstnám.

B: "Prosím vás, mohla byste mi říct, jak je na tom Justin Taylor?"
Sestra: "Musíte počkat na jeho lékaře."
B: "Čekáme tu už kurva věčnost... nešlo by to nějak urychlit?"
Sestra: "Říkám vám jenom, jak to je."
B: "Do hajzlu s tím!"...Smetl jsem jí nějaký podělaný letáčky na zem.
Sestra: "No dovolte!"
Maikey: "Briane, pojď si sednout."
B: "Já nechci sedět, já chci vědět, co s ním, sakra, je."
Maikey: "Já vím, ale musíš vydržet... Briane..."

Promlouval ke mně tím svým klidným hlasem, zatímco na mě všichni koukali, vsadím se, že byli šokováni tím, že jsem se nebál dávat najevo, jak velký strach o něj mám... ale momentálně mi bylo moje ego a hrdost úplně u zadku.

B: "Nechci ho ztratit, Maikey,"...Zašeptal jsem tak, že to slyšel jenom on.
Maikey: "Já vím... já vím."

Začal mě objímat a následně mě donutil, abych se konečně posadil. Všichni se mě snažili uklidnit, povídali si se mnou, dokonce i Jennifer byla klidnější, než já a místo, abych utěšoval já jí, bylo to naopak.

Přivádí mě k šílenství(5)

5. december 2017 at 0:02 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

"Justine!" křičel jsem na něj, zatímco jsem se ho snažil všemožně vzbudit, ale vůbec na nic nereagoval. Najednou jsem měl před očima všechno, co se stalo o jeho plese... měl jsem to doslova v živé paměti, tak živé, že se mi z toho zamotala hlava. Na chvíli jsem dokonce ztuhl a nemohl jsem se vůbec hnout. Byl jsem jako paralyzovaný.

Maikey: "Briane!"

Strčil do mě, abych se vzpamatoval a já to naštěstí udělal, následně jsem s ostatními snažil Justina vzbudit, všichni jsme na něj mluvili, cloumali s ním, celý Babylon utichl a jen se díval... byl jsem tak, kurva, vystrašený!

Ben: "Zavolal jsem záchranku, už jede."
Emmett: "Díky bohu."

Klečel jsem u něj a modlil se k tomu nahoře, aby se mi ho neopovažoval vzít... nechtěl jsem na to ani pomyslet, věděl jsem, že bude v pořádku, prostě musel být. Chytil jsem ho za ruku a čekal na tu podělanou záchranku, která se snad zasekla v nějaký posraný koloně.

B: "Kde, kurva, jsou?!"
Maikey: "Za chvíli tu budou, buď v klidu."

Jak mám, kurva, být v klidu? Justin tu leží na zemi, na nic nereaguje a já vůbec nevím, co s ním je... nevím, kurva, vůbec nic... tak jak se mám asi uklidnit?!

Ted: "Tady jsou."
B: "Konečně!"

Ihned si k němu klekli a začali ho vyšetřovat, v momentě, co jsem si stoupl, abych jim dal prostor, jsem pocítil, že se šíleně klepu, myslel jsem, že se mi snad podlomí kolena.

Přivádí mě k šílenství(4)

4. december 2017 at 0:01 | Janča |  Přivádí mě k šílenství
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Na večer jsem se těšil skoro jako malej kluk a moje nálada se otočila o 180 stupňů k lepšímu. Nevěděl jsem, zda se dneska všechno vrátí do normálu, vlastně jsem pro jistotu počítal s tím, že ne, ale jeden večer, kdy budu moct být s ním a neřešit komiks zahrnujícího Maikeyho, jeho otročení v jídelně a prostě nic, co mi poslední dva týdny kazí život a jen si vychutnávat jeho společnost, která je mi odepírána, mi pro dnešek bohatě stačí. Se zbytkem se nějak vypořádáme později.
Hned, jak mi odbyla poslední minuta, vše jsem rychle pofackoval, zavřel Kinnetic a vydal jsem se domů, abych se dal do kupy. Ne, že bych vypadal špatně, ale chtěl jsem tak nějak vypadat líp... pokud je to ještě vůbec možné, že?
Dal jsem si sprchu, přebral jsem šatník, abych na sebe našel ty nejlepší kousky od Prady, Armaniho a Gucci, nastříkal jsem na sebe svou nejlepší voňavku a následně jsem se vydal k Woody's, abych se ještě trochu zaměstnal, než se budu moct vydat do Babylonu a sejít se s tam s Justinem.

Emmett: "Páni, Briane... ty vypadáš... vypadáš dobře,"...Divím se, že si neposlintal bradu.
B: "Díky, Emme, ty taky!"...Neodpustil jsem si ironii.
Emmett: "Ale jsi pořád stejnej blb."
Ted: "On někdy není?"
B: "Ty seš tu taky?"
Ted: "Už je to tak."
B: "A kolik odmítnutí máš na kontě dneska? Pokud si tedy už neztratil přehled."
Emmett: "Neposlouchej ho, Teddy."

Musel jsem se začít smát, někdy se jim fakt divím, že se mnou ještě mluví, na druhou stranu jsem za to vlastně rád... přeci jen jsou to mý přátelé... ačkoliv většinou slouží jako předmět mé zábavy. Smích mě ovšem přešel, když k nám zavítali Maikey s Benem.

Maikey: "Ahoj, kluci."
Emmett: "Páni, Bene... ty vypadáš skvěle."
Ben: "Díky, Emmette... asi."
B: "Je tu někdo, kdo nevypadá skvěle? Nebo slintáš nad každým?"
Emmett: "Máš problém s tím, že umím ocenit lidskou krásu?"
B: "Vůbec ne."

Všichni se zasmáli, jen já s Maikeym jsme po sobě hodili pohledy, které by se dost možná daly označit za vražedné. Emmett s Tedem si toho všimli a Bena proti jeho vůli odvlekli ke kulečníku, aby nám dopřáli tu možnost si promluvit... někdy bych je vážně zabil.