"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Malý zázrak(14)

16. října 2017 v 0:01 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nemohl jsem z něj spustit oči. Nemohl jsem zkrátka uvěřit, že tu opravdu je, že sedí přímo přede mnou. Všechno na něm bylo perfektní. Byl o 7 let starší, krásnější, dokonalejší... pokud to bylo vůbec možné. Svoje blonďaté vlasy měl na krátko ostříhané a jeho vypracované tělo se mu rýsovalo i pod tím vším oblečením, které bych z něj mimochodem nejradši serval. Ale co víc - chtěl bych ho prostě jenom držet. Jako jsem ho držel před chvíli po celých těch sedmi letech v náruči. Nechtěl jsem ho nikdy pustit, bál jsem se, že když to udělám, tak zmizí. Nejradši bych ho unesl, zavřel a zůstal tam s ním nadosmrti. Bože, jak já ho miluju. Já, Brian Kinney, jenž nevěří na lásku a vztahy... miluju ho nade vše.

J: "Co je s vámi dvěma?"...Pozastavil se nad tím, jak jsou Linds s Mel od sebe odtažité.
Maikey: "Rozešly se."
J: "Cože?"
Lindsay: "Maikey!"
Maikey: "No co, je to pravda."
Melanie: "Nechtěl bys transparent?"
J: "Proč? Kdy? Jak? Vždyť vy dvě... patříte k sobě."

Obě se na sebe podívaly a zdály se být Justinovými slovy trochu rozhozené, ale po chvíli se obě vzpamatovaly a snažily se přijít na to, jak vše Justinovi říct, ale bylo vidět, že absolutně nevědí... nebo toho spíš nebyly schopné a tak jsem musel zakročit...

B: "Řekněme, že na tom mám trochu zásluhy."

Justin po mně hodil pohled, jenž by se dal definovat asi takhle "CO PROSÍM?!"


Lindsay: "Ty za to nemůžeš, Briane... prostě... prostě nám to nevyšlo."
Melanie: "Jo, Brian jen donutil Linds k tomu, aby nám dala pauzu, která nás ve finále rozdělila."
B: "Vinen."

Nevím, proč jsem tak moc chtěl vzít vinu na sebe, přeci jen chci být v Justinových očích za lepšího člověka, než jakým jsem byl dřív, ale tak nějak jsem tušil, že to těm dvěma dlužím - oprostit je alespoň od nějakého pocitu viny.

Lindsay: "Brian mi možná poradil, abychom si daly pauzu, ale důvodem byly jiné věci a ty to moc dobře víš."

Jo dvě malé děti vyžadující veškerou péči, práce až nad hlavu a ztrácející se vzájemná radost a péče ve vztahu... z jejich vztahu se stal stereotyp, který Mel ignorovala a Linds neustála.

B: "Hele, co kdybychom začali objednávat ten alkohol, začíná to tady být celkem nesnesitelné."
Maikey: "Sem s ním."

Všichni se hned souhlasně přidali a po pár skleničkách se začala atmosféra konečně víc uvolňovat. I přes veškeré problémy, které tady má každý s každým, jsme dokonce došli do fáze, kdy jsme se dokázali skvěle bavit. A já si užíval každý pohled na Justinův úsměv.

J: "Kde jsou vůbec Emmett s Tedem?"
B: "To se zasměješ."
J: "Co?"
B: "Tak trošku spolu uklouzli ve městě lásky."
J: "Co? V Paříži? Oni dva? Není Ted s Blakem?"
Maikey: "Bože, ty si pozadu."
B: "Jo, Emmett tam teď žije a Ted s Blakem se rozešli... no a Ted si jel zahojit bolavé srdíčko za svým starým kamarádem."
J: "Co já se tady nedozvím,"...Zasmál se.
Lindsay: "Taky jsme nevěřili... před hodinou tu byl i Ted, jenže pak přišel Emmett a Brian neudržel pusu zavřenou - jako obvykle - a tak Emmett naštvaně odešel a Ted za ním běžel..."
B: "Stopro si to teď rozdávají."

Nad tou představou jsme se všichni zarazili, sice to pro nás není nic nového, už jsme si to zažili před nějakými 10 lety, ale stejně je stále těžké si na to zvyknout... ale co, pokud jsou šťastní oni, jsme i my.

Melanie: "Mimochodem, Justine, J.R. je u tvojí mámy... tak nějak jsem jí využila na hlídání."
J: "Jo? Tak to jí pořádně uvidím."
Melanie: "Je už tak velká."
J: "Viděl jsem u Debbie, ale... však víš."
Maikey: "Jo moje máma na nás připravila pěkný překvápko."
Lindsay: "Stejně nedokážu pochopit, jak to mohla udělat."
Melanie: "To se ani pochopit nedá."
J: "Pořád se to snažím vstřebat, ale... nejde to."
B: "Bože, tak to překousněte... snažila se nás dostat zpátky... neudělala to zrovna nejlepším způsobem, ale podívejte se do svého svědomí a řekněte mi, že vy jste nikdy neudělali nic špatného, jen abyste dosáhli dobré věci?"

Sám jsem nechápal, kde se to ve mně vzalo nebo jo chápal, jednoduše jsem už nedokázal poslouchat, jaká je Debbie čarodějnice, když ve skutečnosti se jen snažila udělat to nejlepší, co udělat mohla - přivést nás zpátky k sobě... spíš jsem jen nechápal, jak jsem to dokázal říct nahlas.

Maikey: "Sakra. Je pro mě těžký tohle teď říct, ale... máš asi pravdu."

Holky hned začaly na souhlas přikyvovat, přišlo mi až nějak moc divné, že jsem jejich názor dokázal tak snadno ovlivnit, ale ten alkohol v tom měl možná taky nějakou roli... každopádně mě víc zajímalo to, jak se na mě Justin díval... jako by snad před sebou viděl člověka, jakého si myslel, že nikdy neuvidí.

Lindsay: "A co vůbec ty, Justine? Jaký je život v New Yorku."
J: "Eh... skvělý... úžasný vlastně... vedu vlastní galerii, o čemž se mi ani nesnilo, všechno tam funguje suprově... jsem tam moc šťastný."

Ač je to vše, o čem jsem kdy snil, aby v životě měl, stejně mi trhalo srdce vědomí, že všechno tohle v životě dosáhl a já u toho nebyl... vede svůj život, jehož nejsem součástí a teď si to uvědomuji víc, než kdy dřív.

J: "A jak jdou vůbec věci u vás?"

Všichni čtyři jsme se zasekli a nějak nevěděli, co mu na tu otázku odpovědět... vykládat mu o tom, že žiju v LA a vedu tam pobočku Kinneticu a že hlavní důvod, proč jsem se tam odstěhoval, byl ten, abych dokázal jít se svým životem dál... Maikey by mu mohl povědět o svým dokonalým životě s profesorem a o tom, jak jsem ho opustil a vykašlal se na něj, za což mě teď nenávidí a holky maximálně tak o tom, že si děti přehazují, jak horký brambory a místo toho, aby se k sobě vrátily, jsou nesnesitelně tvrdohlavé... jo o tom mu fakt chceme všichni vyprávět, když on vede svůj perfektní život bez chybičky v New Yorku.

Ted: "Nevěřili byste, jak... Justine?"...Zničehonic se objevil.
J: "Tede, ahoj!"...Vstal, aby se s ním objal.
Ted: "Tak teď nevěřím já... ty si jsi tady."
J: "Proč jsou z toho všichni tak zaskočení?"
Ted: "Asi, že jsme tě tak dlouho neviděli... což mě přivádí k tomu, že tě moc rád vidím. Ale právě teď budu muset povídání s tebou vyměnit za skleničku skotské."
J: "V pohodě, zasvětili mě do situace."
Ted: "Jak jinak."
B: "A už nám povíš, co se stalo, Theodore?"
Ted: "No seřval mě za to, že jsem ti to řekl... pak mě políbil... a pak mi řekl, ať zmizím."
B: "Chová se, jak klasická holka."

Neodolali jsme a museli se začít smát, Ted se chvíli tvářil dotčeně, ale nakonec se i on přidal. Nevím, jak to vysvětlit, ale najednou jsem se asi všichni cítili zase jako doma... prostě klasický večer u Woody's - jen to stačí k tomu, abychom se tak cítili.
Najednou ale čas začal rychleji utíkat a všichni se shodli, že je na čase tenhle menší rodinný sraz rozpustit. Jenže já se rozhodně nechtěl smířit s myšlenkou, že bych nechal Justina zase odejít a riskovat, že už se třeba nevrátí.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2017 v 20:35 | Reagovat

Ty mě tak napínáš. O_O  :-D

2 Janča Janča | Web | 18. října 2017 v 17:58 | Reagovat

[1]: To jsem celá já :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama