Malý zázrak(12)

12. října 2017 v 0:04 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

S Maikeym jsme po sobě neustále přes stůl házeli pohledy, ale ani jeden jsme se neměli k tomu začít mluvit. Ale co bych mu měl asi tak říct? Omlouvat se za to, že jsem odešel? Proč? Bylo to moje rozhodnutí, tak jsem to jednoduše chtěl a potřeboval. On měl Bena, Huntera a J.R. viděl častěji, než já Guse... zkrátka byl obklopený svými nejbližšími a už nějakou chvíli s Benem probírali, že se přestěhují, sice on se jako obvykle bál roztáhnout křídla a nechat mě za sebou, ale dříve či později by to udělal a taky, že to udělal jen chvíli po tom, co jsem odešel já. Jasný, můj odchod ho k tomu přiměl, ale i kdybych neodešel, nakonec by odešel on a já bych už zůstal úplně sám. I když mám pocit, že i kdybych byl obklopený milionem lidí, nic by to nezměnilo na tom pocitu samoty, kterou jsem pociťoval bez Justina. Zkrátka jsem potřeboval jít a já doufám, že to Maikey jednoho dne pochopí, i když mě možná za to teď nenávidí.

Lindsay: "Ještě se nevrátili?"
B: "Pravděpodobně se teď udobřují,"...Dal jsem rázný důraz na slovo udobřují.
Maikey: "Myslel jsem, že to mezi nimi skončilo."
B: "Jak to Ted nazval? Jo, že věci se prý vymkly kontrole,"...Zasmál jsem se.
Lindsay: "No rozhodně jsem to nečekala."
Maikey: "To asi nikdo z nás."
Lindsay: "Pane bože,"...Zničehonic se vyděsila.
B: "Co šílíš?"

Než mi stihla odpovědět, důvod jejího šoku následně přišel... Melanie očividně taky stála o skleničku v jejím oblíbeném baru... Lindsay z toho ale moc nadšená nebyla... vlastně ani jedna z nich... i když všichni tady víme, že ve skutečnosti by se na sebe nejradši vrhly, ale jsou tak tvrdohlavé a obě mají svojí hrdost, že na sebe radši budou jenom blbě čumět a vyhýbat se té zásadní konverzaci. Blbý, že mi to připomíná mě.


Maikey: "Kde je J.R.?"...Zděsil se hned on.
Lindsay: "To by mě taky zajímalo."
Melanie: "Ehm... nechtěla jsem jí nechávat v hotelu a za Debb jsem fakt jít nechtěla, takže mě napadla jenom jedna jediná osoba, o které jsem věděla, že... že jí pohlídá,"...Nějak moc mlžila a dívala se při tom hlavně na mě... nějak nechápu.
Maikey: "A to je kde?"
Melanie: "U Je... Jennifer."

Tak teď se zastavilo srdce i mně, protože jestli myslí tu Jennifer, kterou myslím, že myslí, tak... ne rozhodně mluví o jiný Jennifer.

Lindsay: "Počkat jako u Justinovo mámy?"
Melanie: "Jop. Byla nadšená, že jí může pohlídat a věřím, že se o ni dobře postará, tak se nemusíš hned tak děsit."
Lindsay: "Neděsím, jen... trochu mě to zaskočilo,"...Stočila svůj pohled ke mně a následně to udělali i Mel s Maikeym. No jo, tak J.R. zkrátka nechala u mámy mojí životní lásky, kterou jsem viděl po 7 letech dvě minuty, to je toho!
Melanie: "Než se zeptáš, Justin tam nebyl."
B: "Neměl jsem v plánu se ptát."

Ve skutečnosti jsem to měl na jazyku těsně před tím, než řekla, že tam nebyl, což nebyla zrovna milá zpráva, protože pokud ještě nenasedl do letadla zpátky do New Yorku, první místo, kde bych ho hledal, by bylo u Jennifer, ale takhle... takhle je tu pouze možnost číslo dvě a tou je Daphne... která ani nevím, kde bydlí.

Melanie: "Ale byl tam prý předtím... byli domluveni, že tam zůstane pár dní, ale teď prý nebere mobil."

Popravdě se mi z toho zhoupl žaludek... nikdo neví, kde je a ani nebere telefon... já vím, já vím, mně už do toho asi nic moc není, žije si svůj život a já taky... no já ten svůj spíš přežívám... ale to zkrátka nemění nic na tom, že jsem měl obavy.

B: "Co kdybychom začali mluvit o nějakém zajímavějším tématu?"
Maikey: "Nevěděl jsem, že to je možný, ale ty si pořád stejnej vůl."
B: "Páni, Maikey, tys na mě promluvil, už jsem ani nedoufal."
Maikey: "Nevěděl jsem, že o to stojíš, když si dva roky ani nezvedl telefon a nezavolal."
B: "Nepamatuju si, že bych měl od tebe nějaké zmeškané hovory."
Maikey: "To tys odešel, pokud vím!"

Linds s Melanie na nás koukaly, jako bychom snad zešíleli. A možná, že jo. Zničehonic jsme se začali hádat, div jsme si pár nevrazili. Chápu, že je na mě naštvanej, ale stejně tak jsem já naštvanej na něj za to, že když jsem ho nejvíc potřeboval, soustředil se na svůj dokonalej život a nakonec když jsem se rozhodl odejít, mi to dával za zlý... a stále dává.

Maikey: "Potřebuju na vzduch,"...Sebral se a šel ven.
Lindsay: "Pořád je na tebe naštvanej co?"
B: "Očividně,"...Neodpustil jsem si ironii.
Melanie: "Jeho nejlepší kamarád se sebral a odešel, vy se mu divíte? Osoba, kterou potřeboval, se na něj prostě vykašlala."
Lindsay: "To teď mluvíš o Brianovi nebo se snažíš říct něco mně?"
B: "Bože můj,"...Zakroutil jsem očima a raději jsem se vydal posadit na bar, u jejich hádek jsem fakt neměl zájem být.

"Skotskou - dvojitou," mávl jsem na barmana. Ať už se Debb snažila o cokoliv, i když všichni víme, že jí šlo především o sjednocení téhle rodiny, tak myslím, že pro ní budeme mít špatnou zprávu... tady dojde maximálně tak k tomu, že se všichni pozabíjíme. Můj prvotní dojem, že tohle je to, co potřebujeme, abychom o sebe nadobro nepřišli, se jaksi vypařil. Do toho jsem musel neustále myslet na Justina. Potřeboval jsem ho vidět víc, než cokoliv. Ať už bych ho získal zpátky nebo ne, ať už by se stalo cokoliv, potřeboval jsem ho zkrátka vidět.

J: "Ahoj, Briane."

V tu chvíli se moje srdce zastavilo. Mohl jsem mít halucinace, mohl jsem být jednoduše pod vlivem alkoholu anebo jsem si to zkrátka vyfantazíroval, ale... s jistotou jsem mohl říct, že tenhle hlas patřil Justinovi. A když jsem se za ním následně ohlídl, nemohl jsem tomu uvěřit. BYL TO OPRAVDU ON.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 12. října 2017 v 21:45 | Reagovat

Jsem napnutá jak kšandy. :D  :-D

2 Janča Janča | Web | 12. října 2017 v 22:16 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama