Malý zázrak(11)

9. october 2017 at 0:03 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Seděl jsem v taxi a snažil jsem se vzpamatovat z toho, co se právě stalo, ale zdálo se to jako naprosto nemožné. Debbie-Brian-Debbie-Brian-Debbie-Brian... myšlenky se mi střídaly od jednoho k druhému. Nemohl jsem uvěřit tomu, že Debbie lhala a už vůbec by mě nenapadlo, že lhala úplně všem. Mohlo mě asi napadnout, že ten dopis nenapsala jenom mně, ale bylo pro mě celkem velkým překvapením, když jsem u Debbie našel všechny. Ale radost z toho, že je všechny vidím, hned vystřídal šok z toho, že Debb všem lhala o něčem takovém jako, že je nemocná a umírá. Nechápu, jak mohla něco takového udělat. Popravdě? Právě teď bych se na ní asi nedokázal ani podívat. Jedna část by jí chtěla hrozně moc obejmout a být s ní po tolika letech, ale ta druhá je až moc naštvaná na to, aby za ní šla... tohle prostě dělat neměla.
A co se týče Briana, to je příběh sám o sobě, viděl jsem ho sotva dvě minuty a v mé hlavě vypluly na povrch všechny vzpomínky na dobu, kdy jsme byli spolu a milovali se, kdy jsem myslel, že spolu budeme navždy, kdy jsem si neuměl představit život bez něj. Teď je to 7 let, co takový život vedu a do teď jsem si myslel, že jsem ho v pohodě, ale vidět ho - zkrátka mě to přesvědčilo o tom, že v pohodě nejsem ani trochu. Briana jednoduše nikdy nepřestanu milovat, ať už spolu jsme nebo nejsme.

Daphne: "Justine, co tu... nemáš být u Debbie?"
J: "Věř mi, to je to poslední místo, kde bych chtěl teď být."

Neviděli jsem se už pár let a přes to jsme se choval jako bychom byli stále puberťáci, co k sobě chodili jako by se nechumelilo... prostě jsem nečekal na pozvání a šel rovnou dovnitř, kde jsem se rozvalil na gauči... až pak mi došlo, že to asi nebylo zrovna vychované... zvlášť po tom, jak na mě Daph zírala.

J: "Promiň, já... to, co se stalo... až ti to řeknu, tak pochopíš a neuvěříš."
Daphne: "No tak povídej."

Chtěl jsem jí říct, že by to chtělo skleničku něčeho silného, ale jako matka si to asi nemůže dovolit, proto jsem si to odpustil a začal jsem jí říkat, co se stalo.


Daphne: "No do háje."
J: "Ještě teď to zpracovávám."
Daphne: "To bych teda nečekala, že Debbie je něco takového schopná udělat."
J: "Věř mi, já taky ne. Zíral jsem na ní a nevěřil vlastním očím."

Podíval jsem se na ní, a i když jsem jí tolik let neviděl, pořád jsem s jistotou mohl říct, že je to ta stejná Daphne, protože se na ní stačí podívat a hned víte, že má něco na srdci.

J: "CO?"
Daphne: "Já jen... byl tam?"
J: "Jestli tím myslím Briana, tak... jo byl."
Daphne: "A?"
J: "A nic. Podívali jsme se na sebe asi tak pět vteřin a já pak odešel."
Daphne: "Počkat, ty sis s ním nemluvil?"
J: "Eh... byl jsem mimo z toho, co Debbie udělala a prostě jsem utekl."
Daphne: "Justine, ty si blb. Láska tvýho života stála přímo před tebou a ty si klidně odejdeš, aniž bys s ním promluvil."
J: "A co bych mu asi tak řekl? Navíc jsem teď s Adamem."
Daphne: "Adama znáš tak rok a přiznejme si, že váš vztah je takový..."
J: "Jaký?"...Byl jsem zvědavý, co z ní vypadne.
Daphne: "Není to Brian a ty to moc dobře víš... podle mě s Adamem jsi, protože nemůžeš být s Brianem..."
J: "Páni, Daph, jsi upřímná."
Daphne: "Jsem tvoje nejlepší kamarádka, je to můj úkol."

Ačkoliv se mi nelíbilo, že to říká, především proto, že nechci být jedním z těch lidí, co jsou s někým jen ze svých sobeckých důvodů, ale... možná... má Daph pravdu. Možná je Adam jen způsob, jak se naučit žít bez Briana a milovat i někoho jiného. Ale... co když je pravá láska opravdu jenom jedna a tou je Brian? Co když je mým osudem být s ním, i přes to, jak těžké a nepravděpodobné se to zdá? Co když nikdy nebudu stoprocentně šťastný, pokud nebudu s Brianem?
Bože můj! Přesně tyhle myšlenky mi v životě nechyběly... v New Yorku jsem je mohl ignorovat, protože jsem věděl, že jsou mi k ničemu, ale tady... když Brian je jen takový kousek ode mě... jak něco takového můžu ignorovat?

BRIAN

Tohle posezení bylo ještě mnohem zajímavější, než to u Debbie doma. Já, Ted, Lindsay a Maikey jsme seděli kolem stolu a neustále se na sebe dívali, aniž bychom něco říkali. Ted se sem tam snažil udělat nějaký vtípek, ale... je to Ted, to snad stačí jako vysvětlení, že to nefungovalo. Osobně jsem se divil, že jsme se ještě nesebrali a nešli někam do háje, ale... asi jsme jen všichni hluboko uvnitř cítili, že jsme se neviděli tolik let a že i přes způsob, jakým nás Debbie přivedla zpátky k sobě, je na tom něco správného... něco, o co nikdo z nás nechtěl přijít. Přeci jen, jak říkala Debb, jsme rodina a na to bychom nikdy neměli zapomenout. Sakra, když takhle mluvím já, tak už je něco vážně špatně.

B: "Kde jsi nechala Guse?"...Usoudil jsem, že tohle je dobrý začátek nějaké konverzace... alespoň co se týče Lindsay.
Lindsay: "Je v hotelu."
B: "A tvoje žena?"
Lindsay: "Tohle si ušetři jo, dneska už mi to stačilo."
B: "Promiň,"...Neodolal jsem mírnému zasmátí se.
Ted: "A jak to jde v Kanadě?"
Lindsay: "Ehm... nedávno jsme konečně našli s Gusem nějaký větší byt, takže jsme se tam přestěhovali."
Ted: "Vy už nebydlíte v tom domě?"
B: "Ehm,"...Odkašlal jsem si, abych ho upozornil na ten fakt, že se s Mel rozešly.
Ted: "Jo, jasně."
Maikey: "Stejně nechápu, proč jste se nesnažily víc, abyste spolu zůstaly... J.R. i Gus potřebují rodiče..."
Lindsay: "A přesně to mají... dokonce čtyři, jestli sis nevšiml."
Maikey: "Víš, jak jsem to myslel."

Ach jo, tahle známá písnička, kdy se Maikey nedokáže smířit s tím, že jeho dcera nevyrůstá ve stabilní rodině... eh, s tím mohl počítat, už když se udělal do kelímku, aby jim daroval sperma... v našem případě něco jako stabilní rodina neexistuje.

Ted: "Do háje,"...Začal se dusit vlastním pitím.
B: "Co je?"
Ted: "Emmett."

Všichni jsme se ohlídli a uviděli ho, jen já jsem však věděl, co se za tím skrývá a nemohl jsem se přestat smát. Ted nebyl daleko od toho mě zabít a Linds s Maikeym na mě nechápavě zírali.

Emmett: "Ahoj... eh... nečekal jsem vás tady."
B: "Spíš Teda."
Ted: "Briane!"
Maikey: "Okey, co se tady děje?"
B: "Spali spolu."
Emmett, Ted: "Briane!"
Maikey, Lindsay: "Cože?!"
Ted: "V životě ti už nic neřeknu."
B: "Tak se hned nečerti... stejně by se to za chvíli dozvěděli."
Emmett: "Jo, ale tvoje velká pusa na to neměla právo."

Emmett se otočil a zase se vydal na odchod, v tu chvíli se v Tedovi zrodila jakási odvaha a vydal se za ním. Asi konečně čelit té konverzaci, které se od toho, co se mezi nimi stalo, vyhýbali.

Lindsay: "Bože, zapomněla jsem, jak jste vy lidi šílení. Jdu si odskočit."

Nechat nás s Maikeym o samotě, nebyl úplně ten nejlepší nápad. Protože vím, jak moc naštvaný na mě je za to, že jsem odešel a ani já nejsem pyšný na to, že jsem zničil naše přátelství, ale tenkrát to jinak nešlo, musel jsem odejít a začít někde od znova a bohužel to zahrnovalo i to, že jsem opustil jeho... což mi asi nikdy neodpustil.
 

16 people judged this article.

Comments

1 Karin Karin | 9. october 2017 at 22:23 | React

Doufám že je dáš v tyhle povídce dohromady. :-(  :-)

2 Janča Janča | Web | 10. october 2017 at 10:16 | React

[1]: To se snad brzo dozvíš... vím, hrozně to natahuju :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement