"IT ISN'T WHO YOU LOVE. IT'S HOW YOU LOVE."

"PEOPLE ARE WHO THEY ARE."

Love is a human right...

Malý zázrak(10)

6. října 2017 v 0:06 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Neviděl jsem jí dva roky, ale po pěti minutách s ní, jsem měl pocit, jako by to bylo včera. Je pořád stejná, pořád stejně bláznivá Debbie, která mě vychovala a přiváděla k šílenství, kdykoliv jenom mohla. Ta Debbie, která vždy věděla, co mi říct, ať už se mi to líbilo nebo ne. Ta Debbie, bez které by můj život dnes vypadal úplně jinak. Jsem jí vděčný za tolik věcí, že jí nikdy ani nebudu schopný za všechno poděkovat. To, co udělala, nebylo úplně nejlepší, ale Ted má pravdu, pokud to udělala, musela být opravdu zoufalá.

B: "Carl je v práci?"
Debbie: "Ano, ale o mojí životní lásce se teď bavit nebudeme... Justin tu byl."
B: "Já vím, viděl jsem ho,"...Neodpustil jsem si ironii.
Debbie: "A?"
B: "Co?"
Debbie: "Bože, ty si pořád stejně natvrdlej... co s tím hodláš dělat?"
B: "Můžu snad něco dělat? Vzal nohy na ramena."
Debbie: "Jo kvůli mně, ne kvůli tobě."
B: "Tím bych si nebyl tak jistý... oba víme, že jsem to tenkrát podělal."
Debbie: "Nechal si ho jít, protože si věděl, že to pro něj bylo to nejlepší v tu dobu... ale teď už je doba jiná... má, co chtěl, splnil si svůj sen a ty si očividně schopný otevřít si pobočku Kinneticu kdekoliv, proč ne v New Yorku... co když je tu pořád šance, že můžete být spolu?"

Tak to bych po ní hned skočil... první slova, co se usídlila na mém jazyku, ale nebyl jsem schopný je vyslovit nahlas. I přes to všechno, i přes to, že Debbie už dávno ví, jak moc ho miluju, jsem nebyl schopný to dát najevo, protože jsem se bál, že v momentě, co to vyslovím a dočkám se jedině tak toho, že ty dvě minuty s ním byly opravdu vše, co jsem dostal, tak mě to stoprocentně zabije.


B: "Ten už je určitě v letadle zpátky do New Yorku."
Debbie: "Brian, kterého znám, se nikdy jen tak nevzdal."

Jo, tak ten Brian už je dávno pryč, zmizel v momentě, co nechal jít lásku svého života. Teď jsem jenom srab, co utekl před svojí bolestí a před vším a všemi do LA. Srab, co viděl Justina po 7 letech a nezmohl se na nic jiného, než jen na to zírat, jak ode mě zase odchází.

Debbie: "Miluješ ho a jsem si jistá, že on stále miluje tebe... tak v čem je problém?"
B: "Ve všem, Debb! Naprosto ve všem... nemůžu za ním po 7 letech nakráčet a říct 'hej, dáme to zas dohromady, co ty na to?' jsem si jistý, že by mi dal pěstí... navíc, třeba někoho má."

Vyslovit ta slova nahlas bylo podobné tomu jako bych vypil kyselinu... rozhodně mě z toho pálil jazyk úplně stejně. Jen ta představa pro mě byla nesnesitelná... a přes to jsem věděl, že je dost reálná.

Debbie: "Aspoň bys s ním mohl zkusit promluvit."
B: "Kdyby se mnou chtěl mluvit, tak by se o to pokusil... ale mohl bych mu zkusit napsat, že umírám, třeba to zabere,"...Zasmál jsem se.
Debbie: "Haha."

Na tenhle vtípek bylo asi celkem brzo, sice se zasmála, ale když jí v další vteřině došlo, co že to vlastně provedla, do smíchu už jí zase moc nebylo.

Debbie: "Myslíš, že se vrátí?"
B: "Pokud překousnou hrdost a uvědomí si, že všichni z nich v životě chybovali a nebýt tebe, která si tu pro ně při každé té chybě byla, tak stoprocentně... a když tak je sem dotáhnu za vlasy, to se neboj."

Debb se na mě podívala tak, jako se matka dívá na své dítě a následně mi dala pusu na tvář... nechápu, jak jsem bez ní byl schopný přežít tyto dva roky.
Následně mě poprosila, zda bych jí nechal o samotě a tak jsem to udělal. Když jsem se vrátil dolů, našel jsem tam pouze Teda.

Ted: "Jak je jí?"
B: "Odpočívá. Kde je ta princezna?"
Ted: "Odešel."
B: "Co se mezi vámi stalo?"...Zkrátka už se to nedalo vydržet, fakt mě to zajímalo.
Ted: "Nic!"
B: "Theodore... nikdy si nebyl dobrý lhář a teď vím, že ani nikdy nebudeš."
Ted: "Ježiš, víš, že si mi vůbec nechyběl?"
B: "Dovedu si představit, že si probrečel tunu kapesníčků a hned jak zkontroluju, jak se mi tu staráš o Kinnetic, jsem si jistý, že probrečíš další, protože najdu všechno, co si tu podělal, to mi věř."
Ted: "Tak nějak zapomínáš na to, že do toho ti už moc není vzhledem k tomu, že ho vlastním... díky tobě,"...Samolibě se na mě usmál.

Buď jsem se zbláznil anebo jsem jednoduše opravdu hrdý na to, že se mi podařilo Theodora vychovat po vzoru mém... až nebezpečně mi připomínal mě samotného... no jsem si rozhodně jistý, že něco takového bych mu řekl já.

B: "A už mi řekneš, co je to s tebou a Emmettem?"
Ted: "Bože,"...Zakroutil očima a následně opustil Debbiin dům, nedalo mi to a šel jsem za ním.

Překvapivě jsme skončili na místě, kde jsme trávili většinu našich životů... Woody's je jednoduše bar, který ve mně rozhodně vyvolává nostalgii.

B: "Takže ty a Emmett?"
Ted: "Víš, že bych do tebe mohl začít rýpat ohledně Justina, že jo? Ale jsem tak dobrý kamarád, že to nedělám, mohl bys to zkusit taky?"
B: "No tak teď mě to zajímá ještě víc... vyklop to."
Ted: "Kriste... Hádám, že mi nedáš pokoj, dokud to neudělám, takže asi takhle... když jsme se rozešli s Blakem, potřeboval jsem někoho, s kým bych mohl mluvit a zavolal jsem Emmettovi, kterej se zrovna zabydloval v Paříži a pozval mě k sobě na víkend, abych se z toho vzpamatoval no a... věci se vymkly kontrole."
B: "Já věděl, že mě pobavíš,"...Začal jsem se smíchy dusit.
Ted: "To ti přeju."
B: "Myslel jsem, že tahle vaše kapitola života se uzavřela, když sis prošel drogovým obdobím."
Ted: "Díky za připomenutí... asi se v nás jednoduše probudily staré city... a oba nás to vyděsilo... já další den nepozorovaně zmizel a od té doby jsme spolu nemluvili..."
B: "No tak teď máš možnost... měl bys toho využít, dokud tu je."
Ted: "To samé bych mohl říct já tobě o Justinovi."

Jestli je tu něco, co mi nechybělo, tak je to to, jak mi všichni říkají, co bych měl ohledně Justina dělat... jsem si jistý, že mají všichni pravdu, ale... to je přesně to, co nesnáším!

Maikey: "Koukám, že jsem nebyl jediný s tímhle nápadem... zavítat do našeho oblíbeného baru,"...Zničehonic se u nás objevil.

Abych pravdu řekl, nevěděl jsem, jak se k němu mám chovat, byli jsme nebo možná pořád jsme, kdo ví, nejlepšími kamarády tolik let, že by mě nikdy nenapadlo, že přijde den, kdy s ním nebudu umět mluvit, ale moje rozhodnutí odejít do LA mezi námi nadělalo víc škody, než bych kdy čekal... proto ani nechci vědět, kam tenhle večer povede. A něco mi říká, že povede zajímavým směrem, protože právě přišla i Lindsay. Jenom čekám na to, kdo bude další...
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 6. října 2017 v 22:16 | Reagovat

Doufám že se tam sejdou všechny. [:tired:]  :D

2 Janča Janča | Web | 7. října 2017 v 20:34 | Reagovat

[1]: To se nech překvapit :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama