October 2017

Malý zázrak(21)

30. october 2017 at 0:02 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Ač se to může zdát neuvěřitelné a to zvlášť v mém případě, tak jsme spolu nespali. Ne snad proto, že bychom nechtěli, myslím, že všichni víme, že jsme chtěli, ale tak nějak tohle nebyla vhodná chvíle ani místo, se všemi těmi lidmi pod naší podlahou, se zdmi tenkými jako papír... a asi hlavně proto, že jsme ani jeden nevěděli, co to vlastně děláme. Jen jsme se jednoduše líbali, mazlili, hladili a užívali si vzájemnou blízkost tak jako už dlouho ne. A nakonec jsme jen leželi natisknutí na sobě, kůže na kůži. Justin měl položenou svou hlavu na mé hrudi a já ho hýčkal ve vlasech, byl to zatraceně dobrý pocit. Připomnělo mi to staré dobré časy a já za žádnou cenu nechtěl, aby to skončilo. Chtěl jsem se zaseknout v tomto okamžiku a nikdy z něj neodejít. Děsila mě představa, že bych ho měl pustit, natož zase nechat jít. Všechno ve mně mi říkalo, že o něj musím bojovat, za každou cenu, že ho jednoduše už nesmím nechat odejít.

J: "Myslím, že dole nás už musí pohřešovat,"...Zasmál se tím svým sladkým smíchem.
B: "Ať si klidně pohřešujou,"...Snažil jsem se mu dát jasně najevo, že se nehodlám hnout z místa... a to asi nikdy.
J: "Nemůžeme tu přeci strávit zbytek života."
B: "A proč by ne?"...Překulil jsem ho pod sebe a hladil ho ve vlasech, zatímco jsem se mu díval do jeho modrých očí.
J: "Ty bys tu snad chtěl zůstat navždy?"
B: "Pokud by to znamenalo být s tebou... tak jo... klidně."

Podíval se na mě, jako bych snad zešílel... anebo jako by člověka, na kterého se právě dívá, ani nepoznával... ale... jo... tohle jsem teď já... už odmítám skrývat to, co cítím, protože to nikdy ničemu nepomohlo... spíš naopak.

J: "Kdo jsi a co jsi udělal s Brianem?"
B: "Jsem přímo tady."

Justin mi zajel prsty přímo do vlasů a následně mě políbil. Nejde slovy vyjádřit, jak moc mi jeho polibky chyběly. A proto jsem dělal vše, co jsem mohl, aby byly co nejdelší. Když v tom nás najednou vyrušil nějaký rachot...

To se nemělo stát!

29. october 2017 at 15:50 | Janča |  Povídky QAF-krátké
Další video, které mě donutilo se nad něčím opravdu zamyslet... Brian a Justin jsou jednoduše moje srdcovka a proto jsou všechny povídky na tomto blogu věnovány hlavně jim... ale po tomhle videu si uvědomuju, že Brian s Maikeym mají jedno z nejkrásnějších a nejpevnějších přátelství, jaké jsem na televizních obrazovkách viděla a taky si zaslouží nějaký ten prostor a proto jsem se rozhodla napsat takovou mini povídečku zahrnující něco, co se rozhodně nemělo (nebo mělo?Smějící se) stát.
Fakt jsem si je dva nikdy neuměla představit jako něco víc, než kamarády a asi se můj názor nikdy nezmění, ale přátelství mají jednoduše krásnéUsmívající se Na konci budete mít anketu, kde se můžete vyjádřit, který pár z Brian/Justin a Brian/Maikey spíše upřednostňujeteUsmívající se A snad se vám tato malá jednorázovka bude líbitMrkající


jednorázovka
bez varování
#BrianandMichael


Brian se probudil v posteli, která mu byla dobře známá, ale přes to nebyla jeho. Přes to nebyl schopný rozpoznat, kde se nachází.
Stěží se vytáhnul na lokty a očima se snažil zjistit, kde přesně vlastně je. Nebo alespoň těmi malýmaiškvírkami, co se mu podařily vytvořit nepatrným otevřením očních víček. Jeho hlava jednoduše až moc bolela a tak reakce na světlo nebyla zrovna ideální. Bylo to jako by měl v mozku střep - obří střep. Nemluvě o té poušti v jeho ústech. A vlastně celkové slabosti a rozlámanosti následkem toho, že spal na nějaké rozvrzané posteli a ne na své kurevsky drahé italské a pohodlné matraci.
Když se však následně podíval do leva a zahlédnul Michaela, svého nejlepšího přítele - NAHÉHO - dokázal myslet jenom na jedinou věc. 'Co se, kurva, stalo?'

Malý zázrak(20)

26. october 2017 at 0:01 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl. - Musím se přiznat, začala jsem zase od začátku sledovat Queer as folk a opět mě pohltila ta známá mánie, která zahrnuje nejen to, že se mi po hrozně dlouhé době strašně dobře píše, ale i to, kdy koukám na všechny možné obrázky a videa... no a narazila jsem na video, které mi doslova vyrazilo dech... a jednoduše nejde, abych se o něj s vámi nepodělila, protože prostě... WOWPřekvapený
Říkám si, jak je neuvěřitelné, že se mě to po tolika letech stále tak moc drží... a pak vidím něco takového a mám v tom jasno... ještě, aby se mě něco takového nedrželo!




JUSTIN

varování: 12+

Nevěděl jsem, co si mám myslet. Vlastně jsem ani nemyslel. Jen jsem seděl, zíral na schody a čekal na to, až se Debbie vrátí a já z její tváře něco vyčtu... cokoliv... ale hlavně něco. Jenomže se zdálo, že s Brianem nahoře stráví snad celou věčnost. Jako jasně já to chápu, promluvit samotnému Brianovi Kinneymu do duše není něco, co zabere pět minut a hotovo, ale stejně... už jsem zkrátka chtěl, aby přišla a to nejlíp s ním.
Netuším, co se s ním tak najednou stalo a něco mi říká, že se to pravděpodobně ani nedozvím, kdo ví, jestli sám Brian to ví, já jen doufám, že jak nečekaně a rychle to na něj přišlo, tak stejně tak rychle to i zmizí. Říkám si ale, že stačilo, abych byl v jeho životě zpátky jen jeden pouhý den a on už stihl dojít do nálady, která nesvětí rozhodně nic dobrého. Ale co to pro mě vlastně vůbec znamená? Pořád si tu sním o tom, že spolu třeba máme ještě nějakou šanci, ale přiznejme si fakta, předtím jsme to neměli růžové a rozešli jsme se, o co lepší to může být teď, když oba žijeme naprosto rozdílné životy a ještě k tomu každý někde jinde? Ach jo, proč to musí být pořád takhle těžké!?

Maikey: "Jsi v pohodě?"

Popravdě mě zaskočil. Nejen, že jsem netušil, jak na tuhle otázku vlastně odpovědět, v hlavě jsem měl naprosto vykouříno. Ale stejně tak mě překvapilo, že se opravdu stará, neptá se, jen aby se neřeklo, myslí to vážně... a vím, že byly časy, kdy jsme si byli blízcí, ale... mám pocit, že ty už dávno pominuly.

Malý zázrak(19)

25. october 2017 at 0:01 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Brian kolem mě prošel dovnitř a ani si mě nevšimnul, místo toho se šel přivítat s ostatními. Vůbec jsem nechápal, co se to tady děje. Když se se mnou v noci loučil, bylo pro něj důležité, abych na Debbiinu oslavu přišel, protože mě chtěl vidět. A teď jsme tady, on mě vidí a chová se, jako by si snad přál, abych tu nebyl. Co se, sakra, mohlo za těch několik hodin stát, že ho to přimělo k tomu, aby se ke mně choval takhle ledově?
Posadil jsem se na sedačku vedle Emmetta, který si mě lítostivě prohlížel. Do háje, i Emmett si všiml toho, jak mě Brian ignoruje. No řekněme, že si tady toho všimli úplně všichni. Ale byl jsem rád, že se všichni pustili do konverzace a dá se říct, že to přešli, protože bych nesnesl, kdyby se na mě ještě chvíli dívali.

Emmett: "V pohodě, zlato?"
J: "Neměl bych být?"
Emmett: "E-eh,"...Odkašlal si při pohledu na Briana.
J: "Jsem v pohodě,"...Snažil jsem se to říct co nejpevnějším hlasem, ale dalo by se říct, že by vyšlo nastejno, i kdybych to neřekl vůbec.

Jenže teď když už jsme byli v plném počtu, přesně, jak jsem si přál, ačkoliv jsem měl v hlavě jiná očekávání, tak bylo na čase Debbiinu oslavu pořádně rozproudit. Vydal jsem se proto do kuchyně, abych dort ozdobil svíčkami, a ty jsem následně zapálil. Vzápětí jsem se za zpěvu Happy Birthday vydal do obývacího pokoje a všichni se ke mně ve zpěvu přidali, tedy téměř všichni, Brian ne.

Debbie: "Bože, vy jste se všichni zbláznili,"...Reagovala na dárky, co jsme jí dali.
Lindsay: "Jen tě milujeme, Debb."
Maikey: "Nade vše,"...Líbl jí na tvář.

Malý zázrak(18)

24. october 2017 at 0:04 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Stál jsem před Debbiiným domem a snažil jsem se sebrat odhodlání k tomu, abych zazvonil. Vím, že jsem si ujasnil, že to, co Debb udělala, nebylo nejlepší, ale ona se jednoduše cítila nucena to udělat, aby nás opět dala dohromady, protože jsme pro ní to nejdůležitější na světě... zkrátka jisté pochopení jsem pro to měl a byl jsem jednoduše připravený na to hodit to za hlavu a nic jí nezazlívat a ani jsem jí už nic nezazlíval, ale i přes to jsem tam jen tak stál jako totální pitomec, s kytkou a dárkem v ruce a nebyl jsem schopný se dokopat k zazvonění. Jenže najednou se ale otevřely dveře a...

Debbie: "Pořád doufám, že zazvoníš, ale něco mi říká, že tu radši budeš stát klidně celej den."
J: "Debb..."
Debbie: "To seš na mě opravdu tak moc naštvanej?"

Otevřel jsem pusu, ale nic z ní nevycházelo. Najednou přede mnou prostě stála, po všech těch letech a já cítil jenom jediné - neskutečnou radost z toho, že jí vidím. Ihned jsem se na ní vrhl, div jsem jí v objetí neumačkal k smrti.

J: "Na tebe se člověk nemůže zlobit dlouho."
Debbie: "Oh, Sunshine."

Drželi jsme se jako klíšťata, ale po chvíli jsme už oba trpěli na nedostatek vzduchu a museli se pustit. Chvilku jsme na sebe jen koukali se slzami v očích a pak jsme se museli začít smát. Přesně tohle mi na Debb chybělo, i kdybych chtěl brečet sebevíc, ona mě vždy dokáže rozesmát.
Vevnitř jsem se ještě přivítal s Carlem, ale když jsme se následně rozhlédl kolem sebe, něco mi tu jaksi nesedělo...

Malý zázrak(17)

23. october 2017 at 0:03 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl. - Včera jsem se nějak hodně rozepsala... popravdě to se mi nestalo už dlouho a byl to super pocitSmějící se Takže na sto procent můžete s dílem počítat, jak zítra tak i ve středuSmějící seUsmívající se A teď už si užijte čteníMrkající

BRIAN

varování: žádné

Skoro jsem se neovládl a políbil ho. Ačkoliv vím, že by to nebylo úplně vhodné. I když od kdy já se zajímám o to, co je správné a co není, že? Každopádně ač mě vyrušení od Jennifer trochu naštvalo, poněvadž mi to překazilo něco, co chci udělat už hrozně moc dlouho, řekněme, že 7 let, tak jsem byl nakonec rád, že se tak stalo. Vím, zní to asi trochu hloupě, vždyť tohle přeci chci - chci Justina. Ale dnes je to poprvé po 7 letech, co jsme se viděli a i když já vím přesně, co k němu cítím, není jisté, že on stále cítí to samé ke mně. A i kdyby ano, co se pro nás vlastně změní? Když tomu teď podlehneme a strávíme spolu pár krásných dní, tak se pak zase stejně vrátíme do svých domovů a budeme mezi sebou mít tu zákeřnou vzdálenost, která nás v první řadě rozdělila už tenkrát. Když nad tím tak začínám přemýšlet, tohle snad nemá vůbec žádné řešení. Byl jsem jenom bláhový, když jsem si myslel, že se můžeme vrátit tam, kde jsme skončili... vždyť není jak. Jenomže, já to jednoduše už opravdu nezvládám.

B: "Prosil bych jeden pokoj."

Byl to první hotel, na který jsem narazil, bylo mi celkem fuk, kolik má hvězdiček, hlavně, abych se měl kde vyspat. Hned jak jsem dostal klíč, vydal jsem se do svého pokoje. Tam jsem ze sebe shodil všechno oblečení a vydal jsem se do sprchy. Byl jsem celkem zmrzlý z té zimy a bylo příjemné na sebe nechat dopadat provazce horké vody. Jenže najednou mě to přemohlo a to, co teklo po mojí tváři, už nebyly pouze kapičky vody, byly to i moje slzy. Připadal jsem si jako nějakej malej vystrašenej teplouš, ale... právě teď jsem to jednoduše nezvládl, naprosto mě to pohltilo. Miluju někoho, koho už nikdy nebudu moct mít. A mám pocit, že mě to zabije.
Ani jsem se nenamáhal brát si ručník a vydal jsem se mokrý rovnou do peřin, kdybych věděl, že to bude tak nepříjemné, asi bych své rozhodnutí přehodnotil, ale teď už s tím nic nenadělám a popravdě je tohle to poslední, co by mě teď trápilo. Trápí mě něco úplně jiného - něco, s čím nemůžu vůbec nic dělat.

Malý zázrak(16)

20. october 2017 at 15:41 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nevím, proč mě to tak moc rozhodilo, vlastně mi do toho ve výsledku vůbec nic není. Ať se mi to líbí nebo ne, tohle je Brianova věc, ostatně já jsem taky odešel a Brian mě v tom podporoval, protože věděl, že to je něco, co potřebuju a chci, nebýt toho, že se se mnou rozešel a nechal mě jít, pravděpodobně bych nikdy nedosáhnul toho, čeho jsem dosáhnul. A Brian teď vede novou pobočku Kinneticu v LA, vždycky chtěl z Pitts vypadnout a dosáhnout něčeho i někde jinde a to se mu podařilo, měl bych být za něj rád a taky jsem, ale... to zatracené ALE! Zkrátka se mi z toho stahuje žaludek. Tady jsme se poznali, milovali a žili spolu... nejspíš nějaká část mě doufala, že se k tomu zase někdy vrátíme, jen jsem si to do teď nebyl schopný připustit. I přes to, že žiju svůj život v New Yorku po boku někoho jiného - o kterém si mimochodem teď víc, než kdy dřív, nemůžu ujasnit, zda s ním jsem, protože chci anebo protože nechci být sám - jsem asi jednoduše myslel, že se naše cesty opět střetnou a vše bude jako dřív... ale až teď vidím, jak je všechno jinak. Nejen mezi mnou a Brianem, ale mezi všemi.
Zbytek cesty byl opět naprosto tichý, myslím, že Brian byl tak trochu naštvaný, asi bych se mu neměl divit, přeci jen udělal to samé, co já a já mu to teď svým způsobem trochu zazlívám a něco mi říká, že ze stejného důvodu jsou on a Maikey na bodu mrazu, ale opravdu jsem nechtěl, aby jsme večer zakončili takovým způsobem.

B: "Tak jsme tady,"...Oznámil, když jsme se ocitli před domem mojí mámy.
J: "Jo... díky za doprovod."
B: "Nemáš za co."

Usmál se, ale v jeho očích jsem viděl, že ho tohle opravdu bolí. Ne to, že mu zazlívám jeho odchod, ale TOHLE... že stojím přímo před ním a on nemůže dělat vůbec nic. Hluboko uvnitř bych si přál, aby mě políbil, ale... už zase to ale.

Malý zázrak(15)

18. october 2017 at 21:47 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Jako první nás opustil Ted, který musí ráno do mého - fajn už ne tak úplně mého - Kinneticu s Melanie, která ještě musela vyzvednout Jenny. Lindsay se samozřejmě hned oddychlo, i když myslím, že všichni moc dobře víme, že ve skutečnosti, někde v hluboko v srdci, si nepřeje nic jiného, než aby spolu zase tvořily rodinu. Ale já jí chápu, vztah připomínající nudné heterosexuály, které ubijí každodenní stereotyp, byl odjakživa věc, kterou jsem odsuzoval a rozumím, proč se děsí toho, že by se v takovém vztahu jenom trápily. Neříkám však, že by tomu neměla dát alespoň ještě jednu šanci, zvlášť když je to něco, co obě chtějí. Ale co já jim do toho můžu mluvit že, už takhle mě Mel nesnáší za to, že jsem podle jejích slov rozeštval. A co se týče Maikeyho, u toho jsem si vlastně přál, aby už šel, neměl jsem zkrátka teď sílu na ty jeho odsuzující pohledy. Neříkám, že mi nechybí, sakra, dal bych cokoliv na světě za to, abychom zase byli nejlepší přátelé, ale jednoduše nesnesu ten pocit, že mi vyčítá něco, co jsem pro sebe zkrátka musel udělat, protože jinak bych zešílel. Obzvlášť když vím, že i on dělal to, co jeho činilo šťastným a mně to taky zrovna nezapadalo do mých představ o životě. Ale zkrátka chci, aby žil život tak, jak chce on... a nemyslím, že chtít po něm to samé, je zločin.
Každopádně přejděme už rovnou k Justinovi, protože si asi dovedete představit, že jsem si nepřál nic víc, jako to, abych s ním byl konečně sám a promluvil s ním... jasně, netuším, co mu řeknu, ale je mi to jedno, jen s ním chci být o samotě.

Lindsay: "Měla bych už vážně jít,"...Na konci věty zazívala div si neroztrhla pusu.
Maikey: "Jo, taky půjdu."

Výborně! Sice jsem si vědom toho, že jediný důvod, proč Maikey jde, je ten, že tu nechce zůstat se mnou a pravděpodobně ani s Justinem, ale to je mi momentálně jedno... právě teď mě zajímá jenom Justin.
Jen úplně netuším, jak si vyložit jeho výraz, na jednu stranu bych řekl, že ho vyděsilo to, že spolu zůstaneme sami, ale na tu druhou jako by tohle bylo přesně to, co chtěl. No řekněme, že se vlastně cítím podobně.

Malý zázrak(14)

16. october 2017 at 0:01 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Nemohl jsem z něj spustit oči. Nemohl jsem zkrátka uvěřit, že tu opravdu je, že sedí přímo přede mnou. Všechno na něm bylo perfektní. Byl o 7 let starší, krásnější, dokonalejší... pokud to bylo vůbec možné. Svoje blonďaté vlasy měl na krátko ostříhané a jeho vypracované tělo se mu rýsovalo i pod tím vším oblečením, které bych z něj mimochodem nejradši serval. Ale co víc - chtěl bych ho prostě jenom držet. Jako jsem ho držel před chvíli po celých těch sedmi letech v náruči. Nechtěl jsem ho nikdy pustit, bál jsem se, že když to udělám, tak zmizí. Nejradši bych ho unesl, zavřel a zůstal tam s ním nadosmrti. Bože, jak já ho miluju. Já, Brian Kinney, jenž nevěří na lásku a vztahy... miluju ho nade vše.

J: "Co je s vámi dvěma?"...Pozastavil se nad tím, jak jsou Linds s Mel od sebe odtažité.
Maikey: "Rozešly se."
J: "Cože?"
Lindsay: "Maikey!"
Maikey: "No co, je to pravda."
Melanie: "Nechtěl bys transparent?"
J: "Proč? Kdy? Jak? Vždyť vy dvě... patříte k sobě."

Obě se na sebe podívaly a zdály se být Justinovými slovy trochu rozhozené, ale po chvíli se obě vzpamatovaly a snažily se přijít na to, jak vše Justinovi říct, ale bylo vidět, že absolutně nevědí... nebo toho spíš nebyly schopné a tak jsem musel zakročit...

B: "Řekněme, že na tom mám trochu zásluhy."

Justin po mně hodil pohled, jenž by se dal definovat asi takhle "CO PROSÍM?!"

Malý zázrak(13)

13. october 2017 at 0:06 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Nemohl jsem jenom tak sedět a nic neudělat, byl jsem tady a Brian taky, sedm let jsme o sobě nevěděli a zdálo se, že je to úplný konec, že už se nikdy neuvidíme, ale i přes to se nám osud, nebo by se taky dalo říct Debbie, jak se to vezme, postavil do cesty a přivedl nás zpátky k sobě... nebo alespoň na stejné místo. Nevím, co to pro nás znamená, ale jedno je jisté, pokud budu sedět na zadku a nic neudělám, nikdy se to ani nedozvím a pak si to budu vyčítat do konce svého života. A to rozhodně nechci, ne když něco udělat můžu.

J: "Musím za ním,"...Vykřikl jsem.
Daphne: "Bezva, v tom máš mou plnou podporu, ale mohl by ses při tom procesu pokusit nevzbudit mi dceru?"
J: "Proboha, promiň, Daph."
Daphne: "V pohodě, pokud si jí teda nevzbudil, to tě asi zabiju, protože uložit jí ke spánku, je nadlidský výkon. Ale zpátky k tobě... mazej za ním... ať už to dopadne jakkoliv, musíš to zkrátka zkusit."

V tom měla Daphne pravdu, sakra, kdy přesně jí vlastně neměla, ona jí má vždycky... zdá se, že všechny ženy v mém životě, mají zkrátka vždy pravdu... především, co se týče mě a Briana.
Nečekal jsem proto už vůbec na nic, už vůbec ne na to, že mě přepadne moje strachy podělaná stránka, která se rozhodne, že bude lepší nic nedělat, protože jestli za ním půjdu a ono to dopadne katastrofálně... ne, Justine, prostě ne! Mazej za ním.
Zavolal jsem si taxi a hned jak jsem nastoupil, nastal problém, kam vlastně chci, aby mě vzal? Jasně, že loft je moje priorita, ale co když... ne, Brian by loft nikdy neopustil.

Muž: "Ano?"
J: "A vy jste?"

První, co mě napadlo, bylo samozřejmě to, že Brian je buď stále Brian a užívá si života tak, jak nejlíp umí anebo... to přeci ne, Brian by nezačal chodit s nikým jiným.

Malý zázrak(12)

12. october 2017 at 0:04 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

S Maikeym jsme po sobě neustále přes stůl házeli pohledy, ale ani jeden jsme se neměli k tomu začít mluvit. Ale co bych mu měl asi tak říct? Omlouvat se za to, že jsem odešel? Proč? Bylo to moje rozhodnutí, tak jsem to jednoduše chtěl a potřeboval. On měl Bena, Huntera a J.R. viděl častěji, než já Guse... zkrátka byl obklopený svými nejbližšími a už nějakou chvíli s Benem probírali, že se přestěhují, sice on se jako obvykle bál roztáhnout křídla a nechat mě za sebou, ale dříve či později by to udělal a taky, že to udělal jen chvíli po tom, co jsem odešel já. Jasný, můj odchod ho k tomu přiměl, ale i kdybych neodešel, nakonec by odešel on a já bych už zůstal úplně sám. I když mám pocit, že i kdybych byl obklopený milionem lidí, nic by to nezměnilo na tom pocitu samoty, kterou jsem pociťoval bez Justina. Zkrátka jsem potřeboval jít a já doufám, že to Maikey jednoho dne pochopí, i když mě možná za to teď nenávidí.

Lindsay: "Ještě se nevrátili?"
B: "Pravděpodobně se teď udobřují,"...Dal jsem rázný důraz na slovo udobřují.
Maikey: "Myslel jsem, že to mezi nimi skončilo."
B: "Jak to Ted nazval? Jo, že věci se prý vymkly kontrole,"...Zasmál jsem se.
Lindsay: "No rozhodně jsem to nečekala."
Maikey: "To asi nikdo z nás."
Lindsay: "Pane bože,"...Zničehonic se vyděsila.
B: "Co šílíš?"

Než mi stihla odpovědět, důvod jejího šoku následně přišel... Melanie očividně taky stála o skleničku v jejím oblíbeném baru... Lindsay z toho ale moc nadšená nebyla... vlastně ani jedna z nich... i když všichni tady víme, že ve skutečnosti by se na sebe nejradši vrhly, ale jsou tak tvrdohlavé a obě mají svojí hrdost, že na sebe radši budou jenom blbě čumět a vyhýbat se té zásadní konverzaci. Blbý, že mi to připomíná mě.

Malý zázrak(11)

9. october 2017 at 0:03 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Seděl jsem v taxi a snažil jsem se vzpamatovat z toho, co se právě stalo, ale zdálo se to jako naprosto nemožné. Debbie-Brian-Debbie-Brian-Debbie-Brian... myšlenky se mi střídaly od jednoho k druhému. Nemohl jsem uvěřit tomu, že Debbie lhala a už vůbec by mě nenapadlo, že lhala úplně všem. Mohlo mě asi napadnout, že ten dopis nenapsala jenom mně, ale bylo pro mě celkem velkým překvapením, když jsem u Debbie našel všechny. Ale radost z toho, že je všechny vidím, hned vystřídal šok z toho, že Debb všem lhala o něčem takovém jako, že je nemocná a umírá. Nechápu, jak mohla něco takového udělat. Popravdě? Právě teď bych se na ní asi nedokázal ani podívat. Jedna část by jí chtěla hrozně moc obejmout a být s ní po tolika letech, ale ta druhá je až moc naštvaná na to, aby za ní šla... tohle prostě dělat neměla.
A co se týče Briana, to je příběh sám o sobě, viděl jsem ho sotva dvě minuty a v mé hlavě vypluly na povrch všechny vzpomínky na dobu, kdy jsme byli spolu a milovali se, kdy jsem myslel, že spolu budeme navždy, kdy jsem si neuměl představit život bez něj. Teď je to 7 let, co takový život vedu a do teď jsem si myslel, že jsem ho v pohodě, ale vidět ho - zkrátka mě to přesvědčilo o tom, že v pohodě nejsem ani trochu. Briana jednoduše nikdy nepřestanu milovat, ať už spolu jsme nebo nejsme.

Daphne: "Justine, co tu... nemáš být u Debbie?"
J: "Věř mi, to je to poslední místo, kde bych chtěl teď být."

Neviděli jsem se už pár let a přes to jsme se choval jako bychom byli stále puberťáci, co k sobě chodili jako by se nechumelilo... prostě jsem nečekal na pozvání a šel rovnou dovnitř, kde jsem se rozvalil na gauči... až pak mi došlo, že to asi nebylo zrovna vychované... zvlášť po tom, jak na mě Daph zírala.

J: "Promiň, já... to, co se stalo... až ti to řeknu, tak pochopíš a neuvěříš."
Daphne: "No tak povídej."

Chtěl jsem jí říct, že by to chtělo skleničku něčeho silného, ale jako matka si to asi nemůže dovolit, proto jsem si to odpustil a začal jsem jí říkat, co se stalo.

Malý zázrak(10)

6. october 2017 at 0:06 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

BRIAN

varování: žádné

Neviděl jsem jí dva roky, ale po pěti minutách s ní, jsem měl pocit, jako by to bylo včera. Je pořád stejná, pořád stejně bláznivá Debbie, která mě vychovala a přiváděla k šílenství, kdykoliv jenom mohla. Ta Debbie, která vždy věděla, co mi říct, ať už se mi to líbilo nebo ne. Ta Debbie, bez které by můj život dnes vypadal úplně jinak. Jsem jí vděčný za tolik věcí, že jí nikdy ani nebudu schopný za všechno poděkovat. To, co udělala, nebylo úplně nejlepší, ale Ted má pravdu, pokud to udělala, musela být opravdu zoufalá.

B: "Carl je v práci?"
Debbie: "Ano, ale o mojí životní lásce se teď bavit nebudeme... Justin tu byl."
B: "Já vím, viděl jsem ho,"...Neodpustil jsem si ironii.
Debbie: "A?"
B: "Co?"
Debbie: "Bože, ty si pořád stejně natvrdlej... co s tím hodláš dělat?"
B: "Můžu snad něco dělat? Vzal nohy na ramena."
Debbie: "Jo kvůli mně, ne kvůli tobě."
B: "Tím bych si nebyl tak jistý... oba víme, že jsem to tenkrát podělal."
Debbie: "Nechal si ho jít, protože si věděl, že to pro něj bylo to nejlepší v tu dobu... ale teď už je doba jiná... má, co chtěl, splnil si svůj sen a ty si očividně schopný otevřít si pobočku Kinneticu kdekoliv, proč ne v New Yorku... co když je tu pořád šance, že můžete být spolu?"

Tak to bych po ní hned skočil... první slova, co se usídlila na mém jazyku, ale nebyl jsem schopný je vyslovit nahlas. I přes to všechno, i přes to, že Debbie už dávno ví, jak moc ho miluju, jsem nebyl schopný to dát najevo, protože jsem se bál, že v momentě, co to vyslovím a dočkám se jedině tak toho, že ty dvě minuty s ním byly opravdu vše, co jsem dostal, tak mě to stoprocentně zabije.

Malý zázrak(9)

4. october 2017 at 19:35 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl.

JUSTIN

varování: žádné

Stál jsem mezi dveřmi zírajíc na Debbie, která stála na schodech a mluvila o tom, jak nechtěla riskovat, že už se nikdy neuvidíme a tak udělala, co bylo třeba, aby sem všechny dostala... nemohl jsem absolutně pochopit, co se tu děje, byl jsem doslova v šoku, ale pak jsem uslyšel JEHO úžasný sametový hlas říkající "To nemyslíš vážně, Debb?" v ten okamžik se mi skoro zastavilo srdce... vidět ho po tolika letech a cítit, jak se ve mně všechny city, co jsem k němu kdy cítil, doslova probouzejí a perou se o to, aby se dostaly na povrch, bylo téměř k nevydržení. Chtěl jsem si za ním jít, obejmout ho, mluvit s ním, dát mu facku za to, že mě opustil a líbat ho zároveň, prostě cokoliv... ale když jsem slyšel, co jsem slyšel od Debbie, zmohl jsem se na jediné "Ty jsi lhala?"

Debbie: "Proboha, Justine, zlato, já... nevěděla jsem, co jiného mám dělat..."
Maikey: "Co takhle zavolat a říct, že ti chybíme?"...Vmísil se do toho.
Debbie: "Jo? Zavolat jako jste volali vy všichni?"
J: "Cokoliv by bylo lepší, než tohle, Debb."

Chtěl jsem tyhle všechny lidi vidět ze všeho nejvíc na světě, chtěl jsem ještě alespoň jednou vidět Briana a zjistit, zda třeba máme ještě nějakou budoucnost, chtěl jsem být s Debbie v jejích posledních chvílích života... ale teď když vím, že lhala... já zkrátka nemůžu... nemůžu tady být.

BRIAN

Justin se na mě podíval těma svýma pronikavýma modrýma očima, do kterých jsem se vždy tak rád díval a následně se otočil a odešel... měl jsem pocit, že mi zas a znovu vyrval srdce z těla... 7 let... tak dlouho trvalo, než jsem ho znovu viděl a co jsem dostal? Dvě minuty? DVĚ MINUTY! To bylo vše. A on si klidně zase odejde... beze slova... prostě jenom tak. Chápu, to, co Debbie udělala, je něco, co jí asi nikdo jen tak neodpustí... ale já jsem tu taky... a on stejně odešel.
Nejradši bych za ním hned běžel a zastavil ho, objal, políbil, řekl mu, jak moc ho stále miluju... COKOLIV. Ale já toho nejsem schopný... nemůžu se ani pohnout.

Malý zázrak(8)

2. october 2017 at 0:05 | Janča |  Malý zázrak
Nový díl. - Máme tu "trošku" zvrat v příběhu, doufám, že se bude líbitSmějící seUsmívající se

BRIAN

varování: žádné

Tohle setkání bylo asi to nejdivnější setkání, jakého jsem se kdy zúčastnil a to je co říct, když přijde na všechny tyhle lidi... my nikdy nebyli zrovna normální rodinka, ale myslím, že už i my jsme překročili hranici normálnosti - ať už je u nás normálnost cokoliv. Nebudu ani zmiňovat, jak moc jsem se chtěl sebrat a vypadnout někam na vzduch, tenhle barák byl jednoduše pro nás všechny až nějak moc malý... zvláštní... dřív jsme se sem v pohodě vešli a cítili se jako doma... teď jsme jak skupinka cizích lidí, co se vidí poprvé v životě... a přes to máme tolik společného.
Lindsay a Melanie po sobě neustále pokukují, můžete jim přímo na očích vidět, jak moc se pořád milují, ale přes to jsou neuvěřitelně tvrdohlavé na to, aby spolu promluvily. Dokonce i Ben s Maikeym jsou nějací divní, sedí vedle sebe, drží se za ruce, ale zdají se být nějací odtažití. Emmett se snaží zaměstnat J.R. svými bláznivými historkami z Paříže. A Gus sedí s telefonem v ruce a neustále někomu píše, začíná se ve mně probouzet zvláštní otcovský lomeno výchovný pud, jenž zahrnuje proslov na téma, že na světě je víc, než telefony a internet.
Zkrátka je to tady k zbláznění a ta, kvůli které tu všichni jsme, se ani neukázala, podle Lindsayiných slov spala, už když sem přišla a je to už dvě hodiny od chvíle, co jsem dorazil já a stále nic... stále jen čekáme a doufáme, že nám nezakroutí všem krkem za to, že jsme se tak dlouho neukázali a zároveň a především za to, aby byla v pořádku, aby tohle všechno byl jeden velký omyl.
Hlavy všech se zvedly, když se náhle ozvalo klepání na vchodové dveře... ale ta moje přímo vystřelila. Moje první myšlenka byla JUSTIN. Byl jsem přesvědčený o tom, že je to on a moje srdce se rozbušilo takovou rychlostí, že jsem byl jen kousek od toho, aby mi explodovalo. Byl jsem k smrti vyděšený a zároveň neuvěřitelně šťastný... chtěl jsem ho tak moc vidět, ještě alespoň jednou... jen jednou a mohl bych v klidu umřít.

Maikey: "Dojdu tam."

Všichni jsme jen kývli a pak jsme čekali na to, s kým se Maikey ukáže... já jednoduše věřil, že přijde s ním, nečekal jsem ani nikoho jiného... musel to být ON.

Emmett: "Oh, Teddy..."

A tak málo stačí k tomu, aby se vám znovu rozsypal svět... zatracenej Theodor! Sice jsme se za ty roky dost sblížili a jsem mu neskutečně vděčný za to, že vzal mou nabídku, aby tu vedl první Kinnetic, ale právě teď jsem jeho vidět opravdu nechtěl.