Dovolená(9)

12. června 2017 v 0:09 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

JUSTIN

Nemohl jsem si jednoduše pomoct, musel jsem se mu zkrátka smát. Pěkně ho to rozčilovalo, protože on se odtud opravdu nemohl nepozorovaně dostat, bylo tady až moc lidí a světla především, takže i kdyby se snažil sebevíc, někdo by ho stoprocentně viděl, proto ležel na lehátku břichem dolů a radši se ani nehýbal. Být v Pittsburghu tak by to tam pravděpodobně hrdě vystavoval, ale tady si to nemůže dovolit, tahle dovolená byla jednoduše až moc drahá na to, aby nás odtud třeba vykázali za nevhodné chování. Ale jo uznávám trošičku mi ho je líto, když tu tak leží a nic nezmůže... holt karma.

B: "Já k tomu lehátku snad přirostu."
J: "Příště si neber černý plavky."
B: "Díky za radu... přiště beru třeba růžový."
J: "Jůůů, ty budeš roztomilej... třeba ti nějaký půjčí Emmett... bože, až to všem řeknu..."...Začal jsem se smát.
B: "To si zkus a hledej si bydlení jinde."
J: "Hmm... myslím, že půjdu na pokoj,"...Hrál jsem si na uraženého.
B: "Cože?! Přeci mě tu nenecháš!"
J: "To tě naučí říkat mi takový věci."
B: "Justine...!"

Rychle jsem se odtamtud se smíchem zdekoval a vydal se zpátky na hotel. Uvědomoval jsem si, že jsem to teď asi trošičku podělal, protože to Brian asi jen tak nepřejde... ale já zkrátka nemohl jinak... za to letadlo mu to vážně dlužím a tohle je skvělá odplata. Jen nevím, kdo mu bude záda mazat teď, aby se nespálil... juj.
Zatímco jsem se rozvaloval v posteli a čekal na Briana, docela jsem se nudil a došel jsem k závěru, že by možná nebylo na škodu zavolat Debbie a zeptat se, jak to jde doma.


Debbie: "Prosím?"
J: "Ahoj, Debb, tady Justin."
Debbie: "Aaah, Sunshine, jak se tam máte?"
J: "Je tu úžasně... úplně jsem si to tady zamiloval... nejradši bych tu zůstal."
Debbie: "No to si zkus, hezky se nám vraťte domů."
J: "Neboj, Brian by se určitě vrátil a já se vrátím taky... jen je tu prostě skvěle."
Debbie: "Věřím, že on by se bez tebe ani nehnul."
J: "No tím si nejsem tak jistý... zvlášť po tom, co jsem mu provedl."
Debbie: "A jéje, neříkej mi, že si tam děláte naschvály?"
J: "Na mou obranu - on s tím začal."
Debbie: "Vy jste jak děti... i ten Gus má víc rozumu, než vy dva dohromady."

S tímhle jsem musel bohužel souhlasit, mně i Brianovi jaksi nebylo naděleno dost rozumu, ale to nevadí, hlavní je, že máme jeden druhého a milujeme se. I když po dnešku mě Brian asi bude nějakou dobu proklínat.
S Debbie jsem kecal ještě asi půl hodiny a dozvěděl jsem se, že Maikey je celej nešťastnej z toho, že mu chybí parťák na popíjení, že Emmett zase pořád básní o nějaké nové kolekci a že Ted dělá, co může, aby Kinnetic nespadl... docela jsem se pobavil. Ale nakonec jsem musel zavěsit, protože se vrátil Brian... a jeho výraz říkal všechno.

J: "Jdeš mě zabít?"...Zasmál jsem se.
B: "Jdu si dát sprchu... a až pak tě zabiju."

Nebyl jsem si jistý, zda se můžu smát, protože... on byl vážně naštvanej. Sakra, něco mi říká, že tohle jsem asi vážně přehnal. Nevěděl jsem, co dělat, ale věděl jsem, že něco udělat musím a tak jsem se za ním vydal do sprchy... a když jsem uviděl jeho záda...

J: "Pane bože."
B: "Jo, to se stane, když člověk leží, kdo ví, jak dlouho na přímém slunci..."
J: "Omlouvám se, měl jsem tam zůstat, tohle mě nenapadlo... nebo napadlo, ale netušil jsem, že..."
B: "Že budu, jak kdyby mě někdo griloval... jo no, příště zkus použít mozek."

Okey, jsem si vědom toho, že jsem neudělal zrovna nejchytřejší věc, ale... tohle bylo trochu přes čáru. Idiota ze mě zrovna dělat nemusí, stačí, že už se tak cítím.

J: "Říkám, že se omlouvám."
B: "Tak si tu omluvu strč někam."

Vykulil jsem oči a s chutí ho někam nakopnout, jsem odešel ze sprchy. V momentě, co jsem seděl na posteli, to ve mně začalo vřít.

J: "Vím, že jsem udělal volovinu, ale nemusíš na mě být tak hnusnej!"...Vrátil jsem se zpátky za ním.
B: "Kvůli tobě jsem jak spálený kuře."
J: "Tak si tam neměl ležet a prostě jít pryč..."
B: "Jo a udělat ti ostudu."

Chtěl jsem na něj zařvat, ale když mi zpožděně došlo, co vlastně řekl, zůstal jsem stát v úžasu... jemu vážně šlo jenom o to, aby mi neudělal ostudu?

J: "Co?"
B: "Co?"
J: "Tobě šlo o mě?"
B: "Nevím, o čem to mluvíš."
J: "Řekl si, že si mi nechtěl udělat ostudu..."
B: "Fajn, možná jsem tu tvojí dokonalou dovolenou nechtěl zkazit tím, že by se tu na nás lidi dívali jako na nějaká gay individua, co se neumí ovládat."

Neudržel jsem se a přisál jsem svoje rty na ty jeho, abych ho mohl vášnivě políbit. Svojí nešikovností jsem ho ale těmi spálenými zády natiskl na stěnu...

B: "AU!"
J: "Promiň, promiň."
B: "Bolelo to, ale... klidně pokračuj."

Zasmál jsem se a znovu ho začal líbat. Sice jsme museli být kvůli jeho zádům doslova akrobati, ale to, co jsme následně zažili, bylo něco neuvěřitelného... rozhodně něco zapamatování hodného.
Pokud takhle bude probíhat i zbytek dovolené, tak budu moct říct, že splnila přesně to, co měla - dala nám s Brianem možnost si nejen pořádně odpočinout, ale víc se sblížit... tedy ne, že bychom si nebyli blízcí, ale snad nikdy jsem se necítil takhle - jako, že náš vztah je opravdu skutečný a ne jen z mojí strany - Brian tu byl jednoduše úplně jiný. Trošičku mě ale děsilo, že doma se to zase vrátí zpátky.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 12. června 2017 v 8:11 | Reagovat

Taky by mě Brianovo chování trošku děsilo, ale co už, vypadá, že si tu dovolenou docela užívá... Teda, když nepočítám, že fakt musí být dost spálený :-D

2 Karin Karin | 12. června 2017 v 21:21 | Reagovat

Chudák Briane ale Justin mu to pěkně vynahradil. :D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama