Dovolená(8)

8. června 2017 v 20:23 | Janča |  Dovolená
Nový díl. - 18+

BRIAN

Třetí den a stále nic. Tím myslím to, že zatím nedošlo k žádné hádce, neshodám ani vraždám. A v tom případě tu, dámy a pánové, probíhá zázrak anebo... nebo je to jen pouhé ticho před bouří - bouří s hromy a blesky. A já fakt doufám, že je to ta první možnost, jenže znáte mě, já vždycky, opakuji vždycky dříve či později něco poseru a není možné, aby tomu tady tak nebylo. I když nebudu lhát, že bych nebyl rád, kdyby vše proběhlo hladce... protože a nepřiznává se mi to lehce, jsem vážně rád, že jsem se nakonec rozhodl jet s Justinem. I když všichni víme, že rozhodnutí to tak úplně nebylo, ale to je jedno - to, že jsem tady, je jednoduše něco, co jsem opravdu moc potřeboval, ani jsem si neuvědomoval, jak moc v Kinneticu plivu duši, až dokud jsem nebyl tady a neužíval si ten klid, relax a především společnost Justina. Justina, na kterého je pohled v těch jeho plavkách naprosto úžasný.

J: "Já to tady fakt miluju,"...Vrátil se z toho svého dovádění v bazénu.
B: "Třeba si tě tu nechaj, se jich zeptej."
J: "Jako, že by ti nevadilo, kdybych tu zůstal?"

A do prčic... co jsem říkal? Sám sebe jsem teď zahnal do kouta. Jak mu na to mám, sakra, odpovědět? Vždyť všichni víme, že by mi to vadilo a to hodně a jsem si dost jistý, že i on to ví, ale je to Justin a ten zkrátka vždycky potřebuje, abych to řekl nahlas... i přes to, jak ví, že to nesnáším. Takže jak z toho ven?

B: "Nějak mi vyschlo, jdu si dát nějakej drink."

No tak to fakt nebyl nejlepší nápad, jak z toho vybruslit, vlastně byl přímo příšernej a spíš jsem tak akorát Justina motivoval k tomu, aby to nenechal být. Ale já jsem prozatím v bezpečí u baru... prozatím, říkám.
Objednal jsem si gin s tonikem a následně jsem očima zapátral po Justinovi - stále ležel na svém lehátku u bazénu a tvářil se - jako, že mám, kurva, problém. Asi jsem právě zapříčinil, že to čisté nebe bez mráčků ztmavlo do černa... ta bouře možná nakonec fakt přijde a brzo.


J: "Dám si Mojito."

Popravdě? Jak jsem byl zamyšlený, tak jsem si ani neuvědomil, že se Justin dostal až ke mně. Nebo teda ke mně, on se spíš soustředí na barmana a na to, aby dostal své Mojito... já jsem tak nějak jenom vedle něho - naprosto přehlížený.

J: "Fakt by ti to bylo jedno?"...No tak nejsem no.
B: "To jsem přece... nikdy neřekl."
J: "Jo, ale ani si neřekl opak."
B: "Už bys mohl dávno vědět, že..."
J: "Že když jde o projevení toho, že bys mě miloval, tak si radši vezmeš do ruky ruční granát a odjistíš ho - já vím."

No takhle bych to zrovna neřekl, ale bohužel to zhodnotil správně. Já jednoduše neumím vyjadřovat to, co cítím - takový jsem vždycky byl a vždycky takový budu a on to ví... jen s tím má někdy pořád problém. Ale je to romantická duše, takže se asi není čemu divit.

B: "Udělejme za tím tlustou čáru a užívejme si dál dovolenou, dobře?"
J: "Být v Pitts tak tě asi uraženě ignoruju několik dní... ale máš pravdu, tuhle dovolenou nechci zkazit."
B: "Bůh žehnej Karibiku."

Potencionální hrozbu se mi naštěstí podařilo zahnat a s Justinem jsme zase byli v pohodě... vlastně víc, než v pohodě, zdálo se totiž, že líp už nám asi být nemůže. I já jsem celkem vážně začínal uvažovat o tom, že tady snad zůstanu a domů už se nikdy nevrátím.

J: "Briane?"
B: "Hmmm?"...Pootevřel jsem oči, což bylo celkem těžké, ještě chvíli a usnul bych, tak pohodlně mi na tom lehátku bylo.
J: "Namažeš mi záda? Nechci se spálit."

Na jazyku mi přistála velice nesouhlasná odpověď, fakt se mi nechtělo zvedat, abych ho šel namasírovat, když už, tak bych spíš uvítal, aby to bylo naopak... ale jsem si vědom toho, že za to předtím mu to dlužím.

B: "Už se zvedám."

Ale dalo mi to celkem práci... prostě znáte to, když ležíte na sluníčku a pomalu, ale jistě usínáte... a pak po vás někdo chce, abyste se zvednul... prostě hrůza!
Sedl jsem si obkročmo na jeho zadek - dokonalý, pevný zadek - a do ruky jsem si vymáčkl krém, který jsem mu následně začal roztírat po jeho hebké kůži... dobře, možná mi to tak úplně nevadilo. Vlastně se mi to i líbilo - až moc líbilo a bylo jenom otázkou času, než si toho Justin všiml.

J: "To máš v těch plavkách telefon... nebo?"
B: "Promiň no, nešlo to úplně ovládnout."
J: "Však já si nestěžuju... jsem rád, že tě moje mladé tělo stále rozpaluje."

'To mě bude rozpalovat vždycky,' pomyslel jsem si okamžitě. Vím, že by to možná rád slyšel nahlas, ale znáte mě... takové informace si rád nechávám pro sebe.
Jenže Justin následně začal pomalu vrtět zadkem a to bylo vážně moc... vždyť mně kolikrát stačí se na něj jen dívat a udělal bych se... a teď? Jak tomu mám, sakra, zabránit, vždyť jsou všude lidi!? I když ono by to šlo celkem snadno, stačilo by se jen zvednout... ve skutečnosti ale vlastně nejsem proti.

B: "Ty si ďábel."
J: "Můžu přestat, jestli chceš."
B: "Neee-e,"...Měl jsem fakt problém mluvit, jen jsem tak slastně přivíral oči a prsty jsem vtlačoval Justinovi do boků.

Ani jsem se nenadál a byl jsem hotov, skoro to věděli všichni kolem, kdybych se nedokázal dobře ovládat... ale to předbíhám události, protože když jsem se následně podíval dolů a uviděl svoje plavky, věděl jsem, že budu mít problém dostat se nepozorovaně zpátky na hotel. A to ani nemluvím o tom, jakou z toho měl Justin zábavu.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 8. června 2017 v 20:45 | Reagovat

Tak ten konec byl perfektní. :D  :-P

2 Janča Janča | Web | 8. června 2017 v 21:17 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti líbil :-D  :-P

3 Jane Jane | Web | 9. června 2017 v 8:34 | Reagovat

Úžasná kapitola... A ten konec :-D

4 Janča Janča | Web | 9. června 2017 v 10:32 | Reagovat

[3]: Moc děkuju a jsem ráda, že se ti kapitola líbila :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama