Dovolená(10)

13. června 2017 v 0:03 | Janča |  Dovolená
Nový díl.

BRIAN

Je celkem smutný, jak se věci dokáží během jediné chvíle změnit, ještě včera jsem říkal, jak všechno probíhá hladce a ani jsem se nenadál a s Justinem jsme byli dvakrát jen kousek od pořádné hádky a já mám ještě k tomu záda červený, jak rajčata, nemluvě o tom, jak to bolí. Justin už mi sice osvětlil, že to byla tak trochu pomsta za to, co jsem mu udělal v letadle a taky se mi asi milionkrát omluvil, ale prostě v tu chvíli jsem na něj měl vážně vztek, i když uznávám, že jsem na něj byl hnusnější, než jsem plánoval... ale pochopte, to fakt jinak nešlo.
Každopádně dnes je to čtvrtý den odpoledne a opět se zdá, že by tahle dovolená přeci jen mohla mít šťastný konec. Já jsem teda nucený ležet pod slunečníkem a vyhýbám se přímému slunečnímu záření, protože o další spáleniny vážně nestojím, zatímco Justin opět dovádí v bazénu, takže jsme tak nějak rozdělení, ale stejně... vše se zdá být v pořádku. Ale asi bych to měl někde zaklepat, protože znáte to, když tohle řeknu, tak se většinou všechno posere.

J: "Leží se ti dobře? Nepotřebuješ něco? Třeba donést koktejl nebo tak?"

Okey, možná mi nevadí, když mě obletuje a dopřává mi, co mi na očích vidí, však si to taky zasloužím. Ale tady už se mi trošku zdá, že překračuje meze mezi tím splňovat mi, co mi na očích vidí a tím, že se mnou jedná jako s nějakým invalidou, co si bez něho nedojde ani na záchod a to, dámy a pánové, jak jistě víte, úplně nesnáším.

B: "Jsem snad devadesátiletej plesnivej dědek, co potřebuje utřít zadek, protože to sám nezvládne nebo co?"


Na konci té věty mi opět došlo, že jsem asi řekl něco, co může zapříčinit problém... ale když jsem se následně podíval na Justina a uviděl, že má co dělat, aby se nezačal dusit smíchy, tak jsem pochopil, že si ze mě jenom dělá srandu a v tom případě má problém on.

B: "Počkej! Jen, co ze mě nebude mrzák, tak ti to všechno vrátím i s úroky."
J: "Tak to už se těším."
B: "Nevím, na co."
J: "My oba víme, že tvoje tresty vždy končí sexem."

Nadechoval jsem se k nějaké záporné odpovědi... ale nakonec jsem stejně věděl, že má pravdu. Sakra, ten kluk mě má tak přečtenýho, že člověk před ním fakt nic neschová. A to především city... protože skrývat to, že ho miluju, je pro mě čím dál tím větší oříšek.

J: "Nějak ti došla slova,"...Culil se.
B: "Jen ti prostě nemám co říct."
J: "Ahaa. Tak v tom případě tě zase opustím a dojdu si to pro to báječný Mojito."
B: "Přines mi ho taky."
J: "Za prvé - není ti přeci devadesát a za druhé - ještě před chvílí si mi neměl co říct,"...S mrknutím odešel na bar a já věděl, že toho Mojita se fakt nedočkám.

Nejprve jsem usoudil, že ty záda mě bolí až moc na to, abych se zvedal a šel si pro něj sám, ale pak jsem došel k závěru, že jsem Brian Kinney a že mě žádná bolest neporazí, ale naopak posílí a proto jsem se pomalu, ale jistě začal zvedat, byl to sice boj, ale nakonec jsem uspěl a pro to Mojito se vydal. Jenomže než jsem stihl dojít k baru, dostalo se mi pohledu na něco, co se mi vůbec nelíbilo - Justin flirtoval s barmanem!

J: "Briane!?"

Pomalu mi praskl bubínek, jak Justin zařval a ještě k tomu nadskočil, že málem zboural barovou židličku... a tohle dělá většinou jenom, když má černé svědomí... ehm, tak on si tu nabaluje nějakou známost, zatímco já jsem nemohoucí?

B: "Dám si Mojito,"...Věnoval jsem svou pozornost barmanovi, který podle všeho netušil, oč se kráčí.
Barman: "Hned to bude,"...S podivným úsměvem se vydal ho vyrobit.
J: "Tak sis pro něj přišel."
B: "Jo a očividně jsem ti zkazil zábavu,"...Rýpnul jsem si.
J: "Co? Ne! Vůbec ne, jen jsme si povídali."
B: "Jo, zdálo se, že si máte hodně co říct."
J: "Eh... ty žárlíš,"...Konstatoval.
B: "Já? Prosím tě."
J: "Ty - ty Brian Kinney."

Copak má smysl mu nějak vzdorovat, když všichni víme, jak to doopravdy je? Chtě nechtě, jsem opravdu žárlil... možná jsem neměl na co, možná jsem měl, ale jednoduše jsem žárlil. Ale opravdu jsem nestál o ty jeho řeči a pohledy, kdy si to vědomí užívá... protože já jsem Brian Kinney zatraceně - žárlení je věc, kterou neznám. Alespoň to si on musí myslet... jenže podle všeho tentokrát si to myslet vážně nemůže.

B: "Plácáš nesmysli,"...Stejně jsem se dál bránil.
J: "Dobře dobře... ale musím uznat... líbí se mi to,"...Zašeptal mi do ucha.
Barman: "Tady je to Mojito."
B: "Jdu zase zpátky na lehátko."

Abych pravdu řekl, tak odejít jsem vážně nechtěl, tak nějak jsem potřeboval mít kontrolu nad situací a Justina si hlídat, jenže jak už jsem se zmínil - nechtěl jsem být za žárlivku. Proto jsem se s velkou neochotou vydal na odchod, ale neodolal jsem a alespoň jsem se ohlídl - jo smálo se jim dobře.
Jen, co jsem ulehl na lehátko, začalo mi to vrtat hlavou. Víte přeci, jak se cítím ohledně toho, když Justin začne flirtovat s někým, kdo je přeci jen věkově spíš v jeho kategorii, to mi pak začíná v hlavě pěknej blázinec o tom, že mu už zkrátka nestačím... ale jsem jednoduše paranoidní, toť vše, takže dost o tom!

J: "Tady tě mám,"...Přišel s úsměvem od ucha k uchu.
B: "Jsem tu celou dobu, jestli sis nevšiml,"...Neodpustil jsem si kousavou poznámku.
J: "A jéje... ty máš zas náladu."
B: "Mám jí úplně v pohodě."
J: "To doufám, protože Matt je jenom hrozně milej kluk, co mi řekl, že tu dnes bude nějaká party a slíbil, že budeme mít vstup zdarma."

Okey, asi by mě měla zajímat ta část, kdy s Justinem půjdeme na party si trochu užít nočního života... ale ve skutečnosti mě zarazila ta část, kdy padlo jméno Matt... ehm a naše dohoda jako co? A je mi úplně jedno, že je to jen nějakej barman... prostě žádná výměna jmen!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 13. června 2017 v 21:18 | Reagovat

Tak to bude asi pěkný mazec Justin to trochu přepískl. :-D  [:tired:]

2 Janča Janča | Web | 16. června 2017 v 13:59 | Reagovat

[1]: Uvidíme, uvidíme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama